Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Autor citátu
Vilemina_(1919).txt
 
Kategorie citátu
Celý rozhovor
 
Citát
Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 11. listopadu 2009, Domov pro seniory Věstonická








Rok narození: 1919. Matka Češka, otec napůl Němec, žil v Brně.
Narátorka vychována česky.
Bydliště do roku 1945: Ulice Za zahrádkou (dnes Sochorova -
Žabovřesky)
Povolání: Narátorka se vyučila švadlenou, po vyučení toto zaměstnání
vykonávala. V roce 1941 se vdala. Od narození syna (3,5 roku po
svatbě) až do synova nástupu do školy, byla narátorka v domácnosti,
poté až do důchodu pracovala jako stolařka.
Povolání rodičů: otec krejčí, matka v domácnosti
Sourozenci: dva zemřeli během 1. sv. války, dále 1 bratr

















VB: já sem si to všechno vyřídila a
LR: mhm, tak jo, tak můžeme začít?
VB: ano [prosím]
LR: [jo]? tak, já bych nejdřív začala úplně na začátek si (.) ňák
řekneme něco přímo o vás, abychom mohli pak identifikovat ten
rozhovor, tak kdybyste mi mohla říct, jak se jmenujete, aby to tam
bylo nahrané
VB: (vil-) Vilemína B.
LR: mhm a rok narození, jestli se můžu teda zeptat,
VB: deset deset, devatenáct devatenáct.
LR: devatenáct set devatenáct, desátého října tedy,
VB: a desátýho desátý.
LR: aha. a do roku devatenáct set čtyřicet pět ste žila v těch
Žabovřeskách,
VB: v Žabovřeskách,
LR: a e v jaké ulici?
VB: na Sochorové.
LR: mhm.
VB: to byla Za zahrádkou, pak se to přejmenovalo, a zase Za
zahrádkou, tak,
LR: mhm
VB: a teď je to Sochorova.
LR: mhm dobře. a kam ste chodila do školy, nejdřív do obecné jste
chodila,
VB: v ž- v Žabovřeskách,
LR: [ano]
VB: [teď] je tam e e dům s pečovatelskou službou.
LR: mhm
VB: a do měšťanky sem chodila na Sirotkovu.
LR: mhm
VB: a ta je pojmenovaná po učitelovi Sirotkovi, který zahynul v
koncentračním táboře a jeho manže- on učil na chlapecké škole a jeho
manželka na dívčí.
LR: aha, mhm. a tak, teď mi ještě řeknete, takže vy ste, nejdřív ste
chodila do té obecné školy, pak do té měšťanky a pak už ste byla
někde zaměstnaná?
VB: ano,
((krátký rozhovor s návštěvou v místnosti: domluva termínu schůzky s
paní Procházkovou))
LR: takže obecná škola, potom měšťanka.
VB: měšťanka.
LR: a pak už ste [šla do zaměstnání],
VB: [potom sem šla] do učení [na švadlenu]
LR: [do učení], aha
VB: čas sem šila,
LR: mhm
VB: pak mě zlobil žlučník, takže sem nesměla, doktorka mně řekla
abych neseděla. tak sem si <vychu-> no šila sem po doma, protože pak
se mně narodil ee chlapec,
LR: [mhm]
VB: [vdala] sem se teda,
LR: mhm
VB: a tak sem nechtěla aby, prostě byl někde po školách nebo tak,
tak sem s ním byla doma a (ležela) jsem,
LR: mhm
VB: no a potom už šel do školy, do velké, tak prostě to bylo pár
kroků.
LR: mhm
VB: takže sem e vedle bylo stolařství, tak sem se tam šla zeptat, (
) sem si povídala tam budu nakupovat, nebo uklízet.
LR: mhm
VB: no cokoliv. no a nakonec sem tam byla šestadvacet let.
LR: aha
VB: a vyučila sem. se, mám výuční list stolařa,
LR: <opravdu no>
VB: ((smích))
LR: ((smích)) tak, a ještě si, kdy ste měla, v jakém roce ste se
vdala,
VB: v jedna e, je prvního
LR: aha
VB: jedenáctý jedna čtyřicet.
LR: jednačtyřicet. a syn se vám narodil
VB: za tři a půl roku.
LR: dobře, děkuju. a ještě se zeptám, co ste dělala, když ste se
teda vyučila to stolařství a potom v průběhu života [ste dělala]
VB: [tam sem dělala] až do důchodu.
LR: opravdu?
VB: ano.
LR: mhm, dobře.
VB: do šedesáti let sem tam byla,
LR: mhm
VB: v dize. potom to bylo družstvo, tak to bylo jako (.) no tam sem
měla celkem (.) mě to bavilo, dřevo je nádherná věc,
LR: mhm
VB: voňavá, a tak sem e prostě, sem začla vod píky, vod lepení dyh,
LR: mhm
VB: to se tenkrát dyhovalo, teď je všechno fólie, máloco je
dyhovaný,
LR: mhm
VB: no ale to se dyhovalo, tak slepovat dyhu, potom s- seškrabávat
tu palcku, a prostě postupem, a ještě jsem stříhala lakem, leštila
ručně,
LR: mhm
VB: takže sem si prodělala všechny (.) jako, i na stroji jsem
dělala, na bruskách,
LR: mhm, tak. a můžu se ještě vrátit teda do toho dětství, jaké bylo
povolání vašich rodičů?
VB: no, já se nemám čím chlubit, tatínek byl krejčí,
LR: mhm
VB: maminka byla v domácnosti, to tenkrát nebylo, že by, ale chodila
sem (na ) pomáhat, jo, já jako děcko sem, víte, chodila s <ňou>
LR: mhm
VB: ale jinak teda e zaměstnaná nebyla, až v pozdějším věku, tak
byla u Batě ((Baťa)) jako e uklízela,
LR: mhm
VB: a to byla o obchod v Žabovřeskách nahoře na Minské.
LR: mhm
VB: takže to neměla daleko, no a,
LR: dobře. tak a ještě by mě zajímalo, jestli ste měla bratra nebo
sestru, ňákého [sourozence]
VB: [měla jsem] j- no maminka měla štyry děti, ale bohužel ti první
dva za války zemřeli na úplavicu, a potom měla bratra, ten se dožil
sedumdesáti let, no ale já su tady.
LR: mhm, dobře. a poslední věc tady z toho obecného, kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina, ve vašem životě.
VB: no, dokud sem mohla chodit (.) tak sem chodi- no pravidelně to
nebylo tak finančně
LR: mhm
VB: možný, ale když už jsem byla vdaná a dávali něco, tak kino
((Lucerna)) bylo nahoře, na té Minské, v Táboře vlastně, tam se to,
jako kona- e e
LR: mhm
VB: Tábor je vod města a Minská je důle. tak tam sme chodili, tam to
bylo levný,
LR: mhm
VB: a tak tam sme chodili jako když bylo nějaká veselohra nebo tak,
LR: mhm
VB: tak sme s manželem jako šli.
LR: mhm, dobře. tak, a teď už se přesuneme opravdu va- do vašeho
dětství, budeme se bavit o tom, jak ste navštěvovala kina asi do té
doby, než vám bylo těch deset let, jestli ste teda ještě vůbec e v
té době navštěvovala kina, tak mě by zajímalo, jestli si vzpomínáte
na svoji první návštěvu kina,
VB: no to byl Pat a Patachon,
LR: mhm
VB: <to byl cizí film.> protože tam bylo, maminka povídá e
vodpoledne to bylo, prej, pudem do kina. já povídám ee a můžu? no to
víš, no vona, e první tři řady byly za korunu, no tak to nebyl
<takovej problém> ale, to to byl první film, to si pamatuju, protože
to byla samá legrace, no tak.
LR: a kolik vám asi bylo
VB: cože?
LR: kolik vám asi bylo?
VB: jestli deset let,
LR: aha,
VB: no tak nějak.
LR: a [v kině]
VB: [dřív ne],
LR: mhm, a v kině ste byla v těch
Žabovřeskách? ((kino Lucerna))
VB: ano.
LR: mhm [poprvé],
VB: [to většinou] sem byla,
LR: většinou,
VB: protože e já sem byla myslím v Kapitolu ((Kapitol)) na náměstí
na Katanským ((Scala)), tenkrát se říkalo
LR: mhm
VB: tam sem byla za svůj život dvakrát. tam to bylo celkem drahý,
LR: mhm
VB: pro mě, tak tam sem moc ne, ale tam když dávali novej film, to
se dycky dávalo dýl, ne jak teďka každý den něco jinýho,
LR: mhm
VB: víte, a tak e, když bylo něco pěknýho tak, a když tam byli
herci, co se narodili v Brně,
LR: hm
VB: tak to bylo takový e že to (sou naši) lidi ((smích)) ale no tak,
měli sme z toho radost, že (z tama) dost jich pochází.
LR: mhm, a vy ste teda říkala, že ste byla na tom prvním filmu asi
když vám bylo deset.
VB: ano,
LR: to znamená, to ste asi končila tu obecnou školu, že.
VB: no
LR: a předtím ste do kina moc...
VB: ne
LR: vůbec. mhm
VB: to sme chodili do lesa víc.
LR: mhm
VB: na na procházky a tak, maminka na to pole, takže
LR: mhm
VB: nebyla to taková možnost jak dneska,
LR: mhm
VB: to vůbec ne,
LR: mhm
VB: (to)
LR: a jako malá ste chodila do kina nejčastěji s kým?
VB: no s maminkou,
LR: s maminkou.
VB: a potom když sem už chodila do e do škole, tak s kamarádkou, no
ale bylo nás dvaatřicet ve třídě a sme jenom dvě.
LR: mhm
VB: ta jedna teď šla do domova důchodců do Králova Pole, tam na tu
nebo jak se jmenuje ta, je to velká, velkej d- velká budova taky,
LR: mhm (.) a proč ste chodila právě do toho kina ((Lucerna)) v
Žabovřeskách,
VB: no
LR: předpokládám protože ste tam bydlela, v Žabovřeskách,
VB: no bydlela a tam to bylo celkem levný kino,
LR: aha
VB: to ne ve městě přece jenom to bylo dražší.
LR: mhm
VB: [a tam]
LR: [v okolí] ste měla ještě ňáká jiná kina
VB: teď e
LR: e v okolí kde ste bydleli, když ste byla ještě malá, tak měli
ste ještě jiná kina?
VB: ne ne [ne]
LR: [mhm]
VB: tam bylo ochotnický divadlo,
LR: mhm
VB: a to sme chodili často, protože můj strejda a teta byli velcí
ochotníci, bohužel ta scéna se pak zrušila za Německa, jo,
pozavírali pana mora- Moravu s (ten ) zůstal někde v táboře, no
bylo jich dost. a tam byly pěkný kusy.
LR: mhm
VB: takže to sme chodili aj i do toho divadla, to bylo pár kroků zas
vod nás, to byla taková výhoda.
LR: mhm
VB: no,
LR: dobře. a vy ste říkala, že ste chodila s maminkou, a takže jaký
byl názor rodičů na film a na kino,
VB: no vona taky ráda šla no,
LR: mhm
VB: ale někdy nebylo.
LR: a tatínek?
VB: tatínek ne, ten se staral, protože von byl jako sám samostatnej,
a to to byla práca, když byla sezóna. když nebyla sezóna, tak
sháněl, e (prostě) našel něco, kni- Kníničky to nám když byly ještě
(.) žádná přehrada, tam šel i sedláci tenkrát se nosily vesty, tak
von našel vesty a tam to šel prodávat, třeba
LR: mhm
VB: na za- na za záplaty po pěti korunách. víte to dneska si každej
řekne, to není možný, je to pravda. takže když bylo, tak sme šli.
LR: mhm
VB: no.
LR: a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinu, mluvili učitelé o
filmu vůbec ve škole,
VB: no tak my sme my sme taky e chodili sme plavat, do Šarlotíny,
tenkrát se říkalo, a někdy sme byli taky v ki- e v kině jako e celá
třída.
LR: mhm a na co ste chodili do kina jako celá třída,
VB: no víc takový buďto e vo přírodě, nebo takovýho, a to bylo e
většinou vybrali pěkný, jako že
LR: mhm
VB: pro nás, že jako děcka zají- zajímavý.
LR: mhm, a pamatujete si na ňáký konkrétní zážitek, takhle když ste
byli celá třída i s panem učitelem,
VB: no z kina z kina to ani ne, protože to sme byli jako puťky
[tichučko]
LR: [mhm]
VB: ale zážitky sem měla pěkný, to sme měli učitelku e
z přírodovědy, a ta nás místo učení ve třídě spakovala a řekla a
příště bude dvě hodiny a pudeme do přírody.
LR: aha
VB: tak sme chodili do wilzonovýho lesa ((Wilsonovůl les))
LR: mhm
VB: vona nás učila znát kvítka, kameny, všechno jsme jí nosili,
anebo na Palackej vrch ((Palacký vrch)).
LR: mhm (..) a byl pro vás v tomto dětském věku film důležitý?
VB: cože?
LR: jestli pro vás byl film důležitý, takhle v tom dětském věku,
VB: no tak e bylo to pro mě něco takovýho svátečního.
LR: mhm (..) a projevovalo se to třeba ve vašem chování, třeba že
ste si s kamarádkami hrály na něco, když ste viděly ve filmu nebo,
VB: no
LR: [povídaly ste si o filmu],
VB: [na doktora sme si] hrávaly a na obchod, to sme si na škar-
škaroupky víčka naškrabaly něčeho
LR: mhm
VB: už sme prodávaly, dneska je na to potřeba samý hračky,
LR: mhm
VB: my sme si hrály skoro s ničím.
LR: a mluvil- e mluvily ste s kamarádkami o filmu, když ste šly
třeba z kina
VB: no
LR: ve škole,
VB: někdy e my sme tam měli i Jarmilu Pechovou, ve třídě, ona potom
byla e jako baletka v Praze,
LR: aha
VB: když sme měli sedumdesátníci v Jundrově
LR: mhm
VB: takovou slezinu, tak přijela z Prahy za nama,
LR: mhm
VB: a tak e, ale vona byla vona se cítila vždycky trošičku výš než
my, a tak my sme jí někdy aj i dělali <naschvály>
LR: mhm
VB: ale no tak, vona byla opravdu, vona žila e byla z rodiny, kde e
Sokol divadlo to bylo všechno nejpřednější.
LR: mhm dobře. tak a teď se už budeme bavit o té době, když ste
chodila do té měšťanky, tam ste chodila tedy od roku devatenáct set
dvacet devět, pokud se nemýlím,
VB: no
LR: a pět let? nebo
VB: ne
LR: ne?
VB: tři, tři [tři roky].
LR: [tři roky]
VB: [tři ano]
LR: [takže] devatenáct set třicet dva.
VB: [tam byly] tam byly tři (ne),
LR: mhm
VB: byla tam čtyř e e, ale do čtvrté já sem nešla,
LR: mhm
VB: protože sem musela už do učení a
LR: mhm
VB: prostě,
LR: dobře.
VB: no a,
LR: tak. a jak ste (.) čas- jak často ste chodila do toho kina právě
když vám bylo mezi těmi desíti až dejme tomu těmi čtrnácti lety? jak
často?
VB: no, to moc ne. protože sem dělala učila sem se Na Špitálkách
LR: mhm
VB: a každej den e jet ve- večer dóm, a to, takže toho času moc na
to nebylo.
LR: mhm a můžete říct jak často, jestli jednou týdně nebo eště méně
[často],
VB: [no to] ne. to nebylo možný.
LR: ne
VB: to nebylo možný, ale když třeba byl ňáký svátek, nebo tak,
LR: mhm
VB: no tak e sme se domluvili, i já, že přindu pozdějš dom.
LR: mhm
VB: takhle. ale to to byly někdy aj i cizí filmy, jenomže jsem byla
někde jako (.) tak se podívat,
LR: mhm, mhm
VB: no,
LR: a když ste se vdala, tak změnilo se to nějak?
VB: [no (něk-)]
LR: když už ste byla dospělá, změnilo se to?
VB: nezměnilo, protože sem se vdala na nemocnou tchýni,
LR: mhm
VB: taky ochrnutou, měla ruce tak kolena se nepohla, tak se ze mě
stala <pečovatelka>,
LR: mhm (.) tak, a (.) v té době, když ste chodila do té měšťanky,
ste teda říkala, že ste navštěvovala ty kina méně,
VB: no,
LR: a chodila ste kam do kina, v této době?
VB: no [tam do Lucerny ((Lucerna))],
LR: [stále do těch] do Lucerny ((Lucerna)),
VB: no,
LR: pořád, do Žabovřesk.
VB: tam
LR: mhm
VB: v Žabovřeskách.
LR: mhm, a když ste se vdala, tak stále tam, když už teda byla
příležitost?
VB: no
LR: mhm. a co se vám líbilo na té Lucerně ((Lucerna)), líbilo se vám
tam něco? proč ste tam chodila, nebo...
VB: tak e to bylo e takový jednoduchý kino,
LR: mhm
VB: ale e bylo to tam takový příjemně,
LR: mhm
VB: a už ta paní nás znala (v) pokladně, a maminka když dělala tam,
tak vždycky řekla, no budeme mět to a to na programu, a tak dycky,
tak já si přindu pro lístky, tak už sme měli <dva schovaný>,
LR: aha, byla to jakože vaše známá,
VB: no, maminčina.
LR: maminčina známá. aha. a bylo naopak v br- v Brně kino, které ste
třeba neměla ráda, kam byste nikdy nešla?
VB: no já sem potom byla čas, měli sme zahradu na Polní,
LR: mhm
VB: tak sme se vodstěhovali tam, ale jenom krátce, než sem se vdala.
LR: mhm
VB: tak sem byla tam na Starým Brně, ale tam se mně nelíbilo.
LR: nelíbily se vám tam kina.
VB: ne,
LR: a jaké třeba kino se vám tam nelíbilo, pamatujete si?
VB: no tam je tam já sem myslim byla jednou nebo dvakrát,
((pravděpodobně kino Grand))
LR: mhm
VB: a e tam to já sem byla z- to byl takový zvyk,
LR: mhm
VB: víte? tam su doma
LR: mhm
VB: tam su zvyklá, dneska je to už jiný.
LR: mhm
VB: no, já sem potom chodila do do divadla, že kamarádka měla bratra
zaměstnanýho v divadle
LR: mhm
VB: tak von jí donesl dycky volný lístky, tak sme
LR: mhm
VB: chodily do divadla. a tak tam
LR: mhm
VB: sem tam sem chodila moc ráda,
LR: mhm (.) a když ste chodila do té měšťanky a pak do učení, tak
s kým ste chodila nejčastěji do kina,
VB: no, s manželem.
LR: mhm
VB: jako s chlapcem,
LR: hm
VB: a e tam sme měli e tam bylo víc tak v mým věku,
LR: mhm
VB: takže sme se domluvili a chodili jsme jako parta,
LR: mhm
VB: třeba kou- na koupání, nebo do kina
LR: mhm
VB: nebo prostě na zábavu, jako když už mně bylo osumnáct, tak to
LR: mhm
VB: tak, ale e tak sama s- to ne.
LR: to ne. spíš ve skupině.
VB: ne
LR: než třeba jenom dvě, tak ste šli spíš [víc lidí],
VB: [jo],
LR: jo? a když ste se pak vdala, tak s manželem ste chodili [občas]
VB: [no],
LR: mhm (.) a dále by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině
chovala. jestli ste třeba měla ve zvyku konzumovat jídlo nebo
nápoje, protože v kině byl třeba bufet, tak jestli ste byla zvyklá,
nevím jestli jak v žabov- Žabovřeskách jestli byl bufet? ((v kině
Lucerna))
VB: no ne, ne bufet tam nebyl,
LR: ne,
VB: ne.
LR: a byla ste třeba zvyklá někde v kině konzumovat jídlo nebo
nápoje?
VB: ne
LR: ne
VB: ne to nebylo.
LR: mhm a během projekce toho filmu, bavili ste se s diváky?
VB: kdepak.
LR: vůbec.
VB: to bylo tichůčko.
LR: mhm (.) a během filmu někteří jiní diváci nebo třeba i vy h-
reagovali jste ňák hlasitě?
VB: ne.
LR: ne.
VB: (to) si nikdo nedovolil.
LR: vůbec. mhm. a alespoň třeba potlesk během filmu nebo po jeho
skončení, že se třeba opravdu film líbil,
VB: [no to až cestou to]
LR: [pamatujete si?]
VB: nás šlo víc důle tak, no, bylo to takový a ten se mně líbil a
ten se mně líbil, jo,
LR: mhm
VB: to už po cestě ano.
LR: po cestě ste se [bavili o filmu],
VB: [ale vevnitř] to ne. to neexistovalo.
LR: vůbec. mhm a když ste byla v kině, tak vy ste tam byli teda
s tou skupinou těch kamarádu a
VB: no
LR: potkávala ste tam třeba i známé, když už ste tam byli vy
všichni, tak jestli tam byl ještě někdo jiný známý,
VB: no tak e (.) to e my sme se bavili mezi sebou
LR: mhm
VB: my sme šli a jinak já sem si tak moc lidí nevšímala.
LR: mhm a když ste, mhm
VB: protože mně e, nebylo že bych někoho oslovila, tak vy dete do
kina nebo něco, to to bylo neslušný ((smích))
LR: mhm (.) a vy ste teda říkala, že když ste šli z kina, tak ste se
často bavili, [o filmech],
VB: [jo to už sme] vykládali, no ten byl v- e, no to víte, jak mladý
holky. ten e mužskej e vždycky se nám líbil víc, ale ta vona byla
dobrá, vona <byla dobrá> ((smích)), takže e to sme si probírali, ale
cestou dom, jako.
LR: mhm tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste jako dítě chodila
někdy na nepřístupné filmy,
VB: na jaký?
LR: na nepřístupné pro děti. třeba byl zakázán vstup dětem,
VB: ne ne
LR: vůbec,
VB: to my sme si nedovolili,
LR: mhm
VB: tenkrát to
LR: a chodila ste třeba vy, nebo jestli ste někoho z té neznala
ňákého kamaráda do kina bez placení? občas.
VB: ne [to]
LR: [že byste] proklouzli,
VB: ne to
LR: ne
VB: to pro nás neexistovalo,
LR: mhm (.) tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste chodila do
kostela, když ste byla malá,
VB: mhm
LR: a nebo do toho
VB: ano,
LR: konce války, a jak často,
VB: no tak v nedělu.
LR: mhm
VB: protože se šlo na hřbitov potom,
LR: mhm
VB: ale my sme měli farnost v Komíně, takže my sme, a tam byl hned
blízko kostela je teďka je znovu zřízenej, za komunistů byl
zrušenej,
LR: mhm
VB: ten e hřbitov, ale teď je znovu, tak sem je nechávala všechny
právě ( ) a sou všichni v Komíně.
LR: mhm [takže tam vy ste byla]
VB: [tak to pro nás to byla] taková, do kostela takový, no to se
vzaly nejlepší šatečky, že
LR: mhm
VB: a dělali sme, že máme něco na sobě, no,
LR: mhm, a stávalo se, že by vám návštěva kostela zabránila v tom,
jít do kina, že třeba v tu neděli zrovna něco dávali v kině,
VB: ne,
LR: ne.
VB: na na zakázaný, to vůbec ne, to bysme si netroufli.
LR: mhm
VB: a tak e e co bylo přístupný, tak ne.
LR: mhm. a stalo se vám naopak, že byste šla do kina, místo do
kostela? ne.
VB: no tak to myslím ne.
LR: mhm
VB: do kostela se šlo v neděli, a ráno,
LR: mhm
VB: jo, na to se vobyčejně šlo vodpolední představení tam bylo,
takže to se šlo někdy na to odpolední, no ale jinak to ne.
LR: mhm, a myslíte, že ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste
chodila do kina i na jaké ste filmy si vybírala?
VB: no tak já sem měla ráda přírodu,
LR: mhm
VB: a tak co bylo v přírodě a tak, to sem se dycky dívala na
obrázky, jak ti to vystavovali dycky tabuli a, no zamilovaný, to
víte, jako mladí lidi.
LR: mhm
VB: no a někerý z ti herci byli vopravdu ze Žabovřesk, takže prostě
to byli naši lidi a
LR: mhm
VB: byli sme tady pyšní <nevím proč>
LR: mhm
VB: ale tos- něco se mně opravdu líbilo tak (.) třeba já sem byla e
(.) můžu říct e a dodneska, nemůžu zapomenout na Babičku
((Babička)),
LR: mhm
VB: paní Brzková ((Terezie Brzková)), když hrála babičku, tak já sem
na to byla myslim ale pětkrát,
LR: opravdu?
VB: to bylo prostě, to bylo takový kouzelný, jak ta herečka dovedla
všechno tak (.) procítěně udělat, jo? zahrát. vopravdu to bylo,
LR: a pamatujete si, kde ste byla na Babičce ((Babička))? v jakém
kině?
VB: jaká byla?
LR: ne, v jakém kině ste byla na Babičce ((Babička))?
VB: no no v lu- Lucerně ((Lucerna)),
LR: jo?
VB: no
LR: taky v Lucerně ((Lucerna)).
VB: aj i v divadle, sem byla z e na Babičce ((Babička)).
LR: hm mhm
VB: jako na hra,
LR: mhm
VB: takže já sem měla, já taky pak sem se musela jako s manželem sme
byli na zájezdě a jeli sme do Ratibořic, [a na bělidlo]
LR: [aha]
VB: a to a byli sme tam v tom muzeu a tam nám ta e co prováděla, tak
nám řekla, že e to je jenom, já sem furt žila, že to je pravda
všechno. a vona řekla ne, to byl syn ee sen e té Boženy Němcové
((Božena Němcová)),
LR: mhm
VB: jak chtěla mít, ale že měla hodně trpkej život. tak sem byla
taková zklamaná z toho, jo, že chudák musela tolik prožít,
LR: mhm
VB: ale to by-, to se e víte, že když by, když je člověk mladej, tak
mně- něco mně nedojde, že něco může být jináč, a tam to bylo všechno
takový pravdivý, jo,
LR: mhm a když ste teda byla na té Babičce ((Babička)) pětkrát,
VB: no
LR: tak stávalo se i někdy jindy, že ste šla na film [vícekrát?]
VB: [ne, ne] ((smích))
LR: to byla [výjimka],
VB: jak] to dávali, tak už sem byla v kině.>
LR: mhm, a na jiném filmu ste vícekrát nebyla,
VB: no cože?
LR: třeba jiný film, jestli ste taky viděla vícekrát v kině, než tu
Babičku ((Babička)),
VB: jo jo.
LR: jo?
VB: jo.
LR: a vzpomenete si? [často ste chodila do kina]
VB: [no to už na ty ména]
LR: ne
VB: jak se to menovalo, ty kina, to už si nepamatuju to, ale já sem
měla oblíbený herce, když sem se chtěla na ně podívat,
LR: mhm
VB: to nemůžu říct, že že sem jenom na tu e na tu Babičku
((Babička)), to ne,
LR: mhm, dobře. a pamatujete si, že by se promítaly filmy na faře?
VB: na faře?
LR: na faře,
VB: ne, to si
LR: [ne]
VB: [nikdá nebyla].
LR: mhm (.) tak. a jak ste si vybírala ten konkrétní film, na který
ste šla do kina, když ste si řekla, na tohle opravdu chci jít,
VB: no když sem poznala prostě tak nějak, to to musí být pěkný, tak
v duše vždycky sem,
LR: mhm
VB: to, a jak budu mít zbytečný,
LR: mhm
VB: tak pudeš.
LR: mhm
VB: a vždycky tak a buďto ( ) protože tenkrát se i v sobotu
pracovalo, no, takže to nebylo možný, tak většinou buďto v sobotu
večer, anebo v neděli.
LR: mhm
VB: no.
LR: a bylo pro vás důležité, kdo tam hrál, v tom filmu?
VB: pan hégr ((Karel Höger)), pan Pešek ((Ladislav Pešek)), kterej
byl rodák z Brna,
LR: mhm
VB: jo maminka, von byl původně Pecha ((Pech)),
LR: mhm
VB: Pešek ((Ladislav Pešek)) je jeho e filmový méno.
LR: mhm
VB: takže, toho sem měla ráda, protože byl takovej, no, prostě
legrace a dovedl i vážně a všecko, tak e na toho sem měla opravdu
ráda, pana hégra ((Karel Höger)), a pana Korbeláře ((Otomar
Korbelář))
LR: mhm
VB: no prostě, těch herců bylo moc.
LR: mhm
VB: no.
LR: a ještě někteří jiní ti brněnští herci, vy ste říkala, že ste
dycky
VB: no, myslím paní Kabátová ((Zita Kabátová)) je eště,
LR: aha, mhm
VB: a paní Matulová ((Vlasta Matulová)), ta byla tady ze Židenic, to
nevim esi žije eště, no paní Pechová ((pravděpodobně Ema Pechová)),
ta zemřela už dávno, pan hégr ((Karel Höger)) taky,
LR: mhm
VB: moc jich pomřelo. no. (.) oni už mají teďka svý e syny a dcery u
u filmu, že, a taky su ráda, že je vidím
LR: mhm
VB: teďka v Ulici ((Ulice)) hraje paní, že tatínek byl herec, a to
člověkovi to tak řekne, no to je, to už sou jeho děti, já a to, a
líbí se to.
LR: mhm
VB: umijou zahrát, víte? no to, vod každýho není stejný, podaný
teda.
LR: mhm (..) a kde jste získávala ty informace o filmech.
VB: no tak e kdyžtak tam byl, právě jak byly obrázky,
LR: mhm
VB: tak tam bylo e prostě kdo tam hraje, vod koho to je,
LR: mhm
VB: no tak to už sem se ptala té tety mé, co hrála to divadlo, no na
to běž, to je pěkný.
LR: aha, [takže i teta vám radila]
VB: [e jo] no
LR: jo,
VB: tak e protože, my sme si nedovolili jít na ňáké (.) kde bylo
v v tý postelový scény a to, to nebývalo, tak jak je to teď,
LR: mhm
VB: bohužel. (.) svět se mění.
LR: mhm
VB: a my s ním.
LR: tak, a ještě by mě zajímalo (.) bylo jich teda málo těch
barevných, ale jestli pro vás bylo důležité, jestli jde o film
černobílý nebo barevný,
VB: no tak e ten určitý čas sem do do kina jít nemohla. protože byl
chlapec malej,
LR: mhm
VB: manžel dělal sám, ( ) takže těch peněz (moc) nebylo a já sem
nemohla vod dítěte, to bych nešla, ale (.) jako e potom najednou to
bylo barevný,
LR: mhm
VB: a tak sem to vzala i hm potom byla taky spartakiáda a já sem e
v televizi ne sme neměli, ale měli tam zahradníci, ke kterým sem
chodila a ona povidá, tak přindite, a tak sem to viděla, v tom e na
tým sletě
LR: mhm
VB: tak potom ten f- film už mě lákal, vidět ho.
LR: mhm
VB: no a bylo to pěkný no.
LR: (.) a mě by zajímalo, jestli ste byla ste někdy na němém filmu?
VB: na no to byl ten Pat a Patachon,
LR: pat a patašon ((Pat a Patachon)),
VB: ty to, to bylo němý ještě,
LR: mhm
VB: no, a Werich ((Jan Werich)) a Burian ((Vlasta Burian)), to už
byly
LR: mhm
VB: zvukový.
LR: a bylo pro vás důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?
VB: no tak e e to je to honem přečíst jo, za němé e éry a to mně
vadilo.
LR: mhm
VB: že to se přerušilo, anebo po tym to bylo, a to si člověk
nevěděl, jestli se to má dívat na to nebo na to
LR: mhm
VB: ale jinak teda, no bylo to zlepšení, rozhodně,
LR: mhm, a které filmy ste měla ráda a které ne, nebo spíš co pro
vás bylo tím dobrým filmem.
VB: no tak takhle sem myslím ani e (.) že by nebyly tak to ne, to
sem byla ráda, když jako ponejprv sem e jako mohla jít na to, to
byla pohádka nějaká taky a ten Pat a Patachon tak to bylo taky němý,
LR: mhm
VB: no tak e ale jako, jedno no bylo to lepší rozhodně,
LR: mhm
VB: ten němej film ten (.) to sem musela opravdu pozorovat, abyste
něco nepřehlídla, že to bylo takový,
LR: mhm
VB: no trošku náročnější myslím,
LR: mhm
VB: potom když byla u toho hudba, tak to bylo takový veselejší a e
lepší no.
LR: a měla jste ňáké žánry, které ste měla radši?
VB: no říkám, tu [přírodu]
LR: [přírodu]
VB: nebo takový (.) jak byla ta Babička, nebo prostě já už si
nevzpomenu všechno ( ) všechny ty filmy, to už je hrozně dlouho,
ale e tak vo přírodě, když tam
LR: mhm
VB: bylo něco na obrázkách, že dou tou přírodou a ukážou to, tak to
mě hrozně bavilo.
LR: mhm
VB: nebo z nějakých hradů, když to bylo,
LR: mhm
VB: jo film, tak to mě bavilo. (.) ale nemohla jsem toho prožít
kolik bych bývala chtěla.
LR: (.) a byly zase filmy, které ste zase neměla ráda, ňáké žánry,
VB: no nemám, a dodneska nemám, vraždy, kde je krev, válečný, když
se zabijou lidi,
LR: mhm
VB: to prostě nesne- úplně nesnáším,
LR: mhm
VB: a dodneska. (.) já nemůžu vidět, i byly filmy za za e ru- za
rakous- rako- e za ra- ruské éry, jo,
LR: mhm
VB: a když tam stříleli a padali, mně to hrozně vadilo. to já sem
neměla nikdy ráda násilí.
LR: mhm, takže [to vám] to se vám nelíbilo, když bylo ve filmu.
VB: [no]
LR: a ještě by mě zajímalo, vy ste chodila do toho kina, pak ste
ráda chodila do divadla, jak ste říkala, tak estli ještě byly jiné
druhy zábavy, které jste měla ráda.
VB: no,
LR: kromě kina a divadla.
VB: ((smích)) e já sem ráda chodila v kroju,
LR: aha
VB: mám náš žabovřeskej kroj a je moc hezkej, podobnej jak je tady
líšeňskej, ale e trošku jinej.
LR: mhm
VB: to sem ráda chodila, to mám fotky, to byly ee hasiči vždycky to
pořá- e pořádali, tak e jako e byly star- e (babský) hody, tak sme
se domluvily, všechny byly starší, já byla ještě taková celkem
mladá, ((smích))
LR: mhm (.) dobře
VB: <a ráda jsem zpívala>, ve škole jsme měli e pěveckej kroužek,
tak to sme zpívali, jo, ale teď neumím, ne neumím, ale nemám hlas.
LR: mhm
VB: no, na ty hody, a má záliba sou kvítka, dělání věnců,
LR: mhm
VB: z kytek, prostě, teďka vyšívám a maluju, tady to to je všechno
jsem dělala
LR: mhm
VB: a takových všelijakých, skoro tři sta.
LR: hm.
VB: tady mám můj e ( ) ((smích))
LR: aha
VB: <barvy>
LR: ještě ((smích))
VB: a všecko.
LR: jo. tady máte takový tvoři- takhle tvoříte tady.
VB: no to si musím tak (naše vaše) [dotáhnout]
LR: [aha]
VB: a tady sedím a maluju,
LR: mhm mhm. tak a ještě se vrátíme teda k těm kinům, k těm filmům,
e kromě těch Žabovřesk do té Lucerny ((Lucerna)) ste teda jes- moc
nechodila do toho centra.
VB: moc ne
LR: říkala ste, dvakrát ste byla v Kapitolu ((Kapitol)),
VB: no to sem byla jenom dvakrát.
LR: a eště někde jinde? pamatujete si? říkala ste v tom Starém Brně
((pravděpodobně kino Grand)), ale to si už nevzpomínáte ty názvy
[tam se vám to nelíbilo],
VB: [(věřít- mně se t- mně)] se to <kino nelíbilo>
LR: aha mhm
VB: a já sem e dost byla taková nervózní, já nevím proč, ale prostě
nemohla jsem se pořád jsem se někde dívala,
LR: mhm
VB: soustředit že,
LR: mhm
VB: sem byla zvyklá na to jedno kino ((Lucerna)),
LR: mhm
VB: no kdybych bejvala chodila tam a ta možnost, že to nebylo,
LR: hm
VB: jistě že to nebylo, ale prostě to bylo že e sem byla vopravdu e
(.) zvyklá na tu Lucernu ((Lucerna)).
LR: mhm a pamatujete si na ten Kapitol, jak na vás třeba působil,
něco [si z něj pamatujete]?
VB: [takový] e pro bohatý,
LR: mhm
VB: takový už luxusní víc, jo a e já nevim, na mě nepůsobil nijak že
bych se cítila, to když sem přišla do divadla, tak jsem se cítila
jak e to,
LR: mhm
VB: ale tam sem ne- nemohla přijít do té takové pohodové nálady.
LR: mhm (.) a v těch Žabovřeskách ((kino Lucerna)), pamatujete si
třeba na Niké, říkala ste ta pokladní, že byla známá maminky, a
ještě na jiné zaměstnance, na to, jak se třeba chovali,
VB: tak tam byly dvě starý uvaděčky.
LR: mhm
VB: a když bylo to plno, vyprodaný, tak sme museli jít tam, kde sme
měli lístky. ale stalo se taky, že třeba už to dávali potřetí, tak
už tam bylo pár lidí, tak řekla, sedněte si tadyk, je to stejnak
volný.
LR: mhm
VB: takže sme si sedli blízko dveří a bylo to e (.) teďka to myslím
není vůbec <možný něco takovýho>
LR: a pamatujete si, z čeho se skládal obvykle program? té projekce,
když ste přišla do kina.
VB: no tak to se votvíralo pět minut před začátkem.
LR: mhm
VB: takže to každej už honem honem na si se- [za chvílu]
LR: [mhm]
VB: pustili e tu hudbu
LR: mhm
VB: no a pak e kdo hraje co co se hraje a začal film,
LR: mhm (.) takže byl hned film,
VB: no no,
LR: mhm (.) a byla přestávka?
VB: no ně-
LR: jo
VB: někdy jo. já si pamatuju, že v jednom a byl to ňákej slovenskej
film, ten šel bez přestávky,
LR: mhm
VB: celý ty dvě hodiny byl film vopravdu, bylo to z Tater, to si
pamatuju, že to byly hodně hory, a to nebylo vůbec přerušený, ale
jinak byla jedna přestávka.
LR: mhm a pamatujete si, že by tam třeba eště kromě toho filmu byla
třeba reklama, nebo já nevím, [ňáký týdeník, krátký film]
VB: [no rek- reklama tam byla] malinko,
LR: malinko,
VB: malinko reklamo bylo,
LR: mhm
VB: to teďka je e zvlášť v televizi, to je přerušovaný a to potom e
e začnou zase a e to není dobrý.
LR: mhm
VB: to bylo jenom ze začátku. reklama. třeba Baťa tam měl reklamu
nebo Škoda e ty e auta, jo, ale tak e dlouho ne.
LR: mhm dobře. a zajímaly vás tyhle č- doprovodné části, třeba ta
reklama, bavilo vás to nebo...
VB: ne, no tak, já sem věděla, že to hnedka přestane a
LR: mhm
VB: tak s- hm my sme to brali úplně jako tak e dost lhostejně,
LR: mhm
VB: nás se to netýkalo, jo ani Baťa to,
LR: mhm
VB: protože i když to byly dobrý boty, takže (.) ale moc ráda
vzpomínám na to všecko,
LR: mhm (.) tak a ještě taková taková otázečka, byla ste někdy
přítomná promítání filmu v domácnosti? doma, ne. tak a teďkon se
budeme bavit o protektorátu, vlastně
VB: no
LR: protože to vy už ste teda byla, vy ste říkala devatenáct set
čtyřicet jedna? pokud se nepletu, ste se vdala.
VB: ano.
LR: takže to bylo období, kdy ste
VB: no
LR: vlastně už byla vdaná, a jak na vás působily změny [po tom roce
devatenáct se třicet devět]
VB: [no hrozný] hrozný,
LR: hlavně v kinech teda teď myslím, [jestli ste to ňák vnímala]
VB: [no za prvý] začly německý filmy,
LR: mhm
VB: jo a tam bylo právě hodně toho násilí a některý filmy německý
tam taky nebyly, byly třeba takový hodně zamilovaný, ale e e mně to
vadilo, ta němčina.
LR: mhm
VB: já sem to neměla ráda ((smích))
LR: a byla některá kina německá a některá česká? pamatujete si, že
by tam bylo takové rozdělení?
VB: ne, no jako [osazenstvo]?
LR: [v Brně] e no tak jako vůbec, jako jestli [někam víc chodili
třeba Němci]
VB: [v Žabovřeskách nebylo moc Němců]
LR: mhm mhm a jinde v Brně nevíte,
VB: ne,
LR: ne.
VB: to nevím.
LR: mhm dobře. a v té době toho protektorátu, chodila ste do kina
více nebo méně, [než dříve]
VB: [míň] me- méně,
LR: méně (.) protože a e důvod je
VB: no zaprvní ta němčina,
LR: němčina [mhm]
VB: [že to se] všechno e překládalo,
LR: mhm
VB: tak to sem nevěděla kam e se podívat a to, byly taky zamilovaný
filmy
LR: mhm
VB: z toho Německa, ale, prostě e no mně to nesedělo.
LR: mhm
VB: <já sem z toho taky měla škaredou známku, já se přiznám> a
naučila sem se němčinu víte jak? odposloucháváním,
LR: aha
VB: protože sem se vyučila u německé e firm- e paní teda,
LR: mhm
VB: a jak mluvili, tak to mně zůstalo tady,
LR: mhm (..) a změnil se výběr filmů, na které ste chodila, když ste
teda šla do kina, tak šl- chodila ste na jiné filmy než v těch
třicátých letech?
VB: tak když bylo to dítě, tak už to bylo míň,
LR: mhm
VB: nebyla ta možnost, jako.
LR: mhm
VB: potom manžel musel ( ) když bylo e pro Němce, tak byl e třeba
dřevo museli, ty klády na ty zákopy, naši lidi, jo,
LR: mhm
VB: do lesa e a tak von byl tam a já sem šila doma teda.
LR: mhm
VB: protože peníze byly potřeba.
LR: a jak se diváci v kině v té době protektorátu chovali, jestli
tam byly ňáké
VB: no na německý filmy moc nechodili,
LR: mhm
VB: já aspoň co si pamatuju, tak akorát na ten jeden, a to byla
taková příjemná herečka mladá a taky všecko, jako byla taková (.)
žádná taková (.) drzost nebo tak, to nebylo v ní, víte, tak to na tu
dost jako byli se podívat, ale jinak teda nevím, já sem moc teda do
toho kina vopravdu nechodila,
LR: mhm a když už ste teda v tom kině byla, tak nepamatujete si
třeba, že by se diváci smáli tomu filmu německému, nebo vůbec ňák
třeba hučeli,
VB: em-em
LR: a nepamatujete si, že by se v protektorátu v kině hajlovalo?
VB: [to sem nezažila]
LR: [třeba během týdeníku]
VB: ne,
LR: ne
VB: to sem nezažila.
LR: mhm a vnímala ste nějak e když ste teda byla v kině a blížil se
konec války, tak jestli diváci se chovali třeba jinak,
VB: no, to už sme bejvali na té Polní,
LR: mhm
VB: když bylo konec války, tak sme se já sem byla teda vdaná, a tak
maminka protože tam potom dostali do toho domečku zásah, tak maminka
se přestěhovala zpátky do Žabovřesk a bývala u té sestry.
LR: mhm
VB: u té tety.
LR: mhm
VB: no a tatínek bohužel protože byli ze- brali se za ee Rakouska
Uherska ((Rakousko-Uhersko)), že jo
LR: mhm
VB: tak e to nebyl, to bylo víc lidí, kteří se brali Čech s Němkou,
Němka s Italem, jo, smíšený manželství, ale nám dal tatínek e (v)
český škole, český vychování, já sem neuměla ( ), opravdu ne. a e
(.) tak já sem říkala, no za co má trpět, když von e snažil se jenom
pracovat, nic víc,
LR: mhm takže váš tatínek byl Němec.
VB: no von byl [Brňák]
LR: [původem]
VB: jo tak,
LR: aha
VB: jeho tatínek byl br- Němec,
LR: mhm
VB: a babička byla z Medvědince, Češka, no to bylo všechno takhle,
ale von byl e no tak, vopravdu, nám dal český vychování.
LR: mhm. vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na
jejich atmosféru?
VB: no tak když e ukazovali v Praze, jak to bylo,
LR: mhm
VB: jo a ty tanky a to všecko, nebo když bylo to ki- e parašutisti
v té Praze,
LR: mhm
VB: tak to e vždycky dobře <dobře jo tak> vykřikl [nějakej ten kluk]
LR: [aha aha]
VB: ale tak že by někdo hajloval nebo, to ne.
LR: mhm
VB: to sem neslyšela (nikde).
LR: mhm dobře. tak, já už tady mám p- úplně poslední věc, (já) tady
mám seznam filmů, a (.) kdybyste si je přečetla a třeba jestli se
vám nevybaví ňáká vzpomínka, že ste na tom byla v kině, s kým
nebo...
VB: no
LR: jo? zkusíte to? tak počkejte, tady máte...
VB: když já si e vemu lupu, [já mám]
LR: [jo určitě]
VB: po operaci očí [ale brejle mně nedali, takže]
LR: [(já vám to kdyžtak)]
VB: no na (c. k. polním maršálku) ((C. a k. polní maršálek)) sem
byla, (.) to nemáte hadim- ne Hadimršku ((To neznáte Hadimršku)) to
bylo, e s Burianem ((Vlasta Burian))
LR: mhm
VB: no, Kouzlo valčíku, to nevim to si nevzpomínám, lilíček ve
službě e šerlok- ((Lelíček ve službách Sharlocka Holmese)) to taky
sme byli, vik- to si nepamatuju Pobočník Jeho Výsosti (.) šest žen
Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) <na to si vzpomínám, jak to
bylo> ((smích)) mě e vždycky ( ) ty starý oblečení,
LR: aha jo,
VB: víte to prostě tam dycky měl,
LR: mhm
VB: jak muselo tam být všechno no a
LR: takže na tom ste byla v kině,
VB: jo ((smích))
LR: to si pamatujete.
VB: (..) no tady německy ne, Zlatá Kateřina to taky ne, Mata Hari,
to byl německej film
LR: mhm
VB: na tom sme byli.
LR: mhm
VB: to si vzpomínám, to bylo ze z toho začátku, ještě než sme měli
chlapca. tak jak potom to už nešlo a, ale tu Mata Hari sme viděli.
Cácorka to tak Moderní doba ne. Tři muži ve sněhu, ne v ofsajdu
((Muži v offsidu)) ((smích)) Svět patří nám, to ano, Dobrá země, to
ne. to nevim. no Sněhurka a sedm trpaslíků (.) Ducháček to zařídí,
Burian ((Vlasta Burian)).
LR: mhm mhm ještě [tam je ještě]
VB: [no to už je]
LR: druhá stránka (.) a
VB: to bylo za celý můj život.
LR: ((smích))
VB: Tři děvčátka pokračují taky ne, U pokladny stál, no Burian
((Vlasta Burian)), já sem měla Buriana ((Vlasta Burian)) ráda
LR: mhm
VB: že von dovedl vážně a z toho takový <jeho obličeje> a to to bylo
kouzelný teda, no.
LR: mhm
VB: (.) (Město ztracených) tak ne, Roztomilý člověk pan e (.)
LR: Nový ((Oldřich Nový))
VB: Nový ((Oldřich Nový))
LR: ((smích))
VB: Muži nestárnou, to byl pan e e, ká ká ká
LR: tak teď nevím teda, Muži nestárnou.
VB: Korbelář ((Otomar Korbelář)),
LR: Korbelář ((Otomar Korbelář)), mhm ((smích))
VB: ((smích)) (...) no taky ne, (..) toto ty poslední už to
LR: mhm to už je právě za té [druhé světové války, ty poslední]
VB: [no to je ale ten přechod a to už teda]
LR: mhm
VB: to už teda sem bohužel nemohla chodit.
LR: dobře. tak, a já už sem v podstatě skončila, ale ještě se vás
zeptám, jestli třeba ještě sama nechcete něco dodat, nebo něco na o
čem sme se nebavily, co sme nezmínily,
VB: no co sme se nebavily, e já vám to ukážu.
LR: aha (...) co to máte? aha mhm
VB: <no vodevřte si to ( )>
LR: ((smích)) (...) mhm takže vy ste dělala pečovatelku, aha.
VB: manžel byl vod čtyřiceti let nemocnej,
LR: mhm
VB: do sedumasedmdesáti sem ho dochovala, tchýňu, pak sem měla paní
po mrtvici.
LR: mhm
VB: tři a půl roku.
LR: mhm a to ste dělala jako ještě po zaměstnání nebo
VB: no to to sem dělala po zaměstnání, a před ní sem měla, to sem
chodila nakupovat tam jedné staré babičce, tak to sem dycky co
potřebovala, tak
LR: mhm
VB: tak sem jí udělala a
LR: mhm
VB: a pak mě ocenili takhle.
LR: mhm a to ste dostala v jakém roce?
VB: cože?
LR: v jakém roce ste to dostala?
VB: bylo mně devětapadesát let,
LR: aha
VB: k šedesátce sem táhla,
LR: mhm
VB: to už teda, to sem opatrovala, manžel skončil na vozejku,
nemohl, no on byl hodně postiženej, a a to těžko se vo tým mluví.
LR: mhm tak to ste určitě byla pyšná, že ste to dostala, ne?
VB: no
LR: [takové hezké ocenění]
VB: [byla sem] ráda, že sem mohla pomoct.
LR: mhm
VB: dřív se to tak nebralo, jak teďka. to když mně třeba některá
řekla, až pudeš, kup mně tamto, dones mně to, mě ty nohy bolijou, my
sme to nebrali, no tak sme pomohli, to bylo e takový (.) samozřejmý.
LR: mhm
VB: dneska už to není, nakonec ten e u nás v Žabovřeskách, zrušili
hasiče, zrušili Červenej kříž, protože my sme s- e schůzovali ve
škole, a škola si to vzala, jo tak s- jednou nebo dvakrát sme byli
na na Národním výboře, tam nás nechtěli, že tam není místo, tak
jednoduše zrušili Červenej kříž. a to byla velká chyba. i ty hasiči,
to byli dobrovolní hasiči, a tam právě přes jeden barák hořelo, a já
sem s tou paní potom jela komínskou sanitkou k svaté anně ((Fakultní
nemocnice u sv. Anny v Brně)) ona se popálila, druhý den zemřela.
LR: mhm
VB: bylo jí akorát padesát let. a pak sem pomáhala té její dceři, ta
neuměla podojit, neuměla prostě, vona na poli dělala, ale tu těžkou
práci dělala maminka. tatínek už jí zemřel, tak vona byla, ale to
byla veselá paní, opravdu, taková, taková šikovná.
LR: mhm
VB: a tak voni byli v kině, mladí, tak jak přijela sanitka, já
povídám jedem. tak sem byla jedi- tak sem prožila prakticky poslední
chvíle s ní. no a takovejch věciček bylo víc. paní srazila tramvaj
mně zrovna u baráku,
LR: mhm
VB: tak sem ji honem podložila polštářama, než přijela sanitka, pak
holka e naskakovala, to byly eště ty tramvaje jako [vodevřený]
LR: [bez dveří]
VB: naskakovala, vona ju srazila, tak e honem s- jako sanitku a tak
sem ji držela jenom prostě aby ne toto, protože byla domlácená dost.
a pána po mrtvici, chytl ho záchvat, tak sme ho dovedli ke mně, dala
sem ho na židlu, aby ne- nelehl, a pán ještě jeden šel, tak sme ho
drželi a no dostal se z tohohle, tak to byly takový zážitky, který
ale sem za nic nebrala, no.
LR: mhm
VB: a voni mně to spočítali <všechno> ale
LR: tak to je to je moc hezký. dobře. a kinech o filmech už nic,
VB: no, víte, já sem nebyla majetná,
LR: mhm
VB: my sme neměli majetek,
LR: mhm
VB: a vono se těžko tenkrát žilo. já vám jenom řeknu, když sem měla
jít k prvnímu příjímání, tak sem dostala vod sestřenky šatečky,
pěkný, vopravdu hezký. ale neměla sem boty. a maminka řekla, no
musíš jít v těch vysokejch, já nemám penízky, a stály no tejden sem
plakala, dennodenně. já povídám, všichni pudou v bílejch botečkách a
a já pudu v černejch botách. a nakonec maminka ušetřila šest korun,
LR: mhm
VB: takový jak tenisky, ale bílý byly hlavně, no, tak sem si
vyplakala tenisky k prvnímu příjímání. (..) víte, byl to dost těžkej
život. (..) proto říkám, že dneska si nedovedou vážit života ani.
kouřijou, vopíjejou se, drogujou, a to není dobrý. (.) to je, třeba
můžou flámovat celou noc, to je pravda, že jim to dá sílu třeba
momentálně,
LR: mhm
VB: ale jinak pochybuju. a já to nemám sama ráda, u nás nikdo
nekouřil,
LR: mhn
VB: manžel ne, děda ne, můj tatínek nekouřil, můj tatínek vlastně
kouřil, ale když potom e byl starší, tak nesměl kouřit, (proto-) měl
hodně špatný srdíčko.
LR: mhm
VB: ale přestal. no. aby i ženský kouřily no to vůbec ne. to
nepřipadlo v úvahu. i když ta Zorka ((Zora)) byla <nejlevnější
cigareta, jo, tak to nešlo.> ne nešlo, prostě u nás nikdo nekouřil.
no nakonec e s- sme za války měli schovanej prapor sociálních
demokratů, tak ho po válce tatínek, děda teda, no vod manžela otec,
dával do Prahy do muzea.
LR: mhm
VB: (..) takže sme měli, ale my sme ani vo tom nevěděli, že ho má
schovanej tam, takže sme byli rádi, že, protože sme poslouchali e
rádio, všecko zatemnit honem za Německa, já (povídám), kdyby nám tam
poslali ňákýho blba <tak tak nás postříleli> všechny.
LR: mhm
VB: no.
LR: tak jo, tak já to vypnu, protože už [stejně asi o těch kinech]
VB: [to snad nenahráváte co sem teď]
LR: to už je stejně jedno ale


konec rozhovoru
 
Kód citátu
0.
 
Kód rozhovoru
8:3
 
Řádek v rozhovoru
3:1176
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno