Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název kódu
Dětství (do deseti let)
 
Citáty — Kategorie citátu
Dagmar_(1929).txt
to sme, napřed sem chodila i na dětský si [vzpomínám]
Dagmar_(1929).txt
R: á vy ste teda tu obecnou školu navštěvovala asi do roku devatenáct set čtyřicet, takže se budeme bavit o tom roku devatenáct set třicet pět až čtyřicet. a [vzpomínáte si] vůbec na svoji první návštěvu kina? DB: [to bylo]. ne LR: ne, vůbec. a jaké sou vaše nejstarší vzpomínky vůbec na kino, jestli si vzpomínáte? DB: no, ty nejsou moc dobrý. byla sem s tatínkem ee v Kapitolu ((Kapitol)), tam hráli sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) LR: mhm DB: kreslenou, to byla tehdy bomba. no ano byla, doslova, kreslený barevný film to bylo něco. tak sme si sedli na balkón, a já vim, že sem se šíleně bála, jak ta Sněhurka letí tim lesem, šla a teď ty větve oz- ožily no a prostě to bylo hrozný, takže málem sme odešli <z toho kina> protože... nevim, kdy to bylo, ale byla sem hodně malá LR: hodně malá DB: no, to byl asi první. no a potom šly filmy prostě e grotesky a ten, jak se jmenoval, e Poslední Mohykán, to byla taky hrůza, to šli sme prostě na to šli a my sme z toho byli uplně <vyděšený> no a to byly tam byly tři kina, takže my sme měli, z čeho [vybírat] v Židenicích
Dagmar_(1929).txt
LR: [mhm]. a jak často ste vlastně jako malá chodila do kina. [tak do těch deseti let] DB: [nóó], každý týden LR: každý [týden] DB: [nic] jinýho nebylo jinýho LR: nic jinýho DB: odpoledne se šlo do kina
Dagmar_(1929).txt
no, protože to bylo, rodiče měli pokoj od nás asi a my sme trávili čas v kině ovšem na čem, to už vám ne- to byl myslim šaplin ((Charlie Chaplin)) a, no prostě to bylo ještě za první [republiky] LR: [mhm] DB: takže tam byla možnost všeho, hlavně ty grotesky všelijaký kreslený, to si nemůžu vůbec [pamatovat], že?
Dagmar_(1929).txt
LR: [dobře]. a s kým ste chodila do kina? DB: no s ko- s děckama. LR: s kamarády? DB: s kamarádkama
Dagmar_(1929).txt
tehdy ne, to tehdy nebylo kdepak, to holky stály tam v té v tom foajé ((foyer)), než nás pustili, kluci stáli tam, a to sme se po sobě koukali, ale nic kdepak [vůbec].
Dagmar_(1929).txt
LR: [a s rodiči] ste chodila jenom jako malá DB: no úplně [malá] no LR: [úplně malá] DB: tak to bylo asi poprvé to strašný, ee a to sem se potom po letech dozvěděla ta Sněhurka tak hezky mluvila ovšem to bylo dabovaný ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), že jo, nebo nebylo to dabovaný to bylo asi s titulkama, protože tehdy se snad ani nedabovalo nebo co.
Dagmar_(1929).txt
[no, my sme my sme] měly takový, to byla Milena, Naďa, naše milá sestřenice a to sme byly čtyři pět a to sme vždycky šly a pamatuju si, že to stálo snad korunu nebo padesát halířů LR: mhm DB: na dětský takzvaný, odpoledne
Dagmar_(1929).txt
LR: [a] vy ste vlastně řikala, že v těch Židenicích byly tři [kina] DB: [ano] LR: a navštěvovala ste všechny nebo? DB: všechny
Dagmar_(1929).txt
no, v Kapitolu ((Kapitol)) s- chodili sme do Kapitolu ((Kapitol)) teda takzvanýho, pak do skaly, skalu ((Scala)) sem znala, pak sem znala centrál kino ((Central)), LR: [mhm] DB: [to] je dneska na náměstí Svobody. dneska tam už není, ale tam byla, co tam bylo, Úderka nebo, Úderka tušim že tam byla. tam hned jak je řezník na rohu, tak tam bývalo kino. LR: mhm DB: centrál ((Central)). zara leandr ((Zarah Leander)) tam zpívala <takže> vim, že bylo, Modrý Anděl, marlen dytrichová ((Marlene Dietrich)), no prostě taková doba. marika rek ((Marika Rökk)), ta teda za války letěla to už si Němci, jestli vám to něco řiká nevím. prostě byla to úžasná babka
Dagmar_(1929).txt
no, bylo tam kino ee, na go- na Gajdošové dnešní tam byla Hvězda v Sokolovně. LR: mhm DB: pak tam bylo kino Slávia ((Kino Slávia Židenice)) na [Rokycanové] LR: [mhm] DB: pak tam byl Světozor na Vojanové. všechny fungovaly, všechny byly obsazený, do všech kin se chodilo LR: mhm DB: bylo tam hodně vždycky lidí a [děcek]
Dagmar_(1929).txt
LR: [takže] ste neměla nějaké své oblíbené v této době DB: né ne ne ne ne. to ne, to naprosto ne LR: a takže se vás ani nemůžu zeptat, proč ste si vybírala vlastně tato kina. to bylo DB: no, protože sme to měli [blízko]
Dagmar_(1929).txt
LR: takže vlastně, když ste chodila do té obecné školy, tak ste chodila hlavně v těch Židenicích DB: v Židenicích do kina, ano LR: mhm DB: na dětský, na všechny ty
Dagmar_(1929).txt
LR: můžu se vás zeptat a jaký byl názor vašich rodičů na kino? na film, jestli se [o tom bavili s vámi] DB: [nó maminka, ta] měla ráda hlavně americký filmy LR: [mhm] DB: [tehdy] za první republiky. to byly ty americký herečky všecky, musela bych hodně vzpomínat, a tatínek ten ne. LR: ne DB: tatínek byl em prostě to byla em tatínek byl na kopanou.
Dagmar_(1929).txt
no tak tatínek ne, tatínek [byl sportovec] a... LR: [ten ne] a nevadilo mu, že chodíte do kina, to ne nebo jo? DB: né, vůbec [né]. néé LR: [ne]((smích)) DB: já sem měla velice tolerantní rodiče, a ta maminka od mé kamarádky, no ta byla kinařka ta odebírala kinoreví ((Kinorevue)), ten časopis. tam byly vždycky ty hvězdy všecky, ty americký, naše, prostě co byly tehdy v kurzu. LR: mhm DB: to byla bárová ((Lída Baarová)), že, mandlová ((Adina Mandlová)), Zita Kabátová, to byly ty nejstarší vlastně, ta její sestra Zorka Janů. no a to potom za války začali točit tu turbinu ((Turbina)) [třeba] LR: [mhm] s bárovou ((Lída Baarová)) e a takový už ty známější, to už možná znáte i vy ty [filmy]
Dagmar_(1929).txt
LR: co co vlastně učitelé říkali na filmy, bavili ste se o nich nebo] DB: [nikdy] LR: vůbec DB: ne, [to se] to se nenosilo. LR: [žád-] mhm DB: ne ne ne ne ne. to ne.
Dagmar_(1929).txt
LR: a když ste chodila často do toho kina, tak to pro vás asi hodně důležité kino, že jo, [v té době] DB: [byló. určitě.] LR: [á] DB: [to byla] taková jediná bych řekla zábava mimo [knih]
Dagmar_(1929).txt
já sem teda dostávala spoustu knih, takže mám ještě z dětství mám spousty knih a hezkých, protože já sem měla tetu učitelku a ta <neměla> nic jinýho na práci, než okamžitě každý svátky, Vánoce, knihy, knihy, knihy, knihy. ovšem našla pochopení, já sem hodně četla LR: mhm. a e teda když to pro to pro vás bylo tak důležité to kino, [tak jestli ste měli ňáké] DB: [no, důležité...] LR: zvyky nebo ňáké hry, jestli ste zpívali písničky s kamarádkami DB: tak já ty písničky umím dodneška. [((smích))] LR: [((smích))] DB: <co se tam zpívaly> LR: jaké třeba? [jestli si vzpomínáte], že ste hodně zpívali DB: [no tak] [((německy zpívá))] LR: [((smích))] DB: to zpívala marika rek ((Marika Rökk)) no, tak já si to pamatuju. anebo zara leondr ((Zarah Leander)) tím jejím hlasem takovym ((německy zpívá hlubokým hlasem)) LR: ((smích)) DB: <no prostě to bylo moje mládí nó>. vám to je dneska k smíchu, ale to to tak bylo, a ty ty písničky no ty se zpívaly, Falešná kočička, dávali na na Kobližné takovou kočičku, z tuhýho papíru, to se otevřelo, tam byly všechno, kdy se to hraje, co se hraje, kdo tam hraje, zaklaplo, propagace, že [jo], to bylo hezký LR: [jasně] DB: a Falešná kočička nó, to byl, no těch herců bylo moc LR: mhm DB: potom sem ee to byli ee vlastně e, ferbaska ((Věra Ferbasová)) nojó, dyť na ferbasovou ((Věra Ferbasová)) sme lítaly kde hrála, tam [sme] všude byly
Dagmar_(1929).txt
ani nevim už, jak se to menovalo. no prostě mělo to zápletky, bylo to, mělo to cit ten film, byly takový ty filmy, e něco to člověku řeklo a mám dojem, že to člověka i vychovávalo,
Dagmar_(1929).txt
pro-] protože, to teď už na to přicházim, sama, protože vlastně, tam bylo všechno, tam byly ty vztahy, tam byla láska, tam bylo matka, otec, rodina, i když byla narušená takzvaně jako se dneska řiká, tak už to bylo něco jinýho, už se nám to nelíbilo, už sme s tim nesouhlasili prostě.
Dagmar_(1929).txt
LR: a když ste vlastně vy jako malá chodila do kina, tak e promítaly se ještě v té době ještě němé filmy [nebo] už vůbec DB: [ne] LR: takže vy ste neměla vlastně šanci
Dagmar_(1929).txt
no ale v kině v té době to už se pořád promítaly ty nové a nové, [žádné] retrospektivy nebo... DB: [no š-] šaplin ((Charlie Chaplin)) byl hodně, že, to se vždycky ukázalo, právě sem skončil ((neidentifikováno)) ((smích)). takový věci [no] LR: [mhm] ale to v kině ne LR: v kině [ne] DB: [němý] kino sem nezažila
Dagmar_(1929).txt
DB: a řikám, ve středu města byly vybavenější ty kina a e venku tak jak vz- v takovým předměstí jako byl Světozor a a ta Hvězda a Slávia ((Kino Slávia Židenice)), tak tam ani myslim žádnej bufet nebyl, ne, tam nic [nebylo] LR: [mhm] DB: nebo jo? prodávali bombóny? asi jenom. a ňákou limonádu? (.) nevím, sem byla moc malá, a ty kina potom už sme tak nějak opustili LR: mhm
Dagmar_(1929).txt
tak tadyto akorát LR: to ste říkala vlastně, že ste byla s tatínkem, že? DB: to byl asi první takovej film LR: [mhm] DB: kterej mě uplně, jak ty ty větve se na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), jak to ožilo všecko, viděla ste ji, [kreslenou]? LR: [viděla] DB: no, to je hrozný přece pro malý děcko. to je něco jak Karkulka. to je taky horor, to není [pohádka] no, tak jistě, že si pamatuju,
Ludmila_(1923).txt
že to jako vůbec ne- si nepamatuju. to už je pro mě příliš stará věc. řikám, chodila s- chodily sme jako děcka na filmy, samozřejmě že nás vyhazovali, tak sme se em stavěly, abysme byly jako, aby nás ee aby nás tam vlastně pustili.
Ludmila_(1923).txt
lezli sme <tam tak nějak> přes ty lidi, kteří tě tam pouštěli, že, protože sme chtěli taky vidět filmy. pro nás pro děcka teda jako takový ty mladiství, kteří sme vypadali na těch méně roků, tak nás vyhazovali ti em ti em jak jak se tomu říká.
Ludmila_(1923).txt
no vrátní to nebyli, no prostě, prostě ti, kteří př- trhali lístky, tak nás dycky odsud vyhazovali.
Ludmila_(1923).txt
že sme byli prostě, no nebyli sme tak jako vyspělí, když to nebyl film jako pró, pro tyhle, jako pro starší, no ale zase někdy přivřeli oči a nechali nás em na ten film se podívat. no taky sme přišli k em ke kinu, a p- ee lístky byly vyprodaný, d- další, a byly jenom akorát před em plátnem, že.
Ludmila_(1923).txt
LH: no a v těch Řečkovicích to bylo, kino vlastně to byl Sokol ((Kino Sokola v Řečkovicích)), bylo to, byla to sokolovna, tam se cvičilo, a bylo tam i to kino. PV: hm LH: takže em no ale sokolovna v Řečkovicích je dost veliká, a bývalo kino ((Kino Sokola v Řečkovicích)), jako dosti plné, protože chodili ti lidé starší už a tohle. takže nebylo té zábavy tolik. takže to všechno bylo takové nijaké. a pamatuju si dokonce, že sme teda ze začátku i chodili na filmy, které byly němé, že.
Ludmila_(1923).txt
a pamatuju si dokonce, že sme teda ze začátku i chodili na filmy, které byly němé, že. PV:hm LH: které prostě eště jako ee se tam nemluvilo. prostě sme jenom viděli film, a tam bylo psaný, co jako představuje, to samozřejmě velmi musel si člověk domýšlet.
Ludmila_(1923).txt
LH: no nejs- ne- nej- ee dřív sem byla v kině, když to ještě bylo němé. sme, PV: hm LH: říkali sme tomu němé. PV: jo. LH: protože vlastně nebyly k tomu ještě slova. PV: hm LH: ale kdy to bylo, to vám teda neřeknu. to už je strašně moc roků.
Ludmila_(1923).txt
PV: jestli se vám líbily, ty němé filmy. LH: no tak jistěže, PV: jo? LH: prosim vás, být v kině, no to se nám líbilo. i když to bylo němé. dyť sme nic jinýho neměli.
Ludmila_(1923).txt
no tak nejvíc se nám líbily filmy jako až se mluvilo, tak nejvíc s Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)), ee že?
Ludmila_(1923).txt
ten němý film, a taky se ukazovalo jenom třeba, přijeli jako s tím filmem, jezdili po vesnicích, PV: hm LH: a ukazovali prostě jako někde v tom z těch filmů jako co dovezli, a a něco bylo, no tak to víte, taky když se to prostě dozvěděli sme, že je to něco nového, a že přijeli s filmem, no tak taky sme na to chodili. no,
Ludmila_(1923).txt
PV: a jak to vypadalo, když přijeli s filmem. co, co to znamenalo. LH: no to přijela taková, <takové auto,> jako bych řekla dodávka nebo něco takového, PV: hm LH: no a v tom měli ňáký ty aparáty a a plátno se hodilo em jako třeba v tom hostinci, když to bylo, no tak se em plátno tam připravilo, no PV: hm LH: a oni to tak nějak, jak to pouštěli nebo ne- <to už po mně nemůžete,> prostě sme [viděli film,]
Ludmila_(1923).txt
PV: jestli to bylo často, že přijeli s filmem nebo... LH: né, né, to bylo vždycky prostě něco obzvláštního.
Ludmila_(1923).txt
PV: šla ste vždycky na film, když takle přijeli? LH: no tak no to víte že ano. dyť všichni sme se na to těšili, tak em prostě sme všichni honem šli na film.
Ludmila_(1923).txt
my sme byli i prostě děcka na vesnici, a tam nebylo nic takového. takže když jako se nehrálo třeba v těch Řečkovicích, ještě nebylo tak zařízené, nebo prostě to stálo víc peněz než sme měli, tak tam to taky stálo peníze, no ale bylo to prostě jako v menším nějaké restauraci, tam nahodili to plátno, no a prostě tam předváděli.
Ludmila_(1923).txt
PV: ee ee když ste ještě chodila do obecné, do měšťanské školy, se tomu říkalo? LH: ano. nó? PV: takže v té době ste už chodila do kina? LH: no jistě že.
Ludmila_(1923).txt
no tak to, to se říkám, když sme měli trochu peněz nebo sme slyšeli, že se v Králově Poli em něco teda vy- významného jako tohle, no tak sme si zašli do toho Králova Pole. PV: hm LH: protože to víte, to, to se tak mezi náma dozvědělo. chodili sme do Sokola, chodili sme tohle, no tak sme věděli, co se kde asi děje, no tak sme šli do kina.
Ludmila_(1923).txt
to už do když sem chodila do té měšťanské školy, to sme chodili do Řečkovic, a někteří chodili už na gympl do Brna, no tak ti už jako byli něco víc jako my, ty, který sme chodili na měšťanskou školu.
Ludmila_(1923).txt
no př- před deseti lety sme nechodili do Králova Pole. to sme chodili až od těch dvanácti do těch patnácti a tak. protože sama jít do kina do Králova Pole kolem lesů, a tak dále kolem lesů pěšky, protože zas tramvaj stála peníze.
Ludmila_(1923).txt
PV: jo, takže předtím ste chodila akorát na ty em na ty promítání u vás, když někdo [(dojel)] LH: [no tak] jistě, když ee ani u nás ne, to se spíš jezdilo do Jehnic, protože to byla hlavní, my sme byli jenom malá dědinka,
Ludmila_(1923).txt
PV: né, určitě ještě mnoho víc. já bych se chtěla zeptat, vy ste ráda chodila do kina, že jo. LH: no tak ee jinou možnost sme neměli. nebo přijelo divadlo, jako po- ee pojízdné divadlo. a ee u nás tam byla restaurace, která měla jeviště, a bylo to jako divadlo taky. bylo em ee taková, prostě to byla postavená, tak jak třeba na kuželky, když měli, vprostřed zakrytá, no a tam dali tohle, tak sme chodili tam na do těch divadel.
Ludmila_(1923).txt
o těch mých desíti let, no tak to bylo prostě em, to se moc nechodilo nikam, nebo říkám, když přijelo nějaký divadlo, PV: hm LH: nebo něco, tak sme šli na to. protože nic jiného u nás nebylo.
Ludmila_(1923).txt
PV: a když když přijelo ňáké kino, tak to ste šli všichni? i s rodičema, i s [kamarádama?] LH: [ale né,] no tak podle toho, když nás pustili, tak sme šli na všechno. když nás tam nepustili, no tak sme nemohli nic dělat.
Ludmila_(1923).txt
V: hm a co vlastně říkali vaši rodiče na kino. líbilo se jim? LH: no tak moje matka, ta nechodila nikam, ta nemilovala, ona milovala divadlo, až jako byla starší, a chodila s mými dětmi jako do divadla, ale na filmy nechodila. PV: hm á LH: a otec neměl čas, protože byl potom taxikář, tak už on neměl čas.
Ludmila_(1923).txt
LH: když sme něco viděli, tak sme hráli potom tam i divadlo, anebo prostě co sme viděli, tak sme si vykládali, nebo sme i ňákej záběr dělali z toho, co sme viděli, co se nám líbilo ve filmu. PV: hm. takže to bylo důležité pro vás. LH: to bylo pro nás, pro nás děcka, kteří rodiče tehdá s ná- moc s náma nehovořili,
Ludmila_(1923).txt
tak to bývávalo. že by měli zájmy o nějaký filmy nebo něco, tak třeba šli se na to divadlo podívat, no ale spíš to divadlo víc jezdilo jak ty němé filmy. no a říkám vám, když, tak prostě do těch Jehnic ještě jako zajeli,
Ludmila_(1923).txt
PV: jo, a jak často asi ste chodili. LH: ale no tak, moc často ne. PV: hm LH: řikám, když se parta domluvila, tak se šlo.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a jak se vám to líbilo, to kino v Jehnicích. LH: no to, no to víte že se nám to všechno líbilo,
Ludmila_(1923).txt
LH: no to byla hospoda, PV: hm LH: a v té hospodě, říkám, bylo plátno, no a odkud to teda šlo, to my sme, to nám bylo jedno.
Ludmila_(1923).txt
PV: a můžu se zeptat em učitelé, říkali něco o filmech? nebo... LH: ee co myslíte o učitelích, že nám něco radili? PV: no, nebo jestli [jestli nějak mluvili o filmech, nebo] LH: [ale kdepák. učitelé] neměli zájem o nic [takového.]
Ludmila_(1923).txt
a když ste chtěla jít do kina, tak to byl problém. a bylo více dětí, tak byl problém. ale třeba byli ti menší tak ti ne- nesměli ještě do kina, takže sme to měli teda tak já jako jedináček pochopitelně se maminka vždycky nějak, abych mohla, teda abysme mohli jít jako, tohle. takže sme nemohli si nic moc dovolit.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a nešla ste třeba někdy do kina bez placení? LH: bezplatně? né. no tak leda ee kdo tam ko- pustil bez lístku někoho svýho z příbuzenstva, no tak to, to nikdo nekontroloval. PV: jo. LH: to byl ee to jako, to víte, že prostě, když by- byli rodiče a on tam trhal lístky, no tak svý děcka si posadil, než přišli <ti druzí.> PV: LH: jinak teda není žádnej tenle, že by býval je tam pustil. no, nebo pustil, což já nevim. nepamatuju si.
Ludmila_(1923).txt
PV: na nepřístupným filmu? když ste byla menší? že ste chodila na nepřístupné filmy? LH: no tak to moc né, no dyť vám řikám, to nás tam nepustili v těch Řečkovicích. PV: hm LH: a když sem byla em malá, tak to to nás nepustili, kdepak. protože, to víte, hlavní věc byla, aby ti starší se přišli podívat, PV: hm LH: a my děcka, a tehdá na to se dost drželo, děcka nesměly chodit na ňáké filmy. na to se hodně d- dával důraz.
Ludmila_(1923).txt
[ale] ňáké pohádky, aby pro nás zvlášť pro děti, PV: hm LH: to neexistovalo.
Ludmila_(1923).txt
PV: a můžete to nějak popsat? jako co se vám líbilo tenkrát, když ste byla malá. LH: to si nepamatuju. PV: nepamatujete si. LH: em-em, to si nepamatuju. PV: co se vám nejvíc líbilo na kině s-
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a bavili ste se třeba doma o filmech, nebo... LH: né, vůbec né. PV: hm LH: maminku to nezajímalo, otec byl pořád pryč. PV: hm a třeba s dalšíma děckama, nebo se [spolužákama?] LH: [no tak s] dalšíma děckama, to víte, že sme všechno prožívali prostě,
Ludmila_(1923).txt
PV: ee vy ste chodila do kina do Jehnic, když ste byla malá. LH: no tak ee když šla parta. PV: když šla parta? jo. LH: protože samotná tam byly jenom pole, PV: hm LH: nahoře škola, na kopci, a dolů se chodilo tohle. takže jenom když šla parta. PV: hm LH: sama bych tam bývala, jak bych došla. to bych musela jít sama mezi poli a tak dále. takže my sme chodili v partě. my sme chodili parta na tohle, do Soběšic, a bůchvíkam. PV: hm LH: a furt se chodilo přes les, takže, a nebo mezi poli, takže ste nemohla sama, desetileté děcko někam prostě jít.
Helena_(1927).txt
LR: tak jesi si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina... HH: to teda <ne> ((smích))
Helena_(1927).txt
LR: ee je- jesi si vybavíte, jak často ste jako dítě, opravdu do těch deseti let, chodila do kina? HH: no do tech [deseti] LR: [deseti] let HH: to tak moc ne LR: [mhm] HH: [to si], to si nevybavuju, to bych lhala, kdybych řekla, víte to, to si nevybavuju,
Helena_(1927).txt
LR: mhm, a proč ste chodila právě do těchto kin? HH: proč? LR: mhm HH: no byly [nejblíž] LR: [nejblíž] HH: nejblíž [no], LR: [mhm]
Edita_(1926).txt
KH: mhm, a jinak teda, když ste ještě byla na obecný škole, tak ste nechodila moc do kina? EB: ne ne ne, já sem by-, ne ne ne ne to sem nechodila nikde.
Edita_(1926).txt
LG: ((smích)) a ee jak často ste do svých deseti let chodila do kina? EB: no do desíti let to né. to sem chodila s našima řekneme ee na Kašpárka Turka a takový. LG: jo. EB: to jako LG: mhm. EB: do desíti ne.
Vera_(1923).txt
(.) no tak (.) my sme chodívali napřed do di- tak do takového loutkového divadla, tam do kláštera do s- do kostela,
Vera_(1923).txt
no tak, myslím až už jsem začala chodit do školy, tak už spolužačky některé už chodily do kina, a tak sme tak začali chodit do toho kina. tak když vidím ty staré filmy s tou adynou mandlovou ((Adina Mandlová)) a tam s tou, Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)) a s takovými SM: mhm VB: herečkami starými a těmi herci, Hrušinskýho ((Rudolf Hrušínský)) sme milovali.
Vera_(1923).txt
a tak sme chodívali do toho kina. pak sme ve škole z- zlobili, tak sme si povídali, už bylo po přestávce, už nás napomínali. tak sme si ty tam ty svoje (.) co se nám líbilo a nelíbilo, povídali. SM: mhm, takže ste si povídali o o těch filmech? nebo [o nebo nebo] VB: [no o filmech] SM: spíš o těch hercích? VB: no o hercích taky, no tak o těch hercích sme moc nevěděli. SM: mhm VB: to nebyl, bylo Kino časopis už tenkrát, no ale to bylo dost ta- dost peněz pro nás. SM: mhm VB: pro mě teda aspoň pro mě, že? no SM: mhm VB: kdo byl zámožnější, tak ten si to koupil a přinesl to do třídy a tak sme si to tam prohlíželi a tak. SM: mhm (.) a by- měli ste z toho potom ňáký větší postih, že tam rušíte, nebo to bylo jenom VB: ne. to ne. dvojky z mravů ne. [tam to] SM: [to ne] VB: <sme nedostali
Vera_(1923).txt
mhm. a e kdybychom se ještě vrátily k té první zkušenosti, e nevzpomenete si úpl- úplně nebo, jaká je vaše nejstarší vzpomínka na to kino, je to až s těmi spolužačkami? nebo tř- třeba předtím, VB: no, na tom výstavišti, tam byl tam hrávali (.) to byl cizí film, ale jak se menovali ti dva herci, takoví, (ti) už zemřeli, ale dlouho hráli (.) hm SM: mně de spíš možná o o tu vzpomínku jak jak to na vás působila třeba ta atmosféra toho kina, nebo jak to s- nebo s kým ste třeba byla poprvé v kině, jestli třeba s rodiči, nebo VB: ne, s maminkou sme chodívali, ano, SM: mhm VB: maminka s náma chodívala do kina. ale takhle se spolužačkami. SM: takže se spolužačkami.
Vera_(1923).txt
SM: mhm, a jak často ste třeba do těch do těch e cé cé á ((cca)) deseti let e chodí chodila do kina, VB: moc často ne. sice sme chodili, to bylo za korunu, SM: mhm VB: do těch prvních šesti řad, SM: mhm VB: to bylo za korunu. když ste šla zavčas, tak ste dostala, že, ale do té šesté řady, ale to nebylo te- to plátno bylo kousek e u těch lavic prvních takže nebylo to tak zlý, sme museli sme takhle hlavu nahoru, SM: mhm VB: zaklonit, SM: jo ((smích)) VB: <abysme dobře viděli> pro- před náma neseděl nikdo (ale), abysme viděli na na plátno.
Vera_(1923).txt
no nejvíc tam na to Staré Brno k tomu pivovaru, ((kino Grand)) SM: mhm VB: a potom tam e nahoru do toho Excelsioru ((Excelsior)), na to Šilingrovo ((Šilingrovo náměstí)) tam taky to bylo. kdy byla ta levnější kina, ta co byly ve městě víc, no na tom e ten Čas nebo Úderka to zas nebylo tak drahý. SM: mhm VB: ale to bylo takový e ani ne půlhodinový. pak se to zas opakovalo, a to nás tak moc nezajímalo. my sme rády chodily na celý filmy. SM: e na prosím? VB: na celý filmy. SM: jo na celý film, jasně. VB: ano, na ty (.) takřka dvě hodiny, když hrály SM: mhm mhm VB: podle toho jak byl dlouhý. SM: a byl ňáký e důvod proč ste chodila právě do těchto kin jako dítě? VB: no protože to bylo levné. SM: mhm takže, takže e VB: no. SM: třeba ne kvůli tomu že to bylo blízko, ale VB: no taky blízko, a museli sme chodit na šestou, protože později sme nás maminka ne- nepustila, že jo, no taky sme byli děti, že? SM: mhm VB: děcka e školou povinní. až už potom si pamatuji v měšťance, to už potom sme už z nás šlo víc, to už šli i od nás z domu chlapci, SM: mhm VB: co byli tak stejně staří jak my, tak sme chodívali. už i na tu osmou hodinu. SM: jo. VB: právě ta Jiřinka, s tou sme se nachodily.
Vera_(1923).txt
ale maminka chodila ráda s náma do kina. ale na ty české filmy. na ty cizí sme moc rády nechodily. protože ty titulky, ste tak dobře, já třeba ano, ale maminka ty tak rychle nepřečetla, protože ona tu češtinu tak dobře, do poslední chvíle neznala. SM: hm VB: přece jenom, i v pozdních letech něco jí zůstalo na tu její řeč, tak na to ( ) po slovensky SM: jo, jo. e a vzpomínáte si jaký byl postoj školy? třeba k filmu? VB: no tak e pokud to byly filmy jako takový přístupný mládeži, tak to nebyli, nic neděl- neříkali nic proti tomu. SM: mhm VB: ale nesměli sme chodit na, právě jak začaly ty filmy na tu osmou hodinu, to byly, tak to jako stíhali, to sme neměli chodit. SM: to e a to vyloženě třeba říkali ve škole že e že že vám že že máte zakázáno chodit na ten film? VB: no zakázáno. přímo zakázáno ne, ale nerady to slyšely, a my sme se taky vždycky nepřiznali ( ) SM: a ony se vás na to vyptávaly? VB: no ptaly se, protože když slyšely, že si o [tom povídáme tak] SM: [mhm] mhm VB: ( ) že jo měly o to zájem, SM: a nestalo se třeba že byste narazili na učitele v kině, nebo VB: ne. ne, ale já sem ani nenarazila na nějaký takový zlý učitele,
Vera_(1923).txt
SM: mhm <tak každému jde něco, že jo> já se jenom ještě zeptám, e jestli byl pro vás v tom dětském věku film důležitý. VB: no nebyl. ne, to ne. SM: ne. VB: ne nebyl. SM: takže ste to brala spíš jako ňáké zpestření volného času [( )] VB: [tak jednou za týden] nebo za čtrnáct dnů, to sme nechodili tak často, SM: hm VB: protože i když stálo potom už to bylo byly třeba tři koruny, no ale to víte, byli sme tři, už chodil i bratr, s chlapci do kina, SM: mhm VB: tak už chtěli jsme všichni. já sem chodila i se sestrou. ( ) ona byla o ten rok, chodily jsme stej- do stejné školy, bratr ne, ten chodil na Křídlovickou, my sme chodily na to Mendlovo náměstí.
Vera_(1923).txt
SM: jo. a stávalo se vám třeba že by že by ta návštěva kostela vám zabránila v tom jít do kina nebo [naopak] VB: [ne] ne to ne, my sme chodili ráno na mši, o půl deváté, SM: mhm VB: na devátou jako. SM: jo. e a myslíte si že že to vaše vyznání ovlivňovalo e ňák jaké filmy ste si třeba vybírala? VB: ne, SM: ne. takže nemělo to vliv. VB: nemělo to na to vliv. SM: a nepamatujete si třeba že by se ňáké filmy promítaly na faře? my sme chodili, na faru ne do kina, ale my sme tam chodívali na loutkové divadlo, [jako děti, no] SM: [na to loutkové divadlo, jak ste říkala] a že by se promítaly filmy, to si nepamatujete. VB: ne. SM: to [tam nebylo] VB: [to si nepamatuju] SM: mhm VB: ale to loutkové divadlo to bylo dlouho, a za korunu, oni za- napřed to SM: mhm VB: takhle, napřed to bývalo jako zdarma, pak už za to žádali korunu,
Vera_(1923).txt
tak němý filmy já sem moc nezažila. já sem už SM: hm VB: zažila víc ty SM: víc ty zvukové,
Vera_(1923).txt
SM: takže to vám bylo šest let asi. VB: no to sem ještě tak moc do kina nechodila, to sme chodili dlouho tam na na to divadýlko. SM: jo. VB: ale líbilo se nám tam. SM: mhm VB: to byli taky obětaví e členové tam toho, SM: mhm VB: té víry, SM: jo. VB: že hráli pro ty děti. SM: hm VB: to bylo pěkný, to se mně líbilo.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm, dobře. tak, a teď už se přesuneme opravdu va- do vašeho dětství, budeme se bavit o tom, jak ste navštěvovala kina asi do té doby, než vám bylo těch deset let, jestli ste teda ještě vůbec e v té době navštěvovala kina, tak mě by zajímalo, jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina, VB: no to byl Pat a Patachon, LR: mhm VB: <to byl cizí film.> protože tam bylo, maminka povídá e vodpoledne to bylo, prej, pudem do kina. já povídám ee a můžu? no to víš, no vona, e první tři řady byly za korunu, no tak to nebyl <takovej problém> ale, to to byl první film, to si pamatuju, protože to byla samá legrace, no tak. LR: a kolik vám asi bylo VB: cože? LR: kolik vám asi bylo? VB: jestli deset let, LR: aha, VB: no tak nějak. LR: a [v kině] VB: [dřív ne], LR: mhm, a v kině ste byla v těch Žabovřeskách? ((kino Lucerna)) VB: ano. LR: mhm [poprvé],
Vilemina_(1919).txt
LR: to znamená, to ste asi končila tu obecnou školu, že. VB: no LR: a předtím ste do kina moc... VB: ne LR: vůbec. mhm VB: to sme chodili do lesa víc. LR: mhm VB: na na procházky a tak, maminka na to pole, takže LR: mhm VB: nebyla to taková možnost jak dneska, LR: mhm VB: to vůbec ne,
Vilemina_(1919).txt
LR: (.) a mě by zajímalo, jestli ste byla ste někdy na němém filmu? VB: na no to byl ten Pat a Patachon, LR: pat a patašon ((Pat a Patachon)), VB: ty to, to bylo němý ještě,
Vilemina_(1919).txt
LR: a bylo pro vás důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový? VB: no tak e e to je to honem přečíst jo, za němé e éry a to mně vadilo. LR: mhm VB: že to se přerušilo, anebo po tym to bylo, a to si člověk nevěděl, jestli se to má dívat na to nebo na to LR: mhm VB: ale jinak teda, no bylo to zlepšení, rozhodně,
Vilemina_(1919).txt
to sem byla ráda, když jako ponejprv sem e jako mohla jít na to, to byla pohádka nějaká taky a ten Pat a Patachon tak to bylo taky němý, LR: mhm VB: no tak e ale jako, jedno no bylo to lepší rozhodně, LR: mhm VB: ten němej film ten (.) to sem musela opravdu pozorovat, abyste něco nepřehlídla, že to bylo takový, LR: mhm VB: no trošku náročnější myslím, LR: mhm VB: potom když byla u toho hudba, tak to bylo takový veselejší a e lepší no.
Jarmila_(1926).txt
JC: no a pak sme se myslím přestěhovali a tam sem bydlela do, do jedenácti let tam na té, na té, a tam na té Chajdě ((Kino Sokol v Líšni)), JV: hm JC: to byla sokolovna ((Kino Sokol v Líšni)), pak měli takový ty šatny, to byly okna a takový jako v domech, a tam mívali ty vývěsky, co hrají v kině. tak jestli sem viděla prvně Na Svatém Kopečku, JV: hm JC: a to si pamatuju, to tenkrát byl ten ee voni von v rádiu aj vtipy vykládal, ten Šindler ((Valentin Šindler)), von byl aj zpěvák, ale byl to Stréček Křópal z Břochovan. JV: ((směje se)) JC: a von hrál tam v tom filmu. a hrála v tom filmu Světla Svozilová, to si pamatuju, Láďa Pešek ((Ladislav Pešek)), a vo- von byl menší než vona, vona byla vysoká. jo, a pak tam hrála ta, tu hlavní roli hráli jiřina štajmarová ((Jiřina Steimarová)), to ještě, JV: takže Na Svatém Kopečku, JC: to ještě byla taková oblíbená jo? a to je vlastně dcera toho jiřího štajmara ((Jiří Steimar)), toho herce, to sem četla vo nich ty knihy a teď sem četla vo [Kodetový,]
Jarmila_(1926).txt
JC: no už sem se, a já nevím, s kým sem šla, ale s maminkou ani ne, ta měla chuděra vždycky moc práce, tak jaksi, JV: hm JC: ta moc do toho kina, nebo s te- měla sem dvě tety, JV: tak třeba šest let? [v šesti letech?] JC: [no, to už sem tak] mohla. JV: to už ste chodila. JC: nó, [to už sme,]
Jarmila_(1926).txt
JV: jak často ste chodila třeba do těch deseti let, než ste ukončila obecnou školu? JC: no tak jednou [týdně určitě]. JV: [jednou týdně.] JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) sme taky chodili.
Jarmila_(1926).txt
JV: a vzpomenete si do těch deseti let, to ste chodila s maminkou? do kina? JC: ne, právě vám říkám, že s maminkou ne. JV: s [maminkou ne.] JC: [ta měla,] ta vlastně byla pořád zaměstnaná, tak tu sobotu nedělu, JV: takže s tatínkem? JC: sme, ale kdepak tatínek, můj tatínek, to, to bohužel takový je, von rád chodil do té hospody a hrál karty.
Jarmila_(1926).txt
JV: a takže vy ste chodila s ňákými třeba staršími kamarády nebo, nebo... JC: no tak musela sem s ňákou, ale tak já vám, nebo sem šla i sama třeba, to protože to bylo tak blízko, že se nemusel člověk [bát, jo.] JV: [že se nebáli.] JC: na tu sokolovnu.
Jarmila_(1926).txt
JV: takže v tom dětství ste spíš chodila sama? JC: no, sama. JV: jo JC: tak jako tak já vám, tak kamará-, tak možná voni tam bydleli, tak blízko, tak sme tak sme třeba šlo nás, ale, ee tak nějak si to...
Jarmila_(1926).txt
JC: to, to spíš sem, spíš jako když si vzpomínám, říkáte to, když sem začla, tak to si nevzpomínám s kým chodila, ale s maminkou určitě ne,
Jarmila_(1926).txt
JV: ještě taková doplňující otázka ee nepamatujete si, že by se promítaly filmy na faře? nikdy? JC: to ne, to nevim. JV: dětem jako. JC: to né,
Jarmila_(1926).txt
JV: [a šla] ste třeba na ňáký film víckrát? JC: jo, to na tom <na tom kopečku ((Na Svatém Kopečku)) sem musela> vidět mockrát. no na tom svatým kopečku ((Na Svatém Kopečku)).
Vera_(1913).txt
LR: tak to už máme za sebou, tak vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina, nebo nějaké nejstarší po- vzpomínky na kino jaké máte? VP: no možná, no to muselo být v tom Frýdlantě LR: mhm VP: to nebylo rozhodně v Brně, tam sme chodili celá rodina do kina, jo LR: mhm VP: a to si tak vzpomínám na ty filmy, český filmy, to se nám moc líbilo
Vera_(1913).txt
VP: jo kdežto v tom Frýdlantu, to byly celkem takový celkem naše první dost český [filmy] LR: [mhm] VP: a ty byly takový dost chudý, jo, anebo i ty motívy byly takový bych řekla z jednoduššího prostředí.
Vera_(1913).txt
VP: no a no a u nás ty filmy, to bylo no tak to bylo v sokolovně to bylo takový takový jednoduchý LR: v tom Frýdlantě VP: no LR: mhm VP: v tom Frýdlantě to bylo takový jako ee (..) né s žádným komfortem, dneska tam postavili židli e s- s řady židlí LR: mhm VP: druhej den tam byl tělocvik, jo, chodilo se do sokola ((smích)) LR: mhm VP: takže to se tak střídalo a tam takovej jako žádnej ee ten přepych v tom nebyl
Vera_(1913).txt
LR: mhm a když ste byla malá, tak s kým ste chodila do kina VP: když sem byla já malá? LR: ano, s- kdo s vámi chodil do kina? VP: no tak když sem byla tak moc malá LR: mhm VP: tak se to kino eště asi nebylo
Vera_(1913).txt
atínek měl koně, aby moh za těma pacientama [jezdit] LR: [mhm] VP: do těch hor a tak, no tak tak sme měli aji vyjížďky třeba v zimě na saních, jo LR: mhm VP: a nebo někam tam na ty blízky na tu Čeladnou, kerá dneska má to velký světový golfový hřiště, tak to byla jedna zastávka vod Frýdlantu LR: mhm VP: a tam sme jezdili jako tak třeba na večeři LR: mhm VP: nebo nebo odpoledne na kafe nebo tak
Vera_(1913).txt
LR: mhm a chodila byla ste někdy v kině bez placení? VP: no to né LR: ne, že byste proklouzla [nebo jako dítě] VP: [ne ne, to ne,] to ne
Vera_(1913).txt
LR: a když ste se narodila v roce devatenácet třináct, ste říkala, takže ste chodila i vlastně na začátku na němé filmy? zažila [ste] VP: [jo] LR: jo? VP: jo, četlo se to, LR: mhm VP: titulky. LR: mhm VP: a hrála při tom kapela taková, nějakej orchestříček LR: mhm VP: tak to sem chodila na takový LR: mhm
Eva_(1928).txt
LS: které se týkají kina do roku devatenáct set čtyřicet pět. první okruh těch otázek se týká vaší dětské zkušenosti divačky. to znamená od do zhruba deseti let, (.) když ste ukončila ňákou tu obecnou školu. takže ta první otázka je, jestli si vzpomínáte na svou první návštěvu kina. ES: to bylo na Stadioně ((Stadion)). LS: hm. ES: z Kounicově sme šli v první třídě. a byl to film o Ja- o Kozinovi ((Psohlavci)). LS: o Kozinovi to byl film. ES: o Kozinovi. a tím pádem jak se tam objevil ten duch, tak já sem okamžitě vyskočila, chtěla sem si sednout, jenomže sedadlo sklaplo a já si sedla na zem. ((smích)) takže to byl- LS: a to byl český film? ES: to byl český film. LS: hm. ES: to byl můj první zážitek tedy velký. LS: a rok ste říkala? ES: musel to být v roce devatenáct set třicet čtyři. LS: devatenáct set třicet čtyři. a s kým ste tam byla? ES: ze školou. LS: se školou ste tam byla.
Eva_(1928).txt
LS: hm. dobře, a teď je tady otázka, jak často ste jako dítě, to znamená do těch deseti let, do ukončení té obecné školy, chodila do kina? ES: protože sem měla (.) hodně příbuzenstva- LS: hm. ES: tak sem se vždycky s někým svezla. tak sem už říkala, že sem tak jednou týdně chodila. protože tenkrát ty ceny byly velmi přijatelné (.) aa (.) takže sem tak jednou týdně chodila s příbuznými. s bratránkem, sem měla po o moře bratranců LS: hm. ES: a s tetičkama do kina Excelsior, to bylo na Šilingrově náměstí. potom sme chodili do Moderny ((Moderna)), ta to bylo na Dominikánském náměstí. LS: hm. ES: a proti nádraží bylo kino Čas, tam ste mohl LS: hm ES: přijít a odejít, když ste chtěl. (..) totéž kino bylo na Náměstí Svobody. dneska je tam řeznictví. tak mezitím řeznictvím a tím rohem. LS: hm, hm. ES: tak tam bylo taky takové kino. (..)
Eva_(1928).txt
LS: dobře. takže ty kina, které ste navštěvovala, to už ste vlastně říkala, do těch deseti let. proč zrovna tady tyhle kina, která ste zmiňovala? vy ste zmiňovala Excelsior. tuším, že ki- ES: protože tam chodila se mnou moje teta. do toho Excelsioru ((Excelsior)). LS: hm. konkrétně do toho Excelsioru ((Excelsior))? ES: ano, ano. a do Moderny ((Moderna)). LS: hm. ES: a do Moderny ((Moderna)). LS: hm. ES: samozřejmě, že sme byli taky v Alfě ((Alfa)) v kině. a v [dobsu] ((Dopz)). LS: do těch deseti let? ES: do těch deseti let. ano. (.) to sem ty brněnský kina navštěvovala s mými příbuznými. LS: hm. a proč zrovna tady do těch kin? proč ste si nevybírala nějaká jiná? ES: já sem si nemohla vybírat. já sem musela souhlasit s tím- LS: aha. ES: kdo mně zaplatil vstupenku. LS: jasně. takže vy ste vlastně se musela přizpůsobit tomu? ES: ano. přizp- tomu- LS: kdo šel s vámi do toho kina? ES: tomu mýmu doprovodu, ano.
Eva_(1928).txt
LS: hm. takže můžeme další otázku. zmiňovala ste taky vlastně, že ta vaše první návštěva byla se školou v tom kině. ES: ano. LS: a když byste měla říct vlastně totéž, ale jaký byl postoj školy k filmu nebo ke kinu obecně? ES: tak oni vybírali kina, která- teda filmy, které měly určitou souvislost s výukou. LS: hm. ES: takže, jak sem říkala, to bylo něco z dějepisu o tom Lomikarovi ((Psohlavci)). a potom si pamatuju, že to byl nějaký film (..) z ruské přírody. že to byl ee film, ve kterém ee sme navštívili takovou ruskou opuštěnou vesnici. jestli to byly chatrče. prostě tam byla nějaká choroba, která ee to obyvatelstvo vymítila, takže ee, LS: hm. ES: na malého diváka bylo velice ee takové (...) smutné, LS: depresivní ES: depresivní pohled na ty mrtvoly. no to byly už kostry, to nebyly mrtvoly. LS: mhm ES: takže to byl druhý takový zážitek z té školy. LS: a jak často ste chodili s tou školou do toho kina na představení? ES: tak na té Kounicové sme chodili často.
Eva_(1928).txt
LS: a hovořili ste potom třeba v rámci výuky ještě o těch filmech, které ste viděli? ES: ano, samozřejmě, ano. LS: jo? (.) takže vlastně, když byste to měla shrnout. jak se učitelé vyjadřovali k těm filmům nebo jaký byl jejich postoj ke kinu obecně? ES: no postoj byl takový, že hlavně chtěli od dneš- od dětí získat jejich zážitky a jejich prostě připomínky k tomu filmu. oni sami se nevyjadřovali, LS: hm. ES: ti učitelé. hlavně je zajímalo, co na to říkaly děti. LS: váš názor? ES: ano.
Eva_(1928).txt
ES: tak (...) to víte, takový desetiletá holčička, ta začne vystřihovat z různých časopisů filmové hvězdy, začne si je lepit do sešitu ee. a mm (.) to víte, viděla sem moře českých filmů s Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)), ale také třeba sss tím Robertem Tajlorem ((Robert Taylor)), to byl americkej takovej představitel. takže (..) to byly (.) různé, různé druhy filmů. ovšem, ty české filmy se mi líbily nejvíc, protože to bylo z prostředí, které mi bylo známé, že? LS: hm. a byl teda pro vás důležitý ten film tady v tomhle raném věku? ES: ano. LS: ano? ES: byl. hlavně, jak se má člověk chovat ve společnosti, že ano? to už sem viděla u těch filmových hvězd, že (..) vždycky když se de do nějaké veřejné místnosti, takže musí jít muž napřed, žena za ním, takže já sem tím byla jako poučená hodně. LS: hm. ES: třebas při stolování. to sem všechno odkoukala. LS: takže tohle všechno mělo na váš vliv. ES: vliv na mou výchovu. LS: třeba v těch rozhovorech s vašimi přáteli a nebo v hrách, jestli ste ňák třeba napodobovali. ES: samozřejmě ((smích)) takový takový desetiletý děvčátko ee má snahu se stát jako snem, aby byla filmovou hvězdou, takže. LS: to určitě ES: doma sem neměla příležitost, ale u té mé tety, co sem s ní chodila do toho Excelsior, tak tam sem měla k dispozici boty s podpatkama a různý takový šátky, tak sem se předváděla před zrcadlem. to je jako u desetiletýho děvčátka nic neobvyklého. LS: takže ste třeba vlastně si třeba hrála na herečku nebo? ES: ano, ano.
Eva_(1928).txt
LS: a předtím, když ste bydleli ještě v tom Tivoli, tak tam bylo které vaše nejoblíbenější? z toho kruhu, co ste zmiňovala? ES: tak myslím, že to bylo (...) Alfa. LS: a proč Alfa zrovna? ES: protože tam byla pasáž, byly tam výlohy a ee taky člověka ten upoutal ten interiér. LS: a co se vám líbilo v tom interiéru? pamatujete si třeba na nějaké detaily z toho interiéru, z toho kina? ES: tam byly myslím i balkony. LS: hm. ES: takže (...) v málokterém kině byly ty balkóny, takže to člověka jako to děcko, to upoutá, ten balkon. LS: takže to vás zaujalo? ES: ano.
Eva_(1928).txt
že- pro mě bylo to vždycky, když sem šla do kina, tak to bylo nadšení. i když ten film třebas nestál za nic, že ano. tak pro to děcko to mělo vždycky, dítě si vždycky našlo v tom kinu nějaký plus. LS: hm. ES: i když třeba, LS: hm. ES: to nestálo za nic.
Eva_(1928).txt
ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými. LS: hm. ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem.
Eva_(1928).txt
LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do jiného kina? ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek. LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky stejně tak? ES: ano.
Eva_(1928).txt
LS: ((smích)) a třeba, když byste ještě měla říct, jestli ste nějak živě reagovali, v průběhu toho představení na ten film třeba hlasitě nebo ste se bavili. ES: no tak to víte, že když se tam objevil ten duch, takže kino jako, to bylo zřejmé, že děcka jako vzdychaly nebo (..) vyjekly.
Eva_(1928).txt
LS: dobře, takže teď už přecházíme zase k té další části, což je vlastně filmy a jejich výběr. (.) teď tady je otázka první. jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? ES: jak sem vám říkala, já sem si nemohla vybírat. já sem musela se podřídit tomu, kdo mně zaplatil vstupenku a kdo mě s sebou vzal. LS: hm, hm. takže ste? ES: takže sem nemohla prostě projevit, třeba se jí, mně se straně líbila Hana Vítová, filmy s Hanou Vítovou, to sem nemohla. musela sem jít na ten film, kterej mně byl prostě ne doporučen. LS: musela ste se- ES: podřídit.
Eva_(1928).txt
ES: tak já myslím, že většinou ti bratranci už byli starší. LS: ehm. ES: takže oni brali třebas ten časopis. tenkrát, já nevím, jak se to, kinoreví ((Kinorevue)). LS: no, to byl časopis, [ho znám]. ES: takže asi si to vybírali už podle těch informací těch kritiků.
Eva_(1928).txt
ES: samozřejmě taky ve škole spolužáci, když byli na ňákém filmu, tak se rozpovídali a říkali to bylo dobrý, to se mi líbilo, kdybys na to mohla jít, tak se di podívat.
Eva_(1928).txt
ES: no, já myslím, že ten, kdo kupoval ty lístky, tak (...) musel se řídit podle finančních možností. LS: hm. ES: když měl, tak samozřejmě se šlo do kina, kde hrál se film, i když to bylo v tom dražším kině. jako v tom (...), LS: čili hrály roli spíš finance a ne to, jak, ES: finance, vždycky.
Eva_(1928).txt
ES: tak zaprvý, dycky byl týdeník. ten týdeník byl velice zajímavý, protože se člověk dověděl něco. LS: hm. ES: a (...) po týdeníku byla pauza chvilečku, ale většinou nebyly přestávky. LS: nebyly přestávky? ES: většinou filmy šly v jednom tahu.
Eva_(1928).txt
LS: setkala ste se s tím, že by tam byla hudba, v tom kině? ES: reprodukovaná hudba byla. LS: reprodukovaná hudba? ES: ano. LS: a měla ste to ráda, tady ty doprovodné programy? ES: (...) tak (..) když to byla hudba, která mně vyhovovalo, já sem vždycky měla ráda džez ((jazz)), tak sem nikdy proti tomu nebyla. LS: hm. ES: takovou dechovku, to už sem si mohla odpustit. ((smích))
Eva_(1928).txt
LS: ((smích)) co třeba reklamy? diapozitivy nebo krátké reklamní snímky? to se tam objevovalo? ES: objevovalo, ano. LS: objevovalo? ES: objevovalo. LS: a bavilo vás sledovat třeba tady tyhle doprovodné k tomu hlavnímu programu? ES: ne. je- kromě týdeníků mě to nezajímalo. LS: nezajímalo? ES: ne.
Eva_(1928).txt
LS: dobře. byla ste někdy tady v tom období do toho roku čtyřicet pět přítomná promítání filmů v domácnosti? že by doma měl někdo promítačku? ES: nikdy ne.
Miroslav_(1931).txt
AV: mhm, (.) vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina? MH: jé, tak to vám neřeknu. počkejte, to bylo ještě před válkou, AV: mhm. MH: a vím, že jsem tehdy dostal, už nevím, co to dávali, že jsem dostal strach, že jsem utekl ((smích)), AV: ((smích)), takže to jsou vlastně nejstarší vzpomínky na kino? MH: a vím ale, že tehdy dávali rouzmery ((Rose-Marie)), AV: mhm. MH: a to jsem chtěl jít, a na to jsem se nedostal, poněvadž to bylo mládeži nepřístupné, jo, až asi před patnácti lety to dávali v televizi, tak jsem si to nahrál.
Miroslav_(1931).txt
AV: mhm, (...) jak často jste jako dítě, desetileté, tak chodíval do kina? MH: no tak jako desetileté, no tak jednou, dvakrát týdně. AV: mhm, mhm, a do toho kina jste chodil s kým? sám, [s kamarády]? MH: [sám]. AV: sám. MH: sám. AV: ee, a která kina jste navštěvoval tady v Brně? MH: všechna. AV: všechna? ((smích)) [aha]. MH: všechna. [i] kerý byly zrušený, já nevím, jesi víte o tom něco, na na Dornychu bylo kino, (.) eee, (.) teď nevím, jak se to jmenovalo původně, za války to přejmenovali na Viktoria, AV: mhm. MH: a to bylo v listopadu čtyřiačtyřicátým vybombardovaný. AV: mhm, Edison to byl, mhm. MH: Edison. AV: Edison, mhm, mhm. MH: no pak, na výstavišti bylo kino Luna, AV: mhm. MH: to po válce zrušili a udělali tam divadlo z toho. AV: mhm. a měl jste nějaké oblíbené kino, do kterého jste rád chodil, anebo [naopak] třeba nějaké, kam jste nerad chodil? MH: [né]. ne, ne. AV: ne, všechna. MH: já jsem je měl podle filmů ((smích)). AV: mhm, podle filmů.
Miroslav_(1931).txt
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval, k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali MH: [ne], AV: [k filmům] MH: ne. AV: ne, ne, ne. mhm.
Miroslav_(1931).txt
V: hm, hm. (..) jak na vás působily změny po roce 1939, kdy začaly platit protektorátní předpisy. MH: tak, to se chodilo hlavně na český filmy, AV: hm. MH: poněvadž ty byly takový, abych to řekl, no, povzbuzující, AV: ano. MH: ( dívali) aby lidi přišli na ( ), ať to byla Babička nebo Jan Cimbura, a... AV: hm. MH: dávali ty český autory... AV: hm. MH: no a na německý taky... totiž, zajímavý bylo, že na rozdíl vod komunistických, Němci nedávali tu svou propagandu a válku do filmu. AV: hm. MH: to byly jako civilní filmy, jako kdyby nebyla válka, jako kdyby se to odehrávalo kdekoliv a takhle, čili takový civilní filmy, že tam vůbec nedávali žádnou propagandu válečnou a nic. AV: hm. MH: takže se na to dalo chodit. AV: hm. á bylo poznat, že některá kina jsou německá a některá česká, že... MH: [ne]. AV: [se] více soustředí... MH: ne, ne. AV: nepociťoval jste to. (.) takže to, že by do některých kin spíše chodili Němci nebo Češi... MH: ne. AV: nevzpomenete si. MH: to, nepamatuji. AV: hm. takže jste chodil do kina, hm, dalo by se říci, stejně často? MH: ano.
Miroslav_(1931).txt
AV: vůbec to na vás nějak nezapůsobilo... hm, a ten výběr filmů byl nějaký trošku jiný, pozměněný, třeba ta programová nabídka? po tom roce třicet devět než předtím? MH: jo tak předtím, říkám, to moc nepamatuju, AV: hm. MH: poněvadž to jsem byl na tom Slovensku, to jenom vobčas, že jsme přišli do toho kina a... AV: hm. MH: konkrétně pamatuju Tři bengálští jezdci ((neidentifikováno)), že jo, ((smích)) AV: hm. MH: anglickej film, to jsem chodil málo, až teprve za války jsem začal chodit.
Marie_(1921).txt
LČ: hm, dobře. á teďka se vlastně vrátíme úplně do toho největšího dětství, tohlecto byl jen takový přehled, těch jako základních údajů o vás. MD: hm LČ: a já bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina. když ste byla v kině úplně poprvní, kolik vám bylo a... MD: ježišmarja, kolik mně mohlo být, no, my sme, my sme ee před tým chodili tady na do divadla na kašpárka, jo, když ještě sme byli jako, no a potom, tak bych řekla když sem chodila myslím, tak do té do první do druhé třídy. LČ: takže třeba v sedmi [nebo v] šesti. MD: [tak nějak] tak třeba sedum osum roků, no to to... LČ: a pamatujete si třeba, kde ste byla a jak, na čem? v jakém kině? MD: jé, no to právě sme chodili na to Starý Brno, na ten ee na to Mendlovo náměstí tam, jo, tam sme většinou chodili, tam. LČ: a to ste chodila s rodiči nebo s [dětmi?]. MD: [né], to sme, to sme, to bylo třeba pro děti, jinak sme od- odpoledně, né jako večer, jo, odpoledně a to bylo pro děti nějaké toto, tak to sme se sestrou a vlastně sestra ještě né, vona ještě, vona ještě né to, prostě tam. protože to byl dům ee já nevim, jestli ste vo tom četla, zbourali ho myslím, je to tak dva roky, a byl to takovej památní takovej dům na Kopečnej ((ulice Kopečná)), jo a tam, tam bylo asi já nevim devadesát myslím nájemníků, jo, to byl pavlačovej, a tak ee to většinou tak dohromady jo, třeba bylo nás pět a řekli sme si, pudem do kina [naši na-] LČ: ve škole ste si to řekli. MD: naši dali korunu, že <a šli sme prostě> do kina. jo a tak sme vždycky chodili taková celá partyja. i když sme potom byli větší, chodili sme třeba tam do toho Excelsiora, ((Excelsior)) tak to sme taky vždycky celá, bylo nás víc, no prostě nebyla sem sama. bylo nás [takovejch pět šest, jo.] LČ: [takže většinou to byli] vaši vrstevníci, ne třeba s rodiči ste nechodila. MD: né, tak to né, s rodiči ne. ti na to neměli čas ani, bych řekla. to nám radši dali tu korunu a my sme vždycky šli do toho kina. LČ: a proč ste vlastně chodili právě do těch, protože byly... MD: tak, protože to bylo blízko, že, a tak prostě sme si netroufali někam dál, že jo, to by nás ani nepustili. LČ: a vlastně vaši rodiče na to, na film a na kina měli jaký názor? MD: ale tak, no když viděli že, že to je třeba jako pro nás, tak pro děti a a není to nějaký takový totok, tak nás pustili, jo. kdyby to snad bylo něco takovýho, co by se jim nezdálo, tak nás nepustili, že. LČ: [takže ste museli jako říkat, na jaký programy jdete.] MD: [takže, takže, no tak] voni většinou viděli, že, že a jo vono je to, vono je to dobrý, no tak můžete jít no. LČ: takže vám dali peníze, abyste si... MD: dostali, no. LČ: a dostali ste třeba na nějaké jako sladkosti nebo jenom tak peníze na ten lístek. MD: ale né, tak to, to naši nám dávali, to jo. matka vždycky, matka vždycky ale říkala, když už teda sestra byla i větší, jo, tak vždycky říkala, já nevím, holky, vy si nemůžete nic našetřit, vy máte, na Pekařské byl, byl my sme mu říkali Číňan, to byla taková cukrárna, jo, a von tam prodával takový dorty, že jo, takový prostě, když sme snědli kousek, tak sme měli aj, aj em večeřu <jo, tak to bylo> takový sytý, jo, no a na druhé straně byl zase koňskej řezník, tam zas měli teplou sekanou koňskou, že, no a ( ) byl zase hm tam byl zase ee cukrář, a ten když ee jak pekl cukroví, a co se jim tak polámalo nebo tak nějak, tak von to vždycky dával stranou a potom do takovéch ee ty jak sáček prostě udělal z papíru, takovej kornoutek a za padesát haléřů to tam dal prostě a to byl takovej velkej... LČ: a nosili ste si do kina jídlo takle nebo to ne? MD: a tak, ale tak jó, tak když sme měli prostě něco, tak sme si vzali. tam se dřív to teda jako mohlo, jestli teď né, teď asi né, ale, ale dřív to tak pro ty děcka no tak to... LČ: tak [možná se k tomu ještě] vrátíme. MD: [žádnej nic neříkal]. ((směje se))
Marie_(1921).txt
LČ: a jaký byl vlastně postoj školy k filmu a ke kinu, jestli se vyjadřovali učitelé o filmu [nebo ke kinu] MD: [já sem, já sem] neřik- neslyšela nic, že by, že by nám zakazovali, že bysme nechodili do kina. LČ: ani, alé, ale zase asi jinak ani nezmiňovali jako pozitivně, taky ne? MD: no tak to né, to ne. tak víte, to bylo tak ee my sme byli zvyklí třeba v neděli muselo se jít do kostela, že, to se muselo jít do kostela, že, v kostele, po kostele byla taková ee tam nás učili třeba písničky na koledy na Vánoce a takový, že, to teda musel a v to musel se to muselo jít. no a potom teda vodpoledně to žádnej neřekl, nesmíte jít někam do kina nebo, nám nikdo nezakazoval. LČ: a byl film v tomhletom dětském věku, byl pro vás důležitý? a pokud ano, tak jestli se to nějak projevovalo na vašem chování, na zvycích, hrách nebo rozhovorech s kamarády. MD: tak já si myslím, že to mělo takovej vliv. my sme teda, já bych vám řekla, my sme byli prostě, já nevím, že nám to nikdo, že by nám někdo třeba říkal, musíš tak to, to sme automaticky prostě. když sme viděli vod nás někoho jít, pozdravili. když sme prostě si hráli, tak to nebylo žádný, že bysme si nadávali nebo tak prostě, jo, protože tam byl velkej dvůr, tam sme si mohli hrát. někdy bylo taky, že třeba na nás zakřičeli, nekřičte tolik nebo, jó, ale že bysme nějak něco dělali nějaký takový prostě lumpárny, jak dneska dělaj, to teda ne. LČ: a to kino vás v tomhlectom nějak ov- MD: a to si myslím právě, že to kino, to byly většinou takový, takový veselohry a takový prostě jak totok tak... LČ: a přímo třeba em třeba ste jako neměli ňáké herce, herečky, který byste si jako oblibovali a napodobovali [nebo tak přímo]. MD: [a tak to, to, tak] to snad to si ((směje se)) <to si nepamatuju> LČ: ani že byste si třeba hráli podle nějakého filmu, nějakou hru nebo... MD: né, tak, tak to né, tak to byly takový hry, tak třeba na schovávanou a anebo takový tanečky prostě a takový a to... LČ: a třeba filmové písničky tak to vlastně když ste MD: no tak ty písničky no, tak to nebylo, tak tam žádný. to si nepamatuju, že by...
Marie_(1921).txt
MD: ((směje se)) no ale, no tak to třeba tam na to Starý Brno, tam sme chodili, no to bylo takový, no tak bylo to pro děcka třeba, že, takže tam bylo těch děcek fůra, že, no tak tos tomu sme říkali, že to je blechárna, že. ((směje se)) to bylo takový, nó, tak jako děcka sme si toho, jakó, moc neprohlíželi nebo tak, že. no ale pak když už člověk byl jako starší, tak už se díval, jestli, nó jak je to tady vypadá hezky, je to tady, em no tady by se dalo. ((směje se))
Marie_(1921).txt
LČ: ale vlastně když ste, když ste chodila jako děti, tak to ste říkala... MD: no tak to byly, to byly většinou, to bylo většinou, říkám pro děti takový ty, tý, takže to sme šli, to sme šli prostě, že sme šli do [kina].
Marie_(1921).txt
MD: (.) no tak já nevim, já ňák, já už si nevzpomínám, kolik potom pozdéš bylo. my sme ještě chodívali ještě za korunu nebo tak padesát nebo tak nějak, že, jako děcka, potom už to bylo víc, že. ale teď si ani nevzpomínám kolik. to ani nevim.
Marie_(1921).txt
LČ: a myslela myslíte, že byste chtěla ještě něco dodat k tomu, o čem sme se zatím bavily, o čem sme nemluvily? třeba jestli ste chodili do kina se školou, se zeptám. MD: tak se školou, se školou bych řekla to ne. to nevim, to že bysme se školou ne.
Marie_(1928).txt
LH: nevadí, nevadí emm jak často ste jako dítě, zhruba do těch svých deseti let, to jest do ukončení té obecné školy, jak často ste chodila do kina? MB: no to vůbec nevím, to s- sem spíš chodila jako do divadla ee na (.) kašpárka a na (.) takový e bylo tady kašpárek (ferína) a kašpárek, nevím jak ten se menoval, tak to spíš tam. LH: takže do těch deseti let ňák častěji ste do kina [nechodila?] MB: [ne,] ne. LH: ehm. a pokud ste v tomto období šla do kina, šla ste spíš sama, nebo třeba s rodiči, nebo s kamarády? MB: mm nó tak, te- tehdá to bylo ještě nepřístupný, tehdá mně ještě nebylo tolik roků, tak vždycky sem musela z- jít ee s rodiči... LH: ehm. MB: nebo prostě s někým starším. LH: jasně, a do těch svých deseti let, takže v podstatě to máme tak zhruba do doby d- do začátku války, ee která kino ste navštěvovala v té době, když ste šla do kina, do kterého to bylo? MB: nó to v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), ale to bylo ee kino jako takový v sokolovně, víte... LH: [ehm.] MB: [se] tam promítalo. LH: á jaký, nebo proč to bylo právě toto kino, bylo to tím, že bylo nejblíž to kino? MB: ano. LH: á jak se mm jak se vyjadřovali třeba vaši rodiče ó kině, jak h- jestli se jim ee jestli chodili sami do kina, nebo jestli vás podporovali v chození do kina? MB: no tak jo, ale oni sami moc nechodili do kina. LH: ehm, takže k- vás ňák v tom neomezovali, nebo... MB: [né, né.] LH: [nevím jak] to říct. ne? á ee jaký byl postoj, nebo jak se chovali třeba učitelé ve škole, mluvili třeba o filmech, o kinech, říkali vám třeba, že v tom kině něco hrají a podobně? MB: em-em. LH: vůbec? ták á v- vy ste říkala, že moc do kina nechodila v tu dobu, takže ee dá se říct, že ten, to kino vás v tu dobu do těch deseti let ňák pro vás nebylo důležité, že ste ňák mm častěji nechodila do kina... MB: ne.
Marie_(1928).txt
LH: ňák se to neprojevovalo třeba, že byste [se s kamarády bavili...] MB: [to né, no tak,]
Peter_(1922).txt
PSk: takže bychom em začali tím raným obdobím vašich vzpomínek, em vy ste ročník devatenácet dvacet dva, takže předpokládám, že ta, ty vaše první zkušenosti diváka kina budou někdy z druhé poloviny dvacátých let, mohl byste zavzpomínat em na to vlastně první dětské období, a období rano-školní em návštěvy, do kterých kin ste chodil? a s kým? PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu, kerá mě vedla do grand kina ((Grand - ul. Silniční)), páč vona byla ze Starýho Brna, ((Staré Brno)) a tam sme se každou sobotu dívali na americké komedie, Laurel a Hardy, a tak ty krátký ovšem, ne delší film. to bylo vždycky několik najednou. a potom si matně vzpomínám a, ale mohu se mýlit, že existovalo něco jako Bio Sibiř. musíte mě poopravit jestli, Královo Pole. PSk: v poválečných letech určitě, ale jestli se to takto [menovalo] PD: [ne ne ne,] to bylo, to bylo před válkou. PSz: no, od roku dvacet dva už. PD: jo. tak tam, tam mě taky vedla, em tam sem taky strávil, v sobotu odpoledne byla dětská představení, a tam byly český filmy historický, tam byl Svatej Václav, ((Svatý Václav)) tam byl em (.) něco s Bezdězem, a to si matně pamatuju, ale byly to český filmy, historické. vona ona si myslela že to na mě působí. já sem spíš ty americký komedie, PSz: hm PD: kerý byly em ty dělal tenkrát hel rouč. ((Hal Roach)) ale to sem zjistil až dvacet let později. ale ty byly v grand kinu ((Grand - ul. Silniční)).
Peter_(1922).txt
PSk: takže ta první zkušenost byla určovaná vlastně výběrem em [té slečny která se o vás starala.] PD: [no výběrem slečny (Thotový),] kerá byla ze Starého Brna, vodila mě taky na plovárnu na Starým Brně, ((Staré Brno)) to byla moje první, a vedle někde bylo grand kino ((Grand - ul. Silniční)), to vim. PSk: hm
Peter_(1922).txt
PD: a potom Bio Sibiř. no a potom sem jako do školy a potom začal, já vím že sem do biásků chodil velmi často, poněvadž existovalo něco jako soutěž. kdo pude nejvíc do biásků. a já sem měl malej kalendář, takovej červenej, a tam sem si zaznamenal bio- biografy a filmy, a taky kolegové někteří to měli, a kdo měl víc, ten to měl dobrý. a já sem toho měl dycky nejvíc. ((smích)) PSz: takže to byla vaše soutěž jako kamarádů, PD: [jo jo] PSz: [né nějaká] jako reklamní akce. PD: ne ne, to byla soutěž kamarádská, více méně, žádný ceny nebyly. PSz: hm PD: leda cena kdo unik rodině spíš, že jo. PSz: hm PD: no
Peter_(1922).txt
PSz: a takže vy vy pamatujete němý film vlastně ještě tím pádem. PD: no němý ale taky mluvenej, to, PSz: no PD: já si pamatuju něco co je důležitý pro dějiny biografu, a to je na školní cestě z, z Úvozu přes Údolní, k německému gymnáziu ((Masarykovo německé státní gymnázium)) kde sem tenkrát byl, to je teďka ňáká akademie, že, tam na půl cesty visely takový ty skříňky, kde oznamovali programy biografů, PSz: hm PD: a programy, ňáká vysoká škola lidová tam byla. PSz: hm PD: taky. tak já vím že najednou vidím plakát mlu- první mluvenej film v Brně, sany boj. ((Sonny Boy)) PSz: hm PD: nikdy sem to neviděl ale vím že, taky vím z literatury že to muselo být roku osumadvacet, PSz: hm PD: takže sem to prožil aspoň na školní cestě.
Peter_(1922).txt
a potom v těch soutěžích sme to brali všelijak. em já sem byl často v Universu, Universum, to bylo v Nový, na Nový třídě, ((Nová ulice)) PSz: hm PD: Lidická dnes, PSz: hm PD: sem se tam díval nedávno, tam je Městské divadlo, ne? PSz: hm PD: a tam sem viděl ohromně důležitej kla- americkej klasik, šou bót. ((Show Boat – Loď komediantů)) PSz: hm PD: první verzi, kde zpíval em robson, ((Paul Robeson)) misisipi ((Mississippi)) PSz: hm PD: no to bylo ohromný, a taky se ukázalo, no později se objevil v Moskvě a bůh ví kde, v Americe měl velký potíže, že to byl důležitý film. v dějinách filmu vůbec. em k tomu dodám moje paní je z Neapole, mladší než já, vyrostla, doma se dívali na televizi už, na filmy starý, každej den vod dvanácti do tří hodin do noci, a zvláště, její zvláště oblíbený film je šou bót ((Show Boat – Loď komediantů)) první verze. pak sme si to <koupili a pouštíme si to> na domácí aparatuře. PSz: hm PD: to si pamatuju velmi přesně. to byla velká událost. PSz: a to byl vůbec první zvukový film, který přišel dó do Československa [tehdy, v Praze no,] PD: [(vážně?) já nevim, no] PSz: v kině Lucerna. PD: hm PSz: a vy si pama- pamatujete co to pro vás znamenalo ten přechod od toho němého filmu ke zvukovému? jestli to ňák [změnilo] PD: [vůbec] ne. já sem to bral úplně jako, PSz: úplně jako... PD: přirozená tehc- technolo- přirozený technologický vývoj. to pro mě znamenal převrat vlastně.
Peter_(1922).txt
PSk: kdybych se vrátil k té vaší vlastně rodinné situaci a motivaci, em rodiče vám ňák zasahovali, nebo chodil ste i s rodiči do kina? určovali nějak [ten] PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla, moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten zorný úhel byl dramaticko divadelní. a o kinech málo věděli. a já myslím že to byla z části moje opozice, proti rodinným, rodinnému pohledu na na umění. že to bylo divadlo a nic než divadlo.
Peter_(1922).txt
PSz: hm a nevšiml ste si toho že em například Němci reagujou jinak na em filmy třeba české, nebo německé s českými titulky, než Češi, nebo naopak, že Češi reagujou jinak na německé filmy kde je špatný em špatný překlad, PD: to já nevim. abych se, já myslím že, já sem viděl filmy české, já sem viděl filmy filmy německé, francouzské byly, PSz: hm PD: někeré italské, hlavně francouzské v tý době. ale neviděl sem velkej rozdíl. a em já mluvim vo vo Brnu před rokem třicet šest, PSz: hm PD: to je před henlajnem, ((Henlein)) PSz: hm PD: kde ty věci nebyly tak rázně definovaný ještě. PSz: hm PD: to se všechno motalo všelijak, že, ovšem byly byly raný nacisti, to vám ještě vyložím, a byli čeští nacionalisté, ale mezi tím bylo sto tisíc lidí kerý prostě žili.
Peter_(1922).txt
PSz: takže třeba Jugendkino ste nenavštěvoval, pro [německou mládež.] PD: [jo, tam sem musel.] PSz: to [to,bylo hm] PD: [s jugend, ((Jugendkino)) jako] em s, třídou, PSz: hm PD: tam nás hnali, do do Jugendkina ((Jugendkino)), tam tam sem viděl jeden film, který mi zůstal v paměti, Dunaj, Donau. ((neidentifikováno)) no to brali vod začátku až do Černýho moře. PSz: hm PD: na to sem myslel když padesát let později klaudio magres, ((Claudio Magris)) italskej autor z Terstu, napsal knížku Danubia, ((Danube)) kde dělal totéž. a díval se na ten tok a na kulturní dějiny, a států a regiónů kerý se Dunaj, ke- kerejma Dunaj proplaval jako. PSz: protože z literatury vy- vyplývá že to bylo asi jediné německé kino v Brně, to Jugendkino aspoň aspoň původně, PD: no, von ten Jugendkino podle mý paměti byl umístěn v takzvaném léringshajmu ((Lehringsheim)). to znamená tam byli učni němečtí, že, PSz: hm PD: takže to byla německá instituce. ale když se podíváte na program jiných kin například Central, PSz: hm PD: nebo Kapitol, PSz: hm PD: nebo Moderna, tam bylo, tam byly převážně němeč- německý filmy. to je úplně jasný. PSz: hm PD: a jenomže, já si pamatuju na Central, kde bylo hodně německých filmů, tam taky promítali Brechtův ((Bertolt Brecht)) drajgrošnoper ((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká opera)) takže rozlišovat mezi českým filmem a německým filmem před třiatřicet, em je trochu, no zkrácená perspektiva, páč mezi těmi německými filmy byly taky důležitý jako em Brecht, ((Bertolt Brecht)) drajgrošnop ((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká opera)) hudba, hudbu dělal jeho, já už si teď nepamatuju kdo, dvorní kapelník hrál foster ((Rudolf Forster)) a tak dále, to byla úžasná událost. PSz: hm PSk: vy ste říkal že ste teda šli do jůgendkina, ((Jugendkino)) že ste tam byli hnáni, to znamená že to byl jako školní PD: no to byly školní em vycházky, jako celá třída pochodovala. PSk: takže ste chodili pravidelně jako [se školou?] PD: [já myslím] jo. ale nebylo to tak často zas. se nepamatuju, PSk: hm PD: na moc filmů. to byly kulturní filmy. JV: a se školou německou, že jo vy ste chodil nejdřív do německé školy, PD: jo jo. JV: a potom teprve v osumatřicátém do [české, že.] PD: [sem přešel] do [českého gym-] JV: [čili tohle bylo] z té fáze (němec-), [když ste chodil do německé školy.] PD: [to je fáze německá,] jo, JV: to je důležitý.
Peter_(1922).txt
PSz: hm a vzpomínáte si na to že by tam ňákou roli hrály živé prvky? to znamená em komentátor ještě v těch dvacátých letech, živá hudba, nebo PD: ne PSz: i ňáké prology ve smyslu divadelních čísel před těmi PD: ne, ne. PSz: filmy nic takového. PD: ani v jednom divadle se nepamatuju na to.
Peter_(1922).txt
PSz: čili vy si z těch dvacátých let hudbu živou nepamatujete, vy ste PD: vůbec ne. PSz: ona byla v těch kinech, takže si, PD: [jo jo, ale nepamatuju se.] PSz: [to ste nevnímal natolik abyste si] to zapamatoval. PD: možná dvacátá léta, vy myslíte tak dvaadvacet třiadvacet. PSz: ne ne, to bylo i koncem dvacátých [let.] PD: [koncem.] PSz: hm PD: to si vůbec nepamatuju.
Emilie_(1922).txt
LR: [mhm, to sem], to sem slyšela. a teď už opravdu teda k tomu kinu. jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina? EF: první moje návštěva kina mně byly čtyři roky, protože to sme bydleli eště, bydleli ještě na venkově. a ( ) já sem se narodila původně v Kounicích ((Dolní Kounice)). to bylo malé městečko, že, a to byly ty pojízdné kina. no a moji rodiče, protože na to kino chtěli jít, že, to byl zázrak, když něco takového přišlo za první republiky. no tak mě vzali na záda holt a já šla s nima, takže... a byly to němé filmy tehdy, že. tak já si akorát pamatuju, maminka mně potom řikala, první ten film se menoval Sklenice vody. a to vím, že takovej hézkej s fouskama, že podal takové hezké ženě sklenici vody, ale o co šlo, to teda sem nevěděla, ale tu Sklenici vody, ta se mně zafixovala nějak do paměti. tak to byl můj první film. LR: dobře a vzpomínáte si teda na to cestovní kino, aspoň třeba na ty návštěvy, co (vlastně) probíhalo? EF: no, cestovní kino, to přijelo do městečka a tam si prostě udělali ten ( ), že mhm všelijak no a mhm byli sme tam pod stanem, někdy i bez stanu, že ale voni pak měli i stan později, protože abysme nezmokli, kdyby pršelo, že. no. tak se tam všechno vybalilo, židle tam byly poskládaný, my děcka někdy sme seděli na pytlech na zemi, ((směje se)) (vite,) zvrácený úplně hlavy, tam nás rodiče dali, ale mhm to nás brali s sebou, protože neměli nás kam dát, že, a chtěli to vidět, no mhm takovej zázrak velikej, že. no a (bylo) to němý, jo, bylo to takový poskakování všelijaký. no ale bylo to kino. LR: mhm. EF: tak to asi tak. to je taková vzpomínka.
Emilie_(1922).txt
LR: ee a jak často ste jako dítě do svých těch deseti let v té době, kdy ste chodila do té občanky ee chodila do kina? jak často? EF: no, to jedině, to sem já jako soukromě nechodila, jedině když škola prostě něco takovou ňákou pohádku za odměnu, že sme byli třeba hodní, jo, tak prostě nás vyvedla do toho kina, to byla ňáká snad pohádka, ale to mně nějak neutkvělo ani v paměti, páč toho bylo tak málinko, že to to ani... už taky to, že sme se do těch Kounic ((Dolní Kounice)) museli jít, tam potom bylo kino ((kino Sokol)), normální, tam udělali z bývalé hospody jako nějaký sál takový malý a dali tam ty židle, takže pak už tam bylo kino, že, a em tak to bylo, že sme bydleli v těch Bránicích ((Německé Bránice – dnes Nové Bránice)), vono to bylo přes půl hodiny ee cesty pěšky, tak pro nás děcka, jo, mhm taky nás uhlídat, jak se říká, dřív uhlídáte pytel blech ((směje se)), jak nás děcka, takže mhm to si ani nevzpomínám mhm na čem sme byli, to ani si nevzpomínám. LR: mhm. EF: to bylo tak vopravdu málinko. LR: dobře. a takže vy ste chodila, jak ste řekla za odměnu jako od školy do kina, že vás ( ). EF: no ano, no to sme byli moc všichni, ne já, ale všichni, sme byli moc hodní, když nás tam prostě jako mhm ten pan učitel zavedl, že, a škola za nás zaplatila, protože to byly vstupné korunu, že, no tak za nás zaplatili tu korunu a ještě byla sleva na padesát haléřů, takže ee jako to škola nám to takhle, ale to bylo velice málo. LR: takže v tom případě ten názor učitelů školy na kino byl kladný? nebo? EF: no byl. dá se říct byl. ale ee prostě poměry, které tehdy byly vůbec na tom venkově a všechno jim neumožňovaly, aby ee prostě to bylo častějš. určitě by nás tam zavedli častějš, protože zas přednáška třeba o přírodě nebo já nevim o čemkoliv, vždycky když je ještě doplněná, že o- obrazově, no tak není nic ideálnějšího, že. určitě by to byli udělali, ale mhm ee prostě mhm tak nějak to nešlo, no.
Emilie_(1922).txt
LR: a v tomto období ste teda ste tedy chodila do školy s tim panem učitelem nebo resp- s tou třídou a s rodiči... EF: ano. LR: a ještě s někým jiným? EF: ne. LR: ne. EF: ne.
Emilie_(1922).txt
LR: v té době občanské školy, dobře. a to kino, navštěvovala ste tedy ta cestovní kina, jak ste řikala a pak ještě to kino ((kino Sokol)) ee v těch Kounicích? ((Dolní Kounice)) EF: ano, no (tam). LR: a to se, pamatujete si, jak se jmenovalo? EF: jo. mám dojem, že Sokol. LR: mhm. EF: protože to byla taková ehm taková cvičebna jako hm tělocvična nějaká, protože se tam cvičívalo, a pak se tam daly židle, jo, a... mám trojklaný nerv a mě zlobí ((směje se)). takže ee se tam prostě nastrkaly židle na tu sobotu neděli. myslím, že v týdnu se nehrálo. ne, jenom sobota, neděle. a takže tak to tam bylo a mám dojem, že to byl Sokol. Sokol. LR: a která e nebo jak často se hrálo o tom víkendu. vy ste řikala sobota, neděle a [jestli se hrálo jedno představení] nebo... EF: [no odpoledne, odpoledne] se hrálo tak pro děcka jako takový ňáký ta pohádka a večer potom v sobotu večer, v neděli odpoledne pro děcka a večer pro dospělé. LR: a takže tam to fungovalo tak, že se tam vlastně ty židle jenom nanosily, [že to jako nefungovalo ( )]. EF: [ano, nanosily a pak se odnosily], ano, ano. LR: aha a ty židle, ty už tam byly, když ste přišli? EF: nó, to [už tam] bylo, nó, to už tam bylo. LR: [(jo, to už)], ((směje se)) (to už bylo připravený). EF: ee to už tam bylo ano. to, to dělali obyčejně nějací chlapci, víte, ještě školou povinní. tak tam chodili pomáhat a narovnali to tam a zas to potom vodrovnali, no. to byly takový akce. LR: a mezi místními o to byl zájem? EF: no jistě, to víte že jo. dyť to bylo em to byla jediná kultura zanešená, že, plus nějaké to divadlo, který se tam ochotnický hrálo, to taky teda byl, bylo mhm když tam přijelo nějaké pojízdné divadlo, tak to pro nás taky bylo ohromný zážitek, že. ta kultura tam. LR: a vy ste řikala, že teda to byl nejspíš ten Sokol a ee mě by zajímalo, EF: tam byl Orel taky, ale orli, ti neměli takovýhle, ti cvičili, to ani nevím kde, ti neměli možnost mít samostat- Sokol jo, ten měl. ten byl bohatší, bych řekla. tak měl jako samostatnou em tu na cvičení tu. LR: mhm a když tam byl teda ten Sokol nejspíš, tak ee ovlivňovalo to nějak to představení, [to promítání]? EF: [ne, ne], ne, ne, absolutně. né. to bylo jedno. LR: ( ) to bylo jedno. EF: hlavně když ste seděla a koukala na film ((směje se)). LR: dobře. a jiná kina už ste nenavštěvovala? EF: ta v mládí ne.
Emilie_(1922).txt
LR: a jaký byl názor rodičů na film a na kino? EF: no tak ti byli rádi, že taky někam vyšli, protože práce od nevidim do nevidim. jak to bývalo na venkově, že, a takže pro ně to bylo zážitek, když se do toho kina, oni nechodili pravidelně nebo něco, to byla náhoda, když se dostali, když práce to dovolovala, že. takže tak asi. LR: a vás podporovali nebo odrazovali od chození do kina? EF: né, mě podporovali, co se týče, mě podporovali. teda ale jó, jaksi bez námitek jakýchkoli, ne, když to jenom trochu šlo, tak řikám tatínek mě vzal na záda a a prostě ((směje se)) nějak sme tu cestu <absolvovali> ((směje se)). LR: byl pro vás v tomto věku, v tomto dětském věku, film důležitý? EF: (.) no tak důležitý em em řekla bych, (.) em takový zvláštní a vzácný. tak bych to řekla. pro nás venkovany tehdy. [vzácný a zvláštní]. LR: [mhm] a, mhm a promítalo se v tom vašem chování? třeba jesi ste si s kamarádkami, [kamarády hráli]? ( ). EF: [no, no jé] dělali sme filmový hvězdy, dávali sme na sebe nějaký šály a (.) to zlobí, (.) [šály]. LR: [nepomůže vám voda] nebo? EF: em to, (.) nepo- to nepomůže. a já sem si vzala ty kapky a mě to zlobí (..) vzali sme si nějaký ty šály a nějaký prostě sme se módili všelijak, jo, a dělali sme, že máme kožešiny a já nevím co, no. a byli sme filmový hvězdy. tak asi, no.
Emilie_(1922).txt
LR: mhm, u nás ne. (.) a v té době teda ještě kdy ještě se promítaly ty němé filmy, bylo pro vás důležité, nebo vybírala ste si podle toho, zda šlo film němý nebo zvukový? (.) bylo to pro vás nějak rozhodující v té době, kdy byl ten přechod vlastně? EF: no, rozhodující to bylo, protože ono ten mluvený přece to bylo lepší, že. ten němý, tam se muselo em tam se musely ty titulky sledovat a někdy šly tak rychle, že to ani nestačilo a ehm a uniklo vám to, co se tam děje s- že jo, ehm. prostě ste se musela soustředit na to eh eh to na ty eh titulky a to nebylo dobrý. to je samozřejmý, že potom ten mluvený film, že to bylo uplně něco jinýho.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina nebo na nejstarší vzpomínku, kdy jste byla poprvé? JG: tak... JV: jako malá holčička? JG: tak to fakt vám nevim. já nevim. no rozhodně sem, až sem mohla chodit sama, protože bych neměla s kym. JV: mhm. JG: zaprvé maminka neměla čas a starší sourozenci, ty byli na školách, když mě museli tahat s sebou, jo. JV: takže s rodiči ste do kina nechodila? JG: ne, určitě ne. JV: vůbec. JG: ne, to si nevzpomínám. ani, ani do divadla. ne. JV: ee mhm. JG: to eště potom sem měla ee jednu teda vzdálenou tetu a ta zase, ta byla výborná. to od osmi [roků] JV: [mhm]. JG: si pamatuju, už to sme chodili do divadla na Veveří a chodilo se z Veveří, to byl zvláštní vchod a to bylo moře [stupínků]. JV: [mhm] JG: a tím ste se dostal do prostoru, kde byl na stání. JV: mhm. JG: tam nebyl balkon, ale tam bylo na stání. a to bylo výhodný, protože bylo to ohraničený dřevem, takže... a to byly takový stupínky. jo, takže, aby všichni jako viděli. JV: mhm. JG: a to se chodilo málo do divadla na to stání. JV: mhm. JG: protože já sem vlastně do divadla večer nesměla chodit, když sem chodila do [školy]. JV. [jasně]. JG: takže my sme měli s sebou dycky noviny a když byla přestávka, tak sme si sedly, (aby na nás nebylo vidět.) JG: a tam teda ee to byla taková vopravdu ee výborná ta, (že my) kde který divadlo, tedy pokud to bylo na Veveří. JV: mhm. JG: tak sme prolezli, že na mě nebylo vidět. a ona zase byla ráda, že nemusí chodit sama. že ona [byla (více...)] JV: [teta], teta. JG: teta. JV: mhm.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: [ale ty sourozenci]. vy ste říkala, že řik-... že spíš vám připadlo, že by byli naštvaní, kdyby s vámi museli chodit, že se [jim nechtělo chodit s váma do kina]. JG: [víte co, já sem...]. no jistěže ne, my sme totiž sme měli jednu výhodu. JV: mhm. JG: v té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) totiž dělal ten uvaděč, byl... bydlel u nás v domě, my sme tam chodili zadarmo. ale měli sme přikázaný, že sme museli obsadit první řadu. JV mhm. JG: protože tam [jako nikdy kontrola]. JV: [tam nechodilo moc lidí]. JG: tam to byly ty nejlevnější lístky, JV: jasně. JG: to stálo ale kačku [dvacet] JV: [mhm]. JG: [prosim] vás. a do s- do toho sme taky chodili hodně. ale to se myslim menovalo stud- Studio a pořád se jmenuje na Cihlářské. JV: myslíte ee JG: [mělo to tam s-...] JV: [já vim], že tam bylo Jugendkino. ale to možná se [přejmenovalo] JG: [no to] bude vono. JV: ee mhm Studio říkate, na Cihlářské... to sem tady měl. JG: teď si nemůžu vzpomenout, co to bylo za... JV: no, ee jo, tak na Cihlářské devatenáct bylo Jugendkino - Kino pro mládež. JG: no, tak [to se začlo jmenovat...] JV: [a pře- přejmenovalo] se v roce třicet šest na Studio. JG: no, no. JV: takže todle říkáte úplně správně, tak to bylo. a tam ste teda chodila taky? JG: tam [taky]. JV: [taky]. JG: no, tam hodně. JV: takže Morávka ((pravděpodobně Moravia)), Studio, pak ste říkala, že na [té] JG: [Metro. (medl-)] JV: [ná Lidické] byly dvě kina ((Bio Moravia a Bio Metro)).
Jarmila_2_(1926).txt
JG: to ne, to třeba aj ten uvaděč zavolal, hrajeme to a to, a už sme mazali. víte, tak ňák více vám držely ty em mladý děcka ňák k sobě.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: znáte lázně na Rašínové. to strašně staré lázně. JV: hm JG: a tam byl jako plavčík ňáký pan (Krystén). ten už tenkrát měl myslím šedesát. hubenej takovej, takovej, jo, JV: hm JG: ohromnej člověk. v neděli ráno sme vylítli z baráku, to nás vylítlo šest, protože tam byli ještě, JV: jo JG: po cestě se přidávali, a my už sme stáli u lázní. připraveni. přišel pan (Krysten), vodevřel, von nás znal, a von byl fakt ohromnej člověk. než stačil rozsvítit všude, tak my už všichni byli ve vodě. JV: ((smích)) JG: protože my už sme měli plavky doma voblečený.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a tak mohla byste třeba odhadnout, jak často ste chodila, kolikrát týdně? jednou, dvakrát, do těch deseti let, v tom dětství, nepamatujete? JG: ((smích)) já fakt nevím. jakmile se křiklo, že se někam může jít, tak už sme mazali. JV: ale z toho tak usuzuju, že ste chodila poměrně často. JG: no často teda. [to určitě.] JV: [že to pro vás] nebyl svátek, [zase že byste] JG: [určitě, no, no]
Jarmila_2_(1926).txt
JV: vzpomněla byste si ještě tady em em v tom dětství do těch deseti let, jaká kina ste navštěvovala všechna? mluvili sme o tom Studiu ((Studio)), mluvili sme o [Morávce,] ((pravděpodobně Moravia)) JG: [to tam bylo to] Oko nebo jak se menovalo, JV: hm JG: dost se chodilo taky do té Jalty ((Jalta)), [že, když byla,] JV: [do Jalty ((Jalta)), hm, hm] JG: nebo do toho Jadranu. Jadran myslím. ne v Krpoli ((Královo Pole)), JV: ano, JG: na tom tak ňák se to menovalo. JV: a takže to ((smích)) JG: to víte, to bylo okolí, jo, JV: ste navštěvovala hodně kin. a chodila ste třeba do em jak je na náměstí Svobody? teď em tam taky bylo kino ((Central)). tam ste nechodila. JG: no jo, ale to bylo to, to byla takovej strašně úzký. ne, tam sem teda nechodila. JV: Central. [a teda em Úderka pak tam byla.] JG: [ne, ne, ne, ale do, ne, ne, Úderka,] ta byla na tom, na mali- dole, u nádraží, ne? to bylo Čas, jednu dobu se to menovalo Čas. a myslím si, že se menoval i Úderka. že to na náměstí Svobody? JV: do Kapitolu ((Kapitol))? JG: no tak Kapitol jo, to je tady dole na tom, no tak tam samozřejmě, to jako, JV: v dětství, ne? JG: pokud byly peníze a nebo tam byl někdo známej, že sme se dostali. JV: takže vy ste, vy ste... JG: skala ((Scala)) byla, ta ta má pořád stejné méno, že?
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a jaký byl váš em nebo názor vašich rodičů na kino. podporovali vás v tom, nebo se na to dívali přes prsty, říkali, co [s tím máte...] JG: [naše maminka] dycky říkala večer, to sem ráda, že ste všichni doma, JV: hm JG: nevědě- vona nemohla nás uhlídy- uhlídat. jo, JV: ale věděli, že ste chodila do kina. JG: jo, to jo. a věděli taky, znali to, toho uvadě- ten co tam byl tím uvaděčem, páč bydlel v tom domě, JV: soused JG: a věděli, že je to solidní človíček, to neexistovaly takový věci, co teď se dějí, [že]
Jarmila_2_(1926).txt
JV: ((smích)) takže ale nevadilo jim to. JG: ne. JV: že ste chodila do kina. JG: nevadilo jim to. a myslím nás to vůbec nepokazilo. nikoho. JV: a třeba vzpomenete si, jak se k tomu vyjadřovala škola? nebo učitelé? JG: jo to vo takových věcech sme nemluvili. JV: ne, ne. JG: a potom em byla jiná doba.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: jestli se třeba odra- odrazil i jako do vašeho dalšího života, třeba i do dětských her, jestli ste si třeba hráli na nějaké postavy, které ste viděli [ve filmu, nebo to, napodobovali ste herečky,] JG: [no tak to ne] JV: zpívali ste písničky z filmů, JG: tak, možná tak jo, že se třeba zpívaly ty písničky, JV: hm JG: ale musíte vzít taky, že v té době, když tady bylo, že, ty Němci, tak [moc jich to] JV: [já sem myslel ještě do těch] deseti let. JG: a jo, jako ještě dřív. JV: no, no, no. JG: tak to pro mě víc znamenal ten Kašpárek Turek v tom <dopsu> ((Dopz)). JV: jo JG: ten byl výbornej, JV: hm JG: to em nebyl em kašpárek, jak si člověk jako představoval, JV: hm JG: na něj si musel zvyknout, páč von nebyl žádnej malej štíhlej, to byl pán, já bych řekla že rozhodně mu bylo ke štyřicítce, takovej festovnější, ale em i ty jeho hry a to bylo tak poučný jako, jo, že naši byli rádi že tam chodim, že. a eště, víte kam sem chodila do divadla? tomu nebudete věřit. přes jeden dům od nás byl ten klášter, jo? JV: hm JG: tam chodily děvčata, která potom šly do služby. JV: hm JG: tady k někomu. JV: hm JG: a tam prostě se naučily, jak se ke které práci stavět. a ty každou neděli pro děti hrály ňákou hru. normálně se natáhla šňůra, daly se prostěradla, že, JV: hm JG: a hrály se. a to bylo, na to sem taky jako už aj že byla ráda vzpomínala, JV: hm JG: páč to bylo tak na úrovni, tak jako JV: takže JG: ee víte, ten námět, jo, nebylo to nic tak... JV: takže vy ste navštěvovala i divadelní představení JG: no JV: kromě filmů, JG: no JV: chodila ste em i za zábavou jako další, nebylo to jenom, že byste vyloženě chodila na filmy, na filmy, na filmy. JG: né JV: ale měla ste to pestřejší, ten [kulturní život.] JG: [dík] em že sem měla takovou dobrou tetičku, JV: hm JG: takže sem všechny tady ty herce z dřívějška jako znala.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a třeba s kamarády? mě napadlo. mluvili ste o filmech, třeba který ste viděli se spolužáky z obecné školy nebo z měšťanky. JG: tak to teda ee, to už nevim. JV: ne. JG: třeba jo, ale nevim. [to nevim teď.]
Jarmila_2_(1926).txt
JG: em já si myslím, že ee tedy do roku třicet šest, pokud byla možnost, anebo naši šli a náhodou mě vzali sebou, JV: hm hm JG: jako sourozenci, tak sem šla taky. ((smích)) prostě, JV: no JG: em se tím vyplnil volný čas, bych řekla, že, ale to už si nevzpomínám, [to je to]
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a třeba tenkrát ta před tou válkou, během války, em ee daly se koupit třeba i jídlo sebou em konzumovat, nebo pít nápoje během představení. JG: né, ne. to ještě vzpomínám, chodili zase em s s tou vůní, víte, jak vyšplichovali. JV: že JG: sme seděli, jo, tak jako aby změnili vzduch, páč to, JV: jo JG: co takový malý kino, JV: hm JG: dyť to bylo raz dva vydýchaný, že. tak to ste viděl jak šel, tak jako když stříkáte stromky, a takovým způsobem, no. JV: a to se ďálo třeba po em každém představení? nebo před představením, nebo během [přestávky?] JG: [né, během,] během během té em JV: [během projekce] JG: [tak asi v polovině] toho. JV: jo. JG: no. protože em přestávka nebývala tak ani. JV: vzpomenete si na tu vůni třeba, co vám to [evokovalo?] JG: [no, taková jako] lesní, JV: lesní. JG: něco takovýho. no ale to bylo raz dva pryč. JV: hm JG: to jenom jak sedlo na ty lidi, tak to byl konec.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a a před tou válkou ste si vybírala filmy JG: před válkou sem z toho neměla vůbec rozum. JV: tak to vám bylo ještě takových čtrnáct let, že, eště v roce třicet devět. JG: třináct. JV: třináct let. JG: mně bylo.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: takže vlastně vy když ste byla mladší, tak ste ňák úplně neměla ty preference jakoby jasné, až na tu mariku ((Marika Rökk)), ale to teda už [byla válka,] JG: [eeem] JV: to ste spíš JG: no JV: chodila, když ste věděla, že někde je ňáký film, třeba [(zdarma), nebo že ten pan promítač, že vás tam...] JG: [jasně, a bez bez toho, sem, no] JV: takže ne [moc ste si jako nevybírala.] JG: [vobyčejný děcko.] JV: hm JG: jo. JV: a třeba takže ani pro vás vlastně tím pádem nebylo důležité, kde to kino je, em kde ten film se hraje, v jakém kině, spíš to bylo vo tom, kam [šlo jít.] JG: [no ta to] tak úplně ne, JV: ne? JG: poněvač to (doleši ty) bylo (už to bylo) v Morávce ((pravděpodobně Moravia)), protože sme ani tu kačku dvacet neplatili. JV: jo, to bylo pouze v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia)). JG: ((smích)) JV: tam ste měli zdarma přístup. JG: protože tam byl ten JV: uvaděč. JG: uvaděč. ((smích)) jo. JV: a a á JG: takže tam sme věděli, že můžeme kdykoliv. páč on totiž jiný uvaděč tam neexistoval, jenom ten jeden. JV: hm JG: takže kdykoliv tam člověk jako přišel, tak měl volný vstup.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a tak kam ste chodila do jakého kina úplně [(jakoby)] JH: [do Jasu ((Jas))] a do Sibiře ((Sibiř)) v Husovicích (.) tam byl Jas a Sibiř a říkám vám, v neděli za korunu, jo, vykládala sem to onehdy mé dceři, tam bylo předsálí takový než začlo, než nás pustili, jedno děcko vedle druhýho že by nepropadlo jabko, tam ti první udělali vlny a už sme se všichni kývali, jo? až teprve votevřeli, tak hurá na ty sedadla (pak) si každej mohl sednout kam chtěl. LČ: a to bylo v obou těch kinech takhle ste se chovali [jak v Jasu ((Jas)) tak v té Sibiři ((Sibiř))]? JH: [jo jo tak ano ano], tak to bylo to bylo do té ee než přišel teda Hitler, jo, ne- v té první republice, jo, to dětství no dětství, dětství je tak deset, no potom už zase už sou slečny v těch patnácti šestnácti, že, to už sme chodily zase na jiný kina, už na ty ee pro dospělý skoro, že. LČ: tak to k tomu taky přijdeme určitě ee a jak často teda chodila ste jenom v tu neděli nebo i ee častěji? JH: jenom v neděli, protože ee tenkrát nebylo peněz, jo. LČ: mhm JH: u těch lidí nebylo peněz a taky ee zase ti co peníze měli, tak zase dbali na vychování těch svých dětí a nepouštěli je na všechno. LČ: a to znamená, že vaše rodiče ee to brali jako ee špatně, že chodíte do kina nebo? JH: ne nebrali, nebrali, nebylo peněz. LČ: [mhm] JH: [my] sme byli rádi, že nám dali korunu a abysme mohli jít na do dětský na toho lauera hardyho ((Laurel a Hardy)) [no] LČ: [a] chodila ste e s- teda se sestrou když [říká- že] JH: [ne], sestra ne, to je o pět roků je mladší to... LČ: ajo vlastně. JH: to kdepak, to ne. LČ: [takže s kým ste tam chodila]? JH: [té bylo pět a mně bylo deset], no prosím? LČ: a s kým ste chodila teda? JH: třeba sama (.) klidně, já si nepamatuju, že bych musela jako s někým chodit. LČ: ale potkávala ste se tam [třeba s kamarády ( )] JH: [no jistě], dětí bylo tam kolem dokola plno dětí, že, a já vám říkám, nebyly peníze, tenkrát se za korunu koupily štyři pět rohlíků (..) takže když vám maminka dala na na kino, tak počítala. LČ: a kt- chodi- chodila ste teda do toho Jasu ((Jas)) a do té Sibiře ((Sibiř)), [(ste říkala)]. JH: [do toho Sibiře]. jinak né do města, to to bylo daleko prosím vás, myslíte, že by nám dali na tramvaj? tramvaj stála (ale) korunu padesát do města a to né, se chodilo pěšky hodně [do města]. LČ: [a to ste měla] nejbližší tyhlencty dvě? JH: ty dvě, ty byly v Husovicích. LČ: a jaká mezi jaký mezi nima byl třeba rozdíl? JH: no Jas, ten byl u Sokola, jestli ho pořídili sokoli, to já nevím, prostě ten byl vedle Sokola husovickýho a Sibiř, to byl novej nový kino postavený. LČ: a měla ste jedno z nich třeba raději nebo jak jak ste to vnímala [( )]? JH: [no] radši sem chodila do Jasu ((Jas)), nevím, mně to bylo blíž <totiž> LČ: bylo to blíž a vypadalo to tam třeba i jinak nebo? JH: ne, stejně, stejně, to byla ee řada dřevěných ee sedadel, co se sklápí, jo, a v prostředku byla ulička, no a bylo to dost velký teda (.) bylo to dost velký, no tak v tom předsálí takovým jak vám říkám, že sme tam čekávali <až nás pustí>, tak tam byly pokladny, že, to bylo stejný jak tam tak tam. LČ: a vzpomínáte si třeba na to na zaměstnance v těch kinech, jak se k vám chovali třeba co tam všechno bylo za [za lidi]? JH: [ale jó], pěkně se chovali, no k děckám ee to vite ee nesmělo se lumpačit jak dneska <he kdepak> (.) tenkrát byly slušnější děti než dneska. LČ: a prodávaly se tam třeba nějaké občerstvení nebo? JH: hm [ne myslím že ani ne.] LČ: [nebo nevíte ( )] JH: ne nevím, to si nepamatuju anebo trochu já nevím. LČ: a ee vzpomněla byste si jaký teda byl obecně názor vašich rodičů na film a na kina? JH: á tatínek chodil rád do hospody <než do kina, to já vám to řeknu.> jo a maminka, ta šla málokdy do kina a když šla, tak šla jednou na buriána ((Vlasta Burian)) do toho Sibiře ((Sibiř)) na Dvanáct křesel, <to si pamatuju jako dneska> a to mně bylo myslím dvanáct roků a a přišla a povidá, to byla blbina <mně říká, já sem toho Buriana ((Vlasta Burian)) měla ráda> jako celkem, jo, i když pozděj teda. a ona řekne, to byla blbina, no. LČ: takže je to zas tak nezajímalo [ale ( )] JH: [ne], maminka odebírala časopis Hvězdu LČ: mhm JH: tenkrát vycházela Hvězda (místo) dneska je Vlasta, ale tenkrát (ale) bylo to zajímavý a tam sem si vystřihovala jako děcko plno herců krásnejch, jo, protože mě to zajímalo, lepila sem si to, (podívejte), teď su stará (a) <lepím to taky> a nevím proč, pak to chytnu a hodím to do kontejneru. LČ: takže ste si vystřihovala svoje oblíbené [herce]? JH: [ano] ano ano a co teda za mýho dětství hrozně byla oblíbená šerlej templenová ((Shirley Temple)), [jo], LČ: [mhm] JH: to vám něco říká? LČ: [ano] LG: [mhm] JH: byla tady velvyslankyní, že, a ona byla tak krásná, ona měla tady někde ee v těch mám její podobiznu, jo a ona měla krásný takový vlásky, že? z- znáte to LG: mhm JH: no a taková živá no a tak to byla naše ee to byl náš miláček šelrej templeno- ee templejová ((Shirley Temple)), no LČ: a vy ste třeba měla tendenci se nějak podobně jako ona chovat nebo zdobit nebo? JH: ne ne ne ne ne ne ne [(to nepři-)] LČ: [jenom] ste si ji ráda [vystřihovala]. JH: [ne ne ne] ne vona byla taková ee hrozně na tom plátně teda ee v tom filmu poutala hrozně (.) poutala pozornost.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a jak ee vlastně ste třeba vnímala ee nást- nastoupení zvuku, že filmy byly zvukové ee vy ste zažila nějaké projekce, které by byly eště [(v němém filmu)]? JH: [nó jo, to byly] s tým šaplinem ((Charlie Chaplin)) a to sme byly eště děcka úplně malý a začal ten začal brzo zvuk. LČ: mhm JH: ten potom začal myslim (v) takovým, (já nevím), osmadvacátým (.) roce? LČ: takže zažila ste ale nějaké ještě němé [(projekce)]? JH: [ale] dyť v osmadvaceti mně bylo prosim vás tři roky. LČ: (tři roky) JH: ježišmarja, sem nemohla [chodit do kina]. LČ: [ale tak některá kina] třeba ještě nebyla. JH: ne ne ne. LČ: takže ste nezažila JH: ne, to záleží t- jaký film koupili jaký kou- jaký voni půjčili film to kino (.) v osumadvacátým roce, no, tak v třicátým taky mohli vypučit němé, já nevím (.) hm LČ: [a] JH: [ja] si pamatuju, že nevim jestli byl němej film ten Kid s tím šaplinem ((Charlie Chaplin)) LG: mhm JH: znáte to ten Kid? a ee Světla [velkoměsta] ((Světla velkoměsta)) LČ: [velkoměsta] JH: nebo jako jo no (..) (no) všechno to mám vyčtený tady z těch časopisů taky.
Borivoj_(1927).txt
LH: tak teď se vás budu ptát na ee na takové ty dětské zkušenosti, na dobu do vašich deseti let. BH: no. LH: ee vzpomínáte si na svůj uplně první návštěvu kina? BH: ne. LH: nevzpomínáte. BH: ne. LH: ee tak když byste si měl vzpomenout na úplně ty nejstarší vzpomínky? na co byste si vzpomněl? BH: no tak to byly eem, chodil sem hlavně teda f tom f té části, kde ty ee ty kina byly, že. a f f té části bylo na Marxové bylo kino Lido Bio. LH: ehm. BH: na Cejlu, (..) že, bylo kino (.) Bajkal, (.) pozdější (.) Rádio ((Radio)), (.) že. nebo na Bratislavskej ((ulice Bratislavská)) kino oránia ((Orania)) tak do těchto, do těchto kin sem chodil. LH: a... BH: nejčastěji. LH: nejčastěji ste chodil do těchto třech [(tedy) v podstatě?] BH: [panč, ano] to to byly, to byly prostě nejblíže... LH: hm. BH: bydliště (.) a a v těch deseti letech, to bylo v sedmatřicátým roce, že, toho (.) toho moc nebylo ((smích)). ale tyto kina byly v provozu, a tak tam sem (tak) nejčastěji chodil. LH: a co si vybavujete třeba ňáký úplně první film, nebo ňákou první vzpomínku z kina? BH: kin kong ((King Kong)) ((smích)) LH: toho kin konga ((King Kong)) ste viděl v kterém kině? vzpomenete si třeba? BH: ev já jsem ho neviděl v televizi, takže ee mám matný už mám teda matný vzpomínky, no ale bylo těch těch českejch filmů bylo víc, že. byly prostě ty filmy poplatný době, že, v kterých hrál hugo hás ((Hugo Haas)), že. (..) em kdo ještě z těch starších tam byl? Pešek ((Ladislav Pešek)), jo, (..) no a c- prostě z těchto vvv z těchto si vobčas prostě teda pamatuji si hodně, teď si obnovuji někdy v [televizi...] LH: [hm.] BH: (protože) probí- probíhaj tyhlety filmy, tak si oživuji vzpomínky na ty na ty filmy. LH: a vzpomenete si, jak často ste jako dítě, takže do svých řekněme těch deseti let, chodil do kina? jestli to [bylo třeba...] BH: [tak myslim] dvakrát do týdne. [(ně-)] LH: [dvakrát do týdne.] BH: [no jó určitě.] (.) pač jiná zábava nebyla. LH: ehm. a chodil ste ee chodil ste sám nebo třeba s kamarády? BH: s kamarády, (..) i sám, (..) někdy.
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. á jaký byl názor vaší ee vaší maminky ná na film a na kina? podporovala vás třeba, nebo vám to ňák rozmlouvala? BH: ne. nerozmlouvala mně to, naopak (..) ne že by mě podporovala, ale hm prostě neměla námitek. LH: ehm. á a ve škole třeba nějak zmiňovali se učitelé o filmech, vyjadřovali se třeba k některým filmům? BH: jó tak tohle to je otázka, na kterou už já nedovedu odpovědět. ovšem zřejmě nebyli, nebyli, já sem měl skutečně výborný kantory (..), jo, učitelé teda. LH: ehm. BH: kteří ehm, (..) skutečně byli na úrovni tenkrát, aspoň si to m-, dneska (.) s odstupem času (..) promítám. LH: ale nějaké zmíňky třeba, že by vám, že by se zmiňovali o filmech, nebo o kinech? BH: ne. LH: [nevzpomínáte si?] BH: [ne, ne, ne,] to nebylo. LH: (pak) ste tedy říkal, že ste ří-, že ste chodil dvakrát týdně do toho kina. takže by se dalo říci, že pro vás asi to kino bylo důležité. BH: [ano, ano.] LH: [řekl ste, že] eem... projevovalo se to třeba ve vašem chování, ve vašich zvycích? třeba ve hrách, nebo v ka- (ve h- ve h-) ve hrách s kamarády? BH: no, (.) ani ani snad ne, hlavně prostě mě zajímaly hudební filmy. LH: ehm. BH: á tak ty mě jako (..) víc (.) víc prostě přitahovaly. bylo jich sice hodně málo... LH: ehm. BH: ale byly, že, (takže) prostě ( ) řekl třeba em (.) s Voskovcem a s Werichem ((Jiří Voskovec Jan Werich)) (...) ano, Hej – rup! (..) a prostě tady tyhle ty. LH: ehm. (...) ee tady sem spíš ee ještě se chtěl zeptat, jestli třeba ste em s kamarády třeba napodobovali některé filmové hrdiny, nebo... BH: no pochopitelně. LH: které třeba? BH: ano, no tak ee při hrách, dětskejch hrách, že, s to už nevim, jak se ta hra menuje, (..) tak mm (..) sem měl FF Ferenc Futurista LH: ((smích)) (..) jako přezdívku myslíte? BH: anó. LH: ehm. BH: ano. FF, Ferenc Futurista. LH: vy ste říkal, že ste měl rád hudební filmy. zpívali ste třeba filmové písničky? BH: [ano.] LH: [nebo] vy sám ste si [zpíval?] BH: [ano] velice rád. [a dodnes.] LH: [vy ste zmiňoval (to)] Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) hlavně tedy myslíte? BH: no tak to ne, to nebyli jenom Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to byla tedy prostě hudba (..) (prakticky) džezová ((jazzová)) (..), (džez) ((jazz)) z kterej mě, kterej mě zajímál. LH: ehm. (...) tak ee já se podívám dál eem teď se podíváme na otázky, které se spíš budou věnovat kdy, kde a s kým ste navštěvoval e ta kina. ee vy ste říkal, že ste hlavně s kamarády chodil do kin. (..) ee jak často ste chodil do kin ve vašem mm ve vašem věku, do těch deseti let řekněme? BH: no tak (to do) těch deseti let, to bylo prakticky do sedmatřicátého roku, že, tak ee to byli kamarádi ze třídy, s (kterym) sme chodili spolu, nebo sem chodil mm taky sám. LH: ehm. BH: že. (..) tó pf (..) prakticky vyplynulo, panč sem neměl... (..) měl sem teda v v okolí taky kamarády, ale (..) to byli ve- vesměs teda ze třídy. LH: vy ste říkal, že ste chodil tak zhruba dvakrát týdně. BH: no.
Borivoj_(1927).txt
LH: jasně. em měl ste své oblíbené herce? BH: [ano.] LH: [nebo] herečky? BH: [měl.] LH: [a] (.) kteří to byli třeba? BH: tak eem (..) v tom (.) období v, tom období prostě do toho do těch deseti let, no tak to byl (..) Vlasta Burian,
Marie_(1915).txt
LS: hm dobře. já bych se ještě teda zeptal, do těch deseti let, vy ste teda nechodila do kina vůbec. MH: né, absolutně. LS: hm MH: kdepak, do deseti let, to, to sme měli tak akorát na sešity.
Marie_(1915).txt
LS: a já sem myslel třeba kdybyste zkusila zavzpomínat ještě před tím rokem čtyřicet pět, když vy sama ste chodila do školy, jestli se stávalo, že by učitelé přímo jako k vám se vyjadřovali o těch filmech. MH: ne, nikdy ne. LS: ne. MH: nikdy ne.
Miroslav_(1923).txt
MJ: první návštěva kina byla o prázdninách, já eee sem jezdil vodjakživa jezdím, teď taky, e do Tišnova, víte kde je Tišnov? JV: ne MJ: to je tady kousek od Brna. JV: aha MJ: jak je Kuřim, Tišnov na vysočinu tam měla prababička dům a do dneska tam je se schází naše rodina na zahradě a tak. <a tam> bylo jednou přijeli provazolezci ňák- na náměstí, jo, nebo e cirkus nebo něco takovýho JV: mhm MJ: a potom tam najednou dávali kino, no venku, plachtu a to bylo něco úžasnýho, pamatuju, že to to sem tehdy ani skoro nespal, jako děcko sem viděl najednou že se pohybujou auta a lidi to e my si to, vy už si to nedovedete představit, ale pro nás to, to sme nikde neviděli, v divadlech, ovšem to byli skutečný herci, ale aby někde byl obrázek a lidi se hejbali, to to bylo něco em nepochopitelnýho, pro všechny. tak opravdu <aby> že tam byla ňáká honička s autem a to jelo po takové stráni a padaly kameny, oni ho chtěli shodit a já sem trnul celej, sem to prožíval, jako kdyby to bylo e dy- kdybych tam byl sám u toho, že jo, pak sem na to nemohl zapomenout. to byl němej film samozřejmě, to byly němé.
Miroslav_(1923).txt
MJ: no a pak sem pak další filmy co sem e cho- viděl, to už bylo v Brně, to už byly ty první kina, no to byly je- ještě němé filmy, to prostě bylo em nějak byl děj, to se nemluvilo a najednou to bylo přerušený třeba ee přišli dva lidi a ten jednomu něco říkal <jenom teda> v posuncích, teďka bylo č- černé plátno a bylo, ty potvoro, ty mně neunikneš, tam byl nápis, že jo, čili to on mluvil, pak zase chvílu ten druhej mu řekl a zase černý nápis, tak to sme četli ((smích)) to už člověk musel číst, že jo, tak to sme četli, ale to netrvalo dlouho, akorát šárlí šaplin ((Charlie Chaplin)), ten měl němé filmy svoje, protože on to všechno hrál i v dobách, kdy už byl em zvukový film. no tak ty němé filmy, to sem viděl v Lucerně ((Lucerna)), to bylo kino z Masarykovy štvrti dole v Žabovřeskách, to je dokonce <dodnes jedna z mála> e tří kin, které ještě existujou v Brně a hrajou, kromě těch Art a skaly ((Scala)), že jo. tak tam sme chodívali, jako děcka pokud nám naši dali tu dvě koruny, nebo korunu padesát, no to je dneska desetkrát em em jako míň, ale to nehraje roli ňáký, no to sme museli zaplatit, (jo), dycky tam bylo velká tlačenice a, tak to si vzpomínám na ty první filmy.
Miroslav_(1923).txt
JV: no e já bych se zeptala nejdřív e ten němý film, ten první film, který ste viděl, e tak kdy to asi bylo, v kterém to bylo roce? MJ: bylo to v Tišnově, no to mně ještě nebylo šest let, no tak bylo v roce dvacet osm. JV: mhm MJ: plus mínus já to ((smích)) tehdy sem ani o rocích nevěděl, že jo pětiletej kluk. JV: mhm dobře. á eště v tom Brně potom e jak ste chodil [do toho kina] MJ: [no to] vod toho třicátých let pořád. JV: mhm MJ: já sem začal do e školy e chodit v roce dvacet devět, když mi bylo šest let, já teda o rok později, ale protože sem byl nemocný, ale (přímo do druhý), ale to sou detaily, ale e pak sem chodil e pravidelně s rodičema
Miroslav_(1923).txt
a potom s klukama, hlavně sme chodili na filmy, který pokud sme dostali koruny, že jo, teda zaplacený, na české filmy to byly e s Vlastou burijanem ((Vlasta Burian)) a (.) velice rádi a pak byly takový ty em n- skoro normální, no, Otec Kondelík a ženich Vejvara a venkovský s k- e Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)) a tak, no. já to už, e české filmy pak sme, jo, chodili rádi na Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), a velice se nám líbily filmy podle toho, těch Žákových ((Jaroslav Žák)) knih ee Cesta do hlubin študákovi duše a Študáci a kantoři, to eště teďka ty filmy někdy dávají e v ve filmech pro pamětníky nebo jak se to menuje? em no to občas [bejvá] JV: [(ano)] MJ: tak ale to se díváme všichni staří, ale aj ti mladí, ono to mělo svoje kouzlo tehdy, no to byly filmy em velice jako zábavné a to. no a ze zahraničních si pamatuju na toho šaplina ((Charlie Chaplin)) a potom na ty později na ty už ee holyvůdské ((Hollywood)) teda americké románky em no ee Tarzan syn divo- e syn divočiny ((Tarzan, syn divočiny)) to bylo několik dílů, pak ty kaubojky ((cowboy)) to nás potom velice, (rózmery) ((Rose-Marie)) a slaďáky a z toho byly písničky, to sme si zpívávali, takže jít do kina, to byla taková, no to byla jediná lidová zábava, pokuď ee se lidi nezpívali sami v hospodách nebo co, tak nic jinýho nebylo, to nebyly když to s- vy nevíte, že nebyla televize, ani rozhlas tehdy <nebyl>.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. á tak my sme se zastavili u té dětské zkušenosti ee s s kinem, já bych se zeptala, jak často ste chodil do kina asi do svých deseti let. [jak] MJ: [do] deseti let? JV: ano, jak často ste chodil do kina, jestli jednou týdně nebo [nevzpomínáte si] MJ: [tak jednou] za měsíc. JV: mhm dobře. MJ: když sme dostali peníze s klukama potom a tak nebo JV: mhm MJ: někdy s rodičema. průměrně em desetkrát za rok. víc, nebo dvanáctkrát pat- tak asi jednou za měsíc. JV: mhm MJ: to já tak přesně nevím. JV: á eště s kým ste v tomto období chodil do kina? tak říkal ste s rodiči, MJ: s rodičemi JV: mhm MJ: s rodiči teda a nebo s e s kamarády se spolužáky. JV: mhm. á tak to bylo asi tak nastejno nebo to bylo třeba výjimečně, že ste šel s rodiči. MJ: no né, napřed sme chodili jenom s rodiči e to oni nás brali na filmy, který ee sou pro nás, protože my sme těm jako děcka z vobecné škole, JV: mhm MJ: sme nerozuměli detektivce a nebo ňákým ee milostným těm, to nás vůbec nezajímalo, my sme měli ee e chodili sme ná buď pohádky, pokud byly a moc nebyly a nebo ee co aj nám někdy naši řekli ten děj a nebo to potom dodatečně o co se jednalo. takže to sme cho- to sem chodil s rodičema do těch (.) vosmi deseti let
Miroslav_(1923).txt
JV: e bylo ňáké kino, do kterého vás rodiče brali? vy ste chodil s těmi rodiči. bylo ňáké jedno kino, kam ste chodili hlavně? MJ: no tě- oni em oni chodili do toho to em to byly em to se nechodilo podle kin, to se chodilo podle toho, co dávají, ale ty hlavní f- e filmy hlavní teda kina, kde se dávaly, tak to bylo dražší, to bylo to dops ((Dopz)) to je potom skala ((Scala)), JV: mhm MJ: Kapitol, JV: ano. MJ: a Kapitol a Moderna to bylo v kině jal- Jalta? tam jak je ten palác, já nevím, to máte asi, těch film- byl těch kin bylo [patnáct] JV: [ano Jalta, Jalta] MJ: [asi v Brně,] no. JV: mhm MJ: to byly takový ty, bych řekl trochu nóblejší. JV: mhm á změnilo se potom e [ten vý-] MJ: [a taky] na Stadion, protože to bylo sokolský a my sme podporovali Sokol na k na k e e do e s- na Starým Brně bylo taky [kino] ((Kino Grand))
Miroslav_(1923).txt
JV: jestli ste chodil s kamarády do jiných kin než s rodiči? MJ: jó. no do hlavně do té Lucerny ((Lucerna)), tam sme chodili jenom s děckama, tam em rodiče ani nechodili. oni si byli na divadlo, ale e tam sem chodil už s klukama s bratrancama a s kam- s se spolužákama, sám, no. a to bylo, těch kin bylo plno. oni byly levnější ty takový ty e malý kina, co bylo na náměstí Svobody ((kino Úderka)) a na ná- na tom na, u nádraží ((kino Čas)) a e v k em na ee v Krpoli ((Královo Pole)) a kde- kdekol- kdekoliv, no a podle fil- to už sme si vybírali podle filmů a tak, no.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. á e teda vy ste chodil se školou do kina až za války a v tom dětském věku ste nechodili se školou do kina? na té obecné škole třeba. MJ: na obecné ne. JV: mhm MJ: na obecné ne, to sme chodili nanejvýš na na loutkový divadlo, loutkovýho nebo tak.
Miroslav_(1923).txt
JV: určitě určitě. ehm á ani na té obecné škole, když ste... nechodili ste do kina na obecné škole, to vim, ale n- nemluvili učitelé o tom, co je zrovna v kině nebo že byste tam neměli chodit, nebo že byste tam naopak měli chodit. MJ: ne. JV: ne. MJ: to si nevzpomínám, ne.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. ee a byl v tomto dětském věku do těch deseti let vašeho věku, byl pro vás film důležitý? nebo návštěva kina, byla pro vás důležitá? MJ: no ee zajímavá. e něco e něco úplně mimořádnýho. JV: mhm MJ: protože nic takovýho sme nikdy neviděli, to bylo naše e kromě divadla ovšem, divadla, to sme chodili na opery a tam chodil málokdo a to nebylo jako lidové nebo běžné, ale do kina, to byla nejlido- nejlidovější zábava, bylo taky v- většinou vyprodaný a nebo byly návaly a podobně a tam sme chodili jako em víceméně rádi, ale em pokud sme měli, ono to stálo ňáký peníze, no. JV: mhm MJ: pokud sme si sami nehráli a nebo nečutali s mičudou, tak zábava byla e jiná než dneska pochopitelně. televize nebyla, rozhlas nebyl, to bylo takový jenom sluchátka, to ani málokdo poslouchal a jezdilo se na kole a no víc se prostě, byl jinej jinej druh, jinak se žilo, no ale to ((smích)) to nese věk, no. JV: mhm dobře. á to že ste chodil často do kina nebo že pro vás byl důležitý film e projevovalo se to nějak na vašem chování dětském nebo na vašich zvycích nebo hrách dětských? MJ: no hrách jó. sme hráli na kauboje ((cowboy)) a na indiány a takle. JV: mhm a kopírovali ste třeba ňáké postavy z filmu, které ste viděli, dávali ste si ména podle toho nebo MJ: jó, JV: příběhy [ste] MJ: [to] to to to sme si dycky (rozdělili nebo) řekli, já budu bufalo bil ((Buffalo Bill)) to byl co stáda a hrál si na to, že on je ee jako ten předák a vede, má pod sebou, to sem si taky, že, to je totéž, jak se když se hrají na vojáky. na vojáky sme si taky hráli, mezi nama e dřív v- vojáci e pochodovali po ulicích a zpívali, to byla běžná věc, to sme strašně se dívali nebo to to bylo něco em zvláštního jako církevní průvod taky dneska už nechodí, JV: mhm MJ: na ee když já sem v e v církvi nebyl, ale to sem jako obdivoval nebo uznával boží tělo a nebo o Velikonocích pochody a když vojáci byli na cvičácích, to sme chodili a dívali se jak oni tam e chodí bojovat jak třeba pořadoví dělaj to sme napodobovali jako děcka. JV: mhm MJ: to byly naše vzory e pro zábavu a jak přišly kina tak samozřejmě jak se menoval? no třeba Tarzan syn divočiny ((Tarzan, syn divočiny)) tak sme v Tišnově skákali z toho ze stromu na strom a takový opičky jak jak sme to viděli. JV: mhm dobře. MJ: hrdinové, to byli ee kteří e v- všady vyhrávali, že jo, stříleli a nepřátele zničili, napřed podléhali a nakonec vyhráli, tak sme jim fandili, my sme to prožívali.
Miroslav_(1923).txt
MJ: ale u ť- u těch němých filmů prej, ale to sem nezažil, u těch lepších kin, když ee tam hráli, tak tam byl klavírista, kterej improvizoval podle toho, co se v kině ee dělalo, že jo, JV: mhm MJ: když tam byl ňákej to, tak on začal ((rytmické klepání o desku stolu)) em jako silněji ňákej boj a když bylo ňáký trochu zamilovaný, tak ee změnil do tóniny a hrál takový, no prostě ee jaro a tak, no. a to sem zažil myslím jednou, už nevím, ale mně by to nic neříkalo, no, ale vím, že se, že to říkali, že tam je, to bylo i na těch plakátech, že jo, že je tam klavírní doprovod. ((smích)) JV: mhm MJ: to patřilo jako em aby ta cena se zaplatila, no.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm. á eště sem se chtěla zeptat, když ste zažil ty němé filmy, němé filmy, když ste je zažil, jestli pro vás bylo důležité potom, jestli je ten film němý nebo zvukový. jestli ste šel radši na zvukový film. MJ: e to pak byly jenom zvukové. těch ně- němých bylo bylo mně to jedno, JV: mhm MJ: bylo mně to jedno. ten děj byl rozhodující, ale těch němých, to když já už sem potom chodíval častěji, tak už ty němé nebyly. to jak říkám, byl akorát ee ten nesmrtenlej ee č- šárlí šaplin ((Charlie Chaplin)), kterej i dy- v- chtěl mít s protože on to všechno, třeba Moderní doba anebo to to chtěl ee prostě ten zvuk tam nechtěl mít. ale hrála tam myslím nějaká hudba, ale jinak né, jinak to hn- u mě nehrálo roli prakticky. JV: mhm MJ: ovšem ten zvuk rychle šel. ten byl velice brzo a pak byly všechny už zvukové.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. ee byl ste někdy přítomný promítání filmu v domácnosti? třeba [že] MJ: [jo] JV: ano? MJ: ale e to měl strýc. e jeden měl, dokonce nás filmoval, a to byla osmička samozřejmě toto a tam dával aj titulky, takže o ee to byly rodinný filmy to ee to bylo pro nás bezvadný, ale filmy půjčený z půjčovny takový doma? ne. JV: ne, takže ste měli vlastní filmy. ste si i sami MJ: no to sme si, to dělal strýc osmičku, to bylo půle na šestnáctky byla víc, ale to sem nikdy neměl a neviděl, JV: mhm MJ: doma teda. JV: mhm [dobře]. MJ: [a ty] půjčován- půjčený jako e teďka sou ty pučíte si de- devět (tejch) no to cédéčka ((CD)), to nebylo přece, to nebyla ani televize, nic, doma. JV: mhm MJ: to se muselo napnout plátno a pak pustit ten, film. že jo, to, na elektriku to vrčelo a (na to) sme se dívali, no. JV: á při jaké příležitosti ste si ty filmy pouštěli? e ty [ty] MJ: [ja]ko doma? JV: ano. MJ: no tak když e se s e sme se sešli a strýc přišel s promítačkou a řekl e bude se promítat. tak sme se, s radostí dívali. bylo to pár filmů, moc né a to sme se dívali furt dokola. JV: á [jak] MJ: [no] kdy- kdybyste viděla vy, jak ste jako malý děcko batolila teďka, taky se budete dívat ráda, ne? na sebe. JV: mhm MJ: on fil-, dokonce můj, náš strýc, on dlouho neměli děcka, takže filmoval nás, když sme dělali v e ti- Tišnovské zahradě všelijaký, stavěli stany a jezdili byste na maťá- ee na ma- e na maňáscích e ve- vedle (struhy) a tak takže, naše hry a to je do dneska se na to rádi díváme. JV: mhm ee dobře. a jak často st- jak často to asi tak bylo to promítání v domácnosti. jak často ste se na ty filmy koukali? MJ: no tak dvakrát za rok, nebo jednou málo. JV: a to bylo teda jenom v rámci rodiny, nebo to bylo mezi přáteli, nebo MJ: no přátele to nezajímalo ( ) JV: hm MJ: jenom rodinný, no.
Zofie_(1925).txt
JV: do těch deseti let ste chodila? ee ŽH: určitě né, prot[ože] JV: [ne] ŽH: rodiče, s náma, neměli čas chodit, no a sama, v deseti letech, nevzpomínám si. JV: jo, takže takže do do ukončení té obecné školy ste ne, příliš často nechodila, nebo nepamatujete [si na ňákou] ŽH: [ne nepamatuju se] JV: vzpomínku, mhm. e a říkala ste, že rodiče teda měli hodně práce a neměli teda e vlastně čas ŽH: no, tatínek te- tan ten byl zatíženej od rána do večera, jako zřízenec na té fakultě. JV: á em co vaši vaši sourozenci em vy říkala ste, že ste byla nejmladší ŽH: no sourozenci, nevzpomenu si, že bych mohla říct. hráli ochotnický divadlo, tady taky na blízko vás, Nový domov na falknštajnerové ((Falkensteiner)) ulici to bylo hodně známý divadlo, tehdy, ale o kině bych si nevzpomněla, že by chodili do kina. že sme chodili na výlety, pěší túry ale o kině bych vám toho o nich moc nemohla říct, nevzpomínám si.
Irena_(1922).txt
LČ: a teďka bysme se z téhlecté jakoby rekapitulace těch osobních údajů dostali už k té vaší dětské zkušenosti s kinem, s chozením do kina, vzpomněla byste si na svojí první návštěvu kina? když ste byla poprvé v kině? IK: ano, vzpomněla, protože, já sem bydlela v Židenicích, a odmalička naše rodina, jako za první republiky byli sokolové, LČ: ano, IK: a já v té jednotě pracuju dodneška, vlastně jako kronikářka. a em jako sokolka, tak jako tam vím, že em se promítalo, to sem byla malá holka, a promítalo se v tělocvičně, em té jednoty. to se dycky postavily židle, a byl to němý film, a k tomu se hrálo na klavír. a když já sem se narodila v dvaadvacátém roce, tak řekněme že mně bylo, no, já to tady mám, v roce dvaadvacet, tak to sem se narodila, tak ten Sokol získal pr- em Sokol získal koncesi že může promítat. a to byl němý film. a tam si pamatuju, že sem jako šestiletá snad, tam dostala a němý film Jánošík sem tam viděla. LČ: takže to nebyla přímo představení pro děti. IK: ne. LČ: to bylo obecně... IK: to bylo, to pro děti se hrálo loutkové divadlo v Sokole. LČ: aha IK: a tady to mám napsaný, v roce třicet se ozvučilo to kino, LČ: aha IK: takže začali promítat se zvukem,
Irena_(1922).txt
LČ: a jako teda malá ste chodila hlavně do té tělocvičny sokolské. IK: to sme chodili tam, ano. LČ: a tam ta představení byla jak pravidelně? IK: no vždycky v neděli. LČ: v neděli. IK: v neděli jenom. to se postavily židle a potom v pondělí už se cvičilo, čili židle se sba- LČ: to bylo ňák odpoledne nebo navečer ta představení. IK: odpolední, odpolední. LČ: a jak často ste do kina do těch svých třeba kolem těch deseti let chodila, jak často to bylo to bylo... IK: no tak to sme chodili na ta nedělní představení, LČ: ano
Irena_(1922).txt
LČ: a jak často ste em nebo vlastně s kým ste chodila, v těch Židenicích ještě do kina. IK: no tak jako malou mě tam vodili naši, že, LČ: a chodili s vámi, nebo IK: ano, otec, otec třeba ani při em se tam sešel s bratry a sestrami a něco dělali, že, a já sem se tam dívala. LČ: a takže ste měla i kamarády z toho Sokola tam? IK: no jistě, všichni sme, eště dnes chodím do Soběšic za <sokolikama> a to do Sokola vůbec chodim.
Irena_(1922).txt
LČ: a když ste mluvila teda o tom, jak se změnilo to kino na zvukové, na začátku, vnímali ste potom ten přelom toho toho němého a zvukového filmu? jak to na vás působilo, co se třeba změnilo a jak ste jak ste to vnímali. IK: no, né, když em ono bylo dost těžké, když byly titulky, že, vnímat ten děj a em a vnímat titulky. takže to pro nás byla ohromná úleva, když sme ten zvuk, no, zpočátku někdy se to zadrhlo, že, tak se přetrhl film, muselo se znovu navazovat, rozsvítilo se, čekalo se, ale to byl veliký zlom teda ten em, ale já si v tom zvuku,
Irena_(1922).txt
LČ: a vzpomněla byste si ještě na některá ta němá kina jak tam vypadala ta představení, jak se tam třeba hrála hudba, nebo jak to probíhalo? IK: nó, jó, to em to byl klavír, křídlo, a tam byl klavírista, a když třeba šaplin ((Charlie Chaplin)) utíkal, tak hrál trála la la la la la, ((zpívá)) jo, když tam bylo pomalý, tak jenom tak preludoval, a tak tak je to doprovázený. LČ: a to bylo, to bylo v těch Židenicích [tohlecto.] IK: [jo, to si] pamatuju. LČ: ještě jinde si, byste si vzpomněla, že by tohlecto bylo? IK: ne, ne, to to to mně utkvělo, to už potom em teda, to už vlastně první ozvučený film sem myslím viděla ještě v té sokolovně, a potom už, LČ: to bylo všude. IK: to bylo normální, ano.
Bozena_(1924).txt
JV: to ste chodila teda většinou s tatínkem. BK: ano JV: (vy) ste říkala, že vás hodně brával právě tatínek, BK: ano JV: takže třeba s maminkou ste tak moc do kina [nechodila] BK: [ne, no] maminka potom zase měla eště mladší JV: mhm BK: moji sestru tak ta zase [(dycky)] JV: [takže ona se starala o děti] BK: no ta zase víc byla takhle (zase) nebo ty její divadla byly JV: a tatínek ten chodil myslíte radši třeba do kina než do divadla, proto právě chodil s vámi? ee BK: no to ano ano maminka zase do divadla JV: měla radši divadlo BK: ano ano (tak) s maminkou do divadla a s tatínkem do kina JV: a ee vzpomněla byste si vlastně to ste eště bydleli v těch Židenicích, že? BK: ano JV: a (tak) BK: no tak no ten Juliánov, to je vlastně taky Židenice JV: hm BK: to sem už říkala JV: a vzpomněla byste si, do jakých těch kin ste chodili? BK: no tak tady byly tady byla na sokolovně bylo kino Hvězda JV: mhm BK: potom byl na Na Benátkách kino Sport pak byl Světozor (nebo jak ) potom bylo v Husovicích byla Avia film ( ) teda kino Avia JV: hm a tyhle všechny kina ste [ee] BK: [ano ano] JV. do těch deseti let navštěvovala BK: (s tatínkem) sme tam chodili, no jak tam něco hezkého hrálo, tak se šlo tam, ale to sme už chodívali, říkám do [už moc s rodiči] JV: [a stávalo se třeba] BK: ani ne tak jako spíš teda s tou mládeží JV: takže to už v tom pozdějším věku BK: (ano no) JV: hm a vzpomněla byste si, jestli třeba ste někdy s tatínkem i zajeli do města do centra nebo ste jenom spíš chodili na ty na ty periferie [(zrovna) ty Židenice, Juliánov] BK: [ne ne ne, to už potom] jako ta mládež, tak to nejezdilo ta to bylo potom na cenu byl eště zas JV: hm BK: (eště zase sem párkrát) JV. ale v tom dětství asi moc ne BK: to ne to ne ačkoliv ten no to bylo všechno za (krůtili) že nic JV: hm BK: tak to to Husovický, ne Husovický, Černovický JV: mhm BK: kino Avia a ten Bajkal tady na Cejlu, tak to byl všechno v dosahu, to bylo blízko JV: mhm BK: to sme klidně mohli chodit i s tatínkem i i s- mě pouštěli třeba s kamarádkou. JV: ale takže vy ty kina ste preferovala spíš podle toho, že byly blízko, že ste nemuseli [jezdit] BK: [no jistě] jo jo vono taky nic ještě tenkrát tak nejezdilo JV: mhm BK: to byly vlastně ty elektriky jezdily jenom kousíček, že, pak se chodilo pěšky, tak to se snažilo chodit, všude sme vlastně chodívali pěšky. JV: a vzpomněla byste si, jaký byl rodi- názor rodičů ee na kino ee jestli v tom se nějak zásadně lišili, vy ste už vlastně tady řekla, že maminka měla radši divadlo BK: ano JV: tatínek zase rád chodil asi do kina BK: no ano JV: ale třeba bavili se o tom někdy spolu doma? e nebo ee BK: no to byly to byly takový zážitek, že že sme to nemuseli taky nějak (..) (protože) třeba maminka potom šla zase na to se sestrou nebo mě poslali s tím starším bratrem, takže to nebyl takovej, to byl to byl (rodinnej)... JV: hm a vzpomněla byste si ee vlastně teď eště teda mluvíme o tý době do těch deseti let ee ta ta obecná škola, jestli třeba učitelé ve škole em se nějak vyjadřovali ee k chození do kin eee nebo o filmech, měli na to nějaký názor jako oficiálně škola třeba učitelé potažmo vaši... BK: ani ne, no my sme spíš byli všichni takoví (náro- ) to sme všichni tak žili krásně JV: hm BK: jo, to to nebyl problém jako. JV: a třeba nebylo to tak, že by že by učitelé říkali, nechoďte do kina, jsou tam [nemravné věci, zkazí vás to] BK: [ne ne ne ne to k nám nebyli] ne to nebyly tenkrát nebyly takový filmy, my sme si opravdu užili moc hezký JV: hm BK: samozřejmě když byl nějaký film nepřístupný mládeži, tak už nás tam ten uvaděč stejně by nepustil a to sme spíš chodívali JV: a myslíte, že byl v tom věku pro vás film důležitý? BK: (ani ne) ani ne JV: ne BK: no samo- samozřejmě to bylo, to byla novinka, že, to bylo něco (novýho)
Bozena_(1924).txt
JV: hm a do těch deseti let? BK: do těch deseti let to ani ne JV: ne BK: ne ne to ne naši taky nebyli nijak moc zámožní, takže to ani těch i když to byl třeba ten film představení za korunu, za dvě JV: hm BK: to sem (myslim) moc nechodila, [ale já sem, no jistě] JV: [ale víte, já se ptám] třeba v tom věku v dětském věku do těch deseti let ste měla opravdu jakoby k tomu filmu nějakej zvláštní vztah, jestli ste ho měla ráda, jestli ste třeba se o tom bavila s kamarády nebo se spolužáky ve škole? BK: ne ne to ne [to] JV: [ne] BK: ne, to spíš bylo jako sváteční záležitost. JV: sváteční záležitost.
Bozena_(1924).txt
JV: ale řekla byste třeba, že byl pro vás film důležitý tenkrát jako pro dítě? BK: ne ne JV: ne BK: ne tak proti proti těm dnešním dětem, to tedy určitě ne. JV: a s maminkou ste pak třeba navštěvovala divadelní představení? BK: no v tom říkám vám v tom nej- nejmenším věku, tak to ne JV: ne později BK: to ne eště když mně bylo deset roků, tak to vlastně naši měli tu poslední dceru a to bylo tak dost bylo takový, že sme se drželi [víc doma] JV: [můžete mluvit trochu nahlas] BK: no JV: nebojte BK: no zrovna sme to tam bysme no my sme my sme opravdu to tak do těch do toho věku nízkého, to sme byli rodina pohromadě JV: hm BK: a to ani tak ty (náni) nebyli JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si [hrát] BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě JV: mhm takže ste spíš [byli doma] BK: [a nebo školní] výlety JV: spíš doma ste byla BK: ano ano JV: moc ste nechodila po venku BK: ne ne ne JV: nelítala ste BK: to ne to se nedalo vůbec ne
Bozena_(1924).txt
JV: ale tenkrát v tom dětství v tom úplně jakoby v tom nejranějším dětství nebo do těch deseti let, když ste chodila s tatínkem ee BK: no JV: až na vyjímky ee BK: no JV: tak ee tam vlastně hrálo hrála hlavní roli ee ta skutečnost, že ty kina byla blízko BK: no [taky] JV: [a pak] jakoby v druhém plánu ste řešili ten program a nebo to spíš bylo podle toho, co hráli? BK: to spíš bylo co podle čeho co byli hráli, ano JV: takže důležitý byl ten film BK: ano, určitě, [protože] JV: [ale jestli] to kino bylo dál, tak ste se klidně [projela] BK: [no to sme] ano ano ano za tím se šlo dál- daleko JV: mhm BK: a třeba i když nic nejezdilo, tak to se samozřejmě když šla větší skupina, tak to se nikdo nebál jít, že
Bozena_(1924).txt
JV: hm a když třeba ještě tady budeme u toho věku té ee u ee měšťanky ee tak vzpomněla byste si třeba na těch školních představeních nebo i když ste třeba byla s tatínkem, potažmo pak s kamarády, tak jak ste třeba jaké byly reakce diváků, jak se lidé e v kině chovali, jestli třeba tleskali nebo e komentovali ten film BK: ne ne JV: ani jako děti? BK: ne, no samozřejmě když to bylo dětský představení, tak možná ty děti určitě JV: mhm a třeba vzpomněla byste si, jestli kluci byli hlasitější než holky nebo... BK: tam dycky byl dozor. JV: dycky býval mhm BK: tam nikdy nikdy si nikdo tak netroufl, to by se [to by se] JV: [takže ste] byli ukáznění. BK: no určitě museli být ukáznění, protože kdo se nechoval slušně, tak okamžitě byl vyveden [a nebo] JV: [byla ste] svědkem toho, že by vyvedli třeba nějaké děti? BK: to ne, to si nikdo netroufal, třeba zrovna v tom kině Sport JV: mhm BK: tam si nikdo nedovoloval, to byly takový filmy taky to ( ) opravdu tak ne ne nepamatuju si. JV: a vzpomněla byste si třeba jestli se v tom kině konzumovaly nápoje a nebo nějaké jídlo, jestli si [diváci brali] BK: [ne ne ne] ne ne to sme si nanejvýš to sme si koupili nějaký bonbóny, ale JV: bonbóny BK: nikdy nikdy vůbec neexistovalo pití. JV: mhm BK: nanejvýš o přestávce tam byl bufet, JV: mhm BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic, kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor. JV: mhm BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]
Bozena_(1924).txt
JV: vzpomněla byste si, jestli ste třeba jako dítě někdy viděla nepřístupný film? asi ne, že, protože vy ste říkala, že [ee na to jako tenkrát se u vás dbalo docela, abyste nic takového neviděla] BK: [((smích)) ne ne ne ne no] JV: a myslíte, že byla tenkrát možnost se jako dítě dostat na nějaký nepřístupný film? BK: no víte, když jednou, já nevím, to bylo ten film si pamatuji, že to se hr- hraběnka ostrovinova ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak, ale to bylo nepřístupné a tam bylo jenom prostě že se objali a políbili ((smích)), takže to bylo nepřístupný pro mládež JV: mhm BK: a to sem tenkrát viděla, ale ani sem to nechápala. JV: to ste viděla? BK: to sem to sem viděla, to už sem možná měla, jo, ten věk na to, jo, že už můžu to vidět, ale nic mně to neříkalo. JV: nevzpomněla byste si, co to mohlo být konkrétně BK: no říkám, to bylo nějak hraběnka ostrovinová ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) JV: aha BK: ale ale ještě něco k tomu, jestli život hraběnky ostrovinové ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak. JV: to si najdeme už kdyžtak BK: jo jo ně- něco takovýho to bylo, ale a byl to český film, ne ale... JV: hm ale já sem přeslechl to kino ste říkala že... BK: to bylo to bylo tady to bylo vybombardované na sokolovně JV: tady na sokolovně? BK: no no na židenické sokolovně ((kino Hvězda))
Bozena_(1924).txt
JV: mhm a ee vzpomenula byste si, jestli ste třeba ještě viděla ee jestli si pamatujete němý film nebo už všechny ty filmy, které ste byly zvukové? BK: no nevim, no možná že možná že tohleto si teda opravdu, to bych m- možná si něco vymýšlela, ale asi že ne, JV: nepamatujete BK: protože jestli sem byla děcko JV: mhm BK: a byl musel se číst ty titulky JV: mhm BK: tak to nebylo pro mě nic moc JV: hm jasně BK: sem nestačila třeba přečíst, takže to mě nijak tak moc nezajímalo.
Milan_(1932).txt
LR: dobře. tak teď už se přesunem spíš k těm biografům, a první okruh otázek je o vaší dětské zkušenosti s biografy asi do těch vašich desíti let, to znamená do toho roku devatenácet čtyřicet dva, a ee mě by zajímalo, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina. ML: no, podívejte se, my sme chodili do kina s otcem, LR: hm ML: jako máti ta ne, jo? ale s otcem sme chodili no a, a to sme chodili jako ty první mám takový dojem, to byl někerej film Laurel a Hardy. LR: jo, takže na to si [vzpomínáte.] ML: [grotesky.] LR: jasně. ML: jo no potom takový ňáký miky maus ((Mickey Mouse)) a tak dále jo. LR: hm ML: to bylo teda před válkou.
Milan_(1932).txt
ML: [potom] za války, no tak to už byly filmy přizpůsobený prostě německýmu, německýmu režimu.
Milan_(1932).txt
LR: hm a jak často ste jako dítě do těch svých asi deseti let chodil do toho kina. ML: podle toho, jak ty filmy běžely. LR: [podle toho, co vás (zajímalo.)] ML: [jak se to, jak jak se to] obměňovalo. LR: aha aha takže můžete ňák [třeba] ML: [no to vám] to vám neřeknu takhle ten, a potom taky záleželo, [podivejte se, záleželo taky na tom,] LR: [( )] ML: tenkrát byly soboty pracovní, LR: hm ML: jo, otec byl prakticky zaměstnanej, poněvadž ten jezdil, ten jezdil jako po těch, po služebních cestách, LR: hm ML: jo, takže to a a máti, ta s náma to, ta s náma ani tak moc do kina si nevzpomínám, že by, že by maminka šla s náma někdy do kina. LR: hm takže ste se ML: i když fakt je to, že my sme vlastně měli, sme bydleli na Jana Uhra, to tenkrát bylo Dobrovskýho, takže sme měli dva biografy dá se říct za humnama, jo, to bylo kino Stadion, LR: hm ML: a bylo to dole, dole na Cihlářský. to bylo tenkrát, se to menovalo Studio. LR: hm takže ste chodil s tatínkem, s nikým jiným, nebo... ML: ne.
Milan_(1932).txt
LR: hm a vy ste teda říkal, že ste chodil do kina s tatínkem, ML: ano. LR: jaký byl názor těch rodičů na ten film. ML: no tak to tenkrát se nebralo jako názor <prosim vás, to je> tenkrát to nebylo tak jak dneska, když se kouká někdo na televizi a řekne, že to bylo pro kočku, nebo že to bylo jak <pro kočku,> nebo že to je blbost, LR: hm ML: <jo> anebo že se na to dalo koukat. LR: takže bavili ste se o filmu? ML: ne LR: doma ML: ne. LR: dobře. a co ve škole? ML: vůbec ne. LR: vůbec. hm učitelé vůbec [nekomentovali] ML: [ne ne ne]
Milan_(1932).txt
LR: kina, biografy, filmy, nic. a ten film byl pro vás v tomto věku v tomto dětském věku důležitý? ML: no podívejte se, byla to změna. jo pá- co sme tenkrát měli jako dítka. jo, to byly buďto, buďto to byly knížky, ale to prakticky byly takový, ty knížky, no to se neobměňovalo za protektorátu. to byly knížky z první republiky, to byly takový typický, já nevím Broučci, LR: hm ML: potom později ten, Kája Mařík, jo, <takový prostě ty> LR: hm ML: no a pochopitelně ta, ee jako skautská literatura, jo, to. LR: hm a ML: nebo spíš takhle, jako knížky nás spíš držely ty časopisy pro mládež. to byly, Mladý hlasatel, LR: hm ML: páč tam vycházely ee Rychlé šípy, a a potom byly ještě ňáký skautský. LR: hm ML: ale mě spíš to táhlo k tomu, k té k té sokolské tématice, LR: hm ML: protože já sem jako do skautingu nechodil, jo? protože a to bylo zase daný tím, že že moje matka, no tak to byla jako sokolka vod ((smích)) <dá se říct> duší tělem, LR: hm ML: jo, no a měli sme to kousek do Sokola na stadion. to byl Sokol Brno jedna. LR: do tělocvičny. a když vás, když pro vás byl ten film tak dalo by se říct důležitý, tak ee jestli se to projevovalo ve vašem chování, ve hrách, v tom, jak ste se bavili s přáteli, s kamarády, ML: tenkrát na to nebyly prosím vás myšlenky, jako kluci. něco o filmu se bavit nebo tak, to
Milan_(1932).txt
ML: tak tam vo tom vykládal prostě ňákej pamětník z barandova ((Barrandov)), páč kerej tam pracovali voni taky, jo. takže na ty, to sme chodili, protože to byly ty, to byly, podívejte se, vono takhle, vono to navazovalo. před válkou se chodilo na miky mause ((Mickey Mouse)). LR: hm ML: to byl miky maus ((Mickey Mouse)), a Pepek námořník, <já nevim ty seriály> jaký byly, pochopitelně to za Německa, em za protektorátu přestalo,
Milan_(1932).txt
ML: no a tak tam potom nastoupily prostě ty německý trikový filmy, no a ty měly úroveň. vono za prvé vono to bylo barevný, miky maus ((Mickey Mouse)) a to byl černobílý, jo, ale ty německý trikový, ty kreslený filmy ty byly barevný. LR: hm a jak ste říkal, že to teda běželo bez přestávky ML: ano LR: tak jak to probíhalo když ste tam šli. to ste tam mohli zůstat jak [dlouho] ML: [jo] LR: ste chtěli? jak dlouho ste tam třeba zůstali. ML: no podle toho, jak se nám to líbilo. LR: jo. ML: no, takže já si pamatuju <ještě to,> my sme tam chodili, tam pochopitelně byla německá obsluha jo, LR: hm ML: v pokladnách, a tak dále, a a my sme to tam dycky dělali tak, že sme tam šli celá parta a lístky kupoval jeden nebo dva a ty druhý tam ((smích)) [] LR: [((smích)] ML: no, starej známej vtip. prostě ten, ee fór, jo, LR: jasně ML: tady tohle to jo na a, anebo potom sme kupovali ty, potom se kupovaly, potom sme tam chodili zadarmo někteří, jo, LR: hm ML: páč to bylo myslím do, do šesti nebo do sedmi let to bylo zadarmo. jo a to dycky když tam šel ten tak tam byl německej ten, uvaděč, a ten říkal ste vy dety? ((smích)), <takže mu to> bylo ňáký dost divný, protože my sme jaksi byli, LR: starší. ML: kapánek sme byli, LR: ((smích)) ML: ale von nás tam nechal, nás tam projít. jo, páč někteří ee ten, lístek měli, no totiž tak záviselo taky tenkrát na penězích. LR: hm ML: jo, LR: hm ML: protože někteří na to skutečně neměli. jo, z těch kamarádů. LR: hm stalo se vám někdy, že by vás nepustili? ML: no ne, no tak podívejte se, bylo kolikrát to že ee že já sem dostal peníze vod rodičů a za někoho sem to, za někoho sem to zaplatil. LR: hm a měl ste v této době své oblíbené kino? ML: no ten, ten Stadion a dole to Studio. LR: a co se vám na na těch kinech líbilo. ML: za prvý, že to bylo blízko LR: blízko. ML: domů, a potom celkem ta úroveň byla dobrá, jo, to bylo takový, i když to Studio bylo ee bylo kino jako malý, čili bylo to na úroveň takzvaný jak se tomu říkalo blechárny, LR: hm ML: no to byly tady ty kina, kerý byly na předměstí, jo. LR: hm ML: tomu se říkalo blechárny. jo, a mělo to svoje vopodstatnění, poněvadž vod tamtuď byla velká naděje, že si člověk ňákou tu blechu přinese, jo, podle toho, co tam chodilo ((smích)) LR: a podle toho, co tam chodilo nebo podle toho zařízení. ML: ne, podle toho prostě, podle publika, kerý [tam chodilo,] LR: [aha aha] ML: jo? a tak to tak prakticky do toho Studia ((Studio)) sme chodili taky rádi, protože to bylo takový, vono to bylo takový rodinný tam, víte, to bylo, no víte proč se to menovalo Studio? LR: no, to nevim. LR: tak tam vedle byl Masarykův studentský domov.
Milan_(1932).txt
LR: hm a chodil ste do různých kin podle toho, jestli ste šel s tím tatínkem, jestli ste šel s kamarády, ML: to se tenkrát nerozlišovalo. prostě to se rozlišovalo podle filmu. LR: podle filmu. ML: a byl dobrej film s Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), no tak se šlo, na to. nebo Laurel a Hardy, <no tak> tak se prostě šlo a jestli to bylo takový kino nebo makový kino, to vůbec jako nehrálo žádnou roli.
Milan_(1932).txt
LR: hm a teď mě zajímá, jak ste se obvykle v kině choval, třeba jestli bylo ve zvyku konzumovat v kině jídlo nebo nápoje. ML: ne. totiž to ani nebylo. za protektorátu vůbec ne,
Milan_(1932).txt
ML: za první republiky na to si nevzpomínám, jak to tam bylo,
Milan_(1932).txt
LR: ne. a bavil ste se během projekce filmu s jinými diváky? ML: to nebylo jako teď, že se tam hvízdá a podobně, jo, to... LR: hm a takže vy ste říkal, že se teď hvízdá a předtím diváci ňák hlasitě na ten film nereagovali. ML: za války se vzdychalo při německém zvukovém týdeníku. LR: hm ML: jo, kdy prostě vítězili na všech frontách. jo, tak obecenstvo prostě ostentativně vzdychalo. LR: hm ML: na to si vzpomínám jak teď. (a my) sme se zapojili <pochopitelně> LR: ale jiným způsobem. třeba ee následoval někdy během filmu nebo až po něm potlesk? ML: [ne.] LR: [pamatujete] si, ne. ML: ne. LR: nikdy ste nezažil. ML: ne. LR: a potkával ste v kině své známé? [hovo-] ML: [no] LR: hovořili ste o filmu, ML: no o filmu sme ne( ) no těch známejch, prosim vás dyť toho bylo to to, toho byla fůra, nesmíte zapomenout, že televize nebyla, LR: hm ML: a jediný, jediný ty ee takový to vyžití pro ty mladší, no tak to bylo kino, páč divadlo, to ještě tenkrát pro nás nebylo. LR: hm ML: nehledě na to že i, i ten ten divadelní repertoár byl omezenej. LR: hm bylo tedy běžné setkat se v kině s přáteli, ML: no pochopitelně. LR: a při cestě domů si povídat o filmu nebo o čemkoli. ML: no tak to sme si nepovídali o filmu. LR: už ne. ML: no ňáký prostě jiný ty se řešily, jo. LR: ((smích)) dobře. ee teď by mě zajímalo, jak ste si vybíral ten konkrétní film, na kerý ste šel do kina, co pro vás bylo důležité. ML: no tak podívejte se, vybíral za prvé, muselo to bejt teda mládeži přístupný, LR: hm ML: to za prvé. jo, no a, a za druhé prakticky to byly ee podle, podle toho, prostě, těch herců kteří tam hráli, jo, LR: hm ML: pochopitelně byly filmy, no Vlasta Burian, ten byl ( ) LR: hm
Milan_(1932).txt
ML: no a před tou válkou ten Laurel a Hardy, jo, no a a (.) a prostě podle toho, jo? LR: hm takže hlavně podle obsazení. ML: ano.
Milan_(1932).txt
LR: hm a ee kde ste získával informace o těch filmech? čím ML: na plakátě. LR: na plakátě. žádné časopisy ste nečetl, ML: tenkrát žádný nebyly. LR: tak, někteří ML: byl ňákej ten, to si pamatuju, naši to vodbírali, já nevim jak vono se to menovalo, no ale to bylo, to bylo pro nás moc učený, LR: hm ML: jó, to. LR: jako děti ste, ML: no LR: jenom na plakáty koukli, a když tak šli do kina. ML: no, to bylo to, LR: hm a vy už ste teda řekl, že pro vás bylo důležité, kdo ve filmu hrál. tak by mě zajímalo, jestli ste měl své oblíbené herce, herečky. [které ste měl rád.] ML: [no tak herečky,] tak to ne ani tak, ale ty herci prostě, no tak byla legrace, no to byl Vlasta Burian, Laurel a Hardy, LR: hm ML: já nevim co ještě, tenkrát byli, byli takoví ty komici jo, to, LR: hm vzpomínáte si na ňáký film, jak ste si na něm, na Vlastovi Burianovi ((Vlasta Burian)) [nebo na Laurel a Hardym] ((Laurel a Hardy)) ML: [prosim vás, no tak ty] ty filmy z Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), ty vám můžu vyjmenovat, to se teď pro- to se teď promítá pořád, [jo, to není ten] LR: [to se teď promítá pořád,] to je pravda, ale jestli si vzpomínáte na ňáký konkrétní, když ste vy byl na tom v kině, v té době, ML: no, Anton Špelec, ostrostřelec, potom tam bylo (.) no to bych vám musel tady vyjmenovat, to bych si zavzpomínal, páč to bylo, [toho bylo ix.] LR: [mě spíš zajímá, jestli nějaký] konkrétní zážitek váš, ML: ne, LR: spíš, ML: Laurel a Hardy, to byly ty Laurel a Hardy studují, jo, Laurel a Hardy na moři, jo, Laurel a Hardy v cizinecké legii, <no a ještě potom> já nevim, toho bylo taky fůra, jo, to, LR: hm ML: my sme chodili zásadně na filmy prostě kde byla legrace, ňáký takový ty vážný, to nás vůbec,
Milan_(1932).txt
LR: hm em vy ste říkal, že v tom kině ópé ((OP - Ohne Pause)) promítali ty barevné filmy, tak bylo pro vás důležité, jestli šlo o ten film barevný nebo černobílý? ať už ty... ML: pro nás bylo to, atraktivní byl ten barevnej film. páč to tenkrát nebylo. LR: hm ML: tenkrát bylo všechno černobílý. toto byl barevnej film, a potom to byly prostě takový ty trikový, tam různý ty figurky, LR: hm ML: já nevim tenkrát ten, Kanárek ((neidentifikováno)) jak to si vzpomínám, jo, LR: hm ML: a tak von se menoval, jo? jako méno [měl] LR: [hm tak] to byl hraný film Kanárek? ML: ne, to bylo prostě to byl kreslenej film, LR: aha [aha] ML: [a jednou] se proslavil ten děj to bylo to, že prostě kanárek uletěl z klece někde voknem ven, a teď nevěděl co a jak a lítal tam po venku a tak dále. to byl celej ten děj, jo? LR: a to byl ten německý film. ML: to bylo německý, ale pochopitelně tam se nemluvilo, LR: hm ML: jo, tam byla hudba akorát LR: hm ML: k tomu jo? takže to nám nevadilo, tam nebylo nic německýho, LR: hm ML: vono to bylo barevný, a celkem ten děj byl i zábavnej, jo? LR: hm a které filmy ste měl rád a které ne. vy ste mluvil o těch komediích, co podle vás dělalo film tím dobrým filmem. ML: herci. a potom a pochopitelně a ten děj. LR: hm ML: jo. LR: hm ML: a to jako mluvím toto, to mluvím jako o filmech kde, kde se chodili, kde sme prostě chodili dá se říct ještě v těch, no v těch dětskejch letech, jo,
Milan_(1932).txt
LR: hm a ee jaké jiné druhy zábavy ste měl rád, říkal ste, že ste četl časopisy, byl ste sokolem, ML: no podívejte se ten ((smích)), ten Sokol nám zaprvé nám ho zatrhli Němci, LR: hm ML: jo, ale to bylo jako později, protože já si vzpomínám, že, že sme chodili na stadion, LR: hm ML: to tam tenkrát už byl rozhlas nastěhovanej, jo, a že sme chodili s průkazkama a přes vrátnici a tam byl tam stál německej voják. jo, takže ten Sokol, ten nám tam, ten Sokol ještě za Německa ňákou dobu vydržel,
Milan_(1932).txt
LR: hm a jiné druhy zábavy, volný čas, když ste byl takle malý. ML: no prosim vás časopisy, časopisy za komunistů žádný nebyly. LR: no za komunistů, myslím před tím rokem devatenácet čtyřicet pět. ML: no tak to byly ty, to byly ty časopisy pro mládež, jo? LR: hm hm ML: ať už to byl ten Mladý hlasatel, a já nevim, no jo, jo Vlaštovka byla ještě <to bylo> to bylo taky a, eště myslím dva, LR: hm ML: kerý sme jako pečlivě, pečlivě vodebírali. myslím Srdíčko, byl další časopis, a (.) a potom ještě byla ňáká, ne vlastivěda, ale něco taky takovýho, jo? LR: dobře. takže, jo. a teď mě zajímá, jaké byly rozdíly, jestli ste vnímal rozdíly v místních kinech. třeba interiér, zaměstnanci, chování jejich zaměstnanců, ML: no tak, podivejte se, byly kina takzvaně nóbl, LR: hm ML: to byly ty, to byly ty ve městě, LR: hm ML: no a potom byly takzvaný blechárny. LR: jo, tak to o tom už ste mluvil. ML: jo. LR: takže mezi ty nóbl, chodil ste často do, tam asi patřila třeba skala ((Scala)), že jo, nebo... ML: nó, no tak podívejte se, to bylo, vono když si to tak vezmete ty, ty biografy ve městě, LR: hm ML: no to bylo na pětníku. LR: hm ML: jo? [to nebyly] LR: [vzpomínáte si] na ty zaměstnance? ML: no, vůbec ne, LR: oblečení, chování, ne? ML: akorát vim, že toto, že prakticky byl tam dycky ten, tomu se říkalo biletář, LR: hm ML: jo, kerej prostě po vás chtěl vstupačku, kus vám utrh, ((smích)) <kus vám dal> a támhle sednout, povídal, <jo?> ((smích)) LR: hm a z čeho se skládal obvykle program té projekce. ML: no, takhle, začalo to reklamama. LR: hm ML: jó, anebo prostě ňákejma takovejma em no zkrátka a dobře aby se vyplnil ten čas, od co tam pustili lidi, LR: hm ML: jo, do toho vlastního promítání. tak konkrétně tady vím, že na Stadioně ((Stadion)) tam dycky, tam, pouštěli tam ňáký ty reklamy a zpívaly Sestry Skovajsovy ((smích)) to si pamatuju eště teď, jo? LR: přímo byly jako... ML: ne ne ne, to bylo jako... LR: jo, to... ML: pozadí, zvukový. LR: aha aha. ML: jo, potom se pustil zvukovej týdeník, LR: hm ML: jo, potom byla krátká přestávka prostě pro ty, co přišli pozdě, páč když se promítal zvukový týdeník, tak nepouštěli nikoho, LR: hm ML: no a tak potom přišli a potom běžel ten, potom běžel ten, ten vlastně film. LR: hm a zajímaly vás tyto doprovodné části, reklama, týdeník, chodil ste na ně? ML: tak ta reklama mě tak moc ne, no protože vono tenkrát no, vono když to člověk srovnává s dnešní reklamou, tak tenkrát to byla ubohost. jo, to byl obraz bídy a utrpení, no ale byla to reklama, kerá odpovídala, LR: hm ML: něco podle hesla pamatuj, že má Jína za patrona Antonína, jo, a Baťovy ((sích)) boty, a Koudelkovy losy, velké výhry nosí <a takový ty, jo> to si pamatuju ještě dnes, jo. LR: ty byly jako hrané nebo jenom statické [obrazy.] ML: [né, to] byly jenom vobrazy. LR: hm a ten týdeník vás zajímal? ML: jo. LR: jo to už ste... ML: no. LR: dobře.
Milan_(1932).txt
LR: hm a ještě by mě zajímalo, jestli ste byl někdy přítomen v této době před tím rokem čtyřicet pět promítání filmu, ale doma. ML: ne. LR: nikdo z přátel nebo [neměl někdo promítačku] ML: [no to nebylo] LR: [no a] ML: [to] nebyly promítačky, to... LR: někteří jako měli, ale právě je to velice nepravděpodobné, bylo to spíš v takových těch bohatších, mnohem bohatších [rodinách.] ML: [já nevim,] protože já sem se pohyboval taky prostě v těch bohatších vrstvách, LR: hm ML: tam, no protože sme bydleli tady, na té Jana Uhra, tam bydlela dá se říct smetánka, LR: hm ML: ale nevím vo nikom, LR: ne ML: že by měli doma promítačku. LR: hm ML: a to tam teda bydleli ty, to tam bydleli dá se říct, no, buržoazie.
Milan_(1932).txt
LR: hm dobře. em teďkon už k tomu protektorátu o tom už ste mluvil (několikrát), ale mám tady pár konkrétních dotazů, ee jak na vás působily ty změny po tom roce třicet devět, když začaly platit ty protektorátní předpisy. hlavně teď myslím v těch kinech, jak to na vás působilo. ML: no podívejte se, nám to ani tak, nám to ani tak nevadilo, protože tenkrát běžely německý titulky. LR: hm ML: jo, i u českejch filmů byly německý titulky, jo, ale my sme to prostě brali, no jako, tenkrát dítka sme z toho neměli velkej ten, sme z toho neměli velkej pojem, no zkrátka a dobře, tak tam byly německý titulky, no. nehledě na to, že my sme byli tady zvyklí s těma Němcema žít pohromadě. jo, protože to neexistovalo, že by, že by před tím rokem třicet osum tady byly byla ňáká nevraživost mezi Čechy a Němci. dyť my sme si normálně hrávali jako dítka sme si hrávali s Němcama. LR: hm ML: jo, to teprve až toto v tom osumatřicátým roce až prostě ee přišel Hitler, jako tady s těma nárokama na to, tak pochopitelně tady najednou z brněnských Němců se stali sudetští Němci, i když to je blbost, páč Brno nikdy nebylo součástí Sudet, jo, LR: takže ste to v těch kinech vám to nijak ML: no oni ty, oni ty německý titulky nám nevadily, nehledě na to, že my sme to, my sme tenkrát většina z nás německy znala. LR: hm a v té době protektorátu chodil ste do kina víc nebo míň, v závislosti právě na těch změnách. ML: ne, to záleželo na tom, jaký byly ty filmy, pochopitelně nebudu em chodit na ňáký německý filmy, LR: hm ML: jo, i když teda na někerý německý filmy se šlo, já si vzpomínám, že ten film se menoval gajervali ((Geierwally)). LR: hm ML: no to byla supí, supí waly. waly ((Wally)) bylo křestní méno. LR: hm ML: jo, to si pamatuju, ale to se šlo z toho důvodu, že tam byly pěkná, pěkný záběry scenerie z Alp. LR: hm a ML: jo a potom, jo. chodilo se na filmy, kerý hrál hajns rýman. ((Heinz Rühmann)), to byl komik. německej. LR: takže zase [zvítězilo] ML: [tak na] hajnse rýmana ((Heinz Rühmann)) to sme chodili. LR: hm ML: jo, poněvadž to byla záruka, že bude sranda. LR: hm ML: ale nechodilo se pochopitelně takový to, no tak to chodili ty, to chodili ti dospělí, kde prostě hráli ty, kde hráli takoví ty němečtí herci, a já nevim, jak von se menoval, vili frič ((Willy Fritsch)) nebo tak ňák, jo, no to, to byli známí herci, no tak to LR: hm ML: ne- nesmíte zapomenout jednu věc, berlínský ateliéry, to byl evropskej holyvůd ((Hollywood)). LR: hm ML: jo, a taky proto se nedivím, že tenkrát, když ee prostě v protektorátu Němci zabrali barandovský ((Barrandov)) ateliéry, udělal se z toho Prag-Film, takže prostě (.) několik českejch hereček to podepsalo. LR: hm ML: a potom s tím měly neskonalý, měly s tím neskonalý problémy. jo, ale tenkrát se na to nikdo nedíval, no prostě to byly ty, to, německý filmy měly úroveň. a americký tady nebyly. LR: hm a ještě [teda] ML: [ne,] vili forst ((Willi Forst)) se menoval, ne (fridrich horst.) LR: hm ML: no to byl známej <milovník.> na to chodili ty, na to chodili dospělí. LR: vy ste na to nechodili. ML: né, no tak vono to bylo vesměs mám takovej dojem, že to ani nebylo mládeži přístupný. LR: hm ML: to tenkrát nebylo z toho důvodu, že by tam byly ňáký ty, ňáký erotický scény jak teď, ale zkrátka a dobře to byly takový ty, no kde to bylo mládeži nepřístupný. LR: hm a změnil změnil se jiným způsobem ten výběr filmů, na ty německé ste teda moc nechodili, až na výjimky, ML: no tam byly ty, podívejte se, voni byly německý na který se dalo jít, a potom byly ty tendenční, LR: hm ML: no pochopitelně žid sís ((Žid Süß)) <a podobně> no tak to bylo jasný, jo.
Libuse_(1924).txt
LM: [ne], protože my sme bydleli v Kyjově. takže a já od třech let sem chodila do Sokola, kde sem byla ee v Sokole sem byla od opravdu od třech let
Libuse_(1924).txt
MB: tak i když to nebude ve vztahu vlastně k Brnu, tak já tady mám takové otázky jako je třeba jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina? LM: no to si vzpomínám. a to bylo zajímavé, já sem to sme byli o prázdninách v Sušici v Čechách MB: mhm LM: a tam dávali film příšera jezera lochnes ((pravděpodobně Tajemství jezera Loch Ness)). no tak já sem nevěděla co to, co to je, ale byla sem poučena, co to co to je a taky sem byla poučena, že to bude asi takové hrozně, no fantasie, co sem zas nevěděla co je fantasie, to nevadí, ale že to bude něco umělýho takovýho, že se nemám bát, že to je prostě tam ňáká pověst kolem toho a tak dále. no a teď sme přišli do toho kina a jak emm a jak (biletář) povidá, ale to děvčátko tam nesmí. no co se mnou v cizím ee na dovolené v cizím e městě, že. bydlili sme v hotelu. no ale byl poučenej, že já vím o co de a že rozhodně nebudu ani plakat ani se bát a no a tak mě tam pustil, no a tak sem to viděla. MB: a to bylo asi v jakém roce? LM: (..) třicet, třicet, třicet dva, třicet dva, no tak tak nějak. MB: mhm LM: ale to si ne to si opravdu už MB: [mhm jasné, už je to dost dlouho]. LM: [to už mně tak jako dost (nepromítá)] MB: a takže vlastně do do teda tady toho období, co sem říkala, zhruba do těch deseti let ste [ňák chodila] LM: [a tak v těch] v těch Hovoranech, kde sme bydleli, tak protože můj (tať- sme) byla velká sokolská vlastenecká rodina ee tak ee v, můj tatínek zařídil, že v sokolovně, ze sokolovny teda, že se tam udělal to em pro- promítací kabina a že tam bylo kino. MB: mhm LM: no a tam byly všechny ty, to zase si ne- nepamatuju ty názvy těch ee těch filmů, ale vím, že byl krásný film o Štefánikovi ((Milan Rastislav Štefánik)) tenkrát. ten (zná- znám) velice na něj, Psohlavci a prostě takové takové ee tyto filmy, které se vztahovaly ee k našim dějinám a em a teda k poválečným dějinám. a em no a pak sme chodili em pak to tam nějak ne ne sme jako, ale chodili sme eště do Čejče, to je dva kilometry od od Hovoran a tam sme zas chodili do sokolovny na jiné filmy, to se tak prolínalo, ale já si to to je tak dlouho, že že vopravdu ty názvy už mi nic ee ne kdybych je viděla napsané, tak bych na to, to by mě upozornilo, ale tak když to mám hra- vyhrabat v hlavě, tak to už nemám, nemůžu. ((smích)) MB: a vzpomínáte si třeba v ee v té době právě do do těch deseti let, s kým ste do kina chodila? LM: ano ee s maminkou. MB: s maminkou. LM: s maminkou s maminkou a s tetou. to byla teta mojí maminky, tak to řeknu. no [ale tak]. MB: [mhm], mhm LM: můj tatínek, tak ten měl em sokolské starosti e em protože byl funkcionářem takhle, takže hlavně hlavně s maminkou a s tetou. MB: mhm. takže teď jenom, to ste vlastně ste mi už říkala, že to bylo to vlastně v té sokolovně [a potom v té Čejči] LM: [ano, ano, ano] MB: mhm. takže pak tady je vlastně otázka, proč to byla tato kina, takže u vás to, tím, že ste nebyla v Brně, tak to byla prostě ta dostupnost [ta místní, takže vlastně tam] LM: [no to byla ta, ta dostupnost,] tak my sme sme sem jezdili a to velice často, protože sme tady měli hromadu rodiny, tak ee sme jezdili jezdili i sem, ale nemůžu říct, že bych si tak něco velice, chodili sme do kina, to ano, ale že bych si to pamatovala, to zas to [zas] MB: [nevíte] LM: ne, ne [to nemůžu] MB: [mhm mhm dobře] LM: to bych, abych si vymýšlela, nemá smysl. MB: ((smích)) MB: ee potom ee vlastně jaký byl názor vašich rodičů na film a na kino. tak zřejmě asi kladný, [když] LM: [no tak] tak kladný samozřejmě, protože v té době, to bylo kus kultury. jednak při všemu byl žurnál, aktuality v tom před před filmem, že MB: mhm LM: aktuality různé, což byly vždycky velice zajímavé, to se pak nebyla televize no a rozhlas byl sluchový vjem, že, ale tam byl, to bylo s obrazem. tak ee to teda se chodilo dá se říct každý týden do kina.
Libuse_(1924).txt
LM: ee no tak my sme, to bylo v těch, když sem chodila do tich čtrnácti let, tak to bylo v těch Hovoranech, takže tam já sem každý týden chodila. MB: né, teď sem myslela [ee] LM: [nebo jak ste to myslela] MB: ten vztah té školy právě k tomu kinu, jestli si [vzpomínáte právě] LM: [em no tak] samozřejmě že ve škole bych řekla nám bylo doporučené, protože to byly to byly kvalitní výchovné filmy. e z našich dějin z českých a takhle, takže o tom se dycky mluvilo a a řeklo se běžte běžte na to nebo běžte na to. MB: mhm, takže přímo vám [jakoby doporučili]. LM: [a přímo, ano,] doporučené ano, doporučené na co. MB: vlastně k té tématice, takhle, [mhm mhm] LM: [ano, ano] ano
Libuse_(1924).txt
MB: ne, ne jde to výborně. ee potom tady mám vlastně ještě poslední otázku jakoby k tomu období do těch deseti let a a to je em jestli můžete ňák říct ve vztahu právě jenom tady k tomu období ee jak pro vás ten film, jestli p- pro vás byl ten film důležitý. jestli to můžete ňák popsat. LM: no tak em dětská zvědavost. MB: mhm LM: asi tak bych to em jako nasadila na tu dětskou zvědavost, protože rozum eště teda nedospěl tak, tak daleko tak se šlo ze zvědavosti, co to bude. MB: mhm, mhm (..) takže ňáké takové věci jakoby ž- že em by vás třeba ňák inspirovalo em nebo, že byste [někoho napodobovala, ňáké herce a takovéhle věci. to ne, mhm.] LM: [ňáké herce ne, ne tak to to ne ne na to já sem ne, protože my] sme byli sp- jako sportovně založená rodina, takže a a spíš k té kultuře, o které sem mluvila, ty divadla a koncerty, takže já sem em byla po této stránce vedená, ale hlavně hlavně to protože to Sokol znamenal dvakrát týdně e cvičení a všechno všechno se točilo kolem, kolem vlastně tělovýchovy a sportu.
Libuse_(1924).txt
MB: že vy ste, vy ste mi vlastně předtím říkala ee že ste chodila s maminkou a s tetou do [kina, takže mhm] LM: [to sem chodila,] ano taky, ale to bylo eště eště před tím než e MB: dříve LM: dřív, [jako malý děcka] MB: [a zhruba ee] mohla byste to ňák trošičku časově LM: no tak do dva- do dvanácti do třinácti let a potom už teda em byla ta študácká ( ) ee tlupa. ((smích))
Libuse_(1924).txt
MB: ((smích)). ee jestli ee ňák ste volila kina podle toho ee právě s s kým ste šla do kina. LM: no tak sem chodila nejdříve nejdříve teda jak sem vám říkala s maminkou a von tatínek na to neměl čas, že, tak sme chodily chodily my, no.
Libuse_(1924).txt
LM: no tak byla sem tam, chodila sem s tou maminkou a s tou tetou, (povidam vam,) jako otec neměl na to čas, aby chodil. když byly historické filmy, tak to chodil.
Svatava_(1924).txt
LS: kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. to znamená asi zhruba do jakého roku ste pravidelně chodila do kina? SM: no já vám to řeknu takhle, když sem bydlela v těch Černovicích, LS: mhm SM: tak sem tam byla v Sokole, to byl Sokol Brno čtyři ((Sokol Brno IV.)) a e tam bylo kino, který bylo sokolský á LS: a jak se menovalo to kino? SM: ávia ((Avia)). LS: mhm SM: (sem si to taji sem si) to napsala, páč sem si na to vzpomněla, pak se to menovalo Slovan a dneska je to myslím úplně zrušený a [vůbec to jako kino není]. LS: [no no no] SM: no tak tam a e tam byl tatínek mojí kamarádky tam byl ředitelem v tom kině, takže em e my sme tam takhle em dvě holky dycky nás tam nějak propašovali a a to bych ale nechtěla, aby tady z toho ((smích)) LS: ((smích)) SM: <ježiši> né propašovali e spíš bylo spíš bych řekla, že em ee tam vždycky bylo p- takzvaný předvádění, LS: aha. SM: když oni ee koupili nebo já nevim jak to bylo e prostě přišel novej film do distribuce, tak asi ty jed- jednotlivý kina něják dostaly přidělený LS: aha. SM: a em dycky prvně si to promítl ten ředitel s ňákým tým personálem, kterej k tomu patřil, že á em byla takzvaná promítačka. no takže od této doby a až teda až až sem začala jezdit do gymnázia do města už to už sem nezůstala v Černovicích, že takže em to sem teda, no ale pak to e pak sem se přesunula teda už ee em do městských kin, LS: mhm SM: některých, LS: mhm SM: ovšem taky zase sem ještě pořád zůstávala věrná tomu domácímu, protože ee pokud sem byla, to mně bylo tehdy jedenáct roků, tak určitě ee sem nesměla si jet třeba večer někam do kina, že do města, ačkoliv oni byly i odpolední představení ve štyři hodiny bývaly.
Svatava_(1924).txt
LS: a jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina? SM: no ale to bylo to kino Avia, kam sme chodily jako ty sokolky e á em kde teda e sme jako nemusely platit, že,
Svatava_(1924).txt
LS: takže jestli máte vopravdu, jestli si vzpomínáte na svojí nejstarší zkušenost z toho brněnského kina. SM: no tak to je to kino ávia ((Avia)) určitě. moje domácí kino. na na té ulici dokonce sem bydlela, že, potom jak sme se museli vystěhovat to to to to bylo tehdy sme museli, otec ee prostě všeci čeští zaměstnanci,
Svatava_(1924).txt
LS: dobře. já se vás zeptám eště jak často ste jako dítě do těch svých deseti let chodila do kina? SM: e nó em to se [nedá říct jak] LS: [(kdybyste to měla)] SM: často. ehm když byla příležitost. protože jako dítě e em sem neměla svojí svoje peníze, že LS: mhm SM: e čili ee sme jako využívali toho, že sme se tam někdy dostali takhle prostě bez placení. LS: a když byste měla tak odhadnout zhruba třeba kolikrát týdně nebo měsíčně? SM: nó to bylo e to nebylo zas tak ee řekněme dvakrát do měsíce. LS: mhm dobře. SM: asi tak. LS: a s kým ste tedy chodila do těch deseti let do kina? SM: em nó to byly ty kamarádky tam z těch Černovic a ta jedna, co má to toho tatínka, co měla <tím řiditelem tam v tom kině>. LS: a třeba e s rodiči ste do kina nechodila? SM: e nó chodila. můj tatínek, ten byl teda em dost jako takhle, pokud se týká vůbec kultury. hudebně byl na- založeném, takže sme určitě chodili, jenomže já už to asi dneska nerozeznám, kdy sem byla s rodičema a kdy sem LS: jasně. SM: byla tam, poňač já sem dvakrát do měsíce mohla dycky na něco tam se jít podívat, takže,
Svatava_(1924).txt
SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em ale nebyla to jediná em potom ((smích)) byl takzvanej strejček Křópal ((stréček Matěj Křópal z Břochovan)) to vám, jestli ste to už neslyšel od někte[ré pamětnice] LS: [ne ne ne ne ne] SM: ne? LS: ne. SM: to (ty) se e to byli dva herci brněnskýho divadla, menovali se Šindler valneti- byli to bratři, Valentýn ((Valentýn Šindler)) a a Josef Šindler LS: mhm mhm SM: a e ti e hráli v brněnským divadle a hráli komický postavy strejčka Křópala a jeho e jeho synovce. LS: mhm SM: ale pak se dokonce aj vobjevila tetička Křópalová a e to bylo hodně ee to vysílalo rádio tehdy tehdy nebyla televize, tak si pamatuju, že když to mělo být, tak tatínek už to věděl a všichni tři sme si lehli do postele, protože byly sluchátka na uši a poslóchali sme to všichni tři, každý měl svoje sluchátka a toto sme poslouchali a ono to pak bylo nějak zfilmovaný LS: aha. SM: a objevilo se to, ve filmu LS: no. ((rozhovor krátce přerušen jinými osobami)) SM: e no eh je počkejte tak to sem řekla že e že e LS: že to bylo zfilmováno [ste skončila] SM: [že to bylo] zfilmováno a tak to sme zase šli celá rodina, páč tatínek to strašně obdivoval, no. ((smích))
Svatava_(1924).txt
LS: a eště bych se zeptal, jaký byl vlastně do těch deseti let postoj školy k filmům? to znamená, jestli se učitelé třeba vyjadřovali ke kinům a jak? SM: ne, vůbec si nepamatuju, že by se o tom ve škole mluvilo, [ne].
Miloslava_(1925).txt
MM: no, vlastně to skončilo, první bylo, co sem intenzivně chodila, tak to bylo em do devětatřicátého roku.
Miloslava_(1925).txt
JV: a vzpomněla byste si, dobře, zeptám se takhle, vzpomněla byste si na tu vaši vůbec nejranější, na ten váš nejranější zážitek? na vaši nejranější vzpomínku? nemusí to být nutně první, ale jenom tu, kterou si opravdu pamatujete, jakoby ne- nejstarší. MM: no, já si, já si pamatuji právě s tou mou babičkou, pamatuji si přesně cestu kudy sme chodívaly, to kino, ale jaký to byl film, to už opravdu nevim. JV: a to ste ještě bydlela na Tučkové nebo [už ste se přestěhovala] MM: [ne ne, to sme] to sme bydleli na té Tumové už. JV: na té Tumové. MM: ale vím, že to byl film, nějaký americký film, se šilej templovou ((Shirley Temple)) JV: hm MM: to si pamatuju. JV: to vám mohlo být kolik let? MM: tak co já vím, do první třídy? JV: tak šest sedum? MM: no, tak nějak. JV: ee, vy ste s tou babičkou asi chodila často. MM: ano, s babičkou sme chodily často, určitě to bylo každý týden. JV: dá se říci jednou dvakrát týdně? MM: no, dvakrát ne, ale jednou určitě. JV: a babička byla právě ten člověk, se kterým ste navštěvovala kino. maminka nebo tatínek [vás nebrali tak často] MM: [ne, ne] ale oni, pokud já si vzpomínám, ale vůbec nechodili. JV: vůbec nechodili do kina. MM: vůbec nechodili. a moje maminka, ee moje babička byla velice společenská JV: hm MM: až do vysokého stáři a vlastně mně nahrazovala maminku. já jsem přišla ze školy a šla jsem rovnou k babičce. JV: takže vidim, že ste měly takový velice úzký vztah. MM: ano. ona babička taky, já sem jako dítě byla, a ještě mně to zůstalo dodneška, já sem hrozně chtěla všechno vědět a babička byla jediný člověk, který mi nikdy neřekl nevotravuj. a vždycky mně prostě tu informaci podala. JV: takže se dá říct, že třeba s maminkou nebo s tatínkem ste v kině vůbec nebyli. MM: ne, ne. JV: nebyla, nikdy. MM: ne, v divadle ano, ale v kině ne. JV: v kině ne. MM: v kině ne. JV: chodila ste do kina ještě s někým jiným než s babičkou? třeba s nějakou kamarádkou nebo třeba, MM: ne, no tak to sem byla jako dítě a ta obecná škola, to neexistovalo, abych tam šla sama.
Miloslava_(1925).txt
JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste navštěvovala s tou babičkou? MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)). JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)). MM: vždycky Lucerna. JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam. MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž
Miloslava_(1925).txt
JV: jaký byl váš, jaký byl názor vašich rodičů na chození do kina, souhlasili s tím nebo vyjadřovali se k tomu aspoň nějak. MM: nevyjadřovali se k tomu vůbec nijak, prostě když sem byla s babičkou, tak sem mohla dělat to, co babička řekla. JV: takže to ste měla dobré ((smích)) a ještě se zeptám postoj, postoj školy k chození do kina, byl nějaký? vyjadřovali se třeba učitelé? MM: ne, vůbec ne, to si nikdy nevzpomínám, že by se nás byli ve škole na něco takového ptali, ale chodilo se i se školou. JV: takže vás nevarovali, že by to bylo nějakým způsobem [mravně závadné] MM: [ale né] ale dyť my sme si, dyť já sem měla od třetí třídy jako učitele třídního Plevu ((Josef Věromír Pleva)), co napsal Malého Bobše ((Malý Bobeš)). JV: jo. MM: no a ten teda rozhodně byl natolik světskej, že ten se vůbec takový věci a i kdyby to byl zjistil, tak nad tím mávl rukou. JV: a kdyby zjistil, že chodíte s babičkou na nepřístupné filmy MM: no tak, no né, on se s babičkou dobře znal, protože babička, nejenom že se mnou chodila do kina, jezdila na mě, se mnou na naše školní výlety, když prostě bylo ve škole něco k vyřízení, tak prostě přišla babička. babička prostě fungovala. JV: byl pro vás film v tomhle věku důležitý? MM: byl. já sem se na to vždycky velice těšila. JV: chodila ste ráda. MM: chodila sem moc ráda. JV: a bylo to z důvodu toho, že ste vlastně s tou babičkou trávily společně čas anebo, nebo, MM: ne, jednalo se čistě jenom o to kino, páč s babičkou sem trávila volný čas i jinak. JV: a takže se zeptám, to, co vás na tom lákalo, nebo proč ste tam chodila ráda, na nějaké ty důvody, vzpomněla byste si? MM: no, připadalo mně to takový, když se šlo do kina, takový sváteční, teď sem tam viděla něco, co sem normálně neviděla, protože to byly všechny ty prvorepublikové filmy ať už to byly naše nebo ty cizí, tak to byly takové ty limonády, které se mi teda jako dítěti velmi líbily, no tak to byl asi ten důvod. JV: měla ste nějaké oblíbené herce v té době? MM: no, vzpomínám si na tu širlejku ((Shirley Temple)) JV. hm MM: na tu si vzpomínám, na ty filmy jak se jmenovaly, to bylo všechno skoro na stejné kopyto, ale ty filmy se mně s ní velice líbily, protože ona bylo opravdu velice jako dítě, jako herečka byla velice půvabná, uměla tančit, uměla zpívat a potom co si pamatuju, že tehdy už, asi na dvou těch filmech, byl záběr, pár těch záběrů barevných. JV: a to teda bysme mohli říci, že to byly roky, nebo rok em raná třicátá léta? MM: no, no tak, no, ano. mně bylo v pětatřicátým deset let a to bylo možná i předtím. JV: takže ještě ta obecná škola. MM: ano JV: bavila ste se pak třeba ještě o tom s kamarády, se spolužáky, oni nevím jestli do kina chodili nebo jak moc, ale jestli třeba to chození do kina, ty filmy ty herci, hráli pak roli ee ve vašich ňákých dětských hrách, nebo písničkách, MM: ne JV: nebo ve společných debatách. MM: ne, bavila sem se o tom, protože několikrát byla se mnou a s babičkou moje tehdy velmi dobrá kamarádka ze školy, tak ta několikrát šla s náma, no tak sme jako děti pár slov o tom prohodily, ale že bysme si na to hrály, nebo že by to na nás působilo, to ne. JV: ta znalost filmu nebyla důležitá pro konverzaci MM: ne, ne JV: společenskou [nebo dětskou] MM: [no já sem vždycky] i když sem ráda chodila do kina a ráda do divadla, tak i myslím i jako dítě sem byla velice realistická a prostě sem to voddělovala vod toho normálního života, to bylo něco velice hezkýho, ale rozhodně to na mě nijak takhle nepůsobilo.
Miloslava_(1925).txt
JV: to je docela dobrá totiž jako narážka, protože sem se chtěl záhy zeptat, jak ste se chovala při ee sledování filmů, jestli ste třeba popíjela nápoje, MM: kdepak, kdepak to ne, to neexistovalo, to sem byla naprosto na to soustředěná, ale zajímavý je, že v těch, (rozhovor na 11 sekund přerušen z důvodu příchodu třetí osoby) MM: zajímavý je, že sem si vzpomněla, teď nedávno, už mi to úplně zapadlo, že v kinech vždycky bývala přestávka. zřejmě proto, že z těch technických důvodu, jo tam ňák to museli na jiný kotouč nebo přetočit, a v té přestávce se teda prodávala limonáda a nějaký lízátka a takový věci. JV: a to ste si teda vy nikdy nekoupila. MM: nejvýš nějakou tu limonádu když sem měla, když bylo v létě a bylo teplo nějakou žíz- žízeň, ale jinak já sem teda byla vždycky soustředěná na to. JV: a ostatní diváci, kolem vás, kupovali potraviny, nápoje, MM: no, kupovali, ale ne nějak moc, ale že by se nějak moc, v té přestávce většina zůstala sedět. JV: hm MM: takže on tam chodil s tady s tím a jakmile se zhaslo, konec. JV: takže ani třeba nějaké, nějaké hlasité projevy, jako tleskání, hvízdání, komentování, MM: ne, to tehdy nebylo, to tehdy nebylo.
Miloslava_(1925).txt
JV: ani když ste byla mladší? a třeba chodili ste na nějaké dětské filmy, nevim, říkala ste se školou? do kina. MM: ano chodili sme se školou do kina, třeba si vzpomínám, že sme byli se školou na filmu o Rastislavu Štefánikovi ((Milan Rastislav Štefánik)). JV: hm MM: dodneška si vzpomínám, ten herec co ho hrál, menoval se Rogoz ((Zvonimir Rogoz)) a tu jeho milou hrála Oličová ((Karla Oličová)), <to teda nevím> že si na ty ména ještě pamatuju, JV: to bylo ještě v obecné nebo v měšťance MM: obecná, to byla obecná, a dodneška si velice dobře na ten film pamatuju a to teda vopravdu, protože sme tam šli se školou a byly tam taky jiný školy, čili to bylo čistě jenom pro školy, no tak tam teda jako ten klid a to moc nebylo. JV: a projevovali se především pravděpodobně když už tak kluci předpokládám. MM: no, samozřejmě, samozřejmě. JV: ee dobře, tak vy ste tady teď nakousla jeden film, vzpomněla byste si, co vás na něm tak upoutalo, nebo z jakého důvodu si ho tak pamatujete? MM: no, pamatuju si ho z toho důvodu, že teda jako se mluvilo tehdy Masaryk, Beneš, Štefánik a o tom Štefánikovi se mluvilo hodně, no, mluvilo se i teda o tom jeho konci, jak to bylo, jak by to bylo vypadalo, tady tyhlety debaty zase vedl můj tatínek doma, ale né teda se mnou, jo, třeba s maminkou, jo, ale protože ji, já jak sem slyšela, že se někde bavili, tak sem šla vždycky poslouchat. no a tak proto, proto, a pak nám taky samozřejmě pan učitel vykládal o tom, takže ten film, se mně jako líbil a zaujal mě. JV: a to vám mohlo být kolik let? MM: co já vím, devět, deset.
Miloslava_(1925).txt
JV: to je krásné, když může být dítě tak jako zapojeno do těch kulturních aktivit, určitě je to dobře, a em s babičkou pak ste se bavily třeba o těch filmech? MM: ano JV: probíraly ste třeba, MM: protože sme šly pěšky domů, a tak sme se o tom bavily. pokud se mně tam něco, já sem většinou teda, dneska už si nevzpomínám, ale většinou sem měla k tomu ňáký dotazy, jo, proč je to tak a jak to že tam je to a nevím co, proč to je, no a babička vždycky se mnou na to téma debatovala a vždycky mně všecko vysvětlila. JV: snažila se, MM: ano, ano. JV: podat nějaké vysvětlení. vzpomněla byste si na nějaké třeba em, reakce babičky, kdy opravdu se jako vyjadřovala nesouhlasně k tomu, co viděla nebo že ji to opravdu jako nadzvedlo, v uvozovkách, MM: ne, nevzpomínám si. JV: naopak zase kdy byla nadšená, kdy to chválila, MM: no, většinou se jí to líbilo, že by ju to nějak nadzvedlo, to ne, ale víte, ony ty filmy vás tehdy ani nadzvednou nemohly, prostě to, <to byly takové>, jestli se vobčas podíváte na filmy pro pamětníky, tak to byly takové, takové jakoby limonády, no, to bylo tak jako, no, ale něco tam vždycky z toho života bylo. JV: ale tak dobře, ale byly i jako dramatičtější, dramatičtější filmy. MM: no tak, nó JV: a vy ste říkala, že ste chodila právě na ty [nepřístupné, takže] MM: [no na ty, no tak] no tak tam snad něco bylo, no, nějaký, nějaký takový, milostný konflikty nebo něco takovýho, ale JV: na druhou stranu, to ste byla ještě docela mladá, na [nějaké milostné] MM: [no, no ano] no právě, no právě. já sem viděla v k-, proto já sem tolik těch filmů viděla, protože mě ta babička tam na to brala, protože ty filmy byly opravdu mládeže nepřípust-, nepřístupné a myslím, že bylo tehdy do šestnácti a pak do vosumnácti. JV: a vy ste chodily na ty teda do těch osumnácti nebo od osumnácti. MM: no, no, od, ano. takže já sem viděla filmy, který sem vlastně vidět neměla, ale nijak mě to teda jako, JV: myslíte že vás to nijak neovlivnilo. MM: ne, nijak mě to neovlivnilo, ale to ani nešlo, aby vás to ovlivnilo, tam prostě nic nebylo. JV: hm MM: to vůbec s těma dnešníma milostnejma scénama, to vůbec se nedá srovnat, to je nebe a dudy. JV: hm. myslíte si třeba, proč byl ten film od osmnácti? když ste na ňákém byla, MM: no, většina těch filmů sem nepochopila proč, no třeba když se tam, když se v tom filmu dvakrát líbali, tak už to bylo nepří-, mládeži nepřístupné. JV: do toho kina ste chodily bez placení nebo ste platily? MM: no samozřejmě sme platily. JV: když ste říkala, [že tam měla známého uvaděče, tak jestli vás jako pustil] MM: [ne ne ne ne, to sme samozřejmě platily] a myslím si, to nejsem si tím jistá, ale myslím si, že sme zaplatily víc než sme měly, za tu ochotu.
Miloslava_(1925).txt
JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu předpokládám byl na ní. MM: na ní, ano. JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento. MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích)) JV: to si pamatujete. MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>,
Miloslava_(1925).txt
JV: hm, já vím ňáký z těchto herců, jak ste teď vyjmenovala, a hereček, imponoval vám, měla ste nějakého opravdu jako radši než druhého? jako, jako svou osobní hvězdu? MM: ne, já sem na hvězdy, JV: ne MM: já sem to, já sem to brala tak, já sem totiž měla strýčka, který, byl to maminčin bratr, který byl bydlel v Praze a velice často k nám jezdil, a já, když sem tak, jako, byla sem v kině, já sem ti viděla Vítovou ((Hana Vítová)), vona byla tak krásná. von se na mě podíval a povidá, jo? to bys ju měla potkat v Praze na ulici, to bys viděla. a kdyby s tebou dělali to co s ňou, tak bys byla taky tak krásná, takže, ten mě <přivedl do reálu>. JV: takže ten vás tak jako usadil. MM: jo. JV: dobře, no takže, já sem se chtěl zeptat, jestli vám ňáký herec [imponoval nebo herečka] MM: [ne, to jak má někdo pověšený] nebo toto, [to sem nikdy neměla.] JV: [nechtěla ste být jako ona.] MM: ne, ne, to sem nikdy neměla. JV: dobře, babička, no to je taková otázka jako, na ní není možné úplně odpovědět, ale jak myslíte, že ona získávala informace, řekla ste, že byla taková hodně kulturní, takže myslíte, že třeba odebírala noviny nebo nějaké přehledy, MM: no kinoreví ((Kinorevue)). JV: kinoreví ((Kinorevue)) odbírala. MM: no, kinoreví ((Kinorevue)). JV: hm, pravidelně? MM: pravidelně, no a já sem to samozřejmě taky četla, takže tam byly informace vo všem, teď sem nedávno šla kupovat jedné známé něco do antikvariátu a tam ještě jedno kinoreví ((Kinorevue)) měli a prodávali. JV: a když ste se, když ste pročítala to kinoreví ((Kinorevue)), tak třeba, bylo to tak, že by vás třeba nějaký film zaujal a řekla ste, babi, pojďme radši na tento film, ten chci vidět já, [nebo ste to vždycky nechala na tu babičku] MM: [ono tam, ono em] nechala sem to na tu babičku a ono v té kinoreví ((Kinorevue)) ani tak nebylo o těch filmech, bylo tam hlavně vo těch hercích. JV: hm MM: bylo tam sice, hraje v tom a v tom filmu, ale teď tam bylo popisovaný, ten herec, co a jak, obrázky těch herců, takže to kinoreví ((Kinorevue)) myslím si, že bylo spíš o těch hercích než o těch filmech.
Miloslava_(1925).txt
JV: pamatujete si třeba dobové plakáty, vývěsky nějaké, poutače na film? MM: no, bývaly. bývaly, a bývaly dost a zajímavý je, že víc na mně zanechaly jako dojem a víc si vzpomínám, em poutače, kde bylo to kreslené. nebylo to, nebyla tam fotografie z toho, ale bylo to kreslené, a myslím si, že tehdy jich bývala většina. JV: ulpěl vám nějaký v paměti anebo byl nějaký třeba tak výrazný, pro vás, když ste šla po té ulici, že by na vás zapůsobil a řekla ste si tak tohle musím vidět, nebo tohle vypadá fakt zajímavě, tohle chci vidět. MM: no tak přesně na ňáký určitý si nevzpomínám, ale, ale vím, že teda bývaly některý, jako dost působivý, ale já mám pocit, že sem si to podle tohoto nevybírala. JV: ne, ne. a předpokládám, že asi ani přátelé vás neovlivnili ve výběru filmu. MM: ne, ne. JV: všechno to bylo asi skrze tu vaši babičku, která byla [takový jako zdroj] MM: [ano, ano, ano] babička, babička to byla opravdu člověk v mým životě, které sem všechno věřila a na kterou se vždycky a dala a na která mně nikdy nikdy špatně neporadila. jinak ostatní lidi sem vždycky brala velmi skepticky. JV: hm. em sem se ptal, jakou roli hrál film v životě, nebo mezi dalšími kulturními aktivitami vaší babičky, tak ste řekla, že poměrně vysokou, u vás to bylo jak? byl pro vás film důležitý? MM: no, JV: důležitější než třeba četba knih nebo chození do divadla? což asi ano, protože ste řekla, že ste, nebo tak ňák sem vydedukoval, že ste asi do kina chodila radši než do divadla, ale... MM: no to bylo daný tím, že, to kino, to divadlo bylo takový prostě svátečnější, a tam je to všecko tak bezprostřední, JV: divadlo že bylo sváteční. MM: divad- divadlo bylo svátečnější,
Miloslava_(1925).txt
JV: jasně. že ste viděla ještě, že ste byla na filmu, který by byl němý nebo už si pamatujete jenom zvukový filmy. MM: ne, ne, ty si nepamatuju. to už neběželo, když já sem začla chodit do kina, tak to už všecko, JV: všecko bylo zvukové už. MM: všecko bylo zvukové, všecko. JV: takže třeba ani filmy, kde by byl doprovod na klavír, MM: ne, ne, to sem neviděla. ale, ale bývaly v té Lucerně ((Lucerna)) kdysi za mého nejranějšího mládí, tam opravdu ještě, sice se mluvilo, ale někdy tam býval ještě stával bokem klavír a ten na to něco hrál, jako doprovod k tomu. JV: takže ten film byl zvukový. MM: ten film byl zvukový ale ještě JV: ale zároveň, MM: ano. JV: zároveň [tam byla ta produkce] MM: [ano, protože] protože to, tak jak dneska máte ty filmy podbarvený tou hudbou prakticky pořád, tak tam, tam to nebylo tak, jo, čili tam jako třeba před tím filmem a předtím, to bylo vlastně tam jenom mluvilo, ale ten zvukový doprovod nebyl. tak on tam opravdu, taky sem si až teď na to vzpomněla, bývalo to tam, jo, klavír, JV: to trvalo tak do kdy, jak dlouho si to ještě pamatujete? MM: no tak to bývalo jenom, já nevím tak, do těch deseti let mých, potom už ne. JV: to znamená do roku třicet pět. MM: třicet pět.
Miloslava_(1925).txt
JV: em, bylo důležité z jaké byl ten film země? jestli byl z Francie nebo z Německa, z Ruska, z Ameriky, třeba, možná ani ne tak pro vás, ale třeba pro tu vaši babičku, myslíte že to bylo důležité? MM: já myslím že ne, ale my sme většinou chodily to byly samý český filmy. JV: český filmy. MM: samý český filmy. JV: nelákalo vás třeba jít na americký film. MM: no ty s tou širlejkou ((Shirley Temple)) byly, to byly americký filmy, ale jinak si nevzpomínám, že by s tou babičkou že bysme něco takovýho a tehdy těch českejch filmů byla strašná spousta. tak sme stačily akorát chodit tak, <protože to ani člověk nestačil> na ty filmy chodit.
Miloslava_(1925).txt
MM: no mně se, mně se líbily filmy, bylo spousta filmů, kde to byla vlastně zfilmovaná ňáká, obsah ňáké knihy. JV: hm, adaptace. MM: adaptace. a mně se líbily filmy, kde opravdu to odpovídalo mým představám. třeba Babička, ta byla zfilmovaná několikrát, ale, ta první Babička, s Terezou Tanskou ((Nataša Tanská)) a s Brzkovou ((Terezie Brzková)), to byla nejlepší Babička jaká opravdu byla, tak sem si to opravdu představovala. ty ostatní filmy, ty Babičky, už mě to zklamalo, to už nebylo ono. JV: to už [nekorespondovalo s vaší fantazií při četbě knihy.] MM: [ano, ano, ano, ano,] čili, já sem měla ráda takové ty adaptace ňákých těch, nebo i byly filmy, že to byly divadelní hry a bylo to udělaný jako film, tak ty se mně velmi líbily, ale jenom tehdy, když to opravdu odpovídalo těm mým představám. JV: což je někdy docela těžké, každý člověk má asi [představu trošku jinou.] MM: [no, proto] kdysi se mně stalo, už si nevzpomínám co to bylo, že sem napřed viděla film a pak sem si přečetla knihu, a to bylo báječný, protože já už sem měla ty představy z toho filmu. JV: a to ste dělala záměrně? MM: záměrně, jo. JV: záměrně. a vy ste si nezkazila ee zážitek z toho filmu. kdyby ne nedej bože ste [měla] MM: [ne] chtěla sem zkusit jaké to je. a opravdu potom když sem to četla, tak sem viděla, JV: tak se vám zobrazovaly ty, ty obrazy, které ste viděla v kině, hm. a myslíte, že vás to třeba nějak neochudilo? protože to už byly jako obrazy, které vlastně byly dopředu někým [vyrobený.] MM: [já myslim] že ne. ve většině případů to bylo obráceně. a já už sem nějakou představu měla, a teď když se to, mně se ten film líbil i tak, ale když se to neshodovalo s tou mou představou a když sem viděla třeba, jak sem mluvila o té Babičce ((Babička)), několik těch zfilmování, tak prostě nejlepší byla, a zajímavý je, že co sem mluvila se známýma, jo, potom už jak dospělá, co sme chodili do kin, tak sme se vo tom bavili, tak většinou sme měli stejný názor. čili to asi nebylo jenom že byl to byl můj názor, ale, ale prostě něco bylo udělaný tak, že to skutečně odpovídalo představě spousty lidí. JV: ee dobře, tak tohle je určitě zajímavá věc, ale ještě teda, ňáké další kritéria pro dobrý film, byly by? třeba em ve zpracované látce, když teda odhlédneme od těch adaptací, filmy, které neměly předlohu nebo ste třeba neznala, nečetla, ale jenom film sám o sobě, který ste viděla, tak ten by splnil, musel splňovat nebo splňoval jaká kritéria, aby pro vás byl dobrý. MM: no, já si třeba vzpomínám, že hrozně se mně líbil, jak sem mluvila o té, Hraběnky Walewské ((Hraběnka Walewská)), tam tak Greta Garbo a šarl boajé ((Charles Boyer)), to mně teda hrozně zůstalo zůstalo v paměti tady to. ale to už to už sme něco teda vo tom, něco málo sem vo tom věděla, ale né moc. ale opravdu to byly, no, půs-, moc, potom když už sem byla, když už sem měla tak, těch dvanáct třináct roků, tak už mě moc nebraly takové ty limonády, víte, JV: jo MM: já sem jak byla ta červená knihovna, já sem to v životě nečetla, já sem si přečetla jednu a to mně stačilo nadosmrti. JV: a čím myslíte že zrovna tehle film vám utkvěl v paměti tak moc. MM: no, ti herci byli teda vynikající, potom to je, to je, po tom Napoleonovi to je prostě vždycky něco vynikajícího, drama něco takového, JV: hm MM: no a samozřejmě asi taky výprava, na tehdejší dobu. JV: a co se týče třeba žánrů, upřednostňovala ste nějaké žánry víc? MM: no, ani ani ne, ale neměla sem ráda takový ty limonády, který nic neříkaj. JV: em limonády sou ve vašem pojetí romantické komedie. MM: ((smích)) nemusí to být komedie, <může to být aj vážný>. ale takový kde se prostě JV: banální. MM: banální, správně, banální. to teda to mě nebralo. JV: vy ste si vy ste si připadala uražená jako divák. MM: ano sem si říkala, takový pitomosti, na to se nemusím dívat. JV: hm ale jinak co se týče třeba drama, detektivka, [romantika,] romantická komedie MM: [no tak] no vždycky sem měla raději drama nebo detektivku něž tu romantickou komedii, měla sem prostě ráda, když o něco de. JV: když je to spíše podáváno v té vážnější rovině. MM: ano, ano. JV: ale zároveň říkáte, že ste apriori ne, neodsuzovala ani [romantickou komedii nebo komedii] MM: [ano, ano, ano] JV: šla ste na nějaký film vícekrát? pamatujete si, že byste, že se vám tak líbil, že byste si řekla, že ještě ho musíte vidět a šla ste na něj jednou, dvakrát, třikrát. MM: ne, no v tehdejší době ne. JV: ani s babičkou ani bez babičky. MM: ani s babičkou, no bez babičky už <vůbec ne> ((smích)) JV: né tak rozumíte, už ta čtyřicátá léta, už ste chodila sama] MM: [ne ne ne, to to si nevzpomínám]
Miloslava_(1925).txt
JV: ještě teď, když se dostanu k tomu samotnému představení, pamatujete si, kromě přestávky ((smích)) ještě nějaké další jiné věci, které byly na programu? třeba týdenník, reklama, ňáký kratší film, předfilm. MM: a víte že já si vůbec nevzpomínám, jestli ňáký týdeníky tehdy byly ((smích)) [když sem byla jako dítě] JV: [ty byly až za války] teda. MM: no tak to nebylo nic, to se rovnou začal promítat ten film. JV: když ste chodila s tou babičkou v těch třicátých letech. MM: ano, to se rovnou začal promítat film. JV: a když ste mluvila vo těch přestávkách, tak ty byly, že ten film se uprostřed přerušil, MM: ano JV: byla pauza, MM: ano JV: nevím jak dlouhá, pět deset minut? MM: ano JV: a pak se to dopromítalo. MM: běželo to dál, ano. JV: a to bylo pravidelně nebo jenom občas. MM: no, ze začátku to bylo pravidelně. já si myslím, že to bylo z nějakých technických důvodů. JV: a pak už to teda ten film byl celý, pak už se nepřerušovalo. MM: celý, ano. JV: a to bylo tak zhruba od jaké doby? v jakých letech? MM: hm, to nedovedu vodhadnout. JV: takhle, chodila ste už na gymnázium nebo třeba ještě na obecnou školu. MM: no JV: bylo to pozdějc? MM: no, ne ne ne, to určitě když sem chodila na gymnázium, tak už to nebylo.
Miloslava_(1925).txt
JV: ňáké reklamy třeba ještě? byly před filmy? už třeba i ještě za toho protektorátu nebo těsně před válkou? MM: no tak za toho protektorátu ne, ale mám pocit, že před tou válkou ještě jo. že někdy bývaly reklamy. JV: a ňáké krátké filmy? kraťasy? MM: hm JV: že třeba by ten program byl složen z krátkého filmu, jakožto předfilmu, MM: a pak JV: a pak toho hlavního filmu na který ste šla. MM: no tak málokdy, ale taky někdy ten krátkej film byl. ale ty reklamy bývaly, ty reklamy bývaly. JV: foršpan. foršpan byla vlastně něco jako trajler ((trailer)) dneska, krátká ukázka z filmu, který se bude uvádět v dohledné době. MM: to ne. JV: nepamatujete se. MM: to nebylo, to nebylo. JV: tyto doprovodné části programu, aspoň trošku vás zajímaly? nebo to bylo pro vás jenom jakoby to nutné zlo, co musíte teda vidět, jako třeba ten předfilm, a až se dostanete k tomu filmu, na který opravdu ste šla? MM: no, podívala sem se na to, ale šlo mně vždycky o ten hlavní film. JV: jestli vás to bavilo třeba jenom to sledovat, na to se ptám. MM: no tak mě baví všechno ((smích)) JV: ((smích)) takže to nebylo jenom jako nutné zlo. MM: ne ne ne. JV: bylo to pro vás zajímavé. MM: ne, všechno, všechno je zajímavé, všechno, co člověk vidí a co se dozví, je zajímavé.
Ctirad_(1931).txt
JV: a zeptala bych se na první otázku, jestli si vzpomínáte na svou první návštěvu kina. CN: která byla první, to nevím. ale jakej byl můj první pocit nebo úchvat filmem, to byla širly templ ((Shirley Temple)) samozřejmě, byť nevim, jak se ten film menoval, ale eště si některý scénky dovedu představit, to asi sem vplul do takové všeobecné sentimentální reakce, dojem- dojemná fabule toho filmu ňáká, JV: hm CN: kde ta holčička měla takovou skleněnou kouli, kterou když pohnula, tak padal sníh, ale vono to vybavovalo ňáký, ňáký její smutný nostalgický vzpomínky na něco, na domov nebo na něco, co prostě už postrádá, JV: hm CN: takže tohle to byla, bylo to takový, takový opravdu, taková jemná emotivní jaksi stimulace k tomu, zamejšlet se nad nad ňákým sirotkem, nebo nad takovou ňákou existencionální situací dítěte bez bez opory, JV: hm CN: bez budoucnosti nebo tak. to si nejsem, dokonce vim, kde sem to viděl. to bylo v kině dnes neexistujícím teda. JV: a ve kterém víte? CN: vím. to se menovalo kino Central, a bylo to na náměstí Svobody. JV: hm dobře. a to [bylo] CN: [a to byla] jedna, a druhá taky, taky americká zřejmě, záležitost byl nějak- nějaká asi dysnyjovka ((Disney)), byla to pohádka o vlku a kůzlátkách. to byla vůbec první groteska, kterou já sem viděl, a byla vydatná, dokonce ještě si pořád pamatuju ňákou písničku, kterou tam zpívali, a muselo to bejt teda, no že by to bylo dabovaný, to by snad nemohlo tehdy, to ne. ale ta písnička byla Dej si pozor na vlka, ta melodie se mi pořád ještě dokáže vybavit. JV: hm CN: možná že tam byla aspoň nějak ta ta, ta píseň v nějakým překladu. to prostě sou záhady, který já už nedokážu dneska, JV: hm CN: spolehlivě em vyložit, nevim. JV: hm dobře. CN: a bylo to teda opravdu v tom období na něž se ptáte, do těch mejch deseti let. em to byla ještě vlastně první republika myslím. JV: dobře. a myslíte, že tyhlety filmy vás nějak ovlivnily? nebo měly na vás nějaký... CN: no em jistě jo. i to, že si je pamatuju jaksi je to, vyvolává to ve mně nějaký estetický resonance, že, a a právě zase ta první věc, o níž sem tady mluvil, s tou holčičkou širly templ ((Shirley Temple)), to jaksi zase vyvolávalo zase takovej, dispozici k solidárnímu cítění vůči někomu kdo, kdo trpí. samozřejmě že to bylo velice velice teda tak efektně uděláno, aby to právě to dojetí vyvolávalo u diváka, ale jo, já myslím, že to byla jistá etýda ((etuda)) takovýho empatickýho em pohledu na, na svět. JV: a myslíte, že to třeba bylo populární i mezi vašimi kamarády tyhlety filmy? CN: to určitě jo. určitě. JV: a třeba ste si o tom nějak povídali? nebo... CN: těžko říct. a potom do těch deseti let, to asi ňáký takový rozhovory, to to bývaly jenom takový bodový, že jo, JV: hm CN: že sem včera někde byl tak, ale aby se šlo do ňáký analýzy nebo, nebo ňáký takový posouzení věcný, to sme asi nevedli. pravděpodobně s rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo, JV: hm CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi její komentáře, nebo, JV: hm CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si nevzpomínám, možná e to byly tyhlety, JV: hm CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od maminky. JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy? CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju. snad se najde někde někdo starej, kdo eště taky něco o tom, kdo by si pamatuje více. zejména tam, kde by se v rodině na filmovou kulturu kladl důraz. u nás myslím že to byla jakoby taková trošku samozřejmá spontánní věc, která se moc nepromýšlela, JV: hm CN: nebo nevyhledávala em ňákým systémem, kterej bychom si stanovili. JV: hm a teďka bych se zeptala na to, když ste byl na těchto filmech, na které si teďka vzpomínáte, tak s kým ste tam byl, jestli si na to vzpomenete. CN: ano, to sem určitě byl s maminkou. JV: hm CN: v tomto věku sem chodil asi nejvíc s maminkou. tatínek měl takový trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím, jakej von potom, tos to brzy zem- teda se zastřelil přesně řečeno. em jestli něco četl nebo jestli měl ňáký jiný kulturní em dřívější zkušenosti, to nevim. byl to spíš takovej úředník, kterej si hleděl své práce, velmi spolehlivě v tom oboru, ale, ale matka pěstovala spíš teda múzy, JV: hm CN: v takovým lidovým smyslu. JV: em a teďka bych se zeptala, vy už ste mi to vlastně částečně říkal, em jak často ste do těch svých deseti let chodil do kina. jestli to tedy bylo taky jednou měsíčně, nebo myslíte, že to bylo jinak? CN: do těch deseti let si dovedu představit, že to nebylo jednou mě- že to bylo trošku řidší. JV: hm CN: opravdu myslím že teda, právě to toto byly filmy vyloženě dětský, myslím že na takový filmy, který zpravidla sou určený em obecnému diváctvu, že tyhlety filmy pro dospělý že, že prostě nenapadlo maminku aby, aby mě ňák takhle k nim otevřela cestu.
Ctirad_(1931).txt
to až potom, když sem byl na tom gymnáziu, a vůbec když sem se začal trošku rozhlížet po Brně. JV: hm CN: mělo to i patrně větší stimul pro nás byla i ta okupace německá. JV: hm CN: že člověk jaksi začal víc vnímat, když něco bylo český, že. tak tam tam asi potom, tam už si pár filmů pamatuju teda, že sem už vyhledal sám nebo s kamarádama, nebo, nejspíš s takovou partičkou ňákou.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm, a takže tady v tom dětském věku ste chodil do kina jenom s matkou, nebo i třeba... CN: určitě jenom s matkou. JV: jenom s matkou. hm teďka bych se zeptala em která kina ste navštěvoval. říkal jste ten Central, jestli si vzpomínáte [ještě] CN: [ale] zrovna ten Central není typickej. my sme bydleli na Tučkově ulici, em jestli vám to něco říká, je to je to tak v ose se sokolským stadionem bývalým, ovšem na druhé straně té ulice sme byli, v (takové) začínající tehdy začínající části, a vod tamtud bylo nejblíž do dvou až tří kin. em dneska se všecka menujou jinak respektive neexistujou už. myslím, že nejbližší mně bylo kino Stadion. JV: hm CN: nemusim říkat, kde bylo, to asi máte všecko už v tech materiálech. JV: hm CN: nejbližší i nejenom místně, ale i takovým jako atmosférou nebo i zvykem. JV: hm CN: toto bylo naše kino prostě. takže ňákej pravidelnější kontakt tam musel bejt, páč tam sem se cítil prostě vysloveně jako ve vlastním prostředí. druhý bylo Studio. JV: hm CN: to víte kde je, že, JV: ano. CN: na Cihlářské Art kino, a předtím bylo Metro. JV: hm CN: což je Městské divadlo dneska, že. JV: ano. CN: tak tam sme to měli blíž, blízko, a takovou solidností to trošku odpovídalo takové té středostavovské em úrovni, na které my sme se chápali. JV: hm CN: ale že bych jako vůbec nikam jinam nešel, tak ten Central, to je opravdu, tam byly ty dětský moje vzpomínky, nevim jak sme zrovna tam na to připadli, taky vůbec nevím, jestli to tak bylo, že že ty filmy byly vyhrazený jenom pro určitý biografy, em nevim, to nedovedu říct.
Ctirad_(1931).txt
JV: em dobře. tak teďka bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na film a kina. vy ste říkal, že ty teda moc em že to moc jako neřešili, že to brali jako samozřejmost. CN: asi jo. asi jo. teda tatínkův názor neznám vůbec, myslím si, že ani nevzpomínám že bych, že by někdy byl do kina šel. to neznamená, že nešel, ale, já to tak trošku naznačil, von měl nějaký ještě jiný citový zájmy mimo, mimo em manželství s mou maminkou. JV: hm CN: takže je možný, že tam se třeba dostalo víc i těchto em náplní, ale doma teda nebyl ten, kdo by to nějak inicioval nebo s náma o tom hovořil, kdo s náma šel někam, takže to byla maminka, já jinak netušim, co teda vedlo k výběru em těch filmů, a zejména v tom období do těch deseti let, jediný, co si pamatuju, sem teď řekl a nemám už žádnou em interpretací dál k tomu. JV: hm takže s maminkou ste vlastně hovořili o těch kinech, nebo o těch filmech, CN: to ano, to ano. nevim, jestli to bylo pedagogicky míněno, vona teda víc se mnou promejšlela muziku. JV: hm CN: potom posléze teda mě na ten klavír od první třídy myslím nechala vyučovat, a tak, takže tam se soustředila její snaha ze mě něco vytlouct, a tak tam to to byla pravidelná abonentní teda účast na koncertech, JV: hm CN: a jak se to slušelo v takové té měšťanské společnosti na ty opery sme chodili. nevzpomínám si, že by maminka šla třeba na činohru. em to, to taky může něco říkat, ten film teda nahrazoval asi dramatickou oblast vůbec u ní. JV: hm CN: no a u mě teda patrně tak taky, no.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. em tak teďka bych se vrátila zase zpátky k tomu dětskému věku, do těch vašich deseti let, a em zeptala bych se, co pro vás ten film znamenal. vy ste říkal, že na vás zapůsobily ty dva filmy, které ste viděl, a že si pamatujete tu písničku, tak třeba jestli ste si ji zpíval s kamarády nebo sám. CN: spíš sám. dodneška sem schopen si kousíček tý písničky zpívat, jo. em a divím se fakt, že teda česky, no, a možná že tam byla jinak určitě ty hlasy to byla americká angličtina, teďka si tak uvědomuju, že, to bylo pro mě velice podivný jak tam ty zvířata, jakým způsobem mluví, takovým huhňavým hlasem, ale ta písnička, ta byla Dej si pozor na vlka, tak to prostě byla taková jednoduchá melodika, že mně uvízla jako, takovej vzorek toho melodickýho jakýhosi teda, řekněme i vlas- vlastní takový fantazie, protože to bych mohl i zazpívat, ale není k ničemu potřeba, abych, abych to zapisoval jako noty, že. JV: hm a třeba pamatujete si víc písniček, nebo jenom tady z toho filmu? CN: já si pamatuju řadu písniček třeba i z divadla, ale to už je jiná oblast zase. tady byly dva kašpárci, dvě divadla kaš- dospělých kašpárků, ne jenom loutková divadla, a tak u jednoho taky, dneska sem si zrovna vybavil takovou jednu písničku, taky podobně elementární melodicky jednoduchou chytlavou, pro děti, tak zřejmě sem si písničky pamatoval, takže v tomto smyslu ta groteska neměla ňákou výjmečnou em pozici, ale další písničky z filmu asi nebudu vědět, to bych si nevzpomněl. JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jestli ste třeba em si s kamarády hráli na to, na ten film, na ty scény z toho filmu, nebo jestli vás to nějak inspirovalo k dětským hrám, nebo vás to nějak ovlivnilo k něčemu. CN: em myslím že ne. JV: nebo třeba abyste napodobovali hlavní hrdiny v oblíkání, v chování, CN: ne, ne, to mně připadá, že by mně bylo hrozně vzdálený takhle, a ani myslím že ta naše klukovská společnost, ne to mohl být náhodnej podnět ňákej, ale ne nevybavuju si to. JV: hm CN: ne JV: a eště bych se zeptala, to už sme částečně zodpověděli, em ale jestli byl pro vás v tomto věku film důležitý. jestli pro vás hrál nějakou významnou roli. CN: asi ne. ne. řekl bych že že to, tak jako si asi nevybavuju funkci rozhlasu, v tom věku, tak si taky nevybavuju ňákou zvláštní důležitost filmu pro mě, ale ale byl tam prostě, jako, JV: hm CN: možná že je důležitý protože to bylo tak samozřejmý, jaksi, JV: hm CN: že sem to ani tohle nevnímal jako samostatnou otázku, ne ne, myslím že ne. vím, že když teda sem jezdil potom tramvají do gymnázia, že, do, až na Starý Brno, tak že když em v Metru ((kino Metro)) zase vyvěsili novej _dpoled ručně malovanej, docela schopně, plakát, JV: hm CN: s názvem dalšího filmu, tak vo těch, to že nás vždycky zajímalo, co se právě dává, vždycky to bylo dvojjazyčný, a tam si člověk čet i tu němčinu, a tak jako připasoval, nebo někdy taky se podivoval, že českej překlad _dpoledne filmu se vůbec nekryje doslovně, ale že to má zase úplně jinou myšlenku, takže jako určitý takový momenty si člověk pamatuje. Ale ale pro život teda důležitý to asi nebylo.
Ctirad_(1931).txt
JV: tak teďka bych se zeptala em na nepřístupné filmy ste nechodil, ste říkal teda. CN: nechodil, ne. JV: nechodil, hm a eště bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez placení někdy. CN: to je zajímavý, to mě nikdy asi nenapadlo, já sem byl takovej, a možná sem, takovej legalista. vím, že některý kluky todle docela bavilo, někoho voblafnout, a a protáhnout se, zvláště moje bratrance na venkově třeba, tam to byl sport, ale mě to nenapadlo myslím. JV: hm a byl ste třeba přítomen toho, že by někoho vyhodili em z toho kina z tohodle důvodu? CN: nepamatuju si. neříkám, že sem to ne nezažil, ale em už se mně to nevybavuje. taky protože to nebyla jaksi taková moje em doména tydlety, takový dobrodružství. JV: a pamatujete si, že by třeba byl někdo vyhozen z kina kvůli tomu, že tam rušil, nebo nějak nepřístojně se choval? CN: já mám dokonce dojem že, že se to skoro nestalo, že by, že bych si všimnul ňáký nepřístojnosti, to až daleko později, když sem potom zjistil, ale to už bylo teda v dobách em zralého dospělého věku že se teď už v kinech při filmech anebo tak, že se lecos děje, že, všelijaký rušící a neadekvátní postoje, tak to tehdy, to určitě teda nebylo. a myslím si, že dokonce kdyby něco takovýho, nějaká, nějakej skandál tohoto typu byl, tak že bych si to musel pamatovat, páč platilo jako obecně, že člověk tam šel, aspoň zde, v Brně, nebo v tech kinech o nichž hovořím, že se tam šlo s takovou jakousi kázní, nebo s očekáváním hodnoty. JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kostela. říkal ste, že ste chodil v neděli do kostela, CN: ano. JV: hm a teda každou neděli ste tam byl. CN: ano. JV: a em to se asi nestalo, ale zeptám se, jestli se vám někdy stalo, že se kryl program kina s tím em s tím s tou návštěvou kostela. CN: jestli to kolidovalo jako, jo? JV: no. CN: hm no to bych asi byl, já sem teda zprvu byl naprostej děckej ateista, radikální, kterej druhý kluky obracel teda na ateistickou, masarykovsky ateistickou takovou osvě- osvícenskou em, ňákej takovej agnosticismus spíš, ale když sem potom teda tak asi vod tý, vod toho, vod těch jedenácti let, začal vo tohle mít zájem, tak em to, to by byl měl kostel vždycky přednost proti kinu. JV: hm CN: by, ale myslím, že časově se to nikdy vzájemně ne- nevylučovalo, nepřekáželo. JV: a ještě bych se zeptala em ke které církvi ste se hlásil? CN: k evangelické. JV: hm dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jestli ste někdy zažil to, že by se na faře promítal film. CN: někdy, kdy znamená v té době. JV: v té době, ano. CN: no tak v té době ne. JV: hm CN: ne ne ne, v té době, to znamená, mluvíme teda do, do mejch čtrnácti let prakticky. v roce čtyřicet, devatenácet čtyřicet pět mně bylo čtrnáct, ne. tak to můžu říct, aspoň sem to nezažil. JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, jestli ste byl někdy přítomen projekci v domácnosti. jestli někdo vlastnil z vašich známých projektor. CN: taky myslím, že v tý době ne. JV: hm CN: ne. JV: dobře. tak teďka se přesuneme CN: ale JV: no CN: přece jenom teď si nejsem jistej, de teda asi vo filmovou vosmičku nebo tak, že jo. JV: hm CN: vyloučeno to možná nebude, v takový skupině mládeže, do který, v církvi, do který sme teda tam, tam se pěstovaly uměny, a sporty všeho druhu, a tak to bych nevyloučil, docela jistě teda promítání nějakejch diapozitivů, to to určitě, ale tady asi de vo film, ale jestliže vůbec někde, tak tam, tam teda to být mohlo, zcela výjimečně, ne jako pravidelná součást takovýho programovýho teda rozvrhu. ale toto bych nevyloučil. JV: hm CN: v té, v tom dorostě teda, tam se možná někdy em dílem nějakýho člověka pro věc zaujatýho mohlo tohleto stát. ale je to už zase jenom taková rekonstrukce. JV: hm CN: nevylučuju to. JV: takže vy si na to nepamatujete, [že byste to zažil] CN: [nepamatuju, ne.]
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu témat, a to je filmy a jejich výběr a recepce. em takže první otázka je, jak ste si vybíral filmy, podle čeho. em kde ste bral informace o těch filmech, abyste si potom mohl vybrat ten film. CN: no tak do těch čtrnácti let zřejmě tam nebyly příliš široký nabídky, em asi to bylo tak, že teda když přicházel do kin film, tak byl teda vyplakátován, asi tak, neviděl sem žádnou jinou myslím reklamní cestu, než to, že sme to viděli na těch kinech, a a zřejmě když sem usoudil, že by to mohlo být zábavný, nebo závažný no tak sem si ten film vybral. řekl bych že to, že pro pa-, že teda v té síti, že uvízla jenom tak asi čtvrtina z nabídky. JV: hm CN: ne, ne zdaleka všecko co běželo. ty názvy si člověk pamatoval, a třeba se někdy o tom i mluvilo, proč se to tak menuje, a myslím, že sem vopravdu trochu tak namátkově, a možná že trochu na doporučení někoho kdo, kdo vo tom filmu mohl už něco povědět, tak se potom se k něčemu přiklonil. em mohlo to být tak, i tak, že člověk prostě maje volno, tak, tak šel na to co bylo, že to nebylo jenom obsahově vyvoleno, ale taky časově, jak příznivě em JV: hm CN: postaveno, že sme to em že sme tam prostě šli, a pak sme třeba neměli za to, že to bylo šťastný, JV: hm CN: že sme, právě tento film vyvolili. byly to asi filmy takový jako s Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)) třeba, to sme em se snažili jít, pak tam byly takový ty sentimentální český klasický filmy, Pantáta Bezoušek třeba, nebo To byl český muzikant, JV: hm CN: em to všechno na nás působilo trošku takovým, utvrzení té české identity, em no
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležitější kino, ve kterém se ten film hraje, anebo ten film. podle čeho ste si to vybíral, jestli ste radči šel do toho kina, na ňáký film, který se tam zrovna hraje, CN: asi ten film. JV: hm CN: asi ten si myslím teda i když limitováno to pak bylo počtem těch kin, která sem považoval za em za blízká, ne na druhý konec Brna, rozhodně takoví fandové pro filmovou tvorbu sme nebyli, abychom někam vážili dalekou cestu, ale tam kde sme teda normálně konzumovali filmy, tak když tam bylo něco, co bychom byli rádi viděli tak, tam se to odehrálo. JV: hm a teďka bych se zeptala, už ste na to částečně odpověděl, kde ste získával informace o filmech. takže říkal ste, že ste viděl ty plakáty, CN: ano JV: co se vyvěšovaly, CN: a jejich, jejich vypracovanost zdá se mně, že byla taková vopravdu dost důmyslná, JV: hm CN: že teda výtvarně, že si tam ten kdo ty plakáty dělal, že si na tom zahrál pěkně. JV: hm CN: tak to bylo co, co nás upoutalo, poněvadž člověk jel tou šalinou, že jo, a teď věděl kde se má koukat, co tam zase novýho uvidí, a to přitáhlo. JV: hm CN: no a potom asi taková vzájemná teda od úst k ústům se nesoucí informace mezi mezi klukama ve třídě. JV: hm CN: možná že někdo z příbuzenstva taky někdy něco doporučil. jo. i to si teď vybavuju, že se stalo jednou. aspoň vím, že to jednou takhle bylo. touto cestou. JV: a eště bych se zeptala na ty plakáty, jak vypadaly. jestli byly focené, nebo to byly kreslené plakáty, CN: byly malované. JV: malované. CN: dokonce obdivuju že to, že to nepovolilo dešti. em to myslím, že to bylo jestli plátno nebo dokonce papír, ale byly mohutný teda, jmenovitě to co vím toho Metra ((Metro)), ko- vokolo něho sem jezdil tramvají každej den, tak to, to bylo tak jako dneska Městský divadlo tam taky, když tam publikuje ňákou svou věc, tak to, to je z dálky vidět, je to dobře vidět. JV: a jak ty plakáty vypadaly, jak byste je popsal, co na nich bylo. CN: no tak tam byl asi prostě ňákej motiv em kterej by vyjadřoval cosi z toho em z toho díla, že, a em německej a českej nápis. JV: hm CN: zasazenej do toho obrazu. JV: hm CN: myslím že tam, opravdu že to, že se tam uplatnil výtvarník, že to rozhodně nebyla ňáká jenom kancelářská záležitost, takovej plakát. JV: hm CN: skutečně. JV: a byly třeba nějak barevně výrazné? CN: ano, ano. JV: jaký byly třeba barvy em ňáký výrazný nebo spíš realistický? CN: no tak křiklavý to nebylo, ale, no, rozhodně to bylo, bylo to prostě poutavý tak, jako je třeba divadelní scéna, bylo to jako vynalézavý, JV: jestli to třeba bylo realistický nebo spíš to bylo em nějak CN: no abstraktní to nebylo, to bylo spíš asi realistický. JV: nebo stylizovaný, nebo jestli to bylo CN: i stylizovaný, no. JV: hm dobře. a eště odebíral ste třeba ňáké, nebo četl ste třeba noviny a časopisy a v nich recenze na filmy, a podle toho ste si třeba vybíral, nebo nějaké CN: ne, jestli v Mladém hlasateli em vycházela někdy nějaká informace o nějakým filmu, ale to byla úplně výjimečná tematika, to tam většinou nebylo, tak pak sem to asi teda, ten sem hltal, tento časopis, dokuď mohl vycházet, ale nejsem si teď toho vědom, že bych, ne, rozhodně to ještě nebyla, nebyla naše ( ) zájmu. JV: hm dobře. em a teďka, bylo při výběru filmu, na který ste šel, důležité, kdo v tom filmu hrál? říkal ste, že ten Burian ((Vlasta Burian)), že ste chodil na filmy s Burianem, CN: ano, to tak jako víc těch herců já si, já vím že se menoval, že třeba s úctou moje maminka vyslovovala ména paní Brzkové ((Terezie Brzková)), nebo nebo jiných herců, ale mě teda todle nikdy nezajímalo a nedovedl bych, rozhodně sem nechodil kvůli jednotlivejm postavám, který tam vystupovaly. ne. JV: a toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste teda zmiňoval, tak na něj ste chodil? CN: ano tak to, a no tak to pro mě asi znamenalo jakousi značku jisté kvality, JV: hm CN: to jo, to jo. JV: dobře. CN: a teď si vůbec nevybavuju žádný další méno, který by, ale to neznamená, že sem snad ho vyhodnotil jako nejlepšího herce, ale, ale ty druhý sem prostě, protože zřejmě se střídali v různejch těch charakterech, to nebylo tak, tak jasný teda vo co asi může jít, ne, nepamatuju si tyto další herce. JV: hm takže ste neměl ňákýho oblíbenýho herce [nebo herečku.] CN: [ne, ne.] JV: hm em teďka bych se zeptala, jestli pro vás byl, em důležitý, jestli ten film byl černobílý nebo barev- teda černobílý, ně-, ne. pardon. ještě jednou. jestli ten film byl černobílý nebo barevný. říkal ste, že ste měl rád toho barona Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)), protože byl barevný, ale jestli třeba nějak ovlivňovalo výběr toho filmu, že byl barevný. CN: no to asi přispívalo k tomu, že, návštěvnost určitě byla velká. už jenom z tohoto důvodu, poněvadž to byla vyjímka, pravděpodobně ještě musely bejt nějaký další barevný filmy, jistě německý, naše ne, ale to už si teď nepamatuju ty ména, kromě toho jednoho,
Ctirad_(1931).txt
em ale, v době válečné si myslím, že sem nevybíral si ňákým takovým rozlišovacím nárokem, ňák podle hodnoty nebo tak.
Ctirad_(1931).txt
JV: a před válkou třeba na americké nebo anglické, francouzské, CN: jo, King Kong myslím, to to byl ňákej takovej film vo orangutanovi, JV: hm CN: em tam sem, tam sem byl, ale myslím jako nevědomé dítě, takže, i když teda to muselo bejt hrozně zajímavý, tak vím jenom, že rodiče si o tom povídali, nebo že v příbuzenstvu se vo tomhle filmu právě mluvilo jako americkým filmu, nebo o zahraničním ňákým víc, kromě těch grotesek, a té širly templ ((Shirley Temple)), což byla hraná věc, nevim.
Ctirad_(1931).txt
V: jo, tak teďka bych se eště zeptala, em když sme mluvili o těch lepších a horších kinech, nebo lépe vybavených a méně vybavených, jestli ste pozoroval třeba ňákou em ňáké odlišnosti v sortě lidí, které, kteří CN: hm JV: tato kina navštěvovala. CN: to asi, to asi sem nebyl schopen zaznamenat. JV: hm CN: mně se zdá, že asi voni taky ty ty rozdíly nebyly tak markantní, že by se to dalo nějak, že by to za- zaujalo pozornost. ne. JV: hm CN: nepozoroval sem, vůbec sem si nebyl toho vědom, a a možná že to ani zdaleka nešlo tak jednoduše, ten, ty nůžky nebyly tak rozevřený, aby člověk podle, podle vzhledu, nebo chování, aby aby mohl rozlišit mezi lidma. JV: hm a další otázka je, o tom už sme taky mluvili částečně, z čeho se skládal obvykle program projekce. takže vy ste říkal, že na začátku byly reklamy, CN: ano, JV: hm a že tam byly týdeníky, CN: ano, myslím jeden zpravidla, JV: ty byly po těch reklamách? CN: ano, ano, ty byly po těch reklamách, a nevím jestli zase eště po týdeníku znovu nějaký reklamy, to nevim. ale určitě teda přinejmenším teda před týdeníkem, a potom týdeník, a potom už zase se muselo spěchat, aby ten film se vešel teda do toho vyměřenýho času, takže myslím, že tam ňáký, na tu reklamu nebyl kladen teda ten důraz jako jedné z těch to je skoro někdy až nezbytnost. JV: hm, takže byly reklamy, týdeníky, hraný filmy, a bylo tam ještě ňáký, třeba krátký filmy? nebo ňáké ukázky z jiných filmů, CN: aha, tak to, to bych nevyloučil. ale nevim jestli to už nejsou daleko pozdější zážitky, možná že ukázky z přístupných filmů nebo tak, že tam být mohly. JV: a em nevíte jak to bylo poskládané za sebou? takže ukázky byly před tím hraným filmem třeba? CN: ano, ty by byly před tím hraným filmem, JV: hm CN: jistě, ale ale nemůžu teď úplně jistě tvrdit, že to tak em bylo, já si holt z těch, z toho všeho pamatuju nejlíp ty diapozitivy těch reklam. a to, že týdeník tam dycky byl. ale ale tohleto teď opravdu bych nemohl tvrdit. zkuste jinou ňákou potom, JV: <jo, dobře> CN: autoritu, která vám to potvrdí. JV: a na krátké filmy si třeba nevzpomínáte? CN: em no, tak na krátký filmy, to byly spíš ty v tom ó pé ((OP – Ohne Pause)) kinu, JV: hm CN: nebo ty školní povinný návštěvy kina, tam to byla, to byl řetězec takovejch filmů krát- dalo by se říct krátkých filmů, a dokumentárních filmů, ale jakožto samostatnej teda program, místo těch obvyklejch filmů přesahujících jednu hodinu, to myslím že, že sem ne- já na žádným z těch našich blízkých kin ne- neviděl nebo nenavštívil. nebyl. JV: hm a byla tam ňáká přestávka mezi tím týdeníkem a tím hraným filmem? CN: em to tam možná byla. to tam bylo, a někdy se právě tam prodávaly, jestli se to už tehdy prodávalo tak jako, myslím že ano, ještě procházeli ňácí, JV: hm CN: procházel jeden, pravděpodobně, autorizovanej ňákej prodavač, a něco, co se tam požívalo, ňákej, ale Ledňáček jak říkám, to ještě nebylo tehdy, tak to musela být ňáká, JV: hm CN: lízátka, nebo něco takovýho. my sme to nekupovali. JV: em dobře. a teďka bych se ještě zeptala na ty reklamy, ty vás teda zajímaly, ty vás zaujaly, em ty byly teda barevný? CN: ano. JV: hm a to byly diapozitivy nebo to CN: to byly diapozitivy, jo. em pravděpodobně úžasně stereotypní, že se em přinejmenším vždycky taky vyskytovaly neustále opakovaný určitý firmy, který teda zřejmě, JV: hm CN: ten podnik pak to sponzorovali tím, že tam měli tu reklamu, em většinou teda už to člověk znal. em tak aby se vytvořilo ke každýmu novýmu teda představení něco zase dál novýho, to myslím že zase tak snadno to nešlo, poněvadž to byla, to byla vlastně originální malířská práce, že, to to nešlo dělat na počítači, a to myslím že se to střídalo, nebo obměňovalo velmi zřídkakdy. JV: hm CN: velmi vzdálené intervaly. JV: hm a to byly teda vykreslené ňáké motivy, nebo to byl jenom název toho obchodu, nebo to bylo... CN: no to bylo, tam byly vykreslený ňáký takový atraktivní motivy, zdaleka ne s takovou rafinovaností, jako se to dneska děje v televizi, ale, ale byly to jo, markantní věci, teď si fakticky nedovedu vybavit, ale dycky to ňáká figurativní em lákající postava, a, a ten název, já nevim, jestli papírnictví, nebo restaurace, JV: hm CN: nebo hotelu. JV: dobře. takže říkal ste že ste měl rád ty reklamy, protože byly zajímavý, nebo em barevný, CN: pro dítě teda byly velmi zajímavý, JV: hm CN: že, JV: ano. CN: potom už pozděj člověk viděl, že to není, JV: em a
Ctirad_(1931).txt
JV: em potom hraný film samozřejmě ste měl rád, anebo kvůli němu ste tam šel, a ty týdeníky? jestli vás taky zajímaly? CN: no, tak asi to mám trošku už takový zanešený pozdějším hlediskem, rozhodně později mě velmi zajímaly a nechápal sem lidi, kteří dokázali jít do kina, když neviděli týdeník. ale to asi bude až až ve zralejším věku, nicméně mě zajímaly. JV: hm CN: myslím, že mě zajímaly. vono už jenom to, že někdy, byly-li to německý týdeníky s českejma titulkama, tak mě to i jazykově zajímalo teda. jaksi, jo, dost nás naučily němčiny teda tehdy, takže sme byli, já sem měl sám pocit, že bych byl schopen mnohému německy rozumět i bez titulků, ale porovnávat si to, mám dojem že ty, že ty týdeníky, že někdy to byly ňáký říšský JV: hm CN: týdeníky. zajímavý pro mě i z tohoto hlediska. jinak to bylo samozřejmě hodně válečný, no, to tam byly ty, JV: hm CN: ty bitky. JV: hm a působilo to třeba na vás nějak, že to jsou válečný týdeníky, že ste třeba to neměl rád, nebo se vám to zase naopak líbilo, že vás to zaujalo jako kluka, CN: no asi bych řekl ani jedno ani druhý, v takový poloze to nebylo. prostě bylo to takový nutný zlo, no a když už to teda tam před nás předestírali, no tak to člověk teda sledoval. JV: hm CN: zajímalo ho, proč tanky, když jedou, proč se jim ty kola točí vopačně, že jo, JV: hm CN: a takový různý klukovský teda myšlenky při tom, no a nebo si vzpomínám, že bylo hrozně zajímavý pro mě, když se ukazovala nějaká v- to už ani parlament v Německu nebyl žádnej, nic takovýho, ale když velikánský shromáždění těch nejvyšších špiček nacistickejch, tak kolik tam bylo holohlavejch, to mě zaujalo, zřejmě teda <prostě něco si člověk jako dítě> při tom myslel, a počítal. no tak ne nebylo to ideově zrovna nejhlubší. JV: hm CN: ale nestrhovalo nás to, jako že by člověk rád viděl ty střelby a to, to ne.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a jo. tohle už sme měli, a teďka k tomu protektorátu, už sme vlastně taky o něm několikrát mluvili, takže eště na několik otázek se zeptám, em jak na vás působily změny po roce třicet devět, když začaly platit ty protektorátní předpisy. em všimnul ste si něčeho nového v těch kinech, nebo něčeho jiného? CN: to sem ještě asi nedovedl porovnat. JV: nebo ňáké jiné atmosféry? za protektorátu. CN: já myslím, že vytvořila se v osumatřicátém roce před protektorátem taková semknutost, že, toho českýho sebevědomí, a mám dojem, že to pak pokračovalo ještě i do protektorátu, přirozeně, že sme asi nějak to český sme akcentovali velmi silně, ale opatrně přitom, samozřejmě. takže sme pro žádnou k ňáké takové demonstraci to nedošlo, jo, to bylo opravdu takový dost, takový měšťanský, zdrženlivý. JV: hm CN: ne ne velice hrdinský, musim říct. bylo to vlastenectví, který se snažilo teda nepodráždit.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli byla některá kina německá. vy ste mluvil o těch dvou kinech UFA, CN: ano ano. JV: a eště ňáká třeba byla vnímána jako německá, že tam se scházeli hodně, hlavně Němci? CN: no, vím jenom o těchto, ale em mám za to že do toho, že do této společnosti teda patřila i ta skála ((Scala)). JV: hm CN: myslím, že to sme vnímali jako, to byl Kapitol, skála ((Scala)), a ten Central. JV: hm CN: nepletu-li se. JV: a myslíte, že tam třeba chodili hlavně ti Němci, že tam Češi chodili méně? CN: asi jo, a asi ta UFA teda to, to si jenom tak myslím zřejmě teda dávala přednost takový ideově nacistickým filmům, JV: hm CN: což ty Němci rádi teda, že, tehdy. JV: a byla třeba něk- některá kina česká, že by tam Němci nechodili moc, že by tam chodili hlavně Češi? CN: no, my sme chodili na ty český filmy, který nebyly teda, zase myslím, že tam neprobíhal em neprobíhal překlad, do němčiny, nevim, myslím, že ne. takže ta společnost, kterou já sem nacházel v kině kam sem šel, to byla dycky česká společnost. nějak se to vyvinulo, nějak přirozeně, ne ne že by to byla ňáká programová izolovanost proti Němcům. ale vono je to na českej film asi ani nijak netáhlo.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a a změnil se nějak rapidně výběr filmů, na které ste chodil, když začal být ten protektorát? že ste přestal chodit třeba na německé filmy, najednou. CN: no, to srovnání s těma letama před protektorátem, že, tak ten protektorát přišel, když mně bylo osum let. tak ňáká epocha předtím, myslím vopravdu mezi šestým a osmým rokem, že sem ještě žádnej, žádnej výběr filmů ani si neuvědomoval, takže tady asi se nedá srovnávat, ani není s čím. JV: dobře. a teďka, jestli se nějak změnilo chování diváků za protektorátu oproti tomu, oproti té době před protektorátem. jestli třeba byly nějaké projevy em hlasité. CN: ne. to hlasitý projevy jistě ne, ale že sme si mezi sebou taky mrkli někdy na sebe nějak, nebo em prostě češství bylo jaksi naivně bráno jako, jako bezpečná základna úplné otevřenosti, takže nějak úplně otevřeně sme spolu někdy dovedli mluvit, ale do filmu, nebo do návštěvy kina se to asi moc ne- nedostalo, nepromítalo. myslím že, že se tady taky těžko dá ňáká taková aktivita najít.
Ctirad_(1931).txt
To byl český muzikant, to jo, to sem teda už prožíval velmi sentimentálně. JV: hm CN: teda Kmoch ((František Kmoch)), kterej byl tam hlavní postavou, a Ta naše písnička česká, že, a to všecko, to přesně v téhleté době, v roce čtyřicet teda, rok po okupaci, to to vyvolávalo silnou rezonanci.
Jiri_(1924).txt
LS: ehm, dobře, takže můžeme přejít k těm otázkám, které se týkají toho kina, a já se vás zeptám, jestli si vzpomenete na svojí úplně první návštěvu kina. JN: no, to, to si nevzpomenu... LS: nebo... JN: no bylo to něco bylo to něco bylo em to bylo nějakej něco když jsem byl malej, tak v Telči, nějakej němej film si pamatuju, že tam, že tam lítaly granáty a bouchalo to tam. a pak em pak em rychle přišel zvuk k tomu, jo, tak to těch filmů bylo dost. představte si, že náš náš filmovej průmysl, ten dokázal za za tejden udělat film. LS: tenkrát to bylo jako na pásu. JN: to bylo, no to nemělo moc velkou úroveň většinou, ale některý byly dobrý.
Jiri_(1924).txt
LS hm a když se ještě teda vrátíme do té Telče vlastně, tak tam ste říkal, že tam bylo taky kino. JN: no tam bylo, tam bylo v sokolovně tam se menovalo Městský kino v sokolovně no a tam ty zaměstnanci tam byli asi dva tak, cvičilo se v pondělí a ve štvrtek mám dojem a v sobotu v neděli a případně eště někerej den se hrálo kino a to tam narovnaly židle do toho a... LS: hm. JN: někerý ty židle měli spojený, že se to šouplo takle, tak tam se chodilo do ki- kina to takle vobyčejně to se složilo na to no a vešlo se tam hodně lidí a pak pak jak sem chodil do Sokola, tak já sem měl kino za korunu nebo za padesát halířů, čoveče. LS: tak to bylo pro vás... ON: no jó, tenkrát pak peníze nebyly, to víte, to, my sme měli, matka musela splácet dluh na barák, jo to em hm pač dyš otec umřel, tak sme neměli tolik úspor a em teďka dcera chodila do školy v Brně, brácha chodil na chemii v Praze, pak dyš zavřeli školy, tak teda em sme slyšeli jak se flákal po různejch podnikách, byl ve Zlíně a tak. LS: no... JN: ((smích)) to nebylo to lehký. LS: to se nebylo lehký udržet na studiích. JN: [no jasně] LS: [no] a jak často ste chodil do toho kina v té Telči, dyš ste tam byl? JN: no jak to bylo možný, to prostě, prakticky na každý kino ale em dyš sme em dyš sme věděli někde předem, že je to blbý, no tak se tam nešlo,
Jiri_(1924).txt
LS: [tady v Brně s kamarádama], a když ste byl v Telči tak... JN: v Telči, tak taky s kamarádama. LS: taky s kamarádama. JN: ( ) co sme byli známí.
Libuse_(1928).txt
KH: no, a když si vemete jako dětskou zkušenost, když ste tak do těch deseti let, jestli ste byla v kině nebo jestli si vzpomenete na svou první návštěvu kina jako vůbec? LN: no to si vzpomínám, to bylo, to sem seděla skoro v první řadě, že, a přišla sem tam, já mám dojem, že to nebylo ani, ty lístky nebyly ani očíslované, prostě to bylo podle té ceny, že. tak za tu korunu, to byly ty nejlacinější, to byla první, druhá, třetí nebo čtvrtá řada, podle toho, když sem přišla brzo, tak sem si sedla, že jo, trošku dál, ale jinak to nebyly, to byla vstupenka, ale která neměla ani číslo sedadla a tak, tam bylo hodně dětí, že jo, tak ( ) KH: a jak často ste jako dítě chodila? LN: no to sem chodila tak, nejmíň tak jednou za týden a to bylo obyčejně v sobotu, protože ve všední den sem ani nechodila. ale pak v sobotu nebo v neděli to tam hráli pro ty děti. KH: hm LN: takže, KH: a doprovázel vás někdo? LN: no, to totiž že sme bydleli blízko toho Stadionu ((Stadion)), takže sem chodila sama. to sem tam ještě shodou okolností na té Kounicové hned skoro naproti Stadionu ((Stadion)) bydlela moje sestřenice, takže sme chodily kolikrát spolu, takže maminka neměla strach. to sem chodila, to bylo kousek, tak pět, KH: hm LN: deset minut do toho kina. jinak sem sama nikam nechodila, ale tady na to dětské, to sem chodila sama. KH: hm. a šli aspoň někdy s váma rodiče nebo bavili se s váma o těch filmech? LN: ne, to se ani, to já sem, o těch filmech, o té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince, ale o tom Pepkovi námřom ((Pepek námořník)), tak ten tam dělal jenom samý jako legrace, jo, ale tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince. to si živě pamatuju i dodneška jako. ale protože já jsem, naši mně četli denně pohádky, takže já jsem tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) znala skoro nazpaměť,
Libuse_(1928).txt
a my sme s bratrem se. chodili spolu jen, když sme byli hodně malí. on mě vlastně hlídal, ano. i v té obecné, když sme někam šli, tak sem šla s bratrem.
Libuse_(1928).txt
KH: a pamatujete si před válkou? LN: a před válkou, to sem nechodila do těch kin. to sme bydleli potom v té Bítýšce a tam bylo kino, jenomže to bylo pro dospělý. tam se hrálo v sobotu a v neděli v sokolovně a tam pro děti, tam žádné kina nebyly.
Zdenek_(1927).txt
JV: k tomu samotnému rozhovoru. začala bych dětskou šku- zkušeností, asi do těch vašich deseti let věku. eh a já bych nejdřív přečetla ten em část dopisu, který ste mi poslal, protože vlastně odpovídáte tím na em mojí hnedka první otázku, jaká je vaše první zkušenost s filmem. em takže z vašeho dopisu. první můj kontakt s filmem byl ještě v mém dřívějším bydlišti, ve Zbýšově u Brna. ZP: ano. JV: em, filmová představení se konala v místním hostinci, U Šaurů. em bylo to v malém sále, který sloužil i pro jiná, pro jiné účely. bály a tancovačky, schůze horníků, a tak dále. em, tak tady bych se zeptala, jak často se tam ty filmy promítaly, jak často... ZP: to si přesně nevzpomínám, ale myslim, že to bylo jednou týdně. JV: mhm, a který den asi? ZP: myslim, že to bylo v sobotu. JV: ehm, dobře, em tak já bych četla dál. bylo tam asi deset řad po deseti sedadlech a na vyvýšeném místě, kde při tancovačkách hrála dechovka, bylo ještě pár sedadel. em, byly to obyčejné skládací hospodské židle. promítalo se jedním přístrojem zezadu, na plátno, které se příležitostně stahovalo přes jediná okna, která vedla ze sálu na náves. prvním filmem, který jsem ve svém raném věku viděl, em, bylo to začátkem třicátých let, em byl ještě němý film Jánošík. moc si z něj nepamatuji, bylo mně sotva pět let. em, takže to byl rok třicet dva? ZP: tak asi. JV: třicet dva. em, ještě jsem nechodil do školy. doprovázela mě naše slečna vychovatelka. na ostatní filmy z té doby si již nevzpomínám. em, tak tady bych se ještě zeptala, jak často ste tam chodili? bylo to teda každou sobotu? ZP: ne, to bylo výjimečně. JV: výjimečně, mhm. ZP: to sem byl snad poprvní, tehdá, pak sme se teda přestěhovali, v roce třicet štyry sme se přestěhovali na Zastávku ((Zastávka u Brna)), a tam sice bylo aji teda kino jako se tam promítalo, ale tam sem myslim ani nikdy jako v na biografu nebyl, na té Zastávce. tam sme byli krátkou dobu, protože sme tam postěhovali v čtyrycátym em v třic- em štyryatřicátym roce na na em pra- o prázdninách sme se tam stěhovali a otec v lednu zemřel a my sme tam byli jenom do prázdnin, pak sme se stěhovali do Brna, čili já sem tam byl jenom rok. a že bysme byli někdy šli do kina, to si nepamatuju. JV: ehm, dobře. a vy ste tedy chodil tam, nebo byl ste v tom kině poprvé s tou svojí slečnou vychovatelkou. ZP: ano. JV: a bratr tam s váma byl taky, nebo... ZP: asi ano, ale nepamatuji se na to ((smích)). JV: dobře, a em, proč s váma chodila vychovatelka? ZP: tak, em, to víte, rodiče žili takovým dost společenským životem, em, čili na nás moc čas neměli, pořád byli někde na cestách, tak sme měli s- jak se řikalo teda slečnu k dětem, jo. JV: hm. ZP: byla už u bratra, potom dyš já sem se narodil, tak se starala vo mě. Byla, to můžu říct, moje skoro bych řekl první máma, protože mně dycky řikala, že dyš se naši vrátili někde z cest, tak sem k matce vůbec nechtěl jít, a ona se jaksi o mě starala celou dobu, aj dyš sem byl už potom jaksi na studiích a během války sem tam vždycky k ní jezdil.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a rodiče teda chodili do kina, vaši? ZP: moc ne. JV: moc ne. ZP: to se moc tehdá jaksi nenosilo, em, jak řikám, žili dost takovým společenským životem. já vim, vzpomínám si pořád, že u nás byli nějací hosté. hrálo se, hráli karty, hráli komondo, em, musíte si uvědomit, em, v em první republika, em tehdá to byla vesnice nebo městys, to už byl, to už si nevzpomínám, ten Zbýšov nebo ta Zastávka ((Zastávka u Brna)), tam byla společnost těch em inženýrů a těch kolegů otcových, a ty se scházeli dohromady buďto u nás, anebo někde jinde a žil se takovej dost společenskej život. to už dneska neexistuje ((smích)). JV: hm. ZP: a eště vám můžu říct to, že em nebylo žádný, že by se sešli a byli nějaký pilo se nějak moc alkohol nebo se nějak moc hostilo, vobyčejně se sedělo, (utkvělo mi), že kouřili, to vím, že tam bylo vždycky zakouřeno, ale esli se nějak moc pilo víno nebo nějakej tvrdej alkohol, to nevím, ale vím, že otec teda vždycky po jídle s matkou si otvírali sedmičku vína a tu dycky vypili. JV: ehm. ZP: pivo ne, víno pili. JV: hm, dobře, tak tady bych měla ještě dotaz k té slečně vychovatelce. ZP: ano. JV: em, jestli vybírala filmy ona, nebo kdo vybíral ty filmy, na který jste šli. ZP: to bylo akorát, já si vzpomínám akorát ten jeden film, a to asi vybrala ona. na víc filmů si nevzpomínám, myslím, že to byl Jánošík, ale dobře už si nepamatuju, bysme se museli podívat někde jestli, byl to němej film eště. JV: hm, a dál s váma teda už nechodila do kina, potom v tom Brně? ZP: v Brně ne, vona zůstala v tom Zbýšově, tam se provdala, my sme se přestěhovali do Brna, zůstali sme tady jako sami, bydleli sme v domě, kde matka měla svoji sestru, čili naše, moje teda tam byd- bydlela, tak sme se stýkali s ní, vona měla jednu dceru, my sme byli dva kluci. ale ona s náma moc nechodila, vona byla vo sedum roků starší než my, tak už byla to taková slečna, tak s náma klukama mladšíma už se moc nebavila, tak sme chodívali my s bratrem sme chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion, se menovalo, pak se to předělalo, menovalo se to Dukla, pak z toho udělali to nahrávací studio rozhlasu a tam se chodívalo, to bylo nejbližší kino, bylo takový dost moderní, však to sem tam taky psal myslím, a tam sme chodívali každou sobotu sme tam chodívali na dětský představení vodpoledne, za korunu nebo za dvě. JV: ehm. ZP: a vůbec, ty ceny tehdá těch vstupenek tehdá nebyly vo moc větší, já si tak vzpomínám byl nejmíň byly dvě kor- nebo štyři koruny, šest korun, osum korun, to už se chodilo do lóže. JV: ehm, a vy ste chodil do lóže? ZP: ne, em, to víte, matka jako vdova, neměla moc peněz, em musela se hodně jaksi uskrovnit po tom, co žila jako pani ředitelová a potom jako vdova, tak se musela dost uskrovnit, tak sme měli moc málo, já vim, že měla matka penzi tehdá, předválečnejch peněz musim říct, že to bylo tisíc korun na sebe a na nás každýho dostávala dvě stě padesát korun, ale jakejsi milodar, z té Rosické báňské společnosti dostávala taky tisíc korun. tak měla všeho všudy na celej měsíc měla dva tisíce korun, dva tisíce korun, a z toho štyry sta padesát sme dali za byt, čili zbylo nějakejch těch patnáct set na všechno možný. JV: ehm, dobře, a když sme u těch lóží, vzpomenete si, jaká společnost chodila do těch lóží, nebo kdo si kupoval ty dražší lístky? ZP: obyčejně milenci. JV: <jo?> ZP: tam se moc nechodilo, protože se řikalo tam byly dycky (tapisérie) se řikalo, tam sou blechy, jo, tak sem nechodil, ale možná to pravda nebylo, jo. ale většinou to byly takový lóže, kde byly štyři místa, že, a většinou jak říkám tam chodili milenci, my sme teda do lóže málokdy, že bysme šli do lóže, ne, em. JV: ehm. ZP: ale byly v těch kinech, jednotlivejch, ty lóže byly. jako pod balkónem dycky byla taková skupina jako lóží a tam.
Zdenek_(1927).txt
JV: a eště vzpomenete si em v tom Zbýšově u Brna em jak ste byl poprvé v kině, em jak to představení vypadalo, jestli třeba bylo přerušované nějakýma em výstupama nebo... ZP: em, ne, bylo jenom vždycky se přerušilo, dyš von přeměňoval jo em kazetu jako s filmem, tak to sme museli počkat než to přehodil a pak se promítalo dál. JV: a mezitím se teda jenom čekalo? mezitím se... ZP: ne ne ne, to se čekalo, to se rozsvítilo, a povídalo se, mám dojem, že tam bylo i nějakej to byla hospoda, no tak tam chodili na sodovku nebo na něco takovýho se tam chodilo, bifet tam žádnej nebyl, ale na to na tu sodovku nebo na něco se šlo třeba napít, ale nějaký vystoupení mezitím, nic tam nebylo mezi, během té přestávky. JV: dobře, takže já bych přečetla další úsek toho roz- toho dopisu vašeho, em to už sme vlastně tady říkali. em, po přestěhování do Brna, v roce třicet pět, takže to vám bylo osum let, em, sme s bratrem pravidelně navštěvovali sobotní do- odpolední představení pro děti a mládež v sále na Stadionu ((Stadion)) na Kounicově ulici, kde se později nacházelo kino Dukla. em. bylo to celkem dosti velké dosti velký kinosál se třemi pásy ZP: ano. JV: již stabilních sklopných křesel. ZP: ano. JV: uprostřed bylo asi patnáct sedadel. em, po stranách asi pět, nebo po pěti sedadlech. ZP: po pěti sedadlech. JV: em, do kina se vcházelo z přízemí do malé dvorany, kde byla vpravo pokladna. do prostorného předsálí kina vedly schody, u nichž ještě stál dole biletář a trhal kupony vstupenek. em, takže do toho kina ste teda říkal, že ste chodil s bratrem sám. ZP: jo. JV: ano. a pak... ZP: tak sám, bylo tam spousta děcek, ale spolu sme chodili jako dva vždycky. možná že tam byli nějací kamarádi, ale to teda už si nevzpomenu, určitě tam byli, ale kteří, to nevím. JV: já ještě sem zapomněla... ZP: no. JV: z úvodu jednu otázku, jak dlouho ste chodil do kina pravidelně? ZP: jak myslíte, ee? JV: no třeba že ste chodil do kina, řikáte, dejme tomu každou sobotu... ZP: během, to bylo každou sobotu sme chodili, matka po vobědě si lehla, dala nám každému teda dvě koruny a vypadli sme z baráku, myslim že to bylo ve dvě hodiny nebo ve tři hodiny ale myslim, že to bylo ve dvě hodiny vod dvou do štyř, nebo do půl štvrté, takové představení, mělo to vždycky přestávku, jo, to sem tam taky psal, vobyčejně to byly kreslený grotesky ale aj hraný grotesky to byly. jo. JV: ehm. ZP: což už dneska se teda nedělá, že. ale tak tam sme chodili, každou sobotu sme tam byli.
Zdenek_(1927).txt
JV: em, a pokračovala bych s tim kinem Stadion, kam ste chodili, tam sem eště nedočetla všecky informace. em, takže to kino Stadion, dál. hlediště bývalo obsazené tak ze dvou třetin. promítaly se americké kreslené, i hrané grotesky, kreslené sem měl raději. mezi kreslenými dominoval Kačer Donald, Pepek námořník, a občas i miky maus ((Mickey Mouse)). také jedna kreslená groteska se nám líbila, o mužíčkovi, který vznikal z kreslené čáry. hrané grotesky obyčejně popisovaly příhody party dětí v amerických chudinských čtvrtích. em, takže dokázal byste říct, proč se vám líbily více kreslené gro- grotesky, než ty hrané? ZP: mně se líbí dodnes. ((smích)) nevím, tak bylo to takový barevnější, živější to bylo, ty hraný grotesky byly takový em míň jaksi přitažlivý, ty kreslený byly efektiv- efektnější. JV: ehm, a kterých bylo víc, bylo víc kreslených nebo hraných? ZP: bylo to tak myslím půl na půl. že byly aj ty kreslený, bylo do té přestávky myslím byly ty em em to už nevím, jestli ty hraný grotesky a potom byly ty kreslený grotesky, ty disnejovky ((Disney)). ale nebyly to jenom disnejovky ((Disney)), byly tam si vzpomínám aji jiný třeba to přesně nevím co to byl, to byl takovej panáček, kterej vystoupil z toho z toho papíru, nebo na- z té čáry a byly tam všelijaký kouzla. to už si moc teda nevzpomínám kdo to byl autor téhleté grotesky kdo byl. JV: ehm, a jak na vás tyto filmy působily? měl ste nějaký pocit z toho, nebo nějaký zážitek, zajímavý? ZP: ne. já bych řekl, že z toho sme si nic neodnesli, em spíš to bylo tak em většinou teda na pobavení. sme jaksi tak strávili ty dvě hodiny sme strávili tady em tím zážitkem. moc sem si z toho nevodnesl. JV: a tam ste teda chodili pravidelně na tyto grotesky? ZP: pravidelně. JV: ano, a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý? ZP: em důležitý jako em jako em zdroj zábavy. em nějaký výchovný em působení bych řekl, že to bych z toho nevodnesl. že to byla pro nás taková zábava, že sme ty dvě hodiny nebo půldruhé hodiny tam strávili a koukali se na ty grotesky. po válce, to už přesně nevím, esli to bylo před válkou, ale myslim že to bylo až po válce, sem přišla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), dyznyjova ((Disney)), ten kreslenej film. to už byl takovej dost výpravnej film, že, tak ten em bych řekl na mě působil jaksi víc. kdežto ty Pepek námořník a ten, ty vostatní, Kačer Donald a to to bylo skutečně takový spíš prázdný. to nemělo žádnou žádnou hloubku.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a teďka bych se zeptala, jaký byl názor vašich rodičů na film a kina. já vim, že tam teda nechodili moc, ZP: nechodili moc, nechodili moc do v- do kin, em já si teda vzpomínám jenom em matku sem měl, a ty s- em rodiče teda vod ten- nebo ta sestra její a ten její muž, em nechodili moc do kina. JV: ehm, a měli na to nějaký názor, třeba že si mysleli o tom filmu, že to není pro ně, nebo že je to pro někoho jiného? ZP: snad můžu říct, že em kdo chodil do kina z mých příbuznejch, matka byla ze čtyř ze čtyř em sester, byly štyry sestry, všechny štyry se provdaly, jenom matka a ta jedna sestra měla měla em děti, ty dvě byly bezdětný. ta jedna bydlela ve Střelicích a dyš přijely do Brna, tak vždycky šly do biografu. to si vzpomínám, dyš z těch Střelic přijely do Brna, tak šly do biografu. a chodily do kina, to sem tam taky napsal, na Šilingrově náměstí, jak začíná eh Dominikánská ulice bylo malý kinečko, řik- menovalo se to ekcelziór ((Excelsior)). pak tam bylo ňáký em dyš ta budova patřila Telekomu moc mluvim hlasitě? JV: ne, ne v pořádku, já to jenom upravuju, aby to nesměřovalo jinam. ZP: em em pak tam v tom měli nějakej sál, Telekom tam byl, ten sál tam existuje, možná tam existuje dodnes, tak tam bylo malý kino, ekcelzior ((Excelsior)) se menovalo a oni každý vždycky dyš přijely do Brna, tak dycky šly do toho ekcelzioru ((Excelsior)) do kina. JV: a proč zrovna tam? ZP: nevím. nevím, možná že to bylo blízko teda em blízko em nádraží, protože voni přijely, voni bývaly ve Střelicích, tak přijely do Střelic, a chodívaly do toho ekcelzioruv ((Excelsior)) do kina. proč, to vám neřeknu, protože byly eště blíž kina, toho nádraží, ale to byly poměrně takový premiérový kina, dost drahý. kdežto tohleto bylo teda né premiérový kino, to bylo takový levnější kino, tak chodily do toho ekcelzióru ((Excelsior)). JV: a chodily vlastně i doma do kina? ne jenom v Brně, ale i tam... ZP: ve Střelicích bylo kino, to si vzpomínám, bylo kino, protože dyš sem jezdíval k tetce do Střelic jako na návštěvu, vona vždycky, protože my sme byli sami, tak vona si nás někdy vzala a bejvali sme u ní s bratrem, tam sme se kamarádili zase s jinej- s jinou skupinou, tak tam sme chodili skoro pravidelně taky do kina. tam bylo kino ve Střelicích. chodili sme do kina. JV: ehm, dobře. a eště k těm rodičům, oni teda nechodili do kina, ale podporovali vás v chození do kina, nebo vám to naopak... ZP: ano. myslím, že to bylo hlavně proto, že se nás matka zbavila, že měla klid.
Zdenek_(1927).txt
JV: a ještě bych se zeptala na školu, jaký byl postoj školy ke kinům? zaujali nějaký postoj učitelé, nebo... ZP: žádný filmový představení školský nebyly. neexistovalo. byly nějaký em akce školský, ale filmový představení nebyly. chodili sme třeba do divadla, se chodilo, nebo sme chodili na nějaký takový em by se dalo říct trochu výchovný koncerty, vzpomínám si na jeden, ten byl v tom sále na Stadionu ((Stadion)), ale v tom em velkým sále, v tom em kde byl melodram, bohužel si nevzpomenu kdo už to složil, na Máchův Máj. byl to takový melodram, a promítala se, byla plachta, projekční plátno, kde se promítaly takový vobrázky, ale nepohyblivý, jenom jako diapozitivy em na motiv toho Máchova Máje. tak na tom sme byli. ale em filmová představení, to sme ze školy nešli nikdy. JV: dobře, a učitelé se nějak vyjadřovali k filmům, které sou zrovna v kinech nebo k nějakým jinym? ne? ZP: ne. JV: ne, takže vám ani nic nezakazovali? ZP: ne. JV: dobře. ZP: ne.
Zdenek_(1927).txt
JV: to je zajímavý. a eště bych se zeptala jestli em výběr toho k- výběr kina, jestli se lišil podle toho, s kým ste do toho kina šel, když ste šel třeba s přáteli, nebo s dívkou, nebo s rodiči, pokud šli do kina? ZP: tak dyš se šlo s těmi rodiči do kina, tak se zpravidla šlo, ale em to nebylo moc často, jak řikám rodiče, jednak matka šetřila, tak moc do kina nechodila, tak em em dyš se šlo, tak se šlo do toho premiérového kina na lepší představení, ale em to bylo zcela výjimečně, to nebylo běžný. tak to sme chodili jaksi slavnostněji by se dalo říct. to byla taková em dost výjimečná událost, dyš se šlo s matkou do kina nebo ale maximálně s matkou. ale nevzpomínám si na to, že by to bylo nějak moc často, skutečně to bylo výjimečně. sme chodívali s sami s bratrem, anebo dokonce sem chodil sám.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře. a měl ste nějaké oblíbené kino, do kterého ste chodil častěji? ZP: kromě do toho do toho Stadionu ((Stadion)) sme chodili do té Moderny ((Moderna)). to bylo na té na tom Dominikánskym náměstí, myslim že ten palác se dneska pořád jmenuje Palác Moderna, nebo beta, Beta pasáž se tomu řikalo, byl Alfa pasáž, a tam byla Beta pas- dneska je to zavřený, vono se to nějak bourá nebo se to, je to v havarijním stavu ten, to.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, a je nějaké kino, do kterého ste naopak nechodil? nebo nechtěl chodit? ZP: eem eem, ne. že bych tak apriori sem si řekl, že toto kino mi bylo nes- nejsympatičtější a toto sympatičtější, ne. chodili sme hodně do toho na ten Stadion, a aj sem tam sme byli teda tam onde nebo aj vybírali sme si kde hrá- vim, že sme chodili třeba aj do eh kin eh v těch předměstích, do těch předměstskejch, když sme viděli, že třeba premiérový kino sme nestihli v těch premiérových, tak se chodilo, já vím, že sme jednou jeli do Tuřan třeba na nějakej film, už si nevzpomenu na kterej, ale byli sme až v Tuřanech.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, a když teda říkáte, že ste chodil často do toho Stadionu ((Stadion)), em, má to nějaký důvod, jako proč ste chodil zrovna... ZP: byl blízko, ten vstup, protože tam byly ty to sme chodili na ty dětský představení, tam se hrá- a byly normálně i večerní představení. tak na ty večerní představení sme jako děcko nechodili, ale pak už jak sme byli dospělí, tak to tam chodili aj na ty večerní představe- em (měli sme) eště kromě, to musím říct, eště kromě toho em Stadionu ((Stadion)) sme měli Studio, dneska Kino Art, to bylo taky naše voblíbený, protože bylo to taky blízko. a bylo, to Kino Art bylo tak em abych řekl mně dost sympatický. nevím proč, vono bylo menší to kino, myslím taky tam byla rovná podlaha, to bylo to sympati- em měl sem k tomu tam jakejsi vztah, k tomu kinu, Studiu ((Studio)), dnešní Art. JV: dobře. ZP: občas sme chodili do Lucerny ((Lucerna)), to je taky blízko, a někdy sme jeli do toho Králova Pole, to bohužel nevím už jak se to kino jme- jmenovalo v tom Králově Poli. už ho taky zrušili, tam byly dvě kina, ten Jadran, ale předtím vlevo bylo ještě jedno kino ((kino Union)), to nemáte v přehledu?
Zdenek_(1927).txt
JV: em tak teďka bych se zeptala, em, jesi ste chodil do kina bez placení někdy, jestli se vám to... ZP: nikdy. nikdy. jo, počkejte, počkejte. jak sem vám řikal, že sem měl tu vychovatelku, kerá pak se provdala a bydlela v tom Zbýšově a dál, tak s tou sme chodili k těm šaurům ((hostinec U Šaurů)) teda do kina taky dyš tam bylo, tak možná, že někdy, ale em pravidlem to nebylo. JV: ehm. ZP: nesnažili sme se nějak tak. to, vim že se to dělo, jo, že v té hospodě se dalo nějak tam vlézt, to už nevím jak, voknem né, nebo přes em výčep nebo nějak se tam dalo vlézt, ale em neprk- nepraktikovali sme to. měli sme jaksi hrůzu z toho, že nás vodhalej. neměli sme tu vodvahu tam jít teda, no. JV: ehm, a byl ste třeba někdy přítomen tomu, že někoho odhalili a vyvedli ho ven z toho kina? ZP: em ne.
Zdenek_(1927).txt
JV: ani třeba dyš někdo dělal v tom kině... ZP: ne. JV: bordel, nebo tak... ZP: ne. ne ne ne, mm žádnej em žádnej jaksi jak řikám, tehdy byla taková asi ta mládež, nebo aji dospělí, byli ukázněnější takoví, než sou teďka, aj dospělí se mi zdají, že byli tehdá, měli jaksi em vyšší kázeň než mají než mají teď.
Zdenek_(1927).txt
JV: ano. em byl ste někdy přítomen promítání filmů v domácnosti? že by někdo třeba vlastnil projektor? ZP: my sme měli projektor. JV: vy ste měli projektor. ZP: bratr. v pětatřicátým roce, než otec zemřel, na Vánoce dostal projekční přístroj Kodak osum, cine osum to bylo, a měl k tomu i kameru. ne, jo, jako přijímací přístroj měl k tomu, takže sme em byly k tomu aj sme dostali dva filmy, jeden takovej cestopisnej krátkej film a jednu grotesku. tu grotesku si moc nevzpomín- mám dojem, že to byl nějakej miky maus ((Mickey Mouse)), ale to, mám dojem, že to byl miky maus ((Mickey Mouse)). a to byl nějakej takovej cestopisnej film vo nějakejch exotickejch zemích na tom druhým, ale s- em filmovalo se, že brácha ne, brácha byl malej, ale rodiče nebo někdo filmoval, tak ty filmy se promítaly. JV: ehm, a kde ste nebo kde získával materiál na to filmování? ZP: to se dostalo. normálně v obchodech byl film, kterej se jako na osmičku, na rozměr osum milimetrů se dostal. je šestnáctka, jestli víte, a ta se dělila, takže perforace byla vždycky u té osmičky jen na jedné straně. samozřejmě to bylo němý, to nebylo ozvučený, že. JV: a pučoval si třeba někde filmy, jako z nějaké půjčovny nebo odněkaď? ZP: ne. JV: a kde... ZP: ale byly em myslim že to existovalo, že se mohly teda pučit s- nějaký ty grotesky a vim, že se teda mohly koupit, že sme ty dva filmy měli koupený, takže se koupit mohly. esli se pučovaly nebo nepučovaly, to si nevzpomínám. my sme je nepučovali. JV: em kde kde koupil ty dva filmy, vzpomete- vzpomenete si na to? ZP: v Brně bylo několik takovejch obchodů s filmovým materiálem, jeden byl na jak je Jakubský náměstí, tak tam na rohu, možná že je tam doposuď. a druhej byl na Masarykový, tam jak je Zelnej trh tam jak se scházelo tak tam byl taky obchod s filmovým materiálem, tak se to normálně se dalo koupit, v krabičce plechové se dalo to koupit. teďka nevím jak to jo jo jo jó, do té kamery to byl Kodak, ta kamera, tak tam se zakládala celá ta šestnáctka, dyš se dyš se em jaksi spotřebovala ta jedna půlka, tak ta kazeta se takle vobrátila a přijímalo se teda na tu druhou polovinu. a pak dyš ste to dala vyvolat, tak voni to rozřízli a už vám dost- dostala ste teda em filmosmyčku jenom. JV: ehm. ZP: ale kupovalo se to jako šestnáctka. JV: ehm, dobře. a ještě by mě zajímalo, při jaké příležitosti se potom ty filmy pouštěly? ZP: při rodinných oslavách by se dalo říct, dyš se sešla teda nějaká akce, dyš byla voslava nějakých narozenin nebo něco takhle, tak se promítal film. dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal, otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob- na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra, kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná ten film tam ještě existuje. JV: ehm, dobře, a to ste teda pouštěli em ty filmy, který ste si sami natočili... ZP: ano. JV: a ty filmy, který ste si koupili ste si pouštěli nějak? ZP: ty byly jenom ty dva a ty byly už tak vohralý, že, ty už sme si nepouštěli. JV: ehm. ZP: sme pouštěli ty filmy, kerý sme si natočili sami. JV: dobře, a jak to bylo asi často, jak ste si pouštěli ty filmy sami? ZP: tak při příležitosti, řekněme tak jednou za půl roku. JV: ehm, dobře. a to teda bylo mezi rodinou, nebo ste na to zvali i přátele? ZP: ne, ne, to byla vždycky jenom rodina. JV: ehm. ZP: a byl to vždycky takovej svátek, protože to chvilečku trvalo, než se to nainstalovalo, že, vobsluha toho přístroje byla ta- měli sme teda i projekční plátno, to perličkový, jo, že se to promítalo na to, byly to takový no, em samozřejmě že sme neměli titulkovač, neměli sme zařízení pro sestřih toho filmu, to bylo všechno nesestříhaný, to sme na tom neměli možnost teda to sestříhat. tak jak se to namo- nafilmovalo, s chybama,a bohužel vim, že i při tom vobracení toho em té kazety se to někdy trošičku vosvětlilo, že to bylo uplně ven, takže na tom byly takový ty závoje bílý na tom byly vidět.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a teda říkáte, že ste tam chodil každou neděli do toho kos- ZP: každou neděli sme chodili do kostela. JV: a stávalo se vám, že třeba em že ste kvůli kostelu nemohl jít do kina? nebo naopak? ZP: ne, ne ne ne. ne, kino bylo večer, kostel byl v poled- teda dopoledne. nikdy se nestávalo, že bych, že by mně kolidovalo návštěva kostela nebo té té májové že by mně to kolidovalo, nestalo se mi to nikdy. JV: ehm, a ještě bych se zeptala, ke které církvi ste se hlásil? ZP: křesťanské, katolické. JV: ehm, a ovlivňovalo vaše vyznání nějak to, jaké ste si potom vybíral filmy? ZP: ne. JV: ehm. ZP: neovlivňovalo. JV: a ještě, pamatujete si, jestli se někdy promítaly filmy na faře? ZP: tak em farní kostely byly v Brně, tohleto nebyl farní kostel, ale nes- ani sem neslyšel o tom, že by se někde na faře promítaly filmy.
Zdenek_(1927).txt
JV: no že jestli ste se třeba o těchto filmech bavil s kamarády nějak víc, když vás takhle zaujaly? nebo to, že ste rozebírali že sou americké? ZP: ano. ne, ne ne ne, skutečně. jak říkám, dyš sme šli třeba z toho kina s bráchou, anebo potom sme se setkali s těmi ostatními přáteli, tak sme si třeba na ty filmy vzpomínali, že sme se třeba o nich bavili, em co se tam dělo, no.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala, jak ste si vybíral konkrétní film, na který ste šel? kde ste o něm zjistil nějaký informace? nebo jak ste se o něm dozvěděl? ZP: tak sem spíš chodil em by se dalo říct skoro na všechny filmy. jak řikám, sme tam chodili třikrát, štyrykrát nebo i víckrát týdně, takže sme absolvovali skoro všechny filmy. co se hrálo, tak sme na to šli. že sme si moc nevybírali. že sme šli na všechny filmy, na kerý se em dalo jít. JV: a vy ste věděl dopředu, na který dete film, nebo ste... ZP: ne, to sme věděli. JV: ehm. to sme věď- věděli em protože tak jak sou dneska plakáty, tak byly tehdy plakáty s programama kin, a že sme si vybrali tady tenhleten kin- film že do toho kin- kina pujdem. programově sme šli, ne náhodně. JV: takže z plakátů ste měl ty informace. ZP: z plakátů sme měli ty informace. jednak z plakátů, jednak pak z toho taky, že těch, jak sem vám řikal, že promítali ty ukázky a že tam bylo napsaný vždycky náš- budem promítat ty a ty filmy, že tam dycky ten program v tom filmu byl, že sme si to zapamatovali a potom sme teda řekli tam bude ten film, tak na to se pudem podívat. JV: em takže em vy ste vlastně, mě by teďka zajímalo, jestli ste em šel přímo na ten film, anebo jestli ste si vybral teda jiný film kvůli tomu, že ste chtěl jít třeba do toho Kina Art, co je dneska, že ste měl rád to kino, jesi byste šel na jiný film, kerý vás zas tak ani nezajímal? ZP: ne, ne. dyš sme se vybrali film, tak sme šli na to, ať to em bylo třeba někde. jak řikám, dyš sme nestihl- chodili sme skoro na všechny filmy, kerý v Brně se promítaly, to můžu říct. a dyš sme nějakej nestihli v těch premiérovejch kinech, tak sme šli teda na nějakej ten na někde, kde se to pak promítalo někde na předměstí. a my sme to stihli, sme skutečně byli takoví filmoví fandi. em nic jinýho nebylo, že. co divadlo, koncert, až potom co sem rozum bral, tak sme chodili nejenom na všechny divadelní představení, na všechny činohry, na všechny operní představení, operní operety moc ani né, ale chodili sme taky skoro na všechny koncerty co bylo. do toho divadla sme chodili na študentský slevy, to byly takový slevenky, sme chodili vždycky dozadu na bidýlko až, to bylo uplně vzadu, tam se chodilo za starý peníze, za pět nebo za deset korun se tam chodilo. JV: ehm, em a bylo při výběru filmů důležitý, jaký v tom filmu hraje herec? ZP: o jo, to sme si vybírali, protože sme měli em jaksi oblíbený herce, že. dodneška můžu teda menovat ty v ženský roli, golovou ((Nataša Gollová)), Adinu Mandlovou ((Adina Mandlová)), Lídu bárovou ((Lída Baarová)), Glázrovou ((Marie Glázrová)), em, no bylo jich hodně. JV: Vášovou ((Marie Vášová)) tady ještě zmiňujete. ZP: Vášovou ((Marie Vášová)), bylo jich víc s- Stela Zázvorková s- ne, kdepak, Stela Zázvorková ne, a eště jedna, vona nedávno hrála, jak se menuje, taková stará pani? JV: Štěpničková? ZP: ne Štěpničková, ale ěště jedna, no já už si nevzpomenu. eště teďka nedávno hrála. JV: hm. to už... ZP: Zita Kabátová! JV: jo, Zita Kabátová. ZP: Zita Kabátová, a z těch mužskejch herců, co byly teda čeští herci, jak říkám, Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)), em Marvan ((Jaroslav Marvan)), Plachta ((Jindřich Plachta)) z těch komiků. Burian ((Vlasta Burian)). JV: hm. a můžete říct, proč pro vás tito herci byli zajímaví? ZP: em nebyli zajímaví. oceňovali sme jejich herecký výkony. JV: herecký výkony, a... ZP: byli skutečně em ta em škála em hereckejch výkonů byla velmi široká. už sme tehdy dokázali vocenit špatnýho herce vod lepšího herce. musím říct, že ta Mandlová ((Adina Mandlová)) žádná velká herka nebyla, jo. kdežto ta Zita Kabátová jo. nebo aj mezi těma většinou herci byli vynikající, jo, to bylo ty, co se menoval Stanislav em najman ((Stanislav Neumann)), jo, Ferenc Futurista, Emil fi- Fiala ((Eman Fiala)), těch tam bylo spoustu a to byli výborní herci. mezi těma ženskejma, tam už taková ta úroveň nebyla. ty už moc dobře nehrály. aj ta Lída bárová ((Lída Baarová)), eem.
Zdenek_(1927).txt
JV: eště bych se zeptala, jestli ste chodil na nějaký film vícekrát, jestli ste byl na jednom... ZP: o jo, o jo. vim, že sem na někerej šel dvakrát, ale abych vám řekl titul, kerej to zrovna byl, to si nevzpomenu, ale vim, že sou nějaký filmy, kerý sem viděl dvakrát. JV: hm. ZP: a třikrát. JV: a z jakého důvodu ste na něj šel víckrát? ZP: ten mě zaujal. že se mně líbil, nevím,
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm. taky, taky si myslim. em a ještě bych se zeptala, když ste teda zažil ty němé filmy ještě, jestli v době toho přechodu bylo pro vás důležité jít spíše na ten zvukový, nebo jestli ste šel na němý? ZP: em ten němej film sem viděl jednou, jeden, možná to byl ten Jánošík, možná už možná že to nebyl, ale mám dojem, že to byl Jánošík. pak už sem nebyl v kině až byly teda ty zvukový. to byl jedinej němej film, kerej sem viděl a pak už byly všech- jenom ty zvukový.
Zdenek_(1927).txt
ale za první republiky byly židovský kina, kam chodili Židi. mám dojem, že to Excelsior, zrovna, co sem o něm mluvil, že to bylo takový židovský kino.
Marie_2_(1921).txt
MS: [ne], v [Kratochvílce.] LČ: [v Kratochvílce.] MS: tam [nebylo] LČ: [tam] MS: kino, tam sme neměli školu, tam nebyl kostel, to sme chodili do Neslovic, ale cho- jezdilo tam pojízdní kino a vím, že to mělo takový modravý nádech a to (všichni) tehdy nebylo rádio tehdy nebylo nic. tehdy se chodilo do kostela, aby se nějaké něco člověk dozvěděl a tak ti lidi chodili do toho kina, to bylo němý, hrál tam ten gramofón s tou troubou a my děcka venkovský sme lezly do oken a dívaly se. LČ: a oni promítali v restauraci nebo v [kulturním] MS: [v restauraci]. LČ: v restauraci. MS: v restauraci to bylo. to bylo jednou za čas a jinak už bylo kino v Rosicích, to potom se chodilo do Rosic. LČ: a takže tyhlencty vzpomínky na to pojízdné kino, to sou vaše první [vzpomínky] MS: [mhm] LČ: na kino vůbec. MS: a vím, že to mělo takovou tak- e to světlo a ty obrázky takový modravý nádech, to vzpomínám. LČ: a dostal- vy ste říkala, že ste tam nakukovali [a] MS: [no,] [nakukovali.] LČ: [a dostala ste] se i dovnitř jako na to představení? MS: to asi ne, LČ: [to byste s-] MS: [to nás] maminka nevzala. protože to byl víc tak pro ty lidi (.) nevím. vím, že to byly takový lítací jak ee ty starý filmy sou s čeplinem ((Charlie Chaplin)), že to bylo takovýho něco a on do toho něco mluvil ten, LČ: a přímo potom v kině ste pak byla v těch Rosicích? MS: [v Rosicích.] LČ: [v Rosicích.] MS: myslím, že to bylo první kino v Rosicích. LČ: a ja- jaké jsou na to vzpomínky, na tu atmosféru, když ste byla prvně v kině v Rosicích (teda)? MS: a mám dojem, že to byl Jánošík nebo něco takového, že sme tam, no to celá Kratochvílka šla průvodem. protože tam bylo jenom ochotnický divadlo a jinak žádná zábava tam nebyla. LČ: takže ste šli s celou vlastně skupinou [lidí.] MS: [no ano], to se chodilo. to bylo ee pět a půl kilometru do Rosic. LČ: a jak často ste se k tomu třeba dostali k tomu, [že ste] MS: [málo.] LČ: málo. MS: málo. tatínek (..) nebyly peníze. (.) nebyly peníze. LČ: a vaši rodiče na kino vlastně měli jaký názor? že ehm MS: tak to vám, no bylo to úplně něco jinýho, celý týden se vykládalo po dědině co tam bylo a jestli tam ten nebo onen byl ee v tom kině a prostě na týden měli jako zábavu soukromně, žes tak jako promítali a a vykládali a co by se stalo, kdyby to nebo ono a, ale to se nechodilo tak často a ty filmy se tak neměnily. to byly ehm bůhhvíjak dlouho se promítal jeden film. [to] LČ: [takže] myslíte, že tak jednou týdně byla ta představení nebo jak často, to nevíte. MS: to vám neřeknu, protože sem ne- ee nejsem z Rosic a jenom takhle to vám, co jako si pamatuju a co znám z vlastní zkušenosti. ale myslím, že tam se promítalo pro ty Rosičáky, pro ty místní, že to bylo každý den sobota a neděle. LČ: mhm. MS: jenom. LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco doporučovali nebo... MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní, Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice, Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice, Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy. LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda [mohla ( )] MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet, uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně, když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco doporučovali nebo... MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní, Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice, Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice, Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy. LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda [mohla ( )] MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet, uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně, když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.
Marie_2_(1921).txt
LČ: [ale myslím] teďka ee vlastně, když ste byla malá, jestli ste se s kamarády o tom bavili (.) mhm MS: no, [tak asi, že] LČ: [o kinu.] MS: jo, že co sme nakukovali do toho něm- na to němý kino, tak to víte, že jo, že sme si vykládali. ale tak teda do to úplně do těch raných dětských let, to už člověku, to nebylo tak důležitý a tak to uniká. ale bylo to pro nás úplně svátek, to se vykládalo bude tady kino, bude tady kino! h- vh- honem, pudeme do kina! to šla celá Kratochvílka, všichni, protože ti lidi tam neměli nic jinýho, jenom práci. chlapi chodili do havírny, ženský chodily na pole. a vychová- babičky vychovávaly děti. (.) naše babička ehm ta nás vychovávala od s- od všech s- svých dětí, bylo nás tam kupa, tak když maminky byly na poli, tak nás vychovávaly.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a te- ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem, ten ste nějak vnímala vlastně to, když ste [chodila na ta] MS: [no, moc] ne, to bylo to (.) ten ee my sme také nemohli sledovat, protože oni když nás viděli, tak nás zahnali, prohnali. my sme jeden druhýmu třebas stáli na ramenách, víte, takže my sme jenom útržkovitě to viděli, my sme nevěděli neviděli celý film.
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: (první návštěvu (.) si (nevzpomínám jako) poněvač (..) (to sme) to už sem chodila myslim do měšťanky JV: mhm JJ: (pač) tenkrát jako děcka sme (.) tak nechodily po těch kinách, jak chodí dneska, že (.) tenkrát to nebylo (.)
Jarmila_2_(1925).txt
JV: vy vy ste mi říkala ee tuším, že ste tam chodili ze školou poměrně často ee [(do toho kina)] JJ: [no my sme] ee (poněvač) tam (.) voni tam potom se tam (.) tam se nebylo jenom kino [tam] JV: [mhm] JJ: prostě byly třeba když bylo něco tohle s- tak vím, že sme tam byly na nějaké (.) ee nějaká slavnost tam byla JV: mhm JJ: nebo něco, nějaký takový jak divadlo něco tam bylo tako jo v tom kině (.) ale vím, že to kino bylo hodně dlouho a chodilo se tam jak- s rodičama já sem moc do kina nešla, protože rodiče na to neměli čas JV: mhm JJ: pač maminka, ta byla (.) vod jara do zimy (.) na zahrada [že] JV: [mhm] JJ: tam byla strašně veliká zahrada, měli jako domovnictví ee vlastně měli na starosti celou zahradu JV: [mhm] JJ: [takže] (.) rodiče neměli ani čas, aby (se mnou) JV: jo JJ: to sme tak v sobotu v nedělu šli akorát [na procházku]
Jarmila_2_(1925).txt
pokuď ee tak (.) to vite, než ( ) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.) vopuštěný JV: hm JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal) za Veslařskou až tak JV: mhm JJ: jako tenkrát to bylo strašně vopuštěný, to si (.) ste si netroufal tam chodit JV: hm JJ: to (.) jako děcka že (...)
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: ať to bylo tam nebo... no a pak sme jako jako děcka kolikrát třeba šli ješče bylo (.) já si pamatuju, že naše babička nás vytáhla (.) do divadla JV: mhm JJ: na Veveří JV: mhm JJ: do starýho divadla JV: mhm Na Hradbách JJ: tam tenkrát hrávali to bylo voblibený, Na tý louce zelený (.) no tak sme šly s babičkou JV: mhm JJ: do divadla (...) teď voni tam (.) ke koncu mě bylo tenkrát eee myslim sem chodila (..) sem byla ješče jako děcko (..) a házeli srdíčk- ee srdcata JV: mhm JJ: jo (.) na konec perníkový JV: mhm JJ: srdíčka a já sem jedno chytla a sestřenice nechytla žádný, tak sme se <(pak) po celou cestu hádaly> ((smích)) <vo srdíčko> a to byly takový zážitky [dětský, že]
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm dobře. teď se tedy zaměříme na vaši dětskou zkušenost s kinem, eh to znamená do období vašich ee asi asi deseti let. nejdřív bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svou úplně první návštěvu kina, nebo jaké jsou vaše nejstarší vzpomínky na kino. LS: no my sme bydleli v Maloměřicích a kino bylo v Hhusovicích, takže sice to nebylo daleko, protože tam naše ulice byla vlastně na začátku Maloměřic, tam kde se dneska otáčí tramvaj za mostem, maloměřickým, a chodila sem do toho kina eh většinou se svými synovci, eh protože protože moje matka mi na kino nedávala peníze nebo nějaké kapesné sem vůbec nedostávala, no a protože teta mi dala korunu na kino, ale musíš si vzít kluky sebou. no a děti byly malé, jim byly třeba tři čtyři roky, tak sem si kluky posadila na na kolena a když už sem byla moc unavená, tak sem je posadila na židli a sama sem si šla stoupnout vedle lavic, když začli zlobit, no tak sem si je zas musela vzít, ale přece jen to bylo nějaké kino, no, ty filmy které dávali se mi většinou nelíbily, eh protože to byla většinou propaganda fašizmu, všechny ty dětské filmy byly zaměřené na to, abychom fandili těm těm německým dětem klukům holkám, no a já už sem v deseti letech byla tak poučená nebo už sem byla tak zaměřená mm jako k tomu vlastenectví, že si myslím, že to bylo tím že se mi to nelíbilo a neuznávala sem to. takže nevím jak to vnímaly ty děti, protože oni byly eště malý, tak řekněme rok dva sem s nimi chodila do toho kina a [byly malý] SM: [a to vám bylo] kolik let asi? LS: no tak řekněme do těch dvanácti let. SM: mhm mhm LS: to sem bydlela u té tety, protože naši stavěli dům na Lesné, a já bych jim tam víceméně překážela, a kromě toho sem hlavně musela chodit do školy, a škola byla v Husovicích a tam naši si na zahradě postavili takovou chatu, kde přebývali, protože také pracovali na tom domě, že, no a já už bych neměla tedy kde spát, kde psát úkoly a tak dále, a přes zimu vůbec tak přes zimu sem byla také u té tety no a když sem když byly prázdniny, tak sem pracovala, m eh s rodiči na tom domě jak, nešlo to tak rychle jako kdyby bylo hodně peněz, že
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm eh a před tím než ste začala chodit s těmi svými synovci, tak ste do kina nechodila? LS: no, tak si vzpomínám, že sem někdy šla s maminkou. s tou maminkou co si mě adoptovala ještě, jenže to sem byla dost malá, takže si z toho moc nepamatuji.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a s těmi synovci ste chodila do toho kina asi jak často? LS: no každý týden, to bylo jednou každý týden obyčejně v neděli to bylo, SM: mhm LS: v neděli odpoledne hráli, v Husovicích bylo kino Jas a Sibiř, takže sme chodili to co se nám tam kde hráli film, který podle názvu obyčejně, sme mysleli, že bude pěkný. SM: mhm a navštěvovala ste v tuto dobu i nějaká jiná kina než než ta husovická? ten Jas a Sibiř? LS: ne.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a navštěvovala ste v tuto dobu i nějaká jiná kina než než ta husovická? ten Jas a Sibiř? LS: ne. SM: ne? LS: myslím že ne, až později v Králově Poli, protože tam sem měla jako ty příbuzné od matky, jeden rok sem tam také bydlela nebo asi půl roku, u té nevlastní matky a tam sem chodila také do školy to sem chodila ale do třetí třídy, to bylo eště před tím, no a tam bylo kino Morava, kino myslím no už nevím to je tam dodnes, ale to jméno sem zapomněla, takže tam sme občas do té Moravy
Libuse_(1929).txt
SM: no no no ale pořád ještě před tím rokem čtyřicet pět. LS: ano to sem mm chodila právě do těch Husovic do Jasu ((Jas)) nebo do Sibiře ((Sibiř)), no jestli je důležité, jaké filmy sem viděla tak ty filmy byly obyčejně takové dobrodružné co byly pro děti, to bylo odpoledne že večer sem nechodila takže třeba ta Tarzan a zelená bohyně, to bylo mé oblíbené, a protože to bylo několik dílů, tak když to dávali, tak sem si vymodlila vždycky abych dostala peníze na kino a mohla jít se na to podívat,
Libuse_(1929).txt
SM: mhm dobře. eh teď bychom se zaměřily teda konkrétněji na filmy, eh nejdřív bych se vás zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? LS: no většinou podle názvu, a pokud byly už obrázky z toho filmu, umístěné na té stěně před kinem nebo nebo v těch v těch skříňkách vývěsních, no a líbilo se mi, tam a byly tam děti, byli tam zvířata, anebo ti indiáni, že, a tak dále tak podle toho sem si vybírala, ale protože už sem měla i některé oblíbené herce, jak sem říkala ta děvčata anebo nebo Rudolfa Hrušínského ((Rudolf Hrušínský)), který byl když byl mladý úžasně šikovný a krásný samozřejmě a hlavně eh odvážný, zastavil koně třeba a tak dále, tak to bylo prostě pro nás fantastický hrdina, že, no m já nevím nebo nebo eh z těch z těch mužů, co si pamatuji, pan Marvan ((Jaroslav Marvan)), ten byl už tenkrát takový důstojný pán, nebo Boháč ((Ladislav Boháč)), Vlasta Burian tak to bylo pro nás jako pro dospělé taky velmi hezké, Jindřich Plachta, hm, ten byl takový žoviální a někdy taky legrační, Oldřich Nový nebo karel hegr ((Karel Höger)), to to byli herci který eh kteří byli pro mě takovým eh jako vodítkem k tomu, abych si vybrala eh SM: mhm LS: ten film, takže podle těch obrázků podle názvů no někdy sme se také spletli, ten název třeba byl pro nás lákavý a a skutek <utek> protože to bylo vysloveně jenom pro dospělé, nebo mm nezáživné tak to m sem si celkem dost vybírala, pokud sem mohla. SM: mhm a bylo pro vás vlastně důležitější kino ve kterém s- šla ste radši do kina nebo nebo na film? LS: já vám teď nerozumím. SM: mhm eh to [znamená jestli] LS: [jako] podle toho filmu SM: jestli pro vás bylo důležitější, eh když... LS: že bylo jedno esi du do kina na cokoliv? SM: mhm LS: ne. SM: ne, [takže] LS: [ne] SM: takže bylo pro vás důležitější [vlastně] LS: [no bylo] ano. SM: ten film. LS: i když to pro mě byl takový útěk z domova, protože nevlastní matka mě neustále honila do práce a pracovala sem na zahradě a prostě sem toho volného času jako jako dítě neměla, ale mm takže to byl můj útěk z toho domova dost (.) ale byla sem často zklamaná, když sem šla teda na něco co sem myslela že je pěkné a, SM: mhm LS: výsledek nebyl. SM: mhm, a vy ste vlastně říkala, že ste se dívala na ty vývěsky u těch ki- u těch kin, že, LS: mm SM: a ještě někde jinde ste získávala informace o těch filmech? LS: ne. nikde. SM: takže vyloženě jenom [z] LS: [ale] mm někdy mezi dětmi, třeba ve škole ne- nebo to se hovořilo o tom, my sme byli já nevím, s maminkou na tom a tom filmu, tak to sem toužila ale obyčejně se mi to nesplnilo, protože to bylo třeba mm třeba ve všední den, nebo se mnou rodiče nechodili, takže i když sem vo tom filmu věděla, chtěla ho vidět, tak sem musela čekat když ho náhodou budou dávat v neděli jinak, odpoledne teda. SM: mhm mm vy ste vlastně už zmiňovala některé ty své oblíbené herce, že, a já bych se ještě zeptala jestli jestli to vlastně bylo důležité při tom vašem výběru, že tam hráli ti vaši oblíbení herci? LS: ano, ano to bylo pro mě vodítkem že že to bude pěkné, i kdyby to nebyla veselohra i kdyby to bylo jako vážné nebo psycho- psychologické, tak sem věděla že to bude pěkné. SM: mhm LS: což ale dy- se mně potvrdilo vždycky, takže, i v dospělosti sem potom je ráda teda viděla, SM: mhm LS: ty filmy. SM: a eh teď bych se ještě zeptala, jestli pro vás bylo důležité, jestli šlo o film černobílý nebo barevný? LS: no tenkrát byly jenom černobílé
Libuse_(1929).txt
SM: dobře a m bylo důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový? LS: no němý filmy sem viděla sem tam, to dávali eh s tím jak se menuje ten komik? sem ho zase zapomněla, SM: čeplin ((Charlie Chaplin)) LS: čeplin, tak s tím čeplinem ((Charlie Chaplin)), anebo ti dva, eh také ti humoristé, SM: [Laurel] LS: [to] nebyli Češi eh... SM: Laurel a Hardy LS: Laurel a Hardy, tak ty byly ty byly nejen černobílé, ale byly němé. no a ty jejich grotesky, ty jejich gegy, to bylo založeno teda na na vtipu nebo na tom jak jsou šikovní, že, tak to jako bylo i když se přiznám, že mně to někdy připadalo ten ti dva eh že mně to připadalo trochu pod úroveň, nevím asi sem měla vyšší nároky a měla sem raději nebo podvědomě ty ty filmy ty děje, když se tam něco dělo, ale když tam byly jenom ty hlouposti, tak mně to připadalo takový jako že si hrají na děti. SM: mhm LS: <jo, asi tak.> no já vím že to bylo že sme se tomu smáli, ale m velmi brzo sem si začla jako vybírat, tohle. SM: mhm LS: ten čeplin ((Charlie Chaplin)), ten byl ten byl mám dojem kulturnější, podle mě takový nebo ty filmy s ním byly přece měly nějaký děj, ale tam ti dva, ti to byli jenom <většinou hlouposti> o ničem, jo, že se předváděli, tak jak se předvádí děti.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm, a jakou roli pro vás hrálo to, ve které zemi daný film vznikl? LS: no tak to pro mě vůbec nehrálo roli tenkrát to sem vůbec nevěděla ani o tom kde to mohlo vzniknout, že, třeba ten Tarzan a zelená bohyně sem věděla, že nemůže být u nás, protože to bylo v pralese nebo v takových hustých lesích, a pobíhaly tam mezi tím opice a a takže to u nás nemohlo byt, tak sem věděla že je to někde tam z dalekých krajin, no a když tam bylo třeba moře, tak sem taky věděla, že to není u nás, že tak, ale že bych se s tím nějak zabývala to, to mě ani nějak moc, jak někdo vždycky se pyšnil tím, to je já nevím jugoslávský film, to je ruský film, to je německý, to to mně bylo jedno, SM: mhm LS: nějak mě to to ne
Libuse_(1929).txt
SM: a šla jste na nějaký film víckrát? LS: jo. SM: a... LS: především jsem cho- byla na tom bohyně eh... SM: s tím Tarzanem ((Tarzan))? LS: Tarzan a zelená bohyně, tak to bylo několik dílů, ale ten jeden si jmenoval takhle, a já si ten tento název si prostě pamatuju a ty ostatní už si nepamatuju, SM: mhm LS: ale bylo to několik dílů z Tarzanem, to bylo úžasné, tak to to bylo moje
Jarmila_(1931).txt
PS: a přitom ste říkala, že maminka měla taky předplatné do divadla na Veveří? JV: ano, [to chodila to chodila] PS: [takže měla kulturní ee zájmy?] JV: na Veveří PS: a to- a to měla od kdy, kdy chodila? JV: no já sem s ní už jako dítko malý chodila PS: mhm JV: já vím, že s- že ee mě dost často vzala s sebou na klín právě tady mám ještě poslední ročníky toho divadla a (.)
Jarmila_(1931).txt
PS: mě by zajímalo, kudy jakou ste vlastně volila trasu, kudy ste ee jak ste se tam dostávala? JV: no ta sokolovna nebyla tak daleko, ovšem my sme (.) po ulici to nebylo tak hrozný, to my sme byli kousek pod konečnou a z konečné dólů tou ulicí, jo, takže to nebylo, ale sokolovna měla vel- velký hřiště a okolí ještě tam bylo přírodní amfiteátr, divadlo, jo a kluziště v zimě a tak, PS: mhm JV: a už potom byly pole a to už teďka je Vránova a já nevím jaká ulice, Žitná, já nevím co a my sme měli zahradu z té naší ulici ee ulice do polí a byly tam dřevěný t- tyčky (.) drátěnej plot (přišrášlovalo to) takže ee já sem chodila do sokolovny tím, že sem prolezla ee pohnula sem s jednou tyčkou a polama sem zase polama přišla do zahrady do sokolovny, jo, PS: mhm JV: naši říkali kolikrát, prosím tě, zůstaň už tam spát na žíněnce, ani domu nechoď ((smích)). no protože to bylo blízko, jo [než to jít zpáteční ces-] PS: aha takže to byla nejkratší cesta. JV: ((smích)) no už je to všechno jinak.
Jarmila_(1931).txt
JV: ale jako dítko školou povinný ee jsem byla víc v Řečkovicích a rodiče, to byla pořád chata, přehrada, stanování na staré řece, o staré řece bych vám (.) to sem si teď udělala takovej velkej památník, páč já tomu říkám moje rodná řeka, od sedmi měsíců tam se mnou stanovali, PS: mhm JV: ještě sem neuměla chodit, takže teďka dávám dohromady fotografie z té doby, ale dělám nový a jsem rádá že ju trochu vypustili, že si vzpomínám na to údolí kam sme chodívali, takže rodiče teda vono se taky nedalo v té válce moc cestovat, že, PS: mhm JV: takže prakticky to bylo je- hlavně ta příroda po tom okolí,
Jarmila_(1931).txt
PS: takže vy ste trávili volný čas tady těmito výlety s rodinou, s rodiči, a byla ještě jiná možnost do divadla ste chodila s maminkou... JV: maminka do divadla, no to už vod dětství.
Jarmila_(1931).txt
JV: ale no tak určitě no tak víte, hrozně bylo hezký to, že <třeba> bylo to starodávný že se lepily plakáty po plotech a nebo na těch plotech, PS: mhm JV: kolem dokola na každým rohu, ale každej týden vyšel novej program kin i divadel, jo, takže to bylo takový, skoro bych řekla lepší než než dneska PS: mhm JV: protože je to vyvěšený jenom na kinech a nebo teda no nemůžu mluvit, nemám internet PS: mhm JV: ale v internetu se to dá dovědět zase všechno [to bych nemluvila správně] PS: [takže mhm] takže vy ste se orientovala o programu podle těchto plakátů, kt- byly v okolí vašeho bydliště nebo... JV: [určitě určitě určitě, no šla sem ze školy] přes konečnou došla sem domů a maminka se hned ptala, tak co je novýho na příští týden vyvěšenýho? ono v předplatným kde v tom v té legitimaci předplatný program měla to je sice pravda, jo, ale všechno ostatní ty kina a ty to všechno, to bylo na těch plakátech PS: mhm JV: takže to mělo cosi do sebe taky.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a chodila s vámi maminka nebo tatínek do kina v tom období toho protektorátu [nebo ještě předtím?] JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) PS: v Řečkovicích JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí prodávala <cukroví> ((smích)) a takže prostě to to hodně ti lidi z Řečkovic chodili do toho kina, musím říct, že že i když to byla v podstatě dědina, ty Řečkovice, ještě tam taky těch aut nebylo tolik, většinou se jezdilo s povozama a tak, a přesto ee voni měli program dobrej, jak oni neměli tak jak dneska, když někde na venkově dostanou jenom takový podřadný ee filmy, PS: mhm JV: tam byl celkem se hrálo všechno co v té době bylo, PS: mhm JV: možná třeba né jako premiéra, ale dost brzy na to takže sem hodně filmů viděla.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm (.) a ovlivňovalo to teda nějak postoj ke kinu ee co se jim líbilo, na co chodili rodiče? JV: no tak ono v podstatě ty filmy pro pamětníky, tak co vidíte tak ono ono skutečně moc nějakejch kvalitních věcí nebylo nebylo PS: mhm JV: nějakých s takovou s nějakou sociální tématikou nebo tak t- to nebylo to byly spíš nějaký takový zamilovaný... (.) PS: mhm a na to chodili teda JV: chodili chodili určitě
Jarmila_(1931).txt
PS: k tomu kinu v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) se ještě určitě dostaneme, já bych se ještě zeptal na je- na je- na jednu drobnost, vy ste říkala, že tam bylo i kluziště, takže tam ste chodili i... JV: ano na sokolovně se dycky hřiště napouštělo na zimu byla, ohřívárna vařil se teplej čaj s tresti PS: mhm JV: jo to byla válečná doba, jenom trest čajová do teplé vody, no a chodili sme bruslit (.) no takže to to je to sou to sou takový vzpomínky když já tama dneska jedu, sokolovna už je obestavěná, tam není žádný hřiště, tam je všechno sídliště, že, obchody, že já už sem tam když tam teď jedu na hřbitov, tak si tam <připadám už skoro> jak cizinec. ((smích)) PS: já se ptám, protože ee mám dojem, že vlastně bruslení bylo docela populární dětská zábava JV: bylo PS: a... JV: aji Sokol měl hokejovej nějakej myslím, PS: mhm JV: hodně sme chodili bruslit taky na napuštěný louky v Zamilovaným hájku, víte ten kou- koutek ten Zamilovanej hájek u těch u Pařízkovýho mlýna a...
Jarmila_(1931).txt
no vony taky ve válce ještě no všechny ne grotesky, ještě než přisli Němci, tak bylo fůra grotesek aji z těch americkejch hlavně, že
Jarmila_(1931).txt
PS: dobře to nám stačí a teď se teda ee vrátíme ee do toho dětské do té období ee dětství a do té ee a k tomu filmu a zeptám se vás nejprve půjdeme jakoby chronologicky, jestli si vzpomínáte na vaši první návštěvu kina, kdy ste byla poprvé nebo první vzpomínky na kino [jako dítě.] JV: [no to to] sem byla maličká holka a to byly gro- grotesky že nějakej Kačer Donald [a nějaký] PS: [mhm] JV: takový Laurel a Hardy a to že to to byly kino hrálo sokolský vod v v neděli vodpoledne a potom na osmou to bylo pro dospělý, že, no takže a ty dětský ty, ty dětský sem viděla snad všecko, no ale pak sem se aji dost dostávala do těch filmů pro dospělý, protože to už mně naši nějak nezakazovali, no takže. PS: mhm takže nejrpve ty první zkušenosti byly na ty nedělní, [to byly gro- gro- pásmo grotesek, jo] JV: [no ano ano ano] no ano ale u nás bylo hodně čtení, víte, takže, PS: mhm JV: já sem měla hodně knih vod dětství, PS: mhm JV: já sem dost brzo četla a to byl Čapek Čapek zůstal Čapek trvá dodnes i když mám pořád ty první vydání, což už je úplně jiná gramatika, že, jiná čeština, ale toho bych nedala a potom už prostě taky to vedení doma jo k té literatuře, PS: mhm JV: takže když nebylo kino tak tak bylo tady tohle
Jarmila_(1931).txt
PS: a tato ee příslušnost k církvi ovlivňovala nějak ee postoj ke kinu, stalo se někdy, že třeba nějaký film by byl považovaný [za nevhodný] JV: [ale to né to né] akorát že ve válce ta řečkovská církev československá neměla stánek, voni měli bohoslužby vždycky ráno v neděli v sokolovně v sálu, jo, PS: aha JV: a to trvalo dlouho až po válce se potom postavila postavil to co tam teďka je takovej domek,
Jarmila_(1931).txt
JV: no takhle (.) sice mě k tomu vedli k té zbožnosti, ale já mám dost samostatný myšlení, jo, takže já nejsem schopna fanaticky do něčeho, jo, takhle jít. PS: mhm JV: ((smích)) PS: takže to vás neovlivňovalo [žádným způsobem] JV: [ale no tak] tenkrát mohlo ovlivnit, že, jistě, no, ale já si myslím, že člověk může být slušnej aji bez bez takovejch věcí nějakejch.
Jarmila_(1931).txt
PS: a jak často ste jako dítě teda do toho řeč- sokolského řečkovického kina chodila? ((Kino Sokol v Řečkovicích)) JV: tam sme byli [pořád furt se hrálo, no] PS: [každý týden?] JV: no říkám to jo. PS: takže v podstatě na ka- to nedělní nedělní představení bylo pro vás jako pravidelný [že ste v neděli se šlo] JV: [no tak pravidelný] nemožu říct pravidelný byly taky doby kdy kdy sme byli s našima venku PS: mhm JV: pořád že takže ani ani do toho Husovýho sboru přesto že otec to bral tu církev takže taky tam ne pořád, protože tam tam bylo především ta příroda, to sem byla vedená a oni tak žili naši, že takže když když bylo hezky, tak se šlo ven, no.
Jarmila_(1931).txt
JV: [v Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) myslíte? PS: v Řečkovicích JV: to řečko- v Řečkovický kino ((Kino Sokol v Řečkovicích)) tam byl velkej sál na cvičení PS: no takže to museli vždycky [připravit] JV: [a prostě] tam se dávaly židle spojený takovejma těma PS: aha JV: dřeva- dřevěnejma nějak sešroubovaný do do těch nez- víte jak se spojovaly ty židle PS: jo jo JV: jo no tak to tam dávali, no a potom se to po kině zase odklízelo a uklízelo na cvičení no nebo na ty bohoslužby to tam taky takhle bylo udělaný ty židle. PS: mhm JV: no (.) našla sem tady nedávno mám to tam ještě v pokojíčku vám pak můžu ukázat, je tam plán ještě stavební plán na přístavby kinosálu v sokolovně.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm k tomu se ještě dostaneme, to mě zajímá ( ) tato vzpomínka na ty Kluky na řece ((Kluci na řece)) ale ee u u toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee e platilo tam ee že tam asi chodilo hodně lidí z těch Řečkovic? [že jo] JV: [hm] ale tam to nebylo na místa, já myslím že PS: nebylo to na místa JV: já myslím, že kam si kdo sedl tam seděl ale možná že dopředu a dozadu že možná byl rozdíl v cenách. PS: mhm a to bylo teda s- sokolské kino bylo to při projekcích nějak znát, že to je sokolské kino, byli tam například sokolové, kteří by ee tam chodili v sokolských uniformách? [( )] JV: [to ne] to ne, to ne, to bylo jako kino skutečně, no akorát že to kino to provozoval Sokol ale, ale jinak chodili lidi normálně do kina no.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a žádný představení spojený s promítáním filmu to ne, jenom film čistě? JV: no tak samozřejmě byly ee předtím teda ty ee aktuality PS: jo JV: nebo [něco] PS: [no] JV: takovýho to muselo být (protože) PS: to jsme vlastně ještě nenahrávali, takže vy ste vzpomínala na ty reklamy, že tam byly diapozitivové reklamy, JV: mhm PS: to byly nějaký reklamy nějakých [místních] JV: [místních] místních vobchůdků v podstatě nic moc, no PS: hm JV: tak jenom že se připomněli, rozhodně to ne- nebylo tak protivný jak dneska když to posloucháte ((smích)) PS: takže nějaké krát- krátké krátké promítání nějakých JV: mhm PS: upoutávek na živnostníky [místní] JV: [jen tak] jen tak ano PS: ee potom byly asi týdeníky to ste to eee to bylo JV: no to byly týdeníky normálně no říše víš- vítězí na všech frontách pro Evropu PS: ee JV: zachvátí-li tě, zahyneš PS: vzpomínáte si na nějaké reakce v kině? na ty týdeníky třeba že by diváci nějak? JV: no tak e voni ne- hlasitý být nemohli, protože všude byl nějakej fízl PS: hm JV: takže dyť to se zavíralo nejvíc sokolů bylo zavřenejch, když chcete teďka tvrdit, že že v odboju byli komunisti, ale všude byli sokoli, těch bylo nejvíc
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a vy ste taky ještě zmiňovala, že se vlastně přerušovala projekce v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ( ) čili oni měli... JV: no, vo- vono se to ven- většinou někdy stávalo někdy ne ale zřejmě jestli ty em e technický nebo nějaký ty přístroje e asi nevydržely, jo, celou dobu na na ně- něco museli přetáčet a nebo dávat něco novýho.
Jarmila_(1931).txt
PS: [takže v těch Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) JV: takže zřejmě to vybavení PS: voni měli, [jednu] JV: [možná] PS: jednu promítačku jenom, [takže museli] JV: [možná možná] možná protože vím, že někdy se tam ty přestávky děly PS: mhm a vy ste říkala, že eee tam někdo vaše známá ee vaše kmotra prodávala cukrovinky JV: no no PS: ee takže ty cukrovinky bylo možné si vzít do sálu nebo jak to fungovalo? JV: ale asi jo tam se šustilo papírkama furt, to víte, to bylo to tak to bylo aji v divadlech bohužel strašný PS: takže to bylo běžný třeba u těch dětských (přes den) JV: no nějaký takový ty bonbóny se tam prodávaly na cumlání a takový blbůstky, PS: mhm JV: vono to bylo za pár halířů tenkrát že jako...
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a bavila ste se nebo ostatní diváci během projekcí třeba mezi sebou nebo [bylo to tak] JV: [ne, já myslím že ne] (...) ale no tak víte dneska s- dneska se taky někdy lidi smějí a smějí se blbě aji v momentě, kdy by nemuseli.
Jarmila_(1931).txt
PS: já bych se ještě vrátil k tomu řečkovickému kinu ((Kino Sokol v Řečkovicích)), potkávala ste tam ee nebo ostatní svoje známé nebo vaši [rodiče třeba?] JV: [no jistě, tak] lidi se znali, to byla dědina. dyť to řečkovic- ty Řečkovice mají dneska ze všech stran ee přes- přistavený sídliště všechny pola, kde měla babička Fuksová taky svoje pole, tak tam už tam už byly kasárna navrchu na špici pola kam sme e až do do lesa kam sme chodívali k rybníku na rákosí, do lesa na houby, všecko je zastavěný,
Jarmila_(1931).txt
PS: takže z toho protektorátního období bylo to i místo setkávání [známých?] JV: [no jistě] jistě a můžu vám říct, že ani ty církve si nešly nějak po krku, protože my sme třeba s s farářem děcka z československej církve ((Církev československá husitská)) tehdy se menovala jenom českomoravská (kvůli Němcům), tak sme chodily hrát volejbal s děckama z katolické církve a s jejich panáčkem PS: hm JV: no ee a nikomu to nevadilo. protože měli sme jednoho hlavního nepřítele všichni a ee lidi ee aspoň jaksi víc si rozuměli PS: hm JV: v té době PS: a chodívala ste na filmy nepřístupné, jako? JV: ale jo taky. no vono některý filmy byly ee nepřístupný od osmnácti let a některý od šestnácti, ale ně- někdy sme se protlačili kamkoliv ((smích))
Jarmila_(1931).txt
PS: takže vy ste opravdu na ty německý moc nechodila teda, jo? JV: (hm) PS: mělo to důvody jako ee JV: ale no tak ee tak nevím, no tak možná ž- že taky vždy- říkám, vždycky sme taky nebyli doma třeba v tu neděli sobotu, (řikám), my sme prožívali hrozně tu přírodu
Rut_(1934).txt
LG: a pamatujete si na svou první návštěvu kina? RM: no to ne (.) to si nepamatuju, protože to sem byla děcko (.) a vím že to ee né nevím, mohlo to být jedině nějaká pohádka nebo něco takovýho, jo (.)
Rut_(1934).txt
a (.) potom když byly filmy jak český tak německý, který byly (.) přístupný dětem (.) tak (.) tam sem chodila (.) a nejvíc sem chodila do kina e na Bratislavské, tam bylo kino to se menovalo tenkrát Oranio ((Orania)) (..) a tak tam bylo t- byl to (.) roh Körnerové a roh Bratislavské (..) a teď je tam e to divadýlko Radost pro děti LG: mhm RM: to v těch místech (...) [a potom] LG: [a] RM: hodně teda eště sme chodili do (.) e kino Radio, to bylo na (.) na (.) Cejlu (.) na Cejlu naproti věznici (.) bejvalé (.) a teď je tam nějakej ten (.) skvoš ((squash)) nebo něco takovýho se tam (.) je to taková samostatná budova LG: mhm RM: před plynárnou vlastně (.) a do Lido bia ((Lido bio)) na Marxovou (.) (dnes) (.) potom to byla Lípa (.) po válce LG: (...) a e jak často ste teda (.) v (.) do těch deseti let (.) [ (tak) chodila do kina]? RM: [no tak] (.) to nevím jak často jako do desíti let, no ale (.) chodili sme do kina ale (.) protože to sem byla děcko (..) takže to (.) vám neřeknu jak často (..) ale jak něco bylo tak sme tam šli no a ee jako z těch dětských let z těch dětských let si nevzpomínám na všecko (.) já <si hrozně moc pamatuju> že sme byli (.) na Pepině rejhal- e Rajholcové nebo Rejholcové ((Pepina Rejholcová)) LG: mhm RM: se to menovalo (.)
Rut_(1934).txt
a e potom tam byl ee byly pohádky (..) Sně- Sněhurka e a sedum trpaslíků a e ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) (..) já si jako děcko na ty filmy moc nepamatuju (.)
Rut_(1934).txt
ale za té za tu válku to nebylo zase tak často, chodili sme ale (.) vyloženě na nějaký dětský filmy nebo tak
Rut_(1934).txt
LG: (..) mhm a s kým ste chodila během toho dětství do kina? RM: no z e buďto s- sem šla (.) s dětima co sme se kamarádili v domě LG: mhm RM: a (.) nebo (.) když bylo něco tak někdy šla aj maminka se mnů (.) ale (..) to j- s- nemůžu si vzpomenout jako (.) na ty dětský filmy si vzpomenout nemožu (.)
Rut_(1934).txt
LG: a e teda během těch ee školních let ste ty kina navštěvovala s kamarádkama? myslím ještě jakoby během války RM: [no] LG: [to] byli to byli němečtí přátelé? RM: ne ne ne ne to sme byly jak český [děcka] LG: [mhm] RM: sme byly [děcka] LG: [jo jasně] RM: sme byly že no (.) to byly já sem (.) dost kamarádila víc s těma českejma děckama (.) protože e to bylo e taky tím (.) že můj tatínek byl zavřený (.) tak (.) i když sem chodila do německé školy, tak sem těch k- (.) kamarádek měla ale víc sem měla těch (.) českejch v domě (.) co byly v domě a (.) já sem se těm německým jako ne (.) že bych stranila (.) ráda bych byla s nima, ale (.) rodiče těch dětí (.) e mě tak nějak e (.) třeba sem směla k jedné kamarádce chodit (.) jedině když nebyl doma její otec (.) jo? LG: [mhm] RM: [takže] sem byla tak nějak (.) odstrkovaná víc LG: jo RM: to bylo daný právě tím... i když (.) se to nějak tajilo (.) ale (.) i ve škole to věděl učitel (.) že otec je zavřený (.) a byl to slušnej člověk (.) že ten (.) mně to nedaval nikdy znat (.) neměla sem problémy (.) a (.) maminka totiž za ním šla a řekla mu (.) že prostě je otec zavřený (.) a on (.) i když měl (.) hákovej kříž ten odznak té nacistické strany (.) tak byl takový že řekl do školy se toto nebude zatahovat (.) a takže sem ty problémy v té škole neměla, ale byla sem (.) děcko dost dostrašený, jo LG: mhm RM: protože sem přece jenom (.) věděla pořád že (.) musím (.) (no) musím se držet stranou, no LG: a jaký byl názor e rodičů nebo (.) e školy na film? na navštěvování kin a podobně? RM: to oni vůbec o to se nikdo nezajímal ve škole nikdo se nezajímal o to LG: a e během teda těch školních let byl pro vás ten film důležitý (.) navštěvování toho kina? RM: no ano, byla to taková pěkná zábava že pro děcka, že (.) (že) my sme chodili ješče e do do toho divadla do Typosu do ka- na Kašpárka Turka (.) a to bylo český a já (.) dodnes nechápu <jakto že sem tomu rozuměla> (.) protože já sem neuměla česky [mluvit] LG: [mhm] RM: a děcka neuměly mluvit německy v tom domě (.) ale my sme si společně hráli a (.) každej sme si mleli svoje a my sme si rozuměli (..) a bylo to dobrý až do toho pětaštyrycátýho roku (.) a až prostě (.) bylo konec války (.) tak se aj (.) ty český rodiny k nám postavily tak nějak (.) zádama (.) a (.) jako tatínek jak se vrátil z toho koncentraku, tak sme se z té (.) Bratislavské odstěhovali na Merhautovou (.) do úplně novýho prostředí (.) a tak tam sem to... i když to lidi věděli, protože moje maminka neuměla dobře česky (.) tak e (.) se k nám chovali slušně
Rut_(1934).txt
LG: tak jaká kina ste navštěvovala? nebo spíš jako jaké filmy ste navštěvovala? RM: e jako po válce? LG: ne bě- během během války RM: to sme šli i na českej film LG: mhm RM: no (.) ale pravděpodobně <sem tomu rozuměla, jo>? ale to byly fakt takový (.) filmy legrační a takový, jo (.) takže (.) já vím ešče tam byl ten (.) film tam hrál myslím Plachta ((Jindřich Plachta)) (.) o tom e (.) co měl toho koně (.) ježiš můj přítel (.) jak se ten film jenom menoval? e (..) Karel a já (.) Karel a já Karel byl ten kůň <a (.) on hrál toho> majitele tak to vim (.) že sem viděla taky a (.) hrozně se nám to líbilo <teda, že> LG: a byla nějaká kina jako které spíš která spíš hrála německé filmy (.) (a) nějaká která spíš hrála ty české? RM: no tak (jo) možná v tom městě jo ale (..) to to no určitě to bylo trošku prostřídaný (.) a (.) já si myslím, že v takové Alfě ((Alfa)) a tam (.) že dávali vyloženě německý ale (..) tam aj český filmy dávali sem tam (.) nebylo to zakázaný a bylo to jako tak nějak (..) ale to vite jako děcko se člověk o to nezajímal LG: mhm RM: a šli sme jenom (.) tam kam sme mohli (..) že do těch kin sem chodila potom (.) víc po té válce (.) jako děcko málo, že LG: mhm RM: no LG: em (.) ee měla ste ňáká oblíbená kina? RM: no oblíbený byly ty naše (.) v tom okolí (.) jo do toho Lido bia ((Lido bio)) LG: mhm RM: na tu Marxovu a nebo do té (.) e do toho Radia ((Radio)) potom to byla Radost po válce (.) tak tam tak tam sme chodili to byli jako ty naše kina (.) a tam dávali taky všecko možný (.) český německý český německý (.) a (.) my sme hlavně vyhledávali pohádky, kde byly pohádky nějaký LG: a ta vaše oblíbená kina e ty měly ty byla jako pro vás přitažlivá e kvůli té blízkosti nebo jako byla ještě v něčem jako lepší než ty ostatní? RM: <no> jako (.) děckám se nám to líbilo, protože (..) to bylo něco takovýho (.) velikýho, úžasnýho (.) teďka tam byly ty bifé, tam byly bonbóny <tak to se nám líbilo, že, tady toto> LG: jo RM: [no a] LG: [tak] (.) mhm RM: a obyčejně sme seděli vpředu, že (.) no takže (..) (no) tak LG: a vy ste teda e před tím představením navště- e navštěvovali ty ty bifé jako dyc- dycky (ste si tam nakoupila)? RM: no koupili sme si nějaký ty bonbónky, že (.) a (.) dycky sme dostali nějakou tu korunku (.) doma a (.) mohli sme si něco koupit no ale (.) nebylo to tak nějak strašně moc, že (.) sem tam (.) (protože) ke konci války vůbec už sme nechodili (.) jak už začalo e začaly být ty nálety nebo tak (.) tak to už sme vůbec nechodili do kina (.) nikam (protože) to už bylo nebezpečný LG: a (.) předtím, když ste tam jako pojídali ty (..) e ty (.) e cukroví a pili [ste tam] RM: [no] LG: vyrušovali ste třeba nějak během toho (.) představení, když ste byly jako malé děti (.) [ty diváky]? RM: [no určitě] sme šustili [] <určitě (.) (no ale)> (protože) sme chodili většinou na tu štvrtou (.) jo jak to bylo odpoledne LG: mhm RM: a tak e (.) nebo možná to bylo aj dřív <já nevím už> na kolikátou to bylo, ale ty představení kde můžou být děcka, že (.) a nebylo toho zase strašně moc (..) ale když něco bylo, tak sme šli (.) no LG: a pamatujete si (.) e nějaké hlasité e reakce během filmu (.) při ňákých promítáních? RM: no jedině smát se smát [jo] LG: [mhm] (..) a tleskali třeba lidé po [skončení filmu]? RM: [ne ne ne ne] ne (.) ne LG: hm (..) jak... chodila... byla ste někdy na nepřístupném filmu, když ste byla jako hodně malé dítě? (.) [( )] RM: [ne ne] ne ne
Rut_(1934).txt
LG: a e jako dítě, pamatujete si (.) třeba ty týdeníky promítané [během těch]...? RM: [no no] ty byly německý (.) vždycky německý (.) a vždycky se ukazovalo jak (.) se vyhrává jak vyhráváme tu válku (.) a (.) propaganda propkakanda ((přeřeknutí)) propaganda to byla (.) jo? LG: [a jak s- ...] RM: [protože] to už e vzpomínám si když už (.) Němci ustupovali (.) už začínali prohrávat (.) pořád se jenom ukazovalo jak se vyhrává a jak (.) jak sou na tom dobře já vím že sem přišla domů a (.) a (.) tak sem to vykládala horlivě jak to tam bylo (.) no a maminka řikala (ale) vono to stejně není pravda, víš? ono to není pravda (.) ale ty to nesmíš nikomu říkat (.) (protože) poslouchali (.) poslouchala ten Londýn (.) tak byli s- dost informovaný (.) bylo to tajný teda ale poslouchalo se LG: a jak ste na to dítě teda reagovala kromě toho že ste e jako věděla (.) že to není pravda? RM: no (..) musela sem slíbit (.) že o tom nebudu s nikým mluvit (.) co se doma řekne (.) že nesmím mluvit (.) taky sem se někdy proplkla (.) a (.) vždycky to teda dopadlo dobře že vždycky zasáhl někdo z dospělých (.) a tak se snažili (.) snažili (.) maminka a ti naši známí přede mnou nemluvit o takových věcech
Rut_(1934).txt
LG: mhm (..) a kromě těch týdeníků promítalo se ještě něco (.) jako (.) z čeho byl složený ten program (.) v kině? RM: no já myslím že (.) jestli byly (.) před válkou už nějaký ty reklamy, to nevím (.) ale myslím si, že to začínalo jenom týdeníkem
Rut_(1934).txt
(.) a vidím vidím dodnes jak (.) tanky jedou a ukazovaly třeba ten novej tank ten tank tygr ((Tiger)) jak (.) svaloval stromy jak projížděl zdima jo a tak (.) takže to bylo pořád jenom tady toto (.) pořád jak (.) jak vyhráváme (.) tak (.) no takže
Rut_(1934).txt
LG: a když ste byla dítě? RM: to nevím (...) když to byla pohádka, tak to muselo být dobrý LG: mhm RM: že (.) a když to byla nějaká veselohra (.) to se zase vědělo (.) že to je bezvadný a tak se na to šlo LG: a jak se o tom vědělo (.) jak ste se dozvídala o těch filmech? RM: od těch lidí co (.) co to tam na tom byli LG: [mhm] RM: [nebo] od děcek děcka si řekly všechno LG: a jinak ste ty informace o filmech nezískávala jinak? jenom přes ty kamarády? RM: no no
Rut_(1934).txt
LG: mhm (..) a ee e (.) a jakou roli hrálo to jestli ten film byl němý nebo zvukový? RM: no němý sem (.) němejch to bylo akorát jenom lauri a hardy ((Laurel a Hardy)) takový ty tam [ale] LG: [mhm] RM: jinak sem němý filmy žádný neviděla LG: a na ty na ty němý co ste zmínila, na ty ste chodila do kina? ten e Laurel a Hardy? RM: jo jo Laurel a Hardy (.) no (.) sme šli, no
Rut_(1934).txt
LG: jo (..) my sme mluvily už o těch týdenících e skládal se teda ten program projekce ještě z něčeho jiného? RM: skládal? jestli se [skládal]? LG: [no jestli] se skládal jestli tam bylo kromě toho hlavního f- filmu a týdeníků ještě něco jiného (.) ne e? RM: ne ne LG: a bývaly třeba přestávky? (.) [( )] RM: [ne ne]
Rut_(1934).txt
LG: mhm (.) o těch týdenících už sme mluvily a (.) byla ste někdy na promítání nějakého filmu v domácnosti (.) u někoho? RM: ne ne
Rut_(1934).txt
LG: (...) mhm tak tady sou (..) jo jestli třeba e v té protektorátní době e (.) jestli e ste viděla třeba jako když někoho vyvedli z kina nebo nebo něco takového? RM: no já né LG: [mhm] RM: [protože] jako děcko sem nebyla večer, že? LG: jo RM: ale moje maminka zažila razie (.) v kině, jo, že hledali (.) a hlavně (.) kontrolovali, jestli mají obč- e jestli mají průkaz nějakej, jo? LG: mhm RM: a e hlavně to bylo kvůli tomu (.) že hledali třeba (.) nežádoucí osoby (.) Židi nebo něco takovýho LG: mhm RM: který měly zák- e zákaz že (.) chodit j- za války (.) takže ty razie bývaly (.) že to se (.) uprostřed filmu rožlo všechno (.) přestalo se hrát (.) vtrhli tam (.) ti gestapáci a (..) a vyváděli LG: ee (..) byly ty razie jako (.) časté (.) v tom kině? RM: no tak to nevim jestli byly častý, ale byly LG: a viděla maminka teda i když někoho třeba vyvedli nebo tak? RM: no určitě LG: [jo]? RM: [určitě] (..) vyvedli LG: a během toho týdeníku (.) když se tam třeba objevil Hitler na plátně nebo tak, tak reagovali na to ti diváci nějak? RM: ne ne LG: ne e? (..) em (...) když se teda ta končila válka ee když končila ta válka, měnilo se nějak chování těch diváků v kině? RM: to nevím [to už se ani] LG: [nebo obecně]? RM: do kina myslím moc nechodilo (.) když končila válka LG: a kdy s- s- se teda jakoby ke konci války přestalo (.) jako (.) chodit do toho kina? vy ste říkala, že ste přestala chodit do školy RM: no ano ano (.) jak už byly (.) ty nálety častější LG: [mhm] RM: [to bylo] ee začátkem pětaštyřicátýho roku a koncem štyřiaštyřicátýho (.) to už byly nále- e to už byly poplachy (.) a to už ee (.) se lidi e báli chodit, protože určitě chodili ješče (.) ale já si myslím, že už to bylo omezený aj všechno (...) protože to měli lidi jiný starosti (.) než chodit do kina (.) za války se necho- ke konci potom tančit nebo něco neexistovalo
Rut_(1934).txt
LG: (...) jo a ještě e já sem zapomněla (.) během toho protektorátu (.) když se (.) promítaly ty filmy, to vlastně (.) jakoby celé vaše dětství skoro (.) byly v těch filmech povinné třeba německé titulky (.) nebo tak? RM: no (.) byly (..) když byl českej film (.) tak byly německý titulky (.) ale když byl německej film, tak myslím že titulky nebyly
Rut_(1934).txt
(tak) jako (.) a p- a protože to byla vždycky (.) do toho kina jít (.) t- to byla vždycky událost taková, že
Rut_(1934).txt
RM: my sme měli přátele LG: mhm RM: my sme měli (.) a ona byla oni utíkali v osumatřicátým roce celá rodina utíkali z Vídně sem před Hitlerem LG: mhm RM: no a tady je to potom (.) zasáhlo, že a ona byla potom (.) tuším v tom třiaštyřicátým roce zavřená do toho do (.) Terezína a (.) taky chodili hodně do kina a to právě tenkrát při té razii (..) od té doby potom už nešli (.) protože ee to bylo (.) velký štěstí velký štěstí (.) nevím jakým způsobem se jim podařilo (.) teda vyklouznout ven (.) v tom návalu nějak a ona teda proklouzla s ní aji s manželem jejím (.) a on byl (.) odvedený do (.) pracovního tábora do Norska
Rut_(1934).txt
LG: a vy ste říkala, že (.) myslím že vaši maminku při té razii jednou že že [(neměla)]... RM: [vyvedli] vyvedli LG: [mhm] RM: [protože] neměla (.) doklady, jenomže to byli právě na Bratislavské v kině LG: mhm RM: a my sme na té Bratislavské byli ((kino Orania)) LG: jo RM: tak s ní jeden ten (.) důstojník nebo co to bylo (.) ti vojáci co byli (.) tu razii dělali (..) šel s ní k nám domů (.) ona se prokázala tím (.) a bylo to v pořádku LG: mhm RM: protože ona říkala, že to zapomněla doma, že tady bydlí kousek (.) takže (..) bylo to (.) to bylo vždycky to štěstí nějaký (.) co člověk měl (..) a to ta ee ta ee paní Nojová ta (.) už nechodila nikde (.) ale potom byla zavřená [že potom šla]... LG: [to byla ta] to byla ta maminka toho...? RM: to by- toho chlapce, no LG: toho chlapce (.) mhm RM: no no (...) [ten] LG: [a] (.) oni se oni se jako nebáli po- porušovat ten zákaz (.) to- toho choz- z- z- zení do kina? RM: no tak s- pořád měli štěstí, že, tak LG: mhm RM: ale potom už to jako (.) pak už nešli (.) no maminka mohla, protože měla doklady
Rut_(1934).txt
RM: no jistě když se mně ten film (.) líbil nějakej, tak s- se o tom mluvilo (.) to bylo bezvadný jak to a e každej film takovej co byl dobrej (.) tak se prožíval ešče doma LG: a když ste byli třeba e děti (.) hráli ste si na ty filmy (.) nebo zpívali ste si písničky? RM: ne ne ne ne to ne to sme si nepamatovali písničky LG: mhm RM: ale (.) hráli sme si na tu postavu třeba LG: jo RM: když tam byla nějaká princezna nebo něco (.) tak sme si hráli na tu princeznu a na toho prince, jo takový (.) tak to ano (.) to sme tak nějak prožívali (.) ale
Rut_(1934).txt
(..) a tak jó byli byli aj nějaký blbý filmy ee sem říkala no že sem na ně vůbec lezla (.) ale málokdy (.) jinak se mi ty filmy skoro všecky líbily (.) některé víc, některé míň (.) když byl třeba takovej ten Carův kurýr (.) to byl myslím dvoudílnej dokonce film (.) no to to byl film jak (..) to už (.) no tak tak
Frantisek_1932.txt
LG: jo. (.) dobře. tak teď tu mám dycky různé sady otázek a ta první sada otázek se teda váže k vaší dětské zkušenosti s biografy, to znamená jakoby do ukončení obecné školy, tak do těch deseti let, já vím že to je jakoby FR: [já vim] LG: [těžké vzpomenout si] FR: [no tak je to pravda] e e navštěvovali sme e LG: mhm FR: to byly ee e (.) f- filmy který byly pro děti, LG: [mhm] FR: [nemohli] sme chodit na LG: jasný FR: ty staré e ty co nej- nebyly pro nás LG: mhm FR: a to to sme chodili e to by- to hrálo kino o půl čtvrté LG: mhm FR: o půl šesté a pak o půl deváté, tak nějak, (.) to už si přesně nepamatuju. ale (to) myslím že si (tak) dost pamatuju eště. LG: a hm vzpomenete si na svoji první návštěvu kina? aspoň aspoň trochu, FR: (.) to už ne. LG: to už ne? tak nevadí. a jakoby v tom dětském věku jak často ste chodil do toho kina, FR: moment, teď abych to řekl [tak] LG: [mhm] FR: mohlo se chodit do toho kina pokud byly na to peníze, LG: jasně, [mhm] FR: [protože] ee (.) otec e e tenkrát se tolik nevydělávalo aby LG: mhm FR: děti mohly chodit do kina. takže do (platby) to sme chodili do těch desíti to bylo vesměs to kino Radosť ((Radost)) a e (.) Radosť ((Radost)) a (.) e kino Lípa, pak byl na Bratislavské kde je dnešní ee (.) divadlo Radosť ((Radost)) tak tam byl taky ale už si nepamatuju název, tak LG: Orania? FR: ano ano, to bylo vono
Frantisek_1932.txt
LG: <no, mají na to studenty, kteří jim s tím pomáhají> a s kým ste chodil do kina, v tom věku dětském, FR: no s bratrem. LG: s bratrem? FR: no (.) LG: a hm chodila s vama třeba někdy maminka? FR: ee matka e ta když tak chodila e večer do kina, (protože my sme chodili to bylo) do těch LG: [mhm] FR: [šesti,] ale to to už sme se pohybo- pohybovali svobodně jako LG: mhm FR: sice sme nevy- nevyváděli takový lumpárny jako dnešní děti LG: mhm (...) a hm chodil ste třeba kromě toho bratra i s přáteli nebo se spolužáky do toho kina? FR: no tak e e kamarády sem měl, to se vždycky (sešlo) to se sešla taková LG: [mhm] FR: [banda] ňáká a (.) šli sme do kina. LG: jo. a v tom dětském věku jakoby rozlišoval ste to jestli to sou jako čeští kamarádi, němečtí, židovští a tak FR: moment, e no tak ee (..) hm já to řeknu LG: mhm FR: hm podle Marxová, Marxová (byla) ryze dělnická čtvrť, LG: mhm FR: Marxová (byla) Císařská, Francouzská, Přadlácká, to bylo vesměs dělnická čtvrť, ti cigáni se tam nastěhovali teprve LG: jo, FR: <teprve teď> LG: <tak o tom mluví každý to je v pořádku> FR: (.) jo? teprve teď. a to ee (.) díky jednomu že e pan Husák zaplatil cigánům na Slovensku a e dal jim peníze aby byli tady, LG: mhm FR: zůstalo to tady všechno, dělat dělat nebudou. LG: to je jasný. (.) no a jakoby tam tam byly teda děti těch e těch dělníků, FR: tam chodi- e prostě chodily, e prostě děti byly děti, nebyly [nebyly to ňáký] LG: [jo jasný] jakože to chápu, FR: e rozdíl tam nebyl jestli je to Němec nebo Čech, LG: mhm FR: převážně to mluvilo česky LG: mhm FR: jo? takže ( ) problémy nebyly, LG: jo jo jo. a hm (.) vyjadřovali ňák třeba vaši rodiče názor na ty filmy nebo na kino (a tak?) FR: no tak rodiče věděli že na co deme do kina. LG: jo. [takže] FR: [jo?] takže e nás na to pustili. LG: mhm (.) a třeba ve škole m- mluvilo se ňák o filmech? FR: ne, ten- LG: [(o fil-)] FR: [tehdy] se o tym nemluvilo jako, LG: mhm FR: (protože) to byla obecná škola (tak ) to to ne, LG: a jak pro vás v tom dětském věku byl ten film důležitý, FR: no tak my sme e před- buďto pohádky nebo LG: mhm FR: dobrodružný filmy, ale ne aby tam byla válka, protože té války tenkrát nebyl tolik zavedený v té v v těch kinech jako je dneska. LG: mhm (.) a e já nevím měli ste v tom věku ňáké oblíbené herce nebo herečky? FR: tak to ne, to ne, protože my my kluci my sme měli e (tak) nevyhraněnou e nebyli sme vyhraněný ten nebo ten herec, LG: jo FR: bylo to pěkný, tím to končilo.
Frantisek_1932.txt
LG: (...) jo, a kromě těch kin co ste navštěvoval jakoby do těch deseti let potom jako myslím po ukončení té obecné školy ste navštěvoval ta samá kina nebo ste chodil i do ňákých [jiných] FR: [no tak] ee LG: (potom) když ste byl [(starší)] FR: [potom] sem bydlel e na Kolišti, tak to sme navště- e to bylo, kino Kapitol, skala ((Scala)) LG: mhm FR: skala ((Scala)) ee a e někdy se chodilo do (Králova Pole) kde byla e kino Morava a pak (jak se menuje) to druhý kino si nepamatuju, to zlikvidovali ((Bio Besední dům)), LG: mhm FR: (..) byly tam dvě kina, to vím. (.) e naproti tomuto, jak se tomu říká, naproti Slovanskému náměstí. tam bylo kino ((Bio Besední dům)). LG: jo. FR: dneska tam e prodávají hadry a tak dále. LG: (..) a měl ste ňáké oblíbené kino? FR: (..) ne, to to sem ee podle výběru filmů sme šli [do kina, ne] LG: [jo] mhm (.) a bylo v Brně nějaké kino jako do které ste jako vyloženě neměl rád, že ste tam (i) nerad chodil? FR: hm to ne, to to bylo stejný, pokud tam byl dobrej film LG: jo, FR: tak se tam (doopravdy) šlo. LG: mhm (.) a tak teda v tom případě já tu mám otázku jestli e (.) jestli ste si třeba vybíral typ kina podle toho s kým ste šel, jestli ste šel s ňákou slečnou, [nebo s kamarády] FR: [no tak v té době] e slečny to nebyly, LG: mhm FR: (protože doopravdy) ee to byla víc (vícero- méně) ee (.) chlapecká parta, LG: [] FR: [a tak dále] LG: mhm (.) a hm jak ste se teda jakoby v tom kině chovali, s tou partou, FR: pokud se hrálo kino e tak tak to bylo slušný, LG: [mhm] FR: [ee] občas se tam ee ne během filmu, ale (ten) film než se začal promítat LG: [mhm] FR: [tak tam] ňáký ty řečičky byly LG: [jo] FR: [ne teda] (.) ňáká ta lumpárna se udělala, [ale] LG: [mhm jo] (.) a hm (.) konzumovali ste tam jídlo nebo pili ste tam nápoje během toho [filmu?] FR: [ne] to neexistovalo, (.) jo, potom, (to) zavedlo jednou, když byly e večerní [programy] LG: [mhm] FR: (.) tak chodili a prodávali prostě jak je dneš- dnešní le- le- e Ledňáček, LG: [jo] FR: [a to byla] prostě zmrzlá voda e a to se lízalo, LG: jo. mhm. a to bylo u těch večerních projekcí [jenom?] FR: [e u u] pouze u těch večerních. LG: mhm. a (.) to fungovalo jak, to (jakoby) přímo před tím filmem [tam přišla ňáká slečna] FR: [moment e před] filmem ee e to obcházely LG: mhm FR: a prodávali a potom během přestávky, ne během filmu ne. LG: jo, mhm. (.) a bavili ste se třeba s tou partou těch kluků během té projekce o tom filmu? FR: ne. LG: a zažil ste že by třeba (.) nemyslím ta vaše parta, ale nějací jiní lidé v tom kině ňák reagovali na ten film hlasitě FR: to se nedá říct, protože tehdá byly úplně ee úplně jiná ee (.) jiný filmy, úplně něco jinýho než [je dneska] LG: [mhm] FR: jo? LG: [jo] FR: [(protože)] doopravdy, e to byly e zábavný potom byly e potom byly filmy jako kde hrála e Věra Ferbasová, LG: mhm FR: ee (.) Hrušinský ((Rudolf Hrušínský)), Korbelář ((Otomar Korbelář)), (.) e všechny jména už si [nepamatuju] LG: [mhm] (.) a bývalo běžné, že se po skončení filmu tleskalo? FR: em-em, prostě, zhaslo se a e LG: [jo] FR: [odcházelo] se. LG: mhm a (.) kromě těch kamarádů třeba se kterýma ste do toho kina šel, potkával ste tam jiné známé v tom kině? FR: no tak LG: [na těch filmech?] FR: [vesměs] to byl e to byl vesměs ee tam z okolí, LG: jo, FR: jinač že by se pře- přesouvalo z jedné čtvrti do druhé to to neexistovalo. LG: mhm (.) a třeba potom když ste šli z toho kina, bavili ste se o těch filmech? FR: ne, to to sme se rozešli <a šli sme dom> LG: <jo> tak jo. tak byl ste jako dítě někdy na na nepřístupném filmu? FR: (.) to sme se nedostali, (protože) ti uvaděči to hlídali do- doopravdy dobře LG: <a zkoušeli ste to?> FR: no, snažili sme se, LG: ((smích)) FR: <jenže oni nás vyhodili> ((smích)) LG: a hm třeba ňákým vašim kamarádům povedlo se to? chlubili se nebo tak ňák? [věděli ste o tom?] FR: [ne ne] e nezdařilo se, (protože) ti uvaděči z- nás znali, LG: <jo> ((smích)) jo, a byl ste někdy v kině bez placení? FR: <tak to sme se nedostali> ((smích))
Frantisek_1932.txt
LG: jo a (.) teda jako když ste byl malé dítě, tak vaši rodiče se rozhodli společně že budete vychováván jako křesťan FR: no jako křesťan LG: [mhm] FR: [protože] otec neměl (proti tomu) námitky. LG: jo, jasně. a e chodíval ste teda do kostela? FR: no tak e (.) protože jsem navštěvoval e školu, takže sem musel chodit do do náboženství LG: [mhm] FR: [tak] sem chodil sice (jsem měl) problémy s tím ee s katechetem jak to že nechodíš do kostela a tak dále,
Frantisek_1932.txt
LG: (...) a hm stalo se třeba někdy že ste místo toho abyste šel do kostela navštívil kino? FR: no tak dopoledne se nepromítalo. LG: jo. mhm a tak podle čeho ste si vybíral ten film na který ste šel do kina, FR: no tak to sme si dycky vybírali to abysme se pobavili LG: mhm FR: abysme se pobavili, ne že bysme spe- něco specielně, to ne. LG: (...) a hm (.) jak jste získával o těch filmech informace FR: no podívejte se, ne- e dřív bylo, e byly prostě, u každýho kina byly prostě obrá-zy film- obrázky filmový LG: mhm FR: z toho filmu co tam jako je, to to bylo. dneska když dete do kina, tak nevíte pomalu (na co) dete. LG: a třeba v novinách a v časopisech FR: to bylo prostě (.) byly prostě seznam (.) kin LG: mhm FR: jo? a tam byly ten a ten (.) ty filmy. LG: jo. (.) a hm (.) teda ale nejčastěji jste chodil k těm k těm kinům číst si to FR: ty ty co byly LG: jo, FR: to bylo na na bejvalým cej- teda dneska je to zas Cejl ((kino Radio)) a na tu Marxovou ((Lido bio)), jo? LG: mhm (.) a hm bylo jako při tom výběru toho filmu důležité kdo tam hrál? FR: no tak my sme neměli neměli sme vyhraněný názory na herce. LG: jo, takže jste neměl oblíbené herce [( )] FR: [ne ne] LG: mhm FR: e ty oblíbený her- herce sme měli ee prostě, až e (.) až potom ve stáří (kdy to byl) e tento, Ladislav Pešek, LG: mhm FR: a ta e herecká skupina ta co tady byla, LG: jo. FR: jo? Otomar korbe- Korbelář ((Otomar Korbelář)), hm moment, jak von se menuje, karel hégr ((Karel Höger)) LG: [mhm jo] FR: [karel hégr] ((Karel Höger)) je původem z Králova Pole, LG: (..) ale to bylo potom teda až později [jako když ste byl ( )] FR: [to bylo pozděj] ale v těch filmech oni už hráli.
Frantisek_1932.txt
LG: (.) jo. (.) a hm jakou roli pro vás hrálo to, jestli ten film byl němý nebo zvukový FR: no tak němý byl e byl tak e za nás, LG: mhm FR: už e ta e ty němý filmy nebyly tolik. LG: jo. FR: jo? to byl jedině kdo to byl laurel a hárdy ((Laurel a Hardy)) LG: mhm FR: jo? to byla ta éra [těch němých] LG: [jo] FR: filmů, laurel a hárdy ((Laurel a Hardy)) (.) Frigo na mašině LG: [jo jo jo] FR: [no prostě] ty LG: [jo já vím co myslíte mhm] FR: [ta je ta ta éra] těch filmů.
Frantisek_1932.txt
LG: (.) a bylo pro vás důležité, z jaké země ten film byl? FR: to ne to by- to e to nehrálo roli, (protože doopravdy) šli sme se pobavit LG: [mhm] FR: [a nedívali] sme se na to jestli to je Amerika nebo Německo a tak dále. LG: jo. (.) a kdybyste měl popsat, co v té době pro vás byl jakoby dobrý film, jakoby co ten film musel mít, abyste se rozhodl, že na něj do toho kina pudete, FR: (.) to (je těžké) můžu e to těžko můžu e toto odpovědět, LG: [mhm] FR: [protože] (.) toto (..)
Frantisek_1932.txt
LG: [a během] a během války? FR: během války (.) to sme moc nechodili. LG: jo jo. FR: to byly sice to byly víceméně takový limonádky, jo? LG: [mhm] FR: [červená] knihovna bych to řekl, LG: <mhm> FR: jo? některý filmy mám doma.
Frantisek_1932.txt
e velmi dobrý to byly předválečný filmy byl hugo hás ((Hugo Haas)) LG: mhm FR: (.) e některý a von hrál (.) Okénko to hrál tam rasa (.) no prostě, a jestlipak víte kde bydlel v Brně LG: to nevim, FR: (.) Biskupské náměstí ((Biskupská)). LG: jo? FR: když jdete e nahoru na Petrov LG: jo jo jo, já vím [kde to je] FR: [tak je] tam je takový plácek (zprava) a když tak tam je pamětní deska, kde oni žili. LG: jo? FR: Pavel a p- Pavel a hugo hás ((Hugo Haas)) pavel hás ((Pavel Haas)) ten zahynu- ten zahynul v koncentráku
Frantisek_1932.txt
LG: jo. hm kromě teda, během té války jestli ste měl ňáké (prostě) ji- záliby, nebo koníčky, nebo tak něco, FR: podívejte se e (.) e byl- e ee někdy mě titulovali taky že su Žid a tak dále, (o to nej-) protože věděli že otec byl Žid LG: mhm FR: tak mě titulovali taky že sem Žid, LG: aha FR: ale, (.) že by e ňák naši lidé (.) naši lidé nej- e prostě byli horší někdy než ti Němci, protože jak se říká Turek, (.) ee člověk poturčenej je horší Turka. LG: jo, rozumím. takže jakoby hm (.) ste FR: někteří nadávali, někteří ne, e to to bylo e podle podle nálady to měli, pokud sem se jim líbil nebo nelíbil, tak takovýmto způsobem. LG: a já to nechápu, to bylo jakoby běžné že prostě takhle li- lidi druhým lidem prostě nadávali (já nevím) na ulici FR: to je běžný, to bylo běžný, to ee když chodili ti hitlerčici LG: mhm FR: jo, tak když oni šli ee oni měli bubínky a měli vlajky a jestli někdo nesundal (.) e čepici a nepozdravil tak šel a LG: (..) to je hrozný, (fakt)
Frantisek_1932.txt
LG: jo. no já tam mám otázku ee jestli byste mohl ňák popsat, jaké byly rozdíly v těch kinech, jako jestli byly ňáké lepší horší... FR: no tak e (.) byly lepší, to byla e kino skala ((Scala)) [kina] LG: [mhm] FR: Kapitol, LG: jo. FR: Moderna, na Dominikánským náměstí (.) to byly klasický kina. LG: jakoby ty premiérový? FR: co? LG: [ty premiérový?] FR: [to by-] tam se taky promítaly premiéry. a pak e předměstí, tak tam přišly už ty e došly ty filmy kde běžely kde prostě už to běželo, v těch velkých kni- kinech. LG: mhm (.) a hm (.) jak to třeba v tom lepším kině vypadalo, jakoby vevnitř. FR: podívejte se, ee kdy- (.) v těch normálních kinech, LG: (no) FR: byly e dřevěné [lavice] LG: [mhm] FR: a tam už to bylo polstrovaný. LG: jo. (..) a hm z čeho se obvykle jakoby skládal program té projekce, (jako) kromě toho hlavního filmu, FR: e byl e byly tyto, (.) byla reklama a potom e byl e týdeník. LG: jo. a ty reklamy byly byly jakoby jaké, nebo jak ste o o tom [( )] FR: [e ty reklamy] byly e (.) ty reklamy byly e tyto, e co se kde prodává kde se co vyrábí, LG: mhm FR: e e zubní pasta a různý věci, LG: jo. FR: ale moc toho už e na jídlo nebylo, protože doopravdy LG: [mhm] FR: [nemohli] si toto dovolit. LG: (.) a hm (.) bývaly běžné (.) ňáké třeba jakoby ukázky z jiných filmů, jakoby třeba příští týden vám promítneme, FR: ne ne. [nic] LG: [ne?] FR: takovýho. LG: a nebo ňáké krátké filmy? (.) před tím hlavním? FR: (.) to někdy bylo, někdy ne. LG: mhm ale nebylo to pravidelné. FR: nebylo to pravidelný, a když byly ty krátký filmy, to bylo e na náměstí Svobody ((kino Central)) LG: mhm FR: a potom u di- e potom u nádraží ((kino Ohne Pause)). LG: jo. a to tam probíhalo jak třeba u toho nádraží, FR: to šlo vod desíti od rána do desíti do večera, LG: jo. FR: (furt) se to střídalo. LG: jo. (..) mhm (.) a hm přitom hlavním filmu byla tam nějaká přestávka? FR: hm někdy jo, ee LG: [jo] FR: [e kvůli] tomu protože tam neměl dvě pro- e neměl e dva promítací přístroje, takže aby prostě najel na druhej tak to LG: (.) jo a o té přestávce se dělo v tom kině jakoby [většinou ( )] FR: [nic] převážně sedělo se [nebo ee] LG: [jo jo jo] a čekalo FR: (..) e děti kecaly a... LG: mhm FR: <však to znáte> LG: <jo jo jo> eště sem se chtěla zeptat na ty rozdíly v těch kinech, jestli jakoby hm (.) během té války potom byly ňáká kina e která byla jakoby spíš německá, a některá která byla spíš česká, protože někteří FR: [no] LG: [pamětníci] to jakoby zmi- zmiňovali. FR: (.) e podívejte se, byly filmy který byly ee kde byly německý titulky LG: mhm FR: potom se dovážely ňáký německý filmy jako řekněme e žid sís ((Žid Süss)) LG: mhm FR: slyšela ste o tym filmu? LG: mhm FR: e musím za Petrem, ten mně ho natočí, von ho má. LG: mhm FR: jo? takže doopravdy on má hodně těch filmů, (.) ty který byly, (.) vždycky se chválili Němci, že ničili všechno na co přišli. LG: (.) a během té války já sem si teda myslela že (.) jakoby u všech filmů byly povinné ty německé titulky. tak to to nebylo? FR: u všech českých filmů ano. LG: jo. FR: no, LG: (.) a FR: a z německých to za- e to když bylo německy, tak se tam dávaly český titulky. LG: jo. mhm a ty e potom během války ty třeba (.) jakoby ty plakáty k těm filmům (.) ty popisky u těch e kin bylo to německy nebo česky? FR: bylo to obou- e hm dvoj- dvoujazyčný. LG: jo, mhm. (.) a když byly ty týdeníky? hm FR: tak se (vychvalovali) [Němci] LG: [jo] jasný. tomu rozumím. ale, ee jak se třeba (.) když se třeba na na plátně objevil Hitler nebo já nevím nějaký důležitý představitel FR: lidé byli ticho. LG: ticho, [takže ani jako] FR: [protože nikdo] nevěděl jestli tam nejsou agenti, gestapo a tak [dále] LG: [mhm] FR: protože ti (.) ti chodili do kina sledovali lidi (.) a pak e po případě zabra- sebrali a tak dále. LG: a a slyšel ste třeba o někom koho takhle sebrali nebo viděl ste FR: to sem osobně sám neviděl. LG: neviděl, mhm. (.) a e (.) a nebyli tam třeba na ňákým (německým) filmu nebo při tom týdeníku německém, nebyli tam třeba lidi, kteří jakoby projevovali sympatie? jako [k té ideologii?] FR: [no tak] (.) to se nedá říct, protože lidé e (.) někteří ano, LG: [mhm] FR: [někteří] ne. LG: jo. FR: to bylo e (.) ne- neobvyklé. ale, aji ti Němci nedávali e ty filmy válečný nedávali. LG: [mhm] FR: [protože] doopravdy museli by dokázat že taky prohrávali. LG: mhm jasně. a (.) jak na vás jakoby ty doprovodné části toho programu působily, jako bavilo vás to, nudilo, FR: no tak e co byly reklamy, tak sme se na to dívali LG: mhm FR: a říkali sme si co? potom přišel týdeník e tam sme e viděli akorát že stále e stále Němci vyhrávali, že LG: mhm FR: i když bylo poz- e konec pomalu války, tak LG: mhm FR: (.) tak nik- ee (.) oni neřek- nepřiznali pravdu. LG: jasný (.) mhm. a vy ste a vy ste jakoby vědělo se že třeba to co se ukazuje v těch v těch týdenících, že to není pravda? FR: no tak e e ono se to proslýchalo, protože e protože přece jenom byli lidi, kteří ten zahraniční rozhlas e m- ňákým způsobem získali, LG: mhm FR: ňákým, protože oficiálně to byl trest smrti. LG: [jo] FR: [to] (ste měla) na (.) rozhlasový přijímač neposlouchat trest smrti. LG: [to je hrozný] FR: [jo, když vás] někdo udal. LG: mhm (..) a byl ste někdy na ňákém promítání filmů v domácnosti? nebo... FR: ne ne ne. LG: takže [ste] FR: [tak] to ne LG: neznal nikoho [kdo měl] FR: [ne] LG: třeba promítačku FR: ne ne ne, to sem neznal. LG: jo. (..) mhm (..) jo, a teď tu mám (..) on (..) pan učitel mně tady napsal, že jakoby e Židům se ten ee se zakázalo chodit [do kina] FR: [moment] e LG: někde mezi FR: je jedno bylo by dobře aby ste do- nevím jestli by se to sehnalo ale e pou- e zvlášť e po tom devětatřicátým roku, LG: jo, FR: Židé nesměli psát, nesměli (mět) telefon (.) nesměli e se dívat do ulice, prostě LG: mhm FR: navštěvovat kina, nesměli do di- do do parku, koupaliště, to bylo všechno zakázaný, to je e to byste (.) nevím jestli bych to sehnal a nebo tak tak že e že ty e zákony e LG: mhm FR: protižidovský byly tak tvrdý. LG: já tu mám totiž napsané, že hm tady mně pan učitel přepsal ten jeden protektorátní předpis, že (se) v tom srpnu v roce třicet devět byla ta policejní vyhláška kte- která jakoby zakazovala Židům tyhle věci, a a u kin to bylo tak že mohli do toho [kina jen pokud to bylo na tom podniku vyznačené] FR: [ne ne ne ne ne ne ne ne] no tak, to si nepamatuju že by něco tak u n- e tam u těch kinech co sem chodil že by LG: [mhm] FR: [něco] takovýho [bylo] LG: [mhm] on to tady píše, že to asi žádné kino nevyvěsilo, že [se jako] FR: [ne] to [neexistovalo] LG: [jo] mhm FR: prostě, e tam přišli e zákony LG: jo, FR: který byly e který schvaloval géring ((Hermann Goering)) v roce třicet pět, že nesměl (.) to ono a tak dále
Frantisek_1932.txt
LG: to nevadí. jo, vy ste říkal, že ste bydlel v té dělnické čtvrti, FR: to byla dělnická čtvrť ryze dělnická čtvrť, LG: a FR: tam, LG: teda tam bydleli Češi, FR: [Češi] LG: [Němci] FR: [Němci] e bez bez [problému] LG: [jo] prostě tam, vztahy tam byly FR: ano, LG: i během války to tam bylo jakoby [v pohodě] FR: [no tak] e ty vztahy mezi Němci a Čechy byly takový zvláštní, ale prostě e my děcka sme si hrály, [takže] LG: [jo] FR: doopravdy [to] LG: [jo jo] (.) mhm FR: akorát ti e co byly ty německý rodiny a ty děcka co šly do toho Hitlerjugendu, tak ty prakticky my sme a tak dál, protože oni (chodili) v těch košilích a tak dále.
Frantisek_1932.txt
LG: mhm (..) jo a třeba před tou válkou, bylo nějaké kino, do kterého (.) spíš jako chodili Židé? jakoby třeba v ňáké čtvrti kde víc jako (bydleli) židovští [obyvatelé? jestli o tom] FR: [ee Židé] navštěvovali víceméně divadla a tak dále, LG: jo, [mhm] FR: [kina] ani tak ne, protože to ee Židé, i když se říká e e sou kulturní národ.
Judita_(1921).txt
LG: jo a tak když se vrátím zpátky k těm biografům, kdy pro vás k- nebo jakoby před předtím než začala válka, navštěvovala ste kino, chodila ste do kina? JK: co? LG: než než začala válka JK: no LG: př- jakoby v tom e před tím rokem třicet devět, chodila ste do biografu? JK: (no)
Alzbeta_(1930).txt
LG: mhm a ee (.) já sem se chtěla zeptat jestli (.) ste chodívala ještě e předtím než začala válka do kina s někým jiným než s tou tetou, AB: (..) no asi s maminkou, LG: [mhm] AB: [víte] nepamatuji se. (.) s tatínkem ne, s tatínkem sem chodila jenom na fotbal, vždycky, ten mě tahal na fotbal. protože mě musel m- mít s sebou tak, LG: (.) mhm AB: sme chodili na fotbal.
Alzbeta_(1930).txt
e chodila sem cvičit, (..) napřed do sokola, a potom (.) no, myslím dost. do sokola potom, za války už to skončilo všechno.
Alzbeta_(1930).txt
AB: no a před válkou nebyly, to byl normálně film, před tím filmem nic nebylo. LG: mhm AB: (.) aspoň si nepamatuji.
Alzbeta_(1930).txt
AB: a znala ste někoho kdo měl e doma promítačku? AB: (.) ne.
Antonie_(1928).txt
LČ: tak e vzpomínáte si kdy ste byla poprvé v kině? AM: hm no tak přesně samozřejmě to není tak jednoduché, ale tatínek e s námi chodil, ee když sme byli malí, ale až ee s- e bratra vzal na klín, a to mně bylo když měl bratr dva roky tak já sem měla šest, že? no tak e šel s nama do kina, LČ: a kam ste AM: na starým brně bylo kino, LČ: mhm AM: (.) ee grand, estli ste už o tom slyšela? (..) naproti pivovaru. LČ: ano. AM: a bylo tam e eště za tím kinem bylo veliký koupaliště. LČ: a jak často zhruba ste třeba chodili eště? AM: velice nepravidelně, [málo] LČ: [nepravidelně] AM: tatínek neměl čas a (.) my sme do toho kina potom chodili hlavně se skupinou dětí LČ: [mhm] AM: [který] sme se v pisárkách sešli, a šli sme a společně sme zase ee vrátili se protože můj bratr byl malej, a ma- [rodiče] LČ: [mhm] AM: nedovolili aby sme šli sami, i když já sem byla o čtyři roky starší, zatím ne, až měl bratr když měl bratr ee pět let tak já už sem měla devět, tak to už si pamatuju, že e s tou skupinou sme chodili ale jinak do toho biografu e takový dva roky jenom s rodič- e s maminkou, jenom většinou e většinou s tatínkem a někdy taky s maminkou. LČ: chodili ste teda [výhradně do toho] AM: [do toho grandu] a e jak začla nevím přesně kdy, ale potom bylo eště jeden biograf, ten byl na výstavišti, jestli [ste o tom] LČ: [mhm] AM: taky slyšela. tam bylo už moderní kino, moderní budova, oproti tomu grandu, to byla taková (.) já vím že e ti hoši s- starší co byli takoví e prostě <divoký> do toho kina se strašně hrnuli, na šaplina ((míněno Chaplina)) a na to, vše- všechno co hráli, ty němý filmy, laurel a hardy, ne? a takový, tak ty ře- ty e to nazývali <kistňou, kistňou, brněnsky> že tam ee že ta budova byla jenom vidět zeď a vchod a pokladna, byla zvenku, a když ty ee a prostě vchod (.) e dvojitý dveře, na (rozměr) takový LČ: [mhm] AM: [asi] ve velikosti kdyby tam vjelo auto, no a bylo to, a ta celá budova mně připadala trošku spuštěná, LČ: mhm AM: a plátno, a tak dále, no a někdy to ee taky poruchy byly, to si pamatuju, (.) ee při tom [promítání] LČ: [aha] AM: (.) a tak dále,
Antonie_(1928).txt
LČ: a když ste teda chodily do školy v neděli, kdy ste chodily do toho kina? AM: (.) no [tak] LČ: [nebo, jak to bylo] AM: [to sme byly dopoledne] LČ: [jo dopoledne] AM: [v kině dopoledne] LČ: [mhm] mhm takže potom, třeba. AM: málo. no ale to už ee s- to už sme (.) e říkám, tak do toho kina (.) ee sme chodily no tak eště e eště už se nosily hvězdy, LČ: mhm AM: ale to sme tam byly já vim, já dvakrát a za takových podmínek sme byly vyho- vy- například vyhnaný z toho kina. tak ten řekl poďte, no a šly sme, samozřejmě sme to doma neřekly, ale ee ty děti to řekly doma a ty rodiče, to mamince řekly. LČ: mhm AM: ee a hm (.) maminka jenom říkala ať se to tatínek nedozví, protože on by tam šel a to by byla ještě větší, to by bylo velký neštěstí. LČ: a třeba ve škole ste se o kinu ňák bavili? nebo AM: o čem? LČ: o o filmech, jako e že by se to zmiňovalo třeba učitelé nebo [tak něco] AM: [jako?] LČ: jako při výuce třeba, AM: no v občanské výchově, proč ne. všeobecný to bylo.
Antonie_(1928).txt
LČ: (..) a a v té době byl pro vás film ňák důležitý třeba e pokud jde o hry nebo [o to jak se děti spolu povídají, nebo] AM: [tak samozřejmě že to bylo] ee vždycky zajímavý, že? (.) no a e radost, samozřejmě, sme byli tak jak, když sme byli men- byla menší tak, na kašpárka a tak dále, na pohádky, to se chodilo, doma nebyla televize, nebylo, jenom ňáký rádio, (.) e velmi e jednoduchý, (.) takže to byl všecko velice sme prožívali. byly rodiny bohatý který už měly tady byly na tom mnohem líp, s tou technikou. ale u nás to nebylo, a stačilo to (co bylo málo) dostali sme se všude, (potom) e židovská společnost pro ty děti dělala všechno, hlavně byly když byly svátky a (.) a e tak se dělaly veliký oslavy, a a setkání a tam, e samozřejmě vystupovali e vystudovali herectví, byli spisovatelé, (všecko) LČ: a když [byste] AM: ((mluví s pláčem)) [a byli] hudebníci, (kdo) my sme měli takovej krásnej život, (.) zúčastňovali a všude sme šli, (.) rodiče všude se zúčastňovali, a když sme nemohli, tak, když rodiče nemohli, tak vždycky se někdo našel kdo nás (.) doprovodil a s- ee vrátil, a byli sme taky e sme cvičili LČ: [mhm] AM: [v tom] makabi, že, v letních měsících na hřišti, a v zimě na stadiony, a to sme měli všechno (.) pronajatý a (.) makabiády byly, (.) prostě všechno, kdo na co byl nadaný a chtěl tak, (.) e měl možnost, no.
Antonie_(1928).txt
LČ: (..) a samotné to kino, potom, jak na vás působilo jako prostor, třeba, líbilo se vám [tam?] AM: [ano] no velice bylo hezký, moderní, všecko. jak celý výstaviště, že? to bylo krásný už, postavený předtím, (tak) (.) sme na e veletrhy s rodičema chodili každý rok, LČ: a ve srovnání s tím druhým kinem, v tom [starém městě] AM: [no samozřejmě] e to bylo, jistě nepřirovnatelný, taková s- tam byl takový (.) pocit, já (nevím) jako <kdyby to udělali z ňákého skladiště, nebo> prostě takový (.)e ee no, nám to bylo ale e (.) úplně jedno, LČ: a AM: <hlavně že tam byly filmy> LČ: a by- AM: ((pousmání)) <to sme nebyli tak úzkoprsí> no a že to kino bylo hezký, a e to bylo moc fajn, ale (.) toto nám vůbec nevadilo, ale když tam hráli hezčí film tak sme šly tam. (.) to sme se je- e střídaly, podle toho co sme chtěli vidět. LČ: a jak ste si ty filmy teda vybírali, co vás tam na nich [zajímalo] AM: [no tak většinou] sme se domluvili, kamarádky, [a ( )] LČ: [takže ste] znaly třeba herce? nebo, podle herců? nebo [podle něčeho jinýho] AM: [no, taky] taky trošku. LČ: (..) a jaký filmy ste měla ráda, teda v té době, jako, ty na které ste chodila, [které to byly] AM: [no tak já] sem chodila většinou už kvůli bratrovi, tak na ty [dětský filmy] LČ: [ano] AM: (tak) jak sem řekla, (.) čaplin ((míněno Chaplin)) a ((smích))
Antonie_(1928).txt
LČ: (..) a pokud ste chodili ještě do toho kina, tak ee měli ste ve zvyku si tam nosit třeba ňáké pochoutky? nebo ee AM: [to ne] LČ: [to ne?] AM: to ne, to nebylo ve zv- neviděla sem, (.) [nevim] LČ: [a že] byste se třeba bavili v kině při filmu nebo [ste jenom sledovali] AM: [myslim že ne, byli] sme všichni e prostě tak LČ: (..) [a] AM: [ee] tak sme byli zaujatí, a tak nás to bavilo, a že sme se nebavili, nemůžu říct. LČ: (.) a na třeba, e takže vy ste chodili hlavně na [ty dětské] AM: [to nebyla] celkově taková, já bych neřekla že to byla taková nálada ee jak je teď, že? samozřejmě volná a to všechno, pro všechny lidi. LČ: (.) a třeba na filmy které nebyly pro děti ste chodili? AM: ne. LČ: ne, to ne.
Antonie_(1928).txt
LČ: (…) a když ste spolu teda chodili ještě do toho kina, tak ee kde ste získávali informace o tom co se hraje, AM: (.) no LČ: ee na [plakátech] AM: [no tak] já myslím že určitě jo, určitě, všecko, fotografie, byly takový jednoduchý skříňky venku, LČ: mhm AM: tam byly fotografie a plakáty a všechno. možná že se to tak nedemolovalo, dneska by to tak nemohlo být, úplně otevřený, že? LČ: (.) a podle toho ste si vybírali na co pudete, AM: (.) no moc ne. nám stačilo když sme tam (.) e když sme tam přišli, mohli jít jenom v neděli ((pousmání)) LČ: a e AM: my sme se nemohli vůbec podle ničeho řídit,
Antonie_(1928).txt
to ty starší ročníky vám můžou něco říct o tom LČ: mhm AM: ale ee o těch kinech samozřejmě z první republiky a měli asi takovej život ale, moji rodiče neměli e na zábavu čas, a taky nikdy, nikdy nešli bez nás, jo? LČ: mhm AM: kam mohli vzít děti. LČ: jasně. AM: nikdy nás v životě jak teď jedou rodiče na dovolenou třeba i, některý sami, nebo bez dětí, ee najdou takový (.) e dovolený, kam nemůžou vzít děti, na moře, nebo někam kde š- ne k moři, to jedou třeba samozřejmě většinou rodiny, ale když jedou na velký výlety a (pak tam ) nebo prostě, víc náročný, tak neberou děti, to u mých rodičů nestalo nikdy. LČ: [a] AM: [kam] nemohly děti tam se nešlo, buď se tam šlo nebo nešlo, ale nebylo, ani jednou v životě se to nestalo, (když) sme byli malí.
Antonie_(1928).txt
LČ: a pokud ste na ty filmy tak ee tam dycky nebyl jenom ten hlavní film ale třeba i ňáké krátké filmy, předtím, nevzpomínáte si na to? na [třeba týdeníky? nebo] AM: [no tam ne, tam ne] jinak to bylo, až po válce, to bylo všechno [samozřejmě ( )] LČ: [a třeba] ani týdeníky si [nepamatujete] AM: [ne nebyly, ne] LČ: [ne] AM: nic. na ty dětský ne. LČ: mhm AM: jinam, jinde sme nebyli. o tom vám bohužel nemůžu říct, já sem už vaší kolegyni říkala že (.) že to vode mě nebude (..) dosti (.) in- to informativní, ((pousmání)) (.) já sem jenom chtěla takový vysvětlení k tomu dat, osobní trošku. LČ: a (.) hm třeba pokud ste chodili s tatínkem tak ten film vybíral on nebo to bylo taky jedno, AM: nechodil, nikdy. na ty dětský filmy sme chodili [sami] LČ: [sami] AM: (.) málo chodili rodiče, sem tam někdo byl, ale to už museli mít obavy ale my sme dycky (.) nás bylo víc dycky do toho biografu, když sme šly děti, takže, a rodiče moji, ti by neměli vůbec čas. LČ: ale vy ste předtím říkala že ste s tatínkem chodili, ne? na začátku, AM: no, málo ale. [no no víc] LČ: [jo jo] AM: víc ee ale do kina ne, LČ: [mhm] AM: [do kina ne], to ne, to velmi málo. spíš na do divadla, LČ: mhm AM: kdyžtak do divadla, to na ty dětský (.) představení. [do typosu] LČ: [mhm] (.) mhm AM: a eště měli (jich) e vždycky to bylo nejvíc bylo v typosu. LČ: mhm AM: dětský představení. to jo, chodil, do divadla. (.) někdy aji maminka, ale málo, většinou musel tam někdo zůstat, neexistovalo aby (.) někdo, aby správce, ani e druhej není aby tam nebyl, v takovým obrovským areálu, e aby to tam bylo bez organizování, e bez ňákýho dozoru, určitýho. LČ: vy ste ještě mluvila o těch poruchách v kině, to bylo co? přesně AM: no tak s- e samozřejmě, proud a všechno možný. LČ: a jakpak to vypadalo, když se teda stala [ta porucha, jak to vypadalo v sále] AM: [no jo no, tak ee ti kluci] velký, to víte jak křičeli, (.) dělali legraci, byli sme potmě a (.) když to bylo to delší dobu tak sme to nevydrželi tak sme šli ven. <někdy sme se vrátili a někdy ne, no> LČ: (..) a oni pak znovu promítali, AM: no pokud se to podařilo ( ) [no] LČ: [mhm] AM: (.) protože potom už hráli zase filmy tak, (.) další pro dospělí, LČ: mhm AM: my sme třeba (.) ee odcházeli tak už musel být jinej film takže to se nikdy nedohonilo, nevím jak to dělali. (.) tak sme se smáli jak to dopadlo všecko, LČ: a kam ste si chodili sednout třeba v kině, seděli ste vpředu nebo, AM: no tak, kd- ee když sme přišli včas tak e neseděli sme úplně vpředu, to sme věděli že to je pro nás (.) nejhorší, takže sme se snažili sednout pár, několik řad (.) od plátna, to jo. (.) a když nebylo místo tak (.) tak sme seděli e kde bylo <místo zkrátka>
Josef_(1929).rtf.txt
LG: to byl pěkný film no no a ta škola jak ste o ní mluvil ta byla ee česká ta obecná nebo... JU: německá LG: německá
Josef_(1929).rtf.txt
LG: mhm jestli si vzpomenete kdy ste byl poprvé v kině? JU: nó to bylo možná to bylo ještě před válkou, to bylo možná v roku co vím já třicet čtyry, to bylo kino to se menovalo Republika a to kino bylo naproti (dróka babky) což znamená Sputnik bývalý, LG: mhm JU: byl bývalý Sputnik tam bylo kino Republika a tam ve všech kinách byl můj dědeček a von když šel do kina z toho Starýho Brna von chodil hrát hokej, tak mě vždycky vzal sebou, víte? LG: mhm JU: ten dědeček mě vždycky vzal sebou do toho kina a tam sem eště byl to se to vždycky potom no sme se tomu smáli to ještě byl němé film, to hráli to sme na to rádi chodili Tom Mix král západu a von jak střílel tak ten blik LG: [jo] JU: [mlátil do] toho bubna a na hósle hrál a na kla- na klavír tak tam sem eště zažil ten němé film já. LG: mhm JU: a menovalo se to kino Republika a bylo to na České ulici hned vedle tam tam jak je Sputnik. LG: jo a jak často ste teda v té době do toho do ukončení té obecné školy chodil do kina? JU: no to nemůžu říct takové otázky mně neklaďte LG: ((smích)) JU: když mě dědeček vzal to já nevim dědeček vzal říkam von byl strašnej kinař, LG: mhm JU: von chodil rád do kina dycky řikal poď chlapče jedeme dědeček byl takovej športmajstr on jel do města tramvají a (byvo) utíkej na náměstí Svobody na mě počkáš LG: ((smích)) JU: a já ze Starýho Brna pěšo sem běžel páč von to tra- tramvaj tenkrát stála korunu, to bylo hodně peněz LG: mhm JU: tak já sem běžel pěšky na náměstí Svobody a za nějakou štvrthodinku půlhodinku jako kluk já sem běžel jak blesk, přijel dědeček a šli sme do kina no a t- to bylo dost často tam jak je dneska ten ten vodotrysk tak naproti toho vodotrysku je je tam dole se de je tam nějaká já nevim je tam nějakej bar nebo co tam tak tam bylo kino kino Central tam hráli hodně německý filmy s marika rek ((Marika Rökk)) a všichni ty no m- máte máte přehled říká vám (to něco)? LG: (nó marika rek) ((Marika Rökk)) t- to zmiňuje úplně <každý dycky> JU: jó jó no no a tak tak tam já sem poprvé s tím dědečkem a tam dědeček chodil hrát do kina ee na tady na městským na Šilingrovým náměstí to jak je ta pošta tak tam jako do té do té Dominikánské ulice nalevo straně ta pošta má velkej sál a tam bylo kino ekcelsiór ((Excelsior)) a tam chodil můj dědeček taky hrát do toho kina ekcelsiór ((Excelsior)).
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a kromě dědečka chodil ste v té době do kina ještě s někým nebo jenom [sám]? JU: [no tak to] sme chodily v sobotu nebo v neděli sme chodily děcka to stálo korunu na Starým Brně naproti pivovaru naproti pivovaru bylo kino Grand se to menovalo jinak blechárna [to byla] LG: [blechárna] JU: se tomu říkalo, jo a vedle byly lázně starobrněnský a byly tam dvě škole, jak byla ta jedna a ta druhá no a tak tam tam sme tam sme tam sme my jako jako kluci maminka nám dala (peníze) m- maminka...
Josef_(1929).rtf.txt
JU: Grand do blechárny do kina LG: mhm JU: a druhý kino bylo když v Brně byla světová výstava k dvacátýmu osmýmu roku tak se postavilo divadlo kde vystupoval Werich s eee s s Voskovcem ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) a kde hráli kde moja maminka byla tam mi t- to vyprávěla no pak pak pak pak z toho bylo kino, tak tam sme to se menovalo Elite ty bylo kino Elite no, LG: mhm JU: no a je to my sme tam my sme tam já nevím co z toho sálu tam dneska bude bude tam burza nějaká plodinová nebo co tam dneska je nevim ani, no tak tam sme chodilo buďto za kačku do Grandecu ((Grand)) anebo za kačku dvacet do Elite no, ale nejradši sme měli Tom Mix krále západu ((Tom Mix král západu)). LG: a ti e kamarádi byli em čeští nebo němečtí JU: obojí LG: obojí a ehm kdyby ste teda měl říct jaký byl rozdíl mezi těmi kiny nebo proč ste měl radši tamto než to druhé JU: půl rodiny bylo české a půl rodiny bylo německé to tak na Starým Brně bylo LG: jo jasně já se a já myslím ale spíš jako kdybyste mohl říct e které k- které kino ste měl nejradši a proč jako v té době JU: no t- t- toto zaleží na tom co tam hráli LG: na tom co tam hráli JU: tak to sme tam u toho u toho sme chodili do Grandecu ((Grand)) za kačku nebo z- za korunu dvacet do kina Elite na Výstavište. LG: mhm a ehm jaký byl názor rodičů teda na film? JU: maminka podívejte se to byla válka začla já ještě pamatuju před válkou to ještě ee ještě ještě nebylo za války byl zákaz tancovat nemohli nemohli mladí lidi nikdy to jediná zábava kerá byla bylo kino LG: mhm JU: no nic nikdy nic žádná jinej jiná možnost nebyla. LG: a ještě před tou před tou válkou jako.. JU: no to bylo no no no před válkou to se maminka ještě s tatínkem než zemřel e chodili na ples tak my vždycky sme byli rádi když nám donesli ty čapky
Josef_(1929).rtf.txt
LG: á ehm podporovali jako nějak to vaše chození do kina myslim jako před válkou nebo během války JU: no vždycky mi dali na to kino LG: a ve škole mluvilo se nějak o filmech o kinu a tak JU: nu tak oficielně ne oficielně ne, to nebylo v tym ee výukovým programu. LG: a nějak neoficiálně vyjadřovali se k tomu nějak učitelé? JU: no tak ani ani ani ne já tedy co čeho su pamětníkem když v Brně byl první barevné film, to bylo vlastně od wolt dysneje ((Walt Dysney)) Sněhurka a sedm trpaslíků LG: mhm JU: to byl první barevné film jako v Brně co se hrál
Josef_(1929).rtf.txt
LG: mhm a teda ehm v tom dětském věku byl pro vás ten film důležitý? JU: no ježiš marja nic jinýho nebylo LG: mhm JU: že před válkou to byly ty americký filmy ty kovbojky sme měli nejrači Tom Mix král západu,
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ehm napodobovali ste třeba nějaké herce neb- nebo nějaké ty postavy z těch filmů? JU: tak to my jako kluci sme si hráli ten hrál toho ten hrál to to to bylo něco takovýho taky taky takový hlouposti no.
Josef_(1929).rtf.txt
za první republiky jak sem vám řikal, LG: jo mhm JU: s tím dědečkem do teho kina ekcelsior ((Excelsior)) do toho kina Central na náměstí Svobody to tam dědeček rád chodil do tech kin tak von tam jel elektrikó z Vídeňky ((Vídeňské ulice)) LG: jo jo JU: my sme bydleli no to vy nevíte kde je na Vídeňce ((Vídeňské ulice)) gymnázium LG: hm hm JU: to vám nic neříká, no tak to nevadí, no a tak dědeček chodil rád do kina no a mě dycky bra- brával sebou před válkó tedy páč dědeček za války zemřel.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: dělali ste teda moc velký hluk během toho přestavení? JU: no tak někdy dělali kluci tam povykovali že nebo... LG: a bylo běžné a diváci nějak reagovali na ten promítaný film? JU: vy myslíte jako že by ho chválili nebo něco tak jako LG: nebo já já nevim když když se tam třeba něco na plátně objevilo jestli na to někdo nějak hlas- hlasitěji reagoval nebo tak JU: néé c- celkem zas tak nějak neslušně aby byl vyloženě to sem tedy LG: mhm JU: jako nezažil že by tam někteří ty grázli jak sme říkali že tady na Starým Brně tady byl ten grázl ten zbojník z jižní Moravy z Moravy ten grázl no menoval se johan ignác grázl ((Johann Georg Grasel)) no tak ten. LG: a třeba když skončil ten film tleskali diváci? JU: néé to nebylo to nebylo víte to nebylo jako běžný LG: jo jasně JU: zavedeny
Josef_(1929).rtf.txt
LG: nezajímalo á ee ovlivňovalo to vyznání em výběr filmu nebo... JU: ale né podívejte se dycky třeba na tym filmu byl, LG: mhm JU: tak to se roznese kde to je tam hraje ten to to to tak se to roznese tak na to musime jit no tak se na to šlo.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ((smích)) to je dobře ehm vy ste říkal teda že ste že ste byl na tom prvním promítání že ste byl na promítání toho prvního barevného filmu co byl v Brně na Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) JU: no LG: ehm tak jestli byste mohl k temu něco říct jak se vám to líbilo nebo tak JU: no to byl no to bylo celý celé kreslené to bylo vod toho dysneja ((Walt Disney)) LG: no jo dobrý já ten film znám JU: no no tak to jako to jako bylo nakreslený úžasný t- to jako sem si myslel že to není možný že to dalo práce to kaž- to každej pohyb musel byt nakreslenej obrázek že, všechno, nebo co bylo co sme tedy zbožňovali to byla americká hvězda žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) nelzn edy ((Nelson Eddy)) zpěváci herci Španělská vyzvědačka ta rouzmery rouzmery áj lavjů ((Rose Marie Rose Marie I love you)) tam vona tam vona tam vona jako zpívala ta nelzn edy ((Nelson Eddy)) ona tam žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) LG: tu neznám to si budu muset vyhledat někde JU: no žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) to byl rouzmery ((Rose-Marie)) Friml napsal náš herec ten ten náš skladatel dokonce to napsal LG: mhm JU: Rudolf Friml no to byla ten LG: a teda potom jak em to byla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) em jak čast- jak dlouho dlouho to trvalo než se tady... JU: tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) dávali [dva měsíce] LG: [dva měsíce] JU: což byl rekord nikdy dva měsíce žádnej film nehráli ale ten hráli v Brně dva měsíce LG: [a byl ste]... JU: [v Kapitolu] ((Kapitol)) LG: v Kapitolu? JU: no LG: a byl ste na něm opakovaně? JU: né jednou to vono to bylo aji dost drahý LG: to je jasný no JU: no
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ((smích)) á vy ste říkal že ste ještě byl na projekcích toho němého filmu jak ste chodil s dědečkem JU: no, ano LG: a to to probí- tam bylo tam byl teda ten živý doprovod ste říkal JU: jo LG: ta hudba JU: no no LG: a pak když ee nastoupil zvukový film měl ste radši zvukový nebo... JU: no tak ten zvukovej samozřejmě když budu mluvili a to pochopitelně LG: mhm a pamatujete si na první zvukový film který ste viděl? JU: asi že to byl že to byl zas ten Tom Mix LG: mhm JU: zoro tajemný mstitel ((Zorro tajemný mstitel)) né, to byl taky několik dílů toho zora ((Zorro)) říká vám to něco zoro ((Zorro)) že jo LG: jasně JU: jo to bylo natočený v různéch verzích několikrát ten zoro ((Zorro))
Josef_(1929).rtf.txt
JU: no měli sme rádi když byl před týdeníkem byla vždycky dycky takovej ten jak bych to řekl, to víte týdeník tak taková nějaká (ototo) jako pro děti jako dycky miky mauz ((Mickey Mouse)) LG: [jak je ten krátký film jako pro děcka jo] JU: [no byl no byl] nebo nebo před tím filmem byly LG: před filmem JU: takové krátká vložka toho filmu toho miky mauza ((Mickey Mouse)) LG: jo jako JU: miky mauz ((Mickey Mouse)) a Donald kačer Kačer Donald že a koho sme milovali námořník Pepek ((Pepek námořník)) LG: ((smích)) JU: no LG: a to sem se vás chtěla zeptat taky z čeho se skládal ten program projekce tak vy ste teda už zmínil ten týdeník že býval ten býval během války JU: no týdeník býval už za první republiky LG: [už za první republiky žurnál] JU: [no to se mu říkalo žurnál] LG: žurnál mhm JU: no to byl no LG: pak ste zmínil ten krátký film pro děcka a měl třeba ten hlavní film míval přestávku nebo... JU: nevim vidite to si nepamatuju LG: mhm JU: to si nepamatuju LG: á jak třeba probíhala ta projekce těch němých filmů z čeho to bylo všechno složené ten program? JU: no to normální děj se odehrával že LG: mhm, já myslim třeba ještě před tím než začalo to samotné probíhání e promítání filmu JU: tak voni začli hrát LG: mhm JU: tam začli střílet že a to to byli ti herci ty ména tech herců t- to se objevilo že LG: mhm JU: jenomže jenže voni nemluvili ((napodobuje němý film)) tak se nám zdálo že mleli tó pusó ale nemluvili že LG: [vy jak...] JU: [(to tak ne)] eee koncem tedy té první republiky á nástupem těch Němců tady se to jako změnilo ten ten ten ty filmy že že naráz se objevil ten film zvukové,
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a potom teda když už to bylo bez té kapely jak jak probíhala ta projekce třeba ještě před tím hlavním filmem co tam všechno bylo? JU: no tak dycky začala muzika reklamy LG: reklamy JU: reklamy dycky byly reklamy že á á po tech reklamech přišel ten žurnál neboli týdeník vochnšau ((Wochenschau)) se tomu říkalo že, no a někdy tam se tam vložili ten takovej ten ten krátké film ten ten jak se tomu říká do prkvančic teď si nevzpomenu, no pro děti LG: mhm JU: tak to byl ten námořník Pepek ((Pepek námořník)) ta Pepina ten obr že to ste neviděla nikdy [s námořníkem Pepkem]?
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a a kromě toho dětského filmu které který vás asi bavil měl ste o ostatní části toho programu zájem? JU: pravda pravda LG: a který ste teda z těch dával největší přednost tomu dětskému filmu nebo [tomu týdeníku] JU: [no néé] to bylo to bylo (alech brajcht) to se nedá říct že sem šel do kina kvůli námořníkovi Pepkovi ((Pepek námořník)) LG: jasně JU: podstatnej byl ten film LG: mhm jo jo jo to mně jasné JU: toto bylo tak jako navíc
Josef_(1929).rtf.txt
JU: tó podívejte se to byla t- to byla taková mezilidová reklama vždycky někdo na na tym už byl a řekl to je to to tam hraje to to to tam hrál ten a ten to je dobrý mhm
Josef_(1929).rtf.txt
LG: mhm [takže tohle byl nejčastější způsob jak ste se o tom] JU: [no no no] byl ten film už ani nevim jak se to menovalo s tó ritó hajvortovó ((Rita Hayworthovou)) to byla krasavica to byla krasavica jéj to byla krasavica LG: tak jo JU: ona gilda LG: gilda jo
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a co podle vás teda dělalo dobrý film dobrým filmem které filmy ste měl rád tak jako obecně? JU: tak rozhodně sme všeci milovali kovbojky LG: mhm JU: a veselohry Laurel a Hardy LG: <mhm> JU: čeplin ((Charlie Chaplin)) LG: mhm JU: to sme to sme všeci milovali.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a chodil ste třeba na film víckrát třeba když se vám nějaký hodně líbil? JU: no tak možná že se to někdy stalo no ale.
Jaroslav_(1926).txt
JB: taková ta kovbojka, no, a to právě chcu říct to když sem byl ma- malé, tak sem to samý kovbojky, samý veselohry a český filmy hodně s Marvanem ((Jaroslav Marvan)), že a s Burijánem ((Vlasta Burian)) a takový, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: e teď tu mám teda otázky, které se vztahují ee jakoby do věku deseti let, jo se vás budu ptát. tak e jestli si vzpomenete kdy ste byl poprvé v kině. JB: no poprvé v kině no to sem byl e to si teda nevzpomenu poprvé, že, LG: hm jo. JB: ale když sem byl malé, tak sem chodil s babičkou, já sem měl strašně hodnou babičku, to byl anděl takové, tak vona byla chytrá všechno, ale neuměla číst a psát, LG: mhm JB: ale jináč byla chytrá a ráda chodila do kina. a my sme chodili právě tady do toho kina Lípa, jo, na tu Marxovu ulici, a vona tam měla známýho jednoho, které tam trhal ty lístky které pouštěl tam a vona mu vždycky prže sem byl malej, to bylo zakázaný do patnácti let anebo co, chodily kontrole, jo esi tam není nejaké mladé, to svítili takhle, svítili baterkama a to já sem se dycky schovával takhle, no a vona tá babička dycky vona mu dycky řekla jako počkejte až se to setmí a toto tak nás tam pustil, no. no jenomže vona neuměla číst a já sem jí to četl ty titulky, jo. LG: mhm JB: no to víte to jak lidi byli nadšení no že sem jí to četl, ((smích)) LG: ((smích)) <no to si umí představit>. a v té době ste chodili jak často do toho kina? JB: prosim? LG: jak často ste do toho kina chodil v té době? JB: dost často, prže to nebylo televize anebo LG: mhm JB: takovýho, že, no tak rádijo sme měli, to je pravda,
Jaroslav_(1926).txt
no a tak do toho kina sme třeba chodili jednou anebo dvakrát týdně a taky podle toho co hráli, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a v té době chodil ste třeba ještě s někym jiným do kina? nebo jenom s babičkou? JB: no s matkou taky sem chodil anebo s rodičama, sem chodil do kina ale většinou sám teda, no, nebo s kamarádama nebo, tak no. (.) LG: a, mhm? JB: (.) no to právě jak řikám, to se hrály ho- hodně ty americké filmy, no takový ty westerny, ty kovbojky, že. LG: mhm JB: a potom český filmy, no a taky německý filmy se strašně hrály moc, a já sem měl německý filmy rád docela,
Jaroslav_(1926).txt
LG: no a teda v tom dětském období, nebo prostě když vám bylo kolem těch deseti let, kromě té Lípy ((Lípa)) ste navštěvoval jaké kina ještě? JB: no tak mnohý no ale nejvíc no do té Lípy ((Lípa)) nebo do toho Oránija ((Orania)) na tu Bratislavskou, LG: mhm JB: anebo na Cejl do toho Bajkalu ((Bajkal)), no a, LG: aa JB: takhle dál už sme moc tak nechodili, no. LG: a to bylo teda... JB: prže tam aj to už bylo dražší, jo, prže tady divíte se tady ty ulice Cejl, Bratislavská, ta Přadlácká, to byla chudoba a to je ještě dneska tam, když tam pudete tak to je tam samý cigáni a takový že nebo takový. a tak e tenkrát tam ty ty vstupenky nebyly tak drahý jo, to nebylo tak drahý, no tak sme chodili nejvíce tam. no. LG: a jaký byl názor rodičů na filmy a na kina obecně? JB: no tak voni měli rádi strašně naše ty filmy, jo, no to se tam byly všelijaký ty písničky v tech filmech a to se zpívalo, a hrálo, že zpívali lidi a pískali si ty ty melodie, že. ty filmy s Nedošínskou Antonií ((Antonie Nedošinská)) že, znáte to ne? ty LG: jo jo JB: e e s Burijánem ((Vlasta Burian)) že a takový. takže to jako, se řiká to letělo, to byly takový hity, no. LG: a třeba e učitelé ve škole, mluvili nějak o filmech nebo o tom chození do kina? JB: učitelé ani ne, to si nepamatuju, že jakoby mluvili nějak o, no jako, e já sem chodil do náboženství jako katolík, že, LG: mhm JB: a potom po válce už sem nechodil nikam, no ale chodil sem aj sem ministrantoval tady s kamarádem sme ministrantovali, a pamatuju si no jako že byly školní jako výl- takový do kina. LG: jo JB: ale to organizoval dycky kněz, ten katecheta, se menoval kate- menoval, no ten co nás učil ten kněz, no tak byl katecheta, LG: mhm JB: to byli který vyučovali děti ve škole, katechismus, že no, tak sme byli na filmu golgota ((Golgota)) to byl italský film a to bylo no vo ukřižování Krista, jo. ten film LG: a to ste byli víckrát jako... JB: no ne no jednou sme byli LG: ale já myslím třeba na více filmech jestli ste byli, kromě tady toho. JB: to ne ne. to divete se voni neradi to takhle podnikali nejaký takový společný, prtže e stalo se že byla jednou velká povodeň a to bylo tam na jižní Moravě, se utopilo v Dyji strašně moc děcek, tam byla tak jako zvané převoz kompa no taková, jo, a to se utrhlo a ty děcka tam se tam se utopilo ale třicet děc- dětí maléch, jo, tak to voni měly strašně ti učitelky strach z nejakéch výletů někam nebo do školy a nebo takovýhodle, já si pamatuju že sme měli takovó učitelku, která měla, em která měla strašné strach, no když se nekam šlo, taková úzkostlivá byla, jo. ehm. LG: a byl pro vás ten film a to chození do kina... JB: co? LG: jestli byl pro vás ten film a to chození do kina v tom dětském věku, jestli to pro vás bylo důležité, jako JB: no tak to byla zábava, že ((smích)) no na nejaké vzdělávání, no to, to se nedá říct, že aby to bylo. většinou to byly takový zábavný filmy anebo anebo dobrodružný anebo [podobně že,] LG: [mhm] JB: ale tak byl teda pamatuji si na takové film sme šli, jako to byl nejaké, e film e tam z tech Himalájí, jo, a to byl německé film, tam měřili ty lebky, pže no Němci byli na takový zkoumání tech ras anebo takhle, byli rasisti, že, tak tam bylo jak zkoumají ty lebky tech domorodců, nebo podobně, no, tak to tak jak pamatuju že to byl jeden film no takové takové německém které jako byl z těch hor anebo z toho, ale jináč ty filmy byly všechny takový zábavný, že. no. LG: a... JB: veselohry anebo dramata bylo no taky hodně, jo, tak jak řikám když hráli tady v té skale ((Scala)) první tu Maryšu ((Maryša)) že to bylo od Mrštíka že... skala ((Scala)) to bylo otevřený po válce hned, to bylo předělaný to kino. LG: když ste říkal, když ste říkal že ste chodil třeba do kina se spolužákama, e třeba napodo- JB: [taky se spolužákama sme chodili] LG: hráli ste si třeba někdy na ty filmy nebo zpívali ste ty písničky, napodobovali ste ty herce? jestli... JB: to ne, no ale tak sme si o tem vykládali nebo podobně že, em že se nám ten a ten herec líbil, nebo podobně no. (.) ale to bylo zkrátka takhle, no, nebyla televize no tak, e e třeba sme měli dlouhou chvílu a já sem řekl hrají jo tam hrají jo v lí- v Lípě ((Lípa)) třeba takhle film poď do kina
Jaroslav_(1926).txt
no a když sem byl malé, tak sem byl třeba aj dvakrát po sobě. LG: jo? JB: na nejakém filmu který sem se mně líbil, no.
Jaroslav_(1926).txt
ale do kina sem teda chodíval strašně dost často, no když sem byl malé, no chodili sme na Laurel a Hardy strašně často. LG: ((smích)) JB: a nebo na šaplina ((Charlie Chaplin)), že šaplin ((Charlie Chaplin)) Laurel a Hardy, potom na toho Burijána ((Vlasta Burian)) sme chodili hodně, ale na takový ty veselohry hodně, Frigo na mašině, to byly všelijaký ty americký ztřeštěný, LG: jo JB: no takový kreslen-, na Sněhurku sme chodili, Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to byl první americké barevná pohádka.
Jaroslav_(1926).txt
no, a to se nechodilo jenom do kina, to se do cirkusu hodně no taky. LG: jo? JB: tenkrát bylo hodně cirkusů za vá- za republiky a po válce taky.
Jaroslav_(1926).txt
JB: tak s kamarádama moc sem nechodil, protože moc sem tech kamarádů neměl, měl sem tady toho, a voni byli chudáci, jo von mu umřel otec tady tomu kamarádovi a matka ta dělala, bydleli ve sklepním bytě, jo a peníze neměli, vona jenom měla za uklízení v tym baráku, takže von nemohl moc chodit do kina, ale von byl strašně uč- von se učil furt, jo, von je matematik, jo. von se učil a já sem se zase nerad učil, ja sem chodil radši do kina. ((smích)) LG: ((smích)) JB: a tak otec práci měl, jo, tak já dycky sem e on ně dycky nějakou tu korunu dal na to kino, no. (.)
Jaroslav_(1926).txt
LG: a jak ste se teda v kině obvykle choval? JB: ((smích)) no choval sem se strašně, prže té babičce sem tam četl ty titulky. LG: ((smích)) JB: <takže sme byli pohroma>. tak né asi lidi to snášeli, já sem jí to šuškal do ucha. ale jednou si pamatuju no že na nás vyjel tam kdosi, ať sme potichu a takhle. a jak řikám babička neuměla číst a psát, ale byla strašně chytrá opravdu, německy uměla, no taky prže to za Rakouska se chodilo většinou do německéch škol, že. LG: a em a třeba jedl ste v tom kině, pil ste tam něco nebo tak? JB: no to se kupoval, to byly bufety v každém kině byl bufet a to, to taky někoho to znervózňovalo když to furt šustilo, otvíral se sáček s bonbónama, tak to jako bylo protivný, ale takový tady ty ty obyčejný kina tak to bylo pro tu lůzu, takovou, tam to tak nevadilo, ale tam to už byly lepší kina, tady ty ty Moskva, skala ((Scala)) a takový, tam už chodili takoví no né lepší lidi ale takoví náročnější, no. jako kdybyste šla do divadla a teď tam šustila, jo při tym tak to taky neni pěkný. LG: no to ne. a kromě té babičky, bavil ste se třeba ňákými kamarády během té projekce nebo se známými? JB: ne, ne. prže jak řikám, já sem většinou chodil do kina sám anebo kdyžtak s jedním kamarádem s ňákým sme šli no a možná že no taky no že nás bylo víc jak někdy sme šli na nějakou tu veselohru, to už si tak nepamatuju.
Jaroslav_(1926).txt
LG: potkával ste v kině třeba kamarády, nebo známé? JB: no potkával určitě, známý no, to ale abysme se takhle domlouvali společně a chodili do kina, to ne. to... (.) LG: teď tu mám otázku k těm nepřístupným filmům ((smích)) ee kromě jinak jako bez té babičky byste se na ten nepřístupný film jako nedostal? nebo jak to- JB: to těžko, to ne. no to by mě nepustil, ten co co to trhal ty lístky, takže z babičkou sem chodil jenom tady do toho, tady do té Lípy ((Lípa)) to byl její známé, [jo] LG: [mhm] JB: on tam bydlel v tym baráku co sme bydleli my, no. (.) LG: a babičce to jakoby třeba nevadilo že vás bere na nepřístupný film? JB: ne. LG: ne? mě by babička asi nevzala. JB: ale to tam tak nic nebylo. LG: jo jasně že jako v té [době nepřístupné filmy...] JB: [vono v té době] to nebylo tak strašný, to bylo hodně, to měla moc hodně církev, že, ta na to dbala, jo církev měla větší slovo tak jak má dneska, že to bylo ve škole, ve škole skoro všichni sme chodili do náboženství, jenom pár bylo bezvěrců, no a na ně se tak jako dívalo jako já nevim, no. a potom byli zase ty evangelíci pár že, no ale většina tři čtvrtiny té třídy, anebo té té školy no tak byli katolíci, no. LG: a jaký ste měl pocit když ste se dostal na ten nepřístupný film? JB: no pocit sem měl uspokojící, <uspokojivý>. LG: ((smích)) e já nevim jestli sem to správně pochopila, ten známý té babičky v té Lípě ((Lípa)), on vás tam jakoby pouštěl bez placení někdy? JB: ne to sme museli mít lístek, no právě vám řikám že jednou nás nepustil, prže to asi tam byla ňáká supr kontrola nebo ((smích)) LG: ((smích)) JB: nás nepustil a museli sme jít dom, no, lístky nám propadly anebo jestli sme to někomu dali, já nevím. jo ale toto chcu říct, LG: mhm JB: vidíte to bych zapomněl, no takovou důležitou věc, přes ty filmy, když hráli nějaké takové trhák ten film tak o to byl ohromné zájem, LG: no. JB: a to pokud ste si zavčas nekoupila lístky, tak ste už potom neměla nárokem, takže než se šlo do toho kina tam stálo spousta lidí, a nemáte lístek? a nemáte lístek? a takhle. a to už se mně stalo kolikrát, že sem na to chtěl jít a neměl sem lístek a teď sem lítal vod jednoho k druhýmu a furt se ptal, nemáte lístek? a stalo se mně dost často že mně prodali lístek.
Jaroslav_(1926).txt
LG: no a byl ste někdy v kině bez placení? jako, nee? vy ste teda říkal... JB: na fotbale sem byl bez placení. LG: ((smích)) JB: to sem chodil na fotbal, a tam sme přelezli plot kolikrát, anebo do lázní sme aj vlezli bez placení, tam byla díra, jo, tak sme dycky prolezli tou dírou. no protože jak řikám jako kluci to sme neměli peníze no žádný, co mně nedal otec, no tak babička mně nedala, no ta neměla, no. (.)
Jaroslav_(1926).txt
LG: e jak ste si vybíral ty filmy, na které ste šel potom do kina? podle čeho ste si vybral? JB: no podle to byly cedule, to jak aj teďka eště to v kině je, LG: mhm JB: a tam byly ty fotky tech filmů, že, a bylo to napsaný tam kdy se to bude hrát no a teď člověk už aj ty herce znal dost, tak si řikal to zase bude dobrý, že byl předtím na nějakým filmu, no tak se na to šlo, no ale to člověk neviděl, jestli to bude dobrý anebo nebude no, no ale se člověk mohl zeptat někoho, bylo to dobrý nebo nebylo, že. to je umělý nebo? LG: já sem si celou dobu řikala, [no to je živý] JB: [to néni], to je živý. LG: a em bylo teda důležitější to kino, nebo ten film samotný? jako [rozhodoval ste se] JB: [no ten film.] LG: takže ste když ste chtěl vidět [ňáký film...] JB: [to kino to mě] ani tak nevadilo jaký bylo, no tak pokud tam nebyly ty blechy náký no, to člověk dycky dotáhl nějakou blechu z toho, no to se smějete LG: [mně to připadá] JB: [ale to byly blechárny], no vyloženě no, to sme přišli dom a už sme honili blechy, no ((smích)). LG: ((smích)) a em vy ste říkal, že ste získával ty em informace o těch filmech z těch e z těch vývěsek. JB: no jak byly ty no, to bylo aj dopředu třeba, co se bude hrát až třeba druhé anebo třetí film, tak už tam byly takový cedule, LG: mhm JB: zvlášť tam na té Marxové ((Lido bio)), to byla c- cedula no co se hraje co se bude hrát teprve bude hrát potom, no. no a to byly pěkný takový fotky velký tyto z tech filmů, jo, LG: mhm JB: na tu dobu jako to bylo pěkný, no, no ty reklamní no takový fotky. (.)
Jaroslav_(1926).txt
LG: a měl ste radši němé nebo zvukové filmy? JB: no zvukový, no měl taky si zezačátku taky si pamatuju, LG: mhm JB: jako kluk tak právě tady na té Bratislavské ((kino Orania)), tam pouštěli k tomu hudbu, jo, no tam hráli ten film a teď k tomu z gramofonové desky se hrála hudba, no. (.) LG: a byl ste třeba někdy u na projekci němého filmu, kde hrál ňáký živý orchestr? nebo ňáká kapela? JB: no je možný že sem byl, ale kdy to bylo a na čem to nevim, no. LG: mhm. a první zvukový film, který ste viděl? JB: jak? LG: první zvukový film, jestli si vzpomenete JB: to si nevzpomenu jaký.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a co podle vás jako dělalo ten film dobrým filmem? JB: jak? LG: jako jaký film byl pro vás dobrý, jako že ste si řekl, tak to byl dobrý film. prostě co ten film... JB: no že se mně to líbilo LG: to chápu, ale jakoby co ten film musel, musel jako mít? JB: musel mít? LG: no jakože jestli to měla být spíše veselohra, nebo ňáká [dramatická zápletka] JB: [na všechno sem chodil], na veselohry anebo dramatický anebo na kovbojky, na všechno, takhle že bych si vybíral něco, tak to ne, to jako, ale taky se mně nelíbily ňáký filmy, že, LG: mhm JB: mně řikali to bylo blbý na to nechoď, anebo tak, no. to máte až do dnešních dnů, no někomu se líbí to a druhýmu zase to, to je těžký no. LG: a chodíval ste na ty filmy, které se vám líbily, víckrát? JB: no já se kolikrát šel aj dvakrát na nějaké ty. LG: ((smích)) (.) a kromě toho chození do kina, jaké ste měl koníčky? JB: na houby chodit s otcem, jo, nebo sem chodíval do Adamova, otec pocházel z Adamova a tam měl rodiče, tak sem tam chodíval na na prázdniny, a tam bylo taky kino v tělocvičně, jo tak do toho kina se chodívalo taky, pak tam přijelo jako takový divadýlko, to loutkový, jo a to bylo pěkný, tak na to sme chodívali no taky, no chodíval sem rád no taky do cirkusu, ačkoliv dneska bych nešel do cirkusu, ale tenkrát sem to měl rád, chodit do ci- a to bylo velkolepý cirkus to bylo, to bylo obrovský to a lidí jako ty ty světla to všechno ty zvířata to, a to to to zas bylo velkolepější no tak jak kino. LG: jo? JB: ten cirkus, no. a to byly veliký cirkusy, Kludských a cirkus Rens, jo, německé, to byly obrovské cirskusy, potom sem chodíval rád na sportovní, tak na fotbal, hokej, na box sem chodíval rád, no. (..) no to bylo taky bezvadný, to dycky přijel náké s tim cirkusem a to byl stan a teď se tam zápasilo, jo a to byli takoví vysloužilí zápasníci, LG: mhm JB: a ty dycky vyzývali někoho, kdo se na ně přihlásil no a to bylo dycky napínavý, no, nejaké Bugner to byl takové jako zlé jo a ten, vás to nebaví. LG: ne ne mě to baví, já se moc nespala, já se učím na zkoušky. JB: Bugner, tak von dycky ale to bylo nahraný, jo všechno, von dycky někoho chytl a teď a na lidi no že ho trápil toho, a ženský na něho, ty potvoro, a von teď se mu ten vysmekl tomu Bugnerovi a chytil toho Bugnera a ten se chytal těch provazů kolem, a ty ženský ho mlátily. ((smích))
Jaroslav_(1926).txt
LG: em vy už ste o tom trochu mluvil, ale mohl byste nějak e víc popsat, jaké byly to rozdíly mezi těmi kiny. JB: no jak řikám byly takové bleš- ačkoliv blechu to chytl všady to v každym, aj v tom lepšim v kině, vyloženě takový ty blešárny to byly takový ty, kina na té Marxové ((Lido bio)) na Cejlu ((Radio)), prtže tam bydlela ta chudina, jo, no a tam chodili většinou takový chudobnější lidi, který aj tech blech měli víc než ty, než ty bohatí. ((smích)) LG: a em lišil se třeba přístup těch zaměstnanců toho kina. podle toho v které části města to bylo, jako jestli to bylo bohatší nebo chudší? JB: to ste nepoznala co a jak to ste, to vám utrhl lístek a šla ste si, LG: mhm JB: a byly ty uvaděčky no takový, který vás uvedly a tady v této řadě anebo takhle, jo, vám ukázaly jo a to, no a takže to všady bylo takový normální, no, já sem měl kamaráda, spolužáka a ten dělal nějaké čas bez školy toho uvaděče takovýho. LG: jo? JB: von řikal já kdybych mohl, tak bych chtěl být zaměstnané v kině, jako protože von chodil strašně rád do kina, jo, a a mu se to líbilo no dělat toho uvaděče a dívat se na ten film a takhle. (.) no zarach leandr ((Zarah Leander)) se menovala ta zpěvačka, teď sem si vzpomněl LG: jo? JB: znáte to? zarach leandr ((Zarah Leander)) LG: sem ráda že ste si vzpomněl JB: zarach leandr ((Zarah Leander)) to byla za války, no. marika rék ((Marika Rökk)) jo, to byla původem Maďarka, jo ta hrála v tym žid sýs ((Žid Süss)), a to no. (.) a já bych si vzpomněl, ale to by trvalo dlouho, to by chtělo nějakou štamprlu ((smích))
Jaroslav_(1926).txt
JB: [no to ty týdeníky] to bylo ve filmech, jo, před každým filmem byl týdeník anebo krátké film eště a ten krátké film byl kolikrát dlouhé aj ((smích)) LG: ((smích)) JB: a kolikrát to bylo takový no, že se to lidem nelíbilo, jo a to, ale obyčejně to mělo ňáké smysl že, no protože to nebyla taková nejaká hovadina, která se hrála normálně, že, LG: mhm JB: to bylo to něco z přírody, anebo nebo něco takovýho poučnýho to bylo, že,
Jaroslav_(1926).txt
LG: em býval třeba, bývala třeba přestávka, nebo to živé vystoupení? JB: bývaly přestávky, no. LG: bývaly? JB: no bývaly přestávky, jo, když byl ňáké film delší, jo, no to taky to si teda pamatuju že byly filmy kratší anebo dlouhý hodně. LG: jo? JB: no tak to bývaly přestávky a no to se šlo na záchod, že, anebo si koupit ňáký bonbóny, anebo tak do toho bufetu, no. (.) ale co bylo teda dobrý, tak byly ty filmy v přírodě no takový ty letní kina jak se říkalo, no to bylo dobrý. (.) LG: a bavily vás ty doprovodné části, toho programu? JB: no když to bylo zajímavý, no tak mě to bavilo, no. to je težko říct dneska už, po tolikati letech, že, já už sem nebyl v kině, to už je aspoň třicet let, prže mně už je čtyryaosumdesát let, no tak e potom potom už to nebylo vono ty filmy, a ty filmy už... LG: a byl ste někdy na promítání filmu v domácnosti u někoho? kdo měl jako promítačku doma? JB: ne, LG: ne? JB: nebyl. jak řikám, my sme bydleli v takovém chudším prostředí LG: mhm JB: a ti naši spolužáci to byli většinou no taky jenom takoví proletáři, že, takže to byste musela se ptát no takových v Masarykově čtvrti, kde sou samí lékaři, že, nebo podobně tak tam byste na něco na takovýho narazila, že, ale.
Margarete_(1923).txt
LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala navštěvovat kino MK: tedy navštěvovat kina, to sme chodili buďto eště jak to bylo bez řeči do Grand kina na Starým Brně, to už neexistuje, to bylo na tym náměstí jak se šlo k Výstavní k to k té lázni, ty už mně se zdá taky neexistujou, ne ne, ty sou pryč nebo do Excelsioru ((Excelsior)) to bylo na teďka se to menuje Šilingorovo náměstí LG: mhm MK: tenkrát to bylo štathóf ((Stadthofplatz)) nebo do kin... LG: no a MK: kina Central LG: mhm
Margarete_(1923).txt
MK: na náměstí Svobody potom kino Moderna ee na Dominikáským náměstí a Moderna tam vobyčejně hrávali širli temple temply ((Shirley Temple)) LG: mhm MK: a ty anglicky filmy LG: jo [tak] MK: [pak] byl skala ((Scala)) dopz ((Dops)) LG: mhm MK: pak bylo kino Kapitol dule u divadla LG: mhm MK: Mahenova divadlo, pak bylo kino edizon ((Edison)) na Dornychu pak bylo kino Stadion na Kounicové, tam v tym kině zase hrávali ponejvíc takový kovbojský filmy
Margarete_(1923).txt
LG: mhm. a jakou roli pro vás hrálo to, jestli byl ten film eee němý nebo zvukový MK: jak jak to myslíte LG: jestli ste měla radši němé nebo zvukové filmy MK: jo no ze začátku byly jenom němý LG: mhm já vim MK: to byly jenom němý LG: mhm MK: ne a potom tedy to začlo, tak se samozřejmě ten zvukové film byl lepší LG: mhm MK: né ale to je tedy s filmama to je trochu
Margarete_(1923).txt
MK: no jó to sem chodila do divadla LG: mhm MK: večer a to vám řeknu kde to divadlo už taky neexistuje na Veveří úplně starý český divadlo LG: mhm MK: tam hráli dycky pohádky a kašpárek LG: mhm MK: a pak byl Kašpárek Turek v Typosu, to bylo taky český, ach jo
Rudolf_(1920).txt
RS: [ee] na Cejlu ee kino který se menovalo později Bajkal a a [já] NS: [( )] RS: nevím jak ještě měnilo názvy tak to se menovalo původně kinovarieté ((Kino-Varieté)) (.) protože tam nebyly normální lavice tam byly židle (.) a na jedné straně bylo jeviště kde vystupovali buďto artisti nebo kouzelníci nebo PS: [aha] RS: [podobní] a pak se votočila židle a bylo plátno a byl film a filmy byly dycky zase takový ee buďto americký nebo anglický nebo já nevím francouzský a tak dále e všelijaký ee v v americkejch filmech byli ee protože to bylo odpoledne pro jako pro mlá- pro děcka tak tam byly filmy kde účinkovalo na předměstí njů jorku ((New York)) někde daleko na předměstí účinkovala s- s- spousta takovejch takovejch těch darebáčků jo e to byli kluci i holky černí i bílí e tlustí neobratní štíhlí obratní a t- to byla taková skupina kde byli všichni všechno (.) vybraní a ti tam měli takový dycky scény který nás ohromně bavily jako veselohra protože voni třeba s- ee si vytvořili že si udělají z e z desek auta jó a kolečka vod kočárků a udělali takový závody a vyhráli to ti co si tam dali do toho motoru pejska (.) psa a tady měli tyčku a na té tyčce měli párek PS: <jo> RS: a když ho dávali dál tak ten [pejsek] jel rychle a když ho dávali blíž tak se zastavoval a tak podobně takže voni to vyhráli protože měli toho psa a (pořád) to dávali daleko a ten pes jel jak blázen a voni ti druzí tam měli všelijaký šlapání a takový věci a tak dále (.) ale v tom varieté ((Kino-Varieté)) (na c- na) na tom Cejlu to se menovalo Kino-Varieté tak (.) tam byl jeden takovej případ na kterej já vzpomínám e (tak) celej život tam byl kouzelník který (.) rozdával takový mince kde byla jeho podoba a méno a tak dále a tak dále a že z- nechal zmizet slona (.) jo? (.) tak sme měli židle k (temu) varieté teď tam najednou přiš- ( ) přitáhl slona ten slon tam zůstal stát jo a von ukazoval von (mu) hejbal ( ) tím a jo byl to normální živej slon (.) a najednou řekl no neřekl nic řek a já toho slona nechám zmizet a zhaslo světlo byla absolutní tma trvalo to snad pár vteřin nebo esi čtvrť minuty půl minuty já nevím (to) tak nevodhadnu a slon byl pryč. no to to bylo to bylo něco ohromnýho a von neřekl jako to dělal a co my nevíme esi tam pustil (černou) zás- ee černou jako oponu eště před něho PS: mhm RS: protože von byl jako až ( ) na konci anebo jestli ho vyvedl e rychle tam někde už to měl připravený a to já to nikdo my nevíme z těch děcek ale vím že ty filmy pak když se e skončil tam byli taky nejenom kouzelníci tam byli i ee jak se řekne komedianti jo dělali na hrazdách padali na [hrazdách] PS: [mhm] RS: a tak dále na jednu ruku a a tak- takový všelijaký věci a pak se teda promítalo a promítal se vždycky nějakej film většinou americkej z řad tady těch děcek na předměstí PS: mhm RS: ale ti měli pokaždý jiný jiný jiný bych řekl jako motiv jednou to byli jednou se rvali jednou válčili jednou závodili ale pořád to byla ta skupina těch stejnejch tlustej tlustá chudej černej jo šikmovokej prostě děcka z předměstí e z dalekýho předměstí njů jorku ((New York)) a to se tam [(tak)]... PS: [to] byly dlouhý filmy ee hodinu a půl celovečerní anebo krátký tady [(s tím)]... ? RS: [to bylo] vodpoledne a bylo to ee e tady ty ty byly jako normální to trvalo já (nevím) deset minut PS: [mhm] RS: [nebo] patnáct minut celá ta jejich kauza co se tam [dělo] PS: [aha] RS: a jak se rvali nebo jak se s- nervali a tak dále takže to byla e to bylo pro nás jako pro to Kino-Varieté to byl tam sme se hnali všichni tam bylo děcek dokonce tam byly aj některý maminky s těma m- malejma děckama a tak dále NS: a to ste šli do toho kina kvůli štvrthodinovýmu filmu nebo jich dávali víc za sebou? RS: to (tady) né tam byly e toto a eště třeba film Tom Mix kovboj PS: aha RS: Tom Mix to byl kovboj a to (už zase) ňáká jiná historka aby to v- zaplnilo ten čas tak to byla ta groteska a pak byl obyčejně e e s koněm a jednou to bylo ze psem ten pes měl nějaký méno to já už si teď (nepamatuju) (.) já nevím jestli to bylo Rin Tin Tin nebo tak to já už (teď) teď už nevím ale vím že to bylo ze psem jednou a jednou to bylo e s s koň- koňama na ko- kovboji na koních a tak dále takže to byla to bylo Kino-Varieté PS: ( ) RS: to pak později se změnilo v kino jako (jedno jedno) PS: aha RS: jo? který s- pak mělo názvy různý PS: Bajkal, [Radost, no]... RS: [jako já] nevím ee jako třeba (na) na Marxové bylo kino který se menovalo Lido bio PS: (ano) RS: jo? na Marxové (.) a na Marxové tam (sme zase) vlastně chodili na dětský představení když sme byli malí a na Novej rok nám místo vstupenek dávali vyšívané kapesníčky (.) na Nový rok místo vstupenek sme dostali každej e vyšívanej kapesníček na Marxové ee PS: mhm RS: dnešní e (já nevím) jak se to (jmenuje)? NS: za mě to byla Lípa teď [už to není nic] RS: [Lípa] PS: ano RS: Lípa tak to už není nic tak to je
Rudolf_(1920).txt
RS: [takže] takový to to je vzpomínka na ten (můj) když sem bydlel na Francouzské tak to bylo do Lido bia ((Lido bio)) velmi blízko a do varieté ((Kino-Varieté)) taky to se šlo vokolo věznice PS: mhm RS: jo? PS: a na ten Nový rok jak vám dávali ty kapesníčky to bylo jenom na dětské představení neb-... ? RS: co to? PS: když vám dávali ty kapesníčky e ty vyšívané kapesníky [jak vám dávali] RS: [ty (vyšívané)] kapesníčky byly místo vstupenky PS: ano a to bylo na dětské představení? RS: a to dostal každej... e k- nevím to bylo jenom vyšívanej kapesníček bez jakýhokoliv toho PS: mhm RS: udání nebo tak ale e (byly) tam e e kv- květeč- kvítečka a tak dále a byl a byla tam já nevím eště eště tam bylo něco možná napsanýho to si nevzpomínám PS: a do kina Urania ste chodil? to bylo [na Cejlu] RS: [do Uranie] ((Urania)) sem byl několikrát ale e tam nebylo pro nás jako pro děcka e nic vhodnýho PS: aha RS: jo? tam chodili víc moje rodiče do Oranie ((Orania)) PS: mhm RS: a menovalo se to e tenkrát Orania PS: ano RS: ne Uranie ((Urania)), Orania (.) tak vím že tam ee (.) byla jako dosť velká frekvence ale pak později to přešlo ee v určité epoše já zase nevím v kterém období to bylo kdy to přešlo na ty na děcka jo? tam je jako dětský kino nebo dětský dětská zábava nebo voni to tam mají aji v- vchod je aj z Cejlu PS: mhm RS: přes tu zá- přes ten dvůr takový tam aji z z Bratislavské PS: a v tom varieté ((Kino-Varieté)) a v tom Lidu biu ((Lido bio)) byly e dětské představení (.) [jo]? RS: [to] bylo dětský představení jenom [dětský představení]... PS: [jenom dětský a to]... RS: byla sem tam ňáká maminka když [měla] PS: [mhm] RS: moc malý děcko kerý se ch- chtěl chtěla dívat na ty šaškoviny [všelijaký] PS: [mhm] RS: a tak dále PS: a to bylo který den? RS: to? PS: v který den v [týdnu]... ? RS: [v neděli] PS: v neděli RS: to bylo vždycky v neděli PS: [odpo-] RS: [vždycky] v neděli a (i Marxová) ((Lido bio)) byla taky jenom v neděli pro nás teda jako pro ty děcka s těma ka- kapesníčkama tak to bylo tam (.)
Rudolf_(1920).txt
PS: a vy ste [chodil] RS: [no] PS: do kostela a na faru e a s- bylo vzpomínáte si že by se někdy třeba promítal film na faře? já sem slyšel že se někde na farách občas promítaly filmy [to s-]... RS: [jakej] film? NS: na farách PS: na farách NS: na farách PS: nepromítal nikdy farář? RS: ne PS: to ne? RS: ne ne ne ne ne ne to si nepamatuju to ne to si vůbec nepamatuju vůbec to neexi- [to se ne] PS: [mhm mhm] RS: to za to e to nevím to by musel být [někde] PS: [mhm] RS: jenom někde ale [to] PS: [mhm] RS: nebylo nikde PS: a vy ste chodil do kostela v neděli nebo e [častěji]? RS: [co to]? PS: e jak často ste chodil do kostela? RS: já sem chodil [do kostela] PS: [jako kluk] RS: s maminkou dokuď byla maminka tak sme chodili pravidelně na devátou protože... sme.... mši tam sloužil náš profesor ee římskokatolického náboženství jo? a e on byl velice kulturní my když sme šli na opery tak von tam dycky chodil eště s jednou profesorkou promedoval a my sme ho zdravili on byl doktor jako eee měl titul doktora byl velice e velice takovej ne (.) necírkevní
Rudolf_(1920).txt
PS: mhm a vzpomínáte si kdy ste byl poprvé v kině? RS: to (poprvé) v kině sem byl myslím na v Lido bio na Marxové kde sem dostal ten kapesníček PS: aha (.) takže na nový rok? RS: to bylo na nový rok PS: mhm
Rudolf_(1920).txt
PS: vzpomínáte si na čem ste byl tehdy jako dítě poprvé? RS: kde? PS: když ste byl poprvé, vzpomínáte si na čem? NS: [na jakým]... RS: [na film]? PS: na film RS: ne PS: to ne [a je]-... RS: [to si] nevzpomínám
Rudolf_(1920).txt
PS: a do kina nemusel chodit na takové... do kina chodil i do kina na takové kontroly? RS: naš- naši chodili do kina... PS: já myslím jako jako policista jako jako policista [jestli chodil na ňáké... četník? nechodil] RS: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne] NS: ale [za mě za mě teda chodili policajti] RS: [jenom chodili] do baru tam byl Maxim bar na Francouzské
Rudolf_(1920).txt
PS: mhm a vyjadřovali se nějak ke kinu? říkali vám na co můžete a na co nemůžete jít třeba do kina? RS: e to ee PS: [e]... NS: [zakazovali] ti vaši nějakej film nebo nějaký představení? RS: em oni nechodili vůbec do kina (.) oni nechodili do kina možná ně- když byli ještě na [Francouzské] PS: [mhm] RS: tak že chodili na tu Marxovu ((Lido bio)) nebo do ee do e do Varieté ((Kino-Varieté)) teda tam na na Cejl to možná chodili ale pak až sme se nastěhovali do Husovic tak už nechodili do kina nikdy
Rudolf_(1920).txt
NS: jako děcko chodils s kým do kina? sám? na té Marxové ((Lido bio)) RS: e e šli sme děcka e bylo nás e já nevím třeba pět PS: mhm RS: sme šli děcka (.) dohromady takove chumel na Cejl do toho Varieté ((Kino-Varieté)) anebo do teho na tu Marxovu ((Lido bio)) PS: mhm RS: to byly jenom ty dvě kina kam my sme chodili jako děcka to sme šli taková smečka dycky PS: mhm RS: a zase (taková) smečka sme šli zase zpátky dom PS: mhm RS: protože sme bydleli všichni na Francouzské ulici jenomže ee v těch domech na té Francouzské e ste mohl jest z té země (.) tam byla paní e domácí ne domácí domovnice ((opravuje se)) PS: mhm RS: domácí měl restauraci v v (chodbě) a domovnice byla e metr ta měla furt pometlo u dveří a jak někde bylo jenom cokoliv jó takový to písek nebo nějaká cigareta špaček tak už do kýbla všecko tam bylo na tom dvoře bylo jako v pokoji PS: a s těmi kamarády když ste šli do kina s kamarády bavili ste se o těch filmech potom? hráli ste si třeba na postavy z toho filmu? RS: ne PS: ne? RS: ne to sme jenom bylo bylo to dobrý my sme řekli [tak] PS: [mhm] RS: ta byla ta byla dobrá ta byla dobrá ta hrála výborně a von hrál taky výborně ten pár to to to bylo... to sme tak něco takovýho řekli ale jinak sme to nerozebírali [nikdy] PS: [mhm mhm] RS: (ale) když sme šli do kina tak sme e jako už předem viděli co na co deme jo? protože em bylo (.) to (.) všechno taky v novinách a v časopisech takže to sme věděli kam deme anebo nás tam profesor poslal řekl vy negramoti vy ste neviděli Moderní dobu ((Moderní doba))? nebo tak a a tak nás dycky poslal na něco na nejenom na Moderní dobu PS: jo RS: na víc filmů PS: a zkoušel ste někdy jít na nepřístupný film? RS: co to? PS: chodil ste někdy na nepřístupné filmy? mládeži nepřístupné? RS: no jako mladej kluk? PS: no RS: né PS: ne RS: ne to nás to nás jaksi nelákalo a možná že by nás tam ani nepustili jak nemáte ten věk nějaké takže to my sme vůbec s tím sme ani nepočítali
Rudolf_(1920).txt
NS: a když ti bylo deset jedenáct let tak tě nelákalo jít na nějakej film kterej byl vod patnácti? RS: nevím to nevím to tenkrát nebylo tak přísný
Rudolf_(1920).txt
kdežto já sem byl v jiné době kdy se toto nedělalo (.) to se tenkrát nedělalo (.) tam nanejvýš mohlo být že by nějakej kluk ch- z chudobné rodiny že by tam nějak jenom se snažil proklouznout PS: mhm RS: a sednout si do kina
Rudolf_(1920).txt
PS: mhm (.) e když ste chodil tady do kina anebo ještě na té Francouzské potkával ste tam svoje známé? bavil ste potkal ste tam někoho známého bavil ste se s někým takto... ? RS: em-em PS: ne? nestávalo se to? RS: ne to to je vždycky takový víte [lidí] PS: [mhm] RS: milión a tam (ste [nepotkávali)]
Rudolf_(1920).txt
Američani teda vedli ti měli nejvíc těch filmů ať už to byly ze začátku kovbojky PS: mhm RS: takzvaný pro mládež když sme chodili ještě jako mladí tak byly furt kovbojky Tom Mix a jak se menovali a hari gari ((Harry Carey)) a tak dále to byli ee kovboj hari gari ((Harry Carey)) a Tom Mix to si pamatuju ty dvě jména ostatní už ne a to se pro- projížděli na koních a honili se a lasem (jo) a tó a tak dále
Rudolf_(1920).txt
PS: jo (.) a jakou jinou e jako kluk jakou jinou zábavu ste měl kromě kina? ee chodil ste jako kluk jednak do kina a co jiného e [jak ste trávil volný čas]? RS: [ne ne ne] ne ne my sme byli eee děc- děcká banda PS: mhm RS: byla v tom činžáku kde sem bydlel tam byly děcka ee židovský německý český PS: mhm RS: a všichni mluvili česky a furt sme blbnuli něco když bylo pěkně byli sme na dvoře PS: mhm RS: ee když byly hrušky tak sme vylezli na strom a trhali hrušky a donesli to mamince aby nám udělala knedle e s hruškama a s prézama jo se s e PS: mhm RS: s houskou strouhanou a anebo když pršelo (tak) sme seděli na schodech a hráli sme na n- na obchod a na takový věci jako jako děcka teda PS: mhm
Rudolf_(1920).txt
PS: ee do kina ste chodili e v tu neděli na to dětské a i u- i během týdne? [nebo] RS: [ne] PS: jenom na to dětské? RS: jenom v neděli PS: jenom v neděli RS: když sme byli malí teda
Rudolf_(1920).txt
RS: cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděl to bylo e e s mejma rodičama sem tam byl PS: mhm RS: tajně mě tam propasovali PS: aha no to je zajímavý takže vy [ste]... NS: [př-] před chvilou tvrdil že nechodil RS: to byl ee e e tendle Vlasta Burian PS: ano ano RS: myslím tam byl PS: a p- jaktože tajně? RS: eh? PS: jak- proč tajně? RS: no protože sem byl děcko PS: mhm RS: rodiče tam byli se mnou z Francouzské a ee mě e nepustili takže sem tam celý dvě hodiny byl se šatnářkama a voni pak přišli a šatnářce poděkovali a já sem zase šel to si pamatuju film sem neviděl PS: mhm RS: ale pak sem ho viděl později když už sem byl starší tak ten film sem viděl cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) to byl totiž e film kterej myslím nebyl eště mluvenej nevím to jistě (..)
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm dobře. tak teď se teda vrátíme do vašeho dětství, LZ: hm SM: a já bych se vás nejdřív zeptala, jestli si vzpomínáte na vaší první návštěvu kina. LZ: no tak já nevim, já pořád si myslím, že moje první návštěva byla ta Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)). SM: hm LZ: to sme byli tenkrát ve městě, a já sem měla tetu, a ta teda byla dost dlouho svobodná, tak mě někdy brávala jako, ale to sem, to vím že sme byly s maminkou, že sme se to teda, bylo ve městě někde, buďto tenkrát se to menoval kino Moskva. SM: hm LZ: to bylo asi mám dojem že to bylo na, na tom, jak je Tomášek ((kostel sv. Tomáše)), tam to náměstí, SM: jo LZ: no tak ta uli- no a jak je svatý Tomášek, a tak to sem byla teda, a potom, ne, no a mám to dojem, že to bylo v jadr- v tam je, jak se menuje tak, Jalta. SM: hm LZ: tak tam bylo taky kino. mám dojem že to bylo v té Jaltě ((Jadran)) tam, no. SM: a takže, takže když ste byla poprvé na té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), LZ: na té asi si myslím, jé, s maminkou, jé, s maminkou ještě sme chodily na širlej templ ((Shirley Temple)), SM: chodily ste? LZ: no, dyť no jistě. to s maminkou, to sem měla strašně ráda. SM: hm LZ: a dneska je to ta bejvalá velvyslankyně, že SM: hm LZ: tak to jo, to sme, to sem viděla několik těch filmů s tou širlej templ ((Shirley Temple)). to jako děv- děcko teda. no a potom na to, to byla ta Sněhurka a se- sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), jo, to sme mluvily. potom ňáký ty pohádky, a tak, no SM: a to sou teda vaše úplně nejstarší vzpomínky? LZ: to sou tak ty, nejstarší vzpomínky, to je ta širlej templ ((Shirley Temple)), no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: em dobře, takže jako dítě ste chodila spíše nepravidelně [do kina?] LZ: [no, to] bylo tak nepravidelně, SM: hm LZ: protože, no tak možná, říkám, to víte, tenkrát se dělalo aj v sobotu, a to, rodiče, říkám, tak to... SM: hm LZ: jako nebylo tak moc toho času nebo jako bych řekla. my, tatínek byl víc tak, my sme chodívali dost ven, jako do lesa spíše a tak jako, jo? SM: hm LZ: tatínek rád chodil do lesa, a, no tak vždycky zpátky, vždycky se nasbíraly šišky <na zatopení,> a nebo takový, a tak v sobotu ještě dělával, ale v neděli to bylo pravidelně že se šlo, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a vy už ste teda říkala něco o tom, ale kdybyste mohla teda zopakovat s kým ste jako dítě chodila do toho kina. ste říkala s tou tetou, LZ: no, tak s tetou někdy teda, jo, tak, ale vona potom už se taky v- taky vdala, to bylo jako dítě, jako dítě tak, ale no spíš mě brávala někdy, pracovala jako u svaté Anny ((Zemská nemocnice u sv. Anny v Brně)) jako em jako, nebyla zdravotní sestra, jako spíš to taková pracovnice, SM: hm LZ: v evidenci, jako v těch, v těch, a tak mě vzala měla někdy službu, a tak mě vzala do mě- jako do města, a tak sme šly spíš do města, a vona měla kamarádky, a to byly tři ty se scházely, tak vždycky U Tomana v cukrárně, tak mě vzala na zmrzlinovej pohár, tak to bylo pro mě takovýho něco, a někdy sme se, říkám, někdy sme teda do toho kina, no tak jako dě- taky aj, taky myslím na tu, měla sem strašně ráda, byla taková kudrnatá, ta širlej templ ((Shirley Temple)) a to, tak sme někdy aj myslím s ní sem byla, a no a nevim, říkám, na tech, na tu Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem byla myslím dvakrát, jestli né jednou s tetou a jednou s maminkou sme byly.
Libuse_2_(1928).txt
SM: já jenom se vrátím ještě k tomu vašemu dětství, em abych to správně pochopila, takže vy ste chodila do kina s tou tetou, s maminkou, a ještě ještě ste chodila třeba em se se chodil s vámi i třeba váš bratr když byl malý, do kina? nebo LZ: no tak když byl malý, tak, no tak, von zas tak moc, no nevim, že by ňák chodil do kina, nebo to, přece ty tři roky byl tak taky šel, no možná na ty, na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sme možná byl s náma, ale na tu, no, věříte že to už tak ňák moc ani nevim? ale to [nevim.] SM: [a vy] třeba když ste byla už trochu starší, tak brala ste třeba bratra do kina? nebo, nebo ne? LZ: ne. věříte že ne?
Libuse_2_(1928).txt
SM: dobře. a vy ste vy ste teda v dětství bydlela v Husovicích? LZ: v Maloměřicích. SM: v Maloměřicích. a které kina ste jako dítě teda navštěvovala. vy už ste jako něco říkala, LZ: no, to sem říkala ten, tam byl kino Jas na kraji, tam z Maloměřic sme šli, a potom tam bylo kino Sibiř. SM: to bylo v Husovicích, taky, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: a když ste byla ještě dítě, fungovalo tam to kino Sokol? v Maloměřicích ((Kino Sokol Obřany))? LZ: ne, tam nebylo kino. tam bylo kino v Obřanech, SM: jo vlastně v Obřanech, ano. LZ: v Obřanech byl, na to sokolovně, tam bylo kino ((Kino Sokol Obřany)), no tomu se říkalo blechárna teda, <to je,> že tady mám, a k tomu se, a tak to, tam sem chodívala taky, většinou v sobotu odpoledne, když bylo tatí- tatínek třeba dělával to tak to bylo v sobotu vodpoledne, tak tam sme chodívali. a tam právě sem měla jít na toho barona Prášila ((Dobrodružství Barona Prášila)) jak sem vám vykládala že se mně stalo, že sem začala mít bolesti, jako potom zánět slepýho střeva teda, tak sem do toho kina nemohla, strašně sem to voplakala, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm dobře. em a jaký byl názor vašich rodičů na film a na kino. LZ: tak tatínek ten vůbec ne, tak ten pomale vod rána do večera když, říkám, von byl spíš do toho lesa, tak někam ven se podívat, že seděl celé den bych řekla u toho verpánku, takže spíš do toho lesa, tatínek ne, tatínek, tatínek byl moc hodné, ale nechodil do kina, to von přišel třeba večer v šest hodin, umyl se a byl rád myslím že si lehl. sme si vždycky lehli do postele jako, em no do posteli teda jo, no tohleto se držela třeba černá hodinka, tak tatínek nám vykládal třeba když byl malej, nebo když byl, von byl v první světové válce, tak nám vykládal, a učil nás vždycky, von byl na té italské frontě tam něco, tak nás vždycky učil, to si pamatuju dneska, že <vím že,> že nás učil italsky počítat, <una due tre, kvatro, čikve, čéte, oto, nove, déči.> ((quattro, cinque, sette, otto, nove, dieci)) to si pamatuju
Libuse_2_(1928).txt
SM: dobře. a jaký byl postoj školy k filmu a ke kinům? vyjadřovali se třeba učitelé nějak k tomu? LZ: nemůžu říct že by takle ňák se kolem toho ňák mluvilo nebo... SM: nevzpomínáte si. LZ: ne, to si nevzpomínám. někdy teda se tam třeba, přišli prodávali lístky spíš do divadla jako, jo, to sme teda někdy do toho divadla třeba na Prodanou nevěstu, anebo na em ten na balet, Labutí jezero.
Libuse_2_(1928).txt
SM: obecně kdyby ste tak mohla říct, jestli byl pro vás film v tom dětském věku důležitý? LZ: ale tak to víte že to byla jediná zábava která vlastně tehdá byla, že my když sme ještě, byla doma dost, tak my sme ani rádio neměli, SM: hm LZ: tenkrát to tak moc nebylo,
Libuse_2_(1928).txt
LZ: ne, to nemůžu říct, ne. povidám, když akorát to vím že sme byli v té Alfě ((Alfa)), na to Sněhurce teda, ale sedum trpaslíků, ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tak to sme, ale jinak, když bych šla, to sme tak hodně do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)). to říkám, jako děcko, na tu šir- taky ju měla ráda, dycky, hraje širlej templ ((Shirley Temple)), pudem se podívat. tak to vím, to sme chodívaly, ale většinou do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)), to, nemůžu takhle.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a chodila ste někdy třeba bez placení do kina? LZ: jak bych mohla chodit <bez placení.> to nevim [to sem] SM: [tak někteří] nám to vykládají, no. LZ: jo? to teda ne. to nevím že by tady toto existovalo. SM: hm LZ: já nejsu taková em že bych někam prostě šla, a že bych, že bych tam šla plotem, nebo že bych tam šla, mně by to bylo jako trapný jako. já vždycky, no to tehdá nestálo, no dyť to bylo, to ne, to opravdu nemůžu říct. ale, já nevim, tam se nedalo, musela ste projít, přece ta trhá lístky nebo něco tak, nevím že bych teda, to ne. to když, to si pamatuju vždycky sme si koupili lístky, a to se chodilo třeba víc dopředu, abysme ty lístky dostali, nebo výjimečně že by se šlo zrovna teda, ale nemůžu říct že by, to ne, to. já su zase dost tako- poctivé člověk, že bych takhle někam měla jít, to vím že třeba dneska to sou, takový ( ) SM: hm LZ: ale nevím jak bych to dělala, nebo že bych em a potom když dete do kina, tak máte určené lístek, ne? třeba já nevim, třetí řada třeba, dvacátá sedadlo, nebo to, takže, kdybyste tam šla tak kam byste si sedla? nebo to nevím teda. to tak...
Libuse_2_(1928).txt
SM: a stávalo se třeba že by vám návštěva kostela zabránila v tom jít do kina? LZ: to né, to bylo dopoledne, a to, to bylo, akorát v neděli dopoledne se chodilo nebo totok, tak to ne. a nebo říkám, když sme tam, taky neřikám že třeba že by šlo každej den na to, tak na tu májovou nebo, to nevim. a tak když se chtělo jít do kina, šlo se do kina, no, když se nebo to. SM: hm LZ: to bylo takový, nevim už. SM: a dala ste třeba někdy přednost kinu před kostelem? LZ: no tak bych řekla že jo <teda.> že bych třeba no ale, říkám, pokud teda sem byla jako dítě, tak maminka dost na tom jakože do toho kostela, ale že by mně bránila, tak, no tak, někdy hrávali dopoledne, ale, no ne, vůbec nemůžu říct že bych teda toto, ne, to už vodpoledne že bych šla na požehnání nebo tento, to ne, to teda neexistovalo, to, to se šlo v neděli dopoledne, že se šlo do kostela, a nebo, ale to byla tak ta neděle, a to už tak patřilo maminka to už tak dycky měla navařený v sobotu, a byla doma, tak říkám tak to navařila a to a že se šlo v sobotu do kostela nebo to sme se tak jako prošli a vodpoledne nám obyčej- říkám, my sme chodívali dost do toho lesa. anebo tak. ale že by mně, když sem se vdala, tak em manžel byl, ne že by nebyl, manžel byl, dneska je to ta církev husitská ((Církev československá husitská)).
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a pamatujete si že by se promítaly filmy na faře? LZ: ne. SM: hm dobře. SM: [tak] LZ: [to vůbec] nevim, že by se to, to nevim.
Libuse_2_(1928).txt
když sem byla jako děvče, tak jako em eště, tak tam bydlela ňáká paní, a ta ta se chodi- tam sme byli ale dvakrát, v Žabovřesky ně- v Žabovřeskách někde tam bylo, tak tam byla, tam ale to tam byli asi jako ňáký jako mniši nebo něco, a voni tam se těm dětem věnovali, jestli tam měli ty děti nebo co, já vám, to vám už tak pamatuju jenom, takže sme tam chodívali, tak voni tam třeba hráli ňáký hry pro ty děti, nebo hrálo se tam divadlo nebo sport, věnovali se tam sportu, tak mám takové dojem, že tam něco promítalo se. takového spíš z toho náboženskýho nějakýho, ale to už vám tak nemůžu říct, jak se to menovalo.
Libuse_2_(1928).txt
tak em podívejte se, tak do té války to bylo všechno černobílý, no, tak to sme si vybírat nemohli.
Libuse_2_(1928).txt
tehdá to si pamatuju teda, ta Sněhurka a sedm trp- ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) to bylo barevný, to bylo jako americké, teda tenkrát to muselo být ňák začátkem války, že to ještě Němci povolili, ale to bylo vod dyzneje ((Walt Disney)) ale, ale totok, ale jinak ten, no když sme chodívali, sem jako byla mladá, no tak to bylo všechno černobílý, no, když bych si dneska mohla vybrat, tak půjdu radši na ten barevné, <no>
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a bylo pro vás důležité jestli byl film němý nebo zvukový? LZ: tak já si už moc ty němý filmy nepamatuju, to už zase bylo hodně brzo myslím.
Libuse_2_(1928).txt
už nepamatuju, že by byly některý jako němý filmy.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda. dávala ste třeba některým přednost před kinem? LZ: nemůžu říct. říkám, to té zábavy bylo strašně málo, no, a to, takhle zábavy žádný nebyly, to se mu se říkalo jenom čaj o páté, tak tam ňáká muzika hrála, že se tam tancovalo. ale říkám, to ještě sem tam chodit nemohla, a že by mě to zrovna tak nějak lákalo, to nemůžu říct. jinak, né, nemů- né, tak jako děcka sme hrávaly třeba, já nevim, na pikanó, a na jako jak takový tam, v Maloměřicích tam byl em je kaplička, a za tou kapličkou byl parčík. někdy sme, tak tam sme ňáký hrávaly em takový ty, ňáký ty dětský hry nebo něco, co takhle sme tam někdy, ale jinak...
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm ee dobře. a byla ste někdy přítomna promítání filmu v domácnosti? LZ: ne. SM: takže ee LZ: ne, to nemůžu říct vůbec. nikdo kdo, tak nikdo neměl, a teď co, co se týče em třeba co mají někde tak, tak nikam nechodím, že by měli třeba, že by si pouštěli doma filmy nebo něco to. naši to taky mají, ale já tam nechodim. voni bydlí až ve třetím poschodí, SM: hm LZ: a než bych tam vylezla, tak řeknu tak radši <nendu.> SM: jo. a takže si nepamatujete že by třeba měli kdysi vaši známí třeba filmovou promítačku? LZ: né, ne. SM: dobře. LZ: totok, to vůbec ne, já, bratr vůbec to, ten vůbec totok né nic takovýho, a em co byly, co sme měli rodinu tak to taky vůbec ne. SM: hm LZ: ani to vůbec nevim, že by něco takovýho mělo ně- že něco bylo takovýho. ne. my sme ňák moc, ne. naši vůbec ne, a ani manželovi rodiče, ani sestry, tenkrát to tak, možná dneska už by třeba, ti mladí už dneska mají třeba, už mají video, mají to. to naši taky mají video, mají já nevím co eště všecko, ale mě to ňák neláká.
Libuse_2_(1928).txt
SM: jo. em a pamatujete si třeba jaká byla atmosféra tenkrát, když ste třeba chodila na em jako dítě na ty filmy? třeba na tu širly templ ((Shirley Temple))? pamatujete si třeba jaká byla atmosféra v kině, nebo něco k tomu? LZ: no tak to víte že, tam, my sme chodily většinou teda do těch Husovic, do toho kina, Maloměřice kino neměly, tak to sme chodily do Husovic, tam bylo kino Jas a kino Sibiř. no a no tak to, vždycky sme se jako, sme tam chodily jako, kino no, no byly sme, dívaly sme se, byly sme rádi že teda něco vidíme, že, se můžem pobavit a a že jinak... SM: hm LZ: no nebylo to, já nevim jak dneska je to, no ale, byly sme ticho, že, <a dívaly sme se> SM: hm LZ: jinak jako nevim jak bych to řekla.
Libuse_2_(1928).txt
jo, dobře. a jako dítě do těch deseti let ste chodila asi jak často do kina? LZ: no tak to nebylo tak moc často. sice to nebylo drahý tak jak je to dneska, no, naši neměli těch peněz zas tolik abysme, říkám to, akorát to víc, to si pamatuju, ta širlej templ ((Shirley Temple)) a potom teda už když už sem teda dorůstala nebo to, tenkrát nebyla žádná jiná zábava, jen to kino. a nebo ty kolotoče když přijely, tak to byla taková, ale jinak ty ty filmy to, tak nějak, potom to,
Libuse_2_(1928).txt
tak když někdy možná, někdy jako to si tak už ňák moc ani věříte nevybavuju, SM: hm LZ: někdy s maminkou že nás vzala teda do toho kina voba dva, ale jinak potom sme každej svoje teda, říkám, von spíš na ten fotbal šel, SM: jo jo jo
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a potkávala ste v kině své známé? LZ: no to víte že jo, no.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: ale jinak ne, jinak sme co takhle, tak sem si ňák netroufla. říkám, já sem moc tak do kina večer potom už, to už výjimečně bylo, no, buď sem, buď sem teda s maminkou, anebo tak, spíš jako to.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm dobře. tak se už přesuneme k filmům, a já bych se vás nejdřív zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina. LZ: no, co vám, co vám můžu říct, no, tak když to byly dětský, tak to byla ňáká pohádka, nebo ňáké takové příběhy jak to, jak sme to říkali, anebo co tak,
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, čím ste se jako řídila při tom výběru toho filmu. LZ: no tak rozhodně byly plakáty, to se věše- věšely plakáty, plakáty vždycky na celý em to byly, vždycky se vyvěsily plakáty, takhle větší, a tam bylo skala ((Scala)), Kapitol, to, jo? Moskva, to se tenkrát menovalo, takový ty, už jako, no potom za první republiky ne, no ale Kapitol, Jalta em skala ((Scala)), a nevim ty, ty, a tak to byly, a to se prostě, bylo to až do těch nejmenších, jo, to byly Husovice, Židenice, ty nejmenší filmy, no tak sme se dívali kde co hraje, tady hrají to, na, na Marxové ((Lido bio)) hrají, nebo v Radosti ((Radost)) to hrají, nebo v Husovicíh ((kina Jas a Sibiř)) to hra-, prostě takhle tam sme vybírali. to byly plakáty na každým prostě rohu nebo to, tak tam se to, dneska to tak není, ale em spíš to teda bývalo, že byly vyvěšený plakáty, a to vždycky bylo od kdy do kdy, tam se hraje to a to. tak věšelo se to vždycky, prostě plakáty byly, no. SM: hm LZ: to se tak, jé tam hrají to a to, už jeden druhýmu se řeklo, pudem do kina, nebo pudem se tam, tak to bylo, ale jinak...
Libuse_2_(1928).txt
SM: a chodila ste třeba opakovaně? na na em [filmy s těmi oblíbenými herci třeba?] LZ: [na některý filmy, hm, tak to myslím že ne.] tak akorát, to sem byla myslím dvakrát na tom Sněhurka a sedm trpaslíků, pak em ňáký ale jinak nemůžu říct, že bych přímo to musela vidět dvakrát.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: tak, to víte, když tam byly titulky, no už to bylo třeba když byly německý, byl tam, byly tam titulky, že, tak už jako to trošku vadilo, že člověk em to musel číst, jo?
Libuse_2_(1928).txt
já sem dosť, chodívali sme dosť to aj ani ta potom ta Naďa s náma chodila, ta, a to sme šli do lesa k Bílovicím, tam se říkalo Kozí žleb, anebo Těsnohlídkovo údolí, tak to se vždycky do Vobřan, ((Obřany)) tam kolem té vody se šlo. no, k vo- to se říkalo Vobřany ((Obřany)) až k Bílovicím tam, a tam sme si sedli chvilu, něco se vypilo, pojedlo, třeba maminka vždycky, anebo na (Hádech), tam byly dvě smole.
Libuse_2_(1928).txt
že v sobotu, nebo v neděli se upekly buchty. a šlo se do lesa. maminka to vzala do krabice, a teďkon sme šli, rozďála se deka, a kabela, a naz- napřed se nasbíraly šišky, a pak se, pak si můžete hrát. to bylo takové prostranství, že se tam s balónem třeba sme si mohli hrát nebo házet.
Libuse_2_(1928).txt
SM: ee dobře, teď se přesuneme teda ještě k těm kinům, em tak bych se vás zeptala jaké byly rozdíly v těch místních kinech. to znamená třeba jak jes- jestli se lišil nějak ten interiér. LZ: no to víte že se to ři- že se to lišilo, no. Husovice bylo, bylo to kino, byly tam lavi- byly tam už lavice prostě, ne lavice, křesla teda, jo. už byly křesílka, už to bylo, už prostě to bylo kino. no ale prostě Sibiř už to měl lepší než Jas, jo? už se to určitá společnost nebo něco, ale dalo se to, no. tak. ale já myslím že bych řekla že ty, třeba, no ty kina v Husovicích, na Marxové ((Lido bio)), nebo na tom Cejlu ((kino Radost)), že byly tak asi stejný, přib- ovšem když to bylo, říkala sem vám, no ta skala ((Scala)) nebo Kapitol, už to bylo doc- už to bylo lepší, no. ale byly tam ty, ty plátna byly docela slušný to, totok, no, ale, tak kina ve městě, jo, (myslím) to byl Kapitol, nebo to byl byla skala ((Scala)), nebo Jalta, nebo Alfa, tak to už byly, už to bylo lepší, no, už to bylo takový, už ste tam dostala třeba koupit něco, tu vodu, tu sodovku, nebo prostě něco už se tam dalo koupit. pozdějš už možná i ňáký ty bonbóny nebo něco. my když sme šli do kina v Husovicích, tak vedle byla cukrárna, když už potom to nebylo na ty lístky, tak se to dalo tam něco koupit, takže sme si to mohli koupit a vzít si to třeba tam, jo? do toho kina. ale takový ňáký to šustění, no to tam nebylo, <to nebylo,> to bylo... SM: a lišil se třeba přístup zaměstnanců v těch jednotlivých kinech? LZ: já myslím že, já myslím že, no tak ve městě třeba byly uvaděčky, že vás třeba když ste to nenašla, nebo většinou sme šli a našli sme si, třeba sme měli já nevim desátá řada, takový a takový číslo, tak sme si to našli. tak ve městě určitě, ale já myslím že v těch kinech ani ty uvaděčky nebyly. že tam byl akorát jenom že ty lístky kontroloval, utrhl vám ten, ale že by tam byli uvaděči v těch Husovicích, to ani vám nevim. SM: hm a hrál třeba ten interiér, když byl někde lepší, někde horší, hrálo to roli při vašem výběru toho kina? LZ: no já myslím že mně ne. mně to bylo jedno. já sem šla <do kina,> šla sem se podívat na film, a nedívala sem se jestli tam bylo modrý nebo zelený, nebo červený, to mně teda zas nevad- totok. SM: dobře. em a z čeho se skládal obvykle program té projekce. LZ: no týdeník, to víte, první byl týdeník, pak bylo kino, no. SM: hm a o přestávce se třeba něco dělo? LZ: ne. to vůbec nevím že by se, to byl týdeník, a a někde co bylo ze světa,
Libuse_2_(1928).txt
ale za té první republiky, vždycky něco třeba vo masary- vo Masarykovi, nebo potom Beneš co bylo politický, co bylo tohle, nebo,
Libuse_2_(1928).txt
SM: jo. a změnil se výběr těch filmů na které ste chodila? po tom roce třicet devět? LZ: no tak určitě. no tak spíš to byly ty pohádky, a spíš to byly ty pohádky nebo ty děcký filmy nějaký, nebo ty školní,
Libuse_2_(1928).txt
SM: a viděla ste třeba v kině, přímo v kině ste ste teda nebyla víckrát na těch filmech? to ste říkala že vlastně na té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ste [byla dvakrát,] LZ: [no to na té] Sněhurce no, to sem byla, pak sme s manželem, no tak ne s manželem, to sme byli na tom Muzikantská Liduška,
Libuse_(1922).txt
LG: mhm. a vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina? LV: vzpomínám. (..) vzpomínám si, že mně bylo tak ňák devět deset let <a byla sem> s maminkou v kině (.) bylo to mám dojem že se to menovalo kino Republika, bylo to na České ulici LG: [mhm] LV: [tam] jak později bylo (aso), to bylo e v těch letech ňák třiatřicet udělaný a dokonce si vzpomínám, i na ten film, kterej mě teda tak dojal, a bylo to nějak eh (.) eh hm počkejte, ji- ne, Jindra e, křestní jméno, hraběnka Ostrovinová, to vim úplně přesně (.) LG: jo Jindra, hraběnka Ostrovínová, mhm LV: to si teda velmi dobře pamatuju, no a já sem, a dokonce si pamatuju i tu první scénu, když tam jel ten <poštovní panáček> a troubil, to je zajímavý, že pak jsem viděla strašně moc ee věcí v kině ale, toto teda mně utkvělo v paměti, a dokonce, dneska už teda jména zapomínám, ale vím, že tam hrál a že se menoval ten herec Karel Lamač. LG: mhm LV: tak to teda v- je moje teda vzpomínka, na to první kino, ale to kino potom bylo teda zrušený, no a málokdo o tom teda ví, že tam to kino bylo. byla to taková nudle úzká, já vím (.) no, takže to je můj první zážitek.
Libuse_(1922).txt
LG: mhm. a když ste byla dítě, tak do těch deseti let, jak často se ste chodila do toho kina, LV: (e do) LG: do ukončení té obecné školy. LV: no to ne, to sem byla po první a to vám říkám, LG: [(ale)] LV: [to sem] byla ňák ee v třetí ve čtvrté [třídě] LG: [mhm]
Ludmila_(1920).txt
LČ: jasně, jasně. ee no a teďka bychom se vlastně vrátily úplně do toho vašeho největšího dětství, připomněli bysme si vlastně vaši vůbec dětskou zkušenost kolem třeba deseti let, když ste začala třeba chodit do kina, ee vzpomínala vzpomněla byste si na svoji první návštěvu kina? kdy jste byla v kině poprvé? LŠ: no poprvé, no to už to bylo hned jak zač- eště aj byl němej film, když sme chodili, my sme bydleli na té Kabátníkově, a tam byly ee spíš kasárny, LČ: mhm LŠ: víte? jak jak potom tam byla ta továrna, že, LČ: ano LŠ: tak před tím tam byly kasárny. no a tak tam se hrálo, to byl němej film a voni tam hráli vojáci, LČ: aha, [takže v těch kasárnách měli?] LŠ: [. LČ: ale nezakazovala vám to? LŠ: ne ne ne vůbec ne, tak já ona viděla, že de nás víc vždycky a že dem do kina, no tak. LČ: takže ste peníze dostávala od rodi- od maminky? na kino. LŠ: to já už potom sem si vždycky ušetřila něco. vod (tetiček) a tak jsem dostala, LČ: když ste dostávala dárky, tak z toho. LŠ: od maminky <ne>. LČ: takže vám maminka na kino nedávala? LŠ: em-em ((míněno ne)) LČ: ne? a znamenalo to že by vás teda chtěla nějak odrazovat? od toho, abyste... LŠ: ne vůbec ne, ne ne vůbec ne, já sem jí to potom vykládala jak to hráli a, a to a vona byla ráda. ale do kina nešla. LČ: aha a třeba jaký byl postoj školy? ke kinu. bavili ste se o tom ve třídě [s učiteli?] LŠ: [ve škole] vůbec ne. LČ: ve škole ne? LŠ: vůbec ne. ne. LČ: a v té době, když ste byla takhle malá, byl pro vás film důležitý nějakým způsobem? LŠ: zajímavý. jo. LČ: jako dítě. a jak se to třeba projevovalo ve vašem chování nebo byly tam nějaké vlivy na to jak jste... LŠ: no já myslím, že to bylo dobrý tak na to, víte, že by to dneska bylo lepší než ty střílání a střílení a vraždy a takový, že to bylo vopravdu takový filmy ee taková takovou slušnost se víte, se tam projevovala, LČ: a myslíte si, že vás to jako [děti ovlivňovalo nějak?] LŠ: [já si myslím že]. ano LČ: určitě. a ee třeba ve vašich nějakých zvycích nebo hrách, se ten ty zážitky z filmu odra- odrážely třeba? povídali ste si o filmech (potom)? LŠ: ano, povídaly sme si s děvčatama o tym vykládaly a a to jaký měla šaty a to a jak s jak všecko bylo, opravdu, mělo to i výchovný takový (.) prostředek. [na tu mládež]. LČ: [a měly ste i] nějakou snahu potom ty herečky napodobovat? nebo... LŠ: a to ne. LČ: ne? LŠ: to ne. ale tu sem měla ráda, tu radši, to víte tak všecko.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a třeba písničky filmové [ste si zpívali?] LŠ: [ano písničky], to vždycky byl doprovod písničky, nějaká taková nová, pak se to zpívalo a. LČ: a jak ste si ty písničky pamatovali? LŠ: no to sme si pamatovali. LČ: přímo z toho kina? LŠ: no. LČ: anebo ste třeba měli... LŠ: měli sme taky gramofon takovej starej taky víte tak... LČ: a to se dalo pouštět si nějaké písničky... LŠ: nedalo se to pouštět to, ale voni vycházely ty plotny a bylo tam vždycky napsané, že je to z toho a z toho filmu. LČ: a to ste si kupovala? LŠ: ne, já sem to měla vod jedné paní [staré vypůjčený], LČ: [aha] LŠ: a vždycky když nějaká ta plotna vyšla tak, tak sem si to koupila. já už sem potom, no říkám, já sem měla ty tety. ty na na Starém Brně měli povoznictví, ta jedna, voni rozváželi u kupčích, Kupčík se to jmenovalo, ta firma jedna, tam voni bydleli, na dvoře byly takový tam byli ty koně tam měli stáje a rozváželi mlíko do obchodů, víte, ty konvy jak se spíš rozvážely a to. LČ: mhm. a od nich ste dostávala nějaké [kapesné]. LŠ: [a já sem] jich zase tetě chodila pomáhat, vona pekla si chleba a to, tak sem tam aj u ní nejdřív spávala a chodila jsem jí pomáhat a tak, a tak a potom sme šly za tema koňama a tak sme tam trochu taky udělaly pořádek, [tak vona...] LČ: [a tak ste] za to dostala peníze. LŠ: a vona mně dala třeba aj deset korun, to bylo hodně. ((smích)) LČ: a tím pádem ty desky ste si teda kupovala nebo půjčovala od té paní, jak ste říkala? LŠ: no tak, vona ještě nebyla tá paní tak stará, vona si taky nějaký ty desky kupovala, jo, a dycky mně to půjčila, třeba jenom na sobotu a na nedělu, víte, tenkrát ten gramofon. LČ: jasně. LŠ: ((smích))
Ludmila_(1920).txt
LČ: a bylo vlastně pro vás tedy důležité, kdo ve filmu hrál, když ste si vybírala? LŠ: jo. byla byla, já sem taky měla... LČ: a měla ste taky nějaké oblíbené herce nebo herečky? LŠ: no měla sem měla. LČ: které to byly? LŠ: no tak z českých sem měla ráda Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)), Medřickou ((Dana Medřická)), a no včil to (sem si ) LČ: v tom období před válkou hlavně teda. LŠ: ano, před válkou. LČ: nebo za protektorátu. LŠ: Glázrovou ((Marie Glázrová)) sem taky že to taky, ferbasku ((Věra Ferbasová)), že, to taky Mandlovou ((Adina Mandlová)), no aj Hermanova ((Ljuba Hermanová)) Vítova ((Hana Vítová)), ta any ondráková ((Anny Ondráková)) eště tenkrát hrála taky a Matulová ((Vlasta Matulová)) potom, to už bylo tak po válce víc hrála LČ: [a na které] LŠ: [a bárovu] ((Lída Baarová)) sem taky měla ráda bárovu ((Lída Baarová)). LČ: a vzpomínáte si na některé konkrétní filmy s těmi s těmihle herečkami? LŠ: jo tak tak s bárovou ((Lída Baarová)) třeba Ohnivé léto s Benešem ((Svatopluk Beneš)) hrála, no tak to si to eště všechno pamatuju, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ta hrála tak spíš takovou tu podivočenou. no... LČ: a proč se vám tyhle filmy zrovna líbily nebo čím vás zaujaly? že že si je takhle pamatujete. LŠ: no tak to byli to byli dobří herci, Beneš ((Svatopluk Beneš)) to byl taky dobré herec a bárová ((Lída Baarová)), tak to byla naša myslím nejlepší herečka a nejhezčí, že. LČ: a čím se teda lišila od ostatních teda, že byla tak tak skvělá? LŠ: no tak aj zjevem, aj tak víte LČ: tím projevem. a chodila byste třeba na filmy těchto svých herců opakovaně? LŠ: ano. LČ: takže vy ste šla víckrát na jeden film. LŠ: já už sem třeba když hraje nějakej film, tak už sem ho viděla mockrát. LČ: ale to je v televizi. LŠ: to je v televizi, no. LČ: ale v kině? LŠ: aha v kině, do kina já nevím, esi bych teď už šla. LČ: teď ne, ale tenkrát jestli jste chodila opakovaně? LŠ: to ne. LČ: tenkrát ste nechodila opakovaně. LŠ: nechodila ne ne. LČ: takže to pro vás nebylo zase tak důležité. LŠ: ne ne ne to už sem šla zase na nového, na něco nového. LČ: na nového. LŠ: mhm LČ: a bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý nebo barevný? LŠ: ne, to ne, já sem barevný ani nepamatovala. ne.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a ty potom jak ste třeba vnímala tu změnu z němého na zvukový film? LŠ: no tak to sme vítali, že. LČ: v té době, když ste si třeba mohla vybrat, jestli je ten film zvukový nebo němý, LŠ: no LČ: jak ste si to vybírala? LŠ: no tak to sme si zase vybírali, víte jak je to drahý. to ještě sem byla malá, že. LČ: takže ty projekce těch němých filmů byly levnější? LŠ: no němej byl levnější, jo. to k tomu hrála nějaká taková hudba, víte, LČ: a orchestr nebo... LŠ: ne ne ne tak to bylo já nevím co to tenkrát bylo. LČ: pouštěli z desky teda nebo. LŠ: takový nějaký desky jo jo pouštěli. LČ: mhm LŠ: no LČ: ale takže v té době, když se to měnilo na ten zvuk, tak jak jste to preferovala němý nebo zvukový film? LŠ: na to sem radši šla na ten zvukovej. LČ: šla ste na zvukový i když to bylo dražší teda? LŠ: no i když to bylo dražší, tak to už sem nějaký peníze byly víc a...
Ludmila_(1920).txt
LČ: a bylo pro vás důležité, z jaké země byl ten film, jestli byl český, německý, LŠ: ne. ne ne ne, měla sem ráda německý filmy ( ) víte třeba když hrála jo tak to sem měla taky ráda německý filmy, aj americký, protože to byly dobrý tenkrát americký filmy, dneska je to samá střílečka vražda tak to, tak já to já tak neberu. LČ: a na jaké americké filmy ste teda chodila v té době? LŠ: tak třeba grata garba, garbo ((Greta Garbo)) když hrála třeba, že, ta hrála hezky a d- no tak hodně sem měla těch herců ráda. LČ: a jiné americké filmy byste si vzpomněla? kromě těch s Garbo ((Greta Garbo))? LŠ: s Gretou Garbo? LČ: ne, jiné americké, jaké žánry třeba, když ne ty střílečky. kovbojky přeci tenkrát také byly. LŠ: no byly, ale bylo to málo to byly ty kovbojský filmy takový víte, LČ: a na ty ste chodila? LŠ: taky. LČ: taky, ale... LŠ: (.) sem měla ráda gary kúpr ((Gary Cooper)) se mně líbil a... LČ: mhm LŠ: a tak to sme chodili, no. LČ: takže pro vás nebylo důležité z které té země.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a které filmy ste měla rád- ste měla ráda, v tom smyslu žánru, jestli se vám víc tedy líbily ty kovbojky, nebo komedie, LŠ: ne ne, já jsem měla radši takový, takovej, jak bych to řekla, romantickej, romantickej že třeba Byl lásky čas s Gretou Garbo ((Greta Garbo)) nebo nebo takový filmy, anebo psychologický takový, víte? LČ: mhm LŠ: aj drama. LČ: takže co pro vás dělalo film dobrým filmem? tak abyste si řekla že, to byl opravdu dobrý film. LŠ: no LČ: jaké znaky by film musel mít? LŠ: no to by bývalo, že bych šla na to třeba ještě jednou na to. LČ: ale před tím ste říkala... LŠ: ale nešla sem. nešla sem. LČ: ale takový film, o kterém byste si pak řekla, že byste ho ráda viděla eště jednou by byl dobrým filmem. LŠ: no to byly dobrý filmy, tak s tou Greta Garbo, tak to bych uvítala aj teď eště. LČ: mhm LŠ: ale to už nedávají. LČ: mhm takže na žádný film víckrát ste nešla teda? LŠ: ne ne. LČ: a jaké jiné druhy zábavy ste v té době měla ráda? LŠ: tancovala sem hodně. LČ: a do té operety ste chodila, to ste zmiňovala. LŠ: a do na ty operetky, no tak někdy sem šla aj na operu. když mně dal lístek na tu operu, tak sem taky měla ráda. LČ: eště nějaké další koníčky? v té době, co ste... LŠ: no tak sme chodili na na tancovačku. LČ: a to se nějak spojovalo s kinem? LŠ: ne ne to nemělo co dělat s kinem. LČ: a že byste třeba ee dávala těm jiným zábavám přednost, před tím kinem nebo jak to vlastně bylo. LŠ: ne ne, já sem měla nejradši kino. LČ: nejradši kino. LŠ: ano kino. LČ: a to už to šlo stranou všechno ostatní. LŠ: to až maminka se někdy zlobila ((smích)). LČ: a em kdyby ste si měla vzpomenout, teďka bych se vás zeptala vůbec na kina? v Brně, jaké byly mezi nima rozdíly? vnímala ste nějaké rozdíly mezi brněnskými... LŠ: no tak některý ty kina byly lepší, že, ty sedadla a všecko bylo lepší, tam no tak. LČ: a to byla která? LŠ: to bylo třeba to Kapitol, nebo tá Jalta, nebo v Besedním domě ((Besední dům)) v Královým Poli, že, taky. tam to bylo lepší no a... LČ: ale to znamenalo, lišilo se to v interiéru teda? LŠ: jo, to bylo větší taky takový vzdušnější byly tam aj lóže no na to sme do toho sme nechodili, ale bylo to takový reprezentačnější, ty, ty kina. LČ: a ta... LŠ: některý. LČ: a ta ostatní ta vypadala jak? LŠ: no tak ty ostatní, to třeba ujížděly ty židle, víte, v těch malých kinách, aj bylo eště jedno na Lidické, Moravia, se to menovalo na rohu tam, na rohu to bylo Smetanova teď je a ta Nová, tak tam bylo takový kino malinký takový, tak to sme taky někdy chodívali, ale to tam byla fakt taková blechárna, sme jim říkali. LČ: a z těhlectěch menších kin, která eště ste navštěvovala? LŠ: no potom do té Elektory ((Elektra)) tam na tom rohu té Šumavské tam sme taky hodně chodili. LČ: a tahlecta kina byla jakoby interiérem nějak ošklivější nebo? LŠ: neby- nebylo to, mně to nepřipadalo, Lucerna taky bylo hezký kino v Žabovřeskách tam, LČ: ale bylo to menší. LŠ: ale bylo to menší, ale to nevadilo nám, LČ: mhm LŠ: my sme to tak nebrali tenkrát. LČ: takže vám to nevadilo při výběru? LŠ: mně to vůbec nevadilo ne ne ne. LČ: mhm a z čeho se skládal program projekce? vlastně celý ten program toho představení asi měl nějaké časti, kromě toho hlavního filmu. LŠ: no bylo ty události, byly že taky. LČ: týdeníky? LŠ: týdeníky, před jako filmem. LČ: a kromě toho ještě nějaké jiné věci, co by se tam pouštěly? LŠ: ne nebyly ty reklamy ani nic takovýho. LČ: reklamy nebyly? LŠ: ne nebyly. ne ne. LČ: ani třeba krátké filmy? LŠ: před filmem před tím hlavním? ne nebylo nic. LČ: ne, nepamatujete si. LŠ: jenom ten týdeník. LČ: a přestávky se dělaly? LŠ: přestávka byla, jo, jedna. LČ: a jak dlouho trvala a co se vlastně odehrávalo při té přestávce? LŠ: no nic, to sme tam tak seděli a tř- někdy se jim přetrhl film taky, že jo. LČ: to si pamatujete takovou událost, že se přetrhl film? LŠ: no kolikrát. LČ: a co se jak to vlastně vypadalo. LŠ: nic, zhaslo to, a tak sme museli počkat, no. LČ: ale neděly se nějak... LŠ: ne, nic se nedělo. LČ: že by takže ani LŠ: ne ne ne vůbec. LČ: a o té přestávce ste tedy zůstali sedět na místech, nebo ste chodili... LŠ: ne ne, na místech se sedělo. LČ: nechodili se z místa. LŠ: nechodilo se. LČ: mhm LŠ: ne. LČ: a měla ste třeba ty týdeníky ráda? LŠ: a jo a ne a jo taky to byly taky ze světa události byly a všecko. LČ: takže vás to bavilo? LŠ: jo, mě to bavilo, mně to nevadilo, to bylo dobry.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a byla ste někdy přítomna, k tomu se můžem pak eště vrátit, k těm týdeníkům za protektorátu, ale teď by mě ještě zajímalo, jestli ste se někdy zúčastnila promítání filmu v domácnosti, že by někdo měl promítačku? LŠ: ne, to sem se nezúčastnila. LČ: ne nepamatujete si, že by někdo měl promítačku. LŠ: to nikdo neměl můj známej.
Ludmila_(1920).txt
LČ: mě by zajímalo ještě jednou, vy ste mluvila o kasárenském kině, o tom, že ste tam chodila vlastně na začátku. já sem se chtěla znovu zeptat, kde přesně to bylo? LŠ: ( ) to je hrnčíř- souměrná s Hrnčířskou. LČ: aha LŠ: víte? LČ: vím no. LŠ: to je Hrnčířská a druhá je kabá- u Hrnčířské musíte vystoupit, protože to je jako, a dete kousek a hned zase ta souměrná ulic na horu je Kabátníkova. LČ: a to bylo v nějakém běžném domě v zástavbě teda? LŠ: ne ne ne. z toho potom byla ta Zbrojovka. LČ: aha, takže to bylo ve Zbrojovce. LŠ: ano, to byla taková Zbrojovka tam, jo. LČ: a ta místnost samotná, kde probíhala ta představení, ta vypadala jak? LŠ: no, to bylo němý tam ještě, víte, tam hrála ta vojenská hudba tak byl tak nějakej muzikant tam a to bylo němý. LČ: ano, a ta místnost? ve které se to [promít-] LŠ: [to tam měli] nějaký takový udělaný to kino tak myslím aj sál to potom byl, nebo tak něco víte? LČ: a byly tam sedadla... prosím? LŠ: bylo to dost veliký. LČ: velký? a byla tam sedadla běžná, nebo jenom židle? LŠ: ne, tam byly jenom takový židle ((smích)). LČ: a to teda pořádali ti vojáci? LŠ: ano ano. ano, to bylo jako pro ty vojáky, no ale tak my sme tam tak taky šli, no. LČ: takže tam mohli vojáci i běžná veřejnost? LŠ: no málo tam chodili to né, ne toto taky chodili někteří lidi, ale málo. LČ: a jakto že vy ste tam tedy chodili, když ... LŠ: no tak děcka pustili, no. LČ: aha, jako jenom děti vás tam pustili. LŠ: za padesát halířů ((smích)). LČ: aha. aha. a ti vojáci tam byli přítomní na těch představeních? LŠ: ti vojáci tam hodně chodili, to bylo plný vždycky. LČ: a ta představení, vlastně jak vypadal, co bylo na programu? LŠ: na programu, ale Ondráková ((Anny Ondráková)) eště hrála víte ty herci, německý, no. LČ: a nějaké vojenské filmy, to tam nepromítali? LŠ: ne ne ne ne. LČ: ne. LŠ: vůbec ne. LČ: a třeba nějaká jiná představení krom toho filmu to tam nebývalo, nějaká... LŠ: já nevím, jestli tam měli něco potom eště ti vojáci jinýho, ale to taky nebylo každej den to kino. LČ: jasně. a jak vy ste věděli, co oni tam zrovna hrají? oni měli tam taky nějaké plakáty? LŠ: ale nám to bylo jedno. ((smích)) LČ: jo, vy ste tam jenom tak šli, že zrovna... LŠ: my sme tam jen tak šli a a voni tam měli napsaný, že dneska zrovna jako představení. LČ: mhm mhm LŠ: filmový, no. na dveřích to bylo ( ) LČ: takže to spíš byl nějakej jejich jakoby kulturní sál, kde promítali filmy. LŠ: ano ano LČ: jo. LŠ: ano ( ) měli tu Zbrojovku, a vojáků tam nebili tož že? LČ: mhm LŠ: ale, nějakej čas po válce to bylo.
Ludmila_(1926).txt
LČ: dobře tak a teďka po těchlectěch obecných údajích bysme se vrátily vlastně k otázkám, které se budou týkat dětské zkušenosti (.) do období zhruba kolem vašich deseti let, do ukončení měš- obecné školy. tak bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svou první návštěvu kina? LT: no tak to si teda nevzpomínám (.) ale jako docela malá sme chodili na širlej ((Shirley Temple)) (.) to ještě byly ee namluvený filmy (.) ale že by to byl úplně první, to nevím. LČ: takže ty vaše nejstarší vzpomínky na kino sou jaké? LT: no ty dětský LČ: a (.) jak často ste jako dítě ee do svých těch deseti let, zhruba do ukončení té obecné školy, chodila do kina? LT: já vám nerozumím. LČ: jak často ste jako dítě [chodila do kina] LT: [no každej] tejden (.) to byly soboty obvykle. LČ: a s kým ste v tomhle období do toho kina [chodila]? LT: [no tak ee] s otcem hlavně s otcem, no a taky potom s kamarádama LČ: ze školy? LT: ze školy, no. LČ: a které kino ste v té době navštěvovala? LT: no toho bylo víc (.) v Židenicích byla Slávie ((Kino Slávia Židenice)) (.) Slovan, Hvězda (.) no to co bylo v tom nejbližším okolí, že, kam se nemuselo dojíždět. LČ: a proč právě tato kina? p- protože byla blízko? LT: no protože byla blízko (.) protože jako děcko ee mě teda nechtěli naši daleko pouštět, že? LČ: a jaký byl názor rodičů na film a na kino? LT: no otec byl milovník a matka na to neměla moc času. LČ: a podporovali vás v tom chození nebo vás [odrazovali]? LT: [no jistě] mně na to museli taky dát peníze. LČ: takže i když ste chtěla jít ee vlastně se spolužáky, tak ste ee dostávala peníze potom [od rodičů] LT: [no ano] LČ: a ee jaký byl postoj školy? k filmu a ke kinům? vyjadřovala se škola nebo [učitelé]? LT: [to se] nedá říct, to si nevzpomínám, že by jako škola (.) byly některý povinný filmy, že? nebo se chodilo se školou tak ( ) LČ: chodili ste se školou ee a do kterých kin (.) ste chodili? LT: no zase v nejbližším okolí, aby to bylo bez dopravy. LČ: a vzpomenete si, na jaké filmy ste se školou [chodili] LT: [to né] LČ: to ne? LT: to je, vite, to je (..) už takových (..) sedumdesát let (..) to jako (.) tak do detailu ne. LČ: a byl pro vás film v tomto dětském věku důležitý? a pokud ano, tak proč? jak se to projevovalo? LT: protože to byla zábava. LČ: a projevovalo se to třeba ve vašem nějakém chování ve zvycích nebo ve hrách? [až tak?] LT: [to se] dá taky těžko říct, no byla to zábava ee chodili sme s dětima, že (.) v sobotu obvykle s otcem (.) potom až sem byla starší, že, až jako napřed byly do patnácti let nebo dokonce do osumnácti zakázaný filmy, že, některý. LČ: a s ee kamarády ste se bavili o o filmech? LT: no to vite že jo, no taky sme napodobovaly herečky, že (.) sem tam sme se natřely, doma za to dostaly. LČ: takže ste se ee líčily nebo ee oblíkaly (.) jako herečky nebo jak ste to [zkoušely]? LT: [to se] nedá tak říct, no tak hráli sme si na různý filmy, že LČ: že ste předváděli nějaké scénky [třeba] LT: [no jistě] LČ: mhm a mě- to nemělo asi nějaká pravidla, to bylo jenom takové [napado-] LT: [no jistě] LČ: napodobování a předvádění (.) a to ste si hráli takhle doma anebo ee anebo na ulici? LT: na ulici, to se tehdy se nejvíc běhalo po ulici na různejch stavbách (.) tehdy to bylo úplně jiný jako teď. LČ: a třeba písničky filmové ste [zpívali]? LT: [to sme] zpívali ve velkým. LČ: a na nějaké konkrétně byste si vzpomněla? LT: nejspíš maminka moje, ta je milovala. LČ: takže je znala z desek nebo (..) nebo ee? LT: z desek ne tehdy, kdepak. LČ: to bylo přímo z kina? LT: ale z rádia. LČ: z rádia (...) takže ste poslouchali filmové pisničky z rádia. LT: ano. LČ: a vzpomínali ste tak. LT: to vite, moje maminka, ta zpívala moc (.) ( ) jo a taky to bylo ee na takových letáčcích, oni vždycky k tomu ee je vydávali k těm různým filmům. LČ: a to ste mohli dostat v tom kině (.) nebo? LT: ano LČ: jo to se dalo... a tam se to kupovalo nebo... LT: jo tak to vám nepovím. LČ: nebo se to rozdávalo? to nevíte. LT: to nevím.
Ludmila_(1926).txt
LČ: dobře a ee ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem pro vás byl důležitý? LT: podstatný. LČ: [takže] LT: [ty] němý filmy sem neměla ráda. LČ: takže ste si spíš vybírala potom [ty ty (zvukový?)]
Ludmila_(1926).txt
LT: [no většinou teda] tady na těch sem byla s otcem v tu sobotu, to obvykle bylo naše to na to si můj otec hrozně potrpěl.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a ee třeba ještě bych se vrátila k tomu, když se chodilo s tou ee s tou školou, tak byste si vzpomněla [jak t-] LT: [na co?] LČ: se školou, když ste chodili do kina (.) tak jak to bylo vlastně organizované? jestli se chodilo při vyučování nebo po vyučování nebo... LT: mimo ee mimo vyučování. LČ: a to bylo těsně po škole nebo ( ) LT: ne ne to bylo (.) prostě takhle za vyučováním. LČ: za vyučováním (takže) dopoledne třeba? LT: ano LČ: a ty filmy byly třeba nějakým způsobem jako vybírané, že to byly nějaké výchovné filmy nebo to byly obvykle ee normální běžné kin- LT: to byly nějaký filmy, který škola vybrala a to si taky už nevzpomenu. LČ: a byly to teda hrané filmy nebo... LT: ano LČ: nějaké dokumentární, to ne? LT: a strašně sem to neměla ráda. LČ: ani protože ee ani když to bylo jakoby za vyučováním? LT: ne ne ne, protože mně vždycky vadilo ty štrůdly a to čekání společný a toto. ještě teď si jde po mně mráz, když si na to vzpomínám. LČ: takže to vlastně už nebylo tak příjemné jako jít do kina sama [vlastně?] LT: [ne] LČ: a ee chodilo vás teda víc tříd počítám dohromady, ne? několik tříd najednou? LT: víte to nevím (.) to nevím (.) to jako já sem tak nesledovala LČ: dobře. LT: akorát nějaký to pošťuchování a že ( ) prostě nepříjemný LČ: takže ty děti vlastně na tech školních představeních se chovaly jinak než... LT: no byly podstatně hlučnější. LČ: (hlučnější) LT: zdaleka teda né jako dnešní děti, to teda ne, ale (.) byly hlučnější, to vždycky jak když je dav někde, že. LČ: ale když se když ste chodili s dětma ee do těch Židenic sami, tak ste zas tak hluční nebyli, to se lišilo? LT: ne ne, my sme byli jako děti hodně ukázněný (..) protože vždycky tam byl někdo z dospělých ze sousedů, známejch to už taky dělalo hodně. LČ: kdežto ten <učitel ten t- ten> nevadil. LT: no tak to to se ztratilo (.) <v tom davu> LČ: (.) a e jako děti ste třeba si vybírali i kde si v kině sednete? jako ee kde přímo budete sedět? LT: no se školou ano, to byla vždycky rvačka, to si vzpomínám doteď (.) no jinak byly číslovaný sedadla. LČ: a to bylo nějak třeba cenově odliš- ee odlišené (.) ty ee jakoby ty sedadla (.) kde se sedělo, jestli to stálo někde víc nebo míň? LT: no to se třeba řeklo pá- pět řad jo? a těch pět řad třída třída obsadila. LČ: a a běžně když se chodilo do kina tak ee lístek stál stejně třeba za první řadu i (.) za... LT: ne ne ceny byly rozdílný. LČ: a takže jako děti ste chodili třeba na ty levnější místa nebo ne? LT: no to už i mezi dětima hrálo roli (.) protože vím, že mně leckdy záviděly, že sem si mohla dovolit to lepší sedadlo. LČ: aha (.) takže to trošku jako vám záviděly (právě to) LT: no to to bylo vždycky bylo je a bude, že. LČ: a a vy ste si teda většinou rači koupila lepší sedadlo než byste šla s- s něma do toho (.) takže vlastně to, kde se sedělo, mělo taky taky důležitost (.) vlastně vodkaď ste ten film viděla. LT: protože ty první řady, to bylo (.) ty byly nejlevnější, tak ty byly na stání. LČ: i na stání byly? LT: i na stání bývaly. LČ: a to bylo v těch kinech ale v Židenicích asi ne (.) spíš? LT: víte že to už nevím (.) vím určitě že bylo na stání (.) ale v kerých kinech? já mám pocit, že i ve městě (.) hlavně ve městě (.) protože tam pak to bylo podstatně levnější.
Augustin_(1924).txt
LČ: a teďka se podiváme teda na to dětství úplně, když ste jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina. AU: to si nevzpomínám. LČ: anebo jaké jsou vůbec ty nejstarší vzpomínky na kino. AU: no nejstarší vzpomínky na kino to byly kina em na Rokycanové, to se menovalo myslím Slávia ((Kino Slávia Židenice)). voni tomu říkali blechárna, protože tam chodili, nechci říct, ty přičmoudlíci, že, ale, anebo v Černovicích ((pravděpodobně Slovan)), ale to už si dneska nevzpomenu jak to kino se menovalo. prostě co byly ty kina nejbíž. já sem nemohl do drahého kina, že. takže za korunu, za dvě koruny nejvejš. to sme chodili někdy aj dokonce do první řady, tam se nám smáli, to sme museli polosedět a pololežet v tom sedadle, páč to sme blízko plachty, ne, ale, no jako děcka nám to bylo jedno, hlavně když sme to viděli. LČ: a AU: a jestli chcete ty filmy nějaký, jak ména nebo, LČ: tak k tomu se asi dostaneme, AU: jo. LČ: a jak často v té době ste chodil jako dítě takhle kolem těch deseti let třeba. AU: jak často? LČ: hm AU: no bylo to málo, řekněme jednou za měsíc, to už bych lhal, kdybych vám řekl přesně, protože už si, já už si moc věci nepamatuju. protože kolem toho se nemluví už, na to se nikdo neptá, tak se vám, tak vám to z té hlavy jako vyprchá. LČ: a s kým ste v té době chodil. AU: no, většinou sám. anebo jestli s kamarády, ale kam- kamarády sem měl, a to sme chodili, my sme chodili víc na na trampy jak se říkalo. do lesa na Říčky a tam, ty jeskyně sme tam prolízali a takový. to byl náš život vlastně, sem se tam bydlel jeden taky takovej, menoval se Štach, a tak von se snažil jako dělat vedoucího prostě v té partě kluků, ne, a tak poďte poďte do lesa. chodili sme na Macochu, na Říčky, prostě na Býčí skálu a takový. my sme byli, co se, co bylo volno tak hodně v lese. tam nás to táhlo. LČ: a do toho kina ste teda chodil sám rači. AU: no do toho kina em LČ: ani se sourozenci teda nebo s... AU: ne, no, ten mladší sourozenec ne, poslední co byl, ten už neměl jako vo ty kina, nebo vo tu společnost moju tak zájem. ale ten druhé, to někdy sme šli spolu ale už si to nepamatuju tak. LČ: a chodili ste teda hlavně do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)), AU: no to byly tak to bylo ano. ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), a nebo potom tam bylo modernější kino, tam bylo dokonce ta podlaha šikmá taková, aby viděli aj z toho zadu, že, to bylo kino Hvězda. a to bylo potom za války vybombardovaný. tam padla, to dostalo přímej zásah bomby. no a nebo do těch Černovic ((pravděpodobně Slovan)). to byla ta kina bych řekl dosažitelný pro nás, pro děcka. LČ: takže ste tam vlastně chodili, protože to bylo blízko. AU: blízko. a tam do města, jako do skaly ((Scala)), nebo tak tam byly potom lístky dražší, tam ste nemohla za korunu. LČ: hm AU: tam byly myslím šest korun nejnižší lístky nebo tak. LČ: em jaký byl názor rodičů na na film a na kina. AU: no em jaký, no bych řekl normální, jim to bylo, oni se ani neptali poměrně, nebo nestarali se o to, prostě tehdy byly jinačí starosti, tehdy byly starosti abysme žili. aby aby se děcka mohly oblíknout, najest, že, to byla hlavní starost, no, a vo a vo a my děcka sme hodně lítaly po ulici, měly sme takovou volnost. takže třeba sem řekl já du do kina, nebo kdes byl, a byl sem v kině, a to. a co hráli, tak sme řekli třeba nějakej ten (Tom Mix) Můj přítel král ((neidentifikováno)), nebo něco, samý takový ty divočiny. nebo čapájev ((Čapaje)), to sme si mysleli bůh ví co je to za film, <že tam ležel za kulometem a chladil, chladil (chlazenit).> no jako děcka, to víte, sme mysleli bůh ví co to je. LČ: a peníze ste dostával od rodičů na to? AU: peníze nikdy vod rodičů myslím. ni- nepamatuju si ani jeden případ, že bych dostal vod rodičů peníze. voni neměli sami. LČ: takže ste si ňák vydělával nebo? AU: já sem si přivydělával, já už ani nevim. a já sem taky měl malý útraty, za co, že. LČ: já sem myslela na to kino právě. AU: jo na to kino? no to si pamatuju právě z toho když sem se učil, tak za tu korunu že sem dycky šel do kina, jo, ale takhle kde sem bral peníze, co sem si asi někde někde přivydělal. nebo já si pamatuju, když sme bydleli v té Nezamyslové, tak tam bydlela ňáká rodina, mám dojem, že se menovali Faltusovi. a ta paní byla hodná, ale už byla stará. a vona vždycky em jak mně říkala Ggustíku nebo jak, skočil bys mně tam nebo tam do obchodu nebo něco, a když ste jí prostě poslechli, vona mi dala ňáký ty halíře, že, třeba tu korunu, nebo já nevim jako, tenkrát. a tak sem získával prostě peníze. LČ: jasně. AU: že sem se snažil někomu něco udělat, a tak tak byly takový, no, já když dneska pošlete kluka, tak mu dáte bonbón nebo čokoládu nebo em LČ: a třeba ve škole se o kině nebo o filmu ňák vyjadřovali? AU: em ve škole ne, to si nepamatuju vůbec. akorát že sme byli em nabádaní, abysme se chovali slušně nebo tak, no ale to víte, jako kluci. LČ: a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý nějak jako zlvášť? AU: no, důležitý, řekl bych důležitý bylo to, že sme se bavili. bylo to lepší jak když sme lítali po ulici. že, dělali nějaký lotroviny.
Augustin_(1924).txt
LČ: a to kino vás teda neinspirovalo v nějakým, k nějakému em AU: ne, LČ: zvláštnímu chování. AU: v tom, já sem se v tom kině viděl takhle jako mimo svět tento, jo? ste se do toho filmu vžila, tak ste byla hrdinkou nebo hrdinem, že, LČ: ale nepřenášel ste si to jako do života úplně, jenom v tom kině. AU: no nemohl, protože tam se odehrávaly jiný věci, tam jezdil na koni toreador, nebo co všade, a abych si z toho vzal do toho. LČ: takže byste na to hráli třeba. AU: já sem si přišel, no to sme taky, taky si zkoušeli udělat laso, a točit s tím a házet, no, to jako kluci všecko napodobujete. ale nikdy sme nedělali takhle škodu. nebo sme zazvonili někdy na zvonky a schovali sme se, no, zazvonili sme na štyry, a teď sme měli radost z toho, že vyšlo víc lidí, nebo se hlásilo, no, bohužel, to je, nebo bohudík je to takový zábavy co dělaj dodneska všecko možný takový. ale dneska je ten svět daleko hrubší, tehdy nebylo tolik. nebo sme neměli pojem vo tom, že je tolik násilí to co je dneska. dneska je, dneska je strašné. člověkovi se nechce ani žít vám řeknu v této době a v této zemi. LČ: a bavili ste se s kamarády o kině, nebo o filmech vzájemně? AU: no to sme někdy spolu vykládali, třeba když tam byl ten Čapajev, že jo, to byl dneska vím, že to byl politickej film sovětskej. tehdy nám to bylo jedno jestli to byl americký, sovětský, to co se prostě, že tam jezdili na koních, tam se střílelo, to bylo něco. kdežto dneska když to vidím v televizi, tak to přepínám.
Augustin_(1924).txt
LČ: a tahlecta, tahlecta em městská kina, měl ste mezi nimi nebo vůbec mezi kiny měl ste ňáké oblíbené, kam... AU: ani ne. LČ: by se vám jako líbilo chodit? AU: ne, já sem se spíš díval co hrají. LČ: hm AU: já sem hlavně, mě nejvíc bavilo veselohry, jo, jo hodně, no, asi tam přindete na ty, až budete chtět ty filmy ňáký, tak pár takovéch. LČ: takže ste si vlastně nevybíral podle kina, AU: ne. LČ: ale spíš podle filmů. AU: podle, podle filmu a podle ceny. podle vstupného, kde to nebylo drahý. takový ty... LČ: vzpomněl byste si třeba jak se vám líbily ty interiéry uvnitř těch kin? jak se ta kina lišila? AU: no to určitě, to kino na té Rokycanové nebo co to bylo za ulici, ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), LČ: hm AU: to bylo prostě dřevěný židle a, prostě abyste si sedla, akorát si pamatuju, že kolikrát chodila ta paní a šplíchala tam nad lidi, jo, procházela tam kolem, buď to byla voňavka nebo něco, aby ten vzduch se osvěžil, LČ: a to se dělo i jinde, nebo jenom tam. AU: to se to se dělo aj v těch Černovicích ((pravděpodobně kino Slovan)) mám dojem. to byly kina když ste šla z kina, tak otevřeli to se tam ale dvoje nebo troje boční dveře, to sme šli třeba jako do dvora, a tadyma ven. kdežto vstup do kina byl jako hlavním vchodem. to si pamatuju, akorát, počkejte kde to bylo, myslím že v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), já už si to tak přesně ty kina nepamatuju kde to bylo. ale vím že co byly ty kina třeba kino skala ((Scala)) tak to bylo, tam byly jako bych řekl ne plyšový teda, ale ňáký lepší sedadla tam už to bylo hezčí. no vě- ale většinou co sme chodili na ty dřevěný. a byly to sklapovací. protože ještě vím, že sme se smáli, byl takové vtip, že kdosi přišel nějací manželé, a ten, ta manželka během toho kina porád se vrtěla, manžel jí říká, co prosím tě máš? a vona furt, mě to tlačí. a von povidá jak tě co tě může tlačit prosím tě. až rožali tam, <vona seděla na nesklopené židli, na té hraně.> tak sme si z toho dělali legraci. <jak může> ((smích)) no když to vezmete, tak přindete pozdě do kina, tak vás uvaděči uváděli s baterkou, že, a protlačovala ste se, no a to si člověk nevšiml, že se to sklápí. tak hleděl sem, páč lidi už pšššt, ticho, sedni. hned křičeli. hodně teda co se rušilo že lidi rádi jedli. a já sám sem to měl rád. během filmu něco pojídat, jo? LČ: aha AU: to byl takové zlozvyk, ale jelikož ty papírky a to dodneška šustí porád, tak já sem to přestal kupovat, já sem si koupil třeba kilo hroznu nebo něco. a jedl sem ty hrozny. páč to nešustilo a já sem byl spokojenej a přitom sem si pochutnal. já mám hrozny hrozně rád. LČ: a ostatní diváci také měli ve zvyku konzumovat nebo jíst? AU: no měli, to jako kolem vás to šustilo, to jako, ale zase když někdo zašustil, druzí ho vokřikli. LČ: hm AU: takže tam byly, takový to vyrušování bylo zkrajů dost... LČ: a kupovali si to lidi jako předem někde, nebo v kině. AU: ano tam byly em já si pamatuju, ještě že ste to řekla, myslím v tom kině skala ((Scala)) nebo někde byly takový bych řekl, takový stánky maličký, ne stánky, tam prodávali, takové pult, za tím byla paní nějaká a měla tam různý bonbóny. LČ: hm AU: to si lidi kupovali předtím. no, já když sem měl hlad, tak sem měl takový voříšky v tom cukru obalený. proto su <taky bez zubů dneska.> LČ: a třeba nápoje taky se tam prodávaly? na- nápoje. AU: nápoje jo, sodovky, pití takový, ano. ale jestli víno a takový, to nevim, to možná, ojediněle někde ale nepamatuju si. LČ: hm AU: já sem vo alkohol neměl zájem. LČ: ale tak třeba ňáké limonády nebo... AU: limonády určitě. tam byly sodovky a různý druhy takový, no prostě někdo se napil předtím, že, protože tam byly všude byly toalety, dalo se aj během představení odskočit, když bylo potřeba, přesto že to teda lidi dělali málo, protože rušili. já sem měl nejradši vždycky takový uprostřed toho někde, jo, já sem si obyčejně vždycky říkal takovou dvanáctou až patnáctou řadu, doprostřed někde. tak pokud to bylo možný, tak mě tam paní dávala. ačkoliv jedna paní byla chytrá, vona říkávala, když přinde ňáké mládenec nebo slečna sám, tak já právě se snažím ten druhé lístek prodat tomu druhýmu. přišel třeba mládenec, tak vona j- jeden lístek dala bokem, až přišla sama slečna tak jí ho dala. LČ: ((smích)) AU: prostě seznamovala takhle jako lidi, jo. no je to, je to dobrej nápad tady toto, že. LČ: a třeba reagovali diváci nějak na na film? jako když [se promítal.] AU: [a jó,] a velice, aj my, dokonce nás jednou vyvedli <z kina.> jak sme se smáli. <my sme,> no prostě jako děcka jako mladí, no, partya nás byla, já už to nepamatuju kdo všecko, ale teď tam něco dávali, tak ste se smála. a lidi se začali smát, tak sme se přidali. smáli sme se tak, že nám <vynadali.> a mám dojem, že nás vyvedli. teď si nejsu jistej kde to bylo, ale v nějakým tým obyčejným kině. a lidi jó, lidi na to reagovali hodně, na film. no proto vlastně tam člověk, dneska bych tam šel jedině proto abych viděl, abych ten film prožíval, že. LČ: takže ste se smáli, nebo... AU: smáli. LČ: a třeba ňáké nadávání, nebo... AU: né, to né, to sme nikdy nenadávali nikomu. LČ: a myslíte si, že se... nebo vzpomněl by ste si, jestli se někdy po filmu, nebo během filmu tleskalo? AU: to hodně, to se stávalo. bylo něco moc pěknýho, no tak se zatleskalo, jak po koncertě. samozřejmě ne dlouho, protože to, kdybyste ten film rušila, tak jako my tím smíchem, a tím povykováním, tak rušíte druhý lidi. protože nepřinde tam každé veselé. že. příde si prožít třeba ten film, LČ: a to se stávalo běžně u nějakých normálních filmů nebo si vzpomenete konkrétně u jakého. AU: no to byly nějaké veselohry nebo něco takového. buďto to bylo se šaplinem ((Charlie Chaplin)), nebo em takový ty blbosti, nebo já sem měl nejradši filmy, to byl Laurel a Hardy. ti dva američtí komici. ti jak hráli, tak ((smích)) to kdyby dneska dávali někde v kině možná že bych aj šel. tak lístek do ňákejch třiceti korun, víc bych za to nedal. protože vono už je to přece jenom, ty obleky a to všechno prostředí starý, už to není takový co by člověka dojalo. ale ze sympatie bych tak šel, jako. LČ: a potkával ste v kině teda svoje kamarády, nebo, ste říkal, že ste chodil sám, ale teďka ste říkal že ste tam byli jako skupina, nebo AU: tam se dycky ňáká, tam chodilo hodně mladéch. LČ: hm AU: zvlášť do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) tady, dolů. do té blechárny. já sem říkal tak tam sem dycky narazil na nějaký ty známý. LČ: a potom ste si třeba cestou domů povídali o filmu, nebo... AU: no to, nó, tak když sme si vo něčem povídali, tak se vybíraly ty okamžiky, kdy ten, em něco provedl, prostě komickýho, jo, to sme se ještě smáli dodatečně. ovšem to už bylo zadarmo. LČ: ((smích)) AU: takový. LČ: a jako chodili ste na večerní nebo odpolední představení, nebo kdy vlastně. AU: no na večerní taky sme někdy se propašovali, ale už si nepamatuju na co, no ale spíš sme chodívali tak o čtyrech hodinách nebo jak kdy to bylo. k večeru, kdy se měla mládež, ovšem mládež přístup ale em na film aj, že, když byl ňáké vážné film, tak ste neměla vůbec přístup mládeži do osumnácti nebo do kolika zakázáno. LČ: a snažili ste se to ňák třeba porušovat? tohle? AU: no snažili sme se to někdy, třeba když přišlo to ze Švédska nebo co, to Mlčení nebo co to bylo, že, my sme si mysleli bůh ví co to bude, když dneska se na to podíváte, tak sou to <běžný> běžný scény ze života. nó tam když dneska bude něco zakázanýho, tak tím víc to láká. člověk si myslí, tam něco bude, co tam bude, co tam může být. a ste plný očekávání a dete z kina a řeknete si, taková kravina, stálo to za to? podle, vono záleží co, vo co člověk má zájem. já sem měl, já hlavně veselohry, to bylo moje, takže já abych se cpal někde speciálně na nějaký ty filmy pro dospělý, to mně bylo jedno. sem povidal až dorostu, tak stejně to budou hrát. tak nic mně neuteče. a ono opravdu mně nic neuteklo. LČ: a když ste si teda, když se podiváme konkrétně už na ty filmy třeba, tak jak ste si vybíral ty konkrétní snímky na které půjdete do kina. AU: no to byly plakáty. plakáty byly různý a upoutávky takový, no hlavně z plakátů. a teď sem potřeboval zjistit, co tam je třeba napsaný, třeba je to životopisné film ňáké, že, já nevim. třeba vo Smetanovi nebo tak něco takovýho. to bylo vážnější, tak to už bývalo takový, většinou na veselohry. jak tam byl Laurel a Hardy, nebo em ten em ty dva, jak se voni menovali, už sem to měl na jazyku. ten vysoké a nižší jestli si pamatujete, nevíte? ((Pat a Patachon)) dva, no to byly takový asi tři skupiny, nebo tři možnosti těch herců. šaplin ((Charlie Chaplin)) Laurel a Hardy byli první, potom byl šaplin ((Charlie Chaplin)) anebo, teď si nevim, jeden byl vysokej a druhé malé. a momentálně mně to uvízlo. ((Pat a Patachon)) LČ: a vybíral ste si teda podle teda podle právě těch svých oblíbených herců, jak říkáte. AU: jedině podle herců. LČ: a na které filmy ste s nima si třeba vzpomenete jestli... AU: no, vzpomínám si na to, Laurel a Hardy třeba to bylo, voni byli třeba na moři nebo v Africe, a různý takový ty, jo, a během toho, nebo tam byli indiáni útočili, voni třeba Angličani tam měli ňákou pevnost nebo něco, nebo ta cizinecká legie, že, to bylo taky, Laurel a Hardy v cizinecký legii. no, voni tam převlečení, to víte. teď vidíte tam tu figurku, a von ještě je to tak legračně do, a ( ) nás, tak vás to rozesměje, no, a, no a, nebo toho Čapajeva ((Čapaje)), to byl, to byl teda ten politickej film, to sme my tenk- tehdy nechápali co to je. ale nám klukům to bylo jedno, hlavně když se střílelo, jo, a dneska to nenávidím ty filmy, kdy zabíjení takový, anebo, to, to bylo, no, třeba tam jel na koni nebo na nějaké ten, bych řekl já nevim jak ho nazvat, no, a von tam zapadl třeba do bahna, anebo do, šel pěšky, padl tam do bahna jako sou ty slatě, takový třeba na hranicích tam, jak to bylo tenkrát u Šumavy jak pro- pře- to byl, a tam najednou von zjistil že zapadá do bahna. a čím víc se snažil vyprostit, tím víc tam zapadal než se zadusil. no. to by- to byly takový trochu drastický až, ale... LČ: a co se vám na tom vlastně teda líbilo na těch na těch em na těch veselohrách. AU: no, tam sem měl rád ty, různý ty, takový ty em gagy, nebo gegy nebo jak tomu říkají. von de, třeba zakopne, a třeba se něčeho chytne teď to utrhne, jo, no takový ty mimořádný situace legrační. to máte aj dneska když půjde někdo, zakopne a nic se nestane tak se budete usmívat. ((smích)) dívat se na něj co von dělá. dneska máte taky kolikrát komický situace, ale víc je těch dramatickejch.
Augustin_(1924).txt
LČ: jestli zvukový film jak ste vlastně vnímal ten přechod z němých filmů na zvukové. AU: no to bylo dobrý. to bylo něco. LČ: a co AU: no já vím, že sme jednou, byla tam moja babička, dej jí pán bůh nebe, a tak sme šli do kina, tak myslím za tři koruny nebo za dvě. no a voni tam ukazovali ty, to bylo, nevím jestli ve filmu nebo před filmem jak byly ty em takový předehrávky, žurnály nebo jak tomu říkali, tak tam měli koně, utíkali koně, najednou ty koně skočili, jo, a ta babička <začala křičet.> ono to bylo tak, byla blízko té plachty, a teď ty koně skočili, vona se polekala, že skočíjou na ně. <tak> ((smích)) to sme se tomu museli smát. LČ: a vzpomínáte si teda jak vlastně se to změnilo od těch němých filmů na ta, na ten na ten zvukový film? AU: no hodně, no hodně se to změnilo. ačkoliv už si nedovedu představit kterej byl barevné film potom. já si vzpomínám na ten první, kdy to jako začalo, ale už další potom, některý filmy byly jenom barevný, no ale... LČ: a ten a ten zvuk vlastně, byl, chodil ste někdy na němé filmy? AU: no byl, mně to bylo jedno, jestli byly němé nebo zvukové. hlavně když tam byla legrace. to bylo moje, legrace. a to je dodneška. kde je legrace, tam chcu být. LČ: a takže si vzpomínáte vlastně jak to vy- vypadalo v kinech když eště se promítala promítaly němé filmy, jestli se k tomu hrála ňáká hudba? AU: to už si nevzpomínám. ale něco tam muselo určitě být, protože v tom kině by bylo, mimo občanů teda, by tam bylo ticho. to už si nevzpomenu, to... LČ: a hrálo pro vás roli třeba to v jaké zemi ten film vznikl, jestli byl... AU: ne, ne, protože já sem už věděl že ten, ti komici, Pat a Patachon se menujou ti dva. ten dlouhej a ten malej. Pat a Patachon. to byli tři moji oblíbení ti, jo, ty Laurel a Hardy, šaplin ((Charlie Chpalin)) a Pat a Patachon. ti jak někde byli, tak mně nezáleželo ani jak se ten film menuje, věděl sem že bude legrace. LČ: a takže co AU: a myslím že, myslím že tam nějaká hudba hrála, mám dojem. LČ: a co pro vás teda dělalo ten film dobrým. říkal ste hlavně teda ta zábava. AU: no pobavili sme se. protože jinak byla bída, byla ste napolo hladná pořád, že, teď dete do školy, tam máte učení, kolikrát vám to někdy nesedlo, že, no a teď pořád ste myslela na jídlo.
Augustin_(1924).txt
LČ: a stalo se někdy, že byste šel třeba na ňáký film víckrát? AU: jo, když to bylo pěkný, tak sme po čase šli zas. LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste vlastně teda měl eště. AU: no, to bylo ten řekl bych dneska trampink, ale my sme chodili do toho lesa, to bylo taková partya kluků, že, tam sme spávali aj v je- aj v jeskyni jednou si pamatuju, že jak to působilo, zahrabaní v listí, no a ty zvuky, to byste nevěřila co jaký je, myslíte si, že je ticho v lese v noci, jestli ste to nezkusila tak...
Augustin_(1924).txt
AU: rád rád sem četl, ale neměl sem rád Rodokapsy třeba. to byly takový časopisy, tam byla jedna paní, vona měla vobchůdek, menovala se Široká. a vona papírnictví takový měla. a když ste měla třeba ten Rodokaps, tak ste jí ho přečtené, donesla ste jí ho, dala jí ho, a vona vám dala nové, a vy ste dala třeba korunu. nebo něco za to, jo, za to přečtení. a tak vona pořád měla no- se to obměňovalo, čili tím si přivydělávala ty korunky, jo? no ale stálo to za to, aby sme to potom když sme zas nám třeba líbilo něco třeba ( ) sme si koupili, na jako na mlsání. to bylo levný. anebo sme aj zbytečně utratili třeba za ty blechy, že. no. to víte, jako kluci, no, kluci sou bych řekl všude stejní. LČ: a třeba em ňáké tancování nebo sportování? AU: ne já sem nerad tancoval. já sem se styděl dost víte? mně to em ne to. co se mi líbilo hudba. jak chodili po Židenicích ti šumaři, jo, takoví, dneska by to bylo, no jako šumaři tak voni si přivydělávali. byli to lidi em vodněkud z ňákejch těch chudších krajů, někdy aj Slováci možná, a tady hráli na trubku nebo na housle a takový. někteří chodili po domech, to sem měl rád když přišli na dvůr a začali na dvoře hrát.
Augustin_(1924).txt
LČ: a bavil vás třeba rozhlas v té době? AU: v té době rozhlas sem neposlouchal, my sme totiž neměli ani rádio, nic. LČ: hm AU: a my, já sem sehnal první krystalku, a to když sme poslouchali večer třeba, tak sme leželi ne posteli dva, každej měl jedno sluchátko u ucha. to když ste poslouchala sama, ty uchátka em sluchátka dala na uši, tak ráno ste je nemohla voni vod nich bolely uši.
Augustin_(1924).txt
LČ: a když si vzpomenete teda ještě na ta kina, lišil se třeba i přístup zaměstnanců krom toho interiéru, k tomu ste už něco říkal vlastně, jak se ta kina lišila jedna od druhého třeba i právě tím, co co tam bylo k dispozici, AU: no, vesměs na tu, na tý zaměstnance si nemůžu stěžovat. protože když ste přišla pozdě tak ste, někde pouštěli, ale někde ne, musela ste počkat až bylo po žurnále. se rožlo, a lidi obsadili zase svoje místa. jinak to byly většinou ženy. ne- nevzpomínám si, že by někde byl muž uvaděč. to byly uvaděčky takzvaný, že, no a vona měla baterku v ruce a když někde vás zavedla třeba bokem a říkala posaďte se tady až rožnou, no. a slušný, ne- nemůžu nemám vzpomínku, že bysme se dostali do křížku nebo něco, já sem si potom uvědomoval, že když sem byl trošku v řadě třeba patnáct, tak sem si bral na kraju. protože já sem měl přístup a kdykoliv sem mohl odejít. hned a nemusel sem se jako dohadovat s lidima. někomu to bylo nepříjemný, když ste se protlačovala. vony ty řady byly dost těsný, ty lidi museli vstávat, a když máte třikrát čtyřikrát během toho vstát, tak vás to otravuje, že. no, na ty zaměstnance si ne- nestěžuju vůbec. LČ: a takže si nemyslíte, že by se to nějak lišilo, že by v těch obyčejnějších kinech by byli jako jiní než v těch... AU: ne LČ: luxusnějších. AU: ne. myslím si že, no, mně to nepřipadalo. já sem se totiž ani moc vo to nestaral, protože, já sem přišel, a když sem přišel pozdě, tak sem počkal po žurnále a místo sem si našel. protože na lístku byly čísla řady a sedadla, že, tak to nebyl problém kdo byl trošíčku jako, <vychodil školu a uměl číst,> tak si přečetl kde má sedět. LČ: a z čeho se skládal teda ten program. vy ste mluvil, že byly nějak ty žurnály, a... AU: no to ste přišla a začala hrát hudba z krajů v tu dobu kdy měli začít, někdy se to vo nějakou minutku třeba jako zpozdilo, což nám nevadilo, protože někdo doběhl na poslední chvilu, že, no za a potom ukazovali reklamy, tak jako dneska. jenže tehdy mně ta reklama nevadila, a dneska bych to rozbil, tu televizi,
Augustin_(1924).txt
LČ: a zpívali ste si třeba písničky z filmů? nebo... AU: jo, to už si nepamatuju, ale asi že ano. asi že ano, páč jako kluci sme kolikrát zpívali.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. takže první otázka by byla em jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina. LH: jé, to sem byla, tam byl Pat a Patachon JV: hm LH: <to vám můžu říct,> to sem tá, ty figurky byly dvě. to byly první figurky takový. ten jeden byl malé a jeden byl velké. a menovalo se to, oni se menovali Pat a Patachon a to bylo narvaný kino. hlavně taky hodně dětí, děti tam byly taky, i dospělí. a měli ohromnou em aplaus, ale oni byly první ty chvíle byly němý. ten film byl němý. a potom já si teď nemůžu vzpomnět, manžel si taky nevzpomněl, pak byla eště jedna figurka, a ty už byly takový elegantní, taky, jeden byl silnej a jeden byl slabší, menší. ale my sme si teď nevzpomněli, chtěla sem se Olinky zeptat, a pak sme na to zapomněli. ale my sme byli velcí kinaři, když sme potom chtěli někam jit, tak maminka, běžte, tak mě dali, dali sme ju mamince, a my sme šli do kina. a třeba tehdy už potom to bylo pozděj, že když byla Baldová ((Zdeňka Baldová)) někde, a a no prostě a nejvíc sem milovala Rženku Naskovou ((Růžena Nasková)). ona měla tak lahodné hlas, že ju každej musel milovat pro její hlas. ona byla opravdu k obdivu pro, a pro to všecko jako ona em tak krásně všecko podávala. moc pěkně. to byla, no a potom byl, byli jiní a jiní. no, potom. JV: dobře, tak já bych se vrátila k tomu Pat a Patachon jak ste říkala, LH: ano ano. JV: že to byl první teda em film na [který si vzpomínáte] LH: [ano, to bylo,] ale ne naši, ale to byli cizí. JV: to byli Švédové. LH: no, nevim jakým to, jaké národnosti, to sem si nezapamatovala, ale voni se třeba šli koupat, víte, a on se vždycky zvedl z té vody, a ten on se ohlídl, a on měl takovou hůlku a dycky ho píchl a honem se schoval. JV: hm LH: a von se vohlížel a nikde, nikde nikoho, jé my sme se smáli. to sme, ne smáli, doslova se může říct řechtali. jak, co my sme to kino hřmělo. <a tak> se bavilo. a to bylo němý.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. a já bych teda ještě měla dotaz k tomu Pat a Patachon. em když říkáte že to je teda váš první film na který si vzpomínáte, tak jestli si třeba vzpomínáte kdy to bylo. v kterém roce ste to tak asi viděla nebo kolik vám mohlo být. LH: no mohlo být mně tak pět roků. JV: hm dobře, takže to bylo zhruba v roce em LH: to je odhad. a nevim že bych na to přísahala, ale asi tak sem byla malá, protože maminka říkala, nemám dost peněz, aby všichni tři sme tam šli. tak sestřenka a bratránek, ty byli starší, tak oni mě vzali sebou. tak si myslím že ještě sem do školy nechodila, tak z toho to tak vidím. JV: a vzpomínáte si v kterém to bylo kině? LH: ne. to sme teprve přišli tak, to sem mohla mít, a v kterém kině? em to bylo jak je, tam byl tekla em Ponávka, Ponávka tam tekla, a víte kde tekla Ponávka? dneska je tam, jak je to, to přijedete z vrchu, jede em a tam je, přijedete ke svaté Anně. JV: u svaté Anny. ((kino Grand)) LH: ano. a na tém, na tém, jak je ta křižovatka, tak v té jedné straně, tam byla Ponávka, byla na vo- tam tekla voda. JV: hm LH: tam tekla voda. tam byl takové em takové můsteček, tak přes to se šlo, a tam bylo kino. blízko. tam bylo kino. ale tady bylo tolik kin že bych vám je mohla spočítat, strašně moc kin. JV: a že ste, že ste šli tak daleko do toho kina, tady nebyl nikde žádný LH: no to se nechodilo, to se chodilo pěšky samozřejmě ne korunu za elektriku. JV: ale že ste nešli do nějakého bližšího kina, že ste šli až ke svaté Anně. LH: no protože to tam dávali. JV: hm takže ste šli přímo na ten film se podívat. LH: ano
Ludmila_(1922).txt
JV: a když třeba si vzpomínáte že se tam plakalo, tak vzpomínáte si že by třeba i lidi tleskali? po skončení toho filmu? LH: ne, tleskání sem ne, to sem neviděla. JV: ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku. LH: no, když sem měla koruny. JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc. LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak JV: ale já myslím jako dítě, když ste byla ještě LH: aha, jako malá, jo, když teta byla potom v Praze, u té pani, tak vona dycky mně, to sem byla její miláček, a vona dycky, Lidunko, ne- nevadí, já ti ne- s tou školou je to teda, maminka měla strach okolo té školy, jak to bylo těch studentů, víte jak je to, jak to bylo, to byla hrůza. a tak dycky mně ňákou korunu na Vánoce, když sem měla svátek, když sem měla narozeniny, no, a tak vona, měla sem hned do kina. a na dlouho. a já sem byla šetřílek, do kinečka sme šli. ((smích)) a maminka taky ráda chodila do kina. a my sme si taky vybírali. taky. některý i německý filmy některý byly taky pěkný. JV: a když teda říkáte že i ta maminka měla ráda filmy, em tak ona s váma chodila do kina? nebo s kým ste chodila do kina takle jako dítě nejčastěji. LH: já sem em cho- vzala bra- od, to byla taková vzdálenější přízeň, a ona říkala, Lídyn, oni mně říkali Lídyn. já sem měla se menovat Lidumila, a tak mně říkali Lídyna. a říkala, prosím tě vem teho Pepika, měla kluka, a von by tak rád do toho kina v Králově Poli bylo taky pěkný kino. a tady máš korunu. buďto si ju projezdíš, a to sme chodili na Kašpárka Turka do divadla. a tak si ju projezdíš a tady máš na vstupný. tak já sem šla raději pěšky, a když říkal, Lídynky, mě už bolí noženky. tak sem ho vzala na záda a šli sme z král- do Králova Pole pěšky. a já sem si ušetřila korunu a zase zpátky druhou korunu. to mít dvě koruny. to je směšný že?
Ludmila_(1922).txt
JV: em takže vlastně do těch svých deseti let věku ste chodila nejčastěji, tak ňák obecně když to vezmeme, nejčastěji ste chodila s kým do kina? LH: no s potom už s manželem. JV: ale já [myslím jako dítě.] LH: [my sme neměli děti,] že JV: ale jako dítě když ste byla ještě malá, když vy ste byla dítě. LH: no právě s tím Pepíčkem. JV: jo, dobře. takže s váma žádný dospělý nechodil? LH: ne. JV: ne. LH: voni ti, co měli toho Pepíčka, voni na to neměli čas, a ani je to moc nezajímalo. a já sem zas byla hrozné divadelník, a ráda do kina.
Ludmila_(1922).txt
zeptala bych se do kterých kin ste chodila nejčastěji, v tom dětském věku. do těch vašich deseti let. LH: no, kde dávali něco pěknýho. já sem si, kde dávali něco pěknýho. to my sme si vybrali. JV: takže ste si vybírali vlastně LH: vybírali [sme si] JV: [kina] podle toho jaký měly program. LH: ano. potom tam byl kousek dál ještě bylo kino, a tady ještě, a tady potom už když bydleli naši tady, tak v Husovicích byly dvě kina. JV: hm a vzpomenete si na názvy jejich? LH: věříte že ani, počkejte jak je to, to je opravdu to si teda teď momentálně nevzpomenu. to už je dlouho, velmi dlouho, a já mám dycky říkali že mám takovou ohromnou paměť, a a teď si na to nevzpomenu. JV: já se podívám jestli třeba já tady ňáké nenajdu, LH: v Husovicích, dvě kina. JV: Husovice, em tak tady mám em LH: naproti sobě byly. JV: já tady mám kino oko? a grand bio aus- óstria, ((Grand Bio Austria)) nebo bio moravia? říká vám to něco? LH: ne. JV: hm LH: možná JV: nebo bio Sibiř? LH: no Sibiř. JV: Sibiř. LH: ano ano. JV: hm LH: a tam mívali taky ty levnější, a potom mívali levnější v Židenicích. JV: hm a třeba Zora? to asi už, kino Zora? to tady je taky. LH: no možná že to bylo, ale já to, když to nevím přesně raději to nechcu tvrdit. a v Židenicích taky. a v Židenicích vždycky si mnul ten pán, to sme ho jednou viděli, ať prší, ať leje, a když pršelo tak bylo plný kino. <víte> JV: takže LH: to je dneska... JV: v Židenicích tady mám kino Orient? LH: ano. JV: tak to je ono? LH: no. JV: hm. LH: ano. JV: anebo... LH: ne. to bylo ono. JV: takže to je ono. takže říkáte teda že to bio Sibiř bylo, bylo levné, LH: v Husovicích. JV: v Husovicích. LH: ano, ano. a tam byly dvě, dvě ty kina.
Ludmila_(1922).txt
JV: a to byly namalovaný na kinech ty plakáty, nebo ty, em teďka nevím jestli sem to správně pochopila. říkáte že vlastně měli ty zkřížený lebky a taky, tak to bylo jako na kinech namalovaný nebo LH: ne ne ne. ne, to on měl, to bylo kino dovnitř, že, a na téch dveřích měl takovou namalované rukou. JV: jo, a čím jako, jako křídou? nebo LH: ne ne ne, nějakejma barevnejma tužkama nebo něco. JV: a na nějakým plakátě nebo? LH: ano. víte na takovým papíře bych dřív řekla. že moc na nějakých, že by tam z toho bohatli, to teda těžko. ale tam jak vám říkám, jak je ta radnice ((kino Moderna)), ty měli všecko krásný. moc pěkný. ale to znáte, musíte znát dobře, vy ste mladinká, to em takže to musíte znát jak se de dovnitř. a tam mají takový i kabáty, a svetry tam prodávaj, a je to dost takový dost, a potom se vyjde ven, a ste, a na potom je tam em Špilberk vidět. moc, moc, a tam sme viděli tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a různý takový ty filmy, který byly starší. a to Byl lásky čas no, no to to kino plakalo.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm, to je hezký. a em tak teda, a váš otec teda taky měl rád ty filmy a chodil na ně. LH: chodil. JV: [a teď] LH: [rád.] hlavně na ty co měly ty svázaný ty, to byli, přepadli ty lodě, a teď tam byla ta bitka, to náš děda ten by býval vlezl v tom filmu <za tema těma> buďto s těma a nebo to, a voni tam dycky ňákou zebrali a schovali si ju, a tak von dycky šeptal, šak voni ju vysvobodí a toto. von mi to vždycky napovidal, JV: [a] LH: [a já] sem proto s ním moc ne na- ráda chodila. von porád šeptal mamince dopředu, to je tak, to budeš vidět že to tak bude. <a maminka dycky> ale Fando, von se menoval František, tak jó, já už to vim. no budeš vidět, budeš vidět. on byl takové staré dobrák. JV: a bavili ste se doma o filmech? jako v ro- v rodině třeba? LH: jo. JV: hm LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál,
Ludmila_(1922).txt
LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál, ale já našim hercům velice fandím. všem. takovou Baldovou, ((Zdeňka Baldová)) to je, ona přece nehraje, ta, víte koho myslím. JV: no. LH: ta ona nehraje. ona to, jak kdyby to prožívala. JV: hm LH: a Růženka Nasková ((Růžena Nasková)) ta má tak ten hlas lahodnej, že ju musíte milovat, doslova, tu její krásu toho hlasu, a ona se na vás tak podívá, jak kdyby byla u vás. a je tech našich, hugo hás ((Hugo Haas)), třeba to Madla z, Madla em ne, Madla z cihelny. von si ji potom namluvil, a a namluvil si ju, a pak si ju vzal, on neměl děti tak hledal ňáký dítě, a oni spolu hráli dost často. a bylo to pěkný. no mohl by člověk namenovat ty naše herce, a em Voska ((Václav Voska)), to byl někdo. naša Ola, teda co je na fa- tak vybral si ju ve škole, myslím že už na gymplu, myslím že nevim teď přesně. no ale von, nebyla tam moc nějak dlouho, nějakejch pár těch ukázek. JV: a když teďka mluvíme o těch hercích em takže vy ste teďka říkala ty herce které ste měla ráda, a proč myslíte že právě oni vás zaujali, třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) toho ste měla LH: no, ten hugo hás ((Hugo Haas)) on taky opravdově hraje. JV: hm takže když někdo hrál, to už ste říkala předtím, takže když někdo hrál tak jako opravdově, autenticky, tak to se vám [líbilo] LH: [ano.] on ten, někteří ti naši herci, oni úplně, to vidíte na těch očích, ti hrají. a já jako děcko, když sem přišla sem, pořád sem hrála ňáký divadlo, a já su samý takový básničky písničky, a em pořád sem někde přednášela a to. tu poezii já mám pořád v srdci.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm a chodila ste třeba na filmy některých herců opakovaně? že byste šla vícekrát? LH: chodila. JV: a kvůli tomu hercovi? že byste LH: ano, ten herec se nám líbil, a tak sme chodili. JV: hm LH: někdy i dvakrát. maminka řekla, dyť už to znáte. ale ne, my sme ještě šli se jednou podívat co, no to nám eště ušlo, tak no. JV: hm LH: a na to kukuruku ((film neidentifikován)) sme šli dvakrát. to se nám moc líbilo. JV: dobře. LH: a na tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a na rozmery ((Rose-Marie)) a ty americký starý filmy, ty byly krásný. no teď nevím teda, některý se mně taky jejich nelíbí.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, em se vrátíme k té škole, jestli vám učitelé třeba říkali něco o filmech, pamatujete si na něco [takového?] LH: [ne, málo.] JV: hm LH: málo se, málo se vy- vyprávělo a někdy za odměnu, ale to bylo velmi málo, sme šli a dávali sme korunu dvacet. JV: do kina že ste šli? se školou do kina? LH: ano. JV: a to bylo tak asi dejme tomu jak často. třeba jednou do roka, nebo LH: no, tak moc často ne, někdy.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, a teďka bych se zeptala jestli ste chodila do různých kin podle toho jestli ste šla třeba s rodiči nebo s kamarády, nebo s přítelem. jestli ste šla do kina, do jinýho kina s rodiči než s kamarády. bylo to tak? LH: no ne. maminka em maminka em kdyžtak řekla, podívej se tady se to, to moc hezký není, maminka si taky vybírala filmy.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, tak dobře, tak teďka bychom se vrátily teda zpátky, k tomu dotazníku zase, a em zeptala bych se jestli bylo ňáké, v Brně kino které ste neměla ráda, kam byste ne- nešla. které se vám nelíbilo. LH: no, tady jak je na- to se mně nelíbilo moc kino, ale nemohla sem ňáké zavrhnout. v Pisárkách ((kino Meteor)). JV: v Pisárkách. LH: v Pisárkách. JV: a ne- nevzpomínáte si jak se menovalo? LH: nevím už jak se menovalo, ale voni, voni tam neměli moc ňáký, nějakejch těch to, a oni se dycky tak nějak, kolik je ti roků. to to to je až od osumnácti nebo, a voni nebyli ňák em nelíbilo se mi. já sem tam byla jenom jednou nebo dvakrát a už sme tam pak nechodili. tak jak je tam, jak tam ta tekla, a na té druhé straně bylo jiný kino, tak tam to nebylo. JV: hm LH: no, tam to nebylo. tam byly dvě kina. a tam bývala potom em tam byla taky se chodilo koupat. tam byla plovárna. a tam to stálo třeba pět korun, a kousek dál se šlo do Pisárek zadarmo.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala jak ste se v kině obvykle chovala. jestli ste třeba něco jedla v kině nebo pila, LH: ne, vůbec ne. JV: ne. a ostatní lidi? LH: no tak třeba jak začali šumět těma papírkama, to já sem neměla ráda. já sem si nikdy nechtěla kupovat žádný papírkovaný cukrlata. to ruší. JV: hm a to třeba se prodávalo v tom kině? nebo kde LH: ty cukrlátka? JV: ano. LH: ne to byla tam dycky přišla paní em tam byl dycky takové stánek, a mohla ste si em vybrat, tam měli různý věci, různý věci tam měli. JV: takže tam byl přímo stánek v tom kině, LH: ano, ano, přímo v tom. JV: hm. a během projekce ste se třeba bavili? em mezi sebou? ne? LH: ne. JV: bylo ticho. LH: to taky nemám ráda. JV: hm a třeba reagovali nějak diváci hlasitě na ten film, třeba že by em něco křičeli, nebo kdyby, nebo nějak komentovali to co je na plátně, LH: no, někeří lidi se stalo, obzvlášť takový bych řekla starší. no jo, no, to sem si, to sem čekal, to sem čekal. ale byl hned okřiknutej a už to nesměl. JV: hm a to ho okřikli jako ostatní diváci nebo někdo LH: ano, vadilo to druhým. když někdo vykřikl do toho. JV: a třeba ti, obsluha kina ho neokřikovala? LH: ne, ne. ti co obsluhovali ne, ty neříkali nic, ne. JV: dobře a LH: protože oni by neměli kšeft. <rozumíte> JV: hm jasný, takže oni se chovali co nejvíc slušně k těm divákům. LH: ano, velice slušně.
Ludmila_(1922).txt
JV: a v tom kině ste se třeba setkávali? že byste tam šla s manželem a potkali ste tam ňáké své známe? že ste věděli že LH: no kdyžtak sme se, z rodiny sme se tam potkávali, někdy, a děcka teda pak sme měli ještě jednu holku, a to je ta o- Ola, že, tak em takže tam sme se em a rádi sme se s ní tam potkávali,
Ludmila_(1922).txt
JV: a jako dítě ste chodila na nepřístupné filmy někdy? LH: ne. JV: ne. LH: nikdy. mami- já, maminka, maminka měla takovou nade mnou moc, že když něco bych udělal, vona řekla poslouchej, já všechno, všechny maminky když se podívají do očí svýho dítěte
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. takže ani bez placení ste do kina taky nešla. LH: ne. JV: a byla ste třeba přítomna toho, že by takle někdo tam šel bez placení a vyhodili ho? LH: to vůbec ne. JV: ne. LH: já bych měla strach že, že by mě chytli a pak by mě z- ne. JV: a třeba viděla ste že by někoho takle chytli a vyhodili ho? LH: ne, nepamatuju se. ale říkám, ten to tam pořádně mu to teda prclo. on to myslím dlouho držel, aby to tam, a byl vyplacenej a jeho tatínek s tím souhlasil.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli se někdy stávalo, že by třeba návštěva kostela kolidovala s s programem kina. že byste se musela rozhodovat jestli do kostela nebo do kina. stalo se to někdy? LH: no, to teda sem nikdy o tom neuvažovala, ale em to nevim, ale myslím že bych tam šla do toho kina. JV: hm takže radši to kino. LH: ano. ale nejsu ta, kerá boha bych zatratila.
Ludmila_(1922).txt
JV: a dalo by se říct, že by ňák vaše vyznání ovlivnilo to jaké ste si vybírala filmy, nebo vaše názory na LH: no ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: a pamatujete si že by třeba se někdy promítaly filmy na faře? LH: ne. JV: ne. LH: ne ne ne, to vůbec ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: tak teďka bychom se přesunuly k dalšímu tématu, a to je filmy a jejich výběr. em takže první otázka je em podle čeho ste si vybírala ten film. em podle jakých kritérií. LH: no já bych, podívejte se, já bych vybírala filmy kde je hodně přírody. JV: hm LH: ale já když vidím, ukazují přírodu, tak to já se cítím strašně dobře. a že by ji mělo být té přírody tam víc. aby ty lidi měli víc citu, a ne aby se by ho tam mučil toho, teho psa, tam mučil teho víc psů,
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. takže teďka bych se zeptala jestli, když ste zažila ty němé filmy, tak jestli pro vás bylo důležité jestli ten film je němý nebo zvukový, jestli to LH: no to sem byla ještě neměla takové perfektní odhad. ale ještě potom byla, potom už kerá mluvila, mluvili, takový byl, jeden byl silnej, a jeden byl menší. a já sem vám ani toto, chtěla sem se zeptat Ole, a zapomněla sem na to. to po techto em dvojici byl už lepší ta dvojice, a ty už byli moc do- jako no ne, moc do- to byly oboje dobrý. na ty sme rádi chodili, a voni se pak jako oženili, no a ohromně legrace, velký, takový, moc dobrý. anebo šapli ((Charlie Chaplin)), když byl, von taky em se těžko než byl, byl vlastně vyučenej filmu, a em taky se mu ze začátku muselo trochu porozumět. a taky sme na něj chodili rádi.
Ludmila_(1922).txt
hlavní je že tam byli ty herci, kerý sme, kerý to dovedli hrát. to oni někeří dovedli tak upoutat. třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) em on dovedl, on dovedl strašně upoutat lidi, upoutat. JV: hm LH: no a ne jenom hugo hás ((Hugo Haas)), to Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)), že ten, ten dovedl hrát, to, to je herec byl, že a všechny děti se teda jemu.
Ludmila_(1922).txt
JV: já bych se zeptala, taková abstraktní otázka, em co byste řekla, že dělalo film dobrým filmem. jaká kritéria ste v té době hledala v tom filmu nebo jaké hodnoty ste hledala v tom filmu. LH: no, především, já bych byla ráda, aby se ty filmy trochu změnily. aby, né že aby takový, né, to se nesmí takový. to ne. ale aby to trochu umírnili. JV: dobře a v té době, v té době myslím do toho roku čtyrycet pět. em co co ste na tom filmu chtěla v té době, když vlastně vám bylo těch dvacet, nebo pod dvacet em co ste LH: no, na ňákých filmech se člověk poučil.
Ludmila_(1922).txt
JV: a co třeba, co teda bylo ono, co na tom filmu LH: ona třeba em nebo já vám řeknu na našem. Babičku naši. JV: hm ano? LH: ano. tak ta Babička, první, byla nádherná a pořád se líbí. JV: ta, ta z roku em to myslíte ale už tu mluvenou, tu zvukovou. LH: no ano, ne, naše Babička, že, JV: hm LH: ano. a vem všem se líbila. potom ji nafilmovali podruhu, podruhý, herecky ne- žádná vada na ni nebyla, ale proč tam už strkají jejich, zase tam strkají že no von se nad ňu naklání, a myslí si o všech možnejch techto. proč to dělají, dyť ať to dělaj jak to je. tak potom říkaj to není ono, a na to se nedívají, a dívají se na tu starou Babičku ((Babička)). JV: hm LH: tam se to všecko, a toto už, a je to herecky je to velice hez- zahraný. zahraný je to dobře, ale už je tam toho sexu převršení. proč to dělají. to se, tím to znehodnotí ten film. a to je herečka, která to tam em hrála, jedna aj druhá, všichni to, hráli krásně, to se nedá aby tím netrpěli oni. ale, to, to nebylo hezký. to nebylo hezký, to, tím to zkazili.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, takže ste říkala o tom filmu, o tom americkém, že se vám líbil, že tam třeba byla hudba, tak měla ste třeba ráda filmy s hudbou, kde byla. LH: no s hudbou. ano ale nesmí ta hudba přesahovat do toho děje. JV: jo. a jak byste popsala právě ty filmy, na které ste chodila. em byly třeba ňáký, žánr měly stejný, že ste třeba chodila na milostné filmy, nebo na LH: nemusel být, no nejvíc se, nejvíce se mně, říkám, kde byli koně, kde byli, no byla hodně přírody, a a kde bylo třeba ukázaný různý ty, někde kde se to opravdu, že se to kde se to odbývalo, že, jak honem si, teď sem to chtěla říct a polkla sem to. Haničinec ((Petr Haničinec)), že, a toto, nebo Hanzl. Hanzl tam em jak tam zahynuli v tem JV: Hanč a Vrbata ((Synové hor)) LH: ano. JV: hm LH: a takže tam, tam taky byla láska, že, taky. ale to je tak krásně podaný, ale tak krásně, že v tom vidíte kus lásky, že oni se měli rádi, a vidíte to že to je pěkný.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. takže teďka bychom se přesunuly k da- k dalšímu tématu, k předposlednímu, a to sou rozdíly v kinech. takže vlastně o tom už sme mluvily, že, o těch kinech jak vypadaly vevnitř, jak tam byly ty židle a tak, a že vlastně v některých kinech byly tvrdý židle a v těch lepších zase byly ty měkký. LH: ano. JV: a lišil se třeba LH: plyšový. JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci LH: to mně nevadilo. JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film. JV: hm a LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový. JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo LH: no myslím že stejný, no. JV: dobře. LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne? JV: Ponrepo v Praze LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.
Ludmila_(1922).txt
JV: takže teďka bych se zeptala z čeho se obvykle skládal program té projekce. em že byl tam hlavní film vždycky, a co tam ještě bylo navíc, třeba nějaké aktuality, LH: taky aktuality. a tam byl Pepek em Pepek em počkejte jak se menoval, a to sme rádi chodili kde dávali před tím. a to měl čibuk takové ten Pepek, jak sakra tim druhým ménem nevim. Pepek mu říkali. a on měl dycky, a tam dával špenát, víte, JV: Pepek námořník? LH: jak? JV: Pepek námořník? LH: námořník, ano. no. Pepek, jak tam dávali námořníka Pepika, my sme se tomu smáli, a tak sme, když někde jinde, třeba jeden film dávali třeba v kinech třech. v Králově Poli taky to tak rádi dávali, tam byly taky dvě kina naproti sobě ((pravděpodobně Union a Adria)). JV: takže to byly ty krátké filmy před tím, před LH: no a to se mně líbilo ty krátký filmy. nebo tam byly ty tři prasátka, a taky to bylo pěkný. tak dycky, a oni byli chytří, voni to měli tady první, tak oni nalákali lidi. JV: dobře, takže em dalo by se říct, že ste si vybírala i podle podle těch krátkých filmů. LH: ano taky, ano. taky. JV: a byly tam třeba nějaké reklamy před filmem? LH: ne, vůbec ne. JV: reklamy ne. LH: ne ne ne. JV: a aktuality tam teda, aktuality tam teda byly? LH: no ale málo. JV: málo. LH: byly, ale málo. byly. JV: takže ne před každým filmem? nebo jako že LH: no před filmem. JV: a byly vždycky? před každým filmem? LH: no myslím že ne. že ne vždycky. to dycky, to byly aktuality ale to byla chvilenka, hned to zhaslo a hned začal film. JV: hm a vzpomínáte si na ňáký em říkalo se tomu foršpan. ňáká ukázka z filmu. bylo to někdy? em ukázka z filmu který třeba bude příště. LH: no myslím že nepamatuju si, ale myslím že moc ne. ale nevim to přesně. to přesně nevim.
Oldrich_(1920).txt
LS: takže to znamená že vy třeba [v tom] OH: [(a tam)] LS: dětství do těch deseti let ste do kina nechodil, OH: ne to sem nemohl chodit, páč já sem my sme bydleli jako do mejch dvanácti let ee v Březníku to je tam u Náměště LS: aha? OH: nad Oslavou. LS: aha aha OH: tak já sem vod šesti let mých do těch dvanácti let byl v Březníku až potom sme se dostali do toho Brna
Oldrich_(1920).txt
LS: no a já teďka bych se zeptal ještě třeba co ve škole? ve škole když ste chodil do školy, stávalo se, že by se učitelé vyjadřovali k filmu nebo ke kinu? ve výuce v hodinách OH: to to bych řekl že ne, LS: ne, mhm OH: to je tak asi nezajímalo
 
Atlas.ti kód
352
 
Rodič kódu
Věk
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno