Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název kódu
Do r. 1929 (němý film)
 
Citáty — Kategorie citátu
Ludmila_(1923).txt
LH: no a v těch Řečkovicích to bylo, kino vlastně to byl Sokol ((Kino Sokola v Řečkovicích)), bylo to, byla to sokolovna, tam se cvičilo, a bylo tam i to kino. PV: hm LH: takže em no ale sokolovna v Řečkovicích je dost veliká, a bývalo kino ((Kino Sokola v Řečkovicích)), jako dosti plné, protože chodili ti lidé starší už a tohle. takže nebylo té zábavy tolik. takže to všechno bylo takové nijaké. a pamatuju si dokonce, že sme teda ze začátku i chodili na filmy, které byly němé, že.
Ludmila_(1923).txt
a pamatuju si dokonce, že sme teda ze začátku i chodili na filmy, které byly němé, že. PV:hm LH: které prostě eště jako ee se tam nemluvilo. prostě sme jenom viděli film, a tam bylo psaný, co jako představuje, to samozřejmě velmi musel si člověk domýšlet.
Ludmila_(1923).txt
LH: no nejs- ne- nej- ee dřív sem byla v kině, když to ještě bylo němé. sme, PV: hm LH: říkali sme tomu němé. PV: jo. LH: protože vlastně nebyly k tomu ještě slova. PV: hm LH: ale kdy to bylo, to vám teda neřeknu. to už je strašně moc roků.
Ludmila_(1923).txt
PV: jestli se vám líbily, ty němé filmy. LH: no tak jistěže, PV: jo? LH: prosim vás, být v kině, no to se nám líbilo. i když to bylo němé. dyť sme nic jinýho neměli.
Ludmila_(1923).txt
ten němý film, a taky se ukazovalo jenom třeba, přijeli jako s tím filmem, jezdili po vesnicích, PV: hm LH: a ukazovali prostě jako někde v tom z těch filmů jako co dovezli, a a něco bylo, no tak to víte, taky když se to prostě dozvěděli sme, že je to něco nového, a že přijeli s filmem, no tak taky sme na to chodili. no,
Ludmila_(1923).txt
PV: a jak to vypadalo, když přijeli s filmem. co, co to znamenalo. LH: no to přijela taková, <takové auto,> jako bych řekla dodávka nebo něco takového, PV: hm LH: no a v tom měli ňáký ty aparáty a a plátno se hodilo em jako třeba v tom hostinci, když to bylo, no tak se em plátno tam připravilo, no PV: hm LH: a oni to tak nějak, jak to pouštěli nebo ne- <to už po mně nemůžete,> prostě sme [viděli film,]
Ludmila_(1923).txt
PV: jestli to bylo často, že přijeli s filmem nebo... LH: né, né, to bylo vždycky prostě něco obzvláštního.
Ludmila_(1923).txt
PV: šla ste vždycky na film, když takle přijeli? LH: no tak no to víte že ano. dyť všichni sme se na to těšili, tak em prostě sme všichni honem šli na film.
Ludmila_(1923).txt
my sme byli i prostě děcka na vesnici, a tam nebylo nic takového. takže když jako se nehrálo třeba v těch Řečkovicích, ještě nebylo tak zařízené, nebo prostě to stálo víc peněz než sme měli, tak tam to taky stálo peníze, no ale bylo to prostě jako v menším nějaké restauraci, tam nahodili to plátno, no a prostě tam předváděli.
Ludmila_(1923).txt
PV: ee ee když ste ještě chodila do obecné, do měšťanské školy, se tomu říkalo? LH: ano. nó? PV: takže v té době ste už chodila do kina? LH: no jistě že.
Ludmila_(1923).txt
PV: jo, takže předtím ste chodila akorát na ty em na ty promítání u vás, když někdo [(dojel)] LH: [no tak] jistě, když ee ani u nás ne, to se spíš jezdilo do Jehnic, protože to byla hlavní, my sme byli jenom malá dědinka,
Ludmila_(1923).txt
PV: a když když přijelo ňáké kino, tak to ste šli všichni? i s rodičema, i s [kamarádama?] LH: [ale né,] no tak podle toho, když nás pustili, tak sme šli na všechno. když nás tam nepustili, no tak sme nemohli nic dělat.
Ludmila_(1923).txt
V: hm a co vlastně říkali vaši rodiče na kino. líbilo se jim? LH: no tak moje matka, ta nechodila nikam, ta nemilovala, ona milovala divadlo, až jako byla starší, a chodila s mými dětmi jako do divadla, ale na filmy nechodila. PV: hm á LH: a otec neměl čas, protože byl potom taxikář, tak už on neměl čas.
Ludmila_(1923).txt
LH: když sme něco viděli, tak sme hráli potom tam i divadlo, anebo prostě co sme viděli, tak sme si vykládali, nebo sme i ňákej záběr dělali z toho, co sme viděli, co se nám líbilo ve filmu. PV: hm. takže to bylo důležité pro vás. LH: to bylo pro nás, pro nás děcka, kteří rodiče tehdá s ná- moc s náma nehovořili,
Ludmila_(1923).txt
tak to bývávalo. že by měli zájmy o nějaký filmy nebo něco, tak třeba šli se na to divadlo podívat, no ale spíš to divadlo víc jezdilo jak ty němé filmy. no a říkám vám, když, tak prostě do těch Jehnic ještě jako zajeli,
Ludmila_(1923).txt
a když ste chtěla jít do kina, tak to byl problém. a bylo více dětí, tak byl problém. ale třeba byli ti menší tak ti ne- nesměli ještě do kina, takže sme to měli teda tak já jako jedináček pochopitelně se maminka vždycky nějak, abych mohla, teda abysme mohli jít jako, tohle. takže sme nemohli si nic moc dovolit.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a nešla ste třeba někdy do kina bez placení? LH: bezplatně? né. no tak leda ee kdo tam ko- pustil bez lístku někoho svýho z příbuzenstva, no tak to, to nikdo nekontroloval. PV: jo. LH: to byl ee to jako, to víte, že prostě, když by- byli rodiče a on tam trhal lístky, no tak svý děcka si posadil, než přišli <ti druzí.> PV: LH: jinak teda není žádnej tenle, že by býval je tam pustil. no, nebo pustil, což já nevim. nepamatuju si.
Ludmila_(1923).txt
PV: na nepřístupným filmu? když ste byla menší? že ste chodila na nepřístupné filmy? LH: no tak to moc né, no dyť vám řikám, to nás tam nepustili v těch Řečkovicích. PV: hm LH: a když sem byla em malá, tak to to nás nepustili, kdepak. protože, to víte, hlavní věc byla, aby ti starší se přišli podívat, PV: hm LH: a my děcka, a tehdá na to se dost drželo, děcka nesměly chodit na ňáké filmy. na to se hodně d- dával důraz.
Ludmila_(1923).txt
[ale] ňáké pohádky, aby pro nás zvlášť pro děti, PV: hm LH: to neexistovalo.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a bavili ste se třeba doma o filmech, nebo... LH: né, vůbec né. PV: hm LH: maminku to nezajímalo, otec byl pořád pryč. PV: hm a třeba s dalšíma děckama, nebo se [spolužákama?] LH: [no tak s] dalšíma děckama, to víte, že sme všechno prožívali prostě,
Vera_(1923).txt
(.) no tak (.) my sme chodívali napřed do di- tak do takového loutkového divadla, tam do kláštera do s- do kostela,
Vera_(1923).txt
SM: jo. a stávalo se vám třeba že by že by ta návštěva kostela vám zabránila v tom jít do kina nebo [naopak] VB: [ne] ne to ne, my sme chodili ráno na mši, o půl deváté, SM: mhm VB: na devátou jako. SM: jo. e a myslíte si že že to vaše vyznání ovlivňovalo e ňák jaké filmy ste si třeba vybírala? VB: ne, SM: ne. takže nemělo to vliv. VB: nemělo to na to vliv. SM: a nepamatujete si třeba že by se ňáké filmy promítaly na faře? my sme chodili, na faru ne do kina, ale my sme tam chodívali na loutkové divadlo, [jako děti, no] SM: [na to loutkové divadlo, jak ste říkala] a že by se promítaly filmy, to si nepamatujete. VB: ne. SM: to [tam nebylo] VB: [to si nepamatuju] SM: mhm VB: ale to loutkové divadlo to bylo dlouho, a za korunu, oni za- napřed to SM: mhm VB: takhle, napřed to bývalo jako zdarma, pak už za to žádali korunu,
Vera_(1923).txt
tak němý filmy já sem moc nezažila. já sem už SM: hm VB: zažila víc ty SM: víc ty zvukové,
Vera_(1923).txt
SM: takže to vám bylo šest let asi. VB: no to sem ještě tak moc do kina nechodila, to sme chodili dlouho tam na na to divadýlko. SM: jo. VB: ale líbilo se nám tam. SM: mhm VB: to byli taky obětaví e členové tam toho, SM: mhm VB: té víry, SM: jo. VB: že hráli pro ty děti. SM: hm VB: to bylo pěkný, to se mně líbilo.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm, dobře. tak, a teď už se přesuneme opravdu va- do vašeho dětství, budeme se bavit o tom, jak ste navštěvovala kina asi do té doby, než vám bylo těch deset let, jestli ste teda ještě vůbec e v té době navštěvovala kina, tak mě by zajímalo, jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina, VB: no to byl Pat a Patachon, LR: mhm VB: <to byl cizí film.> protože tam bylo, maminka povídá e vodpoledne to bylo, prej, pudem do kina. já povídám ee a můžu? no to víš, no vona, e první tři řady byly za korunu, no tak to nebyl <takovej problém> ale, to to byl první film, to si pamatuju, protože to byla samá legrace, no tak. LR: a kolik vám asi bylo VB: cože? LR: kolik vám asi bylo? VB: jestli deset let, LR: aha, VB: no tak nějak. LR: a [v kině] VB: [dřív ne], LR: mhm, a v kině ste byla v těch Žabovřeskách? ((kino Lucerna)) VB: ano. LR: mhm [poprvé],
Vilemina_(1919).txt
LR: to znamená, to ste asi končila tu obecnou školu, že. VB: no LR: a předtím ste do kina moc... VB: ne LR: vůbec. mhm VB: to sme chodili do lesa víc. LR: mhm VB: na na procházky a tak, maminka na to pole, takže LR: mhm VB: nebyla to taková možnost jak dneska, LR: mhm VB: to vůbec ne,
Vilemina_(1919).txt
LR: (.) a mě by zajímalo, jestli ste byla ste někdy na němém filmu? VB: na no to byl ten Pat a Patachon, LR: pat a patašon ((Pat a Patachon)), VB: ty to, to bylo němý ještě,
Vilemina_(1919).txt
LR: a bylo pro vás důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový? VB: no tak e e to je to honem přečíst jo, za němé e éry a to mně vadilo. LR: mhm VB: že to se přerušilo, anebo po tym to bylo, a to si člověk nevěděl, jestli se to má dívat na to nebo na to LR: mhm VB: ale jinak teda, no bylo to zlepšení, rozhodně,
Vilemina_(1919).txt
to sem byla ráda, když jako ponejprv sem e jako mohla jít na to, to byla pohádka nějaká taky a ten Pat a Patachon tak to bylo taky němý, LR: mhm VB: no tak e ale jako, jedno no bylo to lepší rozhodně, LR: mhm VB: ten němej film ten (.) to sem musela opravdu pozorovat, abyste něco nepřehlídla, že to bylo takový, LR: mhm VB: no trošku náročnější myslím, LR: mhm VB: potom když byla u toho hudba, tak to bylo takový veselejší a e lepší no.
Vera_(1913).txt
LR: tak to už máme za sebou, tak vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina, nebo nějaké nejstarší po- vzpomínky na kino jaké máte? VP: no možná, no to muselo být v tom Frýdlantě LR: mhm VP: to nebylo rozhodně v Brně, tam sme chodili celá rodina do kina, jo LR: mhm VP: a to si tak vzpomínám na ty filmy, český filmy, to se nám moc líbilo
Vera_(1913).txt
VP: jo kdežto v tom Frýdlantu, to byly celkem takový celkem naše první dost český [filmy] LR: [mhm] VP: a ty byly takový dost chudý, jo, anebo i ty motívy byly takový bych řekla z jednoduššího prostředí.
Vera_(1913).txt
VP: no a no a u nás ty filmy, to bylo no tak to bylo v sokolovně to bylo takový takový jednoduchý LR: v tom Frýdlantě VP: no LR: mhm VP: v tom Frýdlantě to bylo takový jako ee (..) né s žádným komfortem, dneska tam postavili židli e s- s řady židlí LR: mhm VP: druhej den tam byl tělocvik, jo, chodilo se do sokola ((smích)) LR: mhm VP: takže to se tak střídalo a tam takovej jako žádnej ee ten přepych v tom nebyl
Vera_(1913).txt
LR: mhm a když ste byla malá, tak s kým ste chodila do kina VP: když sem byla já malá? LR: ano, s- kdo s vámi chodil do kina? VP: no tak když sem byla tak moc malá LR: mhm VP: tak se to kino eště asi nebylo
Vera_(1913).txt
VP: v tom Frýdlantě a když se potom chodilo tak sem chodila s rodičema LR: mhm VP: a nebo sme šly sestry s dovolením rodičů LR: mhm VP: a potom, když už sem byla větší, tak někdy s- měla sem chlapce tenkrát jako už tak ee no takovýho partnera z tenisu, a tak a z koupání a tak tak někdy sme byli domluvení s ním, ale to muselo byt e s- e s vědomím rodičů
Vera_(1913).txt
LR: mhm a vaše rodiče měli jaký názor na to kino na filmy VP: no voni rádi chodili [do] LR: [mhm] VP: kina jo LR: oba? VP: chodili rádi do kina, ale vybírali s- kina, abysme na to mohli i my, děcka jit, [jo] LR: [mhm] VP: takže voni taky chodívali někdy na nějaký kina, kde byly jenom pro velký, LR: mhm VP: jo LR: to chodili sami VP: to měli takovou společnost v těch železárnách v těch hutích tam a když si tam, když jim tam promítali, no tak tam chodili r- rodiče sami LR: mhm VP: to byla taková hutní společnost
Vera_(1913).txt
atínek měl koně, aby moh za těma pacientama [jezdit] LR: [mhm] VP: do těch hor a tak, no tak tak sme měli aji vyjížďky třeba v zimě na saních, jo LR: mhm VP: a nebo někam tam na ty blízky na tu Čeladnou, kerá dneska má to velký světový golfový hřiště, tak to byla jedna zastávka vod Frýdlantu LR: mhm VP: a tam sme jezdili jako tak třeba na večeři LR: mhm VP: nebo nebo odpoledne na kafe nebo tak
Vera_(1913).txt
LR: bavili ste se o tom ve škole s učiteli? [o filmech] VP: [vůbec ne] LR: vůbec VP: já původně d- do tech základní školy sem chodila do klášterní cho- školy LR: mhm VP: takže k jeptiškám LR: mhm VP: to bylo ve Frýdlantě LR: aha VP: jo a v- takže tam ee o takových věcích vůbec nepřišlo
Vera_(1913).txt
LR: mhm a byl pro vás film, když ste byla malá důležitý, kino? VP: jo to mě bavilo [moc] LR: [mhm] VP: bavilo mě moc kino, mimoto mě bavilo jako ten tenis LR: mhm VP: když už sem byla taková slečna jako trochu LR: mhm VP: a koupání v řece Ostravici a to sme měli loďku taky a tak sme jezdili na loďce a ten ténis a a do tý rytmiky sem chodila v Ostravě, když už sem potom zas jezdila do Ostravy na to šití. LR: mhm a dávala ste přednost kinu před těmi ostatními zálibami? VP: to myslím že sem brala tak jak to následovalo LR: mhm VP: když em byl úterek a bylo třeba kino, no tak sem šla do kina a když byl čtvrtek a cho- chodilo se jezdila sem do tý Ostravy [nebo] LR: [mhm] VP: a na ty housle sem taky hrála LR: mhm VP: no tak e tak sem to ne- nepreferovala LR: mhm VP: t- ty kina sem nepreferovala LR: mhm VP: to čistě tak jak to následovalo
Vera_(1913).txt
LR: á zažila ste někdy kočo- že by přijelo kočovné kino? VP: to ne, ale cirkus LR: cirkus VP: jo, [na cirkusy] LR: [a tam se] VP: sem chodila moc [ráda] LR: [aha] VP: když přijel buď přímo do toho [Frýdlantu] LR: [mhm] VP: a nebo sme třeba jezdi- jeli do cirkusu do Místku to bylo další dvě zastávky vod Frýdlantu LR: mhm VP: Frýdek Místek LR: mhm VP: jo tak tam sme taky jezdili do cirkusu a e (..) em kam eště (.) kam sme eště chodili do cirkusu? (..) LR: a v cirkuse se někdy promítaly filmy? VP: co? LR: že by se v cirkuse promítaly filmy nebo ne? VP: v těch cirkusech? LR: ano VP: no to ne. LR: ne VP: to byly vopravdu cirkusový LR: mhm VP: e postavy a tam s- vopravdu se předváděly cirkusový LR: mhm VP: triky a t- LR: mhm VP: koně, zvířata to mí- býval cirkus aji se zvířecí- ze ze zvíř- ze zvířaty LR: mhm VP: se zvířaty tak to byly potom takový e e vložky do toho LR: mhm VP: a byl třeba (.) e hm krasojezdkyně na koni a zase potom třeba na velbloudu LR: mhm VP: a nebo na nějakým jiným slonu, jo, ((smích)) no tak tak nějak prostě se to střídalo LR: mhm VP: a to sem měla moc ráda a to sme jeli třeba celá rodina na ten cirkus.
Vera_(1913).txt
LR: a když vám bylo kolem těch patnácti let, jak často ste chodila do kina? od těch třeba desíti do patnácti let? VP: od patnácti? LR: do [do] VP: [do] patnácti. no to sem moc nechodila, to museli- o být pod dohledem rodičů LR: mhm VP: když rodiče řekli, že se může, tak sme šli a když s- LR: mhm VP: tak se nešlo, jo a taky se chodilo tancovat LR: mhm VP: hodně a sice ta zimní sezóna to byly plesy LR: mhm VP: a tak sme ee to byla taková e e (.) taková pěkná sezóna LR: mhm VP: že sme jezdili na plesy a třeba aji jinam, že sme jezdili na na myslivecký ples do na Ostravici a na e nějakej takovej sportovní ples do Frýdku do nebo do Místku a nebo u nás [ve] LR: [mhm] VP: Frýdlantě taky tydle ty plesy byly no tak to to to sme chodili ale s rodičema LR: s rodičema VP: to jinak ne LR: mhm a vy ste teda říkala, že ste moc často do toho kina zas tak nechodila tak VP: zas tak moc ne LR: jak často třeba jednou za týden, jednou za dva týdny VP: to ne, ka- každej tejden ne LR: ne VP: každej tejden ne, tak dejme tomu podle taky podle toho to, co hráli. LR: co hrálo VP: jo LR: a to vybírali rodiče, na co se půjde? VP: no to bylo pod ee jak by řekli, no když rodiče řekli, že pudem, no tak sme [šli] LR: [mhm] VP: aj my, a když sme chtěli my jít, tak tatínek musel vědět, co to bude.
Vera_(1913).txt
LR: a chodila ste někdy jako dítě na nepřístupné filmy? VP: hm to myslím ani né (..) to leda jestli něco bylo třeba za Němců (..) za Hitlera em ani ne
Vera_(1913).txt
LR: mhm a chodila byla ste někdy v kině bez placení? VP: no to né LR: ne, že byste proklouzla [nebo jako dítě] VP: [ne ne, to ne,] to ne
Vera_(1913).txt
LR: a když ste se narodila v roce devatenácet třináct, ste říkala, takže ste chodila i vlastně na začátku na němé filmy? zažila [ste] VP: [jo] LR: jo? VP: jo, četlo se to, LR: mhm VP: titulky. LR: mhm VP: a hrála při tom kapela taková, nějakej orchestříček LR: mhm VP: tak to sem chodila na takový LR: mhm
Vera_(1913).txt
LR: mhm a když byl ten přechod na ten zvukový film, tak se hrály třeba někde i ještě ty němé a někde ty zvukové, tak jestli ste si vybírala, jestli pro vás... VP: no no to už asi spíš vy- sem vybírala ten barevnej, LR: ten zvukový VP: no jo, ten [zvukový] LR: [zvukový], to pro vás bylo lákavější. VP: jo jo
Eva_(1928).txt
ES: tak já sem němý nezažila, ale můj manžel- LS: hm. ES: chodil se svojí babičkou, ee, to bylo kino někde na Starém Brně, a protože ona chuděra byla analfabetka, tak si brala mého manžela, kterej jí četl titulky. LS: aha, takže v tom kině se promítaly ty němé filmy? ES: němé filmy s titulkama a můj muž té babičce ty titulky četl. ovšem od diváků byl okřikován, že? a nebylo to vítaný. LS: a to bylo až po válce ale, zřejmě. ES: ne, to bylo za první republiky.
Eva_(1928).txt
LS: jo. já sem to špatně pochopil, už to chápu. (...) a to kino, kde to bylo, asi si nevzpomenete, co to bylo za kino. ES: no (...) na Hybešove ulici. LS: počkejte, já tady mám seznam těch kin, tak třeba se dopátráme toho. Hybešova ulice říkáte? ES: ano. LS: já si to tady zkusím dát do vyhledávače. (...) Hybešova (...) Hybešova tady mám kino Grand. ES: ano. LS: bylo to kino Grand? takže tam v těch třicátých letech zřejmě ještě běžely němé filmy. ES: ano. dá se říct, že to bylo ještě před tím třicátým rokem, protože můj muž je o devět roků starší jako já.
Marie_(1921).txt
LČ: hm, dobře. á teďka se vlastně vrátíme úplně do toho největšího dětství, tohlecto byl jen takový přehled, těch jako základních údajů o vás. MD: hm LČ: a já bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina. když ste byla v kině úplně poprvní, kolik vám bylo a... MD: ježišmarja, kolik mně mohlo být, no, my sme, my sme ee před tým chodili tady na do divadla na kašpárka, jo, když ještě sme byli jako, no a potom, tak bych řekla když sem chodila myslím, tak do té do první do druhé třídy. LČ: takže třeba v sedmi [nebo v] šesti. MD: [tak nějak] tak třeba sedum osum roků, no to to... LČ: a pamatujete si třeba, kde ste byla a jak, na čem? v jakém kině? MD: jé, no to právě sme chodili na to Starý Brno, na ten ee na to Mendlovo náměstí tam, jo, tam sme většinou chodili, tam. LČ: a to ste chodila s rodiči nebo s [dětmi?]. MD: [né], to sme, to sme, to bylo třeba pro děti, jinak sme od- odpoledně, né jako večer, jo, odpoledně a to bylo pro děti nějaké toto, tak to sme se sestrou a vlastně sestra ještě né, vona ještě, vona ještě né to, prostě tam. protože to byl dům ee já nevim, jestli ste vo tom četla, zbourali ho myslím, je to tak dva roky, a byl to takovej památní takovej dům na Kopečnej ((ulice Kopečná)), jo a tam, tam bylo asi já nevim devadesát myslím nájemníků, jo, to byl pavlačovej, a tak ee to většinou tak dohromady jo, třeba bylo nás pět a řekli sme si, pudem do kina [naši na-] LČ: ve škole ste si to řekli. MD: naši dali korunu, že <a šli sme prostě> do kina. jo a tak sme vždycky chodili taková celá partyja. i když sme potom byli větší, chodili sme třeba tam do toho Excelsiora, ((Excelsior)) tak to sme taky vždycky celá, bylo nás víc, no prostě nebyla sem sama. bylo nás [takovejch pět šest, jo.] LČ: [takže většinou to byli] vaši vrstevníci, ne třeba s rodiči ste nechodila. MD: né, tak to né, s rodiči ne. ti na to neměli čas ani, bych řekla. to nám radši dali tu korunu a my sme vždycky šli do toho kina. LČ: a proč ste vlastně chodili právě do těch, protože byly... MD: tak, protože to bylo blízko, že, a tak prostě sme si netroufali někam dál, že jo, to by nás ani nepustili. LČ: a vlastně vaši rodiče na to, na film a na kina měli jaký názor? MD: ale tak, no když viděli že, že to je třeba jako pro nás, tak pro děti a a není to nějaký takový totok, tak nás pustili, jo. kdyby to snad bylo něco takovýho, co by se jim nezdálo, tak nás nepustili, že. LČ: [takže ste museli jako říkat, na jaký programy jdete.] MD: [takže, takže, no tak] voni většinou viděli, že, že a jo vono je to, vono je to dobrý, no tak můžete jít no. LČ: takže vám dali peníze, abyste si... MD: dostali, no. LČ: a dostali ste třeba na nějaké jako sladkosti nebo jenom tak peníze na ten lístek. MD: ale né, tak to, to naši nám dávali, to jo. matka vždycky, matka vždycky ale říkala, když už teda sestra byla i větší, jo, tak vždycky říkala, já nevím, holky, vy si nemůžete nic našetřit, vy máte, na Pekařské byl, byl my sme mu říkali Číňan, to byla taková cukrárna, jo, a von tam prodával takový dorty, že jo, takový prostě, když sme snědli kousek, tak sme měli aj, aj em večeřu <jo, tak to bylo> takový sytý, jo, no a na druhé straně byl zase koňskej řezník, tam zas měli teplou sekanou koňskou, že, no a ( ) byl zase hm tam byl zase ee cukrář, a ten když ee jak pekl cukroví, a co se jim tak polámalo nebo tak nějak, tak von to vždycky dával stranou a potom do takovéch ee ty jak sáček prostě udělal z papíru, takovej kornoutek a za padesát haléřů to tam dal prostě a to byl takovej velkej... LČ: a nosili ste si do kina jídlo takle nebo to ne? MD: a tak, ale tak jó, tak když sme měli prostě něco, tak sme si vzali. tam se dřív to teda jako mohlo, jestli teď né, teď asi né, ale, ale dřív to tak pro ty děcka no tak to... LČ: tak [možná se k tomu ještě] vrátíme. MD: [žádnej nic neříkal]. ((směje se))
Marie_(1921).txt
LČ: a jaký byl vlastně postoj školy k filmu a ke kinu, jestli se vyjadřovali učitelé o filmu [nebo ke kinu] MD: [já sem, já sem] neřik- neslyšela nic, že by, že by nám zakazovali, že bysme nechodili do kina. LČ: ani, alé, ale zase asi jinak ani nezmiňovali jako pozitivně, taky ne? MD: no tak to né, to ne. tak víte, to bylo tak ee my sme byli zvyklí třeba v neděli muselo se jít do kostela, že, to se muselo jít do kostela, že, v kostele, po kostele byla taková ee tam nás učili třeba písničky na koledy na Vánoce a takový, že, to teda musel a v to musel se to muselo jít. no a potom teda vodpoledně to žádnej neřekl, nesmíte jít někam do kina nebo, nám nikdo nezakazoval. LČ: a byl film v tomhletom dětském věku, byl pro vás důležitý? a pokud ano, tak jestli se to nějak projevovalo na vašem chování, na zvycích, hrách nebo rozhovorech s kamarády. MD: tak já si myslím, že to mělo takovej vliv. my sme teda, já bych vám řekla, my sme byli prostě, já nevím, že nám to nikdo, že by nám někdo třeba říkal, musíš tak to, to sme automaticky prostě. když sme viděli vod nás někoho jít, pozdravili. když sme prostě si hráli, tak to nebylo žádný, že bysme si nadávali nebo tak prostě, jo, protože tam byl velkej dvůr, tam sme si mohli hrát. někdy bylo taky, že třeba na nás zakřičeli, nekřičte tolik nebo, jó, ale že bysme nějak něco dělali nějaký takový prostě lumpárny, jak dneska dělaj, to teda ne. LČ: a to kino vás v tomhlectom nějak ov- MD: a to si myslím právě, že to kino, to byly většinou takový, takový veselohry a takový prostě jak totok tak... LČ: a přímo třeba em třeba ste jako neměli ňáké herce, herečky, který byste si jako oblibovali a napodobovali [nebo tak přímo]. MD: [a tak to, to, tak] to snad to si ((směje se)) <to si nepamatuju> LČ: ani že byste si třeba hráli podle nějakého filmu, nějakou hru nebo... MD: né, tak, tak to né, tak to byly takový hry, tak třeba na schovávanou a anebo takový tanečky prostě a takový a to... LČ: a třeba filmové písničky tak to vlastně když ste MD: no tak ty písničky no, tak to nebylo, tak tam žádný. to si nepamatuju, že by...
Marie_(1921).txt
MD: ((směje se)) no ale, no tak to třeba tam na to Starý Brno, tam sme chodili, no to bylo takový, no tak bylo to pro děcka třeba, že, takže tam bylo těch děcek fůra, že, no tak tos tomu sme říkali, že to je blechárna, že. ((směje se)) to bylo takový, nó, tak jako děcka sme si toho, jakó, moc neprohlíželi nebo tak, že. no ale pak když už člověk byl jako starší, tak už se díval, jestli, nó jak je to tady vypadá hezky, je to tady, em no tady by se dalo. ((směje se))
Marie_(1921).txt
LČ: ale vlastně když ste, když ste chodila jako děti, tak to ste říkala... MD: no tak to byly, to byly většinou, to bylo většinou, říkám pro děti takový ty, tý, takže to sme šli, to sme šli prostě, že sme šli do [kina].
Marie_(1921).txt
MD: (.) no tak já nevim, já ňák, já už si nevzpomínám, kolik potom pozdéš bylo. my sme ještě chodívali ještě za korunu nebo tak padesát nebo tak nějak, že, jako děcka, potom už to bylo víc, že. ale teď si ani nevzpomínám kolik. to ani nevim.
Marie_(1921).txt
LČ: a myslela myslíte, že byste chtěla ještě něco dodat k tomu, o čem sme se zatím bavily, o čem sme nemluvily? třeba jestli ste chodili do kina se školou, se zeptám. MD: tak se školou, se školou bych řekla to ne. to nevim, to že bysme se školou ne.
Peter_(1922).txt
PSk: takže bychom em začali tím raným obdobím vašich vzpomínek, em vy ste ročník devatenácet dvacet dva, takže předpokládám, že ta, ty vaše první zkušenosti diváka kina budou někdy z druhé poloviny dvacátých let, mohl byste zavzpomínat em na to vlastně první dětské období, a období rano-školní em návštěvy, do kterých kin ste chodil? a s kým? PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu, kerá mě vedla do grand kina ((Grand - ul. Silniční)), páč vona byla ze Starýho Brna, ((Staré Brno)) a tam sme se každou sobotu dívali na americké komedie, Laurel a Hardy, a tak ty krátký ovšem, ne delší film. to bylo vždycky několik najednou. a potom si matně vzpomínám a, ale mohu se mýlit, že existovalo něco jako Bio Sibiř. musíte mě poopravit jestli, Královo Pole. PSk: v poválečných letech určitě, ale jestli se to takto [menovalo] PD: [ne ne ne,] to bylo, to bylo před válkou. PSz: no, od roku dvacet dva už. PD: jo. tak tam, tam mě taky vedla, em tam sem taky strávil, v sobotu odpoledne byla dětská představení, a tam byly český filmy historický, tam byl Svatej Václav, ((Svatý Václav)) tam byl em (.) něco s Bezdězem, a to si matně pamatuju, ale byly to český filmy, historické. vona ona si myslela že to na mě působí. já sem spíš ty americký komedie, PSz: hm PD: kerý byly em ty dělal tenkrát hel rouč. ((Hal Roach)) ale to sem zjistil až dvacet let později. ale ty byly v grand kinu ((Grand - ul. Silniční)).
Peter_(1922).txt
PSk: takže ta první zkušenost byla určovaná vlastně výběrem em [té slečny která se o vás starala.] PD: [no výběrem slečny (Thotový),] kerá byla ze Starého Brna, vodila mě taky na plovárnu na Starým Brně, ((Staré Brno)) to byla moje první, a vedle někde bylo grand kino ((Grand - ul. Silniční)), to vim. PSk: hm
Peter_(1922).txt
PSz: a takže vy vy pamatujete němý film vlastně ještě tím pádem. PD: no němý ale taky mluvenej, to, PSz: no PD: já si pamatuju něco co je důležitý pro dějiny biografu, a to je na školní cestě z, z Úvozu přes Údolní, k německému gymnáziu ((Masarykovo německé státní gymnázium)) kde sem tenkrát byl, to je teďka ňáká akademie, že, tam na půl cesty visely takový ty skříňky, kde oznamovali programy biografů, PSz: hm PD: a programy, ňáká vysoká škola lidová tam byla. PSz: hm PD: taky. tak já vím že najednou vidím plakát mlu- první mluvenej film v Brně, sany boj. ((Sonny Boy)) PSz: hm PD: nikdy sem to neviděl ale vím že, taky vím z literatury že to muselo být roku osumadvacet, PSz: hm PD: takže sem to prožil aspoň na školní cestě.
Peter_(1922).txt
PSk: kdybych se vrátil k té vaší vlastně rodinné situaci a motivaci, em rodiče vám ňák zasahovali, nebo chodil ste i s rodiči do kina? určovali nějak [ten] PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla, moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten zorný úhel byl dramaticko divadelní. a o kinech málo věděli. a já myslím že to byla z části moje opozice, proti rodinným, rodinnému pohledu na na umění. že to bylo divadlo a nic než divadlo.
Peter_(1922).txt
PSz: hm a nevšiml ste si toho že em například Němci reagujou jinak na em filmy třeba české, nebo německé s českými titulky, než Češi, nebo naopak, že Češi reagujou jinak na německé filmy kde je špatný em špatný překlad, PD: to já nevim. abych se, já myslím že, já sem viděl filmy české, já sem viděl filmy filmy německé, francouzské byly, PSz: hm PD: někeré italské, hlavně francouzské v tý době. ale neviděl sem velkej rozdíl. a em já mluvim vo vo Brnu před rokem třicet šest, PSz: hm PD: to je před henlajnem, ((Henlein)) PSz: hm PD: kde ty věci nebyly tak rázně definovaný ještě. PSz: hm PD: to se všechno motalo všelijak, že, ovšem byly byly raný nacisti, to vám ještě vyložím, a byli čeští nacionalisté, ale mezi tím bylo sto tisíc lidí kerý prostě žili.
Peter_(1922).txt
PSz: takže třeba Jugendkino ste nenavštěvoval, pro [německou mládež.] PD: [jo, tam sem musel.] PSz: to [to,bylo hm] PD: [s jugend, ((Jugendkino)) jako] em s, třídou, PSz: hm PD: tam nás hnali, do do Jugendkina ((Jugendkino)), tam tam sem viděl jeden film, který mi zůstal v paměti, Dunaj, Donau. ((neidentifikováno)) no to brali vod začátku až do Černýho moře. PSz: hm PD: na to sem myslel když padesát let později klaudio magres, ((Claudio Magris)) italskej autor z Terstu, napsal knížku Danubia, ((Danube)) kde dělal totéž. a díval se na ten tok a na kulturní dějiny, a států a regiónů kerý se Dunaj, ke- kerejma Dunaj proplaval jako. PSz: protože z literatury vy- vyplývá že to bylo asi jediné německé kino v Brně, to Jugendkino aspoň aspoň původně, PD: no, von ten Jugendkino podle mý paměti byl umístěn v takzvaném léringshajmu ((Lehringsheim)). to znamená tam byli učni němečtí, že, PSz: hm PD: takže to byla německá instituce. ale když se podíváte na program jiných kin například Central, PSz: hm PD: nebo Kapitol, PSz: hm PD: nebo Moderna, tam bylo, tam byly převážně němeč- německý filmy. to je úplně jasný. PSz: hm PD: a jenomže, já si pamatuju na Central, kde bylo hodně německých filmů, tam taky promítali Brechtův ((Bertolt Brecht)) drajgrošnoper ((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká opera)) takže rozlišovat mezi českým filmem a německým filmem před třiatřicet, em je trochu, no zkrácená perspektiva, páč mezi těmi německými filmy byly taky důležitý jako em Brecht, ((Bertolt Brecht)) drajgrošnop ((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká opera)) hudba, hudbu dělal jeho, já už si teď nepamatuju kdo, dvorní kapelník hrál foster ((Rudolf Forster)) a tak dále, to byla úžasná událost. PSz: hm PSk: vy ste říkal že ste teda šli do jůgendkina, ((Jugendkino)) že ste tam byli hnáni, to znamená že to byl jako školní PD: no to byly školní em vycházky, jako celá třída pochodovala. PSk: takže ste chodili pravidelně jako [se školou?] PD: [já myslím] jo. ale nebylo to tak často zas. se nepamatuju, PSk: hm PD: na moc filmů. to byly kulturní filmy. JV: a se školou německou, že jo vy ste chodil nejdřív do německé školy, PD: jo jo. JV: a potom teprve v osumatřicátém do [české, že.] PD: [sem přešel] do [českého gym-] JV: [čili tohle bylo] z té fáze (němec-), [když ste chodil do německé školy.] PD: [to je fáze německá,] jo, JV: to je důležitý.
Peter_(1922).txt
PSz: hm a vzpomínáte si na to že by tam ňákou roli hrály živé prvky? to znamená em komentátor ještě v těch dvacátých letech, živá hudba, nebo PD: ne PSz: i ňáké prology ve smyslu divadelních čísel před těmi PD: ne, ne. PSz: filmy nic takového. PD: ani v jednom divadle se nepamatuju na to.
Peter_(1922).txt
PSz: čili vy si z těch dvacátých let hudbu živou nepamatujete, vy ste PD: vůbec ne. PSz: ona byla v těch kinech, takže si, PD: [jo jo, ale nepamatuju se.] PSz: [to ste nevnímal natolik abyste si] to zapamatoval. PD: možná dvacátá léta, vy myslíte tak dvaadvacet třiadvacet. PSz: ne ne, to bylo i koncem dvacátých [let.] PD: [koncem.] PSz: hm PD: to si vůbec nepamatuju.
Emilie_(1922).txt
LR: [mhm, to sem], to sem slyšela. a teď už opravdu teda k tomu kinu. jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina? EF: první moje návštěva kina mně byly čtyři roky, protože to sme bydleli eště, bydleli ještě na venkově. a ( ) já sem se narodila původně v Kounicích ((Dolní Kounice)). to bylo malé městečko, že, a to byly ty pojízdné kina. no a moji rodiče, protože na to kino chtěli jít, že, to byl zázrak, když něco takového přišlo za první republiky. no tak mě vzali na záda holt a já šla s nima, takže... a byly to němé filmy tehdy, že. tak já si akorát pamatuju, maminka mně potom řikala, první ten film se menoval Sklenice vody. a to vím, že takovej hézkej s fouskama, že podal takové hezké ženě sklenici vody, ale o co šlo, to teda sem nevěděla, ale tu Sklenici vody, ta se mně zafixovala nějak do paměti. tak to byl můj první film. LR: dobře a vzpomínáte si teda na to cestovní kino, aspoň třeba na ty návštěvy, co (vlastně) probíhalo? EF: no, cestovní kino, to přijelo do městečka a tam si prostě udělali ten ( ), že mhm všelijak no a mhm byli sme tam pod stanem, někdy i bez stanu, že ale voni pak měli i stan později, protože abysme nezmokli, kdyby pršelo, že. no. tak se tam všechno vybalilo, židle tam byly poskládaný, my děcka někdy sme seděli na pytlech na zemi, ((směje se)) (vite,) zvrácený úplně hlavy, tam nás rodiče dali, ale mhm to nás brali s sebou, protože neměli nás kam dát, že, a chtěli to vidět, no mhm takovej zázrak velikej, že. no a (bylo) to němý, jo, bylo to takový poskakování všelijaký. no ale bylo to kino. LR: mhm. EF: tak to asi tak. to je taková vzpomínka.
Emilie_(1922).txt
LR: ee a jak často ste jako dítě do svých těch deseti let v té době, kdy ste chodila do té občanky ee chodila do kina? jak často? EF: no, to jedině, to sem já jako soukromě nechodila, jedině když škola prostě něco takovou ňákou pohádku za odměnu, že sme byli třeba hodní, jo, tak prostě nás vyvedla do toho kina, to byla ňáká snad pohádka, ale to mně nějak neutkvělo ani v paměti, páč toho bylo tak málinko, že to to ani... už taky to, že sme se do těch Kounic ((Dolní Kounice)) museli jít, tam potom bylo kino ((kino Sokol)), normální, tam udělali z bývalé hospody jako nějaký sál takový malý a dali tam ty židle, takže pak už tam bylo kino, že, a em tak to bylo, že sme bydleli v těch Bránicích ((Německé Bránice – dnes Nové Bránice)), vono to bylo přes půl hodiny ee cesty pěšky, tak pro nás děcka, jo, mhm taky nás uhlídat, jak se říká, dřív uhlídáte pytel blech ((směje se)), jak nás děcka, takže mhm to si ani nevzpomínám mhm na čem sme byli, to ani si nevzpomínám. LR: mhm. EF: to bylo tak vopravdu málinko. LR: dobře. a takže vy ste chodila, jak ste řekla za odměnu jako od školy do kina, že vás ( ). EF: no ano, no to sme byli moc všichni, ne já, ale všichni, sme byli moc hodní, když nás tam prostě jako mhm ten pan učitel zavedl, že, a škola za nás zaplatila, protože to byly vstupné korunu, že, no tak za nás zaplatili tu korunu a ještě byla sleva na padesát haléřů, takže ee jako to škola nám to takhle, ale to bylo velice málo. LR: takže v tom případě ten názor učitelů školy na kino byl kladný? nebo? EF: no byl. dá se říct byl. ale ee prostě poměry, které tehdy byly vůbec na tom venkově a všechno jim neumožňovaly, aby ee prostě to bylo častějš. určitě by nás tam zavedli častějš, protože zas přednáška třeba o přírodě nebo já nevim o čemkoliv, vždycky když je ještě doplněná, že o- obrazově, no tak není nic ideálnějšího, že. určitě by to byli udělali, ale mhm ee prostě mhm tak nějak to nešlo, no.
Emilie_(1922).txt
LR: a v tomto období ste teda ste tedy chodila do školy s tim panem učitelem nebo resp- s tou třídou a s rodiči... EF: ano. LR: a ještě s někým jiným? EF: ne. LR: ne. EF: ne.
Emilie_(1922).txt
LR: v té době občanské školy, dobře. a to kino, navštěvovala ste tedy ta cestovní kina, jak ste řikala a pak ještě to kino ((kino Sokol)) ee v těch Kounicích? ((Dolní Kounice)) EF: ano, no (tam). LR: a to se, pamatujete si, jak se jmenovalo? EF: jo. mám dojem, že Sokol. LR: mhm. EF: protože to byla taková ehm taková cvičebna jako hm tělocvična nějaká, protože se tam cvičívalo, a pak se tam daly židle, jo, a... mám trojklaný nerv a mě zlobí ((směje se)). takže ee se tam prostě nastrkaly židle na tu sobotu neděli. myslím, že v týdnu se nehrálo. ne, jenom sobota, neděle. a takže tak to tam bylo a mám dojem, že to byl Sokol. Sokol. LR: a která e nebo jak často se hrálo o tom víkendu. vy ste řikala sobota, neděle a [jestli se hrálo jedno představení] nebo... EF: [no odpoledne, odpoledne] se hrálo tak pro děcka jako takový ňáký ta pohádka a večer potom v sobotu večer, v neděli odpoledne pro děcka a večer pro dospělé. LR: a takže tam to fungovalo tak, že se tam vlastně ty židle jenom nanosily, [že to jako nefungovalo ( )]. EF: [ano, nanosily a pak se odnosily], ano, ano. LR: aha a ty židle, ty už tam byly, když ste přišli? EF: nó, to [už tam] bylo, nó, to už tam bylo. LR: [(jo, to už)], ((směje se)) (to už bylo připravený). EF: ee to už tam bylo ano. to, to dělali obyčejně nějací chlapci, víte, ještě školou povinní. tak tam chodili pomáhat a narovnali to tam a zas to potom vodrovnali, no. to byly takový akce. LR: a mezi místními o to byl zájem? EF: no jistě, to víte že jo. dyť to bylo em to byla jediná kultura zanešená, že, plus nějaké to divadlo, který se tam ochotnický hrálo, to taky teda byl, bylo mhm když tam přijelo nějaké pojízdné divadlo, tak to pro nás taky bylo ohromný zážitek, že. ta kultura tam. LR: a vy ste řikala, že teda to byl nejspíš ten Sokol a ee mě by zajímalo, EF: tam byl Orel taky, ale orli, ti neměli takovýhle, ti cvičili, to ani nevím kde, ti neměli možnost mít samostat- Sokol jo, ten měl. ten byl bohatší, bych řekla. tak měl jako samostatnou em tu na cvičení tu. LR: mhm a když tam byl teda ten Sokol nejspíš, tak ee ovlivňovalo to nějak to představení, [to promítání]? EF: [ne, ne], ne, ne, absolutně. né. to bylo jedno. LR: ( ) to bylo jedno. EF: hlavně když ste seděla a koukala na film ((směje se)). LR: dobře. a jiná kina už ste nenavštěvovala? EF: ta v mládí ne.
Emilie_(1922).txt
LR: a jaký byl názor rodičů na film a na kino? EF: no tak ti byli rádi, že taky někam vyšli, protože práce od nevidim do nevidim. jak to bývalo na venkově, že, a takže pro ně to bylo zážitek, když se do toho kina, oni nechodili pravidelně nebo něco, to byla náhoda, když se dostali, když práce to dovolovala, že. takže tak asi. LR: a vás podporovali nebo odrazovali od chození do kina? EF: né, mě podporovali, co se týče, mě podporovali. teda ale jó, jaksi bez námitek jakýchkoli, ne, když to jenom trochu šlo, tak řikám tatínek mě vzal na záda a a prostě ((směje se)) nějak sme tu cestu <absolvovali> ((směje se)). LR: byl pro vás v tomto věku, v tomto dětském věku, film důležitý? EF: (.) no tak důležitý em em řekla bych, (.) em takový zvláštní a vzácný. tak bych to řekla. pro nás venkovany tehdy. [vzácný a zvláštní]. LR: [mhm] a, mhm a promítalo se v tom vašem chování? třeba jesi ste si s kamarádkami, [kamarády hráli]? ( ). EF: [no, no jé] dělali sme filmový hvězdy, dávali sme na sebe nějaký šály a (.) to zlobí, (.) [šály]. LR: [nepomůže vám voda] nebo? EF: em to, (.) nepo- to nepomůže. a já sem si vzala ty kapky a mě to zlobí (..) vzali sme si nějaký ty šály a nějaký prostě sme se módili všelijak, jo, a dělali sme, že máme kožešiny a já nevím co, no. a byli sme filmový hvězdy. tak asi, no.
Emilie_(1922).txt
LR: mhm, u nás ne. (.) a v té době teda ještě kdy ještě se promítaly ty němé filmy, bylo pro vás důležité, nebo vybírala ste si podle toho, zda šlo film němý nebo zvukový? (.) bylo to pro vás nějak rozhodující v té době, kdy byl ten přechod vlastně? EF: no, rozhodující to bylo, protože ono ten mluvený přece to bylo lepší, že. ten němý, tam se muselo em tam se musely ty titulky sledovat a někdy šly tak rychle, že to ani nestačilo a ehm a uniklo vám to, co se tam děje s- že jo, ehm. prostě ste se musela soustředit na to eh eh to na ty eh titulky a to nebylo dobrý. to je samozřejmý, že potom ten mluvený film, že to bylo uplně něco jinýho.
Marie_(1915).txt
LS: dobře tak teď už teda můžeme přejít k prvnímu okruhu otázek, které se týkají těch kin, a které se týká toho nejmladšího období do deseti let, kdy ste navštěvovala obecnou školu. takže první otázka bych se vás zeptal, jestli si vzpomínáte úplně na svojí první návštěvu kina. MH: jo to vzpomínám. em z gymnázia, myslím v kvintě nebo v kvartě, sme celá škola vyrukovala, páč byla událost, do kina Lucerny ((Lucerna)). a to eště byl němý film samozřejmě, vpravo tam byl pianista, který to doprovázel hudbou. to bylo první. ta Lucerna funguje dodneška [jistě.]
Marie_(1915).txt
LS: hm dobře. já bych se ještě teda zeptal, do těch deseti let, vy ste teda nechodila do kina vůbec. MH: né, absolutně. LS: hm MH: kdepak, do deseti let, to, to sme měli tak akorát na sešity.
Marie_(1915).txt
MH: kdepak na toto. ale potom jak studentka, jakmile sem šla na gymnázium, my sme měli slevu na divadlo. LS: hm MH: ale do kin sme nechodili. LS: hm MH: pro nás ta Lucerna byla událost tenkrát.
Marie_(1915).txt
LS: a já sem myslel třeba kdybyste zkusila zavzpomínat ještě před tím rokem čtyřicet pět, když vy sama ste chodila do školy, jestli se stávalo, že by učitelé přímo jako k vám se vyjadřovali o těch filmech. MH: ne, nikdy ne. LS: ne. MH: nikdy ne.
Marie_(1915).txt
LS: takže vlastně ani když ste chodila na gymnázium, [ste často do toho kina nechodila.] MH: [ne, vůbec. jedině] jednou sme byli celá škola v té Lucerně ((Lucerna)), to byla událost veliká, páč se šlo pěšky z Úvozu na vrch, že, tak...
Miroslav_(1923).txt
MJ: první návštěva kina byla o prázdninách, já eee sem jezdil vodjakživa jezdím, teď taky, e do Tišnova, víte kde je Tišnov? JV: ne MJ: to je tady kousek od Brna. JV: aha MJ: jak je Kuřim, Tišnov na vysočinu tam měla prababička dům a do dneska tam je se schází naše rodina na zahradě a tak. <a tam> bylo jednou přijeli provazolezci ňák- na náměstí, jo, nebo e cirkus nebo něco takovýho JV: mhm MJ: a potom tam najednou dávali kino, no venku, plachtu a to bylo něco úžasnýho, pamatuju, že to to sem tehdy ani skoro nespal, jako děcko sem viděl najednou že se pohybujou auta a lidi to e my si to, vy už si to nedovedete představit, ale pro nás to, to sme nikde neviděli, v divadlech, ovšem to byli skutečný herci, ale aby někde byl obrázek a lidi se hejbali, to to bylo něco em nepochopitelnýho, pro všechny. tak opravdu <aby> že tam byla ňáká honička s autem a to jelo po takové stráni a padaly kameny, oni ho chtěli shodit a já sem trnul celej, sem to prožíval, jako kdyby to bylo e dy- kdybych tam byl sám u toho, že jo, pak sem na to nemohl zapomenout. to byl němej film samozřejmě, to byly němé.
Miroslav_(1923).txt
MJ: no a pak sem pak další filmy co sem e cho- viděl, to už bylo v Brně, to už byly ty první kina, no to byly je- ještě němé filmy, to prostě bylo em nějak byl děj, to se nemluvilo a najednou to bylo přerušený třeba ee přišli dva lidi a ten jednomu něco říkal <jenom teda> v posuncích, teďka bylo č- černé plátno a bylo, ty potvoro, ty mně neunikneš, tam byl nápis, že jo, čili to on mluvil, pak zase chvílu ten druhej mu řekl a zase černý nápis, tak to sme četli ((smích)) to už člověk musel číst, že jo, tak to sme četli, ale to netrvalo dlouho, akorát šárlí šaplin ((Charlie Chaplin)), ten měl němé filmy svoje, protože on to všechno hrál i v dobách, kdy už byl em zvukový film. no tak ty němé filmy, to sem viděl v Lucerně ((Lucerna)), to bylo kino z Masarykovy štvrti dole v Žabovřeskách, to je dokonce <dodnes jedna z mála> e tří kin, které ještě existujou v Brně a hrajou, kromě těch Art a skaly ((Scala)), že jo. tak tam sme chodívali, jako děcka pokud nám naši dali tu dvě koruny, nebo korunu padesát, no to je dneska desetkrát em em jako míň, ale to nehraje roli ňáký, no to sme museli zaplatit, (jo), dycky tam bylo velká tlačenice a, tak to si vzpomínám na ty první filmy.
Miroslav_(1923).txt
JV: no e já bych se zeptala nejdřív e ten němý film, ten první film, který ste viděl, e tak kdy to asi bylo, v kterém to bylo roce? MJ: bylo to v Tišnově, no to mně ještě nebylo šest let, no tak bylo v roce dvacet osm. JV: mhm MJ: plus mínus já to ((smích)) tehdy sem ani o rocích nevěděl, že jo pětiletej kluk. JV: mhm dobře. á eště v tom Brně potom e jak ste chodil [do toho kina] MJ: [no to] vod toho třicátých let pořád. JV: mhm MJ: já sem začal do e školy e chodit v roce dvacet devět, když mi bylo šest let, já teda o rok později, ale protože sem byl nemocný, ale (přímo do druhý), ale to sou detaily, ale e pak sem chodil e pravidelně s rodičema
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. á tak my sme se zastavili u té dětské zkušenosti ee s s kinem, já bych se zeptala, jak často ste chodil do kina asi do svých deseti let. [jak] MJ: [do] deseti let? JV: ano, jak často ste chodil do kina, jestli jednou týdně nebo [nevzpomínáte si] MJ: [tak jednou] za měsíc. JV: mhm dobře. MJ: když sme dostali peníze s klukama potom a tak nebo JV: mhm MJ: někdy s rodičema. průměrně em desetkrát za rok. víc, nebo dvanáctkrát pat- tak asi jednou za měsíc. JV: mhm MJ: to já tak přesně nevím. JV: á eště s kým ste v tomto období chodil do kina? tak říkal ste s rodiči, MJ: s rodičemi JV: mhm MJ: s rodiči teda a nebo s e s kamarády se spolužáky. JV: mhm. á tak to bylo asi tak nastejno nebo to bylo třeba výjimečně, že ste šel s rodiči. MJ: no né, napřed sme chodili jenom s rodiči e to oni nás brali na filmy, který ee sou pro nás, protože my sme těm jako děcka z vobecné škole, JV: mhm MJ: sme nerozuměli detektivce a nebo ňákým ee milostným těm, to nás vůbec nezajímalo, my sme měli ee e chodili sme ná buď pohádky, pokud byly a moc nebyly a nebo ee co aj nám někdy naši řekli ten děj a nebo to potom dodatečně o co se jednalo. takže to sme cho- to sem chodil s rodičema do těch (.) vosmi deseti let
Miroslav_(1923).txt
JV: e bylo ňáké kino, do kterého vás rodiče brali? vy ste chodil s těmi rodiči. bylo ňáké jedno kino, kam ste chodili hlavně? MJ: no tě- oni em oni chodili do toho to em to byly em to se nechodilo podle kin, to se chodilo podle toho, co dávají, ale ty hlavní f- e filmy hlavní teda kina, kde se dávaly, tak to bylo dražší, to bylo to dops ((Dopz)) to je potom skala ((Scala)), JV: mhm MJ: Kapitol, JV: ano. MJ: a Kapitol a Moderna to bylo v kině jal- Jalta? tam jak je ten palác, já nevím, to máte asi, těch film- byl těch kin bylo [patnáct] JV: [ano Jalta, Jalta] MJ: [asi v Brně,] no. JV: mhm MJ: to byly takový ty, bych řekl trochu nóblejší. JV: mhm á změnilo se potom e [ten vý-] MJ: [a taky] na Stadion, protože to bylo sokolský a my sme podporovali Sokol na k na k e e do e s- na Starým Brně bylo taky [kino] ((Kino Grand))
Miroslav_(1923).txt
JV: jestli ste chodil s kamarády do jiných kin než s rodiči? MJ: jó. no do hlavně do té Lucerny ((Lucerna)), tam sme chodili jenom s děckama, tam em rodiče ani nechodili. oni si byli na divadlo, ale e tam sem chodil už s klukama s bratrancama a s kam- s se spolužákama, sám, no. a to bylo, těch kin bylo plno. oni byly levnější ty takový ty e malý kina, co bylo na náměstí Svobody ((kino Úderka)) a na ná- na tom na, u nádraží ((kino Čas)) a e v k em na ee v Krpoli ((Královo Pole)) a kde- kdekol- kdekoliv, no a podle fil- to už sme si vybírali podle filmů a tak, no.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. á e teda vy ste chodil se školou do kina až za války a v tom dětském věku ste nechodili se školou do kina? na té obecné škole třeba. MJ: na obecné ne. JV: mhm MJ: na obecné ne, to sme chodili nanejvýš na na loutkový divadlo, loutkovýho nebo tak.
Miroslav_(1923).txt
JV: určitě určitě. ehm á ani na té obecné škole, když ste... nechodili ste do kina na obecné škole, to vim, ale n- nemluvili učitelé o tom, co je zrovna v kině nebo že byste tam neměli chodit, nebo že byste tam naopak měli chodit. MJ: ne. JV: ne. MJ: to si nevzpomínám, ne.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. ee a byl v tomto dětském věku do těch deseti let vašeho věku, byl pro vás film důležitý? nebo návštěva kina, byla pro vás důležitá? MJ: no ee zajímavá. e něco e něco úplně mimořádnýho. JV: mhm MJ: protože nic takovýho sme nikdy neviděli, to bylo naše e kromě divadla ovšem, divadla, to sme chodili na opery a tam chodil málokdo a to nebylo jako lidové nebo běžné, ale do kina, to byla nejlido- nejlidovější zábava, bylo taky v- většinou vyprodaný a nebo byly návaly a podobně a tam sme chodili jako em víceméně rádi, ale em pokud sme měli, ono to stálo ňáký peníze, no. JV: mhm MJ: pokud sme si sami nehráli a nebo nečutali s mičudou, tak zábava byla e jiná než dneska pochopitelně. televize nebyla, rozhlas nebyl, to bylo takový jenom sluchátka, to ani málokdo poslouchal a jezdilo se na kole a no víc se prostě, byl jinej jinej druh, jinak se žilo, no ale to ((smích)) to nese věk, no. JV: mhm dobře. á to že ste chodil často do kina nebo že pro vás byl důležitý film e projevovalo se to nějak na vašem chování dětském nebo na vašich zvycích nebo hrách dětských? MJ: no hrách jó. sme hráli na kauboje ((cowboy)) a na indiány a takle. JV: mhm a kopírovali ste třeba ňáké postavy z filmu, které ste viděli, dávali ste si ména podle toho nebo MJ: jó, JV: příběhy [ste] MJ: [to] to to to sme si dycky (rozdělili nebo) řekli, já budu bufalo bil ((Buffalo Bill)) to byl co stáda a hrál si na to, že on je ee jako ten předák a vede, má pod sebou, to sem si taky, že, to je totéž, jak se když se hrají na vojáky. na vojáky sme si taky hráli, mezi nama e dřív v- vojáci e pochodovali po ulicích a zpívali, to byla běžná věc, to sme strašně se dívali nebo to to bylo něco em zvláštního jako církevní průvod taky dneska už nechodí, JV: mhm MJ: na ee když já sem v e v církvi nebyl, ale to sem jako obdivoval nebo uznával boží tělo a nebo o Velikonocích pochody a když vojáci byli na cvičácích, to sme chodili a dívali se jak oni tam e chodí bojovat jak třeba pořadoví dělaj to sme napodobovali jako děcka. JV: mhm MJ: to byly naše vzory e pro zábavu a jak přišly kina tak samozřejmě jak se menoval? no třeba Tarzan syn divočiny ((Tarzan, syn divočiny)) tak sme v Tišnově skákali z toho ze stromu na strom a takový opičky jak jak sme to viděli. JV: mhm dobře. MJ: hrdinové, to byli ee kteří e v- všady vyhrávali, že jo, stříleli a nepřátele zničili, napřed podléhali a nakonec vyhráli, tak sme jim fandili, my sme to prožívali.
Miroslav_(1923).txt
MJ: ale u ť- u těch němých filmů prej, ale to sem nezažil, u těch lepších kin, když ee tam hráli, tak tam byl klavírista, kterej improvizoval podle toho, co se v kině ee dělalo, že jo, JV: mhm MJ: když tam byl ňákej to, tak on začal ((rytmické klepání o desku stolu)) em jako silněji ňákej boj a když bylo ňáký trochu zamilovaný, tak ee změnil do tóniny a hrál takový, no prostě ee jaro a tak, no. a to sem zažil myslím jednou, už nevím, ale mně by to nic neříkalo, no, ale vím, že se, že to říkali, že tam je, to bylo i na těch plakátech, že jo, že je tam klavírní doprovod. ((smích)) JV: mhm MJ: to patřilo jako em aby ta cena se zaplatila, no.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm. á eště sem se chtěla zeptat, když ste zažil ty němé filmy, němé filmy, když ste je zažil, jestli pro vás bylo důležité potom, jestli je ten film němý nebo zvukový. jestli ste šel radši na zvukový film. MJ: e to pak byly jenom zvukové. těch ně- němých bylo bylo mně to jedno, JV: mhm MJ: bylo mně to jedno. ten děj byl rozhodující, ale těch němých, to když já už sem potom chodíval častěji, tak už ty němé nebyly. to jak říkám, byl akorát ee ten nesmrtenlej ee č- šárlí šaplin ((Charlie Chaplin)), kterej i dy- v- chtěl mít s protože on to všechno, třeba Moderní doba anebo to to chtěl ee prostě ten zvuk tam nechtěl mít. ale hrála tam myslím nějaká hudba, ale jinak né, jinak to hn- u mě nehrálo roli prakticky. JV: mhm MJ: ovšem ten zvuk rychle šel. ten byl velice brzo a pak byly všechny už zvukové.
Irena_(1922).txt
LČ: a teďka bysme se z téhlecté jakoby rekapitulace těch osobních údajů dostali už k té vaší dětské zkušenosti s kinem, s chozením do kina, vzpomněla byste si na svojí první návštěvu kina? když ste byla poprvé v kině? IK: ano, vzpomněla, protože, já sem bydlela v Židenicích, a odmalička naše rodina, jako za první republiky byli sokolové, LČ: ano, IK: a já v té jednotě pracuju dodneška, vlastně jako kronikářka. a em jako sokolka, tak jako tam vím, že em se promítalo, to sem byla malá holka, a promítalo se v tělocvičně, em té jednoty. to se dycky postavily židle, a byl to němý film, a k tomu se hrálo na klavír. a když já sem se narodila v dvaadvacátém roce, tak řekněme že mně bylo, no, já to tady mám, v roce dvaadvacet, tak to sem se narodila, tak ten Sokol získal pr- em Sokol získal koncesi že může promítat. a to byl němý film. a tam si pamatuju, že sem jako šestiletá snad, tam dostala a němý film Jánošík sem tam viděla. LČ: takže to nebyla přímo představení pro děti. IK: ne. LČ: to bylo obecně... IK: to bylo, to pro děti se hrálo loutkové divadlo v Sokole. LČ: aha IK: a tady to mám napsaný, v roce třicet se ozvučilo to kino, LČ: aha IK: takže začali promítat se zvukem,
Irena_(1922).txt
LČ: a jako teda malá ste chodila hlavně do té tělocvičny sokolské. IK: to sme chodili tam, ano. LČ: a tam ta představení byla jak pravidelně? IK: no vždycky v neděli. LČ: v neděli. IK: v neděli jenom. to se postavily židle a potom v pondělí už se cvičilo, čili židle se sba- LČ: to bylo ňák odpoledne nebo navečer ta představení. IK: odpolední, odpolední. LČ: a jak často ste do kina do těch svých třeba kolem těch deseti let chodila, jak často to bylo to bylo... IK: no tak to sme chodili na ta nedělní představení, LČ: ano
Irena_(1922).txt
LČ: a jak často ste em nebo vlastně s kým ste chodila, v těch Židenicích ještě do kina. IK: no tak jako malou mě tam vodili naši, že, LČ: a chodili s vámi, nebo IK: ano, otec, otec třeba ani při em se tam sešel s bratry a sestrami a něco dělali, že, a já sem se tam dívala. LČ: a takže ste měla i kamarády z toho Sokola tam? IK: no jistě, všichni sme, eště dnes chodím do Soběšic za <sokolikama> a to do Sokola vůbec chodim.
Irena_(1922).txt
LČ: a když ste mluvila teda o tom, jak se změnilo to kino na zvukové, na začátku, vnímali ste potom ten přelom toho toho němého a zvukového filmu? jak to na vás působilo, co se třeba změnilo a jak ste jak ste to vnímali. IK: no, né, když em ono bylo dost těžké, když byly titulky, že, vnímat ten děj a em a vnímat titulky. takže to pro nás byla ohromná úleva, když sme ten zvuk, no, zpočátku někdy se to zadrhlo, že, tak se přetrhl film, muselo se znovu navazovat, rozsvítilo se, čekalo se, ale to byl veliký zlom teda ten em, ale já si v tom zvuku,
Irena_(1922).txt
LČ: a vzpomněla byste si ještě na některá ta němá kina jak tam vypadala ta představení, jak se tam třeba hrála hudba, nebo jak to probíhalo? IK: nó, jó, to em to byl klavír, křídlo, a tam byl klavírista, a když třeba šaplin ((Charlie Chaplin)) utíkal, tak hrál trála la la la la la, ((zpívá)) jo, když tam bylo pomalý, tak jenom tak preludoval, a tak tak je to doprovázený. LČ: a to bylo, to bylo v těch Židenicích [tohlecto.] IK: [jo, to si] pamatuju. LČ: ještě jinde si, byste si vzpomněla, že by tohlecto bylo? IK: ne, ne, to to to mně utkvělo, to už potom em teda, to už vlastně první ozvučený film sem myslím viděla ještě v té sokolovně, a potom už, LČ: to bylo všude. IK: to bylo normální, ano.
Bozena_(1924).txt
JV: mhm a ee vzpomenula byste si, jestli ste třeba ještě viděla ee jestli si pamatujete němý film nebo už všechny ty filmy, které ste byly zvukové? BK: no nevim, no možná že možná že tohleto si teda opravdu, to bych m- možná si něco vymýšlela, ale asi že ne, JV: nepamatujete BK: protože jestli sem byla děcko JV: mhm BK: a byl musel se číst ty titulky JV: mhm BK: tak to nebylo pro mě nic moc JV: hm jasně BK: sem nestačila třeba přečíst, takže to mě nijak tak moc nezajímalo.
Jiri_(1924).txt
LS: ehm, dobře, takže můžeme přejít k těm otázkám, které se týkají toho kina, a já se vás zeptám, jestli si vzpomenete na svojí úplně první návštěvu kina. JN: no, to, to si nevzpomenu... LS: nebo... JN: no bylo to něco bylo to něco bylo em to bylo nějakej něco když jsem byl malej, tak v Telči, nějakej němej film si pamatuju, že tam, že tam lítaly granáty a bouchalo to tam. a pak em pak em rychle přišel zvuk k tomu, jo, tak to těch filmů bylo dost. představte si, že náš náš filmovej průmysl, ten dokázal za za tejden udělat film. LS: tenkrát to bylo jako na pásu. JN: to bylo, no to nemělo moc velkou úroveň většinou, ale některý byly dobrý.
Jiri_(1924).txt
LS hm a když se ještě teda vrátíme do té Telče vlastně, tak tam ste říkal, že tam bylo taky kino. JN: no tam bylo, tam bylo v sokolovně tam se menovalo Městský kino v sokolovně no a tam ty zaměstnanci tam byli asi dva tak, cvičilo se v pondělí a ve štvrtek mám dojem a v sobotu v neděli a případně eště někerej den se hrálo kino a to tam narovnaly židle do toho a... LS: hm. JN: někerý ty židle měli spojený, že se to šouplo takle, tak tam se chodilo do ki- kina to takle vobyčejně to se složilo na to no a vešlo se tam hodně lidí a pak pak jak sem chodil do Sokola, tak já sem měl kino za korunu nebo za padesát halířů, čoveče. LS: tak to bylo pro vás... ON: no jó, tenkrát pak peníze nebyly, to víte, to, my sme měli, matka musela splácet dluh na barák, jo to em hm pač dyš otec umřel, tak sme neměli tolik úspor a em teďka dcera chodila do školy v Brně, brácha chodil na chemii v Praze, pak dyš zavřeli školy, tak teda em sme slyšeli jak se flákal po různejch podnikách, byl ve Zlíně a tak. LS: no... JN: ((smích)) to nebylo to lehký. LS: to se nebylo lehký udržet na studiích. JN: [no jasně] LS: [no] a jak často ste chodil do toho kina v té Telči, dyš ste tam byl? JN: no jak to bylo možný, to prostě, prakticky na každý kino ale em dyš sme em dyš sme věděli někde předem, že je to blbý, no tak se tam nešlo,
Jiri_(1924).txt
LS: [tady v Brně s kamarádama], a když ste byl v Telči tak... JN: v Telči, tak taky s kamarádama. LS: taky s kamarádama. JN: ( ) co sme byli známí.
Libuse_(1928).txt
KH: a pamatujete si před válkou? LN: a před válkou, to sem nechodila do těch kin. to sme bydleli potom v té Bítýšce a tam bylo kino, jenomže to bylo pro dospělý. tam se hrálo v sobotu a v neděli v sokolovně a tam pro děti, tam žádné kina nebyly.
Zdenek_(1927).txt
ale za první republiky byly židovský kina, kam chodili Židi. mám dojem, že to Excelsior, zrovna, co sem o něm mluvil, že to bylo takový židovský kino.
Marie_2_(1921).txt
MS: [ne], v [Kratochvílce.] LČ: [v Kratochvílce.] MS: tam [nebylo] LČ: [tam] MS: kino, tam sme neměli školu, tam nebyl kostel, to sme chodili do Neslovic, ale cho- jezdilo tam pojízdní kino a vím, že to mělo takový modravý nádech a to (všichni) tehdy nebylo rádio tehdy nebylo nic. tehdy se chodilo do kostela, aby se nějaké něco člověk dozvěděl a tak ti lidi chodili do toho kina, to bylo němý, hrál tam ten gramofón s tou troubou a my děcka venkovský sme lezly do oken a dívaly se. LČ: a oni promítali v restauraci nebo v [kulturním] MS: [v restauraci]. LČ: v restauraci. MS: v restauraci to bylo. to bylo jednou za čas a jinak už bylo kino v Rosicích, to potom se chodilo do Rosic. LČ: a takže tyhlencty vzpomínky na to pojízdné kino, to sou vaše první [vzpomínky] MS: [mhm] LČ: na kino vůbec. MS: a vím, že to mělo takovou tak- e to světlo a ty obrázky takový modravý nádech, to vzpomínám. LČ: a dostal- vy ste říkala, že ste tam nakukovali [a] MS: [no,] [nakukovali.] LČ: [a dostala ste] se i dovnitř jako na to představení? MS: to asi ne, LČ: [to byste s-] MS: [to nás] maminka nevzala. protože to byl víc tak pro ty lidi (.) nevím. vím, že to byly takový lítací jak ee ty starý filmy sou s čeplinem ((Charlie Chaplin)), že to bylo takovýho něco a on do toho něco mluvil ten, LČ: a přímo potom v kině ste pak byla v těch Rosicích? MS: [v Rosicích.] LČ: [v Rosicích.] MS: myslím, že to bylo první kino v Rosicích. LČ: a ja- jaké jsou na to vzpomínky, na tu atmosféru, když ste byla prvně v kině v Rosicích (teda)? MS: a mám dojem, že to byl Jánošík nebo něco takového, že sme tam, no to celá Kratochvílka šla průvodem. protože tam bylo jenom ochotnický divadlo a jinak žádná zábava tam nebyla. LČ: takže ste šli s celou vlastně skupinou [lidí.] MS: [no ano], to se chodilo. to bylo ee pět a půl kilometru do Rosic. LČ: a jak často ste se k tomu třeba dostali k tomu, [že ste] MS: [málo.] LČ: málo. MS: málo. tatínek (..) nebyly peníze. (.) nebyly peníze. LČ: a vaši rodiče na kino vlastně měli jaký názor? že ehm MS: tak to vám, no bylo to úplně něco jinýho, celý týden se vykládalo po dědině co tam bylo a jestli tam ten nebo onen byl ee v tom kině a prostě na týden měli jako zábavu soukromně, žes tak jako promítali a a vykládali a co by se stalo, kdyby to nebo ono a, ale to se nechodilo tak často a ty filmy se tak neměnily. to byly ehm bůhhvíjak dlouho se promítal jeden film. [to] LČ: [takže] myslíte, že tak jednou týdně byla ta představení nebo jak často, to nevíte. MS: to vám neřeknu, protože sem ne- ee nejsem z Rosic a jenom takhle to vám, co jako si pamatuju a co znám z vlastní zkušenosti. ale myslím, že tam se promítalo pro ty Rosičáky, pro ty místní, že to bylo každý den sobota a neděle. LČ: mhm. MS: jenom. LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco doporučovali nebo... MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní, Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice, Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice, Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy. LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda [mohla ( )] MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet, uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně, když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco doporučovali nebo... MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní, Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice, Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice, Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy. LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda [mohla ( )] MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet, uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně, když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.
Marie_2_(1921).txt
LČ: [ale myslím] teďka ee vlastně, když ste byla malá, jestli ste se s kamarády o tom bavili (.) mhm MS: no, [tak asi, že] LČ: [o kinu.] MS: jo, že co sme nakukovali do toho něm- na to němý kino, tak to víte, že jo, že sme si vykládali. ale tak teda do to úplně do těch raných dětských let, to už člověku, to nebylo tak důležitý a tak to uniká. ale bylo to pro nás úplně svátek, to se vykládalo bude tady kino, bude tady kino! h- vh- honem, pudeme do kina! to šla celá Kratochvílka, všichni, protože ti lidi tam neměli nic jinýho, jenom práci. chlapi chodili do havírny, ženský chodily na pole. a vychová- babičky vychovávaly děti. (.) naše babička ehm ta nás vychovávala od s- od všech s- svých dětí, bylo nás tam kupa, tak když maminky byly na poli, tak nás vychovávaly.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a te- ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem, ten ste nějak vnímala vlastně to, když ste [chodila na ta] MS: [no, moc] ne, to bylo to (.) ten ee my sme také nemohli sledovat, protože oni když nás viděli, tak nás zahnali, prohnali. my sme jeden druhýmu třebas stáli na ramenách, víte, takže my sme jenom útržkovitě to viděli, my sme nevěděli neviděli celý film.
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: (první návštěvu (.) si (nevzpomínám jako) poněvač (..) (to sme) to už sem chodila myslim do měšťanky JV: mhm JJ: (pač) tenkrát jako děcka sme (.) tak nechodily po těch kinách, jak chodí dneska, že (.) tenkrát to nebylo (.)
Jarmila_2_(1925).txt
pokuď ee tak (.) to vite, než ( ) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.) vopuštěný JV: hm JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal) za Veslařskou až tak JV: mhm JJ: jako tenkrát to bylo strašně vopuštěný, to si (.) ste si netroufal tam chodit JV: hm JJ: to (.) jako děcka že (...)
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: ať to bylo tam nebo... no a pak sme jako jako děcka kolikrát třeba šli ješče bylo (.) já si pamatuju, že naše babička nás vytáhla (.) do divadla JV: mhm JJ: na Veveří JV: mhm JJ: do starýho divadla JV: mhm Na Hradbách JJ: tam tenkrát hrávali to bylo voblibený, Na tý louce zelený (.) no tak sme šly s babičkou JV: mhm JJ: do divadla (...) teď voni tam (.) ke koncu mě bylo tenkrát eee myslim sem chodila (..) sem byla ješče jako děcko (..) a házeli srdíčk- ee srdcata JV: mhm JJ: jo (.) na konec perníkový JV: mhm JJ: srdíčka a já sem jedno chytla a sestřenice nechytla žádný, tak sme se <(pak) po celou cestu hádaly> ((smích)) <vo srdíčko> a to byly takový zážitky [dětský, že]
Margarete_(1923).txt
LG: mhm. a jakou roli pro vás hrálo to, jestli byl ten film eee němý nebo zvukový MK: jak jak to myslíte LG: jestli ste měla radši němé nebo zvukové filmy MK: jo no ze začátku byly jenom němý LG: mhm já vim MK: to byly jenom němý LG: mhm MK: ne a potom tedy to začlo, tak se samozřejmě ten zvukové film byl lepší LG: mhm MK: né ale to je tedy s filmama to je trochu
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a bylo pro vás důležité jestli byl film němý nebo zvukový? LZ: tak já si už moc ty němý filmy nepamatuju, to už zase bylo hodně brzo myslím.
Libuse_2_(1928).txt
už nepamatuju, že by byly některý jako němý filmy.
Ludmila_(1920).txt
LČ: jasně, jasně. ee no a teďka bychom se vlastně vrátily úplně do toho vašeho největšího dětství, připomněli bysme si vlastně vaši vůbec dětskou zkušenost kolem třeba deseti let, když ste začala třeba chodit do kina, ee vzpomínala vzpomněla byste si na svoji první návštěvu kina? kdy jste byla v kině poprvé? LŠ: no poprvé, no to už to bylo hned jak zač- eště aj byl němej film, když sme chodili, my sme bydleli na té Kabátníkově, a tam byly ee spíš kasárny, LČ: mhm LŠ: víte? jak jak potom tam byla ta továrna, že, LČ: ano LŠ: tak před tím tam byly kasárny. no a tak tam se hrálo, to byl němej film a voni tam hráli vojáci, LČ: aha, [takže v těch kasárnách měli?] LŠ: [. LČ: ale nezakazovala vám to? LŠ: ne ne ne vůbec ne, tak já ona viděla, že de nás víc vždycky a že dem do kina, no tak. LČ: takže ste peníze dostávala od rodi- od maminky? na kino. LŠ: to já už potom sem si vždycky ušetřila něco. vod (tetiček) a tak jsem dostala, LČ: když ste dostávala dárky, tak z toho. LŠ: od maminky <ne>. LČ: takže vám maminka na kino nedávala? LŠ: em-em ((míněno ne)) LČ: ne? a znamenalo to že by vás teda chtěla nějak odrazovat? od toho, abyste... LŠ: ne vůbec ne, ne ne vůbec ne, já sem jí to potom vykládala jak to hráli a, a to a vona byla ráda. ale do kina nešla. LČ: aha a třeba jaký byl postoj školy? ke kinu. bavili ste se o tom ve třídě [s učiteli?] LŠ: [ve škole] vůbec ne. LČ: ve škole ne? LŠ: vůbec ne. ne. LČ: a v té době, když ste byla takhle malá, byl pro vás film důležitý nějakým způsobem? LŠ: zajímavý. jo. LČ: jako dítě. a jak se to třeba projevovalo ve vašem chování nebo byly tam nějaké vlivy na to jak jste... LŠ: no já myslím, že to bylo dobrý tak na to, víte, že by to dneska bylo lepší než ty střílání a střílení a vraždy a takový, že to bylo vopravdu takový filmy ee taková takovou slušnost se víte, se tam projevovala, LČ: a myslíte si, že vás to jako [děti ovlivňovalo nějak?] LŠ: [já si myslím že]. ano LČ: určitě. a ee třeba ve vašich nějakých zvycích nebo hrách, se ten ty zážitky z filmu odra- odrážely třeba? povídali ste si o filmech (potom)? LŠ: ano, povídaly sme si s děvčatama o tym vykládaly a a to jaký měla šaty a to a jak s jak všecko bylo, opravdu, mělo to i výchovný takový (.) prostředek. [na tu mládež]. LČ: [a měly ste i] nějakou snahu potom ty herečky napodobovat? nebo... LŠ: a to ne. LČ: ne? LŠ: to ne. ale tu sem měla ráda, tu radši, to víte tak všecko.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a ty potom jak ste třeba vnímala tu změnu z němého na zvukový film? LŠ: no tak to sme vítali, že. LČ: v té době, když ste si třeba mohla vybrat, jestli je ten film zvukový nebo němý, LŠ: no LČ: jak ste si to vybírala? LŠ: no tak to sme si zase vybírali, víte jak je to drahý. to ještě sem byla malá, že. LČ: takže ty projekce těch němých filmů byly levnější? LŠ: no němej byl levnější, jo. to k tomu hrála nějaká taková hudba, víte, LČ: a orchestr nebo... LŠ: ne ne ne tak to bylo já nevím co to tenkrát bylo. LČ: pouštěli z desky teda nebo. LŠ: takový nějaký desky jo jo pouštěli. LČ: mhm LŠ: no LČ: ale takže v té době, když se to měnilo na ten zvuk, tak jak jste to preferovala němý nebo zvukový film? LŠ: na to sem radši šla na ten zvukovej. LČ: šla ste na zvukový i když to bylo dražší teda? LŠ: no i když to bylo dražší, tak to už sem nějaký peníze byly víc a...
Ludmila_(1920).txt
LČ: mě by zajímalo ještě jednou, vy ste mluvila o kasárenském kině, o tom, že ste tam chodila vlastně na začátku. já sem se chtěla znovu zeptat, kde přesně to bylo? LŠ: ( ) to je hrnčíř- souměrná s Hrnčířskou. LČ: aha LŠ: víte? LČ: vím no. LŠ: to je Hrnčířská a druhá je kabá- u Hrnčířské musíte vystoupit, protože to je jako, a dete kousek a hned zase ta souměrná ulic na horu je Kabátníkova. LČ: a to bylo v nějakém běžném domě v zástavbě teda? LŠ: ne ne ne. z toho potom byla ta Zbrojovka. LČ: aha, takže to bylo ve Zbrojovce. LŠ: ano, to byla taková Zbrojovka tam, jo. LČ: a ta místnost samotná, kde probíhala ta představení, ta vypadala jak? LŠ: no, to bylo němý tam ještě, víte, tam hrála ta vojenská hudba tak byl tak nějakej muzikant tam a to bylo němý. LČ: ano, a ta místnost? ve které se to [promít-] LŠ: [to tam měli] nějaký takový udělaný to kino tak myslím aj sál to potom byl, nebo tak něco víte? LČ: a byly tam sedadla... prosím? LŠ: bylo to dost veliký. LČ: velký? a byla tam sedadla běžná, nebo jenom židle? LŠ: ne, tam byly jenom takový židle ((smích)). LČ: a to teda pořádali ti vojáci? LŠ: ano ano. ano, to bylo jako pro ty vojáky, no ale tak my sme tam tak taky šli, no. LČ: takže tam mohli vojáci i běžná veřejnost? LŠ: no málo tam chodili to né, ne toto taky chodili někteří lidi, ale málo. LČ: a jakto že vy ste tam tedy chodili, když ... LŠ: no tak děcka pustili, no. LČ: aha, jako jenom děti vás tam pustili. LŠ: za padesát halířů ((smích)). LČ: aha. aha. a ti vojáci tam byli přítomní na těch představeních? LŠ: ti vojáci tam hodně chodili, to bylo plný vždycky. LČ: a ta představení, vlastně jak vypadal, co bylo na programu? LŠ: na programu, ale Ondráková ((Anny Ondráková)) eště hrála víte ty herci, německý, no. LČ: a nějaké vojenské filmy, to tam nepromítali? LŠ: ne ne ne ne. LČ: ne. LŠ: vůbec ne. LČ: a třeba nějaká jiná představení krom toho filmu to tam nebývalo, nějaká... LŠ: já nevím, jestli tam měli něco potom eště ti vojáci jinýho, ale to taky nebylo každej den to kino. LČ: jasně. a jak vy ste věděli, co oni tam zrovna hrají? oni měli tam taky nějaké plakáty? LŠ: ale nám to bylo jedno. ((smích)) LČ: jo, vy ste tam jenom tak šli, že zrovna... LŠ: my sme tam jen tak šli a a voni tam měli napsaný, že dneska zrovna jako představení. LČ: mhm mhm LŠ: filmový, no. na dveřích to bylo ( ) LČ: takže to spíš byl nějakej jejich jakoby kulturní sál, kde promítali filmy. LŠ: ano ano LČ: jo. LŠ: ano ( ) měli tu Zbrojovku, a vojáků tam nebili tož že? LČ: mhm LŠ: ale, nějakej čas po válce to bylo.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. takže první otázka by byla em jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina. LH: jé, to sem byla, tam byl Pat a Patachon JV: hm LH: <to vám můžu říct,> to sem tá, ty figurky byly dvě. to byly první figurky takový. ten jeden byl malé a jeden byl velké. a menovalo se to, oni se menovali Pat a Patachon a to bylo narvaný kino. hlavně taky hodně dětí, děti tam byly taky, i dospělí. a měli ohromnou em aplaus, ale oni byly první ty chvíle byly němý. ten film byl němý. a potom já si teď nemůžu vzpomnět, manžel si taky nevzpomněl, pak byla eště jedna figurka, a ty už byly takový elegantní, taky, jeden byl silnej a jeden byl slabší, menší. ale my sme si teď nevzpomněli, chtěla sem se Olinky zeptat, a pak sme na to zapomněli. ale my sme byli velcí kinaři, když sme potom chtěli někam jit, tak maminka, běžte, tak mě dali, dali sme ju mamince, a my sme šli do kina. a třeba tehdy už potom to bylo pozděj, že když byla Baldová ((Zdeňka Baldová)) někde, a a no prostě a nejvíc sem milovala Rženku Naskovou ((Růžena Nasková)). ona měla tak lahodné hlas, že ju každej musel milovat pro její hlas. ona byla opravdu k obdivu pro, a pro to všecko jako ona em tak krásně všecko podávala. moc pěkně. to byla, no a potom byl, byli jiní a jiní. no, potom. JV: dobře, tak já bych se vrátila k tomu Pat a Patachon jak ste říkala, LH: ano ano. JV: že to byl první teda em film na [který si vzpomínáte] LH: [ano, to bylo,] ale ne naši, ale to byli cizí. JV: to byli Švédové. LH: no, nevim jakým to, jaké národnosti, to sem si nezapamatovala, ale voni se třeba šli koupat, víte, a on se vždycky zvedl z té vody, a ten on se ohlídl, a on měl takovou hůlku a dycky ho píchl a honem se schoval. JV: hm LH: a von se vohlížel a nikde, nikde nikoho, jé my sme se smáli. to sme, ne smáli, doslova se může říct řechtali. jak, co my sme to kino hřmělo. <a tak> se bavilo. a to bylo němý.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. a já bych teda ještě měla dotaz k tomu Pat a Patachon. em když říkáte že to je teda váš první film na který si vzpomínáte, tak jestli si třeba vzpomínáte kdy to bylo. v kterém roce ste to tak asi viděla nebo kolik vám mohlo být. LH: no mohlo být mně tak pět roků. JV: hm dobře, takže to bylo zhruba v roce em LH: to je odhad. a nevim že bych na to přísahala, ale asi tak sem byla malá, protože maminka říkala, nemám dost peněz, aby všichni tři sme tam šli. tak sestřenka a bratránek, ty byli starší, tak oni mě vzali sebou. tak si myslím že ještě sem do školy nechodila, tak z toho to tak vidím. JV: a vzpomínáte si v kterém to bylo kině? LH: ne. to sme teprve přišli tak, to sem mohla mít, a v kterém kině? em to bylo jak je, tam byl tekla em Ponávka, Ponávka tam tekla, a víte kde tekla Ponávka? dneska je tam, jak je to, to přijedete z vrchu, jede em a tam je, přijedete ke svaté Anně. JV: u svaté Anny. ((kino Grand)) LH: ano. a na tém, na tém, jak je ta křižovatka, tak v té jedné straně, tam byla Ponávka, byla na vo- tam tekla voda. JV: hm LH: tam tekla voda. tam byl takové em takové můsteček, tak přes to se šlo, a tam bylo kino. blízko. tam bylo kino. ale tady bylo tolik kin že bych vám je mohla spočítat, strašně moc kin. JV: a že ste, že ste šli tak daleko do toho kina, tady nebyl nikde žádný LH: no to se nechodilo, to se chodilo pěšky samozřejmě ne korunu za elektriku. JV: ale že ste nešli do nějakého bližšího kina, že ste šli až ke svaté Anně. LH: no protože to tam dávali. JV: hm takže ste šli přímo na ten film se podívat. LH: ano
Ludmila_(1922).txt
JV: a když třeba si vzpomínáte že se tam plakalo, tak vzpomínáte si že by třeba i lidi tleskali? po skončení toho filmu? LH: ne, tleskání sem ne, to sem neviděla. JV: ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku. LH: no, když sem měla koruny. JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc. LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak JV: ale já myslím jako dítě, když ste byla ještě LH: aha, jako malá, jo, když teta byla potom v Praze, u té pani, tak vona dycky mně, to sem byla její miláček, a vona dycky, Lidunko, ne- nevadí, já ti ne- s tou školou je to teda, maminka měla strach okolo té školy, jak to bylo těch studentů, víte jak je to, jak to bylo, to byla hrůza. a tak dycky mně ňákou korunu na Vánoce, když sem měla svátek, když sem měla narozeniny, no, a tak vona, měla sem hned do kina. a na dlouho. a já sem byla šetřílek, do kinečka sme šli. ((smích)) a maminka taky ráda chodila do kina. a my sme si taky vybírali. taky. některý i německý filmy některý byly taky pěkný. JV: a když teda říkáte že i ta maminka měla ráda filmy, em tak ona s váma chodila do kina? nebo s kým ste chodila do kina takle jako dítě nejčastěji. LH: já sem em cho- vzala bra- od, to byla taková vzdálenější přízeň, a ona říkala, Lídyn, oni mně říkali Lídyn. já sem měla se menovat Lidumila, a tak mně říkali Lídyna. a říkala, prosím tě vem teho Pepika, měla kluka, a von by tak rád do toho kina v Králově Poli bylo taky pěkný kino. a tady máš korunu. buďto si ju projezdíš, a to sme chodili na Kašpárka Turka do divadla. a tak si ju projezdíš a tady máš na vstupný. tak já sem šla raději pěšky, a když říkal, Lídynky, mě už bolí noženky. tak sem ho vzala na záda a šli sme z král- do Králova Pole pěšky. a já sem si ušetřila korunu a zase zpátky druhou korunu. to mít dvě koruny. to je směšný že?
Ludmila_(1922).txt
JV: em takže vlastně do těch svých deseti let věku ste chodila nejčastěji, tak ňák obecně když to vezmeme, nejčastěji ste chodila s kým do kina? LH: no s potom už s manželem. JV: ale já [myslím jako dítě.] LH: [my sme neměli děti,] že JV: ale jako dítě když ste byla ještě malá, když vy ste byla dítě. LH: no právě s tím Pepíčkem. JV: jo, dobře. takže s váma žádný dospělý nechodil? LH: ne. JV: ne. LH: voni ti, co měli toho Pepíčka, voni na to neměli čas, a ani je to moc nezajímalo. a já sem zas byla hrozné divadelník, a ráda do kina.
Ludmila_(1922).txt
zeptala bych se do kterých kin ste chodila nejčastěji, v tom dětském věku. do těch vašich deseti let. LH: no, kde dávali něco pěknýho. já sem si, kde dávali něco pěknýho. to my sme si vybrali. JV: takže ste si vybírali vlastně LH: vybírali [sme si] JV: [kina] podle toho jaký měly program. LH: ano. potom tam byl kousek dál ještě bylo kino, a tady ještě, a tady potom už když bydleli naši tady, tak v Husovicích byly dvě kina. JV: hm a vzpomenete si na názvy jejich? LH: věříte že ani, počkejte jak je to, to je opravdu to si teda teď momentálně nevzpomenu. to už je dlouho, velmi dlouho, a já mám dycky říkali že mám takovou ohromnou paměť, a a teď si na to nevzpomenu. JV: já se podívám jestli třeba já tady ňáké nenajdu, LH: v Husovicích, dvě kina. JV: Husovice, em tak tady mám em LH: naproti sobě byly. JV: já tady mám kino oko? a grand bio aus- óstria, ((Grand Bio Austria)) nebo bio moravia? říká vám to něco? LH: ne. JV: hm LH: možná JV: nebo bio Sibiř? LH: no Sibiř. JV: Sibiř. LH: ano ano. JV: hm LH: a tam mívali taky ty levnější, a potom mívali levnější v Židenicích. JV: hm a třeba Zora? to asi už, kino Zora? to tady je taky. LH: no možná že to bylo, ale já to, když to nevím přesně raději to nechcu tvrdit. a v Židenicích taky. a v Židenicích vždycky si mnul ten pán, to sme ho jednou viděli, ať prší, ať leje, a když pršelo tak bylo plný kino. <víte> JV: takže LH: to je dneska... JV: v Židenicích tady mám kino Orient? LH: ano. JV: tak to je ono? LH: no. JV: hm. LH: ano. JV: anebo... LH: ne. to bylo ono. JV: takže to je ono. takže říkáte teda že to bio Sibiř bylo, bylo levné, LH: v Husovicích. JV: v Husovicích. LH: ano, ano. a tam byly dvě, dvě ty kina.
Ludmila_(1922).txt
JV: a to byly namalovaný na kinech ty plakáty, nebo ty, em teďka nevím jestli sem to správně pochopila. říkáte že vlastně měli ty zkřížený lebky a taky, tak to bylo jako na kinech namalovaný nebo LH: ne ne ne. ne, to on měl, to bylo kino dovnitř, že, a na téch dveřích měl takovou namalované rukou. JV: jo, a čím jako, jako křídou? nebo LH: ne ne ne, nějakejma barevnejma tužkama nebo něco. JV: a na nějakým plakátě nebo? LH: ano. víte na takovým papíře bych dřív řekla. že moc na nějakých, že by tam z toho bohatli, to teda těžko. ale tam jak vám říkám, jak je ta radnice ((kino Moderna)), ty měli všecko krásný. moc pěkný. ale to znáte, musíte znát dobře, vy ste mladinká, to em takže to musíte znát jak se de dovnitř. a tam mají takový i kabáty, a svetry tam prodávaj, a je to dost takový dost, a potom se vyjde ven, a ste, a na potom je tam em Špilberk vidět. moc, moc, a tam sme viděli tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a různý takový ty filmy, který byly starší. a to Byl lásky čas no, no to to kino plakalo.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm, to je hezký. a em tak teda, a váš otec teda taky měl rád ty filmy a chodil na ně. LH: chodil. JV: [a teď] LH: [rád.] hlavně na ty co měly ty svázaný ty, to byli, přepadli ty lodě, a teď tam byla ta bitka, to náš děda ten by býval vlezl v tom filmu <za tema těma> buďto s těma a nebo to, a voni tam dycky ňákou zebrali a schovali si ju, a tak von dycky šeptal, šak voni ju vysvobodí a toto. von mi to vždycky napovidal, JV: [a] LH: [a já] sem proto s ním moc ne na- ráda chodila. von porád šeptal mamince dopředu, to je tak, to budeš vidět že to tak bude. <a maminka dycky> ale Fando, von se menoval František, tak jó, já už to vim. no budeš vidět, budeš vidět. on byl takové staré dobrák. JV: a bavili ste se doma o filmech? jako v ro- v rodině třeba? LH: jo. JV: hm LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál,
Ludmila_(1922).txt
LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál, ale já našim hercům velice fandím. všem. takovou Baldovou, ((Zdeňka Baldová)) to je, ona přece nehraje, ta, víte koho myslím. JV: no. LH: ta ona nehraje. ona to, jak kdyby to prožívala. JV: hm LH: a Růženka Nasková ((Růžena Nasková)) ta má tak ten hlas lahodnej, že ju musíte milovat, doslova, tu její krásu toho hlasu, a ona se na vás tak podívá, jak kdyby byla u vás. a je tech našich, hugo hás ((Hugo Haas)), třeba to Madla z, Madla em ne, Madla z cihelny. von si ji potom namluvil, a a namluvil si ju, a pak si ju vzal, on neměl děti tak hledal ňáký dítě, a oni spolu hráli dost často. a bylo to pěkný. no mohl by člověk namenovat ty naše herce, a em Voska ((Václav Voska)), to byl někdo. naša Ola, teda co je na fa- tak vybral si ju ve škole, myslím že už na gymplu, myslím že nevim teď přesně. no ale von, nebyla tam moc nějak dlouho, nějakejch pár těch ukázek. JV: a když teďka mluvíme o těch hercích em takže vy ste teďka říkala ty herce které ste měla ráda, a proč myslíte že právě oni vás zaujali, třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) toho ste měla LH: no, ten hugo hás ((Hugo Haas)) on taky opravdově hraje. JV: hm takže když někdo hrál, to už ste říkala předtím, takže když někdo hrál tak jako opravdově, autenticky, tak to se vám [líbilo] LH: [ano.] on ten, někteří ti naši herci, oni úplně, to vidíte na těch očích, ti hrají. a já jako děcko, když sem přišla sem, pořád sem hrála ňáký divadlo, a já su samý takový básničky písničky, a em pořád sem někde přednášela a to. tu poezii já mám pořád v srdci.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm a chodila ste třeba na filmy některých herců opakovaně? že byste šla vícekrát? LH: chodila. JV: a kvůli tomu hercovi? že byste LH: ano, ten herec se nám líbil, a tak sme chodili. JV: hm LH: někdy i dvakrát. maminka řekla, dyť už to znáte. ale ne, my sme ještě šli se jednou podívat co, no to nám eště ušlo, tak no. JV: hm LH: a na to kukuruku ((film neidentifikován)) sme šli dvakrát. to se nám moc líbilo. JV: dobře. LH: a na tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a na rozmery ((Rose-Marie)) a ty americký starý filmy, ty byly krásný. no teď nevím teda, některý se mně taky jejich nelíbí.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, em se vrátíme k té škole, jestli vám učitelé třeba říkali něco o filmech, pamatujete si na něco [takového?] LH: [ne, málo.] JV: hm LH: málo se, málo se vy- vyprávělo a někdy za odměnu, ale to bylo velmi málo, sme šli a dávali sme korunu dvacet. JV: do kina že ste šli? se školou do kina? LH: ano. JV: a to bylo tak asi dejme tomu jak často. třeba jednou do roka, nebo LH: no, tak moc často ne, někdy.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, a teďka bych se zeptala jestli ste chodila do různých kin podle toho jestli ste šla třeba s rodiči nebo s kamarády, nebo s přítelem. jestli ste šla do kina, do jinýho kina s rodiči než s kamarády. bylo to tak? LH: no ne. maminka em maminka em kdyžtak řekla, podívej se tady se to, to moc hezký není, maminka si taky vybírala filmy.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, tak dobře, tak teďka bychom se vrátily teda zpátky, k tomu dotazníku zase, a em zeptala bych se jestli bylo ňáké, v Brně kino které ste neměla ráda, kam byste ne- nešla. které se vám nelíbilo. LH: no, tady jak je na- to se mně nelíbilo moc kino, ale nemohla sem ňáké zavrhnout. v Pisárkách ((kino Meteor)). JV: v Pisárkách. LH: v Pisárkách. JV: a ne- nevzpomínáte si jak se menovalo? LH: nevím už jak se menovalo, ale voni, voni tam neměli moc ňáký, nějakejch těch to, a oni se dycky tak nějak, kolik je ti roků. to to to je až od osumnácti nebo, a voni nebyli ňák em nelíbilo se mi. já sem tam byla jenom jednou nebo dvakrát a už sme tam pak nechodili. tak jak je tam, jak tam ta tekla, a na té druhé straně bylo jiný kino, tak tam to nebylo. JV: hm LH: no, tam to nebylo. tam byly dvě kina. a tam bývala potom em tam byla taky se chodilo koupat. tam byla plovárna. a tam to stálo třeba pět korun, a kousek dál se šlo do Pisárek zadarmo.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala jak ste se v kině obvykle chovala. jestli ste třeba něco jedla v kině nebo pila, LH: ne, vůbec ne. JV: ne. a ostatní lidi? LH: no tak třeba jak začali šumět těma papírkama, to já sem neměla ráda. já sem si nikdy nechtěla kupovat žádný papírkovaný cukrlata. to ruší. JV: hm a to třeba se prodávalo v tom kině? nebo kde LH: ty cukrlátka? JV: ano. LH: ne to byla tam dycky přišla paní em tam byl dycky takové stánek, a mohla ste si em vybrat, tam měli různý věci, různý věci tam měli. JV: takže tam byl přímo stánek v tom kině, LH: ano, ano, přímo v tom. JV: hm. a během projekce ste se třeba bavili? em mezi sebou? ne? LH: ne. JV: bylo ticho. LH: to taky nemám ráda. JV: hm a třeba reagovali nějak diváci hlasitě na ten film, třeba že by em něco křičeli, nebo kdyby, nebo nějak komentovali to co je na plátně, LH: no, někeří lidi se stalo, obzvlášť takový bych řekla starší. no jo, no, to sem si, to sem čekal, to sem čekal. ale byl hned okřiknutej a už to nesměl. JV: hm a to ho okřikli jako ostatní diváci nebo někdo LH: ano, vadilo to druhým. když někdo vykřikl do toho. JV: a třeba ti, obsluha kina ho neokřikovala? LH: ne, ne. ti co obsluhovali ne, ty neříkali nic, ne. JV: dobře a LH: protože oni by neměli kšeft. <rozumíte> JV: hm jasný, takže oni se chovali co nejvíc slušně k těm divákům. LH: ano, velice slušně.
Ludmila_(1922).txt
JV: a v tom kině ste se třeba setkávali? že byste tam šla s manželem a potkali ste tam ňáké své známe? že ste věděli že LH: no kdyžtak sme se, z rodiny sme se tam potkávali, někdy, a děcka teda pak sme měli ještě jednu holku, a to je ta o- Ola, že, tak em takže tam sme se em a rádi sme se s ní tam potkávali,
Ludmila_(1922).txt
JV: a jako dítě ste chodila na nepřístupné filmy někdy? LH: ne. JV: ne. LH: nikdy. mami- já, maminka, maminka měla takovou nade mnou moc, že když něco bych udělal, vona řekla poslouchej, já všechno, všechny maminky když se podívají do očí svýho dítěte
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. takže ani bez placení ste do kina taky nešla. LH: ne. JV: a byla ste třeba přítomna toho, že by takle někdo tam šel bez placení a vyhodili ho? LH: to vůbec ne. JV: ne. LH: já bych měla strach že, že by mě chytli a pak by mě z- ne. JV: a třeba viděla ste že by někoho takle chytli a vyhodili ho? LH: ne, nepamatuju se. ale říkám, ten to tam pořádně mu to teda prclo. on to myslím dlouho držel, aby to tam, a byl vyplacenej a jeho tatínek s tím souhlasil.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli se někdy stávalo, že by třeba návštěva kostela kolidovala s s programem kina. že byste se musela rozhodovat jestli do kostela nebo do kina. stalo se to někdy? LH: no, to teda sem nikdy o tom neuvažovala, ale em to nevim, ale myslím že bych tam šla do toho kina. JV: hm takže radši to kino. LH: ano. ale nejsu ta, kerá boha bych zatratila.
Ludmila_(1922).txt
JV: a dalo by se říct, že by ňák vaše vyznání ovlivnilo to jaké ste si vybírala filmy, nebo vaše názory na LH: no ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: a pamatujete si že by třeba se někdy promítaly filmy na faře? LH: ne. JV: ne. LH: ne ne ne, to vůbec ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: tak teďka bychom se přesunuly k dalšímu tématu, a to je filmy a jejich výběr. em takže první otázka je em podle čeho ste si vybírala ten film. em podle jakých kritérií. LH: no já bych, podívejte se, já bych vybírala filmy kde je hodně přírody. JV: hm LH: ale já když vidím, ukazují přírodu, tak to já se cítím strašně dobře. a že by ji mělo být té přírody tam víc. aby ty lidi měli víc citu, a ne aby se by ho tam mučil toho, teho psa, tam mučil teho víc psů,
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. takže teďka bych se zeptala jestli, když ste zažila ty němé filmy, tak jestli pro vás bylo důležité jestli ten film je němý nebo zvukový, jestli to LH: no to sem byla ještě neměla takové perfektní odhad. ale ještě potom byla, potom už kerá mluvila, mluvili, takový byl, jeden byl silnej, a jeden byl menší. a já sem vám ani toto, chtěla sem se zeptat Ole, a zapomněla sem na to. to po techto em dvojici byl už lepší ta dvojice, a ty už byli moc do- jako no ne, moc do- to byly oboje dobrý. na ty sme rádi chodili, a voni se pak jako oženili, no a ohromně legrace, velký, takový, moc dobrý. anebo šapli ((Charlie Chaplin)), když byl, von taky em se těžko než byl, byl vlastně vyučenej filmu, a em taky se mu ze začátku muselo trochu porozumět. a taky sme na něj chodili rádi.
Ludmila_(1922).txt
hlavní je že tam byli ty herci, kerý sme, kerý to dovedli hrát. to oni někeří dovedli tak upoutat. třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) em on dovedl, on dovedl strašně upoutat lidi, upoutat. JV: hm LH: no a ne jenom hugo hás ((Hugo Haas)), to Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)), že ten, ten dovedl hrát, to, to je herec byl, že a všechny děti se teda jemu.
Ludmila_(1922).txt
JV: já bych se zeptala, taková abstraktní otázka, em co byste řekla, že dělalo film dobrým filmem. jaká kritéria ste v té době hledala v tom filmu nebo jaké hodnoty ste hledala v tom filmu. LH: no, především, já bych byla ráda, aby se ty filmy trochu změnily. aby, né že aby takový, né, to se nesmí takový. to ne. ale aby to trochu umírnili. JV: dobře a v té době, v té době myslím do toho roku čtyrycet pět. em co co ste na tom filmu chtěla v té době, když vlastně vám bylo těch dvacet, nebo pod dvacet em co ste LH: no, na ňákých filmech se člověk poučil.
Ludmila_(1922).txt
JV: a co třeba, co teda bylo ono, co na tom filmu LH: ona třeba em nebo já vám řeknu na našem. Babičku naši. JV: hm ano? LH: ano. tak ta Babička, první, byla nádherná a pořád se líbí. JV: ta, ta z roku em to myslíte ale už tu mluvenou, tu zvukovou. LH: no ano, ne, naše Babička, že, JV: hm LH: ano. a vem všem se líbila. potom ji nafilmovali podruhu, podruhý, herecky ne- žádná vada na ni nebyla, ale proč tam už strkají jejich, zase tam strkají že no von se nad ňu naklání, a myslí si o všech možnejch techto. proč to dělají, dyť ať to dělaj jak to je. tak potom říkaj to není ono, a na to se nedívají, a dívají se na tu starou Babičku ((Babička)). JV: hm LH: tam se to všecko, a toto už, a je to herecky je to velice hez- zahraný. zahraný je to dobře, ale už je tam toho sexu převršení. proč to dělají. to se, tím to znehodnotí ten film. a to je herečka, která to tam em hrála, jedna aj druhá, všichni to, hráli krásně, to se nedá aby tím netrpěli oni. ale, to, to nebylo hezký. to nebylo hezký, to, tím to zkazili.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, takže ste říkala o tom filmu, o tom americkém, že se vám líbil, že tam třeba byla hudba, tak měla ste třeba ráda filmy s hudbou, kde byla. LH: no s hudbou. ano ale nesmí ta hudba přesahovat do toho děje. JV: jo. a jak byste popsala právě ty filmy, na které ste chodila. em byly třeba ňáký, žánr měly stejný, že ste třeba chodila na milostné filmy, nebo na LH: nemusel být, no nejvíc se, nejvíce se mně, říkám, kde byli koně, kde byli, no byla hodně přírody, a a kde bylo třeba ukázaný různý ty, někde kde se to opravdu, že se to kde se to odbývalo, že, jak honem si, teď sem to chtěla říct a polkla sem to. Haničinec ((Petr Haničinec)), že, a toto, nebo Hanzl. Hanzl tam em jak tam zahynuli v tem JV: Hanč a Vrbata ((Synové hor)) LH: ano. JV: hm LH: a takže tam, tam taky byla láska, že, taky. ale to je tak krásně podaný, ale tak krásně, že v tom vidíte kus lásky, že oni se měli rádi, a vidíte to že to je pěkný.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. takže teďka bychom se přesunuly k da- k dalšímu tématu, k předposlednímu, a to sou rozdíly v kinech. takže vlastně o tom už sme mluvily, že, o těch kinech jak vypadaly vevnitř, jak tam byly ty židle a tak, a že vlastně v některých kinech byly tvrdý židle a v těch lepších zase byly ty měkký. LH: ano. JV: a lišil se třeba LH: plyšový. JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci LH: to mně nevadilo. JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film. JV: hm a LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový. JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo LH: no myslím že stejný, no. JV: dobře. LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne? JV: Ponrepo v Praze LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.
Ludmila_(1922).txt
JV: takže teďka bych se zeptala z čeho se obvykle skládal program té projekce. em že byl tam hlavní film vždycky, a co tam ještě bylo navíc, třeba nějaké aktuality, LH: taky aktuality. a tam byl Pepek em Pepek em počkejte jak se menoval, a to sme rádi chodili kde dávali před tím. a to měl čibuk takové ten Pepek, jak sakra tim druhým ménem nevim. Pepek mu říkali. a on měl dycky, a tam dával špenát, víte, JV: Pepek námořník? LH: jak? JV: Pepek námořník? LH: námořník, ano. no. Pepek, jak tam dávali námořníka Pepika, my sme se tomu smáli, a tak sme, když někde jinde, třeba jeden film dávali třeba v kinech třech. v Králově Poli taky to tak rádi dávali, tam byly taky dvě kina naproti sobě ((pravděpodobně Union a Adria)). JV: takže to byly ty krátké filmy před tím, před LH: no a to se mně líbilo ty krátký filmy. nebo tam byly ty tři prasátka, a taky to bylo pěkný. tak dycky, a oni byli chytří, voni to měli tady první, tak oni nalákali lidi. JV: dobře, takže em dalo by se říct, že ste si vybírala i podle podle těch krátkých filmů. LH: ano taky, ano. taky. JV: a byly tam třeba nějaké reklamy před filmem? LH: ne, vůbec ne. JV: reklamy ne. LH: ne ne ne. JV: a aktuality tam teda, aktuality tam teda byly? LH: no ale málo. JV: málo. LH: byly, ale málo. byly. JV: takže ne před každým filmem? nebo jako že LH: no před filmem. JV: a byly vždycky? před každým filmem? LH: no myslím že ne. že ne vždycky. to dycky, to byly aktuality ale to byla chvilenka, hned to zhaslo a hned začal film. JV: hm a vzpomínáte si na ňáký em říkalo se tomu foršpan. ňáká ukázka z filmu. bylo to někdy? em ukázka z filmu který třeba bude příště. LH: no myslím že nepamatuju si, ale myslím že moc ne. ale nevim to přesně. to přesně nevim.
Oldrich_(1920).txt
LS: takže to znamená že vy třeba [v tom] OH: [(a tam)] LS: dětství do těch deseti let ste do kina nechodil, OH: ne to sem nemohl chodit, páč já sem my sme bydleli jako do mejch dvanácti let ee v Březníku to je tam u Náměště LS: aha? OH: nad Oslavou. LS: aha aha OH: tak já sem vod šesti let mých do těch dvanácti let byl v Březníku až potom sme se dostali do toho Brna
Oldrich_(1920).txt
LS: no a já teďka bych se zeptal ještě třeba co ve škole? ve škole když ste chodil do školy, stávalo se, že by se učitelé vyjadřovali k filmu nebo ke kinu? ve výuce v hodinách OH: to to bych řekl že ne, LS: ne, mhm OH: to je tak asi nezajímalo
 
Atlas.ti kód
393
 
Rodič kódu
Historické období
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno