Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název kódu
Sokol
 
Citáty — Kategorie citátu
Ludmila_(1923).txt
no a v těch Řečkovicích to bylo, kino vlastně to byl Sokol ((Kino Sokola v Řečkovicích)), bylo to, byla to sokolovna, tam se cvičilo, a bylo tam i to kino.
Ludmila_(1923).txt
nebo sme slyšeli, že se v Králově Poli em něco teda vy- významného jako tohle, no tak sme si zašli do toho Králova Pole. PV: hm LH: protože to víte, to, to se tak mezi náma dozvědělo. chodili sme do Sokola, chodili sme tohle, no tak sme věděli, co se kde asi děje, no tak sme šli do kina.
Ludmila_(1923).txt
a ty Řečkovice ((Kino Sokola v Řečkovicích)), to bylo jenom takové, prostě tak, jako když se díváte na světelné obrazy, a prostě tak jak, nemělo to takovou úroveň, tak jako když to bylo opravdu kino. protože v těch Řečkovicích museli voddělat židle, tam sme cvičili, a cvičilo se tam prostě celý týden, že, děcka, em dorostenci, muži, a ženy, chodilo tam teh- tehdá ee prostě ten Sokol přitáhl velmi mnoho lidí. PV: hm LH: takže, ee prostě to se muselo zase židle všechny vyklidit, a to všechno. takže, no a platil nájem, se tomu Sokolu, že se tam dělají ty, protože se tam muselo po nich uklidit. takže musel em to kino vlastně nepatřilo Sokolu, to patřilo někomu, kdo musel platit nájem za to, že tam promítal ty filmy.
Ludmila_(1923).txt
takže sme brali Řečkovice jako prostě, že tam deme, že se nám to taky líbilo, ale nebylo to kino ((Kino Sokola v Řečkovicích)), byl byl to sál em Sokola. PV: jo. LH: a ten vypadal jinak, byly tam ee kruhy tam visely, a tak [dále.] PV: [jo jo jo.] LH: museli z toho oddělat bradla, a já nevim, co všechno se muselo. a to se muselo zase zaplatit tomu Sokolu.
Jarmila_(1926).txt
JV: v Líšni. ee chodila ste do Sokola a... JC: do Sokola aj do Skautu. JV: a do sokolského a do ee orelského kina ((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel)) ste chodila, v Líšni.
Jarmila_(1926).txt
a tam na té Chajdě ((Kino Sokol v Líšni)), JV: hm JC: to byla sokolovna ((Kino Sokol v Líšni)), pak měli takový ty šatny, to byly okna a takový jako v domech, a tam mívali ty vývěsky, co hrají v kině. tak jestli sem viděla prvně Na Svatém Kopečku,
Jarmila_(1926).txt
JC: no tak to už, no tak do toho Sokola sem chodila, no, tak býval slet, to vím, a pak bývaly šibřinky, no. JV: a vy ste chodila teda do a, ne do Orla. JC: nó, a voni pak, pak to vlastně zrušili všecko, takže vod třinácti do těch devatenácti se nedalo nikam, že. JV: hm JC: to všecko bylo zrušený, ten Skaut, Sokol, vorel ((Orel)), všecko. a válka začla, bylo mně třináct.
Vera_(1913).txt
VP: no a no a u nás ty filmy, to bylo no tak to bylo v sokolovně to bylo takový takový jednoduchý LR: v tom Frýdlantě VP: no LR: mhm VP: v tom Frýdlantě to bylo takový jako ee (..) né s žádným komfortem, dneska tam postavili židli e s- s řady židlí LR: mhm VP: druhej den tam byl tělocvik, jo, chodilo se do sokola ((smích)) LR: mhm VP: takže to se tak střídalo a tam takovej jako žádnej ee ten přepych v tom nebyl
Marie_(1928).txt
MB: předtim sem chodila taky, ale jenom tak jako ee nepra-, no vlastně taky asi pravidelně, ale to bylo kino, jako takový v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) víte ještě se tam (točilo) takhle promítal... LH: [hm.] MB: [tam] z- jako kamarádi moji třeba, a (..) takže tam sem taky chodila, no ale já nevim přesně už jak často, ale tam sme chodili potom pravidelně dvakrát v týdnu.
Marie_(1928).txt
LH: jasně, a do těch svých deseti let, takže v podstatě to máme tak zhruba do doby d- do začátku války, ee která kino ste navštěvovala v té době, když ste šla do kina, do kterého to bylo? MB: nó to v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), ale to bylo ee kino jako takový v sokolovně, víte... LH: [ehm.] MB: [se] tam promítalo. LH: á jaký, nebo proč to bylo právě toto kino, bylo to tím, že bylo nejblíž to kino? MB: ano.
Marie_(1928).txt
LH: ehm, ehm. já teď spíš mluvím ee teď spíš mluvím o tom období ee ještě vlastně během války, vlastně od začátku války, do konce války, jestli třeba v průběhu války [ste chodila do kina?] MB: [no tak to sme] chodili, jo. LH: ehm, a mm stále to byly ty Řečkovice? ((Kino Sokol v Řečkovicích)) MB: no. LH: á co se vám, nebo co se vám líbilo třeba na tomto kině, co co si co si pamatujete z toho kina, nebo proč em jestli vám něco uvízlo v paměti z toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích))? MB: no to už, to už ani moc ne. LH: ták ee, takže stále ty ty Řečkovice, em takže nedá se říct, že by em ss, dá se v podstatě říct, že to kino v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ste navštěvovala hlavně kvůli tomu, že bylo, že bylo blízko, že ste nemusela dojíždět [nikam nikam dopra- ...] MB: [no blízko a chodili] tam jako o spolužáci a a všichni i jako... LH: ehm. á bylo třeba v této době, nebo třeba i později ee v Brně nějaké kino, kam ste nechodila, které vám třeba to kino se nelíbilo, nebo... MB: nó tak ee ee já sem tak ee kromě těch Řečkovic nikam jako nechodila. LH: ehm, ehm. MB: nebo ani sem <nesměla chodit.
Marie_(1928).txt
MB: [pak tam byly] ještě kruhy a em takový věci všechno, že jako v tělocvičně. LH: ehm. takže do konce té války to byly hlavně ty Řečkovice... MB [no.]
Marie_(1928).txt
MB: [židle, židle.] LH: [židle] tam byly, ehm. MB: no tak jako sklápěcí takový, ale em dřevěný židle. LH: a ty tam ňák přinesli a pak třeba po představení zase [odnesli?] MB: [mám dojem], že to vej- vyklízeli zase. LH: ehm. em bylo ňák poznat, že to je třeba, že to je sokolské kino? třeba jestli uvaděči, nebo někdo tam třeba chodil v sokolské uniformě? MB: ne, ne, ne, ne.
Marie_(1928).txt
LH: taková zvláštní otázka, byla ste někdy přítomna ee promítání filmů v domácnosti? jestli třeba někdo z vašich známých kamarádů měl doma projektor, že by promítal třeba doma? MB: ne, ne, akorát sme bydleli jako v těch Řečkovicích, tam ten promítal jako zn- (.) zn- ne spolužák, ale jako asi ó třídu chodil výš a tak n- nás tam někdy jako [pozval.] LH: [ehm.] ale to bylo v té sokolovně? MB: v té sokolovně, ale z- zvlášť tam ee měla byla místnost, že, na to. LH: takže teď mluvíte o tom kině, kam ste chodila, kde se promítalo, že tam promítal někdo z vašich známých, rozumím rozumím [tomu dobře?] MB: [no, ano,] ano.
Emilie_(1922).txt
už taky to, že sme se do těch Kounic ((Dolní Kounice)) museli jít, tam potom bylo kino ((kino Sokol)), normální, tam udělali z bývalé hospody jako nějaký sál takový malý a dali tam ty židle, takže pak už tam bylo kino,
Emilie_(1922).txt
LR: v té době občanské školy, dobře. a to kino, navštěvovala ste tedy ta cestovní kina, jak ste řikala a pak ještě to kino ((kino Sokol)) ee v těch Kounicích? ((Dolní Kounice)) EF: ano, no (tam). LR: a to se, pamatujete si, jak se jmenovalo? EF: jo. mám dojem, že Sokol. LR: mhm. EF: protože to byla taková ehm taková cvičebna jako hm tělocvična nějaká, protože se tam cvičívalo, a pak se tam daly židle, jo, a... mám trojklaný nerv a mě zlobí ((směje se)). takže ee se tam prostě nastrkaly židle na tu sobotu neděli. myslím, že v týdnu se nehrálo. ne, jenom sobota, neděle. a takže tak to tam bylo a mám dojem, že to byl Sokol. Sokol. LR: a která e nebo jak často se hrálo o tom víkendu. vy ste řikala sobota, neděle a [jestli se hrálo jedno představení] nebo... EF: [no odpoledne, odpoledne] se hrálo tak pro děcka jako takový ňáký ta pohádka a večer potom v sobotu večer, v neděli odpoledne pro děcka a večer pro dospělé. LR: a takže tam to fungovalo tak, že se tam vlastně ty židle jenom nanosily, [že to jako nefungovalo ( )]. EF: [ano, nanosily a pak se odnosily], ano, ano. LR: aha a ty židle, ty už tam byly, když ste přišli? EF: nó, to [už tam] bylo, nó, to už tam bylo. LR: [(jo, to už)], ((směje se)) (to už bylo připravený). EF: ee to už tam bylo ano. to, to dělali obyčejně nějací chlapci, víte, ještě školou povinní. tak tam chodili pomáhat a narovnali to tam a zas to potom vodrovnali, no. to byly takový akce. LR: a mezi místními o to byl zájem? EF: no jistě, to víte že jo. dyť to bylo em to byla jediná kultura zanešená, že, plus nějaké to divadlo, který se tam ochotnický hrálo, to taky teda byl, bylo mhm když tam přijelo nějaké pojízdné divadlo, tak to pro nás taky bylo ohromný zážitek, že. ta kultura tam. LR: a vy ste řikala, že teda to byl nejspíš ten Sokol a ee mě by zajímalo, EF: tam byl Orel taky, ale orli, ti neměli takovýhle, ti cvičili, to ani nevím kde, ti neměli možnost mít samostat- Sokol jo, ten měl. ten byl bohatší, bych řekla. tak měl jako samostatnou em tu na cvičení tu. LR: mhm a když tam byl teda ten Sokol nejspíš, tak ee ovlivňovalo to nějak to představení, [to promítání]? EF: [ne, ne], ne, ne, absolutně. né. to bylo jedno. LR: ( ) to bylo jedno. EF: hlavně když ste seděla a koukala na film ((směje se)).
Emilie_(1922).txt
EF: [tak] to vám řeknu přesně, protože v Řečkovicích tam bylo kino a taky Sokol ((kino Sokola v Řečkovicích)), tam se cvičilo a pak se tam na sobotu, neděli se taky daly ty židle,
Jarmila_(1925).txt
JH: no Jas, ten byl u Sokola, jestli ho pořídili sokoli, to já nevím, prostě ten byl vedle Sokola husovickýho
Miroslav_(1923).txt
a kromě toho byla druhá má celoživotní bych řekl činnost byla cvičení v Sokole, jo. Sokol, to byla organizace, která už dneska není. dneska je, ale to dělají samý sporty. tehdy se cvičilo pravidelně v tělocvičnách dvakrát týdně, no a to byla nejen (.) tělocvi- tělovýchovná organizace, ale aj bych řekl e em pros- bych řekl morální, nebo bych řekl eee dávala lidem myš- tam sokolská myšlenka je provázela celej život a ještě dneska staří, pokud byli v Sokole nebo svoje moji rodiče, to byli sokoli, oni se tomu věnovali zadarmo všechno dělali o- (obětová) osvětová činnost, taky kina měli, moře kin tehdy, dokud ještě nebyla televize, to dneska zaniklo, ale to byla skvělá organizace.
Miroslav_(1923).txt
MJ: [a taky] na Stadion, protože to bylo sokolský a my sme podporovali Sokol na k na k e e do e s-
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm á s kým ste chodil na tyto nepřístupné filmy? (.) s kým ste tam chodil, s kým ste se MJ: no sé s bratranci se známýma a s e těch sem měl a nebo se spolužáky potom. se známýma, s kamarádama. JV: a MJ: ze Sokola a tak, no. pokuď sem měl kamarády, tak sem tam s nima chodil.
Jiri_(1922).txt
H: no tak, kdybych tak srovnal například, já nevím, tu na sokolovně co bylo kino, že, tak LČ: tu Hvězdu. to byla Hvězda JH: tak to mně připadalo, to bylo velký kino, že. to bylo takový prostě parádní kino, to byl, řekl bych, pro tu vyšší vrstvu, víte, já sem sice taky chodil taky do Sokola a tak dále ale, prostě tam se víc scházeli tak lidé v té vyšší vrstvě do toho kina.
Jiri_(1922).txt
LČ: a ta Hvězda si myslíte, že do ní chodili lidé, eh z těch vyšších vrstev, proč? JH: eh, protože to bylo sokolské kino, a Sokol, to byli národní socialisté tehdy, když se to ( ) a to byla taková ta trochu honorace. kdežto, my sme bydleli vedle Lidového domu, židenickýho, že, tak tam prostě například, když se dělala taneční zábava, například já jsem byl na sokolovně třeba, když bylo vinobraní, to si pamatuju jak teď. tak prostě to bylo jako všecko načančaný, že. a další rok, nebo možná eště ten rok bylo možná to vinobraní, to se tehdy dělalo, to byla taková atrakce, že jo, na zábavu, to dělali v tom Dělnickým domě tak, tak prostě to bylo tak jednoduchý všecko, že, LČ: ano JH: prostředí a tak dále, prostě úplně jiný typ lidí než tam. a toto to bych řekl, že se srá- scházeli ze všech tech tady těchto, rozhodně to bylo takovej rozdíl mezi tou Slávii ((Kino Slávia Židenice)) a tou tou sokolovnou ((Hvězda)).
Irena_(1922).txt
IK: ano, vzpomněla, protože, já sem bydlela v Židenicích, a odmalička naše rodina, jako za první republiky byli sokolové, LČ: ano, IK: a já v té jednotě pracuju dodneška, vlastně jako kronikářka. a em jako sokolka, tak jako tam vím, že em se promítalo, to sem byla malá holka, a promítalo se v tělocvičně, em té jednoty. to se dycky postavily židle, a byl to němý film, a k tomu se hrálo na klavír. a když já sem se narodila v dvaadvacátém roce, tak řekněme že mně bylo, no, já to tady mám, v roce dvaadvacet, tak to sem se narodila, tak ten Sokol získal pr- em Sokol získal koncesi že může promítat. a to byl němý film. a tam si pamatuju, že sem jako šestiletá snad, tam dostala a němý film Jánošík sem tam viděla. LČ: takže to nebyla přímo představení pro děti. IK: ne. LČ: to bylo obecně... IK: to bylo, to pro děti se hrálo loutkové divadlo v Sokole. LČ: aha IK: a tady to mám napsaný, v roce třicet se ozvučilo to kino, LČ: aha IK: takže začali promítat se zvukem, a v roce čtyřiačtyřicet Sokol postavil kino v Židenicích. LČ: hm IK: to kino se menovalo Hvězda, a trvalo ne ne ne, v roce třicet. v roce třicet em to kino LČ: to byla ta Hvězda. IK: ano. byla Hvězda a v roce čtyřiačtyřicet za války to kino bylo za bombardování zničeno. a už nebylo obnoveno.
Irena_(1922).txt
LČ: a jako teda malá ste chodila hlavně do té tělocvičny sokolské. IK: to sme chodili tam, ano. LČ: a tam ta představení byla jak pravidelně? IK: no vždycky v neděli. LČ: v neděli. IK: v neděli jenom. to se postavily židle a potom v pondělí už se cvičilo, čili židle se sba- LČ: to bylo ňák odpoledne nebo navečer ta představení. IK: odpolední, odpolední.
Irena_(1922).txt
LČ: a jak často ste em nebo vlastně s kým ste chodila, v těch Židenicích ještě do kina. IK: no tak jako malou mě tam vodili naši, že, LČ: a chodili s vámi, nebo IK: ano, otec, otec třeba ani při em se tam sešel s bratry a sestrami a něco dělali, že, a já sem se tam dívala. LČ: a takže ste měla i kamarády z toho Sokola tam? IK: no jistě, všichni sme, eště dnes chodím do Soběšic za <sokolikama> a to do Sokola vůbec chodim.
Irena_(1922).txt
LČ: a vzpomněla byste si, že byste chodila třeba na nepřístupné filmy nebo jak to bylo vůbec s tou přístupností, jak se jak se to dodržovalo a měl- jestli s tím sama máte nějakou zkušenost? IK: ((smích)) věříte, že to bych si ani nevzpomněla? tam do toho, do toho Sokola, no tak to sme chodily jako děcka, tak, já nevim, no, že by se, že by vykázali někoho z kina, možná že jo,
Irena_(1922).txt
IK: em no tak my sme chodili do toho Sokola, LČ: ano IK: to bylo naše takové, tam byly čaje se konaly, em hrálo se tam divadlo ochotnický, loutkový divadlo sme em já sem hrála kašpárka v loutkovým divadle sem pomáhala, nebo em chodili sme na výlety, protože em měli sme tábory sokolský, takže moje em zábava se točila kolem toho Sokola. do tanečních sme chodili z gymnázia a učili sme se tančit, měli sme akademie na gymnáziu taky, no, LČ: a že byste třeba ňákým těm zábavám dala přednost před kinem nebo jak to vlastně bylo [( ) ste si to jako roz-] IK: [to vlastně souviselo.] em LČ: rozkládala. IK: to se prostě třeba v neděli odpoledne se šlo buď na výlet, v sobotu se pracovalo, tak volná byla neděle jenom, tak buď se šlo na výlet s partyjou, ze Sokola, nebo s jinými třeba, že, já sem vypadla tak z té partyje ulice, kde sem bydlela, protože sem em denně jezdila pryč a byla sem mimo, ale můj směr kulturní byl do toho Sokola. teď my sme nacvičovali na různá vystoupení, nebo my sme pomáhali třeba když tam to bylo to kino, tak to kino bylo ve správě Sokola, ten Sokol z toho měl určitý užitek, takže my sme všechny služby tam konali zdarma. třeba bratr Petr byl jako vedoucím toho kinoodboru, sestry si střídaly službu jako uvaděčky, LČ: aha IK: jedna sestra tam měla takový malinký bifé a prodávala, a em my sme i úklid obstarávaly. čili vždycky kdy dvakrát do ro- do týdne sem chodila cvičit. v dorostenkách a pak v sestrách třeba, že, takže sme měly každá některý den službu, LČ: aha IK: úklid tohle. čili pořád. LČ: a že by třeba ňák tak vystoupení sokolská se spojovala s těmi projekcemi, to se dělalo nebo ne. IK: ne LČ: to ne IK: ne ne ne LČ: takže ten kulturní program byl oddělený. IK: ano ano, ten měl svůj kinoodbor, a byl em herecký odbor, divadelní, LČ: ano, IK: ten dělal ochotnické divadlo a to loutkové, takže každý odbor se staral o svoje. LČ: hm ale mohli být i lidi i jako v různých těch odborech současně? IK: ano, no všude, to se, kde bylo potřeby, tam se zaskakovalo.
Irena_(1922).txt
a já sem se, Sokol se obnovil, to přes protektorát byl Sokol zakázaný, že, takže em znovu sme otvírali sokolovnu, chodilo se do cvičení, to kino nám zbourali, tak sme čistili cihly, abysme zas postavili to, co bylo zbouraný, to to bylo ohromný období.
Bozena_(1924).txt
JV: [a do kdy do kdy] kdy skončilo vaše to pravidelné navštěvování [kin] BK: [no] potom potom když už sem sme samozřejmě na sokolovně už byly ( ) to už potom sme chodívali hoši a děvčata, to sme chodívali společně na vý- do kina do divadla.
Bozena_(1924).txt
JV: a měla ste nějaké i jiné třeba záliby, koníčky nebo další aktivity volnočasové, jak se říká? BK: já nevím právě když už sme potom jako od těch patnácti let, tak to bylo na té sokolovně víc takový, ta mládež se tam scházela, spíš se tančilo se nebo taky... JV: hm to už ale v pozdějším věku BK: no tak od těch patnácti let, tak já nevim
Bozena_(1924).txt
BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to mně bylo čtrnáct roků [třicet osm] JV: ve čtrnácti letech BK: mhm ano JV: a tam už to bylo jiné BK: tam už potom začaly takový ty spolky té mládeže a to bylo na sokolovně a to zase bylo všechno společný, ale tam zase moje maminka se tomu věnovala, té mládeži tam, takže zase to bylo takový spíš JV: vzpomněla byste si... BK: výlety a takhle to se chodilo.
Bozena_(1924).txt
BK: a ta ki- kino Hvězda, to potom bylo [vybombardovaný] JV: Hvězda? BK: kino Hvězda tady to bylo na sokolovni
Bozena_(1924).txt
JV. ještě teda než byl protektorát, už ste nebyla dítě, že jo, ale za- ještě nebyla válka, ale už ste třeba chodila s nějakým chlapcem nebo ee e s ostatními kamarády, tak to ste se chovali už asi trošku jinak nebo ten dozor už samozřejmě nebyl nebo byl tam stále ( ) BK: ne ne za první naši dávali taky pozor s kým půjdu, JV: mhm BK: ale nebylo to, my sme chodívali, říkám, na sokolovně to byla taková parta, samozřejmě chlapi s děvčem vždycky, že JV: mhm BK: ale i my sme měli i vedoucí, kteří s nama chodili na noční výlety a tak, jo, takže to bylo všechno tak hezký. JV: [vedoucí?] BK: [ano ano] ano JV: myslíte vedoucí čeho, [toho výletu?] BK: [Sokola,] třeba výletu, ano JV: Sokola BK: vedoucí to byl přímo jako (starosta) JV: a vy ste chodila do Sokola vlastně od dětství BK: od dětství, no [tam se] JV: [takže to] byla vaše vlastně volnočasová aktivita, [když sem se na to ptal, tak ste] BK: [ano ano naši] věděli, JV: mhm BK: že nemůžu nikde nic provést, protože je tam tam se o nás starali o tu mládež, potom v zimě bylo bruslení, v létě byly třeba i ty i ty pohádky a to filmy.
Bozena_(1924).txt
JV: myslíte, že ste byla ještě eee před začátkem války na nějaký taneční zábavě? BK: no my sme prostě jenom na té sokolovně si mohli dělat takový zábavy JV: i za války? BK: skoro tajně, protože JV: mhm BK: to nic nebylo to se prostě udělal, řeklo se to je čaj o páté JV: hm BK: nebo se udělaly sokolský šibřinky nebo nějak se to spojilo, aby nám nikdo to nemohl zakázat ale... JV: myslíte teď ee období protektorátu? BK: ano ano ano ano JV: takže ste tam vlastně jakoby [tajně se bavili] BK: [(něco )] sme jako pro- prožívali tady todle, protože vlastně sme taky byli postižení tím totálním nasazením, že JV: no neměli ste strach, že by třeba se to mohlo nějak dostat ven nebo jen tak, že by na to mohl někdo přijít, že se tam jakoby bavíte v té sokolovně? BK: ne ne ne to to se prostě muselo udělat tak, aby nám to povolili JV: mhm už bylo oficiálně povoleno BK: oficiálně to bylo povolený záminka a potom samozřejmě to už nikdo nemohl kontrolovat JV: měla ste jakoby nějaké vlastní koníčky co ste třeba ráda eee dělala ve volném čase kromě té četby, jak ste říkala, že ste ráda četla? BK: tak to byly doby právě ty vycházky a sporty jako JV: s tím Sokolem BK: s tím Sokolem JV: jo BK: to všechno ve spojení se s tím [Sokolem] JV: [hm a kromě Sokola no] BK: protože tam tam totiž byly taky všechny moje [kamarádky] JV: [aha] BK: a všichni moji kamarádi, takže my sme byli velká taková [společnost] JV: [takže vy] ste vlastně nepotřebovala jako po Sokolu se vidět jako s kamarádkama nebo s kamarády, protože [ste je všechny měla v tom Sokolu] BK: [my sme my sme] měli cvičení, tak sme se sešli [večer] JV: [mhm] BK: sme třeba šli sednout, někde seděli sme, zpívali, hráli na kytaru a takhle, to byla pořád taková společnost, takže mě to nijak nic nikam netáhlo JV: to byli současně i vaši spolužáci ze školy nebo? BK: no tak tam už se to ne jak sem právě vod spolužáků ze školy tam no samozřejmě když to byli z toho okruhu, no takže chodili všichni do Sokola všichni všichni do těch kin, tak to sme chodili takhle, ale nebyl to nijak ničim, samozřejmě že že sme se potom upnuli každá na toho svýho, že, takže to potom tím to [všechno]
Bozena_(1924).txt
BK: a to kino Hvězda, to zas byla sokolovna
Bozena_(1924).txt
JV: to už ste právě byla ve věku, [kdy vy ste byla taková jakoby v nejlepších letech, ale] BK: [no no no no ano ano no no] no to právě už tady bylo plno vojáků a to mě naši nepouštěli, tak proto se to všechno stahovalo JV: hm BK: jenom do té sokolovně, tam sme věděli, že se nic takovýho nemůže [( )] JV: [a třeba by vás nepustili] ani za nějakým chlapcem nebo z nějakou partou ee lidí ze Sokola myslíte BK: to ano to by mě pustili, to určitě, ale to sme samozřejmě to bylo taky dobrodružství, když takovýho něco se podniklo JV: no BK: když sme šli někam, ale zase to zase to byl takový film, který už sme ani tak nemuseli. JV: a jinak jak ste vlastně říkala, že ste chodila s těmi kamarády nebo s tou partou, tak to byli ti lidé z toho Sokola, abysme si to ujasnili. BK: no většinou JV: většinou ano
Milan_(1932).txt
ML: ale mě spíš to táhlo k tomu, k té k té sokolské tématice, LR: hm ML: protože já sem jako do skautingu nechodil, jo? protože a to bylo zase daný tím, že že moje matka, no tak to byla jako sokolka vod ((smích)) <dá se říct> duší tělem, LR: hm ML: jo, no a měli sme to kousek do Sokola na stadion. to byl Sokol Brno jedna.
Milan_(1932).txt
LR: hm a ee jaké jiné druhy zábavy ste měl rád, říkal ste, že ste četl časopisy, byl ste sokolem, ML: no podívejte se ten ((smích)), ten Sokol nám zaprvé nám ho zatrhli Němci, LR: hm ML: jo, ale to bylo jako později, protože já si vzpomínám, že, že sme chodili na stadion, LR: hm ML: to tam tenkrát už byl rozhlas nastěhovanej, jo, a že sme chodili s průkazkama a přes vrátnici a tam byl tam stál německej voják. jo, takže ten Sokol, ten nám tam, ten Sokol ještě za Německa ňákou dobu vydržel,
Milan_(1932).txt
ML: ale to bylo to kino Stadion, LR: hm ML: on prostě si to pletl s tím, že tam bylo letní kino. LR: ano to tam pak bylo, ale [až] ML: [jo], ale to bylo až prostě v pozdějším komunismu, ale ten, to kino Stadion, to původně patřilo pod Sokol, LR: hm ML: páč celej ten areál, tam toho stadionu to vlastně patřilo [Sokolu.] LR: [Sokolu.] hm ML: jo, takže tam byl prakticky když to vemu na té Kounicově ulici, no tak tam byla zaprvé tam byla restaurace. to když to vezmu vod toho, (vod) tej budovy toho gymnázia, LR: hm ML: jo to byla restaurace, zároveň tam byl vchod do kina, jo, potom byl hlavní vchod, LR: hm ML: jo, to se, tam byl ten sál, kde se pořádaly prostě taneční a plesy a tak dále, jo, po tom vedle byla tělocvična, LR: hm ML: jo no a a pochopitelně potom byl ten ten venkovní areál, kde kde se pořádaly různý, zaprvé se tam pořádaly ty sokolský slety, v tady tý oblasti, co měla ta ta Sokolská župa, potom se tam pořádaly atletický závody, no a v zimě tam bylo kluziště. jako přírodní. no ale tenkrát zima byla, nebylo globální voteplování, jo, takže tam sme chodili bruslit. LR: dobře, tak [já sem vás pochopila ňák] ML: [a tak s tím sem se s tím sem se] právě při téhleté příležitosti, to sem se zmiňoval, že tam že to prakticky patřilo [Sokolu, jo] LR: [Sokolu.] ML: a voni to potom, po tom roce štyrycet osum, celej ten areál tam převzal Československý rozhlas, LR: hm ML: jo, takže tím pádem prostě tam voni si zabrali i to, i prostor toho kina, páč tam měli studio. LR: hm ML: a prakticky z celýho toho sokolskýho stadionu pro tu tělovýchovu zbyla ta tělocvična, kerá více méně patří už k té tam na na ta k té, to sou ty objekty k té Sokolské ulici, tam na tom rohu, no a potom, potom ten, to to přírodní hřiště, co tam bylo, tak tam se pořádaly atletický závody, no a potom ňáký takový ty voblastní spartakiády, no a to bylo všechno.
Libuse_(1924).txt
LM: [ne], protože my sme bydleli v Kyjově. takže a já od třech let sem chodila do Sokola, kde sem byla ee v Sokole sem byla od opravdu od třech let
Libuse_(1924).txt
MB: a takže vlastně do do teda tady toho období, co sem říkala, zhruba do těch deseti let ste [ňák chodila] LM: [a tak v těch] v těch Hovoranech, kde sme bydleli, tak protože můj (tať- sme) byla velká sokolská vlastenecká rodina ee tak ee v, můj tatínek zařídil, že v sokolovně, ze sokolovny teda, že se tam udělal to em pro- promítací kabina a že tam bylo kino. MB: mhm LM: no a tam byly všechny ty, to zase si ne- nepamatuju ty názvy těch ee těch filmů, ale vím, že byl krásný film o Štefánikovi ((Milan Rastislav Štefánik)) tenkrát. ten (zná- znám) velice na něj, Psohlavci a prostě takové takové ee tyto filmy, které se vztahovaly ee k našim dějinám a em a teda k poválečným dějinám. a em no a pak sme chodili em pak to tam nějak ne ne sme jako, ale chodili sme eště do Čejče, to je dva kilometry od od Hovoran a tam sme zas chodili do sokolovny na jiné filmy, to se tak prolínalo, ale já si to to je tak dlouho, že že vopravdu ty názvy už mi nic ee ne kdybych je viděla napsané, tak bych na to, to by mě upozornilo, ale tak když to mám hra- vyhrabat v hlavě, tak to už nemám, nemůžu. ((smích))
Libuse_(1924).txt
LM: [ňáké herce ne, ne tak to to ne ne na to já sem ne, protože my] sme byli sp- jako sportovně založená rodina, takže a a spíš k té kultuře, o které sem mluvila, ty divadla a koncerty, takže já sem em byla po této stránce vedená, ale hlavně hlavně to protože to Sokol znamenal dvakrát týdně e cvičení a všechno všechno se točilo kolem, kolem vlastně tělovýchovy a sportu.
Svatava_(1924).txt
SM: no já vám to řeknu takhle, když sem bydlela v těch Černovicích, LS: mhm SM: tak sem tam byla v Sokole, to byl Sokol Brno čtyři ((Sokol Brno IV.)) a e tam bylo kino, který bylo sokolský á LS: a jak se menovalo to kino? SM: ávia ((Avia)). LS: mhm SM: (sem si to taji sem si) to napsala, páč sem si na to vzpomněla, pak se to menovalo Slovan a dneska je to myslím úplně zrušený a [vůbec to jako kino není]. LS: [no no no] SM: no tak tam a e tam byl tatínek mojí kamarádky tam byl ředitelem v tom kině, takže em e my sme tam takhle em dvě holky dycky nás tam nějak propašovali a a to bych ale nechtěla, aby tady z toho ((smích)) LS: ((smích)) SM: <ježiši> né propašovali e spíš bylo spíš bych řekla, že em ee tam vždycky bylo p- takzvaný předvádění, LS: aha. SM: když oni ee koupili nebo já nevim jak to bylo e prostě přišel novej film do distribuce, tak asi ty jed- jednotlivý kina něják dostaly přidělený LS: aha. SM: a em dycky prvně si to promítl ten ředitel s ňákým tým personálem, kterej k tomu patřil, že á em byla takzvaná promítačka.
Svatava_(1924).txt
LS: a jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina? SM: no ale to bylo to kino Avia, kam sme chodily jako ty sokolky e á em kde teda e sme jako nemusely platit, že,
Svatava_(1924).txt
no ale protože zas to byl e pan ředitel, kterej s tatín- s tan- tatínek byl v Sokole taky, aj ňákým funkcionářem tam byl, takže em se tam stýkali, znali se, takže věděli kam chodím, [tak jako] LS: [jasně]. SM: em mně to dovolovali, no.
Svatava_(1924).txt
SM: [ne, tak] pokud se týká toho kina ávia ((Avia)), tak to bylo tak e ten tatínek tam byl ředitelem asi štyři roky LS: mhm hm SM: to bylo tak to to dětství moje eště, ano. no ne dětství, jak už sem začala chodit do školy, do obecné, že, tak po po ano po dobu trvání té obecné e školy, ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino, já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to né.
Svatava_(1924).txt
LS: a jaká byla atmosféra v těch kinech, těsně po tom osvobození? SM: no tak e ta byla dobrá. já sem to určitě teda e asi n- n- zažila v té ávii ((Avia)) protože em sme se zase všichni dávali dohromady, že, Sokol teda a e tak takžé em tam sme to teda všechno prožili, no a tak to sme byli mladí lidi mezi sebou, hned se dělaly ňáký e vytáhly se kroje třeba a udělaly se takový ty, já mám plno fotek z toho a á em to se tancovalo a aj venku na tom sokolským hřišti, co sme tam měli na tam, to bylo jako kluziště v zimě, tak to bylo jako hřiště, no takže, to se teda atmosféra velice změnila. no jenže bohužel to, my už na to máme zas takový e jako špatnější, páč v tom osmaštyrycátým se to tak [převrátilo, že teda], LS: [jasně, no]. SM: bohužel no.
Jiri_(1924).txt
LS hm a když se ještě teda vrátíme do té Telče vlastně, tak tam ste říkal, že tam bylo taky kino. JN: no tam bylo, tam bylo v sokolovně tam se menovalo Městský kino v sokolovně no a tam ty zaměstnanci tam byli asi dva tak, cvičilo se v pondělí a ve štvrtek mám dojem a v sobotu v neděli a případně eště někerej den se hrálo kino a to tam narovnaly židle do toho a... LS: hm. JN: někerý ty židle měli spojený, že se to šouplo takle, tak tam se chodilo do ki- kina to takle vobyčejně to se složilo na to no a vešlo se tam hodně lidí a pak pak jak sem chodil do Sokola, tak já sem měl kino za korunu nebo za padesát halířů, čoveče.
Jiri_(1924).txt
potom bylo myslím ňáký kino myslim taky v tý sokolovně jo, nebylo tam? LS: em myslíte Sokol? Sokol měl svoje kino, moment jak se mi tady... JN: v Sokolský ulici, tam em byl stadion tam byl stadion sokolskej... LS: kino Stadion, nebylo to kino Stadion? JN: to je pravděpodobný, jo, tak tam sme někdy šli, tam to bylo vo něco dražší jo, to hrála ta koruna hrála velkou velkou roli. LS: jo? JN: no neměli sme prachy a eště k tomu sme neměli jídlo, víte, tak se to nedalo, to bylo blbý.
Libuse_(1928).txt
no a otec byl sokol, náčelník Sokola ve Veverské Bítýšce, potom byl zakladatelem pěveckého sboru Sokola ve ( ) Veverské Bítýšce, takže já jsem začala chodit do Sokola od třech roků, otec mě bral sebou, takže jsem tam byla jako doma. KH: hm LN: tak. prostě, cvičila jsem. vychovával nás otec jako lásce vlasti, vlastenectví
Libuse_(1928).txt
KH: a pamatujete si před válkou? LN: a před válkou, to sem nechodila do těch kin. to sme bydleli potom v té Bítýšce a tam bylo kino, jenomže to bylo pro dospělý. tam se hrálo v sobotu a v neděli v sokolovně a tam pro děti, tam žádné kina nebyly.
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: jo, pro mě to bylo z ruky taklec chodit do města do kina (.) to sme chodili akorát kdyžtak když něco dávali v té sokolovně u nás v Jundrově ((kino Vesmír)) JV: hm JJ: se promítaly filmy v te sokolovně (.) tak sme (řekneme) jako děcka třeba šly
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: zvlášť tenkrát (.) chodila sem do Sokola JV: mhm JJ: jeden čas (.) no ale potom jak už ee dokuď žáci jako, no a potom když sem měla jít do už jako do dorostenek JV: mhm JJ: tak sem toho nechala, protože (.) to už bylo pozdě večer, a když já sem měla přijít tam na ty Kopaniny JV: mhm JJ: to tenkrát tam byla Veslařská vlastně (.) vobydlený (.) končilo (.) kousek, jak je dneska to kino, tak kousek ješče tak za ním JV: mhm JJ: jo, a jinak to tam bylo pustina samota (.) takže (..) ee nás to netáhlo někam (.) že
Jarmila_(1931).txt
PS: mě by zajímalo, kudy jakou ste vlastně volila trasu, kudy ste ee jak ste se tam dostávala? JV: no ta sokolovna nebyla tak daleko, ovšem my sme (.) po ulici to nebylo tak hrozný, to my sme byli kousek pod konečnou a z konečné dólů tou ulicí, jo, takže to nebylo, ale sokolovna měla vel- velký hřiště a okolí ještě tam bylo přírodní amfiteátr, divadlo, jo a kluziště v zimě a tak, PS: mhm JV: a už potom byly pole a to už teďka je Vránova a já nevím jaká ulice, Žitná, já nevím co a my sme měli zahradu z té naší ulici ee ulice do polí a byly tam dřevěný t- tyčky (.) drátěnej plot (přišrášlovalo to) takže ee já sem chodila do sokolovny tím, že sem prolezla ee pohnula sem s jednou tyčkou a polama sem zase polama přišla do zahrady do sokolovny, jo, PS: mhm JV: naši říkali kolikrát, prosím tě, zůstaň už tam spát na žíněnce, ani domu nechoď ((smích)). no protože to bylo blízko, jo [než to jít zpáteční ces-] PS: aha takže to byla nejkratší cesta. JV: ((smích)) no už je to všechno jinak.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a chodila s vámi maminka nebo tatínek do kina v tom období toho protektorátu [nebo ještě předtím?] JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) PS: v Řečkovicích JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí prodávala <cukroví> ((smích)) a takže prostě to to hodně ti lidi z Řečkovic chodili do toho kina, musím říct, že že i když to byla v podstatě dědina, ty Řečkovice, ještě tam taky těch aut nebylo tolik, většinou se jezdilo s povozama a tak, a přesto ee voni měli program dobrej, jak oni neměli tak jak dneska, když někde na venkově dostanou jenom takový podřadný ee filmy, PS: mhm JV: tam byl celkem se hrálo všechno co v té době bylo, PS: mhm JV: možná třeba né jako premiéra, ale dost brzy na to takže sem hodně filmů viděla.
Jarmila_(1931).txt
PS: k tomu kinu v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) se ještě určitě dostaneme, já bych se ještě zeptal na je- na je- na jednu drobnost, vy ste říkala, že tam bylo i kluziště, takže tam ste chodili i... JV: ano na sokolovně se dycky hřiště napouštělo na zimu byla, ohřívárna vařil se teplej čaj s tresti PS: mhm JV: jo to byla válečná doba, jenom trest čajová do teplé vody, no a chodili sme bruslit (.) no takže to to je to sou to sou takový vzpomínky když já tama dneska jedu, sokolovna už je obestavěná, tam není žádný hřiště, tam je všechno sídliště, že, obchody, že já už sem tam když tam teď jedu na hřbitov, tak si tam <připadám už skoro> jak cizinec. ((smích)) PS: já se ptám, protože ee mám dojem, že vlastně bruslení bylo docela populární dětská zábava JV: bylo PS: a... JV: aji Sokol měl hokejovej nějakej myslím,
Jarmila_(1931).txt
PS: dobře to nám stačí a teď se teda ee vrátíme ee do toho dětské do té období ee dětství a do té ee a k tomu filmu a zeptám se vás nejprve půjdeme jakoby chronologicky, jestli si vzpomínáte na vaši první návštěvu kina, kdy ste byla poprvé nebo první vzpomínky na kino [jako dítě.] JV: [no to to] sem byla maličká holka a to byly gro- grotesky že nějakej Kačer Donald [a nějaký] PS: [mhm] JV: takový Laurel a Hardy a to že to to byly kino hrálo sokolský vod v v neděli vodpoledne a potom na osmou to bylo pro dospělý, že, no takže a ty dětský ty, ty dětský sem viděla snad všecko, no ale pak sem se aji dost dostávala do těch filmů pro dospělý, protože to už mně naši nějak nezakazovali, no takže. PS: mhm takže nejrpve ty první zkušenosti byly na ty nedělní, [to byly gro- gro- pásmo grotesek, jo] JV: [no ano ano ano] no ano
Jarmila_(1931).txt
PS: a tato ee příslušnost k církvi ovlivňovala nějak ee postoj ke kinu, stalo se někdy, že třeba nějaký film by byl považovaný [za nevhodný] JV: [ale to né to né] akorát že ve válce ta řečkovská církev československá neměla stánek, voni měli bohoslužby vždycky ráno v neděli v sokolovně v sálu, jo, PS: aha JV: a to trvalo dlouho až po válce se potom postavila postavil to co tam teďka je takovej domek,
Jarmila_(1931).txt
JV: [v Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) myslíte? PS: v Řečkovicích JV: to řečko- v Řečkovický kino ((Kino Sokol v Řečkovicích)) tam byl velkej sál na cvičení PS: no takže to museli vždycky [připravit] JV: [a prostě] tam se dávaly židle spojený takovejma těma PS: aha JV: dřeva- dřevěnejma nějak sešroubovaný do do těch nez- víte jak se spojovaly ty židle PS: jo jo JV: jo no tak to tam dávali, no a potom se to po kině zase odklízelo a uklízelo na cvičení no nebo na ty bohoslužby to tam taky takhle bylo udělaný ty židle. PS: mhm JV: no (.) našla sem tady nedávno mám to tam ještě v pokojíčku vám pak můžu ukázat, je tam plán ještě stavební plán na přístavby kinosálu v sokolovně.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm k tomu se ještě dostaneme, to mě zajímá ( ) tato vzpomínka na ty Kluky na řece ((Kluci na řece)) ale ee u u toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee e platilo tam ee že tam asi chodilo hodně lidí z těch Řečkovic? [že jo] JV: [hm] ale tam to nebylo na místa, já myslím že PS: nebylo to na místa JV: já myslím, že kam si kdo sedl tam seděl ale možná že dopředu a dozadu že možná byl rozdíl v cenách. PS: mhm a to bylo teda s- sokolské kino bylo to při projekcích nějak znát, že to je sokolské kino, byli tam například sokolové, kteří by ee tam chodili v sokolských uniformách? [( )] JV: [to ne] to ne, to ne, to bylo jako kino skutečně, no akorát že to kino to provozoval Sokol ale, ale jinak chodili lidi normálně do kina no.
Alzbeta_(1930).txt
e chodila sem cvičit, (..) napřed do sokola, a potom (.) no, myslím dost. do sokola potom, za války už to skončilo všechno.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a jako dítě byl ste někdy na nepřístupném filmu? JU: no to sme to sme to sme to sme měli takový jako všelijaký kartky že že se třeba v Sokole tak sme přepisovali to datum aby nás tam pustili LG: ((smích)) JU: jo to sme dělali to sme dělali LG: a tam ste teda chodil s těma se spolužáky na ty nepřístupné filmy JU: no s těma staršíma LG: [jo s těma staršíma] JU: [ti to nepotřebovali] a ty jak se starej úkol klepl tož se to tady ze sportovního klubu to sme si napsali ročník že sme starší to byl českej film my sme na to všeci chtěli jít ten vám něco řekne poněvadž to je klasika Noční motýl
Margarete_(1923).txt
a to to kino na Kounicové, ten Stadion LG: mhm MK: to taky nebylo špatný, ale komu to patřilo, tam byl Sokol doma LG: jo MK: tak jestli to patřilo Sokolovi ten spolek LG: jo ano to znám MK: nebo komu to patřilo, to nevim, ale ty kina nebyly, ale to druhý bylo tedy bylo všechno normální
Rudolf_(1920).txt
RS: Jas byl víc jako sokolský a Sibiř legionářský a ty dvě kina byly od sebe vzdálený já nevím sto padesát metrů dvě (stě) na hlavní ulici oba dva u tramvaje
Rudolf_(1920).txt
RS: protože u toho Jasu ((Jas)) byla zrovna hospoda taky jó? a pak tam byli hodně ee sokoli e bylo hodně moc sokolů kdekdo chodil do s Sokola cvičit vod děcek až po dospělý chlapy a ženský když pak měli průvod tak to byl průvod přes celou přes celý Husovice jó? to to byla tenkrát taková éra kdy tady tyto ee organizace jako je Sokol měly e velkou návštěvnost
Rudolf_(1920).txt
RS: tady sme se zdravili všichni v Husovicích v Jasu ((Jas)) i nebo v s- s- v Sibiřu ((Sibiř)) to sme se zdravili jo (protože) tam byli e sokoli ee ze Sokola PS: mhm RS: a i ee ze školy a bůhví odkuď z ulice a tam sme se zdravili s těma klukama
Rudolf_(1920).txt
RS: no pravda tady byl svatoboj tam sme chodili tancovat PS: mhm RS: v Sokole byly čaje PS: mhm RS: tam byl jeden e kterýho sem pozval do Ponrepa na s- na freda astera ((Fred Astaire)) von měl cilindr byl načerněnej jenom pysky měl červený a dovedl nádherně stepovat v Sokole v sále na těch parketách PS: mhm a to bylo kdy? RS: co? PS: kdy to bylo? kdy [asi]? RS: [no] kdy to bylo? tak e co já vím e v še- e v roce my sme se stěhovali bylo šestačtyřicáté rok že (.) em tak nějak já nevím s- sedumačtyřicet vosumačtyřicet ( ) to byly [(tak)] PS: [mhm] RS: čaje čaje v sokolovně a tam h- h- hráli z našich řad....
Libuse_2_(1928).txt
já sem teda chodila do Sokola taky, během války, nebo před válkou, zas to byla Věra Vojdova, tam na Obřanské, když sme bydleli, a tak sme chodili do Sokola, a pak teda, pak to zakázali ten Sokol, po válce se to znovu obnovilo, tak sme měli veselicu, a a veřejný cvičení, a potom byla veselica.
Libuse_2_(1928).txt
SM: a když ste byla ještě dítě, fungovalo tam to kino Sokol? v Maloměřicích ((Kino Sokol Obřany))? LZ: ne, tam nebylo kino. tam bylo kino v Obřanech, SM: jo vlastně v Obřanech, ano. LZ: v Obřanech byl, na to sokolovně, tam bylo kino ((Kino Sokol Obřany)), no tomu se říkalo blechárna teda, <to je,> že tady mám, a k tomu se, a tak to, tam sem chodívala taky, většinou v sobotu odpoledne, když bylo tatí- tatínek třeba dělával to tak to bylo v sobotu vodpoledne, tak tam sme chodívali. a tam právě sem měla jít na toho barona Prášila ((Dobrodružství Barona Prášila)) jak sem vám vykládala že se mně stalo, že sem začala mít bolesti, jako potom zánět slepýho střeva teda, tak sem do toho kina nemohla, strašně sem to voplakala, no.
Libuse_2_(1928).txt
to že sme bydleli na té Obřanské, tam sme to měli kousek teda. tak to sme tam jako dost, no, to byla sokolovna, teď já sem tam šla, není to dlouho, to úplně to, to úplně ten Sokol tam ňák, špína škaredý to tam bylo, úplně to tam zaniklo nějak v tom.
Libuse_2_(1928).txt
SM: a vy si vybavujete jak to tam vypadalo kdysi v tom Sokole? LZ: no tak, říkám, jak sme tam chodívali, tak to byl, to byla tělocvična, SM: hm LZ: jo? a bylo tam jeviště, když tak se tam něco pořádalo, bylo tam, tam dali myslím tu em jako to plátno promítací, a ži- postavily se tam židle a dívali sme se tam, to bylo skutečně takový malý kino jenom, jenom tak provizorní, to nebylo ňáký zvláštní, ale spíš chodívali sme tam cvičit se Sokolem teda, na hřiště nebo někdy tak, ale jako kino to bylo skutečně jenom takový, takový provizorní. to tam už v tem, v tem Jasu ((Jas)), a v to Sibiřu ((Sibiř)) to byla kina, který tam byly už lavice a to, SM: hm LZ: a tam jenom postavený židle, tak jako když se v sobotu, nebo v neděli vodpoledne se tam třeba hrálo, no.
Libuse_2_(1928).txt
skutečně, no, už ta, už to promítací, už to s- bylo prostě zasta- postavený jako kino, jako ta promítací tam se to asi jenom ňák natáhlo nebo něco, v těch v tom so- v té sokolovně,
Libuse_(1922).txt
a tak ten se potřeboval taky nějak schovat a tak oni tam teda jako byli schovaní osazenstvo tam bylo český, protože ono to tenkrát patřilo nějak pod Sokola, ale jak to tam (už teda) [( )] LG: [mhm] LV: bylo to nevím, tak oni tam teda takhle jako byli (.) tak schovaní, teda tak. byl- jiná doba jináč, dneska je to taky jako jináč úplně teda no. ( ) takhle, no tak třeba vám to něco doneslo, [(ale)]
Oldrich_(1920).txt
OH: zájem o teda o ee t- to tělocvičení, a na těch bradlech a to všecko to mě to já sem byl jak drak do toho cvičení, no jenomže pak už to tím to končilo s- vod těch kruhů. strašný. LS: a dával ste třeba ee tady tomuhle cvičení sportu jak ste zmiňoval přednost před tím kinem? že vás to bavilo [víc nebo] OH: [no] to ani ne. z- no tak já sem vlastně chodil do toho sportu do do toho do toho Sokola, no a to kino jestli tenkrát sem měl několikrát šel do kina jinak jinak mě zajímal ten sport,
 
Atlas.ti kód
389
 
Rodič kódu
Zájmové organizace
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno