Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Autor citátu
Borivoj_(1927).txt
 
Kategorie citátu
Pozdní dětství a adolescence
 
Citát
LH: ehm. tak teď se půjdeme podívat na období protektorátu. ee jak
na vás působily změny po rocé devatenáct set třicet devět, kdy
začaly ee platit protektorátní předpisy? ee tím myslím, byla třeba v
Brně mm kina, která byla německá a která česká, kam chodili více
Němci a kam chodili více Češi?

BH: no tak st- nedá se říct st- nedá se říct, že by prostě to bylo
vyhraněný přímo, poněvač Němci v Brně měli svůj Německej dům
((Německý dům)), kde měli koncertní sál, co tam měli ještě, kavárnu,
restauraci, taneční a nevim, jestli tam neměli dokonce svoje kino.

LH: ehm.

BH: že, takže ale (..) nemůžu říct, že by, že by to byl vyhraněný
jenom německý, nebo nebo jenom český.

LH: přece jenom změnilo se to třeba v některých kinech em v přístupu
lidí, nebo v chování lidí?

BH: (..) no tak já sem s nima nepřišel do styku, že.

LH: hm.

BH: přišel a sedl si vedle a hotovo.

LH: jasně.

BH: my sme, ee ani sme se nebavili, ani sem neviděl, jestli je to
Čech, nebo Němec, že, proč tó...

LH: a chodil ste do kina víc, nebo míň v této době, po tom roce
třicet devět?

BH: myslim, že sem chodil stejně, stejně, zas mě prostě mě (.) když
některej film sem chtěl vidět, tak sem na něj šel.

LH: ehm.

BH: ale, že bych, jenom že bych musel jenom do kina, protože du do
kina, ne.

LH: vy ste říkal, že pak hlavně po od toho roku štyrycet dva, nebo
potom...

BH: ano.

LH: zhruba tak, že tam j- jako tá návštěvnost těch kin trošku
poklesla, protože nebyla nabídka, nebylo to, co by vás zajímalo.

BH: n- nebyla to co ano, a byly jiný zájmy, už.

LH: tím myslíte co třeba?

BH: co? hudba.

LH: hudba, hlavně, [ehm.]

BH: [ano.]

LH: em á změnil se výběr filmů, na které ste chodil v této době?
(...) jestli ste třeba chodil trošku na jiné filmy, než ste chodil
předtím?

BH: mm no tak myslím né, panč t- tenkrát nebyl nebyl výběr. a no ták
výběr byl, alé ty filmy mě nezaujaly prostě názvem anebo prostě už
(.) taky vo to no bylo to pořád německy.

LH: ehm.

BH: německy filmy a německy a už to prostě to to člověka
votravovalo. né votravovalo, ale řekl sem si, tam já nemusím zase na
ně chodit.

LH: ehm.

BH: jó, zas zas tam bude to, to, to, nebo...

LH: á vzpomenete si, jak se diváci v kině ee v době protektorátu
chovali?

BH: no já myslím, že to ale záleželo na tom, jaký bylo osazenstvo,
jestli tam byla ee většina Čechů, nebo Němců, tam em pochopitelně,
někteří Němci r- reagovali na určitý (..) jo, emotivněji.

LH: [ehm.]

BH: [jako] my če- my sme byli (..) držený.

LH: takže vzpomínáte si, že by třeba se v kině ee třeba hajlovalo,
dokonce.

BH: tak to nepamatuju.

LH: [to nepamatujete.]

BH: [ne, ne.]

LH: ale ee [řekněme...]

BH: [ale emotivněji] v emotivněji se chovali ev Němci při určitejch
scénách, který nás dusily a je povzbuzovaly.

LH: ehm. ee jak se vaše chození do kina a chování těch diváků v tom
kině, měnilo s blížícím se ee koncem války?

BH: (..) no ke konci ke konci války prakticky už ee (..) sem ani
kino na- nenavštěvoval, ano.

LH: ehm.

BH: protože v prakticky Brno bylo vosvobozené v dubnu a (.)
štyryadvacátýho dubna, že, a předtím (..) předtím byly nálety (.) to
sme (.) bydleli ve sklepě, (prakticky celou dobu), to sme se
neodvažovali ani em prostě být v bytě, jo, panč sme byli...

LH: [hm.]

BH: [zalezlí] celý osazenstvo toho činžáku, kde sem bydlel,(.) jo,
takže ty kina už prostě potom pominuly, ty už potom nehrály (..) k
 
Kód citátu (plný)
01.02.353
 
Kód citátu
02.353
 
Kód rozhovoru
22:89
 
Řádek v rozhovoru
976:1094
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno