Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název kódu
Chování diváků v kině, atmosféra v kině
 
Citáty — Kategorie citátu
Dagmar_(1929).txt
LR: [nene, to nemyslim, myslim něco jiného, třeba...] takže vy ste si koupili v bufetu něco, a mohli ste si to sníst v kině [nebo bylo to normální] DB: [to nikdo nedělal]. LR: ne? vůbec ste nejedli, [nepili] DB: [ne], to bylo jak polodivadlo. [vám říkám], to ne to si LR: [to bylo jak...] DB: když někdo zašustil bonbónama pytlíkem, tak už se všichni votáčeli a napomínali a prostě, už jim to nebylo [vhod] LR: [mhm] DB: aby tam někdo jedl ňákej čoklbuřt, []
Dagmar_(1929).txt
[ste] si něco dala, když prostě e tam člověk přišel a měl těch tu čtvrthodinku, koupíte si lístek, než sejdete dolu do skaly ((Scala)) třeba, když se [chodilo] LR: [mhm] tam bylo schodů jak do toho do e do tunelu někam, a ta ještě myslim jede [skala] ((Scala)) LR: [je], je skala ((Scala)) no DB: jo, teď si to uvědomuju. no a už mně to nic neřiká. no tak tam ste si něco dala, koupila ste si čoko- čokoláda se jedla, to jó to se jedlo. ale aby tam někdo si rozbalil salám a nebo vlašák nebo picu ((pizza)), tak to ne, to vůbec. ne ne ne ne ne, ne.
Dagmar_(1929).txt
LR: a když se promítal ten film, tak mě by zajímalo, jestli ste nějak hlasitě reagovali na [něj] DB: [vyloučeno] LR: ticho DB: vyloučeno LR: mhm DB: [ne] LR: [takže] ste se ani vůbec třeba nebavili [s s jinými diváky. zasmáli] DB: [zasmá- zasmáli sme se], LR: [mhm] DB: ale to bylo [všechno]. někdo si zaplakal. jo taky, chodili ubrečený z kina,
Dagmar_(1929).txt
akže ste se vůbec třeba, když ste seděly vedle sebe s kamarádkou, tak ste si ne- tak ste si říkaly až po skončení [toho filmu] DB: [to se vůbec, né, to vás okřikovali druzí] LR: mhm DB: klobouk, když si dáma nechala, tak, sundat klobouček, milostivá a takle [no] LR: [mhm] DB: to s- se chodilo třeba i v klobouku no. nebo ň- to to to nebylo, to řikám, to b- to bylo tak společenská takový společenský setkání spíš než... každý se tam choval tiše, slušně a (.) no prostě, to je vše. tiše a slušně
Dagmar_(1929).txt
LR: ((smích)) a když se třeba publiku ten film líbil, tak mě by zajímalo, jestli pak třeba následoval [někdy i potlesk. jo?] DB: [tleskali? ne. ne.] LR: ne? vůbec? [nikdy ste nezažila?] DB: [ne ne ne ne ne] ne, ne
Dagmar_(1929).txt
DB: vůbec takový projevy m, ne to nebylo, to nebylo, nepamatuju si vůbec LR: mhm DB: to bylo všechno v tichosti a... tak jak se chováte v divadle [dneska] LR: [mhm] DB: tak se choval tak se lidi chovali v kině. LR: mhm DB: to bylo něco jinýho
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a třeba da- dalo se bavit při filmu? nebo bavili [se di-] LH: [v tom] kině? PV: ano. LH: no né, no dyť tam bylo ticho, abysme slyšeli. PV: hm LH: jak vás mohlo napadnout, že bysme se bavili v kině. to sme se bavili po cestě, dyť my sme měli z toho Králova Pole zase cestu em těma, pod lesem, do Zamiku, do Zamilovanýho hájku, jak se tam říká, v Králově Poli. a to sme šli porád kolem lesa. kdepak bysme se bavili v kině, anebo prostě tohle.
Ludmila_(1923).txt
LH: takže kdepak bysme měli ((směje se)) v kině sme seděli jak putičky a koukali, PV: ((směje se)) LH: voči vykulený, prosím vás, dyť vy si nedovedete přestavit, co to bylo jako když ee sme se my narodili.
Ludmila_(1923).txt
PV: a co se dělo o přestávce? LH: no tak nic, seděla ste na místě, no protože ste neměla kam jít, nanejvýš že člověk musel někam jít. PV: jo. LH: ale většinou ste jako seděla. PV: hm a byl tam ňákej program, nebo... LH: ale ono těch přestávek pravděpodobně nebylo moc. on byl jako předtím ňákej ten ee ty zprávy nebo něco? a oni tomu říkali, jak se tomu tehdá říkalo, já nevim. no a pak ste si sedla a seděla ste celý film, abyste jak si šla něco koupit, tak to si ani nepamatuju. řikám, tam nebývalo žádné občerstvení spíš.
Ludmila_(1923).txt
ale že by se odcházelo, to leda když někdo musel odejít, tak šel, protože musel odejít, a ani to moc nebylo. em-em. takže,
Helena_(1927).txt
ale e smůla byla v tom, že já sem zase nesnášela, třeba já sem nesnášela jízdu ani autem dobře, a tam to byl film, kde zrovna na začátku jela tak jakoby lokomotiva do obecenstva, LR: mhm HH: a mně vám se udělalo špatně, já sem začala vlhnout a voni vlastně z toho filmu neměli nic, ani já, protože my sme museli honem hledat něco a ven. víte, LR: mhm HH: tak na toto je špatná vzpomínka
Helena_(1927).txt
LR: [mhm]. a bavila ste se během projekce filmu s ostatními diváky? HH: né LR: ne. HH: ne ne, to by mně bývali ani naši nedovolili, abych rušila. ((smích)) LR: a reagovala ste vy nebo někdo ostatní hlasitě na ten film? HH: ne, já ne, ale byli takoví, když [sme chodili] LR: [mhm] HH: ee na ty třeba tam seděli kluci, a když se tam líbali, tak ((napodobuje zvuk polibku)) dělali tak víte ( ) něco říkali, to kluci hlavně, LR: mhm HH: děvčata, my sme nebyly takový. ((smích)) LR: mhm. a ozýval se během filmu, nebo po jeho skončení potlesk? někdy ste zažila... HH: ne, ne to sem- to sem nezažila, ne. LR: hm HH: to sem nezažila, ačkoliv některý filmy by si to třeba zasluhovaly, ale to sem nezažila.
Helena_(1927).txt
[mhm]. a pamatujete si, jak se diváci v kině v době protektorátu chovali? jesi tam byl nějaký rozdíl, když přišel ten protektorát? HH: hm nebyl, nebyl, lidi nic, že by vykřikovali něco nebo, tak se chovali, to to ne, LR: mhm HH: možná že si to řekli pak venku ale v tom kině, LR: mhm HH: byl, bylo ticho, no.
Edita_(1926).txt
KH: no a z těch týdeníků pamatujete si něco, co tam bylo, reagovali na ně nějak diváci? EB: ne, ne ne, vůbec se, ne ne ne, vůbec se nereagovalo, to by si nikdo nedovolil zareagovat nějak, aby kritizoval nebo (.) nebo .
Edita_(1926).txt
to víte že jo, že sme vzpomínaly vždycky jak to co bylo a jak to dopadlo a hodně sme říkaly bylas na nějaký film, a byls tu štanvykovou ((Barbara Stanwyck)) právě a ona dělala nějak prostitutku a byla na tom špatně a měla ee dítě za svobodna. my sme hrozně tam plakaly, jo, v kině a i když sme šly z kina tak sme plakaly, až domů sme přišly a rodiče, co s nama je. a tak sme jim vykládaly jak to bylo smutný a (.) takže my sme reagovaly tak
Edita_(1926).txt
anebo sme byly na kora terí ((Kora Terry)) a to hrála mm německá herečka a hrála dvouroli, marika rek ((Marika Rökk)) hm ta hrála dvouroli a byla špatná a jedna byla dobrá, ta špatná tenkrát padla propadišť- propadlištěm a my sme s Blankou v kině vstaly a pleskaly a bravó a ((smích)). my sme reagovaly hrozně, no byly sme mladý děvč- děvčiska, že. ((smích))
Edita_(1926).txt
KH: hm. no a měnilo se ňák chození do di- do kina, nebo ty diváci jak se chovali, když končila válka? EB: já mysím že ne. (.) tenkrát sme museli být rádi že sme rádi, že.
Edita_(1926).txt
a ne- e anebo sme byly v kině a e tam byl takovej problém ee byly to sestry a jedna hol- jedna hodná a druhá zlá ee a jo ale to už bylo ne, to bylo taky, to bylo za války a ee nevím jak se to menovalo a to byla (...) no nevím která herečka ale ona dvě roli, špatnou zlou a hodnou LG: mhm. EB: a ta hodná právě měly na jevišti vystupovat ta jedna z nich a ta zlá propadlištěm šla dólu a my s Blankou, se menovala ta moje kamarádka, sme stouply a pleskaly v kině. a bravo, jo, a teď sme si najednou lidi se po dívali a to všechno e co vyvádíme tak sme si sedly a sme se tam no. jo to hrála marika rek ((Marika Rökk)) LG: marika rek ((Marika Rökk)) EB: to byla marika rek! ((Marika Rökk)) tenkrát no, jak se film menoval to už nevím ale...
Edita_(1926).txt
G: hm a jako teda když když ste chodila jako dítě do toho kina tak měla ste ve zvyku konzumovat nějaké jídla nebo nápoje? EB: né, ne ne ne. LG: ne? EB: ne ne ne. LG: a bavila bavila ste se s tou kamarádkou během té projekce? EB: v kině? LG: mhm. EB: kdepák. LG: ne? EB: kdepák. LG: a pamatujete si, že by třeba někdo (.) nemyslim třeba vy nebo ta vaše kamarádka, ale kdokoliv [z toho sálu]... EB: [nerušil] nikdo. LG: takže... EB: ne. LG: ne? EB: ne, ne ne. Ne ne. LG: a třeba tleskali po skončení toho filmu (.) lidi? EB: tak to si nepa- myslím, že ne (.) myslím, že ne.
Edita_(1926).txt
LG: a pamatujete si jak se v tom kině ee během toho protektorátu ti lidi chovali? (.) jako jestli třeba já tu mám napsané, že se třeba promítal ten týdeník a objevil se se tam třeba Hitler nebo (..) jestli bylo po- jestli bylo povinné hajlování a takové věci? jesi se se to muselo během toho týdeníku dělat? EB: ne. LG: ne? EB: já sem v životě bych nehajlovala. LG: jo jasně. EB: v životě. LG: ale jestli ste třeba neviděla jiné lidi? EB: tak to s- já si toto fakt LG: mhm. EB: nepamatuju. ale j- to vite že byli potřeš- jéžišmarija to je v každé době.
Vera_(1923).txt
SM: to jo no. (.) no tak, já se vás teďkon zeptám, jak jak ste se obvykle chovala v tom kině, VB: hm no dobře sme se chovali. nepovídali sme během filmu, SM: nepovídali ste si? VB: ne. to sme si nepovídali.
Vera_(1923).txt
SM: e a stalo se že byste třeba jedla ňáké jídlo nebo něco pila během toho filmu? VB: ne, to sme, takhle sme se potom až sem chodila s manželem, tak sme se takhle, jednou zaplatil vstupenky manžel a jednou já. a jednou koupil on, byla taková cukrárna na Křížové na Starém Brně a tam menovalo se to Rupa, já nevím co to bylo za zkratku, SM: hm VB: to byla továrna Rupa, SM: mhm VB: jak byl rop, byl taky taková cukrár- tak kdy- vyráběli cukrovinky, a tak tam sme si koupili třeba za tu cenu, toho lístku, za tu korunu, ste si koupila třeba na to nikdy nezape- nezapomenu, taková to byla směs čokoládová s burskými oříšky, a to stálo dvě koruny deset deka tam, SM: mhm VB: takže tam sme dali za kino dvě koruny a ještě jsme měli s sebou bonbóny, SM: ((smích)) VB: bonbóny ne, ale bonbóny takhle ty, ty tvrdý ani ne, ale tak z té čokolády něco, SM: mhm VB: nebo tyčinky byly takové čokoládové, takové jenom asi tak SM: a to ste, to ste teda potom jedli v tom kině? VB: však to nebylo, to nešustilo, [to ani ne to bylo] SM: [no jasně] VB:
Vera_(1923).txt
SM: ((smích)) e a pamatujete si že by třeba n- ňácí diváci hlasitě reagovali na ňák- na některý film? VB: no, vykřikovali tam někteří, když byly ty cizí filmy potom jak začaly, tak bylo to třeba (.) já si pamatuju na ňáký kovbojský film, a tak vykřikovali chlapci, nenech se, anebo dej mu to, nebo tak jako aby ho zbili, SM: mhm VB: a takhle v tom smyslu, to tak, ale to se nám nelíbilo. to i manžel [odsuzoval] SM: [mhm] VB: jako kluk, že? jemu bylo tenkrát devatenáct, mně bylo, on byl o rok jenom starší, (mně) bylo osumnáct.
Vera_(1923).txt
SM: mhm (.) a pamatujete si že by se třeba během filmu nebo po filmu ozýval ňáký potlesk? VB: ani ne. SM: ne. VB: ne, to si nepamatuju, SM: mhm VB: ne. to si povídali, to bylo pěkný, nebo to nestálo za to, na to sme nemuseli chodit a tak, to byly takový připomínky. ale tleskat nebo takhle to nebylo. SM: m-m, m-m VB: no. to si nepamatuji ani ve městě, třeba v tom Kapitolu ((Kapitol)), ne. nepamatuju si že by, to v divadle ano, tam je to asi tak samozřejmě, že?
Vera_(1923).txt
SM: mhm a pamatujete si třeba j- jestli jestli to chování, nebo jak se ňák, cho- VB: ne, SM: cho- chovali diváci během toho VB: ne [ne ne] SM: [představení?] to si nepamatujete? VB: to si netroufali, to víte, že to bylo takový dost hlídaný no, SM: mhm takže takže VB: no, SM: když třeba se objevil v týdeníků e Hitler tak, VB: no, SM: tak nikdo, nikdo nic s- VB: kdyby někdo dělal ňákou poznámku, to víte, to bylo jak e teď potom za těch komunistů, to to bylo taky jak za Hitlera. SM: mhm mhm VB: hlídali jeden druhýho, byli lidi takoví prospěcháři, kteří z toho těžili, SM: hm VB: když někoho udali
Vera_(1923).txt
SM: mhm a pamatujete si že třeba, když už se fakt opravdu blížil konec té války, že by se ňák změnilo to chování těch diváků v kině? nebo VB: ne.
Vera_(1923).txt
SM: mhm a pamatujete si třeba na atmosféru těch těch představení, jestli se to ňák lišilo VB: kina byla plná, chodili lidé do kina. obzvlášť tady v jak říkám u nás, tam, SM: mhm VB: ale i ve městě, ve městě. bylo hodně potom, později po- tak za čtyři, za pět let už byla kina vyprodána.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm, a pamatujete si na ňáký konkrétní zážitek, takhle když ste byli celá třída i s panem učitelem, VB: no z kina z kina to ani ne, protože to sme byli jako puťky [tichučko]
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm a během projekce toho filmu, bavili ste se s diváky? VB: kdepak. LR: vůbec. VB: to bylo tichůčko. LR: mhm (.) a během filmu někteří jiní diváci nebo třeba i vy h- reagovali jste ňák hlasitě? VB: ne. LR: ne. VB: (to) si nikdo nedovolil. LR: vůbec. mhm. a alespoň třeba potlesk během filmu nebo po jeho skončení, že se třeba opravdu film líbil, VB: [no to až cestou to]
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm a když už ste teda v tom kině byla, tak nepamatujete si třeba, že by se diváci smáli tomu filmu německému, nebo vůbec ňák třeba hučeli, VB: em-em LR: a nepamatujete si, že by se v protektorátu v kině hajlovalo? VB: [to sem nezažila] LR: [třeba během týdeníku] VB: ne, LR: ne VB: to sem nezažila.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm. vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich atmosféru? VB: no tak když e ukazovali v Praze, jak to bylo, LR: mhm VB: jo a ty tanky a to všecko, nebo když bylo to ki- e parašutisti v té Praze, LR: mhm VB: tak to e vždycky dobře vykřikl [nějakej ten kluk] LR: [aha aha] VB: ale tak že by někdo hajloval nebo, to ne. LR: mhm VB: to sem neslyšela (nikde).
Jarmila_(1926).txt
JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti. JV: [to ste říkala.] JC: [a já sem ho] musela vopatrovat, a von mně tam tolikrát utekl a tak ho honil ten pán Kobza tam dělal toho
Jarmila_(1926).txt
a já si pamatuju, ty první řady, já sem vám to už možná tam do toho telefonu říkala, JV: hm JC: tam byly, tam seděli vždycky ti kluci všelijací, ti ma- menší, a když byly ty kovbojky, tak to všecko drnčelo, jo, ale tak ňák ni-
Jarmila_(1926).txt
no tak to se šustilo ňáký ty cukrlata, jo, ale jakorát ty děcka v těch prvních, a vždycky tam chodili takový, takový jak bych řekla trošku nezvedenci do těch prvních řad, jo? taky sem si nikdy nesedla, jo? JV: to ste měla špatnou zkušenost. JC: to, to né, tam ti byli, a voni řádili, jak ty kovbojky, to bylo těch kovbojek hodně, to si... JV: takže docela jako hlasitě se dá říct teda. JC: jó, nó, ale říkám vám, jestli, jestli je někdo vyhnal, to nevím, ale mně teda honili, mně toho Toňana mně honili. von mně vždycky ňák utekl, se mu to nelíbilo. JV: a teda asi většinou kluci reagovali při westernech. JC: jo jo jo. JV: ale naopak, když ste byla na nějakém romantickém filmu, tak to asi tam moc kluků nebylo, JC: ne. JV: v první řadě.
Jarmila_(1926).txt
JV: [a bavila ste] se třeba během projekce s jinými diváky? šeptali ste si, ňák, když vás něco napadlo, JC: no tak sme tak byli, já si myslím, že sme, ani si nedovedu představit, že bysme dělali ňákou tu, JV: nechodila ste do první řady. JC: ee ňákou když se školou. že nás tak ňák, že sme byli takoví ukázněnější, si myslím.
Jarmila_(1926).txt
no vlastně byly pořád ty filmy, ten, já nevím Kristián kdy byl, ale třeba to Hotel Modrá hvězda, to bylo takový teplo v té sokolovně ((Kino Sokol v Líšni)), že všici byli v košilích jenom, jo, a strašný teplo, takže se mně to tenkrát zdálo, že jako do toho kina ee přece šel každej lepší voblečenej, nebo to, já nevim, JV: hm JC: to se spíš na to [hledělo, víte?] JV: [oblékali se (lépe)] JC: a pak to tajdle se najednou všichni svlíkli z těch sak, protože bylo strašný teplo, no. JV: hm JC: tak to bylo za války ještě, ten Hotel Modrá hvězda.
Jarmila_(1926).txt
JC: no muselo tam vo něco jít tak jako, no ňákej problém a to, a tak. to sme si aj poplakali, že, třeba voni třeba byly ty časopisy, za války byla Moravanka, Hvězda, List paní a dívek, a ve hv- teďka ty romány vycházely a byly zfilmovaný, jo? tak to bylo, ty Umlčené rty, to vám, to bylo takovej film, to muselo být za války eště, JV: hm JC: protože vona ee nějak měla ňákou nehodu a ztratila paměť, dceru si vzala bohatá rodina, a vona u ní sloužila. to sme proplakali všecko, to se, [to se plakalo, jo.]
Jarmila_(1926).txt
JV: ee vzpomněla byste si, jak se třeba diváci za protektorátu chovali při filmových projekcích? jestli třeba někteří hlučili, nebo naopak tleskali, smáli se. JC: to sem, tleskat sem v životě v kině nezažila. JV: ne. JC: to jak teď třeba čtu, že to mělo ee jako tohle, odezvu, tak to, to ne, to se tak... JV: vzpomněla byste si, že třeba někdo ee při filmu hajloval? když se třeba na plátně objevil Hitler ((Adolf Hitler)), JC: ne JV: tak někteří ze strachu se přidali k [Němcům.] JC: [ne, to ne.] to, nebo sem se nedívala, nevim, to mě ne to, JV: nevšimla ste si. JC: myslím, že tam jich bylo málo, to si vzpomínám že tam jich bylo málo, taky se k Němcům dali někeří,
Jarmila_(1926).txt
nebo ty ty Umlčené rty, že vona vlastně to dítě vidí, svý, už se jí zase měla ňákou buďto příhodu, že se jí ta paměť vrátila, a teď vona si bere bohatého, a tak nechce se přiznat, že je matka, tak to sme prožívali, to se plakalo [v kinech.]
Vera_(1913).txt
a moc ee tam taky moc letěly ty valčíky štrausovy ((Johann Strauss)) LR: mhm VP: a třeba byl takovej nějakej film se štrausem ((Johann Strauss)) a ty valčíky třeba některý a tak to třeba aj když se hrál Na krásné modré dunaji der blaun donau šénem donau ((An der schönen blauen Donau Donau)), tak se lidi vstali LR: mhm VP: to bylo jako taková jejich jakoby hymna takovej začátek, jo LR: mhm VP: to se mi dycky strašně líbilo
Vera_(1913).txt
LR: mhm dobře. a bavila ste se během toho filmu s diváky? VP: né LR: ne. a reagovala ste vy nebo ostatní diváci nějak hlasitě na ten film? VP: hm to myslím, že sme nereagovali LR: mhm VP: to myslim, že ne. to nebyly takový filmy snad aby člověk na to nějak ee eee (...) se e zúčastnil tak přímo LR: mhm a během filmu nebo po něm, ozýval se potlesk někdy, pamatujete si, že by se někdy tleskalo během filmu nebo po filmu? VP: (...) na filmu možná ne, ale třeba na tom Voskovci a Wérichu ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) to sme ve- v divadle LR: v divadle ale [né na] VP: [v divadle] LR: né ve filmu VP: no a na filmu myslím, že sme ne- že to sem se, ne, takhle nezúčastňovala.
Vera_(1913).txt
LR: mhm (.) a jak se v- v době protektorátu diváci chovali v kině, pamatujete si nějaké rozdíly, že by tam byly? VP: kdo tam chodil? LR: kdo tam chodil, nebo třeba, já nevím, že by třeba hučeli během týdeníku nebo (..) VP: já sem to nesledovala. LR: mhm mhm VP: to mě celkem nezajímalo.
Vera_(1913).txt
LR: mhm a lidé se chovali jinak v době toho protektorátu, když se dívali na film? VP: tak to myslím že [ne]. LR: [ne]. VP: to já si [nepamatuju] LR: [mhm] VP: nic takovýho LR: nepamatujete si, že by třeba hajlovali během promítání VP: jo, tak to [ne].
Eva_(1928).txt
ES: z Kounicově sme šli v první třídě. a byl to film o Ja- o Kozinovi ((Psohlavci)). LS: o Kozinovi to byl film. ES: o Kozinovi. a tím pádem jak se tam objevil ten duch, tak já sem okamžitě vyskočila, chtěla sem si sednout, jenomže sedadlo sklaplo a já si sedla na zem. ((smích)) takže to byl-
Eva_(1928).txt
ES: jenomže když to byly katastrofální okamžiky, tak sem zavřela oči. ((smích)) LS: ((smích)) jo, jo. ES: když se někdo topil nebo někdo někoho vraždil, nebo když tam byla nějaká rvačka, tak
Eva_(1928).txt
vždycky zavřela oči.
Eva_(1928).txt
LS: ((smích)) a třeba, když byste ještě měla říct, jestli ste nějak živě reagovali, v průběhu toho představení na ten film třeba hlasitě nebo ste se bavili. ES: no tak to víte, že když se tam objevil ten duch, takže kino jako, to bylo zřejmé, že děcka jako vzdychaly nebo (..) vyjekly.
Eva_(1928).txt
ES: chodil se svojí babičkou, ee, to bylo kino někde na Starém Brně, a protože ona chuděra byla analfabetka, tak si brala mého manžela, kterej jí četl titulky. LS: aha, takže v tom kině se promítaly ty němé filmy? ES: němé filmy s titulkama a můj muž té babičce ty titulky četl. ovšem od diváků byl okřikován, že? a nebylo to vítaný. LS: a to bylo až po válce ale, zřejmě. ES: ne, to bylo za první republiky.
Eva_(1928).txt
LS: jasně. a třeba vypozorovala ste nějaké změny v chování diváků v tom kině? po tom roce třicet devět? změnilo se nějak chování diváků v kině? ES: na českých filmech diváci se projevovali, kdež- LS: a jak se projevovali třeba? ES: ee smáli se, když byla nějaká vtipná scéna. ale (..) hrobový ticho za protektorátu. nedali vůbec najevo, jestli se jim to líbí, nebo nelíbí, prostě- LS: i u těch českých filmů, myslíte? ES: i u čes- prostě byl, byl klid a pokoj, protože každej se bál. LS: aha, takže lidi měla strach projev- ES: strach dávat, ano, svoje pocity najevo. ano.
Miroslav_(1931).txt
AV: mhm, (.) vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina? MH: jé, tak to vám neřeknu. počkejte, to bylo ještě před válkou, AV: mhm. MH: a vím, že jsem tehdy dostal, už nevím, co to dávali, že jsem dostal strach, že jsem utekl ((smích)),
Miroslav_(1931).txt
MH: [a] se mně stalo, že jsem přišel do kina a teď jsme se tam dohadovali o místo, přišel pořadatel a povídá, dyť vy to máte <úplně do jinýho kina> ((smích)).
Miroslav_(1931).txt
AV: mhm. á během toho té projekce toho filmu jste se třeba bavil s jinými diváky, nebo jestli [jste] MH: [ne]. AV: nějak komunikovali, MH: ne, ne. AV: soustředěn na plátno.
Miroslav_(1931).txt
AV: mhm, vzpomenete si na nějakou třeby třeba i hlasitou reakci během filmu, že třeba lidi začli tleskat něčemu, tak spontánně [uprostřed], nebo pískat. MH: [jo], tak to jsem zažil v osmašedesátým, AV: mhm. MH: to už bylo po okupaci, kdy koncem roku dávali tady v Moderně ((Moderna)) na Dominikánským dávali vod Jasného ((Vojtěch Jasný)) Všichni dobří rodáci. AV: ano. MH: a to skončilo a celý kino vstalo a tleskalo. AV: mhm, mhm. MH: (to ještě) bylo pod vlivem té okupace, že? AV: ano, hm.
Miroslav_(1931).txt
MH: [akorát] takovej zážitek, to bylo někdy v sedmačtyřicátým si vedle mě sedly dvě cigánky, AV: hm. MH: ještě v těch barevnej šatech a ty smrděly
Miroslav_(1931).txt
MH: člověk přišel těsně před začátkem, že tak, a člověk si sedl a hned zhasli a...
Miroslav_(1931).txt
MH: v sedmačtyřicátým dávali v Alfě ((Alfa)) nějakej ruskej film o operaci oka. AV: hm. MH: a jak se to (jen) běželo, mně se (udělalo) špatně, jsem vyšel ven a oni už na to byli zvyklí a řekli, vám je špatně, jo, tak tady máte vodu. ((smích)) AV: ((smích)) ((smích)) MH: (zpočátku) to bylo dobrý, jak říkám, ale pak ukázali zblízka to voko, jak se to chvělo, že jo, tak... AV: přes celé plátno, přece jenom. MH: no.
Marie_(1921).txt
Lč: a když ste v tom kině byli, tak jak ste se chovali, měli ste ve zvyku konzumovat ňáké jídlo nebo nápoje? MD: a tak to většinou ne, to ne, to ne. Lč: a bavili ste se během projekce? MD: né, to ne, to zas musím říct, že sme byli slušně vychovaný, [to teda ne]. Lč: [takže ste třeba] nereagovali nějak hlasitě na film [nebo tak]. MD: [né] to ne. Lč: a pamatujete si, jestli se třeba po, během filmu nebo po jeho skončení tleskalo? MD: to teda nevim, to ne, to snad ne.
Marie_(1928).txt
LH: jasně. no a v té době, jak vy ste se obvykle v tom kině chovala? em jestli třeba v tom kině v té sokolovně, jestli se třeba j- jedlo něco v průběhu promítání? MB: ne, ne. LH: ne. a nebo třeba bavili ste se s kamarády o... MB: [no to ano.] LH: [v t- nebo] myslím v kině třeba. MB: no to ano. LH: bavili ste se kon- ee... MB: hlavně při týdeníku. ((smích)) LH: ((smích)) MB: LH: takže spíš, že vás to nebavilo, nebo, že vás to nezajímalo, nebo... MB: ne spíš sme si dělali takovou legraci, (.) LH: ((smích)) takže sté při v průběhu toho týdeníku ňák to komentovali a pak třeba potom, při tom [filmu po tom týdeníku?] MB: [ne, no tak potichu] ((smích)) protože voni pochodovali v jako tak tím způsobem, že mo- tak ee vysoko... LH: [hm.] MB: [dávali] nohy, že, a to to pro nás bylo výsměšný. LH: á při filmu samotném ee reagovali třeba diváci hlasitě nějak na film, třeba tleskalo se, [nebo...] MB: [ne, v té] v té době ne.
Marie_(1928).txt
LH: [ty] romantické filmy. (..) em změnilo se nějak chování diváků v kině s blížícím se koncem války, bylo to ňák cítit v tom kině na těch divácích? MB: (.) no em já myslím, že jo, že spíš jako když když tam ne- ee něco bylo, ňákej ten pochod tech Němců, tak že, žé jako spíš se tomu usmívali, nebo smáli. LH: ehm. takže bylo to třeba i nahlas slyšet ňák ty reakce těch lidí? MB: no, později potom ano. LH: ehm. MB: to pokud byla válka, tak ne, protože to se každej bál.
Marie_(1928).txt
LH: á změnila se třeba nějak atmosféra toho em ta atmosféra v tom kině, chovali se diváci jinak, bylo to znát? MB: no určitě. LH: a jak se to třeba projevovalo? MB: nó ch- byli všichni
Peter_(1922).txt
PSz: hm a nevšiml ste si toho že em například Němci reagujou jinak na em filmy třeba české, nebo německé s českými titulky, než češi, nebo naopak, že češi reagujou jinak na německé filmy kde je špatný em špatný překlad, PD: to já nevim. abych se, já myslím že, já sem viděl filmy české, já sem viděl filmy filmy německé, francouzské byly, PSz: hm PD: někeré italské, hlavně francouzské v tý době. ale neviděl sem velkej rozdíl. a em já mluvim vo vo Brnu před rokem třicet šest, PSz: hm PD: to je před henlajnem, ((Henlein)) PSz: hm PD: kde ty věci nebyly tak rázně definovaný ještě. PSz: hm PD: to se všechno motalo všelijak, že, ovšem byly byly raný nacisti, to vám ještě vyložím, a byli čeští nacionalisté, ale mezi tím bylo sto tisíc lidí kerý prostě žili.
Peter_(1922).txt
PD: [no nejdřív] se sedělo v předsíni, takový židličky [byly,] PSz: [foajé] ((foier)) hm PD: kolem zdí, to v oranium ((Orania)) přesně vím, PSz: hm PD: každej si sed na tu židličku, tam se patnáct jich tam bylo, malej malé malá předsíň, a potom přišel ten biletér, nebo byla to biletérka obyčejně, kerá votevřela dveře a říkala, jede se, no tak sme se hrnuli, a myslím že sme sedli kam sme chtěli, více méně, ačkoliv bylo číslo, tenkrát.
Peter_(1922).txt
PSz: a vzpomínáte si jak ste se chovali s těmi kamarády když ste šli do kina, jestli jestli ste třeba em v průběhu projekce mluvili nahlas, nebo jestli ste... PD: ne, to my byli dě- děsně slušný lidé. PSz: takže spíš ma- bylo ticho nebo, [ale obecně] PD: [ale ticho,] abychom byli nenápadný. PSz: hm PD: ale tenkrát em školní mládež ještě s kravatou a kalhoty a sako, PSz: hm PD: a slušné chování. to sme byli rádi že sme tam byli, to sme nemohli vyvádět aby nás vyved biletér nebo bi- biletérka že jo. PSz: hm PD: to, to na to, zas to nebylo možné. PSz: takže si nevzpomínáte na žádný druh konfliktů nebo ňákého em ňáké interakce s jínými diváky nebo něco, to ne? PD: vůbec ne. každej seděl a čuměl s prominutím. PSk: a potlesk? ozýval se někdy potlesk po filmu? PD: to se nepamatuju. PSz: a co ste dělali o přestávce. PD: no buď sme seděli nebo sme seděli venku, PSz: hm PD: a dívali se na holky kerý tam obcházely, pak sme se vrátili na sedadlo. nedostatek kapesného asi.
Peter_(1922).txt
PSz: a vy ste říkal že toto vlastně u těch kin moc velkou roli teda nehrálo potom [pro vás.] PD: [nehrálo.] PSz: to jestli to bylo ve čtvrti kde žili převážně em PD: vůbec. PSz: čeští proletáři nebo němečtí, [(tak to kino)] PD: [no německých] proletářů tolik nebylo. PSz: hm PD: ale, no Lido Bio, bylo v Marxově ulici, ne? ale taky hráli různý programy. PSz: hm PD: no většinou česky samozřejmě [ale byly tam] PSz: [ale pokud de] o publikum, kdybyste odhlédl od programu a vzal si publikum, dalo se říct že když ste tam přišel, tak ste si byl, mohl ste cítit že ste mezi Němci třeba? nebo mezi... PD: no v Lido Biu ((Lido Bio)), tam byli samí socialisti, sociální demokraté. buď němečtí nebo čeští. PSz: takže spíš ste vnímal sociální rozdíly než národnostní? u těch kin? PD: no v Lido Biu ((Lido Bio)) jo. PSz: hm PD: jinak, jinak to bylo smíšený. PSz: hm PD: těžko to určitě jako, poněvadž když máte film jako fred aster ((Fred Astaire)) v Moderně ((Moderna)) tenkrát, tak kdo tam seděl. (.) češi, Němci, Židi, no, takže, PSz: hm PSk: takže to místo kde to kino bylo em nevrhalo nějaký jakoby stín, nějaký akcent na to kino, nebylo to ovlivněno tím, že [( ) (nikam) nejezdí nebo] PD: [no, když to bylo,] to je čistá teorie, páč to neznám, ale já myslím když to bylo kino předměstské, v černých Polích a tak dále, tak to muselo hrát roli taky na, na sociologii návštěvníků. ale ve městě v dopsu ((Dopz)), PSk: hm PD: nebo v Kapitolu ((Kapitol)) to byla, to ne. kdo na to měl, tak tam šel, no. PSz: takže vám se nikdy nestalo že by vám rodiče řekli tady do toho kina em nesmíš protože je to nebezpečný, nebo špinavý, nebo něco takovýho. PD: ne. PSz: hm PD: taky ty kina neznali. PSz: hm PD: ((smích)) takže nemohli diktovat, do kerýho můžu do kerýho nemůžu.
Emilie_(1922).txt
my děcka někdy sme seděli na pytlech na zemi, ((směje se)) (vite,) zvrácený úplně hlavy, tam nás rodiče dali, ale mhm to nás brali s sebou, protože neměli nás kam dát, že, a chtěli to vidět, no mhm takovej zázrak velikej, že. no a (bylo) to němý, jo, bylo to takový poskakování všelijaký. no ale bylo to kino.
Emilie_(1922).txt
EF: [no], to teda man- mám zážitek, na tom Byl lásky čas mně bylo právě šestnáct roků. a já sem šla do toho kina do Králova Pole do Beseďáku ((Besední dům)), vedle mě seděl... sama. měla sem k narozeninám takový kabátek, takový do fialova károvaný, sem se hrozně nesla a vedle mě seděli dva vojáci, jenže toto, ten film byl tak trošku smutnej takto, já bréčela, voni mě utěšovali ti vojáci, ale slečno, dyť neplačte, dyť to je jenom kino. mně to nepomohlo já sem bréčela a bréčela. na to teda si , že to byl film, když mně bylo šestnáct roků, no.
Emilie_(1922).txt
LR: dobře, dále by mě zajímalo to chování v kině. jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat nápoje... EF: ne, nikdy! a neměla sem to ráda, když tam někdo šustil. ale ono se tehdy chodilo totiž mezi prodávat dycky mezi těma, tak chodili prodávat nějaký ty bonbóny anebo něco, a to potom se kolikrát vozývalo to šustění a já sem to neměla r- nikdy sem si ani sem na to neměla peníze, já sem byla velice chudá, musela sem si moc šetřit, (dřív) sem si ušetřila na kino, takže ehm e neměla sem to ráda, nikdy sem to nekonzumovala.
Emilie_(1922).txt
LR: a bavila ste se během ehm projekce filmu [s ostatními diváky]? EF: [ne]! kdepak. LR: mhm. EF: já koukala, kdepak. já sem, protože já sem to totiž hltala vždycky
Emilie_(1922).txt
LR: mhm. ee reagovala ste vy nebo jiní diváci hlasitě na ten promítaný film? potlesk? smích? EF: potlesk ne, no ale smích samozřejmě, když bylo dobře, smích né, ale mhm jinak nic. N1: smích a ( ). EF: jedině smíchem. N1: smíchem, no. EF: smíchem. LR: mhm. a po filmu nebo během něho se e potlesk ozýval? EF: ne. LR: ani po filmu? EF: ne, nikdy, ne, to nebylo zvykem.
Emilie_(1922).txt
LR: mhm. ee jak se vaše chození do kina a chování ostatních diváků měnilo s blížícím se koncem války? jestli tam byli nějaké... EF: (...) N1: když byl týdeník a už se chýlilo ke konci, tak už se řikalo, a už dostávaj na frak. EF: aha, [jo, jo]. N1: [už utíkají]. EF: při týdeníku, tys mně ano připomněl při týde-, ano, při týdeníku. tam už jako se někerý věci braly dvojsmyslně. LR: mhm. EF: a e a už se na to dělaly nějaký ty poznámky. ano, tak, při tom týdeníku. LR: dobře. N1: protože voni Němci hlásili, my sme nastoupili do nových pozic, no a my už sme řikali, (ty už) vedou. EF: n- no, ano, ano. N1: už dostávaj na frak.
Emilie_(1922).txt
LR: a pamatujete si teda po tom osvobození na přímo, změnily se nějak reakce nebo chování těch diváků v těch kinech? [bylo to ňáké jiné oproti té válce]? EF: [no tehdy hned] po roce čtyřicet pět my sme chodili taky na Stadion, že. na Stadioně dávali příro- jako v v v přírodě dávali filmy. kde se ee kde byly reakce bylo nabito, tam byl to byl nabitej stadion a bylo to taky něco jako z války a když prostě jako vítězili Rusové, anebo já nevim, tak se tleskalo. to se tleskalo. tehdy bylo velký... N1: ( ). EF: velký eh e eh, ano, takovej víte. prostě to bylo radost, že už je po válce a všechno, prostě sme se radovali ze života.
Emilie_(1922).txt
LR: mhm a když ste si to četla, nevybavila ste si ňákou vzpomínku, třeba z kina nebo... EF: (..) z kina? (..) ne. kino probíhalo, nic s s se nedělo. nic. akorát když to byl dobrej film, ňákej legrační, tak se to všecko hurónsky... já sem se teda tak strašně smála, že sem nakazila všecky vokolo, protože to bylo někdy opravdu...
Jarmila_2_(1926).txt
teď vám byl žurnál, poněvadž tenkrát se hrál vždycky žurnál. teď se vám tam objevil Hitler. JV: mhm. JG: a teď si představte, že ty lidi všichni vstali a zvedli ruku. a teď já sem seděla a teď sem si řikala a teď mě vyrazí. fakt sem měla uplnej strach, neměla sem z toho kina vůbec lízt. už sem tam nikdy nešla. to sem nevěděla, že to je vyloženě německý [kino]. JV: [nevěděla]. JG: ne, nevěděla. ale bylo t-... JV: takže to na vás zapůsobilo [dost otřesně]. JG: [no, no.. protože] už všelijaký ty zprávy [šly, že]? JV: [mhm, mhm]. JG: voni když se do- dostali dohromady, tak voni byli jak na hlavu. JV: a to byl začátek války. nevzpomenete si, kdy to mohlo být? JG: no tak, to mohl být takovej čtyrycátej [jednačtyrycátej rok]. JV: [jednačtyr-, mhm, mhm]. JG: protože náš tatínek zemřel ve dvaačtyřicátým. JV: mhm. JG: no, a to, to už to ne, to bylo předtim. JV: předtim.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: tak ste dostal brejličky. papírový brejličky. jedno bylo okýnko zelený a jedno bylo červený, a když ste se díval, tak to nebyl jako filmy v jednom rázu, to byly takhle ukázky. JV: [mhm]. JG: [tak]. třeba jako vyšplíchl sifon, a to prostě jako plasticky, nebo já nevim, jak by se to řeklo správně, jak kdyby to na vás [chrstlo]. JV: [vystoupilo]. JG: to vám lidi úplně u- JV: ((smích)) JG: uskakovali, no taková legrácka. no tak to tak člověk si vzpomene na takový blbosti, no.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: tak to ste měla pěkné, no a třeba teď, když si vzpomenete, vy ste se dívali na film, bavili ste se třeba během tý projekce, nebo vzpomenete si [na reakci,] na reakce diváků? JG: [tak to né.] JV: jestli třeba nadšený ňáký em [ohlas nebo smích,] JG: [to si akorát vzpomínám,] když v tom Metru [Metro] dávali takový to plastický, JV: hm JG: no tak to teda byl řev, jo. JV: s těma brýlema. JG: protože oni, ano, oni s em dávali takové opravdu věci, že už po vás jak když někdo skočí, že. em počkejte, jak se to menovalo vo těch dinosaurech nebo něco, co natočili, to bylo taky takovým způsobem udělané, ale to už se žádný brýle nenosily. JV: počkejte, kdy myslíte. JG: no em JV: nemyslíte [Jurský park?] JG: [vo tom,] nó. [nó, no, no] JV: [jo a tak to sou devadesátá léta.] JG: a to právě chcu říct, tak to bylo něco takovýho, když ste měl ty brýle nasazený, jo, [no, tak něco.] JV: [že to na vás působilo,] že, [že sta vstoupila do děje.] JG: [jo, že už de de na tebe, ano.] JV: hm JG: tak ta reakce těch ostatních návštěvníků [byla hlasitá.] JV: [a pamatujete si,] co konkrétně ste tam viděla na tom plátně? ste říkala [ňáký (jakoby)] JG: [no to byl ten] sifon JV: sifon. JG: to normálně se jako bavili, a že si dávají sifon, a jednoho to votočil a prskl to jako na nás, jo? JV: hm JG: no tak to všechno, a to všecko byly takový, buďto že jelo auto v klidu a najednou se dvě srazily, a najednou ste je viděl nad sebou, jo, to je tak, jo, a já už přesně si tak [na ty brýle si vzpomínám, to byly úryvky] JV: [protože to je spíš kratší, kratší em úryvky.] JG: vyloženě úryvky tady na na tu legrácku, no. JV: ale jako za sebou, bylo to jako v jednom filmu, ale kraťoučký, JG: jo, jo, takové epizody. JV: jakej to byl rok, po po válce ste říkala? JG: no, to bylo po válce. JV: po válce. JG: to bylo určitě po válce. JV: tak těsně, nebo, nevíte. JG: to já kdepak.
Jarmila_(1925).txt
vykládala sem to onehdy mé dceři, tam bylo předsálí takový než začlo, než nás pustili, jedno děcko vedle druhýho že by nepropadlo jabko, tam ti první udělali vlny a už sme se všichni kývali, jo? až teprve votevřeli, tak hurá na ty sedadla (pak) si každej mohl sednout kam chtěl. Lč: a to bylo v obou těch kinech takhle ste se chovali [jak v Jasu ((Jas)) tak v té Sibiři ((Sibiř))]? JH: [jo jo tak ano ano], tak to bylo to bylo do té ee než přišel teda Hitler, jo, ne- v té první republice, jo, to dětství no dětství, dětství je tak deset,
Jarmila_(1925).txt
Lč: ale potkávala ste se tam [třeba s kamarády ( )] JH: [no jistě], dětí bylo tam kolem dokola plno dětí, že,
Jarmila_(1925).txt
Lč: a třeba že byste se bavili při promítání mezi sebou [jako diváci] JH: [to neexistovalo], ne. Lč: ne? JH: akorát že vás kluk chytl za ruku no ((smích)) Lč: a že byste třeba nějak se hlasitě reagovali na na ten promítaný film? kromě třeba smíchu nebo JH: ne Lč: ne? (nemyslíte) a že by lidé třeba tleskali [při filmu nebo po něm]? JH: [ne ne ne] Lč: také si nevzpomenete. JH: ne ne, to se každej ovládal nepamatuju
Jarmila_(1925).txt
Lč: a že by se lidé třeba chovali nějak provoka- ee provokovali při [těch (týdenících)] JH: [nemohli] se provokovat, (hned) by je zavřeli (.) gestapo bylo hned po ruce (.) tenkrát se poslouchal akorát doma ee rozhlas Moskva nebo Londýn se poslouchal, a to bydleli třeba hned vedle Němci a musela ste mět strach, aby vás neudali (.) to vy nevíte nic dneska.
Jarmila_(1925).txt
Lč: a v ee teda v té době toho protektorátu bylo vidět, že se ti diváci v těch kinech chovali jinak (.) na tom promítání? JH: ne. Lč: tak e jako... JH: (jak) se měli chovat, co měli chodit, když dete do kina, musite sedět, aby nevrzalo sedadlo jak jak chovat? Lč: a když tam třeba promítali ty týdeníky a když se tam [objevil] JH: [no] muselo být ticho, každej se bál. Lč: a když se objevil Hitler, muselo se třeba hajlovat? JH: né [ne]
Jarmila_(1925).txt
Lč: a ten strach teda byl cítit i v kinech, jako že by se třeba lidé ňák víc báli s ostatními mluvit nebo [ee]? JH: [a] v kinech se nemůžete bavit. Lč: ale při jako né při projekci, ale předtím třeba. JH: né, akorát ee sme nechápali to jejich vé ((V jako vítězství)) furt vítězijó na všech frontách Evropy, jo? to vé ((V jako vítězství)), to bylo pro nás ee neskutečný (.) a Němci tomu věřili (.) a my né češi.
Jarmila_(1925).txt
LG: no a když se potom blížil ten konec války, měnilo se to chování těch diváků v tom kině? JH: (..) [no] Lč: [když] třeba začali prohrávat Němci [nebo] JH: [ne] (.) ne v kině, když dete do kina, musíte sledovat děj a co by? to se potom mluví, vykládá někde doma nebo s někým nebo s těma spolužačkama, copak, já si to pamatuju? neměnilo (.)
Jarmila_(1925).txt
Lč: a vám se teda líbily hodně ty ee muzikální filmy nebo (s muzikou)? JH: muzikální, no muzikální, to vite Lč: a zpívala ste si třeba pisničky? JH: [no no] Lč: [z těch filmů]? JH: no zpívala, ale teď to jak sem vám to německy zpívala, eště bych tu melodii chytla, ale já já si nepamatuju, jak se menoval ten film s tou marikou rekovou ((Marika Rökk)), mně se to hrozně líbilo, myslím, že sem na tom byla víckrát, na tomto filmu. Lč: a jak ste vlastně s- jak ste si pamatovala ty texty? JH: no tak když něco slyšíte víckrát, tak anebo umíte trochu to ně- tu němčinu, vite co je to ich brauche kaine milionen ich brauche kaine luxusvagn, řiká vám to něco? (.) neřiká? Lč: no jako co to znamená? JH: [řiká]? Lč: [no] tak to to vim, no. JH: řiká? no tak vidíte nor musik musik musik no zpívá, no. Lč: a vy ste to teda slyšela v kině a potom [se to] JH: [v kině] Lč: hrálo eště v rádiu nebo [kde ste to slyšela víckrát]? JH: [ne, v tym kině] v tym kině furt v tym kině a to se tam vopakovalo víckrát, [no] Lč: [mhm] JH: a když ste mladá a líbí se vám to, tak se vám to zalíbí, no to si pamatuju tady toto.
Borivoj_(1927).txt
LH: ((smích)) takže, mm třeba během projekce filmu, bavil ste se s jinými diváky o tom [filmu, nebo ste se...] BH: [ne. ne. ne.] LH: a reagoval ste vy nebo ee nebo diváci ve vašem okolí nějak hlasitě na mm na promítaný film? jestli třeba tleskali, nebo... BH: mhm toh- to nemůžu říct to, (..) myslim, že ani ty takovýhle (ty mm) nebyly. (..) prostě v té v tom vod roku dvaaštyrycet až do te do těch pětaštyryceti, že. LH: ehm. BH: to bylo t- to bylo zlý, panč projevte se nahlas... LH: ehm. BH: bylo bylo byli sme (.) prostě tady byli Němci, že. a projevit se nějak (.) a č- čech obzvlášť, že, protože v té době byly by ty titulky německý, že, (.) předtím byl wochengšáu ((Wochenschau)) LH: ehm. BH: týdeník a pak byl vlastní film, i když byl českej tak byl s titulkama, (..) že. (.) no, projevovat se nebylo vhodné.
Borivoj_(1927).txt
LH: přece jenom změnilo se to třeba v některých kinech em v přístupu lidí, nebo v chování lidí? BH: (..) no tak já sem s nima nepřišel do styku, že. LH: hm. BH: přišel a sedl si vedle a hotovo. LH: jasně. BH: my sme, ee ani sme se nebavili, ani sem neviděl, jestli je to čech, nebo Němec, že, proč tó...
Borivoj_(1927).txt
LH: á vzpomenete si, jak se diváci v kině ee v době protektorátu chovali? BH: no já myslím, že to ale záleželo na tom, jaký bylo osazenstvo, jestli tam byla ee většina čechů, nebo Němců, tam em pochopitelně, někteří Němci r- reagovali na určitý (..) jo, emotivněji. LH: [ehm.] BH: [jako] my če- my sme byli (..) držený. LH: takže vzpomínáte si, že by třeba se v kině ee třeba hajlovalo, dokonce. BH: tak to nepamatuju. LH: [to nepamatujete.] BH: [ne, ne.] LH: ale ee [řekněme...] BH: [ale emotivněji] v emotivněji se chovali ev Němci při určitejch scénách, který nás dusily a je povzbuzovaly.
Borivoj_(1927).txt
LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé se chovali jinak [u filmů...] BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede. LH: [ehm.] BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.
Marie_(1915).txt
em bylo zajímavé kino na náměstí, jestli si (pamatuju) Universum. ((Úderka)) nevim. a tam byla ustavičný provoz, nevím, jestli od rána, ale tož odpoledne sem tam em mohla jít. a tam se přicháze- perma- stále se opakoval stejný film, a kdo kdy přišel, tehdy šel dovnitř, LS: hm MH: když bylo místo, tak si sedl, když nebylo tak stál, vím, že ti koně, když proti nám cválali, že sme ustupovali, a když se uvolnilo, tak si sedl, až došel kon- on třeba začínal v půlce filmu, a zase v půlce odešel. LS: hm MH: žádná kontrola uvádění, nic.
Marie_(1915).txt
LS: hm a teď je tady další otázka, jak ste se v tom kině chovala, obvykle. MH: no klidně, ((smích)) klidně. mě víc dojímalo divadlo jak kino. LS: a třeba em konkrétně, jestli ste se setkala s tím, že by se tam diváci bavili, nebo jedli, MH: ani ne. tenkrát bylo takové slušné obecenstvo. to se z em nedá srovnat s dnešními poměry.
Marie_(1915).txt
MH: tak později byly ty týdeníky. předtím. a řada lidí na ně nechodila, a em tak oni prostě je donutili, aby chodili zavčas tím, že nevotevřeli em po týdeníku, anebo to dali dohromady, i s tím filmem, víte? takže ten týdeník, to byly jako události, jak sme silní, že? (.) [né, nepamatuju si.] LS: [a teďka mluvíte] ee ee o ve válce, za [války, když se chodilo.] MH: [ano, za války.] LS: hm MH: za války LS: hm MH: za války byly ty týdeníky, pověstné, no a potom po válce myslím taky, ale jak vám říkám, já sem na kino neměla čas, a nebylo to, nebyla to priorita pro mě. LS: a bavilo vás to sledovat, ten týdeník, v tom kině? MH: to ano, když sem tam byla, když už sem tam byla, tak sem to sledovala, no ale jak vám říkám. naj- na mnohé to bylo tak tak eem námětově LS: hm MH: ubohé, že se nedalo LS: hm MH: že ste si říkal, to sem měla raděj sedět u knihy doma.
Marie_(1915).txt
SM: hm a vzpomněla byste si, jak se vlastně chovali diváci v kině? během toho protektorátu? MH: těžko. SM: ne? nevzpomněla byste si? takže em nepamatujete si třeba že by, že by se v kině hajlovalo? MH: prosim? SM: jestli si nepamatujete, že se v kině třeba hajlovalo, když [napři- například se] MH: [v kině né, v kině se] nikdy nehajlovalo. v kině se nikdy nehajlovalo, to si teda nepamatuju. to by v tu ranu byli vyřízený, protože lidé by jim tam nešli. SM: hm MH: v kině se nehajlovalo. ne. LS: a vůbec si nevzpomínáte na žádné projevy em MH: ne. LS: nestandardní [těch diváků za protektorátu.] MH: [ne. ne. ne. ne. ne.] v kině né,
Marie_(1915).txt
SM: a třeba jak se ptal už Lukáš, jiné projevy? tam, třeba během týdeníku? MH: podívejte se, já to těžko mohu posoudit, protože já sem tak málo chodila do toho kina, to se nedá zevšeobecnit, co já sem tam zažila, třeba někdo má jiné vzpomínky, víte? em já já sem vám řekla, já sem nebyla fanda na kino.
Miroslav_(1923).txt
MJ: a potom tam najednou dávali kino, no venku, plachtu a to bylo něco úžasnýho, pamatuju, že to to sem tehdy ani skoro nespal, jako děcko sem viděl najednou že se pohybujou auta a lidi to e my si to, vy už si to nedovedete představit, ale pro nás to, to sme nikde neviděli, v divadlech, ovšem to byli skutečný herci, ale aby někde byl obrázek a lidi se hejbali, to to bylo něco em nepochopitelnýho, pro všechny. tak opravdu že tam byla ňáká honička s autem a to jelo po takové stráni a padaly kameny, oni ho chtěli shodit a já sem trnul celej, sem to prožíval, jako kdyby to bylo e dy- kdybych tam byl sám u toho, že jo, pak sem na to nemohl zapomenout. to byl němej film samozřejmě, to byly němé.
Miroslav_(1923).txt
za války ovšem už byly propagační, že jo, jak p- přišel protektorát v roce třicet devět, tak Němci to ovládali a už to buď šla propaganda a to sme naopak sabotovali jako češi týdeníky, ale Němci potom to viděli, že každej de až po ty, že se čekalo před kinem až bude týdeník, protože tam byly hrdinný armády německý, že jo, a my sme je nenáviděli, Němce, to bylo úplně stoprocentní skoro, že jo, všichni nenáviděli sme válku a Němce, tak sme tam nechodili a oni potom řekli, esli nepudete hn- prostě jak se začaly hrát týdeníky se zastavělo kino a lístek nelístek, nikoho tam nepustili, když ne tam nebyl od začátku, no tak sme to museli vidět, no. ((smích)) to byly takové věci, dneska už těžko pochopitelný, ale to
Miroslav_(1923).txt
JV: aha. á eště jestli byl během projekce ňáký hovor, jestli ste se třeba bavili mezi sebou s kamarády? během filmu. MJ: to jo. to když někdo a to ostatní je vokřikovali pššš ticho ((hlasová imitace)) a tak. JV: á stalo se tře- MJ: pokud někdo to takle vyrušoval. JV: mhm. a stalo se třeba, že by někoho vyvedl uvaděč? ňákého člověka, který vyrušoval. MJ: ee JV: jestli uvaděč někoho třeba vyvedl z toho kina, když někdo rušil. MJ: ee ne ale pohrozil. JV: mhm MJ: to vim, když sme byli v Lucerně ((Lucerna)), to bylo takový kino, kde byl děsnej nával, protože oni tam ty lístky ee, to nebylo podle e sedadel, každý chtěl být vzadu, tam to bylo tak zvýšený, tak dycky hrrrk a ten nás držel a a toto, ale em že by vyvedl, to né, to by musel nějak ně- dělat ňákou moc velkou pos- to si nepamatuju.
Miroslav_(1923).txt
JV: á e ozýval se třeba potlesk? v kině třeba po skončení filmu. MJ: možná že jo, ale to nevím. (..) ani, né pravidelně ne-e. ne nebylo. JV: mhm MJ: ne potlesk nebyl. ani na konci. (.) nevzpomínám si opravdu.
Miroslav_(1923).txt
MJ: já sem ovšem potom měl problém, že s- sem vždycky malej a když přede mnou seděli někdo velkej to tak sem moc neviděl, tak sem se musel dívat tak a nebo sem si aj nosil . to byl b- největší problém, jestli si přede mě nesedne ňákej, velkej člověk, to byl můj větší problém než cokoliv jinýho. JV: mhm á MJ: to byl můj osobní, (protože) to no kdo byl dlouhej, tak tomu to nevadilo.
Miroslav_(1923).txt
JV: ee a co se o takové přestávc- a co se o takové přestávce dělalo? třeba že se šlo [z toho sálu ven] MJ: [no když když byla] tak ono se (na ni) přestávka deset minut, že jo, patnáct, že jo, no tak lidi šli jak v divadle, no tak vyšli e šel do bu- nebo se šli promenovat se známýma anebo šli na záchod nebo no prostě JV: mhm MJ: ee se zvedli a p- trochu se prošli, aby jim ((smích)) JV: mhm MJ: aby se em trochu provětrali a nebo si šli zakouřit a nebo tak.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm á vzpomínáte si třeba, že by se v kině hajlovalo? MJ: ne. JV: e ne. vůbec ne.
Miroslav_(1923).txt
JV: když už když už se blížil konec války, jestli se ty diváci chovali nějak jinak v tom kině, jestli byla jiná atmosféra. MJ: (.) v kině ne. to ne- nevzpomínám. no em když už tam někdo šel, tak viděl, že to bude takový nebo vonaký.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm á po tom osvobození v tom kině, změnila se ňák ta atmosféra? MJ: no jistě. JV: j- ja- jak byste jí poslal. tu atmosféru, jaká byla atmosféra po tom osvobození. MJ: no (byla) atmosféra všady radostná, [no]. JV: [a] projevovalo se to teda i v tom kině? MJ: no tak ee týdeníky byly, najednou německý všechno bylo pryč a všechno bylo český, že jo. JV: mhm MJ: takže to byla radostná nálada, ovšem když člověk přijde do kina, tak se dívá na kino a pak vodejde, to během kina to to tu tu radost má člověk v sobě, ale během kina to neprojevuje.
Jiri_(1922).txt
Lč: a bavili ste se během projekce s ostatními diváky? JH: no tak já myslím, že celkem jo, že když to bylo veselý, tak se to smálo a když to bylo smutný, tak i sem tam někdo brečel, to bylo, a když prostě byla nějaká šlamastika nebo tak, a tak dále. takový ty výkřiky a tak dále, to bylo napořád. Lč: mysí- jo? a takže ste třeba hlasitě reagovali na ten na ten promítaný film, že ste se nějak projevovali? JH: no tak, doopravdy to člověk jako prožíval v té době, to jako myslím že jo, já nevím . Lč: a třeba u těch německých týdeníků, to neb- to bylo taky, že by se lidi nějak projevovali? JH: ne ne ne ne ne. většinou lidi chodili po tom týdeníku až.
Jiri_(1922).txt
Lč: a vzpomněl byste si, že se třeba ozýval potlesk po filmu, nebo to se nedělalo? JH: ne, nepamatuju si, že by něco takového bylo, ne.
Jiri_(1922).txt
Lč: a vzpomněl byste si, že třeba došlo k nějakému přerušení pásu nebo? JH: jo, to se stávalo, to bylo dost často. Lč: a jak na to lidé reagovali? JH: no nic, to se vzalo jako samozřejmost a jéé , rožnul se sál, chvilku se počkalo, to se to jelo, to jako vždycky to teda mělo odezvu takovou v tom sále že, ale že by někdo jako nadával nebo něco, protože to byla samozřejmost tehdy.
Zofie_(1925).txt
JV: a bavily ste se třeba s ňákými jinými diváky, nebo že tam bylo něco vtipného, tak jestli ste to nějak okomentovaly [(s dalšími dětmi)] ŽH: [nevzpomínám si,] že bychom vedly ňáký hovory, rozhodně ne, my sme byly opravdu celej život, já sem byla JV: hm ŽH: ee ňák ee docela sme si vystačili jako rodina.
Zofie_(1925).txt
JV: a vzpomenete si třeba ee em když ste byly na tom dětském, na té dětské projekci, na tom představení, jak jak reagovaly ostatní děti, jako byl byly to třeba hlasité reakce nebo [nebo jako] ŽH: [no určitě] JV: nebo prostě smály se nahlas nebo [mluvily nahlas] ŽH: [určitě] určitě, o mluvení ne ale s- smích a dokonce třeba i tleskot při při při JV: takže hlasitá reakce tam byla ee ŽH: určitě
Zofie_(1925).txt
ŽH: my sme byli odjakživa ukáznění, dobře vychovaný [rodinou, takže sme] JV: [takže ste neměli problém] ŽH: nevybočovali z nějak, nebyli sme divoký ani n- neukázněný. JV: a třeba vzpomněla byste si, jestli tam n- někoho museli umravňovat nebo ŽH: určitě ne, já ne JV. ne ne ne ŽH: já nemám takový vzpomínky.
Irena_(1922).txt
IK: ty filmy tak nějak víc zaujaly, nebo já nevim, my sme je víc vnímali jako, takže obyčejně trošku rušno bylo když byly ty žurnály, to začínalo, a hlavně za války když bylo samý Němci že vítězí a podobně, tak to eště se dost lidi courali do kina. Lč: hm IK: ale jak bylo po žurnále, tak se kino zavřelo, a byl klid. Lč: hm IK: a nepamatuju si, že by někdo tam dělal... Lč: a třeba že by se lidé bavili? IK: ne, nepamatuju. Lč: a při tom žurnále se teda bavili, to se nějak komentovalo? IK: no to se ještě dost courali lidi, Lč: jo takhle. IK: protože to sme vlastně tak jako provokovali je, že je nechceme. Lč: že to nechcete vidět. IK: ano, ano. chodilo se i po žurnále, že jo. Lč: aha. IK: protože to byla provokace Němcům. Lč: a myslíte, že ňák obecenstvo třeba ňák hlasitěji reagovalo na ty promítané filmy jakýmikoliv reakcemi, třeba ňákým pískáním, hvízdáním nebo i hlasitým smíchem? IK: no tak, když tam byl grosby ((Bing Crosby)), nebo šaplin ((Charlie Chaplin)), no tak to se kino řehtalo docela nahlas, že, protože to to opravdu byly veselohry, který přinášely lidem v těch těžkých dobách toho protektorátu takový takový únik, že, z té skutečnosti, ve které sme žili. ale em no tak zamilovaný filmy, že, no tak mladí, to sme se rozplývali, když tam byl šárl boajé ((Charles Boyer)), nebo zarach leandrová ((Zarah Leander)) nebo já nevim, ty americký herečky, to sme potom ještě cestou zpátky prožívali celý, ale že by tak přímo, prostě já teď už do kina nechodím, ale vím, že prostě, já nevim, to tak lidi respektovali druhý, a myslím si, že kdyby někdo třeba šustil nebo tak, že ho aj Lč: aha IK: klidně napomenuli, víte? Lč: hm IK: že prostě tak byli ohleduplnější jeden k druhým. on tam šel každej že chtěl ten film vidět, chtěl ho prožít, a nechtěl být rušen. ale respektoval třeba souseda, tak možná že tam někdo usnul, že, nebo mladí že se tam políbili. ale tak, aby nerušili. Lč: hm IK: tak aby každý z toho měl, to se mi zdá, že bylo takový ohleduplnější. Lč: a vzpomněla byste si, že by se třeba po filmu tleskalo? jestli taková tradice byla nebo nebyla? IK: ne. to si [nepamatuju.] Lč: [to si] nevzpomínáte. hm IK: to si nevzpomínám, no jo.
Irena_(1922).txt
no, ovšem třeba em takový ty kina o- okrajový, že, takže, ty určitě potíže měly s lidma, protože byly všelijaké živly, že, tak je museli i vykázat třeba, nebo vyvést, opilec se tam třeba dral, ale to byly právě ty uvaděčky, který tohle hlídaly. ty taky trhaly vstupenky, že jo, votrhávaly ty kupony, takže...
Irena_(1922).txt
Lč: hm a em vnímala ste třeba, že by se ňák měnila atmosféra v kinech a chování před koncem války, když už ta atmosféra byla trošku jiná s blížícím se koncem války? že by to i v těch kinech se nějak projevovalo? ňáké uvolnění nebo tak? neví- nevzpomínáte si. IK: no tak, řekněme že už si víc lidi troufli, třeba i se zasmát nějaké scéně, která zesměšňovala určitou situaci třeba v té německé armádě, tak prostě už se všude cítilo, že se blíží ten konec, že je naděje, že to skončí, že, to to rozhodně bylo v lidech cítit.
Bozena_(1924).txt
JV: hm a když třeba ještě tady budeme u toho věku té ee u ee měšťanky ee tak vzpomněla byste si třeba na těch školních představeních nebo i když ste třeba byla s tatínkem, potažmo pak s kamarády, tak jak ste třeba jaké byly reakce diváků, jak se lidé e v kině chovali, jestli třeba tleskali nebo e komentovali ten film BK: ne ne JV: ani jako děti? BK: ne, no samozřejmě když to bylo dětský představení, tak možná ty děti určitě JV: mhm a třeba vzpomněla byste si, jestli kluci byli hlasitější než holky nebo... BK: tam dycky byl dozor. JV: dycky býval mhm BK: tam nikdy nikdy si nikdo tak netroufl, to by se [to by se] JV: [takže ste] byli ukáznění. BK: no určitě museli být ukáznění, protože kdo se nechoval slušně, tak okamžitě byl vyveden [a nebo] JV: [byla ste] svědkem toho, že by vyvedli třeba nějaké děti? BK: to ne, to si nikdo netroufal, třeba zrovna v tom kině Sport JV: mhm BK: tam si nikdo nedovoloval, to byly takový filmy taky to ( ) opravdu tak ne ne nepamatuju si.
Bozena_(1924).txt
BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic, kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor. JV: mhm BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]
Bozena_(1924).txt
JV: ozýval se třeba po skončení filmu třeba tenkrát potlesk? BK: ne, to si nepamatuju JV: ne BK: ( ) JV: nevzpomínáte si BK: ((smích)) opravdu ne.
Bozena_(1924).txt
JV: a třeba teď ještě k tomu kinu, myslíte, že v chování diváků došlo k nějakým změnám, že se chovali jinak než-li dříve, že ta atmosféra byla [třeba stísněnější] BK: [no určitě určitě určitě] JV: lidé byli zamlklejší... BK: no určitě, protože ee to když si někdo trošičku dovolil, uvolnil se, tak potom měl s tím potíže, JV: jo BK: že zase se našli že někdo se našel, kdo to na něho řekl JV: myslíte uvolnil se jako [opil se] BK: [no] JV: nebo [byl hlasitější] BK: [buď buď to se] buď to se opil a nebo někdo má prostě povahu, že se já mužu si dělat co chci a JV: mhm BK: a pak na to třeba doplatil.
Bozena_(1924).txt
JV: (..) a e pamatujete si, jak se diváci tenkrát chovali v tom kině za protektorátu, třeba nějaké hlasité projevy nebo potlesk, jestli třeba někdo nehajloval, protože my víme jakože že diváci i během [představení hajlovali] BK: [ne ne ne] JV: že třeba Hitler ukázal v nějakém tom týdeníku BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím, že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo JV: mhm BK: takový že že sme se [ztratili] JV: mhm BK: co by se mohlo stat JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako registrovalo a vyšetřovalo] BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle, jo jak se dycky může udělat, ale JV: měla ste teda strach během toho [představení]? BK: [no určitě] určitě ano (...)
Milan_(1932).txt
ML: a to byla Úderka, jo a kam sme chodili potom naproti nádraží, to zřídili Němci. to se menovalo ópé ((OP - Ohne Pause)), LR: hm ML: zkratka one pause ((Ohne Pause)). tam se promítalo prostě durch, jo, a a tam byly jednak tam byly ty, ty jejich německý ten zvukovej týdeník, ale to se ignorovalo, když tam byli češi, tak dost často vzdychali, při promítání. ale my sme tam jako dítka sme tam chodili, protože tam se promítaly německý trikový kreslený filmy. barevný. LR: aha ML: to tenkrát bylo, to tenkrát bylo něco,
Milan_(1932).txt
LR: hm a jak ste říkal, že to teda běželo bez přestávky ML: ano LR: tak jak to probíhalo když ste tam šli. to ste tam mohli zůstat jak [dlouho] ML: [jo] LR: ste chtěli? jak dlouho ste tam třeba zůstali. ML: no podle toho, jak se nám to líbilo.
Milan_(1932).txt
LR: ne. a bavil ste se během projekce filmu s jinými diváky? ML: to nebylo jako teď, že se tam hvízdá a podobně, jo, to... LR: hm a takže vy ste říkal, že se teď hvízdá a předtím diváci ňák hlasitě na ten film nereagovali. ML: za války se vzdychalo při německém zvukovém týdeníku. LR: hm ML: jo, kdy prostě vítězili na všech frontách. jo, tak obecenstvo prostě ostentativně vzdychalo. LR: hm ML: na to si vzpomínám jak teď. (a my) sme se zapojili LR: ale jiným způsobem. třeba ee následoval někdy během filmu nebo až po něm potlesk? ML: [ne.] LR: [pamatujete] si, ne. ML: ne. LR: nikdy ste nezažil.
Milan_(1932).txt
LR: hm a vzpomínáte si, jak se třeba jak ty lidi reagovali v tom kině? ML: no tak jako normálně, ne že by tleskali nebo něco, ale zkrátka a dobře to, prostě Němci dostávali na frak, na to, jo, ukazovali to, na tom to byly, byly to záběry, my sme, no pochopitelně takový frontový ty, záběry, to sme neviděli, protože sme viděli jenom prostě německý, jo, Německo vítězí na všech frontách, jo, to bylo všude napsaný, jo a tyhlety hesla, tam sme viděli samou německou armádu, kerá vítězí a najednou sme prostě viděli Rusy jak bojujou to jak bojujou s něm- tam dokonce byly ty, byly tam záběry z toho, ze západní fronty,
Libuse_(1924).txt
tak e tak tam byl kino kino Jadran, dobrý. potom dokonce, dokonce, jak se menoval ten ten film, létající klipr ((Létající Clipper)), říká vám to něco, ten název? MB: ne LM: to byl barevný film a oni to měli širokoúhlý, tak to byly takové, lidi tam vykřikovali, protože byly mnohé záběry, že ste měla dojem, že na vás jede teda, letí letadlo na vás přímo a tak- takhle
Libuse_(1924).txt
MB: tak ee pak tady mám ee jak vlastně e vypadalo to chování vaše nebo i e ostatních diváků v tom kině, jestli třeba ee se tam často jedlo, pilo LM: ne MB: vůbec LM: ne ne prostě ee lidé em byli vychovaní. MB: mhm LM: prostě dodržovali společenský takt, zvyk a to by si nebyl nikdo dovolil,
Libuse_(1924).txt
MB: mhm mhm. potom jestli e ste ňák ste se bavili během toho představení s tím s kým ste tam byla, nebo s jinými diváky, [ne ne] LM: [ne ne ne ne] ne ne to ne- to neexistovalo, aby člověk em aby buďto vykřikoval, nebo jak dneska třeba je zvykem, když je něco, ale e to vůbec ne.
Libuse_(1924).txt
MB: mhm, takže během toho představení [ani ani vlastně se tam lidi nebavili, nijak nereagovali, ne, vůbec] LM: [ne ne ne ne ne ne ne] nanejvýš, když bylo něco veselého, no tak se [zasmáli] MB: [jasně, jasně] LM: ale ale em kultivovaně. žádné ňáké vyřvávání nebo n- no prostě bylo to takové uhlazené všecko, to já su stará škola.
Libuse_(1924).txt
MB: mhm. pamatujete si třeba na ee první návštěvy kina po osvoze- osvobození? jaká byla třeba atmosféra. LM: no tak to víte že jo. euforie byla velká a že se všechno tak jako volně ee rozběhlo. na čem sme byli, to si teda opravdu ne- nepamatuju, protože em sem měla, potom sem měla ty děcka, tak to už samozřejmě už na to čas čas nebyl, ale ne- nepamatuju se. to to si nedovedu uvědomit nějak.
Libuse_(1924).txt
LM: nevím, protože em sem se spíš poutala na ty, na to divadlo nebo koncerty. MB: mhm, jasně. LM: které byly pořád plné. to nebylo, to bylo opravdu, divadlo bylo nabité a stadion e em dřív byly, než se postavilo nové divadlo, protože ty koncerty tam byly stále, na na jedničce, na Sokole Sokol jedna ((Sokol I.)), na stadioně na na Kounicové, tak ee to bylo plné. to byly přístavky plné, ono to mělo uličku uprostřed, ale přístavky a plné a galerie a em prostě em bych řekla, že Brno, hluboce kulturní, kulturní město.
Svatava_(1924).txt
LS: tak a teď bych se vás zeptal, jak ste se v tom kině chovala obvykle? SM: no. LS: jako divačka. jak ste se chovala v kině tenkrát? SM: jako jestli sem ňáký projevovala ee LS: třeba. SM: emoce LS: třeba. SM: a takhle nad [dějem toho] LS: [nó no no]. SM: filmu? LS: třeba. SM: ((smích)) LS: na co si vzpomenete. cokoliv. SM: no tak když to bylo něco e no tak ale to em ee když to bylo něco e veselýho, což většinou to byly ty veselohry LS: mhm SM: český, že, no tak sem samozřejmě s tím prožívala taky tu radost a smály sme se, zvlášť když sme byly s kamarádkama ještě e tak tima em ne úplně odrostlejma, myslím si e no tak bylo to v tom gymplu už teda to už člověk byl potom, že ((smích)) dospělej aj a už se musel chovat taky, protože e teda ee tam taky nám na nás dbali teda, na naše takový vychování, my sme měli takový kantory teda to bylo klasický gymnázium a e latina, řečtina a em němčina samozřejmě pořád, že e no ale měli sme ohromnýho třídního, na toho moc em m- moc ale to to vlastně vod ale že který prostě em dbal i na to, aby sme se i tam teda jako chovali, čili čili to em ňák bylo, no ale tak em když bylo něco v tom kině veselýho em v tom filmu, tak sme se zasmály, zařehtaly sme se, česky řečeno, ano jako takový děvčata mladý ještě, no. LS: já sem myslel třeba i jestli se tam SM: a LS: jedlo jídlo ee nebo e jestli po skončení SM: v tom kině? LS: byl potlesk a SM: né tak to určitě né. LS: ne? SM: no to byl na dvě hodiny, to nebylo potřeba. možná že e že em ňáký takový oplatek nebo kousek čokolády, to snad ano, ale né abychom jedli v kině, to teda já sem nezažila. LS: mhm mhm SM: to ne.
Svatava_(1924).txt
LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina? SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té řadě potom, LS: mhm jasně. SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no.
Svatava_(1924).txt
první část teda toho týdeníku byla vždycky tendenční, ať už to byla e LS: jasně. SM: válečná nebo komunistická. LS: mhm SM: em takže em mně to mně celkem em no em totiž my sme na to začali být všichni em nás na to em přivá- převádělo to ten režim, LS: hm SM: který teda se snažil, abysme teda s něma sympatizovali, že, takže to bylo takhle, ale ee vím, že to jako em nám nebylo příjemný a že e že sme třeba aj si ř- něco povídali mezitím a tak, abysme se na to nemuseli dívat. no tak ta válka tam kolikrát byly ty záběry byly drsný, že někde takže to takhle bylo
Svatava_(1924).txt
LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině. SM: správce. LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky? SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte, to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k tomu dělal poznámky. LS: no no ( ). SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda. LS: a setkala ste se třeba někdy s tím, že by někdo v kině právě dělal takové poznámky a pak to mělo ňáké následky? SM: no e já sem e se setkala s těma poznámkama, ale o následcích sem nevěděla teda. jestli byly. LS: a co to bylo [třeba za] SM: [zrovna tam] LS: poznámky? na co to byly poznámky nebo SM: em no tak ta dyť to mohl být ňáký film ty se e často vodehrávaly z nějakých německých rodin a tak, kde se prostě něco kritizovalo a kde třeba někdo z rodiny em se nesnášel s druhým, protože ten jak se to stávalo i v rodinách byl tam čech a byl tam Němec, že. LS: no. SM: národnosti teda. takže em tó určitě teda vyvolávalo tady tyto poznámky nějaký, no ale jak říkám. konkrétně vím, že to bylo určitě to bylo teda ale nevzpomínám si už na ňákej konkrétní případ. LS: [to nevadí]. SM: [ale vím, že] teda toto bylo. LS: a eště vlastně když teda sme u toho, tak by mě zajímalo, jestli ste sledovala, že by se ňák změnilo celkově chování těch diváků v tom kině za protektorátu? (.) právě jak ste zmiňovala ty [poznámky], SM: [takový], aha. LS: e hlasité ňáké projevy [smích] SM: [ano]. LS: potlesk v určitých místech. SM: ten smích možná když tam někdo něco řekl ten Němec ňákej třeba tak to určitě, potlesk to né, to sem teda nezažila. no ale určitě em to taky záleží, že, na individualitě těch lidí, kdo tam zrovna byl, kdo měl odvahu toto udělat, protože e li- potom postupně jak to postupovalo ee tak e ty represálie všelijaký, tak e člověk měl obavu, že,
Svatava_(1924).txt
LS: vzpomínáte si třeba, že že by se za toho protektorátu v kině hajlovalo? někdy? třeba u týdeníku, když se tam objevil Hitler nebo [nesetkala ste se s tím]. SM: [ne ne ne ne,] to sem se nikdy nesetkala.
Svatava_(1924).txt
LS: jasně. tak a teď když se přesuneme už jakoby ke konci války, tak ee jak se zase měnilo vaše chování s tím blíže s tím blížícím se koncem války v kině? chování v kině s blížícím se koncem války. SM: no. LS: byly tam změny? SM: eee možná že takových ňákých těch e polohlasitých poznámek nebo tak že se ozývaly. ovšem ee víte až do konce války sme byli pořád teda doplašení. by člověk řekl. protože em to bylo teda vopravdu em dost jako,
Svatava_(1924).txt
LS: a jaká byla atmosféra v těch kinech, těsně po tom osvobození? SM: no tak e ta byla dobrá. já sem to určitě teda e asi n- n- zažila v té ávii ((Avia)) protože em sme se zase všichni dávali dohromady, že, Sokol teda a e tak takžé em tam sme to teda všechno prožili, no a tak to sme byli mladí lidi mezi sebou, hned se dělaly ňáký e vytáhly se kroje třeba a udělaly se takový ty, já mám plno fotek z toho a á em to se tancovalo a aj venku na tom sokolským hřišti, co sme tam měli na tam, to bylo jako kluziště v zimě, tak to bylo jako hřiště, no takže, to se teda atmosféra velice změnila. no jenže bohužel to, my už na to máme zas takový e jako špatnější, páč v tom osmaštyrycátým se to tak [převrátilo, že teda], LS: [jasně, no]. SM: bohužel no.
Miloslava_(1925).txt
JV: to je docela dobrá totiž jako narážka, protože sem se chtěl záhy zeptat, jak ste se chovala při ee sledování filmů, jestli ste třeba popíjela nápoje, MM: kdepak, kdepak to ne, to neexistovalo, to sem byla naprosto na to soustředěná, ale zajímavý je, že v těch,
Miloslava_(1925).txt
MM: zajímavý je, že sem si vzpomněla, teď nedávno, už mi to úplně zapadlo, že v kinech vždycky bývala přestávka. zřejmě proto, že z těch technických důvodu, jo tam ňák to museli na jiný kotouč nebo přetočit, a v té přestávce se teda prodávala limonáda a nějaký lízátka a takový věci. JV: a to ste si teda vy nikdy nekoupila. MM: nejvýš nějakou tu limonádu když sem měla, když bylo v létě a bylo teplo nějakou žíz- žízeň, ale jinak já sem teda byla vždycky soustředěná na to. JV: a ostatní diváci, kolem vás, kupovali potraviny, nápoje, MM: no, kupovali, ale ne nějak moc, ale že by se nějak moc, v té přestávce většina zůstala sedět.
Miloslava_(1925).txt
JV: takže ani třeba nějaké, nějaké hlasité projevy, jako tleskání, hvízdání, komentování, MM: ne, to tehdy nebylo, to tehdy nebylo.
Miloslava_(1925).txt
MM: ano chodili sme se školou do kina, třeba si vzpomínám, že sme byli se školou na filmu o Rastislavu Štefánikovi ((Milan Rastislav Štefánik)). JV: hm MM: dodneška si vzpomínám, ten herec co ho hrál, menoval se Rogoz ((Zvonimir Rogoz)) a tu jeho milou hrála Oličová ((Karla Oličová)), že si na ty ména ještě pamatuju, JV: to bylo ještě v obecné nebo v měšťance MM: obecná, to byla obecná, a dodneška si velice dobře na ten film pamatuju a to teda vopravdu, protože sme tam šli se školou a byly tam taky jiný školy, čili to bylo čistě jenom pro školy, no tak tam teda jako ten klid a to moc nebylo. JV: a projevovali se především pravděpodobně když už tak kluci předpokládám. MM: no, samozřejmě, samozřejmě.
Miloslava_(1925).txt
protože tehdy ještě nebylo to v těch kinech tak, že by to bylo natolik zvednutý, že vám ta řada před váma vůbec nevadila, jo, takže tehdy opravdu byly ty sedadla tak a teď mezi tím, ty další sedadla a vy ste se koukala tou uličkou a to si vzpomínám kolikrát, že sem seděla takhle celý film, abych něco viděla. JV: že před vámi seděl někdo vysoký a vy ste neviděla přes něho MM: no, no, dost to dost vadilo.
Miloslava_(1925).txt
JV: ještě k tomu protektorátu. pamatujete si na změnu chování diváků za protektorátu? MM: no, pokuď bylo to takový všecko utlumený. to i JV: nějaké hlasité projevy? MM: hlasité projevy ne. a i i třeba JV: smích, potlesk, ne. MM: třeba si vzpomínám některý ty filmy s t- s tím hajnsem rýmanem ((Heinz Rühmann)), to byly vysloveně veselohry, ale ňák to tak lidi neprojevovali. JV: vzpomínáte si, že by se třeba hajlovalo? když se na plátně objevil Hitler? MM: no tak to sem nezažila. JV: myslím třeba v týdeníku. MM: ne, to sem nezažila. JV: ani nikde jinde. MM: ne, ne. JV: takže ono je to třeba tak, že někteří lidé se ze strachu přidávali. když tam seděli Němci, tak začali třeba hajlovat a někteří lidé se báli, tak radči se přidali. MM: no ale pokuď si vzpomínám na Němce vopravdu teda v holínkách a v uniformách, v tom všem, tak že by teda ňák chodili do kin, tak teda to to moc nechodili. JV: ale německé obyvatele, Němci. nemyslím důstojníci nebo ňácí vojáci, ale obyčejní lidé. MM: ne to si ňáký takový projevy v tom kině, to si nikdy, to si, to sem nezažila.
Ctirad_(1931).txt
tam sme byli právě chodili do toho Studia ((Studio)), celá škola, JV: hm CN: a tam vím, že byla různá filmová představení. jestli to bylo k výročí politickým jako, třeba byly Hitlerovy narozeniny, JV: hm CN: což myslím že se nějak slavilo, já si to fakt nějak nevybavuju, ale asi že to mohlo být, tam sme, tam sme chodili a vím, že sme tam trpěli takovým pocitem určitě povinnosti, že JV: hm CN: něco co, co se musí, a přičemž už i ty děcka cítily jakousi takovou zábranu, opatrnost, aby se moc, JV: hm CN: náhodou něco aby se ňák nevyprovokovalo. ňáký odezvy
Ctirad_(1931).txt
CN: one pause ((Ohne Pause)), JV: u nádraží. CN: u nádraží, jo, tam dokonce myslím, že ňákou dobu fungoval ten systém, že se postupovalo, že se poposedávalo, jestli si to nevymejšlím úplně, JV: hm CN: že teda člověk, kterej přišel, sledoval film tak dlouho, dokud zase nevypadl z té řady, tak jak postupně teda byl jistej, že už znovu se vrací celej cyklus té řady různých filmů, JV: hm CN: a pak prostě už vyšel na ulici. něco takovýho, ale potom už to takhle nebylo, to posedávání em jak říkám, pořád si myslím, že to tak bylo, ale nedovedu si to teďka úplně technicky vyložit, jak sme to dělali. em potom později to kino ó pé ((OP - Ohne Pause)) bylo už em nevim jak to limitovali časově, ale jenom tak, že se tam normálně sedělo a zas se vodešlo, když člověk viděl, že se znovu už dostává v té smyčce na začátek toho, co už viděl. JV: a nevíte, to posedávání, kdyby to třeba tak mohlo být, v kterých letech? CN: to by bylo asi na počátku toho, když to kino se zavedlo, ne potom v tom dalším průběhu, tam mám dojem, že už se to potom touhletou zvláštností ne, nevyznamenávalo. no tak to teda neberte jako, jako zdroj, ale pocit. tak myslel bych, že to tak mohlo bejt v ňákým třiačtyři- dvaačtyřicátým třia- devatenácet čtyrycet dva, čtyrycet tři asi.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, naopak jak sem se ptala na to, že ňáké kino by vám nevy- nevyhovovalo tou atmosférou, nebo těma lidma v obsluze, tak jestli naopak bylo nějaké kino, které byste měl rád kvůli tomu, jak vypadalo, kvůli té atmosféře. vy ste zmiňoval to kino, kam ste chodil, to blízko vašeho bydliště. ale jestli bylo třeba ještě nějaké další, které ste měl rád kvůli tomu, jak vypadalo, nebo jak se tam chovali ti lidé. CN: no, to asi v tom věku člověk nevnímá, em to co by jako dospělýho zajímalo, jak se chovají, zřejmě to mělo jenom ryze takovou okrajovou roli, že nás někdo někam uvedl, a em protože sem neďál výtržnosti, tak mě nikdo nemohl vod- třeba nějak stírat, em nevím, nevím nic o tom
Ctirad_(1931).txt
JV: hm a em teďka bych se zeptala, jestli jestli diváci nějak em reagovali na ty projekce, nebo jestli se bavili během projekce, nebo se CN: ne, ne, to určitě ne. JV: takže nijak se hlasitě neprojevovali. CN: ne. JV: a zažil ste třeba někdy potlesk? po skončení filmu? CN: taky ne, ne.
Ctirad_(1931).txt
JV: a pamatujete si, že by třeba byl někdo vyhozen z kina kvůli tomu, že tam rušil, nebo nějak nepřístojně se choval? CN: já mám dokonce dojem že, že se to skoro nestalo, že by, že bych si všimnul ňáký nepřístojnosti, to až daleko později, když sem potom zjistil, ale to už bylo teda v dobách em zralého dospělého věku že se teď už v kinech při filmech anebo tak, že se lecos děje, že, všelijaký rušící a neadekvátní postoje, tak to tehdy, to určitě teda nebylo. a myslím si, že dokonce kdyby něco takovýho, nějaká, nějakej skandál tohoto typu byl, tak že bych si to musel pamatovat, páč platilo jako obecně, že člověk tam šel, aspoň zde, v Brně, nebo v tech kinech o nichž hovořím, že se tam šlo s takovou jakousi kázní, nebo s očekáváním hodnoty.
Ctirad_(1931).txt
o a nebo si vzpomínám, že bylo hrozně zajímavý pro mě, když se ukazovala nějaká v- to už ani parlament v Německu nebyl žádnej, nic takovýho, ale když velikánský shromáždění těch nejvyšších špiček nacistickejch, tak kolik tam bylo holohlavejch, to mě zaujalo, zřejmě teda při tom myslel, a počítal. no tak ne nebylo to ideově zrovna nejhlubší. JV: hm CN: ale nestrhovalo nás to, jako že by člověk rád viděl ty střelby a to, to ne.
Ctirad_(1931).txt
JV: dobře. a teďka, jestli se nějak změnilo chování diváků za protektorátu oproti tomu, oproti té době před protektorátem. jestli třeba byly nějaké projevy em hlasité. CN: ne. to hlasitý projevy jistě ne, ale že sme si mezi sebou taky mrkli někdy na sebe nějak, nebo em prostě češství bylo jaksi naivně bráno jako, jako bezpečná základna úplné otevřenosti, takže nějak úplně otevřeně sme spolu někdy dovedli mluvit, ale do filmu, nebo do návštěvy kina se to asi moc ne- nedostalo, nepromítalo. myslím že, že se tady taky těžko dá ňáká taková aktivita najít.
Ctirad_(1931).txt
CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát, že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy, né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak. JV: hm CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak nezápasili. JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se na plátně objevil třeba Hitler, nebo... CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat, aby to bylo JV: hm CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a em teďka bych se zeptala ještě, jak se chování nebo atmosféra v těch kinech, nebo chování těch diváků měnilo s blížícím se koncem války. jestli tam byly nějaké změny cítit v tom kině. CN: no tak to asi zase by bylo jenom v individuálních vzkazích, možná že v tom, že někde teda, kde bylo úplně bezpečno, že se teda to mrknutí na sebe navzájem, nebo ňáký takový malej náznak, že víme o něco víc než se tam v tom týdeníku třeba ozývá, že jo, tam vždycky Němci když ustupovali, tak voni ty týdeníky to líčily, že to byl další velice úspěšný em tah strategický tah, em kterej teda nepřítele vláká do pasti, a ustoupí teda, a tak, takovýdle propagandistický interpretace toho ústupu německýho, takže čím víc se blížila asi ta, ta fronta a osvobození, tak pravděpodobně mezi námi už jaksi to bylo daleko sne- snadnější vůbec na to nereagovat. ale rozhodně veřejně ne, to bylo zase jenom dycky mezi, JV: hm CN: mezi věrnejma přáteli.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře a em dalo, dalo by se říct, že se nějak změnila atmosféra, nebo že bylo pocítit v těch kinech, že už je po válce? CN: no to jistě. JV: a jak byste to popsal, jak se to projevovalo. CN: no asi například to předznamenání toho večera tím týdeníkem bylo něco úplně jinýho, do té doby ty týdeníky byly prostě taková povinná látka, politická, a pak byla spontánně přijímaná, samozřejmě zase to byla naivita, protože sme ještě nepostřehli, že už zase letíme do ňáké jiné pasti, že, ale byla to všeobecná jednomyslnost, ještě dlouhou dobu. jo, taková, vona ta atmosféra byla nejenom v kinech, ale i na ulicích, každou chvíli šel nějakej průvod vodněkud se, se vybatolil průvod a šel po Lidický ulici s praporem tam, a jinej zase šel naproti, a tak, čili taková, taková jakási úžasně uvolněná radostná pohoda, a i soudržnost, to v té době v tom pětačtyrycátým roce bylo všude, takže si myslím, že to muselo být i tam, kde sme pak přišli do kina, a nebyl tam ten týdeník, na kterej sme vždycky museli jít teda povinně, protože to patřilo k vál- k vedení války, ale že tam byly naše vlastní, naše informace československý, a světový. JV: a třeba tleskalo se nějakým filmům? CN: ne, to si nepamatuju.
Ctirad_(1931).txt
To byl český muzikant, to jo, to sem teda už prožíval velmi sentimentálně. JV: hm CN: teda Kmoch ((František Kmoch)), kterej byl tam hlavní postavou, a Ta naše písnička česká, že, a to všecko, to přesně v téhleté době, v roce čtyřicet teda, rok po okupaci, to to vyvolávalo silnou rezonanci.
Jiri_(1924).txt
LS: a vzpomenete si přímo třeba na nějaký zážitek z kina z tady tý doby, který by právě souvisel s tím protektorátem, s těmi předpisy em nebo třeba publikum, že jo, mohlo dávat najevo nějakym způsobem svůj nesouhlas, nebo naopak souhlas s tím, co se promítalo. JN: to se taky stalo, ale to em bylo jak dyš dyš vpadli do Ruska, Němci, tak to měli úžasný úspěchy, jo, to byly strašný strašně zajali těch, tam teda Rusi Rusi nebyli vůbec připravený, tito, tito a Stalin to tam zvoral em si pamatuju, že tam em se stalo, že voni, jo, vobjevil se Hitler, Němci, který byli v kině, pač chodili češi i Němci, jo, vyskočili, začli tleskat a řvali hurá hurá. jo, češi zase ( ) ticho jo a ale to bylo to bylo vo hubu, pač von pak Němci rozsvítili, jo, a tak každej zmlkl, jo, aby aby ho nemohli, aby ho nemohli jako zničit, páč to to se dostal člověk do koncentráku a nevěděl za co.
Jiri_(1924).txt
LS: dobře. ještě se vás zeptám, jak ste se v tom kině choval, vy ste řikal, že ste tam chodili s kamarády, jak to probíhalo v tom kině, to vaše chování. JN: ale, nebyly, jak říkám, se snad stalo snad dvakrát že (vohlídali) ty Němci ticho ticho... LS: mhm. JN: páč víte, to měl každej strach, že se něco poněvač to stačila maličkost,
Jiri_(1924).txt
LS: ani ste se spolu nebavili nebo ste nějak nekomentovali ten děj. JN: ne, to nešlo. Ls: ne. JN: ne, to nešlo to vono vono byla velká přísnost ( ) člověk nevěděl co to co to, člověk nevěděl...
Jiri_(1924).txt
LS: mhm hm a to jak ste říkal, že třeba lidi reagovali na ty na obrazy toho Hitlera nebo em... JN: to Němci jo. LS: stávalo se, že třeba u normálního filmu, třeba hraného filmu? JN: jo, to dyš em zrovna u hranýho ne, ale týdeníky, dyš ( ) záběry em Hitler někde vystoupil a řval tam, ten doved řvát, to víte, řval tam oj oj oj a jo, vir vir já nevím vir dank vílen fýrer, vite, děkujeme našemu vůdci. LS: jasně. JN: to se tam to se tam vyskytlo, ale nebylo to, em aby se to vyskytovalo hromadně, to se nestávalo. LS: bylo to často, často? JN: právě že to se... LS: ne? JN: to se nestávalo, právě že v tom nadšení, dyš tenkrát táhli do toho do toho Ruska, voni tam v- voni tam zajali snad milion zajatců nebo kolik, byly tam detailní záběry, voni snímali ty Mongoly a ty em snímali je na slunci a dyš seděli proti slunci, tak voni kor vypadali teda jak a teď tam to dycky šel záběr tam ukazovali že jak sou jako škaredý a tak a... LS: mhm. JN: se tam vobjevila ušlechtilá postava německýho vojáka, každýho krásně voblečenýho a ((smích)) my sme si z toho dělali víceméně psinu.
Libuse_(1928).txt
KH: no a bavili ste se třeba během přímo tý projekce toho filmu s divákama nebo s těma kamarádkama? LN: ne, to. až potom jak sme šly domů, tak to sme si vykládaly, ale během toho kina sem se nebavila s nikým. KH: no. a tleskali ste třeba? nebo nějakej jinej druh? LN: ne, to nevím, že by se v kině. ne, to sem netleskala, nikdy.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře, a když sme u těch lóží, vzpomenete si, jaká společnost chodila do těch lóží, nebo kdo si kupoval ty dražší lístky? ZP: obyčejně milenci. JV: ZP: tam se moc nechodilo, protože se řikalo tam byly dycky (tapisérie) se řikalo, tam sou blechy, jo, tak sem nechodil, ale možná to pravda nebylo, jo. ale většinou to byly takový lóže, kde byly štyři místa, že, a většinou jak říkám tam chodili milenci, my sme teda do lóže málokdy, že bysme šli do lóže, ne, em. JV: ehm. ZP: ale byly v těch kinech, jednotlivejch, ty lóže byly. jako pod balkónem dycky byla taková skupina jako lóží a tam.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, takže já se vrátím zpátky znova eh k tomu, já se vrátím k tomu em ještě dětskému k té dětské zkušenosti. em když ste chodil na ty dětské filmy a na ty filmy pro mládež, tak bych se zeptala na atmosféru při té projekci, em jestli ty děti nějak reagovaly na ten film, během toho představení, jestli se nějak projevovaly hlasitě? ZP: přemýšlím (...) ale em že by nějakej potlesk, možná smích se vozval, ale nějaký hlasový projevy tam nebyly. spíš sme to tak jaksi sledovali dost zaujatě, že se neprojevovalo nějak diváctvo. JV: ehm, takže potlesk třeba... ZP: ne. JV: po skončení taky ne... ZP: ne. JV: a ani při projekci se děti nebavily mezi sebou? ZP: mhm, možná výjimečně, ale em jaksi em nepamatuju si, že by to na mě působilo nějak rušivě, čili asi to tam moc nemohlo bejt. JV: ehm, dobře. ZP: i když tam chodilo bych řekl em taková sk- sociální rozvrstvení dost široký, že že tam byly aj z chudejch rodin aj možná z bohatejch rodin, tak tam k žádnýmu nějakýmu em konfliktu mezi těma děckama nedocházelo.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře, a potom v těch filmech, nebo v těch kinech, nebo na těch projekcích, které nebyly určeny přímo dětem, tak tam taky nijak se diváci neprojevovali hlasitě? ZP: ne. JV: nebo nereagovali? ZP: ne. JV: ani žádný potlesk? ZP: ne, ne. potlesk při filmovým představení já si nepamatuju.
Zdenek_(1927).txt
ZP: v sále ne. mám dojem, že tam byly aj i nějaký buráky nebo to už si nevzpomínám, ale nějaký takový šustění, že by se jedlo em během toho, ne. em řeknu vám, že em mládež, em aj i mládež tehdá byla podstatně ukázněnější, než je mládež dnes. měli sme takovej respekt,
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a ještě k tomu jídlu teda, takhle to chodilo i v jiných kinech, že se nenosilo jídlo do s- ZP: ne. JV: do sálu? ZP: ne. ne. JV: nenosilo. ZP: ne, nenosilo se, jídlo se do sálu nenosilo, možná někdo si vzpomínám teda, že em někdo šustil em dyš měl sáček s bombónama, jo, tak šustil tim, ale to vobyčejně em lidi jako pšššt a jako tak , aby byl klid. eště vám řeknu tohleto. em byla móda, že dámy chodily v kloboukách, jo, a tak dyš si sedla a nechala si ten klobouk na hlavě a nesundala ho, tak sme vždycky požádali tu .
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm. a eště, lišilo se nějak chování diváků v těch luxusních kinech od těch venkovských kin? ZP: em nemůžu říct. JV: anebo složení diváků, třeba že tam byla jiná třída lidí? ZP: tak asi ano, ale tak jaksi abysme to chápali jako em vyloženej jako rozdíl, to nemůžu říct, to sme teda nepoznali, že by to byl
Zdenek_(1927).txt
JV: ani třeba dyš někdo dělal v tom kině... ZP: ne. JV: bordel, nebo tak... ZP: ne. ne ne ne, mm žádnej em žádnej jaksi jak řikám, tehdy byla taková asi ta mládež, nebo aji dospělí, byli ukázněnější takoví, než sou teďka, aj dospělí se mi zdají, že byli tehdá, měli jaksi em vyšší kázeň než mají než mají teď.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře. a ještě zpátky k tomu protektorátu, tam byla nějaká atmosféra zvláštní, byla jiná, než za protektorátu byla jiná než předtím, za první republiky? ZP: o jo, o jo, byla taková stísněnější jo, že se třeba ani o těch přestávkách mezi tím, že se třeba ani nebavilo, tak jako byla taková stísněnější atmosféra, že se člověk bál něco promluvit, něco říct, aby někdo něco nevodslechl nebo tak podobně. byli sme vopatrnější. JV: dobře. ZP: protože bylo fakt, že to ste mohla cokoli říct a vono voni vás udali a už ste jela. zvlášť třeba v té hajdrychijádě, na
Zdenek_(1927).txt
JV: a ještě bych se zeptala, jak se chovali diváci v kině za protektorátu? jestli taky se nějak hlasitě projevovali? ZP: ne, ne. JV: ne, dobře. a třeba hajlovalo se v kině, když se na plátně objevil Hitler, třeba při týdenících nebo při nějakém filmu? nevzpomínáte si? ZP: ne. to se, vzpomínám si, ale... JV: na to si nevzpomínáte. ZP: myslím si, že by s- že se nehajlovalo.
Zdenek_(1927).txt
JV: a eště bych se zeptala, jestli byla nějaká zvláštní atmosféra po tom konci války v kině? ZP: ohromná. em vůbec to nadšení po válce, to už taky si vůbec nedovedete představit, ta svoboda, která zase se nám vobnovila, to byla to bylo ohromný nadšení vůbec mezi lidem, nejenom teda v tom filmu, em to byl ohromná to si vzpomínám, vzpomínám si teda, to bylo nějaký představení bylo v tom kinu em Studio v tom Kinu Art, jak sme tam šli všichni, nevim teda jakej film už se tam promítal, to byla em mladí, staří všichni tam šli s ohromným nadšením... JV: a třeba taky nějaké hlasité projevy u toho filmu byly, nebo... ZP: ne. ne, ne.
Marie_2_(1921).txt
Lč: mhm, mhm. a když ste byli v tom kině, jak ste se chovali? měla ste třeba ve zvyku tam jíst nebo pít, [něco si] přinést? MS: [ne]. Lč: ne. MS: ne, to se nenosilo. ani bonbóny. to v té době nic, [vůbec] nic. Lč: [a] bav- třeba že by se diváci vzájemně spolu bavili, nebo na to bys- MS: no zkraje ano, zkraje to oni pouštěli, už byl žurnál a ještě pouštěly ty uvaděčky. to vím, že to bylo dost jako neklidný a až později už nesměli, museli lidi stát a a čekat až bude po tom žurnálu.
Marie_2_(1921).txt
Lč: a mhm reagovali třeba diváci na ty filmy jako nějak hlasitě [že by se vyjadřovali nebo] MS: [no ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano.] Lč: tak tleskali nebo výskali nebo MS: ne to ani ne. ale smáli se nebo byli zase smutní, to takový ee, že by bylo takový spontánní tleskání, to (za Němců ne,) já si nepamatuju. [já si n-] Lč: [ale] smích teda hlavně. MS: smáli, smáli sme se. Lč: a na konci filmu, že by se tleskalo, to ne- to byste si vzpomněla, že by byla ta... MS: já si myslím, že ne, že ne, že to sme v tichosti odcházeli. jestli se to stalo někdy, já nevím.
Marie_2_(1921).txt
Lč: a změnilo se vlastně chování divá- (nebo) měla ste pocit, že na těch německých filmech třeba se lidé chovají jinak než [( )] MS: [no tak] ee, dívejte se, ee určitě mnozí lidi, bylo šuškání, že, byla určitě si kriticky na to dívali, ale každej se bál promluvit, víte, takže, já jenom z vlastních zkušeností můžu říct, že sem to ráda neměla a myslím hodně dalších čechů taky, [protože] Lč: [a] MS: sme nic se nedozvěděli novýho.
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a (..) teď teda když se posuneme dál (.) ee nebo teda eště vlastně ještě bysme se mohli ee mohli zastavit chvilku u toho ee kina na na Výstavišti ((Výstaviště)), jak ste chodili hodně ze školou nebo (.) relativně hodně (.) tak ee vzpomněla byste si, jak se třeba (.) ty děti chovaly tenkrát ee při představení? JJ: no tak (my) sme se chovali normálně prostě JV: jesi třeba pokřikovali kluci nebo (.) JJ: ne ne ne JV: hvízdali nebo se smáli [nahlas]? JJ: [ne ne] (..) ja vam něco upřímně řeknu, tenkrát byla ta mládež (.) jinak vychovaná JV: hm JJ: prostě, jo, tenkrát [(to neexistovalo)] JV: [jako myslíte,] že si třeba děti tenkrát tolik nedovolily jako dneska, jo? JJ: no no no, to bylo úplně něco jinýho JV: mhm JJ: (..) my bysme si nedovolili ani nijak tak, protože by nás učitelé hned (.) hned sme byli volaní k raportu nebo něco JV: [mhm] JJ: [když] kluci třeba něco z voloviny vyvedli nebo něco takovýho JV: hm JJ: tak byli hned k raportu ((pausa; 5 vteřin, doplnění nápojů)) JV: takže třeba ste se ani nebavili, jako měli ste strach (.) během ee JJ: ne, řekneme né strach, ale prostě tenkrát nás to (.) já nevím jako JV: hm JJ: děcka ani nenapadlo nějak taklec ee (...) prostě měli sme ee jiný JV: hm JJ: jiný smysl pro život, jak se řiká (..) poněvač sme byli jinak vedení
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a (.) pamatujete si třeba, že ty diváci během těch představení byli najednou (.) to jejich chování bylo (jiné, že) byli tišší, že se třeba moc nesmáli nebo (..) ee [netleskali]? JJ: [tak (.)] já bych řekla, že byl poměrně klid v tech kinech JV: mhm JJ: nebylo nějaký [že by tam]... JV: [ale (.) ee] jesi to třeba ovlivnila ta atmosféra toho protektorátu nějaká (.) atmosféra strachu? JJ: já bych řekla spíš, že že žádné každé raději (.) to ste akorát slyšel zašustět třeba nějakej JV: [hm] JJ: [ten] papírek nebo něco, jo (.) [jako bonbóny nebo to (...) no ale...] JV: [takže na jednu stranu kino bylo pro ty diváky vlastně místo nějakého] (.) úniku, na druhé straně ale asi všudypřítomný strach tam byl jako přítomen? [že zřejmě asi si nedovolili komentovat třeba něco] JJ: [no taklec jako že by někdo] aj při tom týdeníku JV: mhm JJ: byl poměrně klid JV: mhm JJ: jaksi (.) je možný, že (.) to potom kritizovali [ale] JV: [mhm] JJ: po straně jako jo [(.) (poněnač se každej se každej)]... JV: [hm (.) a nepamatujete si,] že by byly nějaké projevy (.) během (.) [projekce ( )] JJ: [tenkrát] byla doba (.) bych řekla tak jako zrovna za komunistů JV: mhm JJ: raději každý držel hubu JV: mhm JJ: jo, bál ste se něco říct (...) no (.) a to stejný bylo (.) za komunistů taky
Jarmila_2_(1925).txt
JV: ee vzpomněla byste si, jestli třeba někdo (.) někdy jakoby v kině nehajloval (.) třeba když se na plátně objevil Hitler? JJ: [ne, ne, to si nevzpomínám] JV: [protože my jako víme, že občas se to] stávalo a zřejmě to tady JJ: [ne]
Libuse_(1929).txt
někdy říkám, že to bylo jako drastické když ukazovali to bombardování hlavně v těch týdenících tam ukazovali jak jak eh německá armáda vítězí, jak lítaly bomby a rozbité domy, jak to lítalo, tak to sem nebyla schopna ani celé sledovat, to sem vždycky musela sklonit hlavu a m a klukům zakrýt oči, protože to bylo tak drastické, že malé děti se rozbrečely někdy rozplakaly a em ne žádná idea to teda nebyla nebo vůbec poučení pro ty děti ale asi ano, protože si musely pamatovat, když přišly domů tak to vyprávěly tetě a mamince, že to byla, jeden syn byl tety a jeden syn byl její dcery, takže to byla maminka a babička ale takže tím e
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a jak ste se obvykle v kině chovala? LS: no tenkrát se eh všichni chovali tiše, to když byl nějaký výstřelek, tak to eh uvaděčka anebo uváděč vyvedl toho kluka nebo holku, dneska dneska to je jiné. soudím teda, že je to jiné, protože z těch školních představení co sme chodili se třídami, tak to myslím že žádná uvaděčka nezvládla. SM: mhm LS: to jak se chovali, nevím jak to je teďka.
Libuse_(1929).txt
SM: a měla ste třeba ve zvyku v kině konzumovat nějaké jídlo nebo nápoje? LS: ne to sem úplně nesnášela, a vůbec sem to neuznávala. SM: mhm LS: pokud tam lidé suš- šustili, tak to sem velmi kritizovala, to to ruší všechny. SM: a stávalo se to často, že by někdo tam šustil? LS: no, na těch dětských představeních i když tam byli dospělí, tak se to stávalo. SM: a zažila ste třeba, že by se ozýval během filmu nebo po jeho skončení potlesk? LS: ne to ne, to nikdy ne. SM: em-em LS: to až po válce, tak to byly třeba některé ty sovětské filmy si vzpomínám, myslím že se to menovalo to bylo také válečný film, ale myslím že se menoval Matka. a to byl to byl film, kde em jako fašistický tank, eh honil malé dítě, po takové pláni a prostě jezdil za ním pořád a chtěl ho přejet, samozřejmě. no to už ani nevím jak to dopadlo, ale tenkrát to byl tak dobře udělaný film, i i ideově i ty výkony byly úžasné, tak tenkrát se tleskalo. SM: mhm LS: aspoň to tento film si pamatuji, že se tleskalo. všichni.
Libuse_(1929).txt
LS: no, to nemohu říct konkrétně, ale když sme byli v tom kině, v tom čase ((čas)), anebo v té Úderce ((Úderka)), tam už bývaly filmy, ale v tom čase ((čas)) se mi to vůbec nelíbilo, byl tam nepořádek, všelijaké odhozené papírky, asi od těch bonbonů, lidé se tam courali, protože se jim to nelíbilo tak šel pryč a zase mohl přijít, já nevím to stálo pár korun, nebo korunu, myslím že dokonce korunu jeden čas je to stálo, no a tak to to mě ne prostě to se mi nelíbilo, to sem neměla pocit, jako bych řekla, jo, protože to ne a ani tam myslím že si nás nikdo nevšímal, tak, zatím co v tom Sibiři ((Sibiř)) nebo v tom Jasu ((Jas)) tak tam byli zřejmě zaměstnanci, a ty paní, které tam jako to obhospodařovaly a dov- dovedly lidi na místo, že, podle toho, tak to bylo jiné, to prostě i řekla bych že tam udržoval pořádek, a i ty děti si nedovolily nikdy eh to to co bylo třeba v tom čase ((čas)).
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm mm a jak jako mohla byste třeba říct jak se diváci v době toho protektorátu v kině chovali? nebo nebo... LS: no mnohem lépe než bych řekla dneska, ne- protože za své praxe učitelské sem chodila s dětmi jako povinně sme na nějaký film šli a to sme měli co dělat udržet teda ty děti, eh ono stačí když ty moje děti budou poučené, ta moje třída a budou se tam chovat slušně, tak ale hned za námi třeba sedí třída, eh kde to učitel tak striktně než- ne- nevyžaduje, aby se dobře chovali, nebo to byly větší děti, které si taky nedají moc říct, že, nedali, no takže to většinou to vyznělo dost ne, negativně no to to chování to to to v kině a nevím jak je to teď, protože teď do kina nechodím vůbec, ale předpokládám že se musely už nějak uklidnit to je to byly jen chvíle, kdy teda bylo ticho a kdy eh děti sledovaly opravdu a pak sme si o tom mohli pohovořit, třeba bylo to zaměřeno i na to abychom rozebrali ten děj, ale to.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm, já sem měla spíš na mysli, jestli si pamatujete třeba nějaké například projevy těch diváků vz- vzhledem k těm třeba... LS: k těm filmům? SM: fašistickým filmům, co byly za toho protektorátu promítány u nás, jestli se ozýval třeba smích nebo na- naopak potlesk ne nebo dokonce je- jestli se třeba v kině hajlovalo? LS: ne, no tak to vůbec ne, ale fakt je že tam přece v tom kině tam byly i děti z těch německých rodin, nebo my sme jim říkali poturčenci, SM: mhm LS: to byli lidé, kteří byli sice češi, ale měli třeba nějakého německého předka, nebo stačilo třeba německé jméno a on věděl že se bude mít dobře, tak se dali k Němcům. my sme jim češi říkali poturčenci, takže z těchto rodin tam mohlo být dost dětí,
 
Atlas.ti kód
377
 
Rodič kódu
Návštěva kina
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno