Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název kódu
Zvyklosti a praktiky spojené s návštěvou kina
 
Citáty — Kategorie citátu
Dagmar_(1929).txt
a potom, to už bylo horší za války LR: jasně DB: to sme neměli kenkarty takzvaný vod patnácti let, a my sme se chtěli dostat ... vždycky šli ňáký dospělí, tak sme se přidali, a že jako k nim patříme. někdy to prošlo, někdy to neprošlo. tak asi [no]
Dagmar_(1929).txt
LR: [nene, to nemyslim, myslim něco jiného, třeba...] takže vy ste si koupili v bufetu něco, a mohli ste si to sníst v kině [nebo bylo to normální] DB: [to nikdo nedělal]. LR: ne? vůbec ste nejedli, [nepili] DB: [ne], to bylo jak polodivadlo. [vám říkám], to ne to si
Dagmar_(1929).txt
když se šlo do kina, no někdy se šlo do kina e prostě lidi chodili i ze zaměstnání do kina, takže žádná jako přehlídka módy tam nebyla no za války taky, co chcete mít za módu, že jo? každej měl přešitý nějaký šaty, to sem nenáviděla ježišmarja, to sem nenáviděla. maminka když něco tak kombinovala, tak já už sem byla nervózní z toho. ale to nebylo tak, že bysme chodili se ukazovat, to se prostě šlo do kina, tam se něco čekalo, že něco uvidíme.
Dagmar_(1929).txt
[ste] si něco dala, když prostě e tam člověk přišel a měl těch tu čtvrthodinku, koupíte si lístek, než sejdete dolu do skaly ((Scala)) třeba, když se [chodilo] LR: [mhm] tam bylo schodů jak do toho do e do tunelu někam, a ta ještě myslim jede [skala] ((Scala)) LR: [je], je skala ((Scala)) no DB: jo, teď si to uvědomuju. no a už mně to nic neřiká. no tak tam ste si něco dala, koupila ste si čoko- čokoláda se jedla, to jó to se jedlo. ale aby tam někdo si rozbalil salám a nebo vlašák nebo picu ((pizza)), tak to ne, to vůbec. ne ne ne ne ne, ne.
Dagmar_(1929).txt
takový [ty] rodinný filmy takzvaný LR: [mhm] DB: Otec Kondelík a ženich Vejvara, že jo. evička gérová ((Eva Gerová)). no. krištof veselý ((František Krištof-Veselý)). a zase ta... pištěk ((Theodor Pištěk)), a nedošínská ((Antonie Nedošinská)). no, to byly takový rodinný filmy LR: mhm DB: na to chodily celý rodiny, totiž. to byla taková slavnost, v neděli se šlo do kina LR: mhm DB: nebo do Obřan nebo do Pisárek a to by vejlet na celej den, no, šlo se s dětičkama do kina, když pršelo. no a tak no. rodinný filmy to bývaly vlastně no. hodně jich bylo. děcka se na to vydržely dívat, dospělý se zabavili, že a. no a šlo se domů.
Dagmar_(1929).txt
DB: za války už sme jezdili hodně do města, protože sme jezdili do školy, každej někam a to už sme se někde sešli a šli sme do kina LR: mhm DB: nebo tak ňák, a to jako malí tak teda ještě v tý měšťance, tak to sme chodili na ty na ty odpolední filmy hlavně, protože večer za za za rajchu to nás ne- ani nepustili naši ven. to sme se moc neprocházeli po [venku]
Dagmar_(1929).txt
v neděli se šlo do kina LR: mhm DB: nebo do Obřan nebo do Pisárek a to by vejlet na celej den, no, šlo se s dětičkama do kina, když pršelo. no a tak no. rodinný filmy to bývaly vlastně no. hodně jich bylo. děcka se na to vydržely dívat, dospělý se zabavili, že a. no a šlo se domů.
Ludmila_(1923).txt
že to jako vůbec ne- si nepamatuju. to už je pro mě příliš stará věc. řikám, chodila s- chodily sme jako děcka na filmy, samozřejmě že nás vyhazovali, tak sme se em stavěly, abysme byly jako, aby nás ee aby nás tam vlastně pustili.
Ludmila_(1923).txt
lezli sme přes ty lidi, kteří tě tam pouštěli, že, protože sme chtěli taky vidět filmy. pro nás pro děcka teda jako takový ty mladiství, kteří sme vypadali na těch méně roků, tak nás vyhazovali ti em ti em jak jak se tomu říká.
Ludmila_(1923).txt
no vrátní to nebyli, no prostě, prostě ti, kteří př- trhali lístky, tak nás dycky odsud vyhazovali.
Ludmila_(1923).txt
že sme byli prostě, no nebyli sme tak jako vyspělí, když to nebyl film jako pró, pro tyhle, jako pro starší, no ale zase někdy přivřeli oči a nechali nás em na ten film se podívat. no taky sme přišli k em ke kinu, a p- ee lístky byly vyprodaný, d- další, a byly jenom akorát před em plátnem, že. PV: hm LH: tak sme si skládali peníze, abysme prostě mohli do toho kina jít, protože když sme měli ňákou korunu, tak sme jeli do kral- šli sme pěšky do Králova Pole, do toho kina, co teda ještě exist- no už asi asi ani to neexistuje, takže sme em šli tam, a skládali ty korunky, aby nás aspoň teda pustili před, před tu oponu. před to plátno. protože to víte, jako tehdá nebyly takový možnosti jako dneska, aby dostaly děti určitej jako na příděl ná na to, aby moh jít do kina, aby moh jít tam a tak dále.
Ludmila_(1923).txt
to bylo pár korun, ale my sme si to skládali potom v těch kapsách, abysme se vůbec takže to nebyl takovej lehkej problém, jet do kina a mít kapesné měsíční nebo týdenní.
Ludmila_(1923).txt
my sme dostali ná, třeba na snídani nebo na něco, no a tak nám nějaká koruna zbyla, tak sme prostě se, taks- tak dostávali do kina. takže, a pro nás Královo Pole, to už bylo velký město, že jo. a to my sme jako em s tím nepočítali, že ((směje se)) s tohle zvedlo, nebo že prostě jak kolik to stojí.
Ludmila_(1923).txt
no př- před deseti lety sme nechodili do Králova Pole. to sme chodili až od těch dvanácti do těch patnácti a tak. protože sama jít do kina do Králova Pole kolem lesů, a tak dále kolem lesů pěšky, protože zas tramvaj stála peníze.
Ludmila_(1923).txt
LH: na to nebyly peníze, když sme šli do kina, už sme neměli na tramvaj.
Ludmila_(1923).txt
takže nemohlo si myslet, že by chodil nějak do toho kina. když teda jednou za čas šel v neděli do toho kina, nebo, to byl svátek.
Ludmila_(1923).txt
v Králově Poli si nepamatuju, že by se prodávalo. a pak nás to nezajímalo. dyť my sme neměli peníze. my sme byli rádi, že sme ty desetníky dostali na to, em na to, abysme se dostali všichni do toho ee kina. PV: hm LH: takže sme ty desetníky a všechno posbírali po kapsách, co sme měli. PV: hm LH: takže sme si taky, nepamatuju si, že bysme si tam něco koupili, nebo že bysme mohli prostě něco mít. PV: hm LH: byli sme rádi, když sme sehnali, abysme se dostali dovnitř.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a nešla ste třeba někdy do kina bez placení? LH: bezplatně? né. no tak leda ee kdo tam ko- pustil bez lístku někoho svýho z příbuzenstva, no tak to, to nikdo nekontroloval. PV: jo. LH: to byl ee to jako, to víte, že prostě, když by- byli rodiče a on tam trhal lístky, no tak svý děcka si posadil, než přišli PV: LH: jinak teda není žádnej tenle, že by býval je tam pustil. no, nebo pustil, což já nevim. nepamatuju si.
Ludmila_(1923).txt
no tak sme říkali, děcka, půjdeme, no ten neměl ještě peníze, tak šetřete, a jak našetříme, tak půjdeme teda do Králova Pole se podívat, protože to kino.
Ludmila_(1923).txt
PV: na nepřístupným filmu? když ste byla menší? že ste chodila na nepřístupné filmy? LH: no tak to moc né, no dyť vám řikám, to nás tam nepustili v těch řečkovicích. PV: hm LH: a když sem byla em malá, tak to to nás nepustili, kdepak. protože, to víte, hlavní věc byla, aby ti starší se přišli podívat, PV: hm LH: a my děcka, a tehdá na to se dost drželo, děcka nesměly chodit na ňáké filmy. na to se hodně d- dával důraz.
Ludmila_(1923).txt
když máte peníze, můžete všechno. a když sme neměli, řikám, my sme neměli žádné kapesné. my, když sme poprosili doma, tak sme třeba na ten film dostali, něco, no
Ludmila_(1923).txt
no a pak ste si sedla a seděla ste celý film, abyste jak si šla něco koupit, tak to si ani nepamatuju. řikám, tam nebývalo žádné občerstvení spíš. PV: hm LH: ani v tom Králově Poli já si nepamatuju že, no tak my sme neměli peníze, no tak my sme nemuseli chodit, ale že by to byl ňákej ee prostě třeba se stalo, že se jim přetrhl film. no tak byla ta chvíle,
Ludmila_(1923).txt
takže, ale v Králově Poli si nepamatuju, že by sme někdy prostě nebo jinde, to ste si koupila předtím, když ste chtěla něco pojíst, nebo tohle, ale ani myslím na po- na a ee em nevim. nevim. to si nepamatuju. opravdu si nepamatuju, že by tam byly nějaké velké přestávky.
Helena_(1927).txt
HH: dokonce mě otec propašoval jednou na film zakázaný pro mládež, to tak [bylo] LR: [hm] HH: pro mládež a j- tak sme na to chtěli jít a pak ři- řikal tomu ee uvaděči tam, prosim vás, já jedu z venkova, zalhal, kam to děcko tady mám dat LR: ((smích)) HH: a on
Helena_(1927).txt
LR: a když ste byla takhle menší, tak chodila ste s někým jiným do kina než s rodiči? HH: n- ee tak někdy na ta dětská představení sem chodila s kamarádkou [jednou], LR: [mhm] HH: to sem chodívala, to byly obyčejně v neděli to bylo, taky od těch dvou hodin asi, LR: mhm HH: a to bylo asi vstupné korunu nebo co, LR: mhm HH: když sme mohli, jako když bylo... když byla možnost, no.
Helena_(1927).txt
LR: dobře, tak a teď by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině chovala? například jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat jídlo nebo nápoje? HH: no, to ee ale protože u- v každém tom kině bylo skoro bifé, LR: [mhm] HH: [v každém], tak to před představením se něco koupilo, a em třeba aby to nechrastilo, tak moc sem teda jako... ne já sem nechtěla rušit, víte, ale mívali sme, i rodiče třeba koupili LR: [mhm] HH: [a dali] mně něco potichoučku do toho, nějaké štolverk nebo něco, ale že bych třeba jedla nebo, jedla nějaký jídlo, to vůbec nepřipadalo v úvahu, jenom takový cukrlátko nějaký.
Helena_(1927).txt
HH: [ne, ne to] ne, tak ta kamarádka, já sem byla větší, taková silnější něž ta kamarádka, my sme šly spolu a voni řikali, ty né, jako, a vona se zlobila, my sme stejně starý, jo, LR: ((smích)) HH: ona byla [menší] LR: [mhm] HH: jako já, tak mě by pustili třeba, a ji tam někdy [nechtěli pustit] LR: [mhm] HH: ale nakonec pustili, přece jenom, [no.] LR: [mhm], ale to už ste byly v tom věku, když ste teda mohly. HH: jó, [jo jo] LR: [nezkoušeli] ste to, HH: [ne ne ne] LR: [samy]. HH: to sme jako nezkoušely, nějak je (.) je obalamutit, nebo tak to ne, když ne, tak když to bylo nepřístupný, no tak sme nešly, no ale když to bylo přístupný a jí tam nechtěli pustit, tak sem se jí třeba zastala.
Helena_(1927).txt
LR: mhm. a stalo se někdy, že byste šla do kina bez placení? HH: ne LR: ne HH: ne, to neexistovalo teda. vždycky sme měli zaplaceno. to byly
Helena_(1927).txt
[když se] nám [něco] LR: [mhm] HH: líbilo, tak viděli sme, aha, to bude možná pěkný, tak hup a večer, já nevim, to se chodilo na šestou, nebo na osmou nebo i do- byly dokonce i na desátou byly LR: mhm HH: představení, ale to už sme jako [nechodili], LR: [mhm] HH: ale na tu šestou hodinu, to bylo tak výhodný, [no]
Edita_(1926).txt
to sme měli náhodou zdarma lístky od jednech (.) kamarádky, a tak to sme chodili do Moderny ((Moderna)) do kina. KH: mhm, a můžete říct, jak ste k těm lístkům vlastně přišli? EB: jak sme přišli? nó oni měli restauraci a před restaurací plot, a na tom plotu byla z té Moderny ((Moderna)) měli vystavený, co budou hrát. a tím pádem, že ty to tam měli, tak oni jim dali zdarma jako na d- dva lístky zdarma do kina. no a tak sme s-, ona nám to dávala, že nemohla a my sme tam chodili.
Edita_(1926).txt
to sem chodila do té Lucerny ((Lucerna)) s tou kamarádkou sme chodily hodně do f- do kina. to stálo korunku, tak na to vždycky nám dala babička nebo maminka. a to sme chodívaly.
Edita_(1926).txt
ale to se chodilo většinou jedině na tu, na tu nejbližší na tu šestou anebo... KH: jo. EB: protože ono všechno bylo zatemněný, že, a to večer člověk nechodil ven. KH: takže ste chodila o něco dřív a do kina. EB: ano.
Edita_(1926).txt
ee tu Lucernu, protože tam sme bydleli v Táboře jo to je na ve- pořád ta Lucerna je na LG: [jo jo, mhm.] EB: [tom stejným] místě a všechno. stálo to e řekneme korunku dvacet nebo c- ten lísteček a v poslední řadě tři koruny dvacet a tak sem vždycky vod našich dostala a...
Edita_(1926).txt
LG: jo, tak chodila ste... byla s- ste někdy jako dítě na ňákém nepřístupném filmu? EB: (..) jednou (.) vím že to bylo vod patnácti, teď si vzpomínám LG: mhm. EB: sem šla s tou Blankou ta byla vo rok starší než já a šly sme do Lucerny, byl to nějak film ne nepřístupný, ale možná vod patnácti šestnácti let a . LG: EB: ((smích)) LG: ((smích)) EB: ((smích)) LG: a vyprávěla vám potom ta kamarádka [o tom filmu]? EB: [to víte], že jo! to vite a ! ((smích)) LG: a jak to tam teda f- fungovalo, tak že ste že ste si chtěla koupit ten lístek a on... EB: já myslím dokonce, že sem měla koupenej, ale nepamatuju se, že by mě vrátili nebo ne-, nevím o tom, jak to bylo, já sem byla LG: jo. EB: strašně LG: jo, takže ( ) EB: a šla sem dom. LG: a náhodou se nepamatujete, co to bylo za film? EB: ne, ne, ne. ale určitě českej film. LG: českej. EB: určitě českej, to byla z- Zita Kabátová a Mandlová ((Adina Mandlová)) a tototo- že ty [herečky] LG: [jo]. EB: a ((smích))...
Edita_(1926).txt
LG: a byla ste někdy v kině bez placení? EB: ne... LG: ne. EB: ne, ne ne ne ne, to tenkrát byla trošku jiná... to by si člověk nedovolil. LG: tak to byste se... EB: ani myšlenkou!
Edita_(1926).txt
LG: takže, když se vám ten film líbil, tak e ste na něho šla víckrát. EB: no tak když byly penízky. LG: jo. EB: když maminka dala nebo toto, tak sme šly, já sem spíš dostávala vod babičky.
Edita_(1926).txt
EB: že hodně lidi, to si teď pamatuju, že hodně řekneme chodili do té Lucerny ((Lucerna)) až po týdeníku. LG: jo? EB: že je tam pouštěli, ano ano, to si teď vzpomínám, že na ten týdeník, ale to muselo být za rajchu (.) to bylo potom za války. LG: mhm a p- a proč? EB: no protože nechtěli vidět ten týdeník. LG: jo jas- EB: jo že to bylo válečný že vo válce a toto všechno a voni na to (.) nechtěli to vidět, to to vím že se chodilo a že člověku někdy to přišlo že ruší a tak no no no chodilo se (.) po týdeníku.
Vera_(1923).txt
sice sme chodili, to bylo za korunu, SM: mhm VB: do těch prvních šesti řad, SM: mhm VB: to bylo za korunu. když ste šla zavčas, tak ste dostala, že, ale do té šesté řady, ale to nebylo te- to plátno bylo kousek e u těch lavic prvních takže nebylo to tak zlý, sme museli sme takhle hlavu nahoru, SM: mhm VB: zaklonit, SM: jo ((smích)) VB: pro- před náma neseděl nikdo (ale), abysme viděli na na plátno.
Vera_(1923).txt
SM: e a stalo se že byste třeba jedla ňáké jídlo nebo něco pila během toho filmu? VB: ne, to sme, takhle sme se potom až sem chodila s manželem, tak sme se takhle, jednou zaplatil vstupenky manžel a jednou já. a jednou koupil on, byla taková cukrárna na Křížové na Starém Brně a tam menovalo se to Rupa, já nevím co to bylo za zkratku, SM: hm VB: to byla továrna Rupa, SM: mhm VB: jak byl rop, byl taky taková cukrár- tak kdy- vyráběli cukrovinky, a tak tam sme si koupili třeba za tu cenu, toho lístku, za tu korunu, ste si koupila třeba na to nikdy nezape- nezapomenu, taková to byla směs čokoládová s burskými oříšky, a to stálo dvě koruny deset deka tam, SM: mhm VB: takže tam sme dali za kino dvě koruny a ještě jsme měli s sebou bonbóny, SM: ((smích)) VB: bonbóny ne, ale bonbóny takhle ty, ty tvrdý ani ne, ale tak z té čokolády něco, SM: mhm VB: nebo tyčinky byly takové čokoládové, takové jenom asi tak SM: a to ste, to ste teda potom jedli v tom kině? VB: však to nebylo, to nešustilo, [to ani ne to bylo] SM: [no jasně] VB:
Vera_(1923).txt
ano tam nás bylo dost známých. SM: mhm VB: někdo koupil lístky, někdo předem třeba pět lístků šel koupit, to už sme se domluvili ve škole, a už někdo pro to šel, nebo někoho bratr. můj bratr ne, ten byl mladší, ten jaksi, o ty tři roky, ten ještě neměl zájem o to tak. ale co měly spolužačky starší sourozence, tak ti už, když už bylo něco, aby ten film, abysme to stihli to ten lev- ty levné vstupenky, SM: mhm VB: tak už si tam šel zavčas, jak otevřeli pokladnu, věděl už v kolik hodin, tak už potom šel a přinesl.
Vera_(1923).txt
SM. jo, dobře. (.) e já se ještě teď vrátím k tomu vašemu dětství, e pamatujete si že byste chodila n- někdy na nepřístupné filmy? VB: ne, [tak to ne] SM: [ne] a ta a co byly po té osmé hodině jak ste říkala VB: [taky ne] SM: [tak] to nebyly nepřístupné, [jenom že byly pozděj]
Vera_(1923).txt
SM: takže na nepřístupné filmy jste nechodila. VB: ne, to sme nechodili. SM: mhm a chodila jste někdy do kina bez placení? VB: je, tak to ne, to bych nešla. SM: ne? VB: m-m to bych si netroufla. SM: ani z ňáké recese třeba, VB: ne. SM: ste nešla. mhm VB: to my sme nebyly takový kamarádky, já sem neměla, my sme nebyly, já já nevím jak bych se vyjádřila, takový ne záš- záškolačky to nemyslím, to byly takový děvčata, SM: mhm VB: který šly raději do kina, a nešly do školy na e od- my sme mívali někdy i odpolední vyučování, SM: mhm VB: na obecné. (.) no ale, měli sme náboženství a potom, když bylo náboženství, ta katecheta ten tomu se to doneslo, protože byla taková děvčata, která chodila, my sme chodili do kostela, ale já sem chodila jenom v neděli, ale někdo chodil častěj.
Vilemina_(1919).txt
LR: a byla ste třeba zvyklá někde v kině konzumovat jídlo nebo nápoje? VB: ne LR: ne VB: ne to nebylo.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste jako dítě chodila někdy na nepřístupné filmy, VB: na jaký? LR: na nepřístupné pro děti. třeba byl zakázán vstup dětem, VB: ne ne LR: vůbec, VB: to my sme si nedovolili, LR: mhm VB: tenkrát to LR: a chodila ste třeba vy, nebo jestli ste někoho z té neznala ňákého kamaráda do kina bez placení? občas. VB: ne [to] LR: [že byste] proklouzli, VB: ne to LR: ne VB: to pro nás neexistovalo,
Vilemina_(1919).txt
a vždycky tak a buďto ( ) protože tenkrát se i v sobotu pracovalo, no, takže to nebylo možný, tak většinou buďto v sobotu večer, anebo v neděli.
Jarmila_(1926).txt
JC: my sme to řešili tak, že ee já sem byla taková vychytralá, já sem si koupila za tři koruny, a sedla sem si, když bylo volno, za štyry, jo?
Jarmila_(1926).txt
JC: a voni mívali, voni to pak vod- několikrát hráli, to taky bylo, to už sem pak až byla větší, tak sem si říkala, co voni dávali je víte, tak eště sem se tak, jako děcka sme chodili ee jako na tu...
Jarmila_(1926).txt
JV: [pamatujete si, když ste] ještě jako dítě, chodila ste třeba na nepřístupné filmy? JC: nó já si nepamatuju, že by mě někdo za-, né, asi né. JV: ne. JC: a voni to, si nepamatuju, že by mě někdo zahnal nebo něco. ne, to ne. JV: počkejte, jako že ste teda chodila a nikdo vás nevyhnal, nebo že ste se nedostala nikdy. dostala ste se na nepřístupný film nebo nedostala. JC: já sem myslím ani nešla, protože tak ňák, tak ňák, ale tak... JV: nebo si toho nejste vědoma, že byste byla na JC: tak, že by nás, to si vůbec nepamatuju [že by nás] JV: [a chodila] ste třeba do kina bez placení? JC: taky né, to sme vždycky, to sem ňákou tu korunu vždycky měla.
Jarmila_(1926).txt
JV: hm a dobře. a když ste teda chodila ee pamatujete si třeba, jak ste se chovala vy a jak se chovali ostatní? konzumovala ste třeba ňáké nápoje nebo ňáké jídlo? JC: ne, to nebylo. no tak to se šustilo ňáký ty cukrlata, jo, ale jakorát ty děcka v těch prvních, a vždycky tam chodili takový, takový jak bych řekla trošku nezvedenci do těch prvních řad, jo? taky sem si nikdy nesedla, jo?
Jarmila_(1926).txt
se mně to tenkrát zdálo, že jako do toho kina ee přece šel každej lepší voblečenej, nebo to, já nevim, JV: hm JC: to se spíš na to [hledělo, víte?] JV: [oblékali se (lépe)]
Jarmila_(1926).txt
JC: no takže sme mohli jako třeba jít v neděli a pak i v pondělí třeba. třeba v neděli na sokolovnu ((Kino Sokol v Líšni)), v pondělí, to vím, že v pondělí, to sem taky jednou byla myslím.
Vera_(1913).txt
LR: mhm daleko, dobře a mě by zajímalo, jak ste se v kině chovala, třeba jestli ste v kině konzumovala jídlo nebo nápoje? VP: a no tak, ňáký cukrátka LR: mhm VP: takový na cumlání, ale aby to moc nešustilo LR: mhm VP: takže sem třeba měla, ale nemyslím, že bych tomu hoc- moc holdovala
Vera_(1913).txt
LR: a chodila ste někdy jako dítě na nepřístupné filmy? VP: hm to myslím ani né (..) to leda jestli něco bylo třeba za Němců (..) za Hitlera em ani ne
Vera_(1913).txt
LR: mhm a chodila byla ste někdy v kině bez placení? VP: no to né LR: ne, že byste proklouzla [nebo jako dítě] VP: [ne ne, to ne,] to ne
Eva_(1928).txt
LS: hm. a proč zrovna tady do těch kin? proč ste si nevybírala nějaká jiná? ES: já sem si nemohla vybírat. já sem musela souhlasit s tím- LS: aha. ES: kdo mně zaplatil vstupenku. LS: jasně. takže vy ste vlastně se musela přizpůsobit tomu? ES: ano. přizp- tomu- LS: kdo šel s vámi do toho kina? ES: tomu mýmu doprovodu, ano.
Eva_(1928).txt
ES: pravidelně jednou týdně. buďto v sobotu nebo v neděli. to bylo v neděli jako pravidelné s tím tatínkem.
Eva_(1928).txt
ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým tatínkem. LS: hm. ES: a ten mě bral všude s sebou. to víte, že to bylo někdy mládeži nepřístupný, takže sem u pokladny, když sem procházela, tak sem si stoupla na špičky, LS: ((smích)) ES: snažila sem se teda vypadat co nej nejdospěleji. LS: a tatínek vám to toleroval, jo? ((smích)) ES: tatínek mně to- samo, protože on byl rád, že sem s ním. že nemusel jít sám. LS: tak to bylo určitě super, teda. ES: no. ((smích))
Eva_(1928).txt
LS: změnila kina z toho důvodu. mhm. (..) a měla ste v tom věku potom od těch deseti let dál své oblíbené kino, které ste navštěvovala úplně nejraději? ES: tak (...) myslím, že to byl ten Union. LS: a co se vám na něm tak líbilo? ES: že sem tam mohla tu paní pokladní vždycky obalamutit. ((smích))
Eva_(1928).txt
LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do jiného kina? ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek. LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky stejně tak? ES: ano.
Eva_(1928).txt
LS: jo? hm. tak a teď je tady otázka, jak ste se v tom kině chovala. to znamená, jestli ste třeba měla ve zvyku konzumovat jídlo nebo pití. ES: vůbec nikdy ne.
Eva_(1928).txt
ES: jak sem vám říkala, já sem si nemohla vybírat. já sem musela se podřídit tomu, kdo mně zaplatil vstupenku a kdo mě s sebou vzal. LS: hm, hm. takže ste? ES: takže sem nemohla prostě projevit, třeba se jí, mně se straně líbila Hana Vítová, filmy s Hanou Vítovou, to sem nemohla. musela sem jít na ten film, kterej mně byl prostě ne doporučen. LS: musela ste se- ES: podřídit.
Miroslav_(1931).txt
MH: akorát vám mohu říct jako jako k dobru, že když jsem jako hrával, měl jsem kolikrát plno peněz, že jsem třeba půlce třídy zaplatil AV: mhm MH: vstupné. AV: ((smích))
Miroslav_(1931).txt
AV: ano, ano. ee, když si vzpomenete, ee, že jste přišel do kina, lístek, usadil jste se, ee měl jste třeba nějaké takové zvyky, takové rituály, že jste si sedl a třeba jste si koupil něco dobrého na jídlo nebo pití? MH: málo[kdy].
Miroslav_(1931).txt
MH: ale jak říkám, kupoval jsem ty programy, tehdy, AV: mhm. MH: většinou už k filmu dávali program. za dvě koruny. AV: mhm. MH: i když nemám od všech filmů, že, co jsem viděl.
Miroslav_(1931).txt
AV: kupoval jste si lístky nějak dopředu, šlo to kupovat nějak dopředu na ty premiéry? MH: no, dalo se předprodej, ale vobyčejně bylo dostat AV: hm. MH: před před představením. AV: před přímo, před představením.
Marie_(1921).txt
MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho Lč: hm MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem tam do toho kina sem šla. to sem si vždycky zavolala, zavolala, aby mně schovali, aby mně schovali lístek, že Lč: hm MD: a dyštak sem [šla]. Lč: [a to ste] chodila do toho Míru ((Mír)) ste říkala. MD: no, do toho právě na tu, na tu Hybešovu.
Marie_(1921).txt
MD: ale né, tak to, to naši nám dávali, to jo. matka vždycky, matka vždycky ale říkala, když už teda sestra byla i větší, jo, tak vždycky říkala, já nevím, holky, vy si nemůžete nic našetřit, vy máte, na Pekařské byl, byl my sme mu říkali číňan, to byla taková cukrárna, jo, a von tam prodával takový dorty, že jo, takový prostě, když sme snědli kousek, tak sme měli aj, aj em večeřu takový sytý, jo, no a na druhé straně byl zase koňskej řezník, tam zas měli teplou sekanou koňskou, že, no a ( ) byl zase hm tam byl zase ee cukrář, a ten když ee jak pekl cukroví, a co se jim tak polámalo nebo tak nějak, tak von to vždycky dával stranou a potom do takovéch ee ty jak sáček prostě udělal z papíru, takovej kornoutek a za padesát haléřů to tam dal prostě a to byl takovej velkej... Lč: a nosili ste si do kina jídlo takle nebo to ne? MD: a tak, ale tak jó, tak když sme měli prostě něco, tak sme si vzali. tam se dřív to teda jako mohlo, jestli teď né, teď asi né, ale, ale dřív to tak pro ty děcka no tak to... Lč: tak [možná se k tomu ještě] vrátíme. MD: [žádnej nic neříkal]. ((směje se))
Marie_(1921).txt
Lč: takže ste do těch Židenic, ale to ste museli dojíždět, ne? nebo nějak. MD: no tak, to my sme chodili tenkrát pěšky. ((směje se))
Marie_(1921).txt
MD: [víte, já vám to řeknu, my sme] chodili, to sem si vzpomněla, my sme ještě chodili na výstavišti, jak teď je, myslím, bylo divadlo, ještě my děti už tam chodily a bylo tam divadlo. a jak bylo to divadlo, tak tam bejvalo to bylo kino tam. tak my sme většinou, když už sem byla jako když sem se učila, už sem byla starší, tak sme vždycky šli odpoledně do kina, na to výstaviště a potom tam bylo, hráli. tak sme šli prostě do na zábavu, jó, si sednout. no ale já sem teda musela v deset hodin být doma, že, tak to se vo půl deváté honem už to tak nó, Marie_(1921).txt
já vím, že málo, že nám matka vždycky dala korunu a a, a když sem potom se učila tak, já sem se učila štyry roky a nedostávala sem nic, žádnou žádnej plat, že. to se nedostávalo,
Peter_(1922).txt
PD: a potom Bio Sibiř. no a potom sem jako do školy a potom začal, já vím že sem do biásků chodil velmi často, poněvadž existovalo něco jako soutěž. kdo pude nejvíc do biásků. a já sem měl malej kalendář, takovej červenej, a tam sem si zaznamenal bio- biografy a filmy, a taky kolegové někteří to měli, a kdo měl víc, ten to měl dobrý. a já sem toho měl dycky nejvíc. ((smích)) PSz: takže to byla vaše soutěž jako kamarádů, PD: [jo jo] PSz: [né nějaká] jako reklamní akce. PD: ne ne, to byla soutěž kamarádská, více méně, žádný ceny nebyly. PSz: hm PD: leda cena kdo unik rodině spíš, že jo. PSz: hm PD: no
Peter_(1922).txt
PSk: zajímavá byla ta vzpomínka em s těmi kamarády, takže vy ste chodili, vy ste měli krou- em jako skupinu kamarádů, PD: no PSk: kte- em to bylo v kterém, kolik vám asi bylo. PD: no, no bylo nám jedenáct dvanáct myslím. dvaatřicet třiatřicet čtyřiatřicet tak ňák. PSk: takže vy ste se předháněli vlastně kdo chodí častěji do kina. PD: jo jo. a kde nás pustí, poněvadž to bylo důležitý. páč pod šestnácti lety zákonem sme tam nesměli. jenomže, když sem tam šel v půl třetí, nebo v půl čtvrtý, nebyl velkej prodej, tak nás ty biletérky pustily. hlavně v oraniem kino. ((Orania)) ((smích)) to byl ráj mládeže. každej film kerej byl v půl třetí ste tam klidně mohl. PSk: takže to mělo pověst kina, kam chodila mládež protože se tam snadněji dostala. PD: jo. já si pamatuju, to bylo věhlasný, hráli nějakej německej film ((neidentifikováno)) s albersem, ((Hans Albers)) a s francouzskou herečkou ((neidentifikováno)), a chvíli bylo vidět jak obnaží levý prs. to se rozneslo po gymnáziu, velmi rychle.
Peter_(1922).txt
PSk: takže to byl vlastně pro vás mezi em kamarády jedno z kritérií takového jako vítězství klukovského a potom ještě záleželo i na typu filmů na které ste vybírali? měli ňáký jako mezi vámi větší jako, PD: no jo no, PSk: lepší [pověst] PD: [každej] měl svoje jako. ale těžko se někdy dostat, já vim že v biografu Republika, kerý bylo, sme jeden čas bydleli potom v český ulici, tam byly ty kaubojky ((kovbojky)), kerý mě moc zajímaly, ještě dodnes mě zajímají moc. ale dostat se tam, to bylo nemožný, když vám nebylo šestnáct. tam byl dozor, to bylo vnitřní město, tam tam byl přísnej dozor. kdežto ora- oranium, ((Orania)) to bylo za Kolištěm bůh ví kde, a tam se na to nedívali tak přísně jako.
Peter_(1922).txt
PD: to pro, potom v Praze bylo velmi důležitý když člověk chodil s dívkou do biásku aby ji taky koupil, PSz: hm PD: kafe nebo sodovku, eskimo brik ((Eskymo Brück)), potom pišudru, vždycky.
Peter_(1922).txt
PSz: já bych se ještě vrátil k jedný věci o které ste mluvil, to je to jídlo, jídlo a pití v kině. em vy ste říkal, že si vzpomínáte na konkrétní výrobky, které ste si tam kupoval, konkrétní em [(laskominky,)] PD: [no to byla,] to bylo v to bylo v době už pražský. PSz: to už bylo, jasně. PD: to v Juliši ((Juliš)) vim, to bylo tenkrát snad nejelegantní to byl nej- nejelegantnější biograf, když sem měl dívku a rande, a když sem ji pozval tak ona chtěla do Juliše ((Juliš)), a tam biletérky prodávaly eskimo brik, ((Eskimo brück)) PSz: hm PD: takovou zmrzlinu.
Peter_(1922).txt
PSz: hm čili tady v Brně ste em si nevybavujete že byste pil nebo jedl něco v kině. PD: né, páč sem neměl peníze na úbyt. myslím. PSz: hm PD: to to stačilo zrovna na vstupenky a už nevim ani kolik ta vstupenka stála tenkrát.
Peter_(1922).txt
PD: ale tenkrát em školní mládež ještě s kravatou a kalhoty a sako, PSz: hm PD: a slušné chování.
Peter_(1922).txt
PD: a dívky se nemohly brát do Bajkalu ((Bajkal)) v Dejvicích, to voni, tím netrpěly, páč za tím byli taky rodiče kerý kontrolovali holku, a holka řekla, brodvej ((Broadway)), Světozor, Koruna, sk- em Juliš, Juliš číslo jedna. jinak by to nešlo, tak člověk tam seděl a platil. a eště kafe o přestávce nebo sodovku. PSz: čili celkově to bylo dražší, byla to spíš příležitost rande než s kamarády? je to tak? PD: no to bylo rande, to bylo rituál,
Emilie_(1922).txt
my děcka někdy sme seděli na pytlech na zemi, ((směje se)) (vite,) zvrácený úplně hlavy, tam nás rodiče dali, ale mhm to nás brali s sebou, protože neměli nás kam dát, že, a chtěli to vidět,
Emilie_(1922).txt
LR: ee a jak často ste jako dítě do svých těch deseti let v té době, kdy ste chodila do té občanky ee chodila do kina? jak často? EF: no, to jedině, to sem já jako soukromě nechodila, jedině když škola prostě něco takovou ňákou pohádku za odměnu, že sme byli třeba hodní, jo, tak prostě nás vyvedla do toho kina, to byla ňáká snad pohádka, ale to mně nějak neutkvělo ani v paměti, páč toho bylo tak málinko, že to to ani... už taky to, že sme se do těch Kounic ((Dolní Kounice)) museli jít,
Emilie_(1922).txt
už taky to, že sme se do těch Kounic ((Dolní Kounice)) museli jít, tam potom bylo kino ((kino Sokol)), normální, tam udělali z bývalé hospody jako nějaký sál takový malý a dali tam ty židle, takže pak už tam bylo kino, že, a em tak to bylo, že sme bydleli v těch Bránicích ((Německé Bránice - dnes Nové Bránice)), vono to bylo přes půl hodiny ee cesty pěšky, tak pro nás děcka, jo, mhm taky nás uhlídat, jak se říká, dřív uhlídáte pytel blech ((směje se)),
Emilie_(1922).txt
LR: dobře. a takže vy ste chodila, jak ste řekla za odměnu jako od školy do kina, že vás ( ). EF: no ano, no to sme byli moc všichni, ne já, ale všichni, sme byli moc hodní, když nás tam prostě jako mhm ten pan učitel zavedl, že, a škola za nás zaplatila, protože to byly vstupné korunu, že, no tak za nás zaplatili tu korunu a ještě byla sleva na padesát haléřů, takže ee jako to škola nám to takhle, ale to bylo velice málo.
Emilie_(1922).txt
LR: a vás podporovali nebo odrazovali od chození do kina? EF: né, mě podporovali, co se týče, mě podporovali. teda ale jó, jaksi bez námitek jakýchkoli, ne, když to jenom trochu šlo, tak řikám tatínek mě vzal na záda a a prostě ((směje se)) nějak sme tu cestu ((směje se)).
Emilie_(1922).txt
protože v řečkovicích tam bylo kino a taky Sokol ((kino Sokola v řečkovicích)), tam se cvičilo a pak se tam na sobotu, neděli se taky daly ty židle, a protože sme tam s kamarádkou Zdenou Vaškovou, sme chodily spolu. my sme tam měly dva kamarády, kteří ty židle tam nanášeli a vždycky, když se zhaslo, tak nám tam přistrčili dvě židle a my sme tam byly zadarmo. dneska už to můžu říct, že (jo), (že sme...), takže sme chodívaly pravidelně do kina, buď v sobotu anebo v neděli. v neděli, když sme měly domluvený, my sme řikaly trampovat, jo, když sme měly domluvený ňákou vycházku ven někde, tak sme tam šly v sobotu večer, jo. a jinak sme chodily v neděli, ale pravidelně.
Emilie_(1922).txt
LR: dobře, dále by mě zajímalo to chování v kině. jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat nápoje... EF: ne, nikdy! a neměla sem to ráda, když tam někdo šustil. ale ono se tehdy chodilo totiž mezi prodávat dycky mezi těma, tak chodili prodávat nějaký ty bonbóny anebo něco, a to potom se kolikrát vozývalo to šustění a já sem to neměla r- nikdy sem si ani sem na to neměla peníze, já sem byla velice chudá, musela sem si moc šetřit, (dřív) sem si ušetřila na kino, takže ehm e neměla sem to ráda, nikdy sem to nekonzumovala.
Jarmila_2_(1926).txt
my sme totiž sme měli jednu výhodu. JV: mhm. JG: v té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) totiž dělal ten uvaděč, byl... bydlel u nás v domě, my sme tam chodili zadarmo. ale měli sme přikázaný, že sme museli obsadit první řadu. JV mhm. JG: protože tam [jako nikdy kontrola]. JV: [tam nechodilo moc lidí]. JG: tam to byly ty nejlevnější lístky, JV: jasně. JG: to stálo ale kačku [dvacet] JV: [mhm]. JG: [prosim] vás.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: to ne, to třeba aj ten uvaděč zavolal, hrajeme to a to, a už sme mazali. víte, tak ňák více vám držely ty em mladý děcka ňák k sobě.
Jarmila_2_(1926).txt
ale většinou sme věděli, nebo sme tam měli ňákýho uvaděče známýho, že se nemuselo platit. JV: takže vám to bylo jedno, kam ste šla, když to tak řeknu. vy ste spíš šla JG: no, jakmile byla možnost, JV: hm JG: tak sme, kam byste jinam chtěl chodit. potom nakonec divadla zavřeli vůbec, že.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a když se už chodila třeba za toho protek- nebo ještě teda těsně před tím protektorátem, tak to ste chodila většinou s kamarády, nebo ste už šla i sama třeba večer do kina. nebo odpoledne. JG: no odpoledne, JV: odpoledne. JG: sem chodila. JV: sama. JG: večer ne. nó, to sama, nebo s em kamarádů všude bylo, s kamarády, že sme šli třeba [dvě a tak,]
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a třeba takže ani pro vás vlastně tím pádem nebylo důležité, kde to kino je, em kde ten film se hraje, v jakém kině, spíš to bylo vo tom, kam [šlo jít.] JG: [no ta to] tak úplně ne, JV: ne? JG: poněvač to (doleši ty) bylo (už to bylo) v Morávce ((pravděpodobně Moravia)), protože sme ani tu kačku dvacet neplatili. JV: jo, to bylo pouze v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia)). JG: ((smích)) JV: tam ste měli zdarma přístup. JG: protože tam byl ten JV: uvaděč. JG: uvaděč. ((smích)) jo. JV: a a á JG: takže tam sme věděli, že můžeme kdykoliv. páč on totiž jiný uvaděč tam neexistoval, jenom ten jeden. JV: hm JG: takže kdykoliv tam člověk jako přišel, tak měl volný vstup.
Jarmila_(1925).txt
vykládala sem to onehdy mé dceři, tam bylo předsálí takový než začlo, než nás pustili, jedno děcko vedle druhýho že by nepropadlo jabko, tam ti první udělali vlny a už sme se všichni kývali, jo? až teprve votevřeli, tak hurá na ty sedadla (pak) si každej mohl sednout kam chtěl. Lč: a to bylo v obou těch kinech takhle ste se chovali [jak v Jasu ((Jas)) tak v té Sibiři ((Sibiř))]? JH: [jo jo tak ano ano], tak to bylo to bylo do té ee než přišel teda Hitler, jo, ne- v té první republice, jo, to dětství no dětství, dětství je tak deset,
Jarmila_(1925).txt
a já vám říkám, nebyly peníze, tenkrát se za korunu koupily štyři pět rohlíků (..) takže když vám maminka dala na na kino, tak počítala.
Jarmila_(1925).txt
jinak né do města, to to bylo daleko prosím vás, myslíte, že by nám dali na tramvaj? tramvaj stála (ale) korunu padesát do města a to né, se chodilo pěšky hodně [do města].
Jarmila_(1925).txt
JH: [za protektorátu budu mluvit, jo,] já si to moc nepamatuju ee za protektorátu na náměstí Svobody byl hřízek ee hříbek takovej kulatej, jo, takovej ochoz. Lč: mhm JH: tam dole byly záchody sme si dávali rande s klukama, holky s klukama, jo, na tým hříbku, no a šlo se do kina no a naproti ee já nevím jestli tam bylo už to kino naproti, bylo kino za protektorátu naproti tomu hříbku co vám tam je teď já do města chodím hrozně málo, ono se to mění a co tam bylo za kino jak se menovalo? já sem myslela že čas [( ) (.) naproti] Lč: [ne ne to ne tam byl Central, ne]? JH: Centrál, jo? Lč: potom to byla Úderka.
Jarmila_(1925).txt
Lč: a e měla ste třeba ee ve zvyku si do do kina nosit nějaké občerstvení, jestli ste jedli na na [při programu nebo] JH: [ne ne] Lč: vůbec. JH: ne ne
Jarmila_(1925).txt
Lč: a s ním ste teda chodila ňák pravidelně ( ) JH: no v neděli většinou v neděli, protože soboty se ještě dělávalo a byla škola.
Borivoj_(1927).txt
LH: jasně. ee jak ste se v kině choval obvykle? (.) tím myslím, jestli třeba bylo ve zvyku v kině ee konzumovat jídlo, nebo nápoje? BH: ne. ne, já sem nikdy nikdy, soustředil sem se na to, (.) skutečně mě to z- mě zajímalo prostě děj, jestli když byl, (.) jo. je pravda, že někdy sem šel v em (.) ne docela spokojenej z kina. LH: ehm. BH: s tím, co sem očekával a někdy sem byl velmi spokojenej.
Borivoj_(1927).txt
LH: ee chodil ste v té době em jako dítě na nepřístupné filmy? BH: ano. LH: ((smích)) a s kým ste chodil na nepřístupné [filmy?] BH: [sám.] LH: sám. (..) a jakým způsobem ste se třeba dostal do kina na nepřístupný film? BH: no volil sem všelijaké finty, abych abych vobešel, protože t- tenkrát eee prostě si koupil vstupenku a přišel ste ke šk- ke vchodu, tam stála žena nebo muž... LH: [hm.] BH: [a trhala] vám lístky. tak v ňákým způsobem se musel (.) se tam dostat, že. no pak v v jednom kině už prostě sem měl (.) tady tuhle uvaděčku, dá se říct, že jo, (.) koupenou, která mně (..) pomohla vždycky. LH: a vzpomenete si na jaké kino to bylo? kde to bylo snazší se dostat na ten nepřístupný film? BH: no tak hlavně tam, kde sem měl tady tuhletu a ta byla v lido v Lido Bio. LH: ehm BH: na Marxové. LH: ee a jaký ste měl pocit z toho, když ste takhle šel na ňáký ten (.) n- nepřístupný film? BH: no byl to pro mě pr- zážitek. (..) že. (.) no, (.) emotivní, někdy. LH: takže takové trošku do- dobrodružství by se dalo říct. BH: ano, ano. LH: ee chodil ste někdy do kina bez placení třeba? BH: ne.
Marie_(1915).txt
MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), LS: hm MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to bylo velice aktuelní.
Marie_(1915).txt
LS: ne. dobře, em teď tady mám otázku, jestli ste jako dítě chodila na nepřístupné filmy. MH: hm v té době, kdy něco bylo nepřístupné, sem já do kina nechodila, takže... LS: to sme vlastně říkali. a do kina jestli ste třeba chodila někdy bez placení? MH: ne, to nikdy, kdepak. LS: [teď bych se ještě] MH: [tenkrát i v tramvaji] všichni platili.
Marie_(1915).txt
MH: tak později byly ty týdeníky. předtím. a řada lidí na ně nechodila, a em tak oni prostě je donutili, aby chodili zavčas tím, že nevotevřeli em po týdeníku, anebo to dali dohromady, i s tím filmem, víte? takže ten týdeník, to byly jako události, jak sme silní, že? (.) [né, nepamatuju si.]
Miroslav_(1923).txt
to sem viděl v Lucerně ((Lucerna)), to bylo kino z Masarykovy štvrti dole v Žabovřeskách, to je dokonce e tří kin, které ještě existujou v Brně a hrajou, kromě těch Art a skaly ((Scala)), že jo. tak tam sme chodívali, jako děcka pokud nám naši dali tu dvě koruny, nebo korunu padesát,
Miroslav_(1923).txt
za války ovšem už byly propagační, že jo, jak p- přišel protektorát v roce třicet devět, tak Němci to ovládali a už to buď šla propaganda a to sme naopak sabotovali jako češi týdeníky, ale Němci potom to viděli, že každej de až po ty, že se čekalo před kinem až bude týdeník, protože tam byly hrdinný armády německý, že jo, a my sme je nenáviděli, Němce, to bylo úplně stoprocentní skoro, že jo, všichni nenáviděli sme válku a Němce, tak sme tam nechodili a oni potom řekli, esli nepudete hn- prostě jak se začaly hrát týdeníky se zastavělo kino a lístek nelístek, nikoho tam nepustili, když ne tam nebyl od začátku, no tak sme to museli vidět, no. ((smích)) to byly takové věci, dneska už těžko pochopitelný, ale to
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. á (.) e která kina ste navštěvoval? změnil se teda výběr těch kin? e vy ste říkal, žé s rodiči ste chodil do jiných kin než s těmi kamarády teda, že ste MJ: s rodičema? JV: ano, že ste s ro[dičema] MJ: [no do] těch dražších. JV: ano. MJ: to sme aj když sme e chtěli jít sami tak oni řekli, že nám tu pětikorunu nedají, že jo, že nám dají dvě koruny a tak sme chodili do těch kin na periferii a těch míň co dávaly co byly lacinější.
Miroslav_(1923).txt
JV: nebylo. mhm. a teďka bych se zeptala ee na chování v kině. jak ste se v kině obvykle choval? ee takže například jestli ste měl ve zvyku něco jíst nebo pít v kině, jestli ste... MJ: ne. JV: ne- nejedl. á diváci ostatní třeba jedli nebo pili v kině? MJ: ne.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm. a ještě bych se zeptala, jestli ste chodil na nepřístupné filmy? MJ: jo. JV: jo. MJ: a to sem se dycky vytahovali a a a snažili sme se tam projít, no tady to bylo do šestnácti nepřístupné, ale to bylo aj nepřístupné nejen kvůli e ňákým erotickým scénám, ty tam vůbec tehdy nebyly, ale tehdy bylo aj víceméně erotika, když se dva políbili, tak to už mus- to už bylo mládeži nepřístupno, ale hlavně teda když se tam střílelo a nebo byly tam ňáký vraždy a nebo takový tyto, tak to bylo mládeži nepř- nepřístupné a to nás teda lákalo, i když ee s té erotiky to kluci na to nejsou, to prostě je nezajímá do těch dvanácti let, to je jim putna a holky možná ne, to už sou možná (tak) vyspělejší a to ero- to to nás vůbec nezajímalo, ale em už to, že je to nepřístupný, jestli nás tam pustí a někdy to by- nás vyhazovali. no nepustili. JV: mhm á s kým ste chodil na tyto nepřístupné filmy? (.) s kým ste tam chodil, s kým ste se MJ: no sé s bratranci se známýma a s e těch sem měl a nebo se spolužáky potom. se známýma, s kamarádama. JV: a MJ: ze Sokola a tak, no. pokuď sem měl kamarády, tak sem tam s nima chodil. JV: mhm. a jakým způsobem ste se dostávali na tyto filmy? jakým způsobem ste jako oklamali tu obsluhu [nebo] MJ: [jo] když byly nepřístupné? JV: no. MJ: no to sme se tak schovali a em tak sme si šli po špičkách, já sem byl dycky malej, že jo. a nebo sme dělali á no st- no (.) dívali sme se jinam, no, já nevim, tak sme to snažili se, nebo že je nával, tak oni potom neměli čas si každýho dívat, né abychom tam šli jako malí kluci a všady a ten uvaděč, tam se trhaly lístky, jako teď, že jo, tak aby z daleka viděl a povidá, ty sem nechoď. JV: mhm MJ: protlačili sme se tam. ale většinou to šlo. JV: mhm. á byla v kině ňáká Brna e byla v Brně ňáká kina ee která, o kterých se vědělo, žé tam je možnost na ty nepřístupný filmy jít, že ty uvaděči, ty pouštěj ty mladší? MJ: ne. JV: ne. MJ: to nevim, to já sem tolik do kina nechodil, abych zjišťoval a taky ten uvaděč jeden takovej druhej, vonakej tak, JV: mhm MJ: to ne. JV: a jaký ste měl teda pocit při navšť- návštěvě nepřístupného filmu? MJ: no že sem někoho oblafl a že uvidím něco, co bych neměl vidět. to je takovej ((smích)), no né, to je dobrodružství no nebo em dneska by se řeklo adrenalin, že jo, pustí mě tam, (nevim) toto.
Miroslav_(1923).txt
MJ: já sem ovšem potom měl problém, že s- sem vždycky malej a když přede mnou seděli někdo velkej to tak sem moc neviděl, tak sem se musel dívat tak a nebo sem si aj nosil . to byl b- největší problém, jestli si přede mě nesedne ňákej, velkej člověk, to byl můj větší problém než cokoliv jinýho. JV: mhm á MJ: to byl můj osobní, (protože) to no kdo byl dlouhej, tak tomu to nevadilo.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm. á ještě bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez placení někdy? jestli ste, bez placení. jestli ste někdy z- zadarmo, jestli ste někdy nezaplatil za to kino. MJ: ne. JV: nesta[lo] MJ: [ne] JV: se vám, že byste tam vás tam někdo třeba pust[il nebo] MJ: [ne, ne]. JV: mhm MJ: to se mně teda, to by bylo proti mému, já bych, na mně by to asi lidi poznali. JV: mhm MJ: nebo ti a proč bych to dělal? já když sem chtěl jít, tak sem řekl našim a oni povídali na co chceš jít a s kým a toto a když mě to, tak mi dali peníze.
Miroslav_(1923).txt
MJ: (..) ani ne, akorát sem říkal už žé na ty e po- ee na týdeníky, který byly vysloveně propagační ee se lidi ee nechodili a pak teda oni řekli, pak to ((smích)), nedovolili zůstat e v e k přijít do kina pot- po týdeníku, tak se muselo chodit na ty týdeníky.
Jiri_(1922).txt
JH: no tak zrovna jako poprvé né. ale my sme, já bych vám řekl jenom jakou sme měli výhodu. na to, totiž tatínek tam měl holičství. a tehdy bylo zvykem, že se do těch holičství dávaly plagáty ((plakáty)) z kina, a my sme tam měli právě ten jeden plagát ((plakát)), z toho jednoho kina židenickýho ((Kino Slávia Židenice)) a měli sme prostě takzvanou volnou vstupenku, čili jednou za týden sme mohli, teda rodiče, já jsem tehdy jako i když mně bylo deset roků, tak sem šel s nimi do kina, ale tam se do kina smělo chodit až od patnácti let. Lč: aha. JH: a to sem ( ) vždycky schoval, když tam náhodou byl nějakej učitel nebo <ředitel> nebo ředitelka. vždycky sme přicházeli prostě už po, to byly reklamy napřed, pak byl žurnál, že, tak potom žurnálu sme vždycky přicházeli, a měli sme tam svoje už jako takový vyhrazený na boku místo. Lč: a to už ste byl vy a eště kdo? JH: no tatínek a maminka. Lč: [vaši rodiče. takže vy ste tam měl svoje rodiče.]
Jiri_(1922).txt
Lč: a rodiče chodili teda společně vždycky teda? JH: společně, no, to u nás byl takovej jako středa... Lč: zvyk. JH: ten .
Jiri_(1922).txt
Lč: a když ste potom chodil teda do kina, ať už ste chodil sám nebo s tou slečnou nebo s kamarádem, měli ste ve zvyku třeba konzumovat jídlo při při představení? JH: jó, to bylo všeobecně známý. prostě takový ty sáčky s všelijakýma těma voříškama a tak dále. to se šustilo. hlavně v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) teda, tam teda jako to bylo. a mám taky dojem, že když sme odcházeli, tak na zemi to vypadalo . Lč: a kde ste si to kupovali? ty dobroty. JH: to se nosilo, já si nepamatuju, že by tam někde byla... Lč: to ste si koupili zvlášť někde cestou? JH: ano, no většinou no jo no. nepamatuju doopravdy ne- nevím, nevím, esi... nechodil tam? někde prostě s takovou jako... Lč: ošatkou? JH: nůší jako to s tím s bonbónama, tak mně něco prosvítá, víte, že přímo před tím kinem, že chodili totiž, tam bylo zásadně bylo tak vždycky myslím, že to bylo jasné, že reklamy, že takový ty, dokonce můj tatínek tam taky měl, že jo, Jan Havránek, holičství. že jo. to byly diáčky ((diapozitivy)) takový, že, pak byl vždycky byl žurnál, že, napřed do okupace to byl náš žurnál, potom byl německočeskej žurnál, že, a pak teprve bylo kino. takže to vždycky bylo takových nejmíň dvacet, pětadvacet minut než začal film. a teď se mi nějak tak prosvítá, jesi někdo prostě nechodil s nějakým takovým mezi lidima, že by někdo, to nevím, to doopravdy nevím.
Jiri_(1922).txt
JH: ne ne ne ne ne. většinou lidi chodili po tom týdeníku až. Lč: aha JH: protože oni pouštěli prostě reklamy, pak pouštěli ten týdeník, a pak pouštěli ještě to, takže kdo chtěl, mohl přijít hneď jako ráno, totiž tam byla výhoda ta, že nebylo číslování. Lč: jo JH: tam bylo jenom prostě peníze do té řady, peníze do té řady a peníze do té řady, jako tři. kolik se to platilo tehdy si nepamatuju, protože my sme měli teda takzvanou permanentku že, a kdo prostě přišel dřív, tak si mohl sednout do té zadní řady, že, za ty peníze, a kdo přišel později, tak musel sedět třeba v první druhé řadě a podobně. takže lidi chodili, někteří chodili později a někteří chodili až po těch. Lč: aha, a vy ste chodili ale na začátek? JH: ne, my sme chodili, až byla tma už, už začínal film, potom jakmile skončily ty eh ty týdeníky, že, tak my sme tam chodili prostě, aby nás jako někdo neviděl. Lč: jo, ale to ste chodili s těmi rodiči, abyste se tam vplížili,
Jiri_(1922).txt
JH: no, no tak určitě tam, tam se vždycky čekalo, než se otevře a tak dále to, vždycky se do toho Světozoru ((Světozor)) musely kupovat lístky dopředu. tam málo kdy bylo, že by teda jako byly u pokladny lístky. tam sem, tam někdo vyměňoval, nebo prostě nepřišel a tak dále, ale vždycky dopředu se kupovaly lístky. Lč: a kam ste si kupoval lístky? JH: no tak, když sem byl sám, tak do toho prostředního, že jo, když sem byl s , pořadí, ale kolik sem platil, nepamatuju se, absolutně ne.
Jiri_(1922).txt
Lč: a chodil ste na představení večerní nebo? JH: no potom, když už sem byl jako, mně bylo těch těch kolik ((smích))? Lč: no patnáct šestnáct. JH: no né, když sem prostě chodil na učitelský ústav, tak sem skon- mně bylo dvacet let, když sem skončil, že, takže mně bylo sedmnáct, osumnást, no tak devatenáct dvacet roků, že jo, takže v těch sedmnácti, to sme měli už taneční, že, v osumnácti už sme teda chodili na ty čaje, to to už jako... Lč: takže ste chodili až na večer? JH: nó na večerní, na odpolední si vůbec nepamatuju, že bychom, aj mal- jako mladej sme nechodili.
Jiri_(1922).txt
Lč: a se školou ste třeba chodili do kina? JH: ne. ne to se nechodilo vůbec nic takovýho neexistovalo. my sme měli přísně zakázaný do patnácti roků, prostě do kina jako chodit. říkám, já sem měl prostě takovou jakousi vyjímku, ale bylo to nebezpečné, jak se říká, jo, že taky kdyby to bylo víckrát nebo tak chytli, tak, byla i dvojka z mravů a podobně. Lč: až tak? JH: no to bylo. Lč: ale tak porušovalo se to, ne? JH: no to víte že jo, no tak takových jak já s rodičema bylo víc. Lč. a myslíte, že i jako bez rodičů děti to porušovaly? JH: ne. ne, to zas oni nepouštěli. to jako... Lč: v doprovodu rodičů to šlo eště. JH: no většinou v takovým případě, jako sme byli my prostě to jako, já myslím, že sme nebyli jediný, kdo měli ten plagát ((plakát)) a měli tu možnost tady tohoto. ale, vím, že teda ti, no tak jako když byl někdo vyspělej, bylo mu dvanáct roků a byl velkej vyspělej, tak šel taky na ten film, že. ale mám dojem, že byly i nějaké odpoledný odpolední, že byly nějaké filmy, takové pohádkové pro děti a to, ale já sem nikdy nebyl.
Zofie_(1925).txt
JV: [že by říkali], tady [máš] ŽH: [ne] JV: pět korun [(běž)] ŽH: [no to] právě nás asi financoval nejstarší bratr JV: jo ŽH: kterej už pracoval, protože si pamatuju, že mi v neděli dával stříbrnou pětikorunu JV: mhm ŽH: anebo na té Lékařské fakultě sou kurty a my sme si tam sbíráním míčků taky vy- vysbírali ňákou tu pětikorunu. JV: tak jo, takže rodiče vám moc ee na zábavu nebo na kino teda ne[dávali peníze]. ŽH: [nedávali pení]ze.
Zofie_(1925).txt
JV: a vlastně ten klub ee em fungoval na jakém principu, že byste se ŽH: my sme měli ňáký la- legitimace a [mám dojem,] JV: [kartičky] ŽH: že sme na ty její ((Shirley Temple))filmy měli slevy, že sme platili tři koruny jenom vstupný, místo pěti. JV: místo obvyklých pěti korun. ŽH: ano. JV: hm. á em ňá- ňáké ňáké třeba stanovy nebo požadavky na členy něco [takového] ŽH: [ne, vůbec nic] JV: [ne ne nemáte v paměti] ŽH: [ne ne ne ne] JV: vůbec. ee a setkávali ste se s těmi ostatními? členy? nebo znala ste je ŽH: ne vůbec JV: neviděla [ste je nikdy mhm] ŽH: [ne, my se sestrou] jenom a JV: mhm mhm takže to bylo spíš takové anonymní, [že tam vlastně] ŽH: [ano, ne] JV: jako ste byla sice v klubu, ale neznala ste [už] ŽH: [ano] JV: ty další členy. á em ještě vlastně, jak ste se do toho klubu dostala, to ste někde četla třeba v novinách? nebo nebo [(v )] ŽH: [to už si,] to vám si nevzpomenu už JV: ne ne ne ŽH: možná že při tom prvním představení JV: mhm ŽH: že tam ňáká agitace byla, [ale nemůžu si] JV: [v tom kině] ŽH: vzpomenout. JV: v Jaltě ((Jalta)) přímo, že by tam někdo [(třeba byl)] ŽH: [určitě vím, že] sme měli takovou ňákou knížečku s její fotografií, ale na víc ňáký detajly ((detaily)) (.) si nevzpomínám.
Zofie_(1925).txt
em návštěvě těch diva- e filmových představení, vzpomenete si, jak ste, když ste teda byla po většinou se sestrou v kině, jak ste se chovaly? komentovaly ste to třeba nebo ee pily ste u toho nápoje ee ŽH: ne, [nekupovaly sme si tak ne nikdy žádné sladkosti nebo] JV: [ne ne ne, nekoupily ste si něco sladkého třeba nebo ne] ŽH: jak se ee ne, to si nevzpomínám.
Irena_(1922).txt
Lč: a jak ste se třeba tedy v tom kině chovali, měli ste ve zvyku třeba tam jíst ňáké pochoutky nebo pít nápoje, IK: no, to se tam prodávalo sice, ale nebylo to myslím moc zvykem. no tak ňáký bonbony se žvýkaly, že, nebo tak, ale já si myslím, že obecenstvo bylo ukázněnější. prostě... Lč: ale ta možnost koupit si byla [v některých kinech.] IK: [ano to tam] vždycky ňáký stánek byl, pití ne, pití dovnitř ne, to ňáký ten bonbon nebo něco, že, ale jinak... Lč: a to bylo v těch městských kinech ale spíš, ne? IK: no, ale aj takhle, víte, já si nepamatuju, že by em to tak rušilo.
Irena_(1922).txt
Lč: a vzpomněla byste si, že byste chodila třeba na nepřístupné filmy nebo jak to bylo vůbec s tou přístupností, jak se jak se to dodržovalo a měl- jestli s tím sama máte nějakou zkušenost? IK: ((smích)) věříte, že to bych si ani nevzpomněla? tam do toho, do toho Sokola, no tak to sme chodily jako děcka, tak, já nevim, no, že by se, že by vykázali někoho z kina, možná že jo, Lč: a že by se chodilo do kina bez placení třeba, že by někdo zkoušel proniknout. IK: no to určitě, to určitě, to ((smích)) Lč: a jak se to provádělo? IK: to nevím, já s tím zkušenost nemám, protože to sme, říkám, celkem, tak já nevim, tak já sem dycky na to kino z toho kapesnýho tak ňák měla. no, ovšem třeba em takový ty kina o- okrajový, že, takže, ty určitě potíže měly s lidma, protože byly všelijaké živly, že, tak je museli i vykázat třeba, nebo vyvést, opilec se tam třeba dral, ale to byly právě ty uvaděčky, který tohle hlídaly. ty taky trhaly vstupenky, že jo, votrhávaly ty kupony, takže...
Irena_(1922).txt
určitý sociální vrstvy, který jednak na to kino moc neměly, Lč: hm IK: takže nemohly tak často chodit, že, em takže em my sme na to kino měli, že, takže já sem dostávala nějaký to kapesné,
Bozena_(1924).txt
JV: ale já myslím spíš v tom pozdějším věku BK: a v pozdějším věku to sme už byly takový skupinky těch známých i s dětima, takže dycky sme si to nějak obstarali hlídání a chodili sme do kina, (šli sme,) protože to bylo blízko.
Bozena_(1924).txt
BK: [ne ne ne ne to k nám nebyli] ne to nebyly tenkrát nebyly takový filmy, my sme si opravdu užili moc hezký JV: hm BK: samozřejmě když byl nějaký film nepřístupný mládeži, tak už nás tam ten uvaděč stejně by nepustil a to sme spíš chodívali
Bozena_(1924).txt
JV: takže to pro vás byla nějaká událost [nějaký svátek] BK: [ano ano] ano ano JV: jít do kina nebylo každo- né každodenní [ale rutinní záležitost] BK: [ne ne ne] no ano ano JV: ale vždycky ste se třeba na to nějak eee BK: ano třeba JV: oblékla nebo [strojila ste] BK: [no tak] JV: když ste šla do kina BK: no chodívali sme hezky oblíkaní všichni to ne- to neexistovalo, aby někdo šel škaredě oblečený (..) obzvlášť samozřejmě děvčata, že
Bozena_(1924).txt
JV: a vzpomněla byste si třeba jestli se v tom kině konzumovaly nápoje a nebo nějaké jídlo, jestli si [diváci brali] BK: [ne ne ne] ne ne to sme si nanejvýš to sme si koupili nějaký bonbóny, ale JV: bonbóny BK: nikdy nikdy vůbec neexistovalo pití. JV: mhm BK: nanejvýš o přestávce tam byl bufet, JV: mhm BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic, kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor. JV: mhm BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]
Bozena_(1924).txt
JV: vzpomněla byste si, jestli ste třeba jako dítě někdy viděla nepřístupný film? asi ne, že, protože vy ste říkala, že [ee na to jako tenkrát se u vás dbalo docela, abyste nic takového neviděla] BK: [((smích)) ne ne ne ne no] JV: a myslíte, že byla tenkrát možnost se jako dítě dostat na nějaký nepřístupný film? BK: no víte, když jednou, já nevím, to bylo ten film si pamatuji, že to se hr- hraběnka ostrovinova ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak, ale to bylo nepřístupné a tam bylo jenom prostě že se objali a políbili ((smích)), takže to bylo nepřístupný pro mládež JV: mhm BK: a to sem tenkrát viděla, ale ani sem to nechápala. JV: to ste viděla? BK: to sem to sem viděla, to už sem možná měla, jo, ten věk na to, jo, že už můžu to vidět, ale nic mně to neříkalo. JV: nevzpomněla byste si, co to mohlo být konkrétně BK: no říkám, to bylo nějak hraběnka ostrovinová ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) JV: aha BK: ale ale ještě něco k tomu, jestli život hraběnky ostrovinové ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak. JV: to si najdeme už kdyžtak BK: jo jo ně- něco takovýho to bylo, ale a byl to český film, ne ale... JV: hm ale já sem přeslechl to kino ste říkala že... BK: to bylo to bylo tady to bylo vybombardované na sokolovně JV: tady na sokolovně? BK: no no na židenické sokolovně ((kino Hvězda))
Bozena_(1924).txt
JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení? BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle. JV: jako třeba z recese jako s děckama. BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím, že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili JV: mhm BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli] JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila? BK: to né ne to nikdy JV: nelákalo vás to. BK: ne ne ne JV: dobrodružství BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to bylo všechno JV: že ste to brala jako něco špatného BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství JV: hm BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.
Milan_(1932).txt
ML: v pokladnách, a tak dále, a a my sme to tam dycky dělali tak, že sme tam šli celá parta a lístky kupoval jeden nebo dva a ty druhý tam ((smích)) [] LR: [((smích)] ML: no, starej známej vtip. prostě ten, ee fór, jo, LR: jasně ML: tady tohle to jo na a, anebo potom sme kupovali ty, potom se kupovaly, potom sme tam chodili zadarmo někteří, jo, LR: hm ML: páč to bylo myslím do, do šesti nebo do sedmi let to bylo zadarmo. jo a to dycky když tam šel ten tak tam byl německej ten, uvaděč, a ten říkal ste vy dety? ((smích)), bylo ňáký dost divný, protože my sme jaksi byli, LR: starší. ML: kapánek sme byli, LR: ((smích)) ML: ale von nás tam nechal, nás tam projít. jo, páč někteří ee ten, lístek měli, no totiž tak záviselo taky tenkrát na penězích. LR: hm ML: jo, LR: hm ML: protože někteří na to skutečně neměli. jo, z těch kamarádů. LR: hm stalo se vám někdy, že by vás nepustili? ML: no ne, no tak podívejte se, bylo kolikrát to že ee že já sem dostal peníze vod rodičů a za někoho sem to, za někoho sem to zaplatil.
Milan_(1932).txt
LR: hm a teď mě zajímá, jak ste se obvykle v kině choval, třeba jestli bylo ve zvyku konzumovat v kině jídlo nebo nápoje. ML: ne. totiž to ani nebylo. za protektorátu vůbec ne, LR: hm ML: za první republiky na to si nevzpomínám, jak to tam bylo, a po válce taky nic moc, páč nesmíte zapomenout, že do toho roku devatenácet padesát dva bylo jídlo na lístky. LR: hm v kině se tedy neprodávalo občerstvení. ML: ne.
Libuse_(1924).txt
a víte eště, eště sem si vzpomněla, proti proti, nádraží, tam kde sou mám dojem dneska ty uzeniny a tam, tam bylo takové kino ((Ohne Pause, později čas)), které, ale já už nevím jak se to menovalo, možná že by se to dalo tam někde vyčíst, to běželo pořád dokola. tam člověk přišel, ale to bylo spíš jako em na bázi žurnálu a takhle všelijaké ty e z- ze světa novinky a to si člověk sedl, tam si koupil lístek a nikdo vás neuváděl, prostě někde ste si tam sedla a teď ste s- teď ste seděla a čekala až až se to zas domotá tam kde už ste to začala vidět ste se zvedla a šla pryč MB: mhm, mhm takže se tam dalo vlastně chodit pořád LM: ano a tady tento způsob toho toho filmu byl ještě na náměstí Svobody ((kino Central, později Úderka)) a sice jak byl, jak bylo to řeznictví na rohu Rašínové a náměstí Svobody MB: mhm LM: tak vedle taky bylo takové kino, ale já už taky nevím jak se to menovalo, protože to to bylo vždycky takové MB: tak tam tam nevím. já myslím na náměstí svobo- Svobody bylo to kino centrál ((Central)) LM: myslíte že to byl centrál? ((Central)) MB: ale ale jinak jinak nevim, no LM: no tak možná, že to že to byl centrál ((Central)), já si to nepamatuju, protože, to už byla věc náhody, když člověk, třeba pršelo, teď sme potřebovali, někde schovat, no tak sme vlezli do kina a počkali až přestane pršet, no, pak přestalo pršet tak sme šli. ((smích)) . ((smích))
Libuse_(1924).txt
MB: tak ee pak tady mám ee jak vlastně e vypadalo to chování vaše nebo i e ostatních diváků v tom kině, jestli třeba ee se tam často jedlo, pilo LM: ne MB: vůbec LM: ne ne prostě ee lidé em byli vychovaní. MB: mhm LM: prostě dodržovali společenský takt, zvyk a to by si nebyl nikdo dovolil,
Libuse_(1924).txt
LM: to to bylo pro nás, že, ale že už člověk opravdu, ze študácké chudé kapsy, z rodičovské chudé kapsy nám pučili peníze, tak zas aby to, si něco z toho vodnesl, ne v kapse teda, ale ale ((smích)) pro život a pro cit.
Svatava_(1924).txt
LS: a jak se menovalo to kino? SM: ávia ((Avia)). LS: mhm SM: (sem si to taji sem si) to napsala, páč sem si na to vzpomněla, pak se to menovalo Slovan a dneska je to myslím úplně zrušený a [vůbec to jako kino není]. LS: [no no no] SM: no tak tam a e tam byl tatínek mojí kamarádky tam byl ředitelem v tom kině, takže em e my sme tam takhle em dvě holky dycky nás tam nějak propašovali a a to bych ale nechtěla, aby tady z toho ((smích)) LS: ((smích)) SM: né propašovali e spíš bylo spíš bych řekla, že em ee tam vždycky bylo p- takzvaný předvádění, LS: aha. SM: když oni ee koupili nebo já nevim jak to bylo e prostě přišel novej film do distribuce, tak asi ty jed- jednotlivý kina něják dostaly přidělený LS: aha. SM: a em dycky prvně si to promítl ten ředitel s ňákým tým personálem, kterej k tomu patřil, že á em byla takzvaná promítačka.
Svatava_(1924).txt
LS: a jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina? SM: no ale to bylo to kino Avia, kam sme chodily jako ty sokolky e á em kde teda e sme jako nemusely platit, že,
Svatava_(1924).txt
LS: dobře. já se vás zeptám eště jak často ste jako dítě do těch svých deseti let chodila do kina? SM: e nó em to se [nedá říct jak] LS: [(kdybyste to měla)] SM: často. ehm když byla příležitost. protože jako dítě e em sem neměla svojí svoje peníze, že LS: mhm SM: e čili ee sme jako využívali toho, že sme se tam někdy dostali takhle prostě bez placení. LS: a když byste měla tak odhadnout zhruba třeba kolikrát týdně nebo měsíčně? SM: nó to bylo e to nebylo zas tak ee řekněme dvakrát do měsíce.
Svatava_(1924).txt
, páč si teď vzpomínám že em my sme bydleli v tom ústavě teda kde byly telefony jako úřední a em měla sem tu jednu kamarádku, která se potom e přestěhovala em do Pisárek a vím, že s tou sme a ti měli telefon zavedenej, takže em sem si dycky z toho úředního telefonu v tom ústavě e tam šla zatelefonovat, abych se s ní domluvila, ano a s tou sem pak dost chodívala, no.
Svatava_(1924).txt
no ale tak e sem teda většinou, to říkám, hlavně tady ty čtyři kina, to byly. LS: jo. SM: tam sme si dycky, a to sme si museli lístky v předprodeji, protožé ee přijít tam před začátkem kina, to bylo, zvlášť u takových těch známých filmů, ty třeba ty SM: český em co byly ty český tyhle em mně zvoní telefon [promiňte, no].
Svatava_(1924).txt
LS: á potkávala ste v kině svoje známé? SM: ano ano, to sme se často potkávali. pak sme se třeba zase e em domluvili zase s dalšíma s někým, koho sem dlouho neviděla a hned sme se domluvili zase em že půjdeme někam a nebo ňáký další film až bude a nebo že e když se o tom dovím, že bude em někde hra, protože my sme museli vopravdu si jít stoupnout do fronty k pokladně LS: mhm SM: na ty lístky. protože to tehdy z- zajímavý, že to že byl takovej zájem, no protože nebyla televize, [to bylo ono no]. LS: [asi přesně tak, no] no. SM: takže bylo hlavně kino no kde člověk teda, rádio a kino.
Svatava_(1924).txt
LS: mhm á chodila ste jako dítě na nepřístupné filmy taky? SM: ne. LS: ne? SM: ne to ne teda. ((smích)) LS: ((smích)) SM: nes- ani sem se nesnažila. já sem prostě e byla tak vychovaná, že e že to né. ((smích)) no protože by mě tam klidně mohl někdo vidět a třeba donést rodičům a to by pak nestálo za to, to sem věděla. LS: a chodila ste do kina bez placení? vy ste teda zmiňovala vlastně že ste měla tu kamarádku, která měla tatínka SM: ano. LS: a jinak potom třeba později ještě? e dostala ste se někdy bez placení [do kina]? SM: [ne, tak] pokud se týká toho kina ávia ((Avia)), tak to bylo tak e ten tatínek tam byl ředitelem asi štyři roky LS: mhm hm SM: to bylo tak to to dětství moje eště, ano. no ne dětství, jak už sem začala chodit do školy, do obecné, že, tak po po ano po dobu trvání té obecné e školy, ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino, já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to né.
Svatava_(1924).txt
e do kina ee sem chodívala nejpozději na šestou, to sem ani sama nechtěla, páč sem měla dalekou cestu domů, že, takže em em to sem takže celkem né,
Svatava_(1924).txt
LS: no em když byla přestávka, tak sme šli většinou ven a buďto sme si tam koupili n- něco teprve páč na začátku n- nebyl čas, že. á na to mlsání. no a aj sme tam e to vím hlavně v ve skale ((Scala)) to bylo, ano, tam se sešlo dokonce dvojíma schodama až do suterénu jakoby a tam před tím vchodem do toho dovnitř e byla taková prostora, že sme tam mohli se zastavit, pobavit se, když sme tam objevili někoho známýho a nebo aj s tím, s kým sme tam byli, tak sme e se mohli chvilku bavit, ano. to trvalo rozhodně těch št- takových dvacet minut si myslím, že to asi trvalo, ta přestávka. no vidíte, na to sem si úplně zapomněla, že to bývalo.
Svatava_(1924).txt
SM: tak ta Moderna, ta Moderna, ano. tak to bylo. no takže em ee jako sem si nekupovala ňáký moc drahý vstupenky a á tak ve středu asi, dycky sem hleděla, abych někde tak a asi ve středu a á to mě jako nějak, že
Svatava_(1924).txt
LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina? SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té řadě potom, LS: mhm jasně. SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no.
Miloslava_(1925).txt
a mimo to babička mě potom už brala na filmy, takzvaně mládeži zakázané, na kterých teda vlastně nebylo nic závadného, ale v té době to tak bylo, takže já sem ve svých třeba dvanácti letech viděla třeba filmy, mládeži nepřístupné, protože babička to tam měla tak zařízené, protože jak se začalo hrát, tak nám tam přistavili dvě židle a sledovala sem ten film, protože jinak bych se tam na to teda nedostala. JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na nepřístupné filmy. MM: no, ano. JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého. MM: ano, ano. JV: takže s tím nebyl žádný problém. MM: ne. JV: on vás pustil normálně. MM: no ano. JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo... MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano. JV: v první řadě? MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině.
Miloslava_(1925).txt
MM: zajímavý je, že sem si vzpomněla, teď nedávno, už mi to úplně zapadlo, že v kinech vždycky bývala přestávka. zřejmě proto, že z těch technických důvodu, jo tam ňák to museli na jiný kotouč nebo přetočit, a v té přestávce se teda prodávala limonáda a nějaký lízátka a takový věci. JV: a to ste si teda vy nikdy nekoupila. MM: nejvýš nějakou tu limonádu když sem měla, když bylo v létě a bylo teplo nějakou žíz- žízeň, ale jinak já sem teda byla vždycky soustředěná na to. JV: a ostatní diváci, kolem vás, kupovali potraviny, nápoje, MM: no, kupovali, ale ne nějak moc, ale že by se nějak moc, v té přestávce většina zůstala sedět.
Miloslava_(1925).txt
MM: [no, no ano] no právě, no právě. já sem viděla v k-, proto já sem tolik těch filmů viděla, protože mě ta babička tam na to brala, protože ty filmy byly opravdu mládeže nepřípust-, nepřístupné a myslím, že bylo tehdy do šestnácti a pak do vosumnácti. JV: a vy ste chodily na ty teda do těch osumnácti nebo od osumnácti. MM: no, no, od, ano. takže já sem viděla filmy, který sem vlastně vidět neměla, ale nijak mě to teda jako, JV: myslíte že vás to nijak neovlivnilo. MM: ne, nijak mě to neovlivnilo, ale to ani nešlo, aby vás to ovlivnilo, tam prostě nic nebylo. JV: hm MM: to vůbec s těma dnešníma milostnejma scénama, to vůbec se nedá srovnat, to je nebe a dudy. JV: hm. myslíte si třeba, proč byl ten film od osmnácti? když ste na ňákém byla, MM: no, většina těch filmů sem nepochopila proč, no třeba když se tam, když se v tom filmu dvakrát líbali, tak už to bylo nepří-, mládeži nepřístupné. JV: do toho kina ste chodily bez placení nebo ste platily? MM: no samozřejmě sme platily. JV: když ste říkala, [že tam měla známého uvaděče, tak jestli vás jako pustil] MM: [ne ne ne ne, to sme samozřejmě platily] a myslím si, to nejsem si tím jistá, ale myslím si, že sme zaplatily víc než sme měly, za tu ochotu.
Miloslava_(1925).txt
JV: neměly ste to tak s tou babičkou, že byste měly třeba jeden den v týdnu jako váš, že byste třeba chodily každou středu pravidelně do kina. MM: no, no, my sme chodívaly v sobotu. JV: v sobotu ste chodívaly. MM: v sobotu sme chodívaly. JV: každou sobotu ste chodívaly. MM: ano JV: hm a v rámci pracovního týdne? MM: ne
Miloslava_(1925).txt
JV: méně často. takže ty vaše návyky se změnily, říkala ste že MM: no, to, těma okolnostma, JV: byl strach MM: to nebylo jenom, zaprvé v těch kinech to co bylo, tam bylo málo kdy něco, že by to člověk musel vidět zaprvé a zadruhý ste se musel do toho kina nějak dostat a dostat se potom domů, jo, to bylo pěšky, potmě.
Miloslava_(1925).txt
JV: britský, britský film, Alexandr Korda ho natočil. film vypráví o pěti z šesti žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) [osmého.] MM: [no ano, ano] není tam kdo hrál tu hlaví roli? JV: čárls lotn ((Charles Laughton)). MM: aha, jo jo jo. JV: ten hrál [ježiš jak se menoval] MM: [jo jo jo, ano to] byl velký herec, jéžiš, lotn ((Charles Laughton)), ano, ano, no to na ten sem se dostala teda omylem, protože to sem tam určitě nepatřila. JV: omylem jako, že ste byla na nepřístupném filmu nebo jako že ste [tam byla] MM: [že to určitě] nebylo přístupno. JV: jo takhle. sem myslel, že ste jako šla na jiný film. MM: ne, ne, ne, to myslím takhle. JV: hm, tak ten, ten se vám líbil? MM: ano, ano. to bylo tehdy úplně něco pro mě teda mimořádnýho. JV: počkejte, to vám bylo kolik, to vám bylo osm let. MM: no, ale já si na to vzpomínám na ten film. JV: ten herec vám tak na té, v té mysli ulpěl? MM: ano, ano.
Ctirad_(1931).txt
Ale vím, že například byla doba, a to ještě byla, tahleta protektorátní gymnazijní doba, em že třeba sem chodíval v neděli odpoledne na ten Stadion, na dětský filmy. JV: hm CN: sám se tomu divím, protože já sem míval i jiné teda zájmy v neděli, ale teda vím, že to teda muselo zabrat přinejmenším _dpo takový rozsáhlejší období, ňákej jeden rok nebo tak, že sem v neděli odpoledne asi s ňákejma kamarádama, to je možný, sme se pak všichni srazili na Stadecu ((Stadion)), a, a tam byly nějaký pohádky, nebo co to bylo. JV: hm CN: vůbec nevím, jestli to byl jeden film, nebo jestli to byla taková celá sestava, tak to byla určitá taková řekl bych pravidelnost. Tady sem skoro, pokud tam nebyly nějaký výjezdy jinam, na prázdniny nebo nemoc nebo co, tak bych řekl, že to v určitým období to byla em taková nedělní samozřejmost, odpoledne že sem šel, dopoledne do kostela a vodpoledne do kina. JV: hm CN: na tyhlety dětský věci. JV: dobře, a třeba to pro vás mělo nějakou funkci tady to každotýdenní setkávání, třeba mělo to funkci s tím, že ste se setkával s kamarády CN: no ano, spíš takovou, ano, ano. JV: hm CN: a bylo to takový em, prostě parta která, já sem nebyl takovej vyslovenej teda typ kolektivní, ale prostě ano, tam šlo vo to bejt spolu nějak možná, z vlastní iniciativy, už ne s rodiči, že jo, JV: hm CN: tak to mělo tuhletu roli jakousi sociální to hrálo. JV: hm CN: protože ten vobsah sám, nevim jestli, jestli, ten asi nebyl tak nezbytnej pro moje myšlení, abych, abych chodil na pohádky, nebo na co co to tak bylo, nejspíš pohádky tam musely bejt. JV: hm a s těmihle kamarády, s kterýma ste chodil na ty pohádky, setkával ste se s nimi i jinde? ste se scházeli? CN: no to byli kluci ze ze třídy. JV: hm dobře. a potom, po tom skončení toho kina ste třeba někam šli společně eště, nebo? CN: to si, myslím že asi ne. jistě že sme se domů loudali nebo tak, že sme to teda nebrali rovnou čarou domů, ale, ale jako nějaký zvláštní ještě další posezení nebo nějaká akce, to se většinou myslím nedělalo.
Ctirad_(1931).txt
CN: to myslím ne. a já sem taky se nikdy nepokoušel například proklouznout na zakázanej film nebo tak, takže sem do konfliktu žádnýho se nedostal, ale ne, myslím že z téhle oblasti nemám žádnou, žádnou ňákou negativní vzpomínku,
Ctirad_(1931).txt
JV: a teďka bych se zeptala, jak ste se v kině obvykle choval, jestli ste třeba něco jedl, nebo pil, při představení. CN: já myslím, že ne. já sem byl pořád vychovávanej v tom duchu, že sme chudí lidé. a tak ňákej to, ňáký cukrátka a to nebo tak to, to sme nikdy nemívali. JV: hm CN: ale vnímal sem vnímal sem to, že, že někteří lidi, já teď nevím jestli to, jestli mluvím o období ještě válečným nebo až poválečným, že teda prostě si, nemluvim teď o Míšovi ((Míša)), to ještě nebylo určitě, ale, ale že teda ňáký pytliky s bonbonama nebo něco takovýho možná už tehdy se daly tam koupit, ale mě se to netýkalo teda.
Ctirad_(1931).txt
JV: tak teďka bych se zeptala em na nepřístupné filmy ste nechodil, ste říkal teda. CN: nechodil, ne. JV: nechodil, hm a eště bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez placení někdy. CN: to je zajímavý, to mě nikdy asi nenapadlo, já sem byl takovej, a možná sem, takovej legalista. vím, že některý kluky todle docela bavilo, někoho voblafnout, a a protáhnout se, zvláště moje bratrance na venkově třeba, tam to byl sport, ale mě to nenapadlo myslím. JV: hm a byl ste třeba přítomen toho, že by někoho vyhodili em z toho kina z tohodle důvodu? CN: nepamatuju si. neříkám, že sem to ne nezažil, ale em už se mně to nevybavuje. taky protože to nebyla jaksi taková moje em doména tydlety, takový dobrodružství.
Ctirad_(1931).txt
CN: procházel jeden, pravděpodobně, autorizovanej ňákej prodavač, a něco, co se tam požívalo, ňákej, ale Ledňáček jak říkám, to ještě nebylo tehdy, tak to musela být ňáká, JV: hm CN: lízátka, nebo něco takovýho. my sme to nekupovali.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm a kdy ste říkal že ste chodil každý týden, každou neděli do toho kina, na ty pohádky, CN: to bylo takový období určitý, no, to byla jistě jenom, JV: a to bylo asi v kolika letech? CN: no tak to je zajímavý, to bylo tak asi vokolo těch třinácti let.
Jiri_(1924).txt
LS: já sem myslel teďka třeba em třeba i běžná návštěva nějakého normálního filmu, tak jestli třeba ste při tom jedli jídlo, pili nápoje bavili, ste se spolu? JN: no to nebylo možný. LS: ne? JN: to ne, nep- nepamatuju si to em to to by nám to by nás ( ) hned ty voni dycky nějaký zaměstnanci a to by to nebylo to nepřicházelo v úvahu, si nepamatutuju, že by něco takovýho bylo. LS: takže ste byli... JN: moh- mohlo se jedině snad dyš měl člověk žízeň a měl v v ruce skleničku sodovky, tak že se napil a šoup jí zpátky do kabele nebo tak, ale jináč, aby se tam jako živil něčim, to nepřicházelo v úvahu.
Jiri_(1924).txt
LS: no to as- no to určitě. kolikátej je tam rok napsaný, tam tam není rok asi ale to mohla být tak polovina třicátých let. JN: no to to sem asi viděl a možná načerno sme tam chodili, nás tam nechtěli pouštět, že sme mladý moc, v Telči. LS: a jak ste to dělal, když ste se chtěl dostat do kina načerno? JN: no, tak to se třeba em se tam na chvilku nahrnul někerej se tam podfouknul, no, a bylo to, no.
Libuse_(1928).txt
LN: to sme měly s kamarádkama a chodily sme. oni hráli ve čtyři, v šest a osm, tak my sme chodily tak na tu čtvrtou, nebo v létě i na tu šestou, protože večer už sem musela být vlastně za světla doma, takže to už sem nesměla chodit. KH: hm. ?šla ste někdy? LN: ?á sem večer nikam nesměla chodit? KH: a šla ste někdy na obě ta představení, že byste šla ve čtyři a pak hned to stihla v šest? LN: ne, to nikdy. to sem musela si žádat o tu korunu, že ty rodiče, to nebylo tak jednoduchý, abych si mohla chodit po svejch nějakejch zálibách. musela sem vždycky poprosit, a to sem si musela zasloužit, tu korunu. KH: hm LN: pomáhat nádobí, nebo tak něco dělat doma.
Libuse_(1928).txt
KH: ?to, to vůbec nevadí!? a můžu se třeba ještě zeptat, v kině, měli ste ve zvyku třeba kupovat nějaký nápoje, nebo bonbony nebo tak? LN: to ne. nikdy. to sem neměla na to peníze. to vůbec, to nepřicházelo v úvahu jako.
Libuse_(1928).txt
ale jinak to bylo všechno černobílé ty filmy a jako. no a to taky sme museli chodit na ty filmy. to bylo třeba Noční motýl, že. tam hrála Adina ((Adina Mandlová)) a Hana Vítová, a to bylo od osmnácti let! takže on ten uvaděč to poznal. to kolikrát sme se tam tajně nějak tohle, ale to bylo do šestnácti a do osmnácti let nepřístupné některý filmy. tak sme nemohli na ně ani jít. KH: hm. LN: dneska vidíte v televizi a ve filmu vůbec nepřichází, ale tam stal pořadač, trhal lístky a zrovna vyhazoval, že. i když sem měla lístek, tak mě tam nepustil
Libuse_(1928).txt
KH: a které filmy ste teda měla ráda? LN: já sem měla ráda hrozně s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), Hanou Vítovou, že, toho Nočního motýla. to sem viděla, když sem byla na prázdninách, tam sem proklouzla, ještě mně nebylo osmnáct, ale proklouzla sem tam do kina. jako tam můj strýc, jako, to nahoře, takže sem se tam dostala. no, to sem měla ráda všechny ty známý filmy.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, a vy ste chodil do lóže? ZP: ne, em, to víte, matka jako vdova, neměla moc peněz, em musela se hodně jaksi uskrovnit po tom, co žila jako pani ředitelová
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře, a když sme u těch lóží, vzpomenete si, jaká společnost chodila do těch lóží, nebo kdo si kupoval ty dražší lístky? ZP: obyčejně milenci. JV: ZP: tam se moc nechodilo, protože se řikalo tam byly dycky (tapisérie) se řikalo, tam sou blechy, jo, tak sem nechodil, ale možná to pravda nebylo, jo. ale většinou to byly takový lóže, kde byly štyři místa, že, a většinou jak říkám tam chodili milenci, my sme teda do lóže málokdy, že bysme šli do lóže, ne, em. JV: ehm. ZP: ale byly v těch kinech, jednotlivejch, ty lóže byly. jako pod balkónem dycky byla taková skupina jako lóží a tam.
Zdenek_(1927).txt
ZP: em, ne, bylo jenom vždycky se přerušilo, dyš von přeměňoval jo em kazetu jako s filmem, tak to sme museli počkat než to přehodil a pak se promítalo dál. JV: a mezitím se teda jenom čekalo? mezitím se... ZP: ne ne ne, to se čekalo, to se rozsvítilo, a povídalo se, mám dojem, že tam bylo i nějakej to byla hospoda, no tak tam chodili na sodovku nebo na něco takovýho se tam chodilo, bifet tam žádnej nebyl, ale na to na tu sodovku nebo na něco se šlo třeba napít, ale nějaký vystoupení mezitím, nic tam nebylo mezi, během té přestávky.
Zdenek_(1927).txt
ZP: během, to bylo každou sobotu sme chodili, matka po vobědě si lehla, dala nám každému teda dvě koruny a vypadli sme z baráku,
Zdenek_(1927).txt
byly štyry sestry, všechny štyry se provdaly, jenom matka a ta jedna sestra měla měla em děti, ty dvě byly bezdětný. ta jedna bydlela ve Střelicích a dyš přijely do Brna, tak vždycky šly do biografu. to si vzpomínám, dyš z těch Střelic přijely do Brna, tak šly do biografu. a chodily do kina, to sem tam taky napsal, na Šilingrově náměstí, jak začíná eh Dominikánská ulice bylo malý kinečko, řik- menovalo se to ekcelziór ((Excelsior)). pak tam bylo ňáký em dyš ta budova patřila Telekomu moc mluvim hlasitě? JV: ne, ne v pořádku, já to jenom upravuju, aby to nesměřovalo jinam. ZP: em em pak tam v tom měli nějakej sál, Telekom tam byl, ten sál tam existuje, možná tam existuje dodnes, tak tam bylo malý kino, ekcelzior ((Excelsior)) se menovalo a oni každý vždycky dyš přijely do Brna, tak dycky šly do toho ekcelzioru ((Excelsior)) do kina. JV: a proč zrovna tam? ZP: nevím. nevím, možná že to bylo blízko teda em blízko em nádraží, protože voni přijely, voni bývaly ve Střelicích, tak přijely do Střelic, a chodívaly do toho ekcelzioruv ((Excelsior)) do kina. proč, to vám neřeknu, protože byly eště blíž kina, toho nádraží, ale to byly poměrně takový premiérový kina, dost drahý. kdežto tohleto bylo teda né premiérový kino, to bylo takový levnější kino, tak chodily do toho ekcelzióru ((Excelsior)).
Zdenek_(1927).txt
ZP: ne. dokonce sme se potom, samozřejmě že byly filmy mládeži přístupný a mládeži nepřístupný, tak pak jak už sme dorůstali, tak sme se chodili dycky snažili sme se dostat na filmy mládeži nepřístupný, ty byly, já nevím, myslím vod patnácti nebo vod štrnácti let, to už si nevzpomínám, někerý byly vod vosumnácti, myslím bylo vod patnácti, někerý byly vod vo- od vosumnácti, tak dyš byly, sme se snažili potom dostat na ty filmy mládeži nepřístupný, dyž nás bylo, nám bylo těch třináct štrnáct, už sme se dělali jako vyšší, starší, že sme si vzali klobouk třeba dyš sme šli, jo, sme vypadali dospěleji. JV: a proč ste tam chtěli jít na ten film? ZP: no, tak protože možná to bylo jako zábavnější, nebo em byly to normální filmy, em prostě kde možná se vyskytovalo to líbání nebo něco takový nebo bylo naznačený to milování, tak sme se m- sme se snažili přijít tady na tyhlety filmy, poněvač sme si to užili. JV: ehm, dobře. a to bylo asi od kolika let ste se tam dostal? ZP: jak vám řikám, to bylo vod těch patnácti, tak dyš nám bylo takovej třináct štrnáct, tak už sme se snažili jako bejt dospělejší. em vim že to bylo tak, že ten biletář nás někdy vracel. JV: ehm. ZP: že nám neni šestnáct, no.
Zdenek_(1927).txt
JV: pak tady mě zaujalo, vy ste měl, em cituji, měl sem v kalendáříčku [zapsány] ZP: [ano] JV: všechny filmy, které jsem viděl, i s hlavními herci a vstupným. em, proč ste si to zapisoval? nebo z jakého důvodu? ZP: em tak sem si psal takovej jako deníček. JV: ehm. ZP: jo, to sem si psal, kdy sem byl, em někdy s kým sem tam byl, em pak sme teda zapsali ten teda ten titul toho filmu em hlavní představitele sme si tam napsali a vždycky sem si zapsal em kolik sem za to em za to vstupný zaplatil. tak abych měl jaksi přehled o tom, který ty filmový představení sem navštívil. protože skutečně těch filmových představení sem jaksi navštívil hodně. JV: ehm. ZP: jak říkám, někdy aj i dvakrát denně.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, a ještě bych se zeptala, když ste si zapisoval ty filmy, tak v kterých letech ste si to zap- zapisoval asi, kolik vám bylo třeba? ZP: nó, to bylo během té války, že. tak to do toho pětaštyrycátýho roku, do toho pětaštyrycátýho roku, to mi bylo nějakých těch třináct, čtrnáct, patnáct let. JV: a třeba dělali to taky vaši přátelé? něco podobného? ZP: ne, nevzpomínám si. nevzpomínám si. JV: ehm. ZP: myslím ani brácha si to nepsal, že sem to psal sám.
Zdenek_(1927).txt
ZP: víte co je to sisi? takovej ten štvereček, takovej ten skoro gumovej bombón placatej, já nevim, jestli se to ještě dneska, ještě se to dneska, taková karamelka to byla, ale nebyla to jako karamel z cukru, ale bylo to ovocný, tomu se říkalo sisi a to jedno sisi stálo pět halířů. JV: ehm. em a tady ste psal že na víc sme se nezmohli, než em na to jedno sisi. z jakého důvodu? ZP: neměli sme pení- jak vám řikám, matka byla vdova a moc peněz sme neměli. JV: a kupovali ste si tam to jídlo pokaždé? nebo... ZP: jídlo vůbec ne. JV: tak to sisi. ZP: jenom to sisinko vždycky sme š... JV: a vždycky? ZP: tak snad jo, možná jo. možná někdy sme si koupili nějakou limču, ale kolik stála limonáda, to už nevím. to byly sodovky. ty sodovky eště dneska existujou, byly to ZON, znáte sodovky zonky? JV: ano, slyšela jsem o tom. ZP: no, tak to byla zonka, ta se vyráběla v Třebíči, byly dvě, byla citrónová a malinová byla, červená nebo žlutá byla. tak to sme si někdy koupili tu zonku, nebo tu limonádu, ale to už nevím kolik. chodili sme tam em s kamarádem, eště, ten se menoval Arnošt Sláma, už je bohužel taky po smrti, ten byl syn stavitele. a ten měl em spoustu peněz, jo, tak ten si tam kupoval možná aj i tu limonádu, ledacos, ten měl dost peněz. ale my sme peníze neměli, tak sme museli hodně šetřit.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, a ještě bych se zeptala, kdy ste si to jídlo kupovali, nebo tu tu sisi? ZP: vo přestávce. JV: vo přestávce. ZP: byla dycky přestávka, jo, mezi tou jednou čá- a tou druhou byla dycky chvilečku desetiminutová přestávka, a pak se zazvonilo, třikrát se zvonilo, šlo se zase nazpátek, zhaslo se a promítalo se dál. JV: a kdy se to jedlo? jedlo se to o té přestávce... ZP: o té přestávce. JV: tam... ZP: ne. JV: v sále ne. ZP: v sále ne. mám dojem,
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a ještě k tomu jídlu teda, takhle to chodilo i v jiných kinech, že se nenosilo jídlo do s- ZP: ne. JV: do sálu? ZP: ne. ne. JV: nenosilo. ZP: ne, nenosilo se, jídlo se do sálu nenosilo,
Zdenek_(1927).txt
ZP: ano, m- mělo. dyš se šlo do toho premiérovýho kina, tak to bylo takový trošičku svátek, jo, že sme šli, že sme aj jaksi se lepší voblíkli, do těch ostatních kin se chodilo tak se chodilo normálně, že jo, občansky, ale pak dyš se šlo do toho lepšího kina, tak se šlo asi jako dn- možná už to dneska neni, ale asi jak se chodilo do divadla. jo, že už to bylo něco takovýho lepšího. kdežto do těch ostatních kin se chodilo tak v takovým občanským voblečení, normálně. ale tam se chodilo tak jako ve s- slavnostnějším, ve společenštějším oděvu.
Zdenek_(1927).txt
a to sem chodil teda už potom, dyš mi bylo těch patnáct let, tak to sem chodil aj na ty mládeži nepřístupný, s tou Mandlovou ((Adina Mandlová)) a, turbína ((Turbina)). viděla ste ho?
Zdenek_(1927).txt
že se chvíli se čekalo než vodevřeli kino, pak tam pustili, že jo, hrnuli se k šatně, nedávali sme si vždycky kabáty do šatny, protože to pak sme vodcházeli a zase se muselo čekat, tak někdy si to člověk vzal, položil si to na klín, a pak hnedka s- sme šli pryč. ale em zcela výjimečně sme tam tak to bylo čirou náhodou sme se tam setkali, ale programově, že bysme si tam dávali rande s nějakejma kamarádama, tak to ne.
Zdenek_(1927).txt
před kinem, před kinem ste mohla, tam byl bifet, vodevřenej, tak ste mohla jít do toho bifetu a tam si koupit nějakej, jak řikám tu sodovku nebo čokoládu, bombóny, jo ale jako študáci sme na to neměli.
Zdenek_(1927).txt
JV: a takže teďka bych se zeptala, vlastně to už sme taky o tom hovořili, jestli ste chodil i na nepřístupné filmy, takže to ste chodil, od těch třinácti let ste se pokoušel... ZP: á, um tak snažili sme se dostat, jak řikám, někdy nás někdy nás ten biletář vodhalil a nepustil nás, ale většinou sme se nějak dostali. brácha byl vo ty tři roky starší, tak ten tam už mohl, ale tam mě vždycky nějakým způsobem protáhl a sme šli vobá dvá. JV: em takže ste chodil em se svým bratrem... ZP: jo. JV: na ty nepřístupné filmy. ZP: jo, jo, jo. JV: em, takže jakým způsobem, to ste říkal, že ste se snažil vypadat starší... ZP: jó, to vim, že sme si třebá em že sme si dávali do bot nebo nějaký podpatky abysme byli vyšší, voblíkali sme se, abysme byli starší, že sme nosili třeba ten klobouk, že sme si vzali na hlavu, em sme se dělali trošičku starší, no. JV: a byla v Brně nějaká kina, o kterých se vědělo, že spíš tam tu mládež pustěj? ZP: ne. JV: ne? a bylo třeba nějaké kino o kterém ste věděl, že vás tam určitě nepustěj, že to ani nemá cenu zkoušet? ZP: e em, to záleželo, záleželo to skutečně na tom biletářovi, kterej tam třeba stál a trhal ty lístky, jestli nás tam pustí, ale em myslím, že ne, myslím že ne, nebylo, ne ne ne ne. nedalo by se říct, že byly nějaký benevolentnější kina a nějaký míň benevolent- přísnější. JV: a jaký ste měl pocit z toho, že ste se dostal na nepřístupný film? ZP: nó, bylo to takový em tak cejtil sem se tak jako starší, že em myslím, že em ta závadnost toho filmu nebyla nikdy taková, jak sou třeba dneska filmy, to nebylo, že tam něco se vodehrávalo, nějaký ty milost- ty milostný scény tam bylo, ale jak řikám, takový nějaký milování to si nevzpomínám. vim na jeden film, na kerej sem ale tehdá nepřišel, to sme to byla ta extáze ((Extase)) Machová, jo, to sem ten film sem neviděl, a eště byl jeden jeho film, to se menovalo něco nějaká neděle ((Ze soboty na neděli)) to byla. nevzpomenete si, jak se menoval Machatého ((Gustav Machatý))... JV: neděle, em... ZP: nějaká neděle. JV: teďka nevim. ZP: to je jedno, ale byla extáze ((Extase)) a eště ten jeden film, tak ty sem neviděl ani jeden. to sem neviděl ani jeden z těch filmů. nevím kdy ta extáze ((Extase)) byla, jestli to bylo ještě za prvn- to bylo ještě za první republiky, že? před válkou ta extáze ((Extase)) byla. JV: ano. ZP: Machatého ((Gustav Machatý)).
Zdenek_(1927).txt
JV: em tak teďka bych se zeptala, em, jesi ste chodil do kina bez placení někdy, jestli se vám to... ZP: nikdy. nikdy. jo, počkejte, počkejte. jak sem vám řikal, že sem měl tu vychovatelku, kerá pak se provdala a bydlela v tom Zbýšově a dál, tak s tou sme chodili k těm šaurům ((hostinec U Šaurů)) teda do kina taky dyš tam bylo, tak možná, že někdy, ale em pravidlem to nebylo. JV: ehm. ZP: nesnažili sme se nějak tak. to, vim že se to dělo, jo, že v té hospodě se dalo nějak tam vlézt, to už nevím jak, voknem né, nebo přes em výčep nebo nějak se tam dalo vlézt, ale em neprk- nepraktikovali sme to. měli sme jaksi hrůzu z toho, že nás vodhalej. neměli sme tu vodvahu tam jít teda, no. JV: ehm, a byl ste třeba někdy přítomen tomu, že někoho odhalili a vyvedli ho ven z toho kina? ZP: em ne.
Marie_2_(1921).txt
ehdy se chodilo do kostela, aby se nějaké něco člověk dozvěděl a tak ti lidi chodili do toho kina, to bylo němý, hrál tam ten gramofón s tou troubou a my děcka venkovský sme lezly do oken a dívaly se. Lč: a oni promítali v restauraci nebo v [kulturním] MS: [v restauraci]. Lč: v restauraci. MS: v restauraci to bylo.
Marie_2_(1921).txt
Lč: a dostal- vy ste říkala, že ste tam nakukovali [a] MS: [no,] [nakukovali.] Lč: [a dostala ste] se i dovnitř jako na to představení? MS: to asi ne, Lč: [to byste s-] MS: [to nás] maminka nevzala.
Marie_2_(1921).txt
Lč: a přímo potom v kině ste pak byla v těch Rosicích? MS: [v Rosicích.] Lč: [v Rosicích.] MS: myslím, že to bylo první kino v Rosicích. Lč: a ja- jaké jsou na to vzpomínky, na tu atmosféru, když ste byla prvně v kině v Rosicích (teda)? MS: a mám dojem, že to byl Jánošík nebo něco takového, že sme tam, no to celá Kratochvílka šla průvodem. protože tam bylo jenom ochotnický divadlo a jinak žádná zábava tam nebyla. Lč: takže ste šli s celou vlastně skupinou [lidí.] MS: [no ano], to se chodilo. to bylo ee pět a půl kilometru do Rosic.
Marie_2_(1921).txt
Lč: [ale myslím] teďka ee vlastně, když ste byla malá, jestli ste se s kamarády o tom bavili (.) mhm MS: no, [tak asi, že] Lč: [o kinu.] MS: jo, že co sme nakukovali do toho něm- na to němý kino, tak to víte, že jo, že sme si vykládali. ale tak teda do to úplně do těch raných dětských let, to už člověku, to nebylo tak důležitý a tak to uniká.
Marie_2_(1921).txt
a taky se stalo ee ty předpremiéry tady e v Metru ((Metro)), tam strýc pouštěl ty filmy, tak sem často chodila, že sem se nemohla dostat třeba večer, (nemohli sme), tak sem šla do té kabiny, kde jako ee on pouštěl a dívala sem se tím (.) okýnkem a litm- ee jak to jako jde já vím kolikrát, že ee ten film začal hořet nebo hmm Lč: a to ste [chodila,] MS: [přetrh-] Lč: protože ste nechtěla platit nebo, že to bylo... MS: ne, že sem mohla kdykoliv. Lč: že takhle, že s- MS: že sem mohla kdykoliv, když sem měla volno. ale jinak my sme měli určený a to sme se já sem se aspoň těšila, nechci mluvit za muže, opravdu do toho do každýho kina sem se těšila. co bude novýho a tak. jak to dopadne a já sem si domýšlela potom. Lč: takže vy ste tam chodila navštěvovat strýce a proto, že ste si mohla jen tak nakouknout na film. MS: no byly děti, už to nešlo a manžel třeba pracoval, tak děcka byly třeba v družině, tak já sem odběhla on pouštěl myslím od tří hodin to bylo, nebo jak to bylo. tak sem (došla z toho jak tam byla), no ale jinak sme si kupovali li-, to byly levný lístky.
Marie_2_(1921).txt
MS: [já sem] neměla nikdy s nikým ee ee předplatný v ee do kina, nebo dopředu, to sme si koupili lístek když byl, ale většinou sme kupovali lístky když sme šli. do toho kina. já si nevzpomínám, jestli jako to předplatný se kupovalo, já myslím, že ne. jenom třeba do Alfy ((Alfa)) jak byly ty velký kina, do skaly ((Scala)) tak to už snad jo, ale
Marie_2_(1921).txt
Lč: . a ee ty vlast- to jak bylo to kino vybavené, jak bylo zařízené, hrálo to nějak roli pro vás, že byste do něj chodila radši, nebo ne? MS: ne, nám to bylo [jedno. my když] Lč: [to vám bylo (jedno).] MS: vidíme jako, viděli sme kino. a mohli sme být dot- v tom kině. a mohli sme vykládat o tom kině. ale, to [nebylo] Lč: [takže to] pohodlí [nehrál-] MS: [za války] to nebylo. my sme byli tak nenáročnej národ, že nám stačil kolikrát když nebyly, tak obyčejná židle nám přistrčili tam, abysme to viděli.
Marie_2_(1921).txt
mnohdy sme šli až... Lč: až [na hlavní] MS: [po žurnále]. Lč: až na hlavní až hlavní (na) hlavní program. [a] MS: [protože] to se opakovalo třeba v kině podobný Lč: mhm. MS: ne třeba úplně stejný, ale určitý části stejný co byly předešlý. [co tam] Lč: [takže] MS: měli dávat? Lč: takže lidé přicházeli i v [průběhu toho] MS: [mhm. po žurnále] moc. Lč: moc? MS: někdo neměl čas, někdo schválně. Lč: mhm. MS: tak po žurnále chodili.
Marie_2_(1921).txt
Lč: a chtěla byste třeba říct ještě něco, o čem sme nemluvily? takhle nějak, že byste si vzpomněla na něco, třeba jestli ste chodila ste se nějak zvláštně oblékali, když ste šli do kina, nebo na takové společenské vlastně drobnosti. MS: do divadla se chodilo, to co nejlepší ste měla na sebe. do filmu se chodilo, v čem ste chodila do práce. Lč: normálně. MS: to se už neoblíkalo a ee čistý (.), ale (.) já podle sebe já vím třeba jako v knihovně, tam sme chodily ženský, jednak sme chtěly být líp oblieč- oblékaná jak oblečená jak ta druhá, tak tam sme střídaly hodně a měnily často. my sme tam nosily bílý pláště, ale do kina se chodilo (.) v čem ste šla do práce. to ne, to nebyly možná v neděli když se šlo, tak š- byli lidi svátečně oblečený, to ano. Lč: a takže ste vnímala třeba to, že se chodilo v některý den ste chodili do kina, nebo, že by se teda v neděli chodilo jinak oblečený jak [v pátek.] MS: [v neděli] se chodilo slušněji obleč- to se d- by chtěl být každej nastrojenej v neděli, to byl svátek. ale ve všední den ne. Lč: a obvykle ste teda chodili do kina v který den v týdnu? MS: ježiš to už vám neřeknu. rozhodně v sobotu sme chodili a jestli sme nechodili ještě ve středu. prostě jak se tam měnily, ani nevím jestli v těch kinech se hrálo v těch menších každý týde- každý den. jestli to nebylo dvakrát v týdnu, já už si to nepamatuju. (..) to musí doplnit Laďa. (.) škoda, že tady není.
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: ale nejvíc co sme jako (.) chodili do kina, tak sme chodili když sem byla v tom květinářství, tak jako kamaradky sme se vždycky JV: mhm JJ: domluvily (.) a šly sme (nětam), sme šly třeba (.) ve tři hodiny ee po- prostě vodpoledně do kina do jednoho JV: aha JJ: a tam skončili (.) a honem sme utikaly že do JV: [a to ste to ste] JJ: [tak bylo to] mládí, že JV: to bylo za války ještě? JJ: no to bylo za války
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [tudíž ste vlastně] šly do jakého kina (.) ne- (nejbliž)? JJ: no my sme většinou se domluvily, zašly sme si na naměstí Svobody že JV: mhm JJ: a to sme šli (.) podle toho jak, většinou sme byly v Alfa pasáži ((kino Alfa)) JV: mhm JJ: ne (.) a teď třeba v Moderně ((Moderna)) to bylo zas v Jaltě ((Jalta)) ne JV: mhm JJ: tak sme zas honem utikaly JV: [(šly ste) ( )] JJ: [na na dalši] tohle, to nam tak akorát vyšlo, jo JV: mhm JJ: no tak podle toho, jak co kde dávali, no (.) tak
Jarmila_2_(1925).txt
JV: ee dostala ste se třeba někdy v životě v tom dětství nebo (.) dospívání na nepřístupný film? JJ: ((nejspíš kroutí hlavou)) JV: ne? JJ: em ((zamítavě)), (to sme šli většinou) to co (.) vybrali JV: hm JJ: pokuď sme chodili do školy, tak sme prostě tak nějak nechodili JV: hm JJ: po kinách (.) jo
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: [ne ne ne (.) my sme] prostě jako třeba se domluvili JV: no JJ: už v práci, že, že v nedělu se sejdeme (.) sme se většinou sešli na náměstí Svobody a to taky (.) já sem nemohla jít (.) zebrat se a a jít jako to já sem (musela) JV: hm JJ: když sem chtěla jít, tak naša maminka řekla až umyješ nádobí, tak můžeš jít (..) jo, to nebylo jak dneska JV: takže nejčastěji ste chodili JJ: [no] JV: [do] ee na náměstí Svobody do kina [a pak do Alfy]? ((Alfa)) JJ: [ne, my sme] se zešli na náměstí Svobody a teď sme šli (.) teď sme třeba šli se někam podivat a pak sme šli zrovna do kina
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: ne no tak my sme, poněvač my sme byli v tom obchodě zaměstnaní, tak my sme už jako em tak voni tam měli všelijaký takový ty časopisy tak už sme [třeba] JV: [hm] JJ: ty, tam dávají to a to (.) jo, tak dem JV mhm JJ: šéf nám třeba (pops- ee když) bylo to nějakej filmu, tak nám většinou šéf jako vob- vobstaral lístky už, jo JV: hm JJ: tak sme šli JV: aa e... JJ: takže to bylo jako taklec tam [(to bylo)( )]
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: a někteří vím (.) že dokonce vím, že hodně chodili lidi až po tom týdeníku JV: mhm JJ: to ste slyšel, že teprve se to vlastně (.) tam jdou lidi JV: hm JJ: až vijou, že už bude po týdeníku
Libuse_(1929).txt
a chodila sem do toho kina eh většinou se svými synovci, eh protože protože moje matka mi na kino nedávala peníze nebo nějaké kapesné sem vůbec nedostávala, no a protože teta mi dala korunu na kino, ale musíš si vzít kluky sebou. no a děti byly malé, jim byly třeba tři čtyři roky, tak sem si kluky posadila na na kolena a když už sem byla moc unavená, tak sem je posadila na židli a sama sem si šla stoupnout vedle lavic, když začli zlobit, no tak sem si je zas musela vzít, ale přece jen to bylo nějaké kino,
Libuse_(1929).txt
SM: na filmová představení? LS: na filmová předs- samozřejmě do kina. to byly obyčejně jako vybrané filmy, které buď ideově nebo zajímavé pro děti nebo ne- někdy také bylo protože ehm to bylo jakoby za odměnu, na konec školního roku a tak.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a chodila jste jako dítě někdy i na nepřístupné filmy? LS: ne ne to v životě ne SM: [mhm] LS: [ty] dávali jenom večer, tak to vůbec to, já sem ani nevěděla že sou přístupné nebo nepřístupné to vůbec já sem večer nechodila nikam, to.
Libuse_(1929).txt
jestli je důležité, jaké filmy sem viděla tak ty filmy byly obyčejně takové dobrodružné co byly pro děti, to bylo odpoledne že večer sem nechodila takže třeba ta Tarzan a zelená bohyně, to bylo mé oblíbené, a protože to bylo několik dílů, tak když to dávali, tak sem si vymodlila vždycky abych dostala peníze na kino a mohla jít se na to podívat
Libuse_(1929).txt
SM: mhm. ehm a chodila jste někdy do kina bez placení? LS: ne. no, chodila sem do kina bez placení, ale až po válce, kdy v královopolským kině ((Besední dům nebo Union - později Morava))) moje dě- moje jedna teta, byla biletářka, SM: mhm LS: no a tak moje děti i mě tam jakoby propašovala až už se hrálo, tak se objevila někde, anebo nám přistavila židle, protože do kina se chodilo dost, no a děti třeba viděly všechny ty indiánské díly s old četrhendem ((Old Shatterhand)) a vinetúem ((Vinnetou)) tak to byly úplně zamilované do toho, tak já někdy sem se šla také podívat s nimi ale jinak.
 
Atlas.ti kód
373
 
Rodič kódu
Návštěva kina
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno