Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název kódu
Personál kina
 
Citáty — Kategorie citátu
Dagmar_(1929).txt
DB: že sme, kdepak sme, že bysme chodily pořád do jednoho kina jako slepice ne tak to ne, to to nemělo smysl protože všude se snažili, upoutat ty lidi, každý to kino mělo svýho [majitele] LR: [mhm] DB: a ten hledal a kupoval filmy, že? tak on se tím živil vlastně, on byl e jak se to řekne dneska [no] prostě LR: [podnikatel] DB: no podnikatel, no, no podnikatel <ne> LR: <ne> DB: to asi n- ne to by mně tam nesedělo. prostě měl svýho svýho člověka, kterej to tam vobsluhoval v té kabině a staral se o to em, měl tak uvaděčky, ty chodily v plášti glotovým takovým ňákym a e vždycky nastoupily, uváděly lidi. já nevim, jestli se to dneska dělá DB: no, dneska jenom v divadle, jak ste řikala vlastně, [že... v kině, v kině se tohle už nedělá] DB: [áha, to bylo v kině, no vidiš, holčičko,] tak to sme... ano, trhala lístky tam jedna a druhá vodila LR: mhm DB: až k sedadlu vás zavedla. kde sedíte, co sedíte, proč tam sedí ten, když tam nemá co dělat třeba, že jo. nebo sme ji zavolali, zavoláme uvaděčku, uvaděče. nebo se taky chodilo v ky- ((smích)) <to vám bude připadat jako jako ňákej blbej fór, prostě> von měl takovej válec s takovou ňákou čudlou nebo co, a takový prostě to jako na na vzduch, když tam saje a teď von prošel to kino. úžasná lesní vůně jo? se tam roz- [rozplynula] LR: [mhm] no, to bylo taky v kině
Dagmar_(1929).txt
LR: a přístup zaměstnanců? (.) uvaděče měly všech- všechna kina? DB: ano, to měly. a přístup zaměstnanců já sem se s žádnym nedostala do žádného konfliktu, <takže> sem můžu říct, že sem ani žádnýho [neviděla] LR: [mhm] DB: mimo těch uvaděček, který musely být slušný i kdyby si to ten e host nezasloužil ten návštěvník, tak ty musely být [slušný] LR: [mhm] DB: a žádný incidenty tam nebyly, že by se někdo opil nebo tam dělal výtržnosti nebo něco, ne, to vůbec ne. to prostě všecko bylo tak tak bych řekla korektní LR: mhm, a ty uvaděčky měly třeba nějaké uniformy? DB: sem řikala, glotovej plášť [většinou] LR: [jo, to ste řikala,] to máte pravdu DB: nó, jako třeba v divadle, mívaly glotový pláště, límečky bílý. žádný jméno, cedulku, kdo je kdo, že jo? to to se nenosilo. ale byla slušná, měla baterku LR: mhm DB: když někdo přišel pozdě nebo přišel na reklamy.
Dagmar_(1929).txt
běžely reklamy před rek- po reklamách byla malá groteska [většinou] LR: [mhm] DB: pak teprve hlavní film. tak někdo to tam proš- pro- mm pro- prostě, něco si tam dal třeba a nestihl třeba tu grotesku, přišel na hlavní film, protože ho to nezajímalo. tak malou baterečku, svítila na zem pěkně, zavedla ho kde si... von většinou seděli na kraji, protože kdo kdo věděl, že sedí vprostřed, tak ten si to moc jako ani nedovolil, aby všichni vstávali kvůli němu, a tak posvítila mu, von si tam posadil a zase vodešla a LR: mhm DB: no, to byla taková služba
Ludmila_(1923).txt
no vrátní to nebyli, no prostě, prostě ti, kteří př- trhali lístky, tak nás dycky odsud vyhazovali. PV: hm LH: že sme byli prostě, no nebyli sme tak jako vyspělí, když to nebyl film jako pró, pro tyhle, jako pro starší, no ale zase někdy přivřeli oči a nechali nás em na ten film se podívat.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a nešla ste třeba někdy do kina bez placení? LH: bezplatně? né. no tak leda ee kdo tam ko- pustil bez lístku někoho svýho z příbuzenstva, no tak to, to nikdo nekontroloval. PV: jo. LH: to byl ee to jako, to víte, že prostě, když by- byli rodiče a on tam trhal lístky, no tak svý děcka si posadil, než přišli <ti druzí.> PV: LH: jinak teda není žádnej tenle, že by býval je tam pustil. no, nebo pustil, což já nevim. nepamatuju si.
Helena_(1927).txt
LR: [to, to chování] zaměstnanců, třeba uvaděček, že byly slušnější někde nebo... HH: ne ne ne. LR: mhm HH: to byly všude stejný, voni když sme tam častějc třeba do těch Židenic chodili, tak už dobrý večer, a už nás pozdravili, jo, a paní u bifé už se dívala, jesi si pudeme něco <koupit> ((smích))
Vera_(1923).txt
to vás biletářka uvedla. SM: mhm VB: no SM: a ona šla s vámi až na to místo? nebo to už potom, VB: k té řadě, a řekla nám v té řadě si to místo tam už, je to e když to viděla že je to volné tak nám to poradila. SM: mhm hm VB: to bylo dobré tak když nás uvádívali, to bylo docela zajímavý. SM: mhm VB: tak jak v divadle, dodneška uvádí, že?
Vera_(1923).txt
am byly biletářky, tak jak v divadle. SM: mhm a v těch předměstských kinech tam, tam e [lišil se] VB: [ne] SM: ňák přístup těch zaměstnanců? nebo tam [tam nebyli?] VB: [tam] př- tam stál ten co utrhoval lístky SM: mhm VB: a řekl máte řadu, běžte až dopředu, nebo je to vpravo vlevo SM: mhm VB: poradil nám, ano, to je pravda, ale aby nás uvedl, tak jako uváděli ve městě nebo v divadle (.) to ne.
Vilemina_(1919).txt
VB: a už ta paní nás znala (v) pokladně, a maminka když dělala tam, tak vždycky řekla, no budeme mět to a to na programu, a tak dycky, tak já si přindu pro lístky, tak už sme měli <dva schovaný>, LR: aha, byla to jakože vaše známá, VB: no, maminčina.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (.) a v těch Žabovřeskách ((kino Lucerna)), pamatujete si třeba na Niké, říkala ste ta pokladní, že byla známá maminky, a ještě na jiné zaměstnance, na to, jak se třeba chovali, VB: tak tam byly dvě starý uvaděčky. LR: mhm VB: a když bylo to plno, vyprodaný, tak sme museli jít tam, kde sme měli lístky. ale stalo se taky, že třeba už to dávali potřetí, tak už tam bylo pár lidí, tak řekla, sedněte si tadyk, je to stejnak volný. LR: mhm VB: takže sme si sedli blízko dveří a bylo to e (.) teďka to myslím není vůbec <možný něco takovýho
Jarmila_(1926).txt
JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti. JV: [to ste říkala.] JC: [a já sem ho] musela vopatrovat, a von mně tam tolikrát utekl a tak ho honil ten pán Kobza tam dělal toho, a já si pamatuju, ty první řady, já sem vám to už možná tam do toho telefonu říkala,
Eva_(1928).txt
S: tak (...) myslím, že to byl ten Union. LS: a co se vám na něm tak líbilo? ES: že sem tam mohla tu paní pokladní vždycky obalamutit. ((smích))
Eva_(1928).txt
LS: mhm. a co třeba přístup toho personálu k zaměstnancům, když byste zase porovnala v těch kinech. byly tam taky rozdíly? ES: no- (...) to nemohu říct, že by byly rozdíly, protože já jako dítě, že, sem byla ráda, že sem vplula, že mě nevzali za míl- za límec a neřekli mně ven.
Marie_(1921).txt
LČ: a ten přístup toho personálu nebo zaměstnanců, ten se lišil? MD: ale tak to bych já, já bych řekla, že byli vždycky slušní. nemůžu říct, víte, že by byli nějak totok. že by se nějak chovali třeba k dětem. děcka, to víte taky tam někdy řádily trochu, že. ale nemůžu říct, že by byli na ně nějaký hrubí nebo tak, to ne, to nemužu říct. LČ: a vzpomínáte si třeba ňákého konkrétního zaměstnance, na ňákého MD: ne, né tak to né ((směje se)) dyť to už je strašně dávno.
Peter_(1922).txt
PSk: takže vy ste se předháněli vlastně kdo chodí častěji do kina. PD: jo jo. a kde nás pustí, poněvadž to bylo důležitý. páč pod šestnácti lety zákonem sme tam nesměli. jenomže, když sem tam šel v půl třetí, nebo v půl čtvrtý, nebyl velkej prodej, tak nás ty biletérky pustily. hlavně v oraniem kino. ((Orania)) ((smích)) to byl ráj mládeže. každej film kerej byl <zakázanej, do šestnácti let,> v půl třetí ste tam klidně mohl. PSk: takže to mělo pověst kina, kam chodila mládež protože se tam snadněji dostala. PD: jo.
Peter_(1922).txt
PSz: hm a pamatujete si jestli třeba zaměstnanci kina mluvili em německy nebo česky, lišilo se to? PD: já myslím zaměstnanci dycky mluvili česky. PSz: mluvili česky spíš. PD: jo jo.
Peter_(1922).txt
PD: každej si sed na tu židličku, tam se patnáct jich tam bylo, malej malé malá předsíň, a potom přišel ten biletér, nebo byla to biletérka obyčejně, kerá votevřela dveře a říkala, jede se, no tak sme se hrnuli,
Peter_(1922).txt
to sme byli rádi že sme tam byli, to sme nemohli vyvádět aby nás vyved biletér nebo bi- biletérka že jo. PSz: hm PD: to, to na to, zas to nebylo možné.
Emilie_(1922).txt
EF: ee to už tam bylo ano. to, to dělali obyčejně nějací chlapci, víte, ještě školou povinní. tak tam chodili pomáhat a narovnali to tam a zas to potom vodrovnali, no. to byly takový akce.
Emilie_(1922).txt
my sme tam měly dva kamarády, kteří ty židle tam nanášeli a vždycky, když se zhaslo, tak nám tam přistrčili dvě židle a my sme tam byly zadarmo. dneska už to můžu říct, že (jo),
Jarmila_2_(1926).txt
JG: v té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) totiž dělal ten uvaděč, byl... bydlel u nás v domě, my sme tam chodili zadarmo. ale měli sme přikázaný, že sme museli obsadit první řadu.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: to ne, to třeba aj ten uvaděč zavolal, hrajeme to a to, a už sme mazali. víte, tak ňák více vám držely ty em mladý děcka ňák k sobě.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: třeba vzpomenete si na přístup zaměstnanců, jestli k vám chovali třeba nějak v tý skale ((Scala)) JG: em (nemůžu říct)
Jarmila_2_(1926).txt
JG: né, no em my sme k té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) měli i takový přístup už tím, že tam byl zn- ten známý uvaděč, a tak von...
Jarmila_(1925).txt
LČ: a vzpomínáte si třeba na to na zaměstnance v těch kinech, jak se k vám chovali třeba co tam všechno bylo za [za lidi]? JH: [ale jó], pěkně se chovali, no k děckám ee to vite ee nesmělo se lumpačit jak dneska <he kdepak> (.)
Borivoj_(1927).txt
BH: no volil sem všelijaké finty, abych abych vobešel, protože t- tenkrát eee prostě si koupil vstupenku a přišel ste ke šk- ke vchodu, tam stála žena nebo muž... LH: [hm.] BH: [a trhala] vám lístky. tak v ňákým způsobem se musel (.) se tam dostat, že. no pak v v jednom kině už prostě sem měl (.) tady tuhle uvaděčku, dá se říct, že jo, (.) koupenou, která mně (..) pomohla vždycky.
Borivoj_(1927).txt
LH: á lišilo se to třeba i přístupem zaměstnanců? BH: no tak nemohu říct, s panč tam z- ze zaměstnanci prakticky ste nepřišel do styku, u pokladny ste lístek uvedl a uv- (.) uváděly (..) ano byly uváděčky, měl ste prakticky číslo řady, číslo... LH: ehm. BH: sedadla, tak jedině s tak ste přišel (.) do styku (.) se zaměstnanci. LH: á třeba ti zaměstnanci v těhletěch luxusnějších kinech mívali třeba ňáké em uniformy, [nebo...] BH: [livreje] ne, ne, neměli, ne. aspoň si nepamatuji.
Marie_(1915).txt
a to eště byl němý film samozřejmě, vpravo tam byl pianista, který to doprovázel hudbou.
Marie_(1915).txt
a eem a ta Lucerna, tak em ta si už nepamatuju. vím jenom, kde seděl ten pianista. toho si pamatuju, co se hrálo, dávno nevím. LS: hm a byl tam jenom ten pianista, nebo tam byl ještě někdo další z hudebníků? MH: ne, jenom pianista.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm. a stalo se třeba, že by někoho vyvedl uvaděč? ňákého člověka, který vyrušoval. MJ: ee JV: jestli uvaděč někoho třeba vyvedl z toho kina, když někdo rušil. MJ: ee ne ale pohrozil. JV: mhm MJ: to vim, když sme byli v Lucerně ((Lucerna)), to bylo takový kino, kde byl děsnej nával, protože oni tam ty lístky ee, to nebylo podle e sedadel, každý chtěl být vzadu, tam to bylo tak zvýšený, tak dycky hrrrk a ten nás držel a a toto, ale em že by vyvedl, to né, to by musel nějak ně- dělat ňákou moc velkou pos- to si nepamatuju. JV: mhm MJ: ale chodili a šprycali takovou tu lesní vůni, protože tam byl to vy- vět- klimatizace nebyla, že jo, když tam bylo narvaný lidma, tak to byl (.) k zalknutí, ale to to my sme necejtili to em si člověk necítí, že je toto, že jo, ale tak to patřilo jako em jako sme dycky vstávali a čuchali honem k <sobě (ty)> ((smích)), šak víte co to je, jo, ten... JV: ano. MJ: sprej. chodil kolem a to patřilo jako, to je dobrý kino, oni nám tam aj řekněme za eee pokropí a nebo nám tam ee nás tam prostě ee dají takovej požitek, že je tam vůně, provoní to ten vzduch. a to jenom tak, to dělali v Lucerně ((Lucerna)), jinak ne. JV: mhm takže jenom v Lucerně ((Lucerna)) tohle to dělali? to nedělali i v jiných kinech? MJ: já sem to nikde neviděl. možná, nevím.
Miroslav_(1923).txt
MJ: ale u ť- u těch němých filmů prej, ale to sem nezažil, u těch lepších kin, když ee tam hráli, tak tam byl klavírista, kterej improvizoval podle toho, co se v kině ee dělalo, že jo, JV: mhm MJ: když tam byl ňákej to, tak on začal ((rytmické klepání o desku stolu)) em jako silněji ňákej boj a když bylo ňáký trochu zamilovaný, tak ee změnil do tóniny a hrál takový, no prostě ee jaro a tak, no. a to sem zažil myslím jednou, už nevím, ale mně by to nic neříkalo, no, ale vím, že se, že to říkali, že tam je, to bylo i na těch plakátech, že jo, že je tam klavírní doprovod. ((smích)) JV: mhm MJ: to patřilo jako em aby ta cena se zaplatila, no.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm. a jakým způsobem ste se dostávali na tyto filmy? jakým způsobem ste jako oklamali tu obsluhu [nebo] MJ: [jo] když byly nepřístupné? JV: no. MJ: no to sme se tak schovali a em tak sme si šli po špičkách, já sem byl dycky malej, že jo. a nebo sme dělali á no st- no (.) dívali sme se jinam, no, já nevim, tak sme to snažili se, nebo že je nával, tak oni potom neměli čas si každýho dívat, né abychom tam šli jako malí kluci a všady a ten uvaděč, tam se trhaly lístky, jako teď, že jo, tak aby z daleka viděl a povidá, ty sem nechoď. JV: mhm MJ: protlačili sme se tam. ale většinou to šlo. JV: mhm. á byla v kině ňáká Brna e byla v Brně ňáká kina ee která, o kterých se vědělo, žé tam je možnost na ty nepřístupný filmy jít, že ty uvaděči, ty pouštěj ty mladší? MJ: ne. JV: ne. MJ: to nevim, to já sem tolik do kina nechodil, abych zjišťoval a taky ten uvaděč jeden takovej druhej, vonakej tak,
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm. á lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců, v těch nóbl kinech a v [těch] MJ: [ne]. JV: menších. ne. MJ: n- uf absolutně nevím, kdo tam byl a co dělal e em uvaděč a JV: mhm MJ: já nevim, šatnář, ale to je e JV: a třeba nechovali se něják jinak tře- v těch v těch nóbl kinech nebyli třeba ňáký slušnější nebo ňáký MJ: ne. JV: ne. mhm MJ: ()
Jiri_(1922).txt
no a když bylo šeredné počasí nebo něco, tak chodili a stříkali takovej parfém, LČ: mhm JH: mezi lidi jako, takovou vůni, tak to si pamatuju jak jako kluk eště.
Jiri_(1922).txt
JH: ano, no většinou no jo no. nepamatuju doopravdy ne- nevím, nevím, esi... nechodil tam? někde prostě s takovou jako... LČ: ošatkou? JH: nůší jako to s tím s bonbónama, tak mně něco prosvítá, víte, že přímo před tím kinem, že chodili totiž, tam bylo zásadně bylo tak vždycky myslím, že to bylo jasné, že reklamy, že takový ty, dokonce můj tatínek tam taky měl, že jo, Jan H., holičství. že jo. to byly diáčky ((diapozitivy)) takový, že, pak byl vždycky byl žurnál, že, napřed do okupace to byl náš žurnál, potom byl německočeskej žurnál, že, a pak teprve bylo kino. takže to vždycky bylo takových nejmíň dvacet, pětadvacet minut než začal film. a teď se mi nějak tak prosvítá, jesi někdo prostě nechodil s nějakým takovým mezi lidima, že by někdo, to nevím, to doopravdy nevím.
Zofie_(1925).txt
JV: ee přístup zaměstnanců em vzpomenete si, uvad[ěči (uvaděčky)] ŽH: [uvaděči] uvaděči tam byli, ale JV: pokladní ŽH: my sme byli odjakživa ukáznění, dobře vychovaný [rodinou, takže sme] JV: [takže ste neměli problém] ŽH: nevybočovali z nějak, nebyli sme divoký ani n- neukázněný. JV: a třeba vzpomněla byste si, jestli tam n- někoho museli umravňovat nebo ŽH: určitě ne, já ne JV. ne ne ne ŽH: já nemám takový vzpomínky.
Irena_(1922).txt
ale když třeba v Husovicích byla Dukla, ale to bylo taky hezký kino, ono to záleželo kdo to provozoval. LČ: hm IK: no tak kina ve městě měla určitou úroveň pochopitelně. ale že by tak vyloženě, nevim no, uvaděči tam byli, ty uváděli, uva- uva- uvaděčky většinou to byly, starší ženy, že, ty si tak přivydělávaly, tak ty uváděly, no ale prostě ten Kapitol, a Alfa, to byly kina přece jenom takový premiérový.
Irena_(1922).txt
no, ovšem třeba em takový ty kina o- okrajový, že, takže, ty určitě potíže měly s lidma, protože byly všelijaké živly, že, tak je museli i vykázat třeba, nebo vyvést, opilec se tam třeba dral, ale to byly právě ty uvaděčky, který tohle hlídaly. ty taky trhaly vstupenky, že jo, votrhávaly ty kupony, takže... LČ: a myslíte, že byly ty uvaděčky v různých kinech jakoby různý typy nebo... IK: no tak jistě, v těch lepších kinech byly, to si jaksi, voni považovali jako lepší, kdežto LČ: takže byly nějak zvláště oblečené, nebo [nastrojené] IK: [no slušně] byly oblečený, ano a taky slušně vystupovaly, že, uvedly, když si někdo nevěděl rady, a nebo nebo třeba někdo spletl, že, no tak ona zasáhla a řekla, to není vaše místo, tam nemůžete, vy máte tady a podobně.
Bozena_(1924).txt
JV: mhm a třeba vzpomněla byste si, jestli kluci byli hlasitější než holky nebo... BK: tam dycky byl dozor. JV: dycky býval mhm BK: tam nikdy nikdy si nikdo tak netroufl, to by se [to by se] JV: [takže ste] byli ukáznění. BK: no určitě museli být ukáznění, protože kdo se nechoval slušně, tak okamžitě byl vyveden [a nebo] JV: [byla ste] svědkem toho, že by vyvedli třeba nějaké děti? BK: to ne, to si nikdo netroufal, třeba zrovna v tom kině Sport JV: mhm BK: tam si nikdo nedovoloval, to byly takový filmy taky to ( ) opravdu tak ne ne nepamatuju si.
Bozena_(1924).txt
BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic, kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor. JV: mhm BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]
Bozena_(1924).txt
JV: jestli někde byly opravdu jakoby jiné, nepříliš příjemní a [naopak někde byli...] BK: [no tak říkám] tady v tom největším, že, potom bylo i to náboženství JV: mhm BK: tak tam byl teda hodně přísný ten pan pan Tříska se menoval JV: [to byl uvaděč nebo...] BK: [majitel majitel] toho kina JV: majitel BK: a hlídal si to i uvaděče [dělal] JV: [ano?] BK: ten to to bylo několik těch představení od pěti o sedmi o devíti, no tak většinou samozřejmě lidi chodili nejmenší nejmladší chodili o pěti, my sme chodívali o sedmi, protože večer sme museli být už zase doma, takže to byla taková doba, no.
Milan_(1932).txt
ML: no, takže já si pamatuju <ještě to,> my sme tam chodili, tam pochopitelně byla německá obsluha jo, LR: hm ML: v pokladnách, a tak dále,
Milan_(1932).txt
nebo potom sme kupovali ty, potom se kupovaly, potom sme tam chodili zadarmo někteří, jo, LR: hm ML: páč to bylo myslím do, do šesti nebo do sedmi let to bylo zadarmo. jo a to dycky když tam šel ten tak tam byl německej ten, uvaděč, a ten říkal ste vy dety? ((smích)), <takže mu to> bylo ňáký dost divný, protože my sme jaksi byli, LR: starší. ML: kapánek sme byli, LR: ((smích)) ML: ale von nás tam nechal, nás tam projít. jo, páč někteří ee ten, lístek měli, no totiž tak záviselo taky tenkrát na penězích.
Milan_(1932).txt
LR: [vzpomínáte si] na ty zaměstnance? ML: no, vůbec ne, LR: oblečení, chování, ne? ML: akorát vim, že toto, že prakticky byl tam dycky ten, tomu se říkalo biletář, LR: hm ML: jo, kerej prostě po vás chtěl vstupačku, kus vám utrh, ((smích)) <kus vám dal> a támhle sednout, povídal, <jo?> ((smích))
Libuse_(1924).txt
LM: no to si vzpomínám. a to bylo zajímavé, já sem to sme byli o prázdninách v Sušici v Čechách MB: mhm LM: a tam dávali film příšera jezera lochnes ((pravděpodobně Tajemství jezera Loch Ness)). no tak já sem nevěděla co to, co to je, ale byla sem poučena, co to co to je a taky sem byla poučena, že to bude asi takové hrozně, no fantasie, co sem zas nevěděla co je fantasie, to nevadí, ale že to bude něco umělýho takovýho, že se nemám bát, že to je prostě tam ňáká pověst kolem toho a tak dále. no a teď sme přišli do toho kina a jak emm a jak (biletář) povidá, ale to děvčátko tam nesmí. no co se mnou v cizím ee na dovolené v cizím e městě, že. bydlili sme v hotelu. no ale byl poučenej, že já vím o co de a že rozhodně nebudu ani plakat ani se bát a no a tak mě tam pustil, no a tak sem to viděla.
Libuse_(1924).txt
LM: a ještě sme chodili do Metra. tam kde je dneska, sou Mrštíci ((Divadlo bratří Mrštíků)) na Lidické MB: mhm, mhm LM: tak tam bylo kino Metro. a já už sem byla provdaná, no příhoda, a teď byl ňáký film, kde bylo do osmnácti let nepřístupné. no tak (biletař) mě chytl a co poďte sem poďte sem poďte sem. vy tam nesmíte a já sem šla s mužem a ((smích)) a no my sme byli stejně staří tak sme byli ((smích)) takový študáci a e on říká, to je až od osmnácti let a já povídám no vš- no dyť já mám osmnáct ( ) na mě začal vrčet, no tak sem vytáhla, tenkrát sme měli kenkartu.
Libuse_(1924).txt
MB: jak si třeba pamatujete, jaký byl ten přístup těch zaměstnanců kina, [(jak to tam fungovalo)] LM: [no tak zdvořilí] zdvořilí, to vás opravdu em uvedli, že, nebo když už někdo, mně se nestalo, že bych chodila někde pozdě, ale vím, že se lidi občas někdo to em to nevíde že, tak velice šetrně, že mu uvedli a takhle em a a nebo přišel pozdě a p- pustili dovnitř, neřekli em musíte počkat, tak to stávalo, ale v divadle samozřejmě, že se nerušilo, ale v kině pustili. MB: mhm, mhm LM: bylo víc slu- slušnosti vůbec mezi lidmi (.) ta se dneska úplně vytratila.
Svatava_(1924).txt
LS: a jak se menovalo to kino? SM: ávia ((Avia)). LS: mhm SM: (sem si to taji sem si) to napsala, páč sem si na to vzpomněla, pak se to menovalo Slovan a dneska je to myslím úplně zrušený a [vůbec to jako kino není]. LS: [no no no] SM: no tak tam a e tam byl tatínek mojí kamarádky tam byl ředitelem v tom kině, takže em e my sme tam takhle em dvě holky dycky nás tam nějak propašovali a a to bych ale nechtěla, aby tady z toho ((smích)) LS: ((smích)) SM: <ježiši> né propašovali e spíš bylo spíš bych řekla, že em ee tam vždycky bylo p- takzvaný předvádění, LS: aha. SM: když oni ee koupili nebo já nevim jak to bylo e prostě přišel novej film do distribuce, tak asi ty jed- jednotlivý kina něják dostaly přidělený LS: aha. SM: a em dycky prvně si to promítl ten ředitel s ňákým tým personálem, kterej k tomu patřil, že á em byla takzvaná promítačka.
Svatava_(1924).txt
SM: [ne, tak] pokud se týká toho kina ávia ((Avia)), tak to bylo tak e ten tatínek tam byl ředitelem asi štyři roky LS: mhm hm SM: to bylo tak to to dětství moje eště, ano. no ne dětství, jak už sem začala chodit do školy, do obecné, že, tak po po ano po dobu trvání té obecné e školy, ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino, já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to né.
Svatava_(1924).txt
LS: á takže ten interiér teda se lišil těch kin a třeba přístup zaměstnanců? k návštěvníkům a návštěvnicím? SM: no tak tady v těch e čtyřech, co teda sem tam hlavně chodila, tak e em dostal, dala sem jim vstupenku do ruky a voni se mnou šli třeba až do s- ve skale ((Scala)) to bylo po schodkách dolů až někam dopředu. a tak když sem potom už vydělávala, tak už sem si tam dopředu nekupovala <lístky,> takže. (..)
Svatava_(1924).txt
SM: takže em to bylo zařízený vše-li a všady už na těch postech těch ředitelů byli určitě Němci, to bych řekla, že jo, i když třeba kino samotný nebylo, jó, tak se všady všady em no jo em se určovali e správcové, LS: mhm SM: Němci. ano a kteří teda vlastně zodpovídali tam za ten děj řekněme v tom kině konkrétním, že e takže em ti to tam určovali, jak to tam bude třeba s těma titulkama a z na to nebo e ja- jak se to prostě těm českým eh obyvatelům umožní, aby teda ee
Svatava_(1924).txt
LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině. SM: správce. LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky? SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte, to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k tomu dělal poznámky. LS: no no ( ). SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda.
Miloslava_(1925).txt
JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na nepřístupné filmy. MM: no, ano. JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého. MM: ano, ano. JV: takže s tím nebyl žádný problém. MM: ne. JV: on vás pustil normálně. MM: no ano. JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo... MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano. JV: v první řadě? MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině.
Miloslava_(1925).txt
MM: no, mys- myslím si, že tady tohle se začlo projevovat spíš až později, anebo sem si jako dítě toho nevšímala, ale vím, že třeba byly, všude byly uvaděčky, které si vzaly lístek a dovedly vás až na místo, a to bylo všude, JV: ve všech kinech MM: ve všech kinech, všude se tak jako jednalo, což úplně se pak, úplně se v pozdějších letech opustilo, prostě máte lístek teď samozřejmě tam není úplně světlo, je tam přítmí i před tím než se začne hrát, když tam chodí lidi, takže někdy byl dost problém si to místo najít. JV: tenkrát bylo tedy rozsvíceno. MM: nebylo, taky bylo takové příšeří. JV: hm, myslíte že bylo menší nebo větší, <nebo stejné> MM: no, teď je větší JV: dneska je teda poměrně velké MM: ano, velké. to když sem byla naposled v té Lucerně ((Lucerna)), tak tam byla skoro tma. JV: hm a ta praxe toho, vlastně uvádění nebo přivádění na to vaše místo, ta trvala vlastně do kdy jen tak pro zajímavost? abysme si udělali obrázek. MM: já myslím, že to bylo ještě za toho protektorátu.
Miloslava_(1925).txt
MM: no protože to, to je, mně to tehdy připadalo takový, no, ti lidi právě že vás uváděli, tak ste si je pamatoval, oni vás samozřejmě ne, ale vy ste si ty lidi pamatoval, kdo tam byl, takže člověk zjistil, jestli je tam ten stejný nebo jestli je tam někdo jiný a jako dítě sem měla pocit jako, takový příjemný pocit, jak kdyby mě tam někdo vítal nebo něco takového.
Miloslava_(1925).txt
MM: kino Alfa, z toho kina Alfu, Alfy, si vzpomínám, to je zajímavý, nejvíc na ty šatnáře a šatnářky. tam byla velká šatna a tehdy se dávalo teda do šatny v kině zcela běžně. taky to bylo teda i způsobem jak sme se tehdy oblíkali. i na jaře se nosil třeba kostýmovej kabátek, v kterým se nesedělo a tam si vzpomínám, že byla veliká šatna a tam ty šatnářky byly teda velice obratný a šikovný.
Miloslava_(1925).txt
JV: do toho kina ste chodily bez placení nebo ste platily? MM: no samozřejmě sme platily. JV: když ste říkala, [že tam měla známého uvaděče, tak jestli vás jako pustil] MM: [ne ne ne ne, to sme samozřejmě platily] a myslím si, to nejsem si tím jistá, ale myslím si, že sme zaplatily víc než sme měly, za tu ochotu.
Ctirad_(1931).txt
CN: v jednom z nich, tak v tom Kapitolu ((Kapitol)) dokonce bydlel v našem domě promítač, pan Švajda, a to to nás úplně odradilo, to byl Čech, to byla česká rodina Švajdovi, ale jakmile byl protektorát vyhlášen, tak se rozvzpomenul, že sou vlastně Němci, a se psal Schvejda, a pan Švajda byl v es á ((SA)), chodil v uniformě es á ((SA)), a bohužel potom zase po válce to na něj dolehlo, že vlastně to neměl dělat, a že byl vlastně Čech, a dělal Němce, tak se pak oběsil. tak to je taková dramatická teda em epizodka
Ctirad_(1931).txt
ale že teda ňáký pytliky s bonbonama nebo něco takovýho možná už tehdy se daly tam koupit, ale mě se to netýkalo teda. JV: hm takže myslíte, že tam byly bufety teda v těch kinech. CN: spíš to byli procházející prodavači. JV: hm CN: dokonce možná že něco i vyvolávali nebo naznačovali, ne ňákým křikem ale, ale bylo teda očekáváno, že to nabízejí. JV: hm CN: něco takového, a platilo se to potom ještě právě v té řadě tak jaksi spíš než bufetovým systémem, taková donáška až na místo. JV: a ti teda chodili kdy v tom programu, tihle ti, před před filmem? CN: to muselo bejt zřejmě v době mezi mezi týdeníkem nebo jak se to menovalo, a vlastním filmem. JV: hm dobře. CN: nebo při těch reklamách ještě, tak ňák prostě v takovým čase, kdy se nevyžadovalo koncentrace.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm a byla tam ňáká přestávka mezi tím týdeníkem a tím hraným filmem? CN: em to tam možná byla. to tam bylo, a někdy se právě tam prodávaly, jestli se to už tehdy prodávalo tak jako, myslím že ano, ještě procházeli ňácí, JV: hm CN: procházel jeden, pravděpodobně, autorizovanej ňákej prodavač, a něco, co se tam požívalo, ňákej, ale Ledňáček jak říkám, to ještě nebylo tehdy, tak to musela být ňáká, JV: hm CN: lízátka, nebo něco takovýho. my sme to nekupovali.
Jiri_(1924).txt
LS hm a když se ještě teda vrátíme do té Telče vlastně, tak tam ste říkal, že tam bylo taky kino. JN: no tam bylo, tam bylo v sokolovně tam se menovalo Městský kino v sokolovně no a tam ty zaměstnanci tam byli asi dva tak,
Jiri_(1924).txt
LS: byl tam někdo přímo jakoby v tom sále, kdo dával pozor na ten pořádek? JN: no tak em nevim, jestli to bylo někde přímo uřčený, ale vyskytovali se tam takoví lidi, to jo.
Libuse_(1928).txt
to bylo třeba Noční motýl, že. tam hrála Adina ((Adina Mandlová)) a Hana Vítová, a to bylo od osmnácti let! takže on ten uvaděč to poznal. to kolikrát <nás vyhodil, že> sme se tam tajně nějak tohle, ale to bylo do šestnácti a do osmnácti let nepřístupné některý filmy. tak sme nemohli na ně ani jít. KH: hm. LN: dneska vidíte v televizi a ve filmu vůbec nepřichází, ale tam stal pořadač, trhal lístky a zrovna vyhazoval, že. i když sem měla lístek, tak mě tam nepustil
Libuse_(1928).txt
LN: já sem měla ráda hrozně s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), Hanou Vítovou, že, toho Nočního motýla. to sem viděla, když sem byla na prázdninách, tam sem proklouzla, ještě mně nebylo osmnáct, ale proklouzla sem tam do kina. jako tam můj strýc, jako, to <natáčel, jo> nahoře, takže sem se tam dostala. no, to sem měla ráda všechny ty známý filmy.
Zdenek_(1927).txt
JV: em, do kina se vcházelo z přízemí do malé dvorany, kde byla vpravo pokladna. do prostorného předsálí kina vedly schody, u nichž ještě stál dole biletář a trhal kupony vstupenek.
Zdenek_(1927).txt
JV: a lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců těch kin? podle toho, jestli to bylo luxusní kino, nebo to venkovské? ZP: em. tak em ty lepší kina měly biletáře, keří teda nebo n- em nejenom biletáře, myslím si aj uvaděče, že byl v kolem těch, když přišel, tak vás vzal lístek a uvedl vás na místo a dokonce kdyš bylo jako teplé počasí a ten vzduch byl vydýchán, tak tam chodil s takovým rozstřikovačem vůní, to tam rozstřikoval, jo, aby to bylo jaksi se osvěžilo. čili to byly sály, který byly apriori udělaný jako už biografy.
Zdenek_(1927).txt
JV: a takže teďka bych se zeptala, vlastně to už sme taky o tom hovořili, jestli ste chodil i na nepřístupné filmy, takže to ste chodil, od těch třinácti let ste se pokoušel... ZP: á, um tak snažili sme se dostat, jak řikám, někdy nás někdy nás ten biletář vodhalil a nepustil nás, ale většinou sme se nějak dostali.
Zdenek_(1927).txt
JV: ne? a bylo třeba nějaké kino o kterém ste věděl, že vás tam určitě nepustěj, že to ani nemá cenu zkoušet? ZP: e em, to záleželo, záleželo to skutečně na tom biletářovi, kterej tam třeba stál a trhal ty lístky, jestli nás tam pustí, ale em myslím, že ne, myslím že ne, nebylo, ne ne ne ne. nedalo by se říct, že byly nějaký benevolentnější kina a nějaký míň benevolent- přísnější.
Zdenek_(1927).txt
JV: a tam byla i německá obsluha, nebo tam obsluhovali Češi? ZP: myslim že to bylo německý. že to bylo německý.
Marie_2_(1921).txt
a taky se stalo ee ty předpremiéry tady e v Metru ((Metro)), tam strýc pouštěl ty filmy, tak sem často chodila, že sem se nemohla dostat třeba večer, (nemohli sme), tak sem šla do té kabiny, kde jako ee on pouštěl a dívala sem se tím (.) okýnkem a litm- ee jak to jako jde já vím kolikrát, že ee ten film začal hořet nebo hmm LČ: a to ste [chodila,] MS: [přetrh-] LČ: protože ste nechtěla platit nebo, že to bylo... MS: ne, že sem mohla kdykoliv. LČ: že takhle, že s- MS: že sem mohla kdykoliv, když sem měla volno.
Jarmila_2_(1925).txt
JV: hm (.) a naopak třeba byly nějaké rozdíly v přístupu zaměstnanců (.) v jejich chování (.) uvaděčů ( )? JJ: ne pokuď teda si pamatuju, tak sme si nemohli JV: hm JJ: nikdy nějak naříkat
Libuse_(1929).txt
SM: mhm. ehm a chodila jste někdy do kina bez placení? LS: ne. no, chodila sem do kina bez placení, ale až po válce, kdy v královopolským kině ((Besední dům nebo Union – později Morava))) moje dě- moje jedna teta, byla biletářka, SM: mhm LS: no a tak moje děti i mě tam jakoby propašovala až už se hrálo, tak se objevila někde, anebo nám přistavila židle, protože do kina se chodilo dost,
Libuse_(1929).txt
ale v tom Čase ((Čas)) se mi to vůbec nelíbilo, byl tam nepořádek, všelijaké odhozené papírky, asi od těch bonbonů, lidé se tam courali, protože se jim to nelíbilo tak šel pryč a zase mohl přijít, já nevím to stálo pár korun, nebo korunu, myslím že dokonce korunu jeden čas je to stálo, no a tak to to mě ne prostě to se mi nelíbilo, to sem neměla pocit, jako <kultury tak nějak> bych řekla, jo, protože to ne a ani tam myslím že si nás nikdo nevšímal, tak, zatím co v tom Sibiři ((Sibiř)) nebo v tom Jasu ((Jas)) tak tam byli zřejmě zaměstnanci, a ty paní, které tam jako to obhospodařovaly a dov- dovedly lidi na místo, že, podle toho, tak to bylo jiné, to prostě i řekla bych že tam udržoval pořádek, a i ty děti si nedovolily nikdy eh to to co bylo třeba v tom Čase ((Čas)).
Jarmila_(1931).txt
JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) PS: v Řečkovicích JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí prodávala <cukroví> ((smích)) a takže
Frantisek_1932.txt
LG: <jo> tak jo. tak byl ste jako dítě někdy na na nepřístupném filmu? FR: (.) to sme se nedostali, (protože) ti uvaděči to hlídali do- doopravdy dobře LG: <a zkoušeli ste to?> FR: no, snažili sme se, LG: ((smích)) FR: <jenže oni nás vyhodili> ((smích))
Frantisek_1932.txt
LG: a hm třeba ňákým vašim kamarádům povedlo se to? chlubili se nebo tak ňák? [věděli ste o tom?] FR: [ne ne] e nezdařilo se, (protože) ti uvaděči z- nás znali,
Josef_(1929).rtf.txt
LG: á eh vědělo se třeba o nějakých kinech že je tam lehčí dostat se na ten nepřípustný film, nebo měli ste to takhle nějak pojištěné? JU: no voni když viděli jako když caparty co my sme byli tak tomu nechtěli věřit ale bylo jim to jedno LG: bylo jim to jedno? JU: no LG: mhm a měl ste radost nebo jakej ste měl pocit když ste se dostal na ten nepřístupný film? JU: no tak to víte že sem byl rád, no LG: á šel ste někdy do kina bez placení? JU: jak? LG: jestli ste někdy třeba proklouzl do kina bez placení JU: né to né bez placení tam stál furt ten tak co LG: mhm JU: vodtrhoval ty lístky to se asi nepodařilo
Jaroslav_(1926).txt
JB: ale když sem byl malé, tak sem chodil s babičkou, já sem měl strašně hodnou babičku, to byl anděl takové, tak vona byla chytrá všechno, ale neuměla číst a psát, LG: mhm JB: ale jináč byla chytrá a ráda chodila do kina. a my sme chodili právě tady do toho kina Lípa, jo, na tu Marxovu ulici, a vona tam měla známýho jednoho, které tam trhal ty lístky které pouštěl tam a vona mu vždycky prže sem byl malej, to bylo zakázaný do patnácti let anebo co, chodily kontrole, jo esi tam není nejaké mladé, to svítili takhle, svítili baterkama a to já sem se dycky schovával takhle, no a vona tá babička dycky vona mu dycky řekla jako počkejte až se to setmí a toto tak nás tam pustil, no.
Jaroslav_(1926).txt
a jak řikám pro mě to byla taková vzácnost tam jako kluk malej se dostat do toho kina prže většinou ty filmy byly, to bylo všady to jedno to bylo mládeži do třinácti let nepřístupný, podruhý do patnácti let a takhlé, tenkrát to bylo dost přísný no takový, na to se dbalo to chodily jako takový kontroly a když už se začalo hrát, tak aj svítili baterkou, jestli tam nesedí náké špunt jak já. LG: a vyvedli vás třeba někdy z kina? JB: ne, ne ne LG: ne? a... JB: jak řikám, to byl známej od té babičky ten co to pouštěl, LG: mhm jo JB: a ten dycky řekl vždycky počkejte až se setmí, tak nás tam pustil, a jednou nás tam nechtěl pustit, to asi tam byla nějaká kontrola, tak měl strach, jo, no tak sme museli jít dom. LG: jo? a pamatujte si který film to byl? [na který vás nepustil?] JB: [to nevim]. jak řikám, to byly ty americký, no, takový filmy, anebo německý anebo český anebo... (.)
Jaroslav_(1926).txt
JB: to těžko, to ne. no to by mě nepustil, ten co co to trhal ty lístky, takže z babičkou sem chodil jenom tady do toho, tady do té Lípy ((Lípa)) to byl její známé, [jo] LG: [mhm] JB: on tam bydlel v tym baráku co sme bydleli my, no. (.)
Jaroslav_(1926).txt
LG: a jaký ste měl pocit když ste se dostal na ten nepřístupný film? JB: no pocit sem měl uspokojící, <uspokojivý>. LG: ((smích)) e já nevim jestli sem to správně pochopila, ten známý té babičky v té Lípě ((Lípa)), on vás tam jakoby pouštěl bez placení někdy? JB: ne to sme museli mít lístek, no právě vám řikám že jednou nás nepustil, prže to asi tam byla ňáká supr kontrola nebo ((smích)) LG: ((smích)) JB: nás nepustil a museli sme jít dom, no, lístky nám propadly anebo jestli sme to někomu dali, já nevím. jo ale toto chcu říct,
Jaroslav_(1926).txt
LG: a em lišil se třeba přístup těch zaměstnanců toho kina. podle toho v které části města to bylo, jako jestli to bylo bohatší nebo chudší? JB: to ste nepoznala co a jak to ste, to vám utrhl lístek a šla ste si, LG: mhm JB: a byly ty uvaděčky no takový, který vás uvedly a tady v této řadě anebo takhle, jo, vám ukázaly jo a to, no a takže to všady bylo takový normální, no, já sem měl kamaráda, spolužáka a ten dělal nějaké čas bez školy toho uvaděče takovýho. LG: jo? JB: von řikal já kdybych mohl, tak bych chtěl být zaměstnané v kině, jako protože von chodil strašně rád do kina, jo, a a mu se to líbilo no dělat toho uvaděče a dívat se na ten film a takhle
Rudolf_(1920).txt
manž- já sem měl tři ee manželka měla dvě švice PS: mhm RS: a všechny tři byly e e zaměstnaný v pe- ee v peněžních ústavech (poněvadž měly) ob- ob- ee obchodní školu ale pak až už e skončily tak všechny tři byly v kině v Jasu ((Jas)) u pokladny e strejda trhal lístky jo PS: mhm RS: ee e (Miluška) byla v Kapitolu ((Kapitol)) v pokladně a moje paní byla v Ponrepu ((Ponrepo)) na Hybešce ((Hybešova)) jako vedoucí PS: mhm RS: a protože ten e vedoucí byl nemocnej a věděl že moje paní je e lepší e vedoucí jak byl von tak von tam dycky přišel jednou za měsíc jenom kvůli penězům dal jí výplatu a tak ale jinak tam nebyla vona všechno řídila sama
Rudolf_(1920).txt
PS: a vaše paní v Ponrepu ((Ponrepo)) pracovala od kdy? [nebo v kinech]? RS: [ta] ta tam byla e kdy to kdy vona [tam byla]? NS: [tak e] já sem to včera se snažila spočítat takže [maminka]... RS: [já si] myslím že tam byla e v těch e letech já sem byl v gy- na gymnáziu NS: maminka [v těch kinech ee začala asi v třiašedesátým] RS: [já sem byl na gymnáziu a měli sme já si myslím (měli) auto] dodávku a já sem vozil všechny filmy na Vídeňskou tam byla půjčovna těch filmů to bylo v suterénu to byly regále plný takovejch hnědejch krabic jo po vždycky po třech nebo tak po třech je to asi to bylo tych f- ty krabice a tam sem vždycky dával jednu krabici sem vracel dostal sem potvrzení a e vypučil sem si a já sem tam měl jako taky takový známý víte už za tu dobu a moje manželka ta tam už taky měla jako vobšlápnutý že sme na do toho Ponrepa ((Ponrepo)) dostávali kvalitní filmy víte i cizí i třeba americký nebo tady ty t- taneční nebo já nevím ee prostě kvalitní filmy že bylo furt obsazený ale když byl někdy (nevím) branej jako musel tam jít aj ruskej film tak to manželka dycky tam šla do čekárny kde seděli u kamen takoví chudáci staří starej fotr a stará baba a ne- nešli do kina voni tam byli v teple jako PS: mhm RS: aby nemuseli doma topit tak vona je pozvala (.) a (.) pak když to neměla těch potř- já nevím kolik bylo [potřeba] NS: [dvacet] dvacet RS: kolik? NS: dvacet lidí muselo [být] RS: [dvacet] lidí tak když neměla tak si je vymyslela těch dvacet lidí dala a e brala z z vocuď kde bylo vyprodaný tak vzala [těch] PS: [mhm] RS: sedum vosum a dala to tam tam to nevadilo že to bylo vyprodaný poněvadž to bylo to byl dobrej film a dala to tam takže vona to tak e prostě to de a já sem tam v té půjčovně měl taky takový renomé (protože) sem přivážel filmy i z Husovic (protože) sem měl to auto a bydleli sme v Husovicích takže sem tam pořád vozil ty škatule a zase bral druhý to byla taková ee ee moje oběť těm kinům že jo sem prostě (s těma autama) e s tím autem e s tou dodávkou jezdil a [( )]... PS: [a vy] ste byl zaměstnaný [e]... ? NS: [ne] PS: ne j- [to bylo]... NS: [von je] profe- von je [profesor] RS: [j- já] sem [učil] PS: [aha] RS: takže já sem měl e vodpoledne volno nebo někdy ráno volno podle toho to to ten rozvrh byl různej někdy byl nabitej to se nic nedalo jenom vodpoledne ale vodpoledne to fungovalo tam se tam se do noci pracovalo PS: mhm RS: tam na té Vídeňské to bylo vzadu dost daleko vzadu na levé straně když se jelo směrem ee jako e Modřicům ((Modřice)) tak na levé straně bylo e dolů sem sjel a tam bylo dole v suterénu obrovský množství regálů a těch filmů a furt se tam lepilo neco e to na to to to zase se šlo tam a to šlo tam a vlakem chodilo vlakem chodily filmy taky do různejch kin který sou mimo jo PS: mhm RS: (já nevím) Adamov nebo (já nevím) Blansko a tak... takže co tam rozváželi filmy ee to bylo ee tam byl ruch pořád v jednom kuse
Rudolf_(1920).txt
RS: jenom pokladní tam byla PS: mhm RS: a tady byla pokladní naša př- příbuzná v Jasu ((Jas)) a ee trhal lístky taky příbuznej a já nevím co všecko že jo to bylo c- celý rodinný klany PS: mhm RS: tady byly u nás v tady v tom Jasu ((Jas)) NS: moje maminka [byla]... RS: [v Sibiřu] ne ale v [Jasu] NS: [moje] maminka byla v doma [s nama jako s dvouma dcerama] RS: [v Jasu aj náš soused] tady tam jeden ee (občas) trhal lístky [starej děda] NS: [a její] sestra tam e... RS: trhal lístky u u u dveří NS: prodávala v té kase v Jasu RS: (protože) už tam nebyl ( ) umřel NS: pak musela jet do lázní PS: mhm NS: a maminku tam dala jako na zástup (protože) vedoucí nemohl nikoho sehnat tak aby měl obsazený místo kasírky no a jemu maminka se zalíbila jemu že byla šikovná jí se zalíbila práce v kině a tím to začalo PS: mhm (.) a to bylo kdy v kterém roce když tam šla poprvé? NS: asi ve dvaašedesátým
Rudolf_(1920).txt
RS: rodiče tam byli se mnou z Francouzské a ee mě e nepustili takže sem tam celý dvě hodiny byl se šatnářkama a voni pak přišli a šatnářce poděkovali a já sem zase šel to si pamatuju film sem neviděl
Libuse_2_(1928).txt
SM: a lišil se třeba přístup zaměstnanců v těch jednotlivých kinech? LZ: já myslím že, já myslím že, no tak ve městě třeba byly uvaděčky, že vás třeba když ste to nenašla, nebo většinou sme šli a našli sme si, třeba sme měli já nevim desátá řada, takový a takový číslo, tak sme si to našli. tak ve městě určitě, ale já myslím že v těch kinech ani ty uvaděčky nebyly. že tam byl akorát jenom že ty lístky kontroloval, utrhl vám ten, ale že by tam byli uvaděči v těch Husovicích, to ani vám nevim.
Libuse_(1922).txt
LV: (..) no ne, mě ee ten výzkum právě zajímal tady ee z tohodle hlediska tím, že můj muž tam byl vlastně schovanej před gestapem a to takže to ee LG: [a z] LV: [i to] kino ee řekněme ee mělo takovou úlohu že ee se staralo o ee ňáký lidi postižený, proto mě to teda jako zaujalo no a, jinak s- (sem si) tak vzpomněla na tu dobu, protože věci se strašně teda mění no, tak sem si říkala, jak mi slouží paměť, co si pamatuju a co si teda jako nepamatuju teda a (.) jo, no. LG: a s tím schováním ee toho vašeho manžela to tam bylo jak v tom kině, já to asi m- moc dobře nechápu LV: ne- ee nechápete, ee totiž jak vite zavřely se vysoký školy LG: [to vim] LV: [část] študáků teda ee jako byla [zavřená] LG: [mhm] LV: jako byla v koncentrácích a teď ti lidi se museli ee teda mět ňáký zaměstnání, LG: [aha] LV: [můj muž] pocházel ze Slezska LG: [mhm] LV: [a] jeho otec jako ho zavřeli on on tam měl živnost a na udání tam našli rozmnožovací stroj no a byl nařčenej s tím svým ee mladším synem, že tam prostě ee dělali teda letáky, jo? LG: [mhm] LV: [protože] oni byli Češi, bylo to v Opavě, kde to tam teda jako bylo německý, že, no tak ee oni byli zavření a manžel byl tady jako ee v Brně, no ale přesto gestapo ho teda jako vyhmátlo, no, a on se potřeboval jako dostat pryč, tak ee jeden teda jeho kamarád ho vzal do Boskovic on v těch Boskovicích pracoval na kanále, kopal tam kanál a potom teda když to skončilo, to byl teda podzim, že v zimě se to ne- jako nepracovalo, tak potřeboval se někam teda schovat LG: mhm LV: ale když řekl Čech a jako, vysokoškolák a ee ještě teda, ti byli jako zavření pak je teda jako pustili naštěstí, no, ee v tom kině, vlastně ho vzali jako u- ee uvaděče LG: mhm LV: jo? no a byl tam teda jako schovanej (v tom) kině, no LG: jasně, LV: no LG: no dobré, už to chápu, LV: tak takhle to teda jako bylo. a byl tam potom ještě druhej
Libuse_(1922).txt
a tak ten se potřeboval taky nějak schovat a tak oni tam teda jako byli schovaní osazenstvo tam bylo český, protože ono to tenkrát patřilo nějak pod Sokola, ale jak to tam (už teda) [( )] LG: [mhm] LV: bylo to nevím, tak oni tam teda takhle jako byli (.) tak schovaní, teda tak. byl- jiná doba jináč, dneska je to taky jako jináč úplně teda no. ( ) takhle, no tak třeba vám to něco doneslo, [(ale)]
Libuse_(1922).txt
pozdější právě že o tom sem mluvila, e sem chodila teda s mužem, kterej byl vysokoškolák právník, no a když byla zavřená vysoká škola a potřebovala si nějak oni mě zaměstnání tak ee se dostal jako uvaděč do kina Stadion (.) takže hm sem tam chodila teda na každej film a co tam teda bylo, jo? takže tam byl (skoro do) třiačtyřicátýho roku, pak byl nasazenej u (kleknera). takže to ovzduší toho kina toho Stadionu ((Stadion)) taky teda jako znám, že tam byly teda, to se myslím ví málo nějak schovaní eště ňákej medik tam byl schovanej, ten ee potom byl ee v čikegu ((Chicago)) ale ee tito lidi už myslim jako nežijí. no byli tam jako uvaděči.
Libuse_(1922).txt
LV: ee ee tak mně bylo t- třiačtyřicátým ve dva- dvacet let, v jednadvaceti jsem se s tím mužem sem chodila rok a půl, teď on byl zaměstnanej v tom kině LG: mhm LV: (že) tak to bylo teda pravidelně že dvakrát tejdně jsem v kině tam byla
Libuse_(1922).txt
LG: (..) a ee chodila ste na ňáký film vícekrát? LV: ee když sem to ee platila ne, ale když <(byl) manžel potom> LG: ((smích)) LV: <jako uvaděč, tak to sem za ním šla, že jo, a tak sem viděla některý filmy několikrát> tam teda. ale jináč se to platilo tak teda ne. to se šetřilo tenkrát, no (.) (to byl) trochu jinej život.
Ludmila_(1920).txt
LŠ: no poprvé, no to už to bylo hned jak zač- eště aj byl němej film, když sme chodili, my sme bydleli na té Kabátníkově, a tam byly ee spíš kasárny, LČ: mhm LŠ: víte? jak jak potom tam byla ta továrna, že, LČ: ano LŠ: tak před tím tam byly kasárny. no a tak tam se hrálo, to byl němej film a voni tam hráli vojáci, LČ: aha, [takže v těch kasárnách měli?] LŠ: [Ludmila_(1920).txt
LŠ: no tak přestávka, to bylo tak chvilku. tenkrát ještě chodili tak víte s tema šplíchačkama, LČ: tam osvěžovali vzduch? LŠ: osvěžovali vzduch, jo. LČ: o přestávce. LŠ: o přestávce. LČ: a to byly nějaké speciální zaměstnankyně nebo kdo to dělal? LŠ: to byly zaměstnankyně tam, jo, asi, třeba uklízečka nebo tak víte? tak si to ještě vzala mimo. LČ: a to byly nějaké jako parfémy nebo? LŠ: jo, takovej parfem nějakej LČ: tam osvěž- LŠ: jo jo jo
Ludmila_(1926).txt
LČ: a třeba zaměstnanci se chovali stejně nebo bylo tam víc personálu [(obsluhujícího)] LT: [(tak tam sem moc)] se zaměstnancama nepřišla do styku. LČ: a třeba když ste si kupovali tu o přestávkách to občerstvení, tak tam byli asi nějací [zaměst-] LT: [no tam] byli všichni vzorní, protože tehdy se vážilo zákazníka. LČ: takže měli i nějaké uniformy nebo ee (.) [(to nevite)] LT: [no tak] to teda nevim, to už si, ale určitě měli v těch (bifáčkách) a to dokonce aj v divadle čelenky a zástěrky (.) to měli LČ: a ee hrály tyhlecty vlastnosti, které ste zmínila, třeba nějakou roli při tom výběru kina, do kterého byste chodila (.) rači? LT: no tak to nemělo dopad na her- ee to prostředí nemělo dopad na herecký vlastnosti.
Augustin_(1924).txt
LČ: vzpomněl byste si třeba jak se vám líbily ty interiéry uvnitř těch kin? jak se ta kina lišila? AU: no to určitě, to kino na té Rokycanové nebo co to bylo za ulici, ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), LČ: hm AU: to bylo prostě dřevěný židle a, prostě abyste si sedla, akorát si pamatuju, že kolikrát chodila ta paní a šplíchala tam nad lidi, jo, procházela tam kolem, buď to byla voňavka nebo něco, aby ten vzduch se osvěžil, LČ: a to se dělo i jinde, nebo jenom tam. AU: to se to se dělo aj v těch Černovicích ((pravděpodobně kino Slovan)) mám dojem. to byly kina když ste šla z kina, tak otevřeli to se tam ale dvoje nebo troje boční dveře, to sme šli třeba jako do dvora, a tadyma ven. kdežto vstup do kina byl jako hlavním vchodem. to si pamatuju, akorát, počkejte kde to bylo, myslím že v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), já už si to tak přesně ty kina nepamatuju kde to bylo.
Augustin_(1924).txt
LČ: a když si vzpomenete teda ještě na ta kina, lišil se třeba i přístup zaměstnanců krom toho interiéru, k tomu ste už něco říkal vlastně, jak se ta kina lišila jedna od druhého třeba i právě tím, co co tam bylo k dispozici, AU: no, vesměs na tu, na tý zaměstnance si nemůžu stěžovat. protože když ste přišla pozdě tak ste, někde pouštěli, ale někde ne, musela ste počkat až bylo po žurnále. se rožlo, a lidi obsadili zase svoje místa. jinak to byly většinou ženy. ne- nevzpomínám si, že by někde byl muž uvaděč. to byly uvaděčky takzvaný, že, no a vona měla baterku v ruce a když někde vás zavedla třeba bokem a říkala posaďte se tady až rožnou, no. a slušný, ne- nemůžu nemám vzpomínku, že bysme se dostali do křížku nebo něco, já sem si potom uvědomoval, že když sem byl trošku v řadě třeba patnáct, tak sem si bral na kraju. protože já sem měl přístup a kdykoliv sem mohl odejít. hned a nemusel sem se jako dohadovat s lidima. někomu to bylo nepříjemný, když ste se protlačovala. vony ty řady byly dost těsný, ty lidi museli vstávat, a když máte třikrát čtyřikrát během toho vstát, tak vás to otravuje, že. no, na ty zaměstnance si ne- nestěžuju vůbec. LČ: a takže si nemyslíte, že by se to nějak lišilo, že by v těch obyčejnějších kinech by byli jako jiní než v těch... AU: ne LČ: luxusnějších. AU: ne. myslím si že, no, mně to nepřipadalo. já sem se totiž ani moc vo to nestaral, protože, já sem přišel, a když sem přišel pozdě, tak sem počkal po žurnále a místo sem si našel. protože na lístku byly čísla řady a sedadla, že, tak to nebyl problém kdo byl trošíčku jako, <vychodil školu a uměl číst,> tak si přečetl kde má sedět.
Augustin_(1924).txt
já sem si obyčejně vždycky říkal takovou dvanáctou až patnáctou řadu, doprostřed někde. tak pokud to bylo možný, tak mě tam paní dávala. ačkoliv jedna paní byla chytrá, vona říkávala, když přinde ňáké mládenec nebo slečna sám, tak já právě se snažím ten druhé lístek prodat tomu druhýmu. přišel třeba mládenec, tak vona j- jeden lístek dala bokem, až přišla sama slečna tak jí ho dala. LČ: ((smích)) AU: prostě seznamovala takhle jako lidi, jo. no je to, je to dobrej nápad tady toto, že.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. a teda říkáte že ta Sibiř, že ta byla levnější? nebo LH: no, em oni se taky někdy, někdy tak jako šťouchali, to bylo za lacino. i v těch Židenicích. a říkám vám, on si takle mnul, a my sme to uslyšeli, což mu nebylo teda, ale já sem, my sme to nikomu neřekli, to už byl manžel teda, a von, ať prší, ať prší, takle si mnul, no, no podivej se, no, ěště je jich tam málo ale až bude pršet, no ještě, no ještě chvilu počkáme. když pršelo, tak bylo kino nacpaný. já vám můžu to bylo, je, to bylo kin, a kin, si člověk momentá- to bylo ještě, jak jede elektrika, k centrálce, na tu dlouhé ulici, tam bylo kino, kde ste se obrátila tam byly všude kina. všude byly kina. ale ne že by tam jeden byl nebo druhej. a oni se em předváděli honem aby, nebo tam byl namalované, víte taky co sme rádi chodili, tam byly jak cizí filmy to byly, em ňáký jak přepadaly ty lodě, víte ti, a ty s těma hlavama ne, a zkříženejma, ty, a to bylo taky plný. taky hodně. a voni hned měli namalované tento ven, a už měl hned kšeft. a to,
Ludmila_(1922).txt
LH: a tam mívali taky ty levnější, a potom mívali levnější v Židenicích. JV: hm a třeba Zora? to asi už, kino Zora? to tady je taky. LH: no možná že to bylo, ale já to, když to nevím přesně raději to nechcu tvrdit. a v Židenicích taky. a v Židenicích vždycky si mnul ten pán, to sme ho jednou viděli, ať prší, ať leje, a když pršelo tak bylo plný kino.
Ludmila_(1922).txt
JV: a nevybírala ste si třeba podle toho jaké to kino bylo, jaký mělo interiér, jak bylo vybavené, nebo jaká tam byla obsluha, podle toho ste si LH: no, to vybavení třeba v Husovicích, tam to bylo velice, takový čistý, čistý, ale celkem tam nic není. tvrdý židle, že tvrdý židle a v té Lípě ((Lípa)) taky. to akorát tady něco malinko, jenom tak tady to vybavení nebylo tak nějaký moc, no ale byli tam dost takový ty uvaděči, nebo uvaděčka vám řekla tady dovedla vás až na místo, pěkně, a měli tam taky tak vzadu takovej ten balkónek jako, a mně se to, já sem tam nikdy nechodila na ten balkónek. jako ale to nebyl balkónek, ale pokračování těch, nebo začátek, že, em když ste vešla do toho hlediště a tak se vešlo, tak tady byly ty asi tři nebo čtyři ty, ty, no jako balkónek ale to nebyl balkón, že to bylo jenom tak, takový oddělený, že, a tak tam to bylo dražší. a jinak já sem dycky si brala, no když sme si chtěli ještě ledacos pořídit, tak sme mohli museli takle šetřit. JV: a to teďka ste mluvila o tom kinu kde? em v těch Husovicích? teďka co ste popisovala to kino. LH: ano. to je teď jak je to už, to už tam dávno není teď,
Ludmila_(1922).txt
JV: hm. a během projekce ste se třeba bavili? em mezi sebou? ne? LH: ne. JV: bylo ticho. LH: to taky nemám ráda. JV: hm a třeba reagovali nějak diváci hlasitě na ten film, třeba že by em něco křičeli, nebo kdyby, nebo nějak komentovali to co je na plátně, LH: no, někeří lidi se stalo, obzvlášť takový bych řekla starší. no jo, no, to sem si, to sem čekal, to sem čekal. ale byl hned okřiknutej a už to nesměl. JV: hm a to ho okřikli jako ostatní diváci nebo někdo LH: ano, vadilo to druhým. když někdo vykřikl do toho. JV: a třeba ti, obsluha kina ho neokřikovala? LH: ne, ne. ti co obsluhovali ne, ty neříkali nic, ne. JV: dobře a LH: protože oni by neměli kšeft. <rozumíte> JV: hm jasný, takže oni se chovali co nejvíc slušně k těm divákům. LH: ano, velice slušně.
Ludmila_(1922).txt
JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci LH: to mně nevadilo. JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film. JV: hm a LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový. JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo LH: no myslím že stejný, no.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm, (.) a co třeba přístup zaměstnanců v těch kinech, ten se taky nelišil? OH: ale ani ne, to když tak to von uvedl (.) ee řekl kter- kde je ta řada ale to von to obyčejně (..) se s nima ňáký potíže nebyly s to sou ti uvaděči tam byli no, ale oni tam ani ňák moc nebyli potřeba, kdyby náhodou někdo (.) s (.) byl takovej, že by si to nemohl najít no tak ho (.) tak mu to našli a řekli běžte tam a tak tady ee zavedl ho k té řadě a tam že tam je to číslo. to byly číslovaný ty sedadla. (..) ( )
Oldrich_(1920).txt
na Kolišti tam ňákej ee pan Vozihnoj to byl a von opravoval ty normální přístroje do těch normálních kin jo, tak mě tam vzal jako do u- do učení. no a (.) ee von měl patronaci to kino (.) v Židenicích Světozor jsem si tady napsal sem si vzpomněl Světozor v Židenicích (.) a (..) když byla neděle a sobota (ňákej) sedlák to byl <majitel> toho kina tak von dycky si (to) mnul ručičky když pršelo, aby chodili lidi jako do kina jo, tak mě tam vyslal pan Vozihnoj že bych (.) no seznámil mě s s s možností té poruchy (páč) vono to to začalo to škrkat
 
Atlas.ti kód
363
 
Rodič kódu
Struktura sítě kin, filmová představení
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno