Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název kódu
Po osvobození Brna
 
Citáty — Kategorie citátu
Dagmar_(1929).txt
LR: tak se chci zeptat, kdy pro vás skončilo to pravidelné navštěvování kina? [kdy ste přestala...] DB: [no, až] byly děti LR: jasně DB: to byl rok padesát dva, a to už nešlo ňá- to už prostě nebyl [zájem] LR: [mhm] DB: začala televize taky, ta byla, prostě nová, [že]
Dagmar_(1929).txt
to si člověk vůbec nevz- nevzpomene, co tam bylo všecko a, a to byly (.) e vlastně byly taky retro, byli sme jednou, to byla taky Němka, jmenovala se La Jana, byla to tanečnice a ta byla krásná, vona byla jak Indka. a menovalo se to e Tygr z Ešnapuru a Indický hrob. dva díly. a já sem, to už sem byla sleč- větší. a já sem říkala kamarádce, tý pudeme se na to podívat, to je nádherný, to se ti bude líbit, a teď sme šly do té Moderny, a von ten blázen to přehodil, von tam dal napřed ten druhej díl [] já sem se na to dívala a říkám, co teď, co teď, jak jí to mám vysvětlit, protože to bylo trapný, a, divim se, že sem tehdy, jak se znám, tak dneska bych vstala, šla bych dozadu do té kabiny, tam bych zaklepala a řekla bych, haló, strejdo, přehodit, protože vy ste si to ňák popletl. a to sem seděla a koukala sem se ustrašená na to. nevim ani kolik mně <bylo roků>, to už jedno, ale byla sem svobodná, a jak byl člověk hloupej. no, tak to byla taky La Jana, to byla taky jedna taková s ní bylo hodně filmů. nějaký vyzvědačky a takový ty, ty věci, nó
Dagmar_(1929).txt
LR: [a] když přišlo to osvobození, konec války, tak jestli si vzpomínáte na ty první návštěvy kina, jestli tam byla nějaká jiná atmosféra? DB: nó, tak <určitě byla>, pochopitelně, protože to s sebou nesla ta euforie vůbec, že že prostě je po válce LR: mhm DB: to vám bylo všechno jedno, je po válce! to sou slova, který prostě ovlivnily každýho, co s- se už co to už bylo jedno LR: mhm DB: jak to bylo německý, okamžitě vod toho pryč a bylo po válce, tak bylo po válce, to už ste prožívala prostě to to ten pocit, to si nedovede nikdo představit, co co nás čeká, co bude, jak to bude, no. jak to bylo ((smích)). takže tak asi, ale že by to ovlivnilo lidi, no tak přišli zase e já sem vlastně viděla e ježiš, já sem to, já sem byla v Oslavanech přes frontu, tam nás tatínek dovezl k jedněm lidem. Brno Brno hlídal tady sám. nechtěl abysme tady byly s maminkou, tak nás odvezli na venkov. do Oslavan. a tam byla ňáká dědina, ježiš z- Zakřany nebo něco takovýho, bylo to asi půl hodiny cesty, a von, najednou někdo řekl, (.) hrají tam americkej film. jéžiši, to bylo hrozný, to byla taková šalanda jakási, obyčejný židle, kde kdo jakou židli měl, kde to našel, <prostě to bylo uplně jedno>, to si donesli a z z hospody a vod- vodevšad normální židle, každý si sedl, ten tak, ten tak, žádný řady. a teď se čekalo, co bude. a kdybyste mě zabila, tak já nevim, kterej film to byl a já sem na něm byla. a byl to americkej film. a ňákej ňákej prostě uplně já nevim, co to mohlo bejt, já vůbec nevim. ale vim, že byl americkej, e byl dokonce myslim, nebyl ani s titulkama s ničim a jenom, že tam byla nějaká hudba, že tam bylo něco a to nás prostě uplně, sme to snad ani nevnímali co hrají, prostě že to byl americkej film, tak sme všichni půl hodiny sme utíkali přes pole kamsi a každej tu židli popadl, která byla, teď sme seděli a koukali sme no, a potom už, jak sme přišli do Brna, no tak to byly hlavně ruský filmy potom se objevily, který nebyly špatný, [pozor] LR: [mhm] DB: nebyly špatný, byly teda drastický některý, ale byla to taková byla válka, a to my sme ani tu stranu války neznali. a tam sme ji poznali á (.) bohužel si pak ublížili tím, že udělali to co udělali no. mohlo to být jinak a to nebudem řešit LR: mhm DB: to není kino [Ludmila_(1923).txt
do města se chodilo už i když sem byla vdaná, tak sme chodili na filmy, který byly vyhlášený, tak to jako už po té válce. po té válce se snad začalo chodit na ňáký vyhlášený filmy, který prostě, byla tam bárová ((Lída Baarová)), Nedošínská ((Antonie Nedošinská)), prostě tohle, Pištěk ((Theodor Pištěk)),
Ludmila_(1923).txt
a takový. takže prostě se třeba na to šlo, no ale zase se nechodilo každý měsíc, zase třeba za čtvrt roku. PV: hm LH: a to už se potom chodilo do města. to už v Řečkovicích neexistovalo, filmy nejezdily jako po hospodách a tak. takže a no a pak už člověk chodil do divadla, neměl zájem na na tó, na filmy. PV: hm LH: ale říkám, to byly filmy, který natáhly lidi, který byly teda něco už.
Ludmila_(1923).txt
a jedině řikám, a když sem byla vdaná, tak zase, prostě když bylo něco pěkného, ten řekl to bylo hezké, bylo krásné, to bylo ná- nádherné, no tak se šlo podle toho. to byla prostě taková reklama. jeden druhýmu řekne, a to bylo jak reklama, kdybyste měla napsaný na někde že tohle. tak na to se šlo.
Ludmila_(1923).txt
no a když skončila válka, tak bylo všechno rozbité, zas nebyl žádný zájem, domky sme měli rozbitý, opravovaly se, ee takže zase nebyl žádný zájem,
Ludmila_(1923).txt
až po válce, tak to ano, tak to byly teda, no jistě, a pamatuju si, když, když ee hráli ježišmankote, jako ty indiáni, když hrá- jako byli, a prostě ten herec, to byl ně- to byl německý to bylo, byl no pře- přelož- em přé- ((smích)) no přeloženo do jako ty, byly, ale jak se to menovalo. ti indiáni a ten jejich ochránce veliký. PV: em vinetů? nebo em LH: prosim? PV: vinetů ((Vinnetou))? LH: no. PV: jo. LH: tak na to sme chodívávali. PV: jo. LH: no, to bylo prostě taková atrakce, tak na to se chodilo.
Helena_(1927).txt
no pravidelné navštěvování kina, to teda, ee myslím tehdy, jak vz- jak ee vznikla televize já [řeknu], LR: [mm] HH: když byla potom televize, tak už sme tak pravidelně nechodili, LR: mhm HH: jenom na to, co se nám zalíbi-, co se nám jako zdálo být dobré, tá televize skutečně ten film odsunula do pozadí, škoda.
Helena_(1927).txt
a nejvíc co byl, co mě upoutal jeden, já mám ráda detektivky, a jedna mě upoutala a dodneška na ni nezapomenu, a bylo to s hajnsem rýmanem ((Heinz Rühmann)), Stalo se za bílého dne, LR: mhm HH: a to vám mě, už sem potom jednou ještě viděla, a to mě tak zaujalo, že na ten film nikdy nemůžu zapomnět. LR: mhm HH: ten hans rieman ((Heinz Rühmann)) to byl takový človíček menší, von dělal detektiva, a tehdy šlo o vraždu dětí. nemohli pořád vypátrat, kdo ty děvčátka zavraždil, a teď jak se po tom pátralo, víte, a tak, to mě zajímá, ne abych já hned na začátku věděla, aha, to bude asi vrah, ale prostě ee do toho děje, aby mě něco vtáhlo, a já ho sledovala.
Helena_(1927).txt
a do t-, do těch em brněnských taky sem chodila, už potom později LR: [až později] HH: [zase že], to sem jezdila už tramvají, měla sem tramvajenku, že, a byla sem už zaměstnaná, no a tak sme tam taky navštěvovali ty, Kapitol, to bylo pěkný kino, nebo ta Moskva, to potom nějak myslim zrenovovali, nebo já nevim, jak to bylo. a tady v těch Židenicích to byly kina, tam se třeba v tom kině Sport, tam ste vyšla hnedka na ulici, žádný schodiště, nic, LR: [aha] HH: [to ste], to bylo tak nízko, že ste vyšla do ulice. a ve většině se chodilo dólu, že to bylo jakoby podzemí. Alfa, a potom tehdy to byla Moderna, LR: mhm HH: Moderna, to bylo zase v pasáži, ee já nevim, jak se teď menuje, ale jak je Nová radnice [ta pasáž] LR: [mhm vim kde], pak se to menovala Jalta, ne? [to kino] HH: [Jalta] LR: mhm HH: hm tak tam sme taky chodívali, no prostě dost sem se, do Husovic taky, kino Sibiř a eště jedno, to si nepamatuju, tam už sem chodívala i potom s mým ee budoucím manželem, protože on byl z Husovic, tak tam sme, <první film, co sem s ním viděla, byl Pád Berlína>
Helena_(1927).txt
no když sem nastoupila do... to sem chodila možná aj víc a [potom] LR: [mhm] HH: ee když sem se vdala, tak eště víc LR: [mhm] HH: [to sme] s manželem, pokud sme neměli televizi, tak [hup do kina].
Helena_(1927).txt
LR: mhm, vy ste nastoupila do toho zaměstnání, tak ste už chodila třeba do jiných kin než tady v Židenicích? [nebo...] HH: [no to], to do těch [i] LR: [do-] HH: v Židenicích i do města.
Helena_(1927).txt
HH: nebylo to jenom možná, tak chodila sem taky do divadla, že LR: [mhm] HH: [a tak], ale tady v této oblasti můžu říct, že sem nejvíc tu kulturu jako <projevovala>.
Helena_(1927).txt
LR: [mhm], a bylo v ki- v Brně naopak kino, které byste neměla ráda? kam byste vůbec nešla, kde se vám to nelíbilo? HH: ee nebylo, to si nevzpomínám, že by mě některý tak... tady byly taky ee, třeba kina, Čas u [nádraží] LR: [mhm] [u nádraží] HH: [tam se], člověk chodil po městě, měl ještě čas, nebo někdo spěchal na vlak, šel na vlak, tak si šel do kina, kdykoliv si tam sedl, LR: [mhm] HH: [a] zase kdykoliv odešel, to bylo výborný, LR: mhm HH: a potom bylo, totéž kino bylo taky na náměstí Svobody ((Úderka)), tak ee taky sem někdy tak, byla sem ve městě, tak sem si tam zašla no a chvilku sem poseděla.
Helena_(1927).txt
LR: dobře, tak a teď by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině chovala? například jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat jídlo nebo nápoje? HH: no, to ee <nápoje teda ne,> ale protože u- v každém tom kině bylo skoro bifé, LR: [mhm] HH: [v každém], tak to před představením se něco koupilo, a em třeba aby to nechrastilo, tak moc sem teda jako... ne já sem nechtěla rušit, víte, ale mívali sme, i rodiče třeba koupili LR: [mhm] HH: [a dali] mně něco potichoučku do toho, nějaké štolverk nebo něco, ale že bych třeba jedla nebo, jedla nějaký jídlo, to vůbec nepřipadalo v úvahu, jenom takový cukrlátko nějaký. LR: to se tam prodávalo, HH: to se tam [prodávalo], LR: [mhm] HH: a potom v Kapitolu ((Kapitol)), mně se zdá, tam měli dokonce, nebo to bylo v té Moskvě ((Moskva)), tam měli bifé, tam se mohlo ee konzumovat i káva, víno, LR: mhm HH: prostě nějaký nápoje, a bylo to obyčejně na na začátku nebo na konci, anebo u některých filmů, já už ale nevím, jak je to možný, ale byla i přestávka, jesi to byly dvoj- dvojfilmy LR: [mhm] HH: [tak] tam lidi se nahrnuli a dávali si, anebo tyčinky nějaký slané nebo [tak, víte.]
Helena_(1927).txt
LR: mhm, potkávala ste v kině své známé? hovořili ste spolu v kině, nebo až HH: [ano ano] LR: [pak cestou] z [kina?] HH: [no měla] sem tam některý známý, no. hm tak až po kině, třeba když sme vyšli ven, nebo v tom foajé ((foyer)), nebo u šatny, tak tam sme, ale tak jinak ne, to ne.
Helena_(1927).txt
LR: a vy ste byla vyznání [římskokatolického]... HH: [římskokatolické.] LR: dobře, a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodila do kina, [nebo jaké filmy ste] HH: [ne] LR: si vybírala. HH: ne ne, to to neovlivňovalo, protože já myslim, že tehdy ty filmy byly takový (.) poučnější a ne tak strašně tvrdý jako teď
Helena_(1927).txt
jak říkám, detektivky, nebo při- to mě bavilo, ale musela sem trošku na tom přemýšlet, kdo to asi bude a jak to dopadne,
Helena_(1927).txt
ak vám řikám, já jenom tenkrát na to Stalo se za bílého dne, to sem pořád čekala, kdy to budou dávat, ale bylo to německy, tak potom ty německý filmy samozřejmě sem nechodily, až pak jednou se to objevilo, tak na tom sem byla dvakrát,
Helena_(1927).txt
[ale jinak], jinak možná jenom ee snad omylem, že sem šla a pak sem zjistila, je to už sem viděla, ale [že bych] LR: [mhm] HH: chodila třeba na jede- někdo chodí třeba na jeden film třikrát, LR: [mhm] HH: [tak to] já ne.
Helena_(1927).txt
no tak ee řikam vám, já sem měla ráda em hlavně takový ty filmy třeba rodinný, o rodině [něco, že] LR: [mhm] HH: anebo nějaký zamilovaný třeba filmy, ale jejich názvy já už si nepamatuju,
Helena_(1927).txt
no konec války no (.) em (.) to se chodívala taky, no, [do kina], LR: [mhm] HH: chodívala sem em, řikám vám, to bylo jako, takový e moje týdenní skoro, chození [no do kina.] LR: [mhm] HH: skoro každý týden, dá se říct. no. LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? na jejich atmosféru, těsně po válce... HH: ne. LR: mhm HH: těsně po válce co bylo. (.) to už si nevzpomínám, jak říkám, no tak, to bylo (.) to byly různý ty em budovatelský takový filmy, že <komunistický, jo> ((smích)) LR: ((smích)) HH: kde byla ta komunistická stránka víc vyzvedovaná, že,
Edita_(1926).txt
KH: a vzpomínáte si osvobození, vlastně když končila válka, jak ste šla, jesi ste, jak ste šla třeba poprvé do kina, když když jako [bylo po osvobození?] EB: [to to sem šla] akorát je s manželem a to sme šli do na Nové ulici Metro bylo. a to sme viděli nějaký film s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)). KH: hm EB: a potom se nechodilo, potom přišly děti a nechodilo se do kina a nebyly na to ani peníze.
Edita_(1926).txt
KH: hm a chodila ste někdy jako přímo na nějaký zápas tenkrát? EB: já sem začala chodit hodně po válce s manželem sme chodili na fotbal.
Edita_(1926).txt
EB: navštěvovat kina kdy sem přestala? LG: mhm. EB: asi před dvaceti lety. LG: jo. EB: jak tady (.) přišlo tady t- devětaosmdesát, do té doby se [jaksi jakžtakž]...
Edita_(1926).txt
LG: [mhm, dobře] (..) jo a (.) potom teda i později třeba po tom sňatku nebo tak, tak ste navštěvovala pořád ty samá kina? EB: ne, to sme chodili, to byla na Leninové tam je Stadion LG: mhm. EB: a tam bylo letní kino LG: jo. EB: tak sme i do letního kina chodili (...) no tak ale potom mě e že sem se vdala v sedumaštyrycátým se mně narodil první syn, že, potom v dvaapadesátým druhý a ty finance LG: jasně. EB: to všecko nebylo tak, abychom LG: mhm. EB: navštěvovali kino tolik.
Edita_(1926).txt
le jednou řekneme za dva měsí- nebo takhle to LG: jo jo. EB: to už e-e, to už smě měli jiné, potom přišla televize a jak přišla televize. LG: mhm. EB: tak kino přestalo. akorát mmě jenom syn (.) jednou řekl, abych na to šla, to bylo nějak (.) jak to nunátko mluvilo to byl americkej film jo, jak se mělo narodit (..) kdo to mluví ((Kdopak to mluví)) LG: jo. EB: nebo tak nějak se to menovalo a potom mně řekl Kolju ((Kolja)), tak na to mně taky <koupil lístek> ((smích)) EB: tak na tom sem byla.
Edita_(1926).txt
e-e já si nepamatuju, že... no ee s nastávajícím manželem to sme byli... LG: s nastávajícím manželem ste chodila taky do Lucerny? EB: ne to sme chodili na Novou ulici Metro se to menovalo to kino sme tam byli na oldřichu novým ((Oldřich Nový)) no ((smích)) si pamatuju
Edita_(1926).txt
no já v Metru měli i lože [jako nahoře jak toto to je] LG: [takže to bylo takové] lepší jo? EB: no jistě, Lucerna to bylo v žabinách ((Žabovřesky)) vobyčejný (.) to. tam ještě chodili s takovým (.) foukali ten e voňavej vzduch a to. LG: jo.
Edita_(1926).txt
LG: a třeba (.) přátelé nějak em mluvili o nějakém filmu a vy ste pak na to chtěla jít nebo...? EB: (.) no tenkrát ne. LG: ne. EB: e-e ( ) nebo možná, že někdy někdo něco řekl a my sme potom s manželem třeba šli, LG: jo. EB: to (.) as- možná (.) [jo]
Edita_(1926).txt
LG: vy ste s tou Blan- Blankou EB: s Blankou. LG: do toho kina chodila před tím [než ste (nastoupila)] EB: [před tou] válkou ano LG: jo. EB: ano a (..) po válce a toto.
Vera_(1923).txt
mhm, my sme chodili i když s- potom sme měli děti, sme do toho kina z té lajtnerovy ((Leitnerova)) ulice do toho kina, to bylo potom kino grant ((Grand)) se to jmenovalo, teď se to pak Mír, nevím co tam teď je, to to už nevím. a tak tam jsme chodívali velice často, protože televize tenkrát nebyly, SM: mhm VB: my sme televizi si koupili až bylo dcerce té starší jedenáct let, pozdě. SM: hm (.) takže takže i do po- i do pozdního věku jste VB: no SM: pravidelně jste [navštěvovala kino?] VB: [ano chodívali do kina]
Vera_(1923).txt
do divadla méně, já sem chodívala do divadla s kamarádkou, jsme měly předplatné na tom na e Lidické ulici tam bylo takové malé ki- divadlo, jestli to tam je eště teď to divadlo, na ( ) když vejdete na Lidickou tak po pravé straně hned kousek, tak já nevím kolik číslo to může být, dvanáct, čtrnáct, ale tam pořád něco je, ale to není ki- to je pořád divadlo, ale jak se to teď menuje, SM: hm VB: to je nějaké menší divadlo.
Vera_(1923).txt
SM: mhm. e vy ste teda říkala, že ste chodila nejvíc se spolužačkami, a s maminkou, a chodila ste [ještě s někým jiným?] VB: [no potom] s manželem sme chodili.
Vera_(1923).txt
a když se vrátil, tak sme chodili každý týden do kina. SM: mhm VB: on chodil rád do kina. SM: ale to už vlastně bylo neby- ve čtyři- e ve čtyřicátém VB: pětačtyřicátém, po válce. SM: po válce [až to bylo] VB: [ano] ano [po válce] SM: [hm] mhm mhm e a která kina ste potom navštěvovala později. VB: no to sme šli někdy do toho města tam k tomu divadlu to kino Kapitol. SM: a to už ste chodila s manželem? VB: ano [s manželem] SM: [jo s manželem]
Vera_(1923).txt
SM: jo jo, a měla jste ňáké svoje oblíbené kino? VB: no tak oblíbený, jedině to na tom, na té Hybešové ((kino Grand)) potom až už až po té válce, SM: mhm VB: až už sme bydleli na té lajtnerové ((Leitnerova)), tak sme chodili většinou tam. to bylo kousek od nás. a hráli tam cizí filmy, dost, a nám to nevadilo, pak už to byly filmy namluvené, později, že? SM: mhm VB: takže nám to už připadalo jako náš film.
Vera_(1923).txt
no. e je- jenom se ještě zeptám, e na té Hybešové ((kino Grand)) to se e mě- měla ste ňáký důvod proč to bylo vaše nejoblíbenější kino, bylo to třeba kvůli tomu, že tam dávali ty cizí filmy, nebo VB: ne, to to nám bylo jedno, ty výhody žádný sme neměli tam. [( )] SM: [tak takže] VB: to bylo nastejno, SM: mhm a to už teda bylo po válce, to co ste měla oblíbené to kino na té Hybešové ((kino Grand)) VB: po válce. SM: po válce.
Vera_(1923).txt
v tu dobu co sem byla ve spořitelně tak tam sme měli taky jednu členku, která se starala o ty divadla, o ty levnější vstupenky když byly. SM: mhm VB: tak to sme chodívali. a dcera moje, ta byla taky zaměstnaná, tam na té na tom Šilingrově náměstí v těch (spojích), a ta měla zase spolupracovnici, která měla na starosti kina, i ta měla na starosti i i (.) no chodí- jezdili sme na prá- na ty prázdniny, jak se to jmenovalo, SM: rekreace? VB: na rekreace týdenní,
Vera_(1923).txt
SM: e a stalo se že byste třeba jedla ňáké jídlo nebo něco pila během toho filmu? VB: ne, to sme, takhle sme se potom až sem chodila s manželem, tak sme se takhle, jednou zaplatil vstupenky manžel a jednou já. a jednou koupil on, byla taková cukrárna na Křížové na Starém Brně a tam menovalo se to Rupa, já nevím co to bylo za zkratku, SM: hm VB: to byla továrna Rupa, SM: mhm VB: jak byl rop, byl taky taková cukrár- tak kdy- vyráběli cukrovinky, a tak tam sme si koupili třeba za tu cenu, toho lístku, za tu korunu, ste si koupila třeba na to nikdy nezape- nezapomenu, taková to byla směs čokoládová s burskými oříšky, a to stálo dvě koruny deset deka tam, SM: mhm VB: takže tam sme dali za kino dvě koruny a ještě jsme měli s sebou bonbóny, SM: ((smích)) VB: bonbóny ne, ale bonbóny takhle ty, ty tvrdý ani ne, ale tak z té čokolády něco, SM: mhm VB: nebo tyčinky byly takové čokoládové, takové jenom asi tak SM: a to ste, to ste teda potom jedli v tom kině? VB: však to nebylo, to nešustilo, [to ani ne to bylo] SM: [no jasně] VB: <to sme nikoho nerušili
Vera_(1923).txt
[ruský] filmy na to sem se zrovna nemusela dívat. [já sem] SM: [a proč] třeba ste neměla ráda [ty ruské?] VB: [já nevím] (ale) nevím. třeba tam byla ta pohádka, kterou já sem nikdy neviděla až teď, a taky taková věhlasná pohádka, SM: Mrazík? VB: no. SM: jo. VB: to sem nemusela vidět. SM: mhm (..) tak VB: ono to bylo taky, nebylo to namlu- namluveno, bylo to pořád s titulky, SM: hm VB: potom už v tom e věku už mě to pak nebavilo, když sem byla starší a nebo dospělá vůbec.
Vera_(1923).txt
SM: <to nevadí> (.) e a šla ste šla ste na ňáký film víckrát? VB: šla šli sme no. manžel sice moc mu to nebylo vhod, anebo řekl však běž sama, a já sem sama nechtěla jít. SM: mhm VB: já sem říkala no tak sama jako bych nikoho neměla. protože sme děti hned neměli, budovali sme, že,
Vera_(1923).txt
SM: pamatujete si třeba na který film ste šli víckrát? konkrétně? VB: (.) je tak to už nevím, na ňáký český film. a nebo to bylo něco co se manželovi líbilo ňák, já nevím.
Vera_(1923).txt
SM: a ještě se zeptám jaké jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda, VB: no tancovat jsme nechodili rozhodně, protože manžel netancoval. a to mě mrzelo. SM: hm VB: ale když měli třeba zábavu ňákou, tenkrát bývaly ty rudé prapory, SM: mhm VB: nebo MDŽ SM: a to už bylo potom po válce, že? VB: po válce no.
Vera_(1923).txt
SM: hm (.) a to ste teda chodila na ty hody, a říkala ste vlastně že ste měla předplatné do toho divadla že [s tou kamarádkou] VB: [no to až sem byla sama] s [kamarádkou z domu] SM: [to už bylo, aha] takže to bylo VB: ano. SM: to bylo až potom, VB: to bylo, ano
Vera_(1923).txt
později už potom na té po válce na té Hybešové to ano, tam už ano.
Vera_(1923).txt
no v začátku byly ty zprávy tak jak teď myslím, já nevím, já sem nebyla v kině jak SM: mhm VB: <na těch Vratných Lahvích ((Vratné lahve))
Vera_(1923).txt
SM: ne, mhm no a potom, vlastně po válce, e vzpomínáte si na ty první první návštěvy kina po osvobození? VB: no tak začali sme brzy chodit do kina, SM: brzy VB: chodili jsme, no. SM: mhm a pamatujete si třeba na atmosféru těch těch představení, jestli se to ňák lišilo VB: kina byla plná, chodili lidé do kina. obzvlášť tady v jak říkám u nás, tam, SM: mhm VB: ale i ve městě, ve městě. bylo hodně potom, později po- tak za čtyři, za pět let už byla kina vyprodána.
Vera_(1923).txt
SM: a to ste vlastně říkala že na toho e To byl český muzikant, že na to na tom ste byli víckrát, VB: no, to sme viděli víckrát, ano, SM: a pamatujete si co se vám na tom tak líbilo, že ste e [že ste šli znova?] VB: [no to bylo takový ryze] český. SM: mhm VB: takový po té válce bylo všecko takový, jiný. SM: mhm VB: všecko vám bylo takový bližší, že ste už slyšela víc těch Čechů, SM: mhm VB: než těch sl- Němců. SM: jo. VB: přesto že jsou tady dodneška někteří, SM: hm VB: že SM: a ještě ještě třeba si vzpomínáte na ten na ňákou na ňákou vzpomínku, co se vám s konkrétním ňákým tím filmem pojí? třeba s kým ste na tom byla nebo, VB: no to už sme chodili s manželem [potom] SM: [to ste už chodili] s manželem, že? VB: no jako ještě jako e e chodili, ne, SM: mhm VB: ale jako, až už sme e až sme spolu byli, bydleli jsme už spolu, jako že vdaní anebo vzíti, tak sme byli až v tom pětačtyřicátém roce, tak sme spolu nejvíc chodili, SM: mhm VB: než přišly děti. a potom mě posílal samotnou do kina, když něco hráli já bych bývala šla ráda,
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm, dobře. a poslední věc tady z toho obecného, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina, ve vašem životě. VB: no, dokud sem mohla chodit (.) tak sem chodi- no pravidelně to nebylo tak finančně LR: mhm VB: možný, ale když už jsem byla vdaná a dávali něco, tak kino ((Lucerna)) bylo nahoře, na té Minské, v Táboře vlastně, tam se to, jako kona- e e LR: mhm VB: Tábor je vod města a Minská je důle. tak tam sme chodili, tam to bylo levný, LR: mhm VB: a tak tam sme chodili jako když bylo nějaká veselohra nebo tak, LR: mhm VB: tak sme s manželem jako šli.
Vilemina_(1919).txt
LR: [stále do těch] do Lucerny ((Lucerna)), VB: no, LR: pořád, do Žabovřesk. VB: tam LR: mhm VB: v Žabovřeskách. LR: mhm, a když ste se vdala, tak stále tam, když už teda byla příležitost? VB: no
Vilemina_(1919).txt
no tak e ten určitý čas sem do do kina jít nemohla. protože byl chlapec malej, LR: mhm VB: manžel dělal sám, ( ) takže těch peněz (moc) nebylo a já sem nemohla vod dítěte, to bych nešla, ale (.) jako e potom najednou to bylo barevný,
Vilemina_(1919).txt
LR: (.) a byly zase filmy, které ste zase neměla ráda, ňáké žánry, VB: no nemám, a dodneska nemám, vraždy, kde je krev, válečný, když se zabijou lidi, LR: mhm VB: to prostě nesne- úplně nesnáším, LR: mhm VB: a dodneska. (.) já nemůžu vidět, i byly filmy za za e ru- za rakous- rako- e za ra- ruské éry, jo, LR: mhm VB: a když tam stříleli a padali, mně to hrozně vadilo. to já sem neměla nikdy ráda násilí. LR: mhm, takže [to vám] to se vám nelíbilo, když bylo ve filmu. VB: [no]
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm. vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich atmosféru? VB: no tak když e ukazovali v Praze, jak to bylo, LR: mhm VB: jo a ty tanky a to všecko, nebo když bylo to ki- e parašutisti v té Praze, LR: mhm VB: tak to e vždycky dobře <dobře jo tak> vykřikl [nějakej ten kluk] LR: [aha aha] VB: ale tak že by někdo hajloval nebo, to ne. LR: mhm VB: to sem neslyšela (nikde).
Jarmila_(1926).txt
a to už sme chodili, a to sme začali spolu pak chodit v ňákým sed- šestačtyřicet, sedumaštyrycet, a to sme chodili do kina, to to je, co teď je pro pamětníky, to sme vidívali, jo. [všecko ne,] JV: [a vzpomenula byste] si, jak často ste chodili třeba, do kina, týdně? JC: tak jednou za čtrnáct [dní určitě.] JV: [jednou za] čtrnáct dní. JC: protože to, to ne-, tak ňák na ty kavárny, to sme nebyli, a... JV: a změnilo se to až se třeba narodil váš syn? pak už ste chodili míň? JC: no to sem, to to sem bylo, to bylo tak, když sem, narodila se dcera v padesát tři, JV: hm JC: tak naproti sme měli to kino Oko. a teď pak to byla Morava, jo? a to, to Palackého ((Palackého třída)), jestli víte [Palackého,] JV: [vím.] JC: taky tam dolejc je veterina, Baťa tam býval, tak to šlo kousek nahoru, bylo to kino Oko, tak já sem chodi-, manžel hlídal tu dceru, a já sem si šla do kina. JV: <sama.> JC: a von pak v tom padesátým šestým, třeba, ee tak sem byla, no protože to ne- televize ještě nebyla, že, tak já nevim.
Jarmila_(1926).txt
JV: a tak zeptám se takle, vy ste ee říkala vlastně před chvílí, že v poslední době už moc nechodíte, JC: nó teď nechodíme [to je pravda.] JV: [a to třeba] trvá jak dlouho ((směje se)) JC: nó, tak byli sme naposledy, sme možná byli buďto na Babím létě ((Babí léto)), JV: hm JC: anebo na Kytici ((Kytice)), což se mně teda nelíbilo, JV: tak to může bejt takových ee pět let zpátky, šest? JC: no
Jarmila_(1926).txt
JV: takže myslíte, že ee dokud ste chodila do zaměstnání, před vstupem do důchodu, tak ste ee chodila do kina, navštěvovala ste ho poměrně pravidelně. JC: no a kdyžtak sem šla sama, víte,
Jarmila_(1926).txt
JC: my sme to řešili tak, že ee já sem byla taková vychytralá, já sem si koupila za tři koruny, a sedla sem si, když bylo volno, za štyry, jo?
Jarmila_(1926).txt
: tam. a tak já si to pamatuju v to Oko, tam byly pěkný filmy, jo třeba, a my sme to se z vokna dívali, jak byly fronty na toho Krále Šumavy ((Král Šumavy)). JV: hm JC: já ne-, jestli vám to něco říká, německej film lujse a lotka ((Luisa a Lotka)) a jéžiš to bylo [celý králo-]
Jarmila_(1926).txt
JC: [a to už] sem, to už sme teda chodili míň, ale dokud sem byla v tom Oku ((kino Oko)), tak já sem viděla co hrají, a tak vždycky sem si tak ee, on s- on ee opatroval děti, a tak sme jako společně už pak nechodili, to je pravda, ale na tom Babím létu ((Babí léto)) sme byli společně, na té Kytici ((Kytice)) sme byli, pak sme byli eště na jednom filmu, já kvůli Barešovi ((Igor Bareš)), von hrál v divadle v Brně, to bylo jak ten popel roz-, rozsypali, Janžurová ((Iva Janžurová)) tam hrála, jéžiš já nevím, jak se to menovalo, ten film. ((snímek Výlet)) a ty dcery tam hrály. JV: bylo bylo to jak voni jeli tím autem [takovým ( )] JC: [nó, nó, no a von tam,] tak já sem byla zvědavá na něho, a vod té doby von vlastně už začal hrát ve filmu. JV: a předtím, ještě před tím Babím létem ((Babí léto)) a před Kyticí ((Kytice)) ste chodili ee [poměrně]
Jarmila_(1926).txt
JC: [chodili,] no tak ale, tak ee už víc na takový, už tolik ne, no. ale pak sme chodili kd-, říkám vám, když začalo, tam bylo panoramatický v té ja-, víte Jadran. JV: hm JC: nó ee tak tam byly krásný filmy, to maj fér lejdy ((My Fair Lady)) nebo Kleopatra, pak ee, pak byla jeden rok byla taková akce, a bylo to ňák levnější, ee na ty ruský, <to dycky bylo.> JV: to myslíte jaké, jaké roky? JC: no tak to ještě bylo no před před tou revolucí, to bylo, ale to... JV: v osumdesátém, v osumdesátým devátým? JC: nó, to bylo osumdesát dva, osumdesát tři nebo tak. JV: sem nevěděl před [jakou revolucí, jestli štyrycet sedum nebo] JC: [jo, jo, jo, jo, jo, jo, jo] a von tam, voni tam dávali Čajkovský ((Čajkovskij)), ten film, to sme tam taky byli. ale tam byly pěkný filmy v tom Jadranu ((Jadran)), tam...
Jarmila_(1926).txt
a pak sme zas ee pak teda nastoupila televize, to už sem byla zaměstnaná, tak sme to vždycky všecko probírali, že, třeba ty ee to byl ten seriál sága rodu ((Sága rodu Forsytů)), jéžiš já si na to pamatuju, to sme probrali vod toho a toho, sme toho somse ((Soames)) sme neměli rádi a pak, pak se nám zdál hodnej, jo. JV: to už byla jako padesáté a [šedesáté léta.]
Jarmila_(1926).txt
JC: no ta sk- no na tu Lidickou ((kino Moravia)), no to je ale až po válce. JV: až po válce. JC: až po. tu Lidickou ((kino Moravia)), no a pak sme chodili do toho Jadranu ((Jadran)) a Moravy ((Morava)). JV: ale až po válce zas. JC: až po válce. to už sme bydleli v Králově Poli, tam sme teda taky chodili.
Jarmila_(1926).txt
JV: bylo naopak třeba ňáké kino, které ste neměla ráda? z ňákého důvodu? kde se vám to příliš nelíbilo? JC: no taky sme byli párkrát, ale to bylo už po válce, nó v tom, tam dávali ty starý filmy. Mír, ne? na Hybešce ((Hybešova)). JV: hm JC: starý filmy tam dávali, sme tam jednou byli na tom kdo se bojí virdžínie wolfové, ((Kdo se bojí Virginie Woolfové)) <ježišmarja voni se furt,> ale to je divadelní hra, JV: no to už sou osumdesátá léta. JC: nó, to, to vlastně pak to dávali v televizi, že, a myslím, že to, to ale u těch Mrštíků ((Divadlo bratří Mrštíků)), my sme měli pak předplatný k Mrštíkům, ale pak taky už sme toho nechali, protože už sme si připadali takoví starší, a bylo to dost hlučný, ale viděli sme tam pár krásnejch těch, představení, u Mrštíků ((Divadlo bratří Mrštíků)).
Jarmila_(1926).txt
JC: no to já sem se pak, ee my pak po té válce sme, vlastně sme, ten manžel přišel do té firmy ve dvaačtyřicátým, a tak sme to ňák prošli, ten ee až po té válce, že sme to tak ňák společně budovali nebo, tak to je takový nadnesený, že, ale tak sme tak víc začali, tak já sem pak už vlastně chodila jenom s ním a, a už sem ani do kina, ale někdy sem šla i sama třeba. JV: hm a předtím, když ste spolu chodili teda za té války, tak chodili ste třeba společně s těmi vašimi, s tou vaší partou? [s těmi vašimi přáteli?] JC: [jo jo to sme chodili hodně] jo, společně, no. JV: a i s tím vaším budoucím manželem. JC: no až po válce, no. JV: až po válce.
Jarmila_(1926).txt
JC: tak taky sme vo tu politiku tolik nedbali, to je pravda, ale podle tak toho se mi nelíbili, tak sem tu trojku volila. no tak to sme tenkrát šli ještě na tu orlovnu ((Kino Orel)), a tam sme vlezli o přestávce, a dávali tu, Celý svět se směje. to ještě bylo, ty ruský, nebo Děti kapitána Granta, že, to bylo, a tam byly ty pěkný písničky a to. a to ještě sme tak jako vo přestávce tam vlezli, a ještě se dívali. tak sme byli takoví, ee dá se říct lidově lační toho, ňáké té zábavy, že. JV: tak ono po válce asi docela, to je pochopitelné. JC: no chvilku se tancovalo po té válce, tam byli hodně Rumuni, ti vojáci taky. z Rumunska armáda, nebo ti se přidali k tomu, k té Svobodově. a ti, to byli toho Malinovského ((maršál Malinovskij)), to byli samí, jako říkávali, že to je z těch věznic, tak ti nebyli hodní, jo, to sme museli utíkat aj před nima, před těma Rusákama. to sou taky takový vzpomínky nehezký, no. ale pak se to tak, trochu se začalo tancovat, ale to přešlo, no, to byla taková chvilková, tak to sme se ňák, no a nakonec už nám bylo najednou jednadvacet, dvacet, už zase byla ta mládež osumnáct, sedumnáct, už sme třeba si připadali starší, jo, takže už to tak...
Jarmila_(1926).txt
JC: a většinou, pravda je, že když sme ještě bydleli na Palacké ((Palackého třída)), proti tomu kinu Oko, tak to, co bylo, noviny sme možná vodbírali, to, co bylo nazvaný, mělo škaredou kritiku, tak na to byly fronty. to to, to sem... JV: to je negativní kritika, no. [reklama taky.] JC: [to se vždycky,] vono je to, je to těžko, víte, to co člověk, to jinej názor, ale tak něco hezkýho abyste, já třeba si pamatuju to můlin růž ((Moulin Rouge)) sem viděla, já sem plakala. a pak dlouho, to bylo tak, ale teď už... JV: můlen růž? ((Moulin Rouge)) JC: no, to bylo vo tom malířovi. JV: myslíte a to bylo v jakém roce? JC: no to už bylo, tak řekněme sedumdesát dva už. JV: no já nevim, jestli ste viděla ten nový můlen růž ((Moulin Rouge)), právě. JC: ne. tam bylo, no von jako, a pak, dovopravdy tou televizí vlastně to je tolik, už člověk do sebe dostává těch všelijakejch těch, že už, a když šel do toho kina jednou za týden, tak mu to zůstalo něco dýl, jo, než dneska sou taky pěkný, já nemůžu říct, třeba to ee...
Jarmila_(1926).txt
JC: a tam ještě, to už sem měla ty děti, tak to je tak padesát čtyry, padesát pět, čtyři koruny tři koruny, no.
Jarmila_(1926).txt
a teď jako, teďka dávali v televizi, já sem jenom tam viděla kousek, kat ni- nepočká ((Kat nepočká)), jo? to hrála Bohdalová ((Jiřina Bohdalová)) už se ee s Radovan, ne Radoslav Brzobohatý tam hrál už v civilu toho gestapáka. a to bylo, to si myslím, že bylo něco tak jako, ale vona nebyla ňáká veliká herečka ta let- ((Anna Letenská)) ona byla herečka taková, takový no tak ta, no tam hrála právě v těch Umlčených rtech ((Umlčené rty)) nebo Srdce v soumraku, jo? to taky.
Jarmila_(1926).txt
ta sokolovna ((Kino Sokol v Líšni)) byla taková, no tak tam, tak pak když byl ples, tak to voni vyklidili, no a ples, plesy byly až po válce vlastně. no, to nebyly ňáký veliký takový ňáký.
Jarmila_(1926).txt
JV: ee vzpomenula byste si, z čeho se skládal program projekce? jestli em tam byla přestávka například mezi filmem a ňákým předfilmem? JC: no bývaly ty týdeníky. JV: týdeníky. JC: a můj manžel, ten miloval týdeník, ten když sme měli přijít pozdě, tak hrozně toho litoval, protože ten týdeník to, a pak ještě bývaly, nebo kratičký filmy, a to [všecko se pak] JV: [a reklama?] JC: no reklama byla pak, byla už nějaká, ale to jako děcko, to nevim. JV: a přestávka teda byla třeba? JC: přestávka já myslím že né. ani né. to nevim, to teda bych vám, to neřekla, ale... JV: a bavilo vás to třeba? ste říkala, že manžela to zajímalo, ty týdeníky hodně, tak... JC: jó, no tak to jó, já vím, že jednou sme šli pozdě, a vona mu ňáká babka v Líšni povídá, to sme byli v Líšni, ale už to bylo po válce, a von teprv je, teprv je týdeník. a von mně povídá, já na to hlavně se těším. to von mně povídal. JV: hm a vy ste se třeba taky těšila? nebo vám... JC: a tak to bylo, to nebylo nezajímavý, no, tam se vždycky něco dozvědělo, že? no já si myslím, že ten ee že to škoda, jestli dneska už ta mládež nemá na výběr takový ňáký ty filmy...
Vera_(1913).txt
LR: mhm dobře a když se vám ten film líbil, stalo se vám někdy, že byste na něj šla víckrát? VP: (..) no to sem jedině, no jo, já si na toho herce nemůžu vzpomenout, to je ten francouzskej herec, to byly ty manévry nějak se to jmenovalo, ale to nebyly manévry, to byl společenskej film. LR: mhm VP: (...) no teda (...) hm nevim (.) já sem s nim ty ty filmy, ty všecky na ty filmy všecky chodila LR: mhm a na některém ste byla teda i víckrát? VP: a někdy jo LR: jo? VP: na těch manévrech určitě, takový nějaký manévry z lásky ((Velké manévry)) nebo já nevím, něco takovýho LR: mhm VP: se to menovalo, to sem viděla ee aspoň dvakrát, ale jinak tak sem nechodila víckrát.
Vera_(1913).txt
VP: no já myslím, že by to tak aji bylo, protože já sem nebyla takovej velkej milovník nebo já sem byla, ale já sem neměla v té době tu náladu pro to LR: mhm VP: neměla sem tu volnost pro to a hm hm takže já sem to tak jako [neprožívala] LR: [mhm] VP: jo, a pak už byla televize LR: mhm VP: tak na to už mi stačila televize [potom] LR: [jo] VP: jo, takže už sem potom nemusela [chodit]
Eva_(1928).txt
ES: ale s mm (...) s přítelem nebo s přítelem sem chodila, až sem byla dospělá.
Eva_(1928).txt
ES: až teprv po tom pětačtyřicátém roce byly tady ti francouzské filmy, potom mně teda se líbily anglický detektivky. to už potom sem si mohla vybrat. to zaplatím sama. jenže to vás už nezajímá.
Eva_(1928).txt
ES: hm, dobře. a teď tady mám poslední otázku z tohoto oddílu. jestli si vzpomínáte na první návštěvy kina těsně po osvobození a případně jaká byla jejich atmosféra? LS: (...) tak po osvobození. (...) to myslím bylo velké nadšení, že se k nám dostaly filmy cizí. francouzský, anglický. ES: hm. LS: to pro nás jako, ee, bylo velké uspokojení.
Miroslav_(1931).txt
AV: jaký byl názor, e, třeba vašich rodičů na film a na kina? MH: no tak ti to nesměli vědět, že po válce jsem chodil každý den, poněvadž to by řekli, že to je moc ((smích)), AV: ((smích)) MH: jenže já jsem si vydělal, já jsem totiž hrál v orchestru, víte, AV: ano, mhm. MH: takže jsem peníze měl ((smích)), AV: ((smích)) MH: a říkám to, v životě se nebudu mít tak finančně, jako když jsem stu- študák hrával. AV: mhm, mhm.
Miroslav_(1931).txt
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval, k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali MH: [ne], AV: [k filmům] MH: ne. AV: ne, ne, ne. mhm.
Miroslav_(1931).txt
MH: akorát vám mohu říct jako jako k dobru, že když jsem jako hrával, měl jsem kolikrát plno peněz, že jsem třeba půlce třídy zaplatil AV: mhm MH: vstupné. AV: ((smích))
Miroslav_(1931).txt
MH: ovšem teď už jsem dvacet let nebyl. AV: nebyl jste dvacet let v kině. MH: poslední film, co jsem viděl, to vám řeknu, to bylo v roce devatenácet devadesát a byl to americký film, ee, Podivná záře nad Pacifikem ((Tajemná záře nad Pacifikem)). AV: mhm. MH: to je sájns fikšn ((science fiction)), že, AV: mhm. MH: jak se loď, letadlová loď přenese časem z devětatřicátého roku před napadením pérl harbru ((Pearl Harbour)), tak to byl poslední film, co jsem byl v kině. AV: mhm. a v brněnském kině. MH: v brněnském.
Miroslav_(1931).txt
MH: co bylo, no no potom v tom sedmačtyřicátým, t- to byla záplava amerických filmů, že, to byly válečné filmy, veselohry, duchařské filmy a tak.
Miroslav_(1931).txt
AV: bavili jste se o zážitcích, [co jste viděli]. MH: [my jsme se bavili] a dělali kvízy, jsme si dělali taky z toho, AV: mhm, mhm. MH: v těch otázkách, co bylo v tom filmu a tak. AV: mhm, takže takové soutěže MH: no. AV: a zábavy. mhm.
Miroslav_(1931).txt
AV: (.) e, změnila se, ee, vlastně jako, mhm, ča-, mhm, jo takhle, říkal jste, že jste chodil často do kina a změnilo se to třeba v období, kdy už jste byl jako desetiletý chlapec a potom třeba pozdější doba? MH: ne, to až, jak říkám, až po válce. AV: až po válce. MH: až po válce. AV: až po válce. mhm. MH: jak říkám, to jsem byl denně v kině a dokonce dvakrát jsem byl na třech představeních, (víte). AV: mhm, [mhm]. MH: [a] se mně stalo, že jsem přišel do kina a teď jsme se tam dohadovali o místo, přišel pořadatel a povídá, dyť vy to máte <úplně do jinýho kina> ((smích)).
Miroslav_(1931).txt
AV: ((smích)) takže vy říkáte, chodil jste do těch kin, co se hrálo, co vás nalákalo. MH: ano. AV: nevybíral jste si nějaké speciální kino. MH: ne, ne. AV: vůbec. <mhm>. MH: no tak tehdy bylo v Brně po válce tady šest premiérových kin, AV: mhm. MH: tedy po vál- potom zrušili, že jo, jako n- na stadióně bylo premiérový kino ((Stadion)), to pak po osmačtyřicátým zabral rozhlas. AV: mhm. MH: na Lidické je Metro, to pak za- zabralo divadlo, AV: ano. MH: tam, jak je divadlo dneska na Lidické, to bylo kino. AV: mhm. MH: no a na Dominikánské, tam byla Moderna. a to taky potom zavřeli. AV: mhm. MH: jinak tu byl Alfa, Kapitol a skala ((Scala)).
Miroslav_(1931).txt
AV: mhm, vzpomenete si na nějakou třeby třeba i hlasitou reakci během filmu, že třeba lidi začli tleskat něčemu, tak spontánně [uprostřed], nebo pískat. MH: [jo], tak to jsem zažil v osmašedesátým, AV: mhm. MH: to už bylo po okupaci, kdy koncem roku dávali tady v Moderně ((Moderna)) na Dominikánským dávali vod Jasného ((Vojtěch Jasný)) Všichni dobří rodáci. AV: ano. MH: a to skončilo a celý kino vstalo a tleskalo. AV: mhm, mhm. MH: (to ještě) bylo pod vlivem té okupace, že? AV: ano, hm.
Miroslav_(1931).txt
MH: no jinak byly filmy, který měly ten třeba jako v sedmačtyřicátým dávali v Alfě ((Alfa)) čtrnáct týdnů opakovali ten, ee, americký film Věčná Eva, to bylo s dean- s dean- s deanou darbinkovou ((Deanna Durbin)), že jo, AV: ano, ano. MH: to dávali čtrnáct čtrnáct týdnů. AV: čtrnáct týdnů. <viděl jste to víckrát>. [((smích))] MH: [viděl jsem, viděl]. no a chodil jsem hodně, dávali tady tři filmy s Ritou Hejvort ((Rita Hayworth)), že jo, AV: mhm. MH: se přiznám, že jako šestnáctiletý jsem byl do ní zamilován, že, AV: ano.((smích)) MH: takže jsem chodil víckrát na ty její filmy. AV: mhm, mhm. MH: to bylo Krásnější než sen, Gilda a Modelka.
Miroslav_(1931).txt
AV: byl jste někdy přítomný promítání filmu v domácnosti? nějaké soukromé projekce... MH: byl. AV: hm. (.) takže někdo z vašich známých měl promítačku [a byla ta možnost]... MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl univerzitní profesor, AV: hm. MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou, AV: hm. MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a... AV: hm. AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou v takovém] soukromém prostředí... MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích)) AV: <ano, to máte pravdu>. MH: dělat poznámky... AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo... MH: né... AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]... MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako. AV: hm. MH: tam vždycky někdo byl. AV: hm, hm. MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu, AV: hm. MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong, karty... AV: aha. MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel. AV: hm, hm. a tady v Brně teda? MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano. AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak vzpomenout... MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát. AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční... MH: české, české. AV: české a.. MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky. AV: hm. MH: o těch rybách, že. AV: hm. (...) takže ty příležitosti byly různé. že to byl, jste měli takový klub a prostě promítaly se filmy. MH: dokonce jeden čas o nás měla zájem estébé ((STB)), c- co to tam scházíme, co děláme... ((smích))
Miroslav_(1931).txt
MH: [akorát] takovej zážitek, to bylo někdy v sedmačtyřicátým si vedle mě sedly dvě cigánky, AV: hm. MH: ještě v těch barevnej šatech a ty smrděly <strašně
Miroslav_(1931).txt
AV: ((smích)) jaká byla atmosféra v kinech po osvobození? MH: no tak, tak ( ) to sem začaly chodit ruský filmy, AV: hm. MH: ovšem ty se brzo vomrzely, poněvadž voni z těch Němců dělali vyložený blbce. AV: hm. MH: že člověk si říkal, jak teďka (tehdá) s něma mohli takhle válčit, kdy- když z nich dělají takový blbečky. AV: hm. MH: no a pak začaly chodit anglický filmy, to byly ty válečný nějaký, nó a (.) koncem šestačtyřicátýho jsem přišel, říkám, to byla ta Lidská komedie, americký film, pak Historky z metropole, no a pak začaly ty americký filmy a to všechno. bylo na co chodit.
Miroslav_(1931).txt
MH: v sedmačtyřicátým dávali v Alfě ((Alfa)) nějakej ruskej film o operaci oka. AV: hm. MH: a jak se to (jen) běželo, mně se (udělalo) špatně, jsem vyšel ven a oni už na to byli zvyklí a řekli, vám je špatně, jo, tak tady máte vodu. ((smích)) AV: ((smích)) <už věděli, že nejste první jako, tak už...> ((smích)) MH: (zpočátku) to bylo dobrý, jak říkám, ale pak ukázali zblízka to voko, jak se to chvělo, že jo, tak... AV: přes celé plátno, přece jenom. MH: no.
Miroslav_(1931).txt
AV: kupoval jste si lístky nějak dopředu, šlo to kupovat nějak dopředu na ty premiéry? MH: no, dalo se předprodej, ale vobyčejně bylo dostat AV: hm. MH: před před představením. AV: před přímo, před představením.
Miroslav_(1931).txt
AV: hm. (.) to je zajímavé ještě, přemýšlím nad těmi, ee, projekcemi, co jste se jich účastnil v těch bytech, že to opravdu muselo mít zvláštní atmosféru... MH: ano. AV: že, jak říkáte, že to byl fakt takový klub, (.) s tou promítačkou... MH: no tak tam se dělalo všechno, jak říkám, tam se promítalo, četlo se, hrál se ping-pong, karty se hrály... AV: hm. MH: jak vám říkám, jeden čas se vo to začali zajímat estébáci (STB)), co co co tam je za schůzky ((smích))
Miroslav_(1931).txt
MH: jinak nic tak nevím... no tak, se stávalo, že prostě vobčas vypli eletriku, že. AV: stávalo se to. MH: stávalo. hlavně v těch padesátých šedesátých letech dost často vypínali... AV: hm. MH: i v domácnostech.
Marie_(1921).txt
MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho LČ: hm MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem tam do toho kina sem šla. to sem si vždycky zavolala, zavolala, aby mně schovali, aby mně schovali lístek, že LČ: hm MD: a dyštak sem [šla]. LČ: [a to ste] chodila do toho Míru ((Mír)) ste říkala. MD: no, do toho právě na tu, na tu Hybešovu.
Marie_(1921).txt
LČ: a měla ste ňáké svoje oblíbené kino mezi těmi, co ste menovala a co se vám na něm líbilo? MD: tak, v tom potom sem většinou chodila pozdějš do alfy ((Alfa)). LČ: pozdějš je kdy, nebo... MD: no tak jestli to bylo už jak sem, jak ee sem přijela z toho Německa? [teď nevím, prostě. teď nevím tak, tak nevím].
Marie_(1921).txt
LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla. MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.
Marie_(1921).txt
MD: ne, my sme měli, promítačku? počkejte, kdo měl promítačku (.) myslím že, ne, to byl, to až sestra se vdala, tak švagr, měl promítačku. protože vím že, že filmoval, když ee když měl promoci kluk a to. a nás ještě když, když jako děti byly malý tak, třeba na náměstí, když byly, tam, plno holubů a takový, tak to, ale jinak ne, jinak sme doma neměli. LČ: ani u někoho jiného ste se ne- nebyla koukat na filmy doma. MD: ne, ne. LČ: a teďka [vlastně] MD: [dyť já] řikám, já říkám švagr, prot- pardon. né švagr, ((směje se)) ale můj, můj, dyť můj dělal v tým ((rozhovor na jednu minutu přerušen telefonním hovorem)) MD: já sem si vzpomněla, že můj dělal, můj dělal v tým. oni dělali právě promítačky, jo, a tak [měl doma] LČ: [váš manžel] MD: jo ((směje se)) tak měl doma jeden čas to a právě ty děti, děti jak byly to tak je nás filmoval, já sem šla na procházku třeba, jo, tak nás filmoval a [potom nám to] LČ: [ale to bylo asi až po] válce ste říkala. MD: no to bylo po válce to bylo, ale před válkou ne, před válkou žádné.
Marie_(1928).txt
MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala, měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme chodili právě do kina. LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let eště ste chodila nějak pravidelněji do kina? MB: no hlavně až potom, až sem měla děti.
Marie_(1928).txt
MB: no naposledy sem byla, je to asi rok, nebo (.) tak nějak ná tech e Vratné láhve. LH: ehm. ale nějak pravidelněji už tedy nechodíte do kina? MB: no tak já nemůžu teď chodit. LH: jasně. MB: jinak jako ee jako tady je klub důchodců a tak ee voni někdy t- chodí do kina.
Marie_(1928).txt
MB: no potom potom už sme chodili i do Králova Pole, protože to už se tam pak aj zrušilo, myslim, po válce a (..)...
Marie_(1928).txt
LH: á vzpomenete si na svojí úplně první návštěvu po osvobození naší republiky? MB: ano, to byl nějakej povídkovej film, ale jak se menoval, já névim. (.) hrála tam Brejchová ((Jana Brejchová)) a bylo to hm prostě ó tom jak (.) em jak se seznámila s ňákym tym ruským vojákem a ee jako domluvili se potom, jenom že ee měla napsanou adresu na tabuli v v tom (.) v ve škole a přišel tam někdo a smazal to, takže ona potom nevěděla jako tu adresu. LH: ehm. (..) a to bylo tedy těsně těsně ňák po osvobození tento [film ste viděla?] MB: [no, to bylo] po osvo- osvo-... LH: á změnila se třeba nějak atmosféra toho em ta atmosféra v tom kině, chovali se diváci jinak, bylo to znát? MB: no určitě. LH: a jak se to třeba projevovalo? MB: nó ch- byli všichni <spokojenější.> LH: jasně. [tak já, pardon...] MB: [hlavně teda hlavně] teda, tam bylo dost ee po po té válce tam bylo eště te- dost ruských vojáků á tam se em mm pořádaly dycky tam takový ee nějaký zábavy a tam teda t- to bylo hodně eh jako navštěvovaný a hodně jako veselý. LH: ehm. takže... MB: [prostě...] LH: [potom] potom představení třeba ňák tam ještě ňáká veselice, nebo i při tom představení myslíte takhle? MB: ne tom bylo venku. (..) LH: ehm. (.) takže em třeba v průběhu představení už venku byla ňáká ňáká oslava, nebo ja- to říct, nebo spíš potom filmu? MB: mm no spíš předtím, nebo i potým to bylo dost často tam. LH: ehm. MB: to bylo i mimo ee jako ee když sé byl film aj mimo film.
Peter_(1922).txt
PD: paté? ((Pathé)) no já vim co to je, ale doma? pustit vážnej film? no v Americe jo, v Americe sem se jednou rozhod, že založim em kino, starých filmů, myslím na narozeniny, to už bylo v Americe snad v padesátých letech, v šedesátých letech, opatřil jsem si kin kong ((King Kong)), kerej sem měl moc rád, a pozval sem z koleje pár lidí, pustil sem to a měl sem z toho <velkej skandál,> páč byla rasová otázka že jo. PSz: hm PD: kdežto v kin kongu ((King Kong)) černí sou podlidé, a ovšem jeden z mých hosti hostů je dnes jeden z nejsla- nejslavnějších černých kritiků v Americe. PSz: hm PD: kerej už se tenkrát ozval, to se nedělá, to se nedělá. no a měl pravdu, ale tenkrát sem byl naivní. PSz: hm PD: taky kin kong ((King Kong)) se mi líbil.
Peter_(1922).txt
PSk: teď jestli dovolíte bychom udělali takový střih v čase, a nás by ještě zajímalo jedno kratší období a to je teda období těsně po válce. em ty tři roky přibližně než ste odešel. PD: jo PSk: z Československa. PD: no já nevim, no tenkrát ta ten film nehrál tu roli, kerou hrál dříve za první republiky pro mě. poněvadž, á, sem študoval, bé, sem byl dvakrát v cizině jednou semestr v Curychu, jednou semestr v em Londýně, tak to sem hodně toho zmeškal, až na výjimku to vám hned řeknu, a ta em prostě ty, ty ideologické filmy keré sem viděl se mi moc nelíbily, poněvadž ta ideologie vládla tím filmem, a bylo jich málo kde, člověk se radoval z toho filmu, vyjímka číslo jedna, Měsíc nad řekou. to je pro mě klasickej film. myslím čtyryapadesát tak ňák, PSk: padesát tři čtyři, PD: skvělej skvělej film. krška ((Václav Krška)). a taky krška ((Václav Krška)) dělal už za protektorátu myslím. PSz: no a ten ste viděl teda později až, em PD: ten sem viděl až později ano. PSz: a to období vlastně těsně po když em na konci války, to ste byl v Praze.
Peter_(1922).txt
PSk: a za těch univerzitních studií teda po válce to pro vás nehrálo roli kino? nechodili ste ste s [kamarády nebo s dívkou] PD: [málo, málo, poněvadž] sme měli jednak moc práce na univerzitě, PSk: hm PD: a jednak pořád kutil člověk politicky diskutoval, to nebyly diskuze o filmu, to byly diskuze o sociální demokracii, jestli vydrží nebo nevydrží, PSz: hm PD: vo národních socialistech a tak dále a tak dále. PSz: čili vy ste tehdy považoval kino za něco co už je minulost pro vás? nebo PD: to ne, to nemohu říci, ale nebylo to číslo jedna. PSz: hm PD: člověk měl starosti politické, jak to dopadne vlastně že jo. a to na universitě bylo hlavně důležitý, páč, kdo přednášel, kdo byl vyhozen z fakulty, kdo byl vyhozen ze studentů, a to byly důle- důležitější otázky tenkrát. a myslím že sou důležitější. PSk: takže se vám nevybavuje ňáký konkrétní film em nebo událost, nebo i po únoru, nějaké, nějaká projekce kte- o které by se vedly debaty nebo která by byla ňák zvláštní. PD: ne ne, nepamatuju, to bych musel dlouho přemejšlet, ale že mě to nenapadne hned, to už něco znamená jako myslím. PSk: ani změna v v atmosféře kin po únoru, ve výzdobě, ve způsobu reklamy, propagaci sovětských filmů, PD: no já sem to bral jako s prominutím přirozené, ačkoliv to nebylo přirozené, ale, programatické, sem se tomu, nikdo se tomu nedivil, když to, program byl vidět v tisku a (jinde,) a na univerzitách, tak v kinech taky samozřejmě.
Emilie_(1922).txt
EF: před, no em po roce osmdesát devět by se řeklo, protože to se začalo byt pro nás finančně, jó a neúnosné. a taky se mi přestaly líbit filmy. moc do toho cpali politiku. á potom ee ty filmy měly příliš mnoho postelových takových těch scén a em zkrátka a dobře a hodně se střílelo a všechno a to ee absolutně teda nevyhovovalo, takže sme úplně přestali chodit do kina.
Emilie_(1922).txt
LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich atmosféru? EF: ano. po osvobození jsem byla na sovětském filmu Bylo jedno děvčátko. byl to nádhernej film, strášně smutnej, strašně smutnej. to byla holčička, která přišla o rodiče o všechny a s babičkou prostě cho- v tech mrazech a to všecko tak chodila pro vodu tam kamsi a všechno, prostě ten život takovej eh e ve válce jak. ti Rusi prožívali ten život ve válce. byl to krásnej film, ale strašně smutnej a ta holčička hrála jak nejlepší snad hérečka. to sem neviděla, to dítě, jak ta teda odvedla tu práci. to bylo. a ta babička její. moc sem se tam naplakala, jo, ale to byl můj první film a dodneška si ho pamatuju. LR: mhm. EF: jak to bylo krutý. v té válce. LR: a pamatujete si teda po tom osvobození na přímo, změnily se nějak reakce nebo chování těch diváků v těch kinech? [bylo to ňáké jiné oproti té válce]? EF: [no tehdy hned] po roce čtyřicet pět my sme chodili taky na Stadion, že. na Stadioně dávali příro- jako v v v přírodě dávali filmy. kde se ee kde byly reakce bylo nabito, tam byl to byl nabitej stadion a bylo to taky něco jako z války a když prostě jako vítězili Rusové, anebo já nevim, tak se tleskalo. to se tleskalo. tehdy bylo velký... N1: ( ). EF: velký eh e eh, ano, takovej víte. prostě to bylo radost, že už je po válce a všechno, prostě sme se radovali ze života. LR: mhm. EF: vopravdu. sem chodila na všecky možný brigády, všechno, protože eh to už už byla válka pryč. a tak to bylo i na ty v tech kinech, tam se reagovalo opravdu tleskáním, jo, když eh e byl ňákej úspěch, jo. tam šlo, ty vojáci měli úspěch ňákej. takže to se tleskávalo.
Jarmila_2_(1926).txt
tak moje spolužačka, její tatínek byl advokát. JV: mhm. JG: tak sem (.) ee nastoupila k němu. to bylo na růsveltově ((Roosveltova)), zrovna naproti soudu. tak sem měla takový ty běhy nahoru, dolu. a vlastně sem tam psala na stroji a psaly se žaloby. a toto bylo prostě potřeba jako [administrativa, no. no]. JV: [administrativní pracovnice. mhm]. JG: jenže velmi mizerně <placený>. nehledě, že musely být teda ee víte, takový ty přestávky v [poledne]. JV: [mhm]. JG: takže to ste tam vlastně byl dycky až do těch šesti, poněvadž, on byl sice ten její tatínek moc hodnej, ale von většinou pracoval až odpoledne a ráno sem hezky běhala po všech doktorech, který byli kolem, aby ho honem zastoupili u soudu, protože pan doktor zaspal třeba, že. [tak to byl fofr].
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [ale, ale em em šla sem odtamaď pryč], protože platili sice málo, no. a šla sem a dělala sem v Králupolské ((Královopolská)) v kanceláři ee v... to bylo takové shánění materiálu. tenkrát se rozbíhala velice v Kralupolské ((Královopolská)) ta [chemie]. JV: [mhm]. JG: [te- ten ](oděv), tak ee různý takový to ee objednávání. jo, toho materiálu, hned pod sebou. my sme to měli tak jak na kuřích nožkách dycky ta kancelář. to bylo tak pro pět lidí a a dole byl hnedka sklad a vod tama se to lifrovalo do tý výrobny. pak sem čekala rodinu. JV: mhm. JG: takže ee na po- měla sem mateřskou, že, tak tím sem s Kralupolskou ((Královopolská)) skončila. byla sem chvilku doma, ale ne moc dlouho. [a]... JV: [to] bylo kolem je e kolik vám bylo, když ste čekala. JG: asi šestadvacet. a šla sem, šla sem ee do Juranových závodů v Heršpicích, tam sem dělala ve mzdovce a pak sem tam dělala odbyt. odbyt a sklady. a vodtamaď sem vodešla, sem měla potíže s dcerou, s učením, tak sme potřebovala něco v Brně. JV: mhm. JG: jo, tak protože než já sem dojela z těch Heršpic, všecko. tak sem dělala v byťáku, kde sem skončila do důchodu. a tam sem dělala ee financování, plánování (.) to sem dělala tam sama, pak sem měla nějakou pokladnu pod sebou, daně akorát a... a pak... a vodešla sem do důchodu, jak sem měla jít, poněvadž pořád sem si říkala, že mě do něčeho navezou a já nestranička, že teda bych ležela <první.> a šla sem normálně uklízet do Železničního stavitelství osum, osum a půl roku. pak mně zemřel manžel, tak sem toho potom nechala, poněvadž (j-) byla velká výhoda, dyž ste dělali v Železničním stavitelství, že nejen já sem měla volnou jízdenku, ale aj on, takže sme rádi jako tak rajzovali. JV: [jasně]. JG: a dyž zemřel, tak sem to... přestala sem pracovat už vůbec, no. [tak]...
Jarmila_2_(1926).txt
JG: víte, co sme zažili v tom Metru ((Metro))? když bylo po osvobození, tak to rarita, to [víte]. JV: [mhm]. JG: dneska se člověk tomu zasměje. JV: [povídejte]. JG: [když ste] si koupil lístek, JV: mhm. JG: tak ste dostal brejličky. papírový brejličky. jedno bylo okýnko zelený a jedno bylo červený, a když ste se díval, tak to nebyl jako filmy v jednom rázu, to byly takhle ukázky. JV: [mhm]. JG: [tak]. třeba jako vyšplíchl sifon, a to prostě jako plasticky, nebo já nevim, jak by se to řeklo správně, jak kdyby to na vás [chrstlo]. JV: [vystoupilo]. JG: to vám lidi úplně u- JV: ((smích)) JG: uskakovali, no taková legrácka. no tak to tak člověk si vzpomene na takový blbosti, no.
Jarmila_2_(1926).txt
a když vám bylo osvobození, tak to už mně bylo devatenáct, a to už se člověk, to už hodně se vědělo, že teda ty koncentráky a to, tak člověk byl strašně zvědavej, a zase sem šla do kina, šla sem na takový ty hrůzy, JV: hm JG: a vyjdu ven a najednou klid a pohoda, jo. ((smích)) JV: že to [ste měla jako naopak přesně. ((smích))] JG: [víte, zas úplně tak, no, no to to sou] takové zajímavé, no, to sou...
Jarmila_2_(1926).txt
JG: to se chodilo podle toho, co už se dávalo za filmy, že, em celý to vlastně začalo takové to uvolnění po tom pětaštyrycátém roce, že, to už potom taky hodně sem chodívala em do Mahenovy, JV: hm JG: do Mahenova divadla, protože [zase] JV: [po roce] čtyřicet pět. JG: po roce čtyřicet pět.
Jarmila_2_(1926).txt
G: za deset korun ste mohl klidně tam na galerce, když ste dal, tak ste mohl, a nemusela sem shánět lístky, prostě sem šla ze zaměstnání a šup do divadla, jo, JV: jo JG: to bylo dobrý, a to bylo až po pětačtyrycátým, protože JV: jasně JG: vlastně ty divadla byly zavřený. v té době.
Jarmila_2_(1926).txt
em vlastně po té vaší svatbě, změnily se nějak ty vaše em divácké návyky, chodila ste třeba už mnohem méně častěji do kina, do divadla. a teďka spíše zase [zaměřím na to kino.] JG: [bych řekla, že víc,] no, víc do divadla. JV: do divadla. takže do toho kina ste už [přestávala chodit, jo, to (byla ste)] JG: [nó, tam už jako, zaprvé em] nebylo toho času, JV: hm JG: a když teda si člověk došel, tak, tak do toho divadla, no. JV: a [tenkrát, no] JG: [a zvlášť když] votevřeli pak aj to Janáčkovo ((Janáčkovo divadlo)) eště, že,
Jarmila_2_(1926).txt
JV: jo, hm. a měla [ste třeba ňáké svoje jedno oblíbené kino?] JG: [to už se taky em] vybíralo, né, tak ani ne, kino to už potom se, když bylo po pětaštyrycátým se vybíralo podle filmů. ale jinak tady, co byly tak jako nejblíž, jo, když to bylo dřív. JV: takže ste chodila do kin v okruhu vašeho bydliště. JG: ano.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [to si akorát vzpomínám,] když v tom Metru [Metro] dávali takový to plastický, JV: hm JG: no tak to teda byl řev, jo. JV: s těma brýlema. JG: protože oni, ano, oni s em dávali takové opravdu věci, že už po vás jak když někdo skočí, že. em počkejte, jak se to menovalo vo těch dinosaurech nebo něco, co natočili, to bylo taky takovým způsobem udělané, ale to už se žádný brýle nenosily. JV: počkejte, kdy myslíte. JG: no em JV: nemyslíte [Jurský park?] JG: [vo tom,] nó. [nó, no, no] JV: [jo a tak to sou devadesátá léta.] JG: a to právě chcu říct, tak to bylo něco takovýho, když ste měl ty brýle nasazený, jo, [no, tak něco.] JV: [že to na vás působilo,] že, [že sta vstoupila do děje.] JG: [jo, že už de de na tebe, ano.] JV: hm JG: tak ta reakce těch ostatních návštěvníků [byla hlasitá.] JV: [a pamatujete si,] co konkrétně ste tam viděla na tom plátně? ste říkala [ňáký (jakoby)] JG: [no to byl ten] sifon JV: sifon. JG: to normálně se jako bavili, a že si dávají sifon, a jednoho to votočil a prskl to jako na nás, jo? JV: hm JG: no tak to všechno, a to všecko byly takový, buďto že jelo auto v klidu a najednou se dvě srazily, a najednou ste je viděl nad sebou, jo, to je tak, jo, a já už přesně si tak [na ty brýle si vzpomínám, to byly úryvky] JV: [protože to je spíš kratší, kratší em úryvky.] JG: vyloženě úryvky tady na na tu legrácku, no. JV: ale jako za sebou, bylo to jako v jednom filmu, ale kraťoučký, JG: jo, jo, takové epizody. JV: jakej to byl rok, po po válce ste říkala? JG: no, to bylo po válce. JV: po válce. JG: to bylo určitě po válce. JV: tak těsně, nebo, nevíte. JG: to já kdepak.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a zajímala vás tahle doprovodná část toho programu, nebo už ste to jenom chtěla mít za sebou a aby ten byl ten hlavní film třeba [s tou marikou ((Marika Rökk))] JG: [no jistě,] to by (kdepak ty,) JV: nezajímalo vás to. JG: no protože když byli Němci, JV: hm JG: tak to byly úryvky z fronty, že. JV: jasně. JG: a když bylo po pětaštyrycátým, tak to pořád byla ta práce, JV: hm JG: a budování [socialismu, a to]
Jarmila_2_(1926).txt
JG: akorát vim, že byla velká sláva v baráku, když první měli televizor, JV: hm JG: a to měli takovej ten, takovej ten malinkej, a tady bylo rádio takový. tak to nastoupil celej barák, <a šel se dívat.> JV: <jo> JG: ((smích)) JV: to bylo tak v jakým roce? JG: no to byl vopravdu první, JV: hm JG: protože ten jejich mládenec byl inženýr tady kolem ňákejch [televizorů] JV: [po válce] teda už. JG: no jistě, no, no. to mohlo být, já nevim, kolem toho čtyryapadesát, JV: hm JG: nebo možná později, jak to nevim.
Jarmila_(1925).txt
LČ: mhm a kdy ste vlastně přestala chodit pravidelně do kina? vůbec obecně. JH: do kina? až (.) hm když sem chtěla vidět nějakej film, tak sem se utrhla a letěla sem do kina, no ((smích)) <když sem to chtěla vidět.> protože ee sem se zajímala o kulturu vždycky a a chtěla sem mět taky ten rozhled trochu, no a tak když sem přišel nějakej <za komunistů dobré film, tak sem utikala do kina,> no teď už ne ve stáří, teď já sem chodila i do divadla hodně, jo, protože sem bydlela v Králově Poli jako vdaná, a tam to je blízko, sednete na jedničku a ste v divadle, jo, takže to jako já sem ráda chodila do kina, taky sem si něco pamatuju, ale to vy vás už nezajímá přece. LČ: to potom už ne, (ale) mně spíš šlo o to, jestli až teď ve stáří ste přestala teda chodit do kina? JH: ano ano [ano ano] LČ: [jinak vlastně] ste ste snažila celý [život]. JH: [ano] můžu říct, že tak kolem té sedumdesátky. LČ: mhm JH: mně už je štyřiaosmudesát, že.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a je jaké jiné třeba koníčky ste měla krom toho, že ste chodila do [kina]? JH: [čtení] (.) knihy LČ: [a] JH: [knihy] milovala sem knihy a celé život, podívejte se, sem se vrhla na historii. LČ: a třeba divadla nebo tancování, JH: no to tancování to sem tancovala ráda, jo, ale jenomže když máte rodinu a máte děti, tak vás na to tancování moc nezbyde čas ani peníze. LČ: ale v té době vlastně JH: (když) svobodná, když sem byla? LČ: no
Jarmila_(1925).txt
LČ: takže ste si většinou četla a to kino bylo spíš vlastně dalším rozptýlením, nebo co ste vlastně jinak se jak ste se jinak bavila? JH: no tak ee já vám řikám ee kino kino už bylo víc tak jako jinak se žilo, to se nedá vykládat dneska. dneska je všeho a pf se uplně už za toho ee za těch komunistů bylo plno kin a plno filmů. všelijakých, i když ruskejch třeba, ale sem tam sem pustili taky nějaké dobré film hm tak já nevím, co bych vám ještě řekla.
Jarmila_(1925).txt
LG: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? JH: no (..) ( ) brzo se nehrálo, protože bylo všechno roztřískaný
Borivoj_(1927).txt
LH: já spíš myslím, do kdy ee do kterého roku ste třeba nějak pravidelněji chodil do kina, jestli třeba ještě před deseti lety, před pěti lety, nebo jestli stále ještě třeba [chodíte?] BH: [né, ne,] ne teď teď už ne. no mohu říct, do těch padesátých let, pak už začala televize, tak už... LH: ehm. BH: u- už prostě to kv- eem to kino pominulo.
Borivoj_(1927).txt
LH: (..) ehm. a vzpomenete si po osvobození ee na ňákou návštěvu kina? BH: hm (...) no zase sem je navštěvoval, ale ne tak často, dá se říct už (..), že. LH: [co...] BH: [to] to už potom v těch vosmnácti, v těch vosmnácti letech k to to bylo něco jinýho. byla eufórie, byli sme osvobození. LH: hm BH: no tak byly jiný, daleko jiný zájmy jak jak kino. LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé se chovali jinak [u filmů...] BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede. LH: [ehm.] BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.
Marie_(1915).txt
a potom em až už sem byla starší, tak sem nesnášela blízkost jiných lidí. dodneška to nesnáším. takže vím, že na Emu Destinovou ((Ema Destinová)) sem šla až do Jundrova do takového moderního kina ((pravděpodobně kino Světozor)), kde byly daleko od sebe ty židle, LS: hm MH: a em to prostředí bylo takové (.) poprvé a naposledy sem tam byla. LS: hm MH: a moc sem toho nenakinařila, em jediná kina, jediné filmy, které sem navštívila víckrát, bylo po válce hry lásky šalebné ((Hry lásky šálivé)) s Kopeckým ((Miloš Kopecký)), turzanovovou. ((Božidara Turzonová))
Marie_(1915).txt
MH: po válce, no poslední rok už ne, protože sme byli vybombardovaní, tak po válce sme se přestěhovali a em neměla sem čas ani. LS: hm MH: já sem byla tak zapřažená [ve škole,] LS: [hm, jasný.] MH: zahrada tam byla na krku, a em prostě to nešlo.
Marie_(1915).txt
LS: hm a ještě bych se zeptal, v podstatě tu samou otázku, ale v souvislosti se školami, když ste chodila do školy, tak jaký byl postoj školy nebo učitelů k filmu a ke kinům. MH: ee em em em vo tom se moc nemluvilo, abych pravdu řekla. LS: hm MH: jo? my, učila sem adoptivního syna paní Kurandové, a ee se školou sme do kina nechodili. měli sme předplatné na operu, pro děti bylo pět kin, (teda) pět představení, zásluhou profesorky ( ), to bylo velmi dobrý, páč vychovávali hudebně obecenstvo. ale do kina sme nechodili, protože děti chodily samy. LS: hm MH: a se svými rodiči. LS: hm MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), LS: hm MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to bylo velice aktuelní.
Marie_(1915).txt
a ji- po válce sme byli vybombardovaní, přestěhovali sme se, a pak už sem měla ve škole takovou zátěž, a em LS: hm MH: když em ee když eště sem při tom dostudovávala, že, tak to, to byly kurzy em na té univerzitě v sobotu, a esli v pátek, to už vám dneska nepovím. ale chodí- a v neděli s- byly ty exkurze některé, ty biologické. to to byl zápřah jako hrom.
Marie_(1915).txt
jak sem vám řekla, já v pozdějších letech už sem, já sem třeba bydlela sedum roků v Králově Poli, a pro mě bylo jen to kino em em Besední dům byl, (je tam). LS: hm hm MH: do toho druhého ((pravděpodobně kino Union)) sem nechodila. nevím proč, ale nelíbilo se mně tam. a ve městě sem chodila právě k tomu Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)), do té Jalty ((Jalta)), a někdy do toho Kapitolu ((Kapitol)), jinam celkem, LS: hm MH: ne. ani na tom náměstí ((náměstí Svobody, kino Úderka)), tam sem byla asi jednou nebo dvakrát, já em já sem nekinařila. pokud bylo divadlo, pro mě bylo divadlo. LS: hm MH: i jako studentka. na operu na stání, a prostě, a koncerty teda. filharmonie brněnská, ještě když hrála na (stadiu), z bídy, protože neměli kde hrát, že, a em to bylo, to byla, LS: hm MH: to bylo, co mě lákalo.
Marie_(1915).txt
a potom em tak hodně později po válce, no pak bylo údobí, kdy neex- nebyl čas na kino. což já, když sem vyšetřila večer, tak sem šla do divadla, ale rozhodně ne do kina. a em v pozdějších letech sem nesnášela blízkost těch lidí, LS: hm MH: jo? ten, ten dotyk s těmi sousedy, to mně dodneška vadí.
Marie_(1915).txt
MH: no třeba to em velmi hezký interiér byl tam u toho Tomáška ((kostel sv. Tomáše)) v té Jaltě ((Jalta)). LS: a [to už bylo] MH: [to s-] LS: ale po válce. MH: to už bylo po válce.
Marie_(1915).txt
no a potom po válce myslím taky, ale jak vám říkám, já sem na kino neměla čas, a nebylo to, nebyla to priorita pro mě.
Marie_(1915).txt
že. to byly jiný starosti než se jít do kina. LS: hm MH: neexistovalo.
Miroslav_(1923).txt
JV: bych se zeptala na to e kdy pro vás skončila pravidelná návštěva kina? MJ: no v já trvale chodím, JV: mhm MJ: do kina, hlavně teď a hlavně chodím do Kina Art, nebo skala ((Scala)), to sou ty filmy, kde ee sou podle mýho názoru kvalitní, to neni (.) ta masová <bych řekl> ee média, ty filmy, který e sou vz- mu- musí mít vzrušení a ee no prostě e to nejní em žádnej bulvár nebo tak bych to řekl, to sou opravdu filmy, kde je jenom několik diváků, to je dotovaný městem JV: mhm MJ: a sou to vopravdu psychologický a e kvalitní e filmy, které mně velice sedí. já kromě toho sou to většinou zahraniční,
Miroslav_(1923).txt
teda u nás byl pokuď si vzpomínám velice pěknej film ee Máj, ten Máchův ((Karel Hynek Mácha)) Máj, jo JV: mhm MJ: to byl film, kterej stál za to vidět. no tak se ta mládež nejednou směje. už scény, kde von udělá ňákou věc, která vůbec k není k smíchu, oni čekají na zábavu, no ne, tak to bychom mohli mluvit o generačních problémech, to
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm, dobře á vzpomínáte si na svojí první návštěvu kina po osvobození? MJ: (..) no asi jo, ale to byly ty týdeníky jak e pokud k nám začaly chodit ze západu a taky ty ty naši jak jak se osvobozuje, pokud to bylo v kinech, tak to sme chodili, samozřejmě, protože em vono ten film neskončil e fronta se táhla, že jo, to trvalo než tu republiku přešli a hnedka potom (.) jak odešli, tak e začaly tak filmy byly vo e v- úplně opačný, že jo, no ale pak to sme zjistili, že to je vše ee ee sovětský filmy, no tehdy byla sovětská, ne ruská, že jo, JV: mhm MJ: no tak ty byly propagace zase obráceně, že jo, to na se nám začalo lézt kr- krkem, to sme poznali, že to je jiný než to bylo ve skutečnosti. JV: mhm MJ: ale to nějak moc nás neovlivňovalo, tak sme prostě nešli do kina na ruský filmy e sme teda nikdy nechodili. to ne to. JV: mhm á po tom osvobození v tom kině, změnila se ňák ta atmosféra? MJ: no jistě. JV: j- ja- jak byste jí poslal. tu atmosféru, jaká byla atmosféra po tom osvobození. MJ: no (byla) atmosféra všady radostná, [no]. JV: [a] projevovalo se to teda i v tom kině? MJ: no tak ee týdeníky byly, najednou německý všechno bylo pryč a všechno bylo český, že jo. JV: mhm MJ: takže to byla radostná nálada, ovšem když člověk přijde do kina, tak se dívá na kino a pak vodejde, to během kina to to tu tu radost má člověk v sobě, ale během kina to neprojevuje. JV: mhm dobře takže s- MJ: to spíš na ňákejch těch věřejných e srazech nebo průvodech a nebo em to byla radostná atmosféra celkově, ale když už člověk de do kina, tak de kvůli filmu.
Jiri_(1922).txt
LČ: a jak jaké, vlastně o tom jsme se bavili, o těch povoláních, a kdy ste přestal vůbec chodit do kina? jako ve svém životě? JH: kdy sem přestal chodit do kina? no chodím pořád, chodil sem, dokuď mohu chodit, teď už nechodím teda, ale až do stáří.
Zofie_(1925).txt
tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym JV: mhm ŽH: sem tam do kina na tom sta- na Starém Brně bylo jedno kino, na Hybešové ulici bylo kino ((Mír)), kde sem taky byla XX: na Starém Brně tomu říkali blechárna ((smích)) ŽH: no ano na Starém Brně tomu říkali blechárna (.) ale to už sem moc do kin n- nechodila. JV: takže vlastně jak em po tom roce šedesát dva ste ještě občas zašla, ale pak už teda ŽH: to nebylo pravidelně JV: mhm mhm mhm, a to bylo, protože ste teda byla vytížená ee v domácnosti, nebo že ste se musela starat o dítě a ŽH: ano
Zofie_(1925).txt
JV: á em dobře a takže s- říkala ste, že ste nejčastěji navštěvovala Jaltu ((Jalta)) ŽH: Jaltu ((Jalta)), ale potom, teď si vzpomínám, po tom dvaapadesátém roce, když už ee sem měla i to dítě, tak sestra bydlela na Hybešové, tak sme občas ho dali a na Hybešové ulici bylo taky kino Mír myslím, že se menovalo, dneska je to XX: dneska tam je nějakej podnik. ŽH: ee Ponrepo nebo co je tam něj[akého] XX: [né] dnes to už néni ŽH: né XX: dneska tam je ňákej podnik, to už neni kino. ŽH: to neni kino, ano, je to ňáká ka- já nevim co to je za podnik Ponrepo. co [tam se] JV: [(tam se)] ŽH: pořádají výstavy taky ňáká, ale já sem dovnitř nevešla nikdy, tak tam sme taky chodili [potom]
Zofie_(1925).txt
ŽH: v tom šedesátým roce, když už sme chodili tady na tu, si vzpomínám, sem si vzpomněla teda na tu Hybešovu ulici do toho kina Mír, myslím že se to menovalo, tak to už potom sme chodili výhradně na český filmy, já sem JV: mhm ŽH: e vzpomínám si, že byly hudební filmy d- Durbinová ((Deanna Durbin)) nebo já nevim, jak se menovaly, právě ta kamarádka, ta bude sdílnější k tomu (.) ale na český, výhradně na český filmy sme chodili.
Zofie_(1925).txt
ŽH: jo to, nebyl to kino Čas? XX: ne [ten byl u nádraží] ŽH: [nebo to se menovala] (Candra?) XX: ten byl u nádraží ŽH: jo tam sem potom chodila se svým ee dítětem, <no a to byly> takový em nekonečný filmy. XX: neustálej provoz ŽH: tam se mohlo přijít kdy chtělo a vodejít [kdy chtělo] XX: [za za] války se to menovalo OP, one pauze ((Ohne Pause)) ((smích)) ŽH: tak to nevím, to nemůžu říct, to sem, ale jo [tak tam sem taky taky chodila]
Zofie_(1925).txt
ŽH: [v tej Jaltě ((Jalta))] mám dojem, že tam i dopoledne, nevím, jestli to bylo už před tím rokem třicet devět JV: hm ŽH: pak tam byl i dopoledne ee Strýček Jedlička, ale to už myslím bylo až v v pozdějších letech, JV: mhm ŽH: že tam byla taková představení dopoledne pro děti. ale nevzpomínám si, v kterým to bylo roce, to bylo stále v té Jaltě ((Jalta)) XX: to to muselo být po až po válce, protože Strýček Jedlička hrál Madla zpívá Evropě ŽH: možná no XX: a to bylo to bylo ňák ve štyrycátým roce [natočené] ŽH: [to já už si] XX: a to byl ještě malej kluk. ŽH: moc nevzpomínám, no.
Zofie_(1925).txt
JV: (.) em a taková otázka em jestli si vůbec jako vzpomenete, co vlastně tenkrát v tomhle věku raném pro vás ee znamenalo, pro vás znamenal dobrý film ee em jestli můžete to ňák tak popsat ŽH: určitě si vzpomínám, že byly filmy, Svědomí se to menovalo JV: mhm ŽH: jak e to byl náš český film, ale já už tu paměť mi taky vynechává, em to to vím, že mě to dlouho, ee em sem měla v paměti, že on on vlastně jeho hryzalo svědomí, protože tam v tom filmu [zabil dítě] XX: [ne, ten byl natočenej v devěta] devětašedesát- devětaštyrycátým tak. JV: mhm ŽH: je to možný, no. že [zabil dítě a] XX: [po (osnácté-), zabil dítě] ŽH: tajil to, protože byl někde s milenkou na záletech, tak to mně utkvělo, no.
Zofie_(1925).txt
ŽH: takový cyklus a lidé přicházeli a odcházeli, pak bylo eště u nádraží takový kino Čas, to bylo něco podobnýho, ale tam sem chodila až potom se svým dítětem.
Zofie_(1925).txt
JV: (..) a em po osvobození? vzpomenete si, teď vlastně, že jo, byla euforie ee lidi byli šťastní a slavili. tak jak tady v tomhle ee časovém úseku [ste vy vlastně] ŽH: [vůbec sme,] vůbec sme to ne- nebyli, snad se ani nehrálo kina XX: nešel proud nešel proud. ŽH: a nebo nešel proud, [nebo já vim, že já vim, že] XX: [nešel proud a tramvaje nejezdily] ŽH: sem byla dlouho doma
Irena_(1922).txt
LČ: a kdy ste přestala pravidelně chodit do kina, jestli to dokážete nějak [( )] IK: [] no tak myslím až za komunistů sme chodili hodně do kina pochopitelně, takže až až po tom roce osumdesát devět, LČ: aha IK: můžu říct.
Irena_(1922).txt
ebo kino Jadran, tam byl otec teda vedoucím, to bylo kino širokoúhlé první. LČ: ale to bylo až po válce vlastně. IK: ano, ano, a tam sem viděla třeba liz tejlorovou ((Liz Taylor)), no to byla senzace, že, tenkrát Kleopatra.
Irena_(1922).txt
LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli už to byl film barevný nebo černobílý, viděla ste ještě v té době před koncem války ňáké barevné filmy? IK: no myslím že já mám, já vám řeknu barevný film, který se, já si pamatuju s tou liz tejlorovou ((Liz Taylor)) ty širokoúhlý, LČ: no, to už bylo pozdějc. IK: ano ano, ale barevný, věříte že to už vůbec nevim ten přelom kdy kdy ta barva začala, počkejte, tady to bylo ozvučeno, no to nevim.
Irena_(1922).txt
LČ: a že by se v kinech hrály třeba naráz ňáké jiné filmy než předtím? IK: no tak hned přestaly ty žurnály, že, samozřejmě, a em hrály se hlavně veselohry, LČ: hm IK: s Burianem ((Vlasta Burian)) a tím, tak aby prostě ta nálada se všude, všechno se uvolnilo, že, to co se nesmělo, co bylo zakázaný, co pronásledovalo lidi, takže najednou to všecko tak povolilo, a lidi to teda vychutnávali ohromně, a já sem se, Sokol se obnovil, to přes protektorát byl Sokol zakázaný, že, takže em znovu sme otvírali sokolovnu, chodilo se do cvičení, to kino nám zbourali, tak sme čistili cihly, abysme zas postavili to, co bylo zbouraný, to to bylo ohromný období.
Bozena_(1924).txt
JV: ale já myslím spíš v tom pozdějším věku BK: a v pozdějším věku to sme už byly takový skupinky těch známých i s dětima, takže dycky sme si to nějak obstarali hlídání a chodili sme do kina, (šli sme,) protože to bylo blízko.
Bozena_(1924).txt
JV: ale jestli třeba, rozumíte, teď už zřejmě moc nechodíte do kina BK: no teď už se to samozřejmě JV: a právě mě zajímá BK: nemusel- mohla bych chodit do kina, ale když je doma televize, tak to je jasný, [že že už samozřejmě] JV: [takže od té doby třeba] já nevim před deseti patnácti lety už ste spíše doma [u televize a už dáváte přednost] BK: [to spíš ano no no no], ale zase byly školní školní filmy zase se chodilo s dětima, takže se chodilo, no.
Bozena_(1924).txt
JV: [á ee] dejme tomu do toho roku třicet čtyři, do těch deseti let než ste začala vlastně chodit na eee BK: no JV: na měšťanku tak ee tam ste chodila jak často vzpomněla byste si? BK: no ano tak (když) mně bylo třicet čtyři mýho věku? JV: do těch deseti let BK: do dvaceti let, no tak zase to už byly malý malý děti, tak se to tak často nechodilo, to je samozřejmý. JV: a třeba tak jednou za čtrnáct dní BK: tak asi, no
Bozena_(1924).txt
BK: [ne ne ne] no ne tak samozřejmě když se hrály takový ty buditelský filmy JV: mhm BK: že to Žižka ((Jan Žižka)) a takový ty (filmy) že teď je už zase taky promítají takoví ti slavní naši čeští herci, tak to sme samozřejmě všechno brali, protože sme byli všichni takoví [zapálení] JV: [takže vy] ste reagovali [do toho] BK: [ano] všichni sme byli takoví [národnostní] JV: [to vám přišlo,] jakože že že to je to vaše BK: no ano ano
Bozena_(1924).txt
BK: no oblíbený no nejoblíbenější s Vojtem ((Jaroslav Vojta)) je přece to jak jak tam v té pohádce ((Hrátky s čertem)), jak dělal toho loupežníka šarka farka ((Sarka Farka)) JV: mhm BK: tak to je přece nezapomenutelný, že? JV: na tom filmu ste byla taky v kině? BK: určitě JV: jo BK: no několikrát to se chodilo JV: ale to už bylo později, že jo, [to už jsou padesátá léta] BK: [to už je později, no]
Bozena_(1924).txt
JV: hm a ta atmosféra po skončení války byla zřejmě velmi radostná BK: určitě to byla to bylo velké velká JV: myslíte, že to bylo patrné v těch kinech, že diváci byli hluční BK: to už to už ano, to už ano, ale říkám, to už možná byly ty to už všude byly ty televizory doma a to už sme asi se snažili nechodit [spíš do těch divadel]
Bozena_(1924).txt
JV: jestli si vzpomínáte na nějakou návštěvu kina z té doby a jestli to ve vás zanechalo ee ta atmosféra nějaký nějakou vzpomínku z filmu BK: to sme to sme spíš chodívali zase do těch divadel, protože zase blízko nás v tom Dělnickým domě tady buď to se opravovala a my sme chodívali na na operety a to sme spíš [chodívali do divadla]
Milan_(1932).txt
LR: hm dobře. a ještě poslední otázka tady z toho okruhu, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. ML: když začala televize. LR: když začala ML: nebo, vlastně ne, to vám můžu říct hned, to bylo v roce devatenácet padesát osum, kdy sem byl z Brna přeloženej ven. jo, to znamená, to sem byl ee ve vel- u Velkýho Meziříčí potom v Chotěboři. LR: a tam ste do kina už nechodil. ML: to se do kina nechodilo, protože to, tenkrát ty filmy, prosim vás, LR: jo, jasně. ML: a potom už začala televize, no tak to vůbec.
Milan_(1932).txt
LR: hm a bylo naopak v Brně kino, které ste neměl rád, kam ste nechodil? ML: to se nedá říct. no počkejte, po ee po tom po ee v těch padesátejch letech ano. LR: hm to už, o tom se [už nebavíme.] ML: [páč to bylo už] to, to už byl ten, to už v člověku byla averze už tím názvem. LR: hm ML: Moskva, Jalta a tady tohleto to je jak to čpělo tady tím, těma ruskejma těma tak, LR: jasně. ML: to musel bejt skutečně když se tam šlo, tak to musel bejt film kerej, LR: [stál za to.] ML: [jako něco] něco stál za to.
Milan_(1932).txt
a po válce taky nic moc, páč nesmíte zapomenout, že do toho roku devatenácet padesát dva bylo jídlo na lístky. LR: hm v kině se tedy neprodávalo občerstvení. ML: ne.
Milan_(1932).txt
ML: jo, to už, ale to už sem chodil jako na gymnázium a to bylo vlastně, to už bylo po válce, jo,
Milan_(1932).txt
potom, když už sem byl na tom gymnáziu, jo, no tak pochopitelně no tak tam se to, takový ňáký ty budovatelský filmy, no tak to vůbec, to,
Milan_(1932).txt
LR: hm a bylo pro vás důležité, nebo hrálo nějakou roli v které zemi byl daný film natočený? už ste mluvil o těch německých filmech že ty ne, tak jestli ještě, měl ste oblíbené, ML: to vůbec. LR: třeba americké nebo... ML: no podívejte se, tady po tom, po tom roce čtyřicet pět, ještě když to bylo uvolněný, tak tady běžely filmy americký, LR: hm ML: jo, běžely tady filmy, filmy rakouský, LR: hm ML: jo, a to byly prostě někerý filmy, na kerý se dalo jít i víckrát, já nevim, já si vzpomínám, třeba to byl, to bylo myslím, to byl film rakouskej nebo německej to, ten herec se menoval hás ((možná Hans Hass)), ale nebyl to hugo hás ((Hugo Haas)), LR: tak to nevim. ML: hugo hás ((Hugo Haas)) to nebyl, a sice to byla ta, ten děj se odehrával, on byl totiž potapěč, LR: hm ML: a filmoval prostě ten podmořskej, podmořskej život. to. a a nebo se chodilo, já nevim jak voni se ty filmy menovaly, ale to byly filmy, kerý se na- kerý natočila vlastně ten děj se odehrával vlastně, to byla tenkrát ta vídeňská lední reví ((revue)). LR: hm ML: se říkalo Petrova lední ee to byla lední reví ((revue)) režiséra Petra. ((neidentifikováno)) LR: hm ML: jo, tak to byly myslím dva filmy, kde se toto, kde se děj odehrával tady z tohodle toho, tohodle toho prostředí. nebo si pamatuju teď na ty filmy, teď ty názvy si pamatuju taky. Hřmící stáda. to byl americkej film, to se, ten děj se vlastně točil kolem toho, když za války, v Austrálii, ze severní Austrálie stěhovali veškerej ten dobytek a to všechno stěhovali na jih, páč se obávali japonské invaze, jo, LR: hm ML: tak právě jak přes ty, jak přes ty pouště tam prostě s tím dobytkem, šli ten, ty problémy s tou vodou, jo, s tím napájením toho dobytka, byl tenkrát Hřmící stáda, ještě, za hodinu bych si vzpomněl jo? ty názvy. to sou to sou prostě filmy, kerý si pamatuju ještě do dneska. LR: hm ML: a to nehráli to, to nehrála roli nehráli herci. jo, to bylo prostě děj. LR: hm ML: no potom to byly pochopitelně filmy s válečnou tématikou. LR: to vás taky zajímalo. [ale to bylo až po tom roce devatenácet čtyřicet pět.] ML: [gvadalkanal ((Guadalcanal)) a tak dále, jo, to bylo u toho.] to bylo prakticky do toho roku, já nevim, štyrycet osum, čtyrycet devět a potom už byly ty budovatelský, no tak to,
Milan_(1932).txt
ML: a dokonce si vzpomínám na jeden týdeník, na to sme se šli podívat dvakrát až třikrát. LR: hm ML: víte? a sice, to nám ukazovali, jak v Itálii LR: hm ML: prostě dělnická třída bydlí v těch ubohých barácích a tak dále, a my sme si všimli, že vedle, kde byly moderní baráky, byl velkej nápis volte jedna. LR: volte jedna. ML: volte jedna, no jedna to byla komunistická strana. nám to připadalo ňáký povědomý, a víte co sme zjistili? že to bylo filmovaný tady Mezírka. tam jak je dneska ee kontinental ((hotel Continental)). LR: jo, aha ML: páč tam byly, to byla bejvalá dělnická kolonie, to byly nízký baráčky, LR: hm ML: a ta ulička mezi nima, to bylo normálně vydlážděný kamenama takle vyspádovaný doprostřed tekla stružka, LR: hm ML: tam tekl vodpad z těch LR: domů ML: z těch domů, jo, a vedle byly postavený moderní baráky, to byla ta Mášova. LR: hm ML: jo, a tenkrát sme se na to šli podívat i dvakrát až třikrát, abysme si to ověřili. poněvadž nám bylo dost divný, že by v Itálii bylo volte jedna. LR: takže oni natočili ML: ano, to byl ten, to bylo, to se jim hrozně hodilo, jo, protože to byly moderní baráky a vedle toho byly takzvaný, no dalo by se říct slams ((slums)). LR: hm ML: jo, a to sme potom zjistili teda kde to je, jo že je to teda, že je to Mezírka. LR: hm a to bylo asi v jakém roce, vzpomínáte si? ML: štyrycet devět, padesát. LR: aha to už bylo, hm, to je zajímavé.
Milan_(1932).txt
LR: hm a vzpomínáte si na své první návštěvy kina po osvobození? [na atmosféru.] ML: [no pochopitelně,] jéžiš panenko marja, to vám řeknu hned. kino Kapitol, LR: hm ML: jo? kino Kapitol, teď mluvím jako vodborník geolog. LR: ((smích)) ML: je postavený na vodě. LR: jo. ML: a tam se musí čerpat voda. jo, i teď, jo, aby nedocházelo prostě k zaplavení toho ee toho suterénu. a pochopitelně na jaře čtyřicet pět se voda nečerpala, LR: hm ML: takže prvních pět sedadel v kině Kapitol bylo zaplavenejch. no teda né ty sedadla, ale zkrátka a dobře ee dalo by se tam sedět jedině v gumákách. LR: <jasně> ML: jo, LR: <podlaha> ML: a promítal se tam, promítaly se tam ruský válečný filmy. no vesměs to byly z toho, em týdeníky z fronty. LR: hm ML: jo, takže na to si vzpomínám, páč tam sme chodili. jo a vim že teda prvních pět sedadel to bylo jako em nedostupných. LR: hm a chování těch lidí bylo jiné? ML: no pochopitelně, no tak prosim vás tenkrát to bylo Rusové nás vosvobodili, tenkrát sme ještě nic nevěděli vo ňákým komunismu nebo něco. LR: hm a vzpomínáte si, jak se třeba jak ty lidi reagovali v tom kině? ML: no tak jako normálně, ne že by tleskali nebo něco, ale zkrátka a dobře to, prostě Němci dostávali na frak, na to, jo, ukazovali to, na tom to byly, byly to záběry, my sme, no pochopitelně takový frontový ty, záběry, to sme neviděli, protože sme viděli jenom prostě německý, jo, Německo vítězí na všech frontách, jo, to bylo všude napsaný, jo a tyhlety hesla, tam sme viděli samou německou armádu, kerá vítězí a najednou sme prostě viděli Rusy jak bojujou to jak bojujou s něm- tam dokonce byly ty, byly tam záběry z toho, ze západní fronty, LR: hm ML: jo, a no tak, to bylo to, protože jinak, jinak potom, až začaly, a to potom začaly, ale tady ty brněnský, ty brněnský kina se dost brzo potom em potom em po konci války se daly do provozu. já mám takovej dojem, že po prázdninách už to běželo, v plný parádě. jo a pochopitelně se promítaly ty, promítaly se, se prvorepublikový filmy, no a potom se začaly promítat i ty filmy, kerý se natočily za protektorátu, ale nejdřív z toho museli vymazat ty německý, ty německý titulky. LR: hm a americký filmy se promítaly? ML: ano.
Libuse_(1924).txt
MB: takže dá dá se nějak říct ee jak často ste teda pak do toho kina chodila zhruba. LM: no tak potom potom až, tak to sem už potom začala eště s děckama, když už e se svými dětmi em tak to sme chodili, protože to sme bydleli s tom Králově Poli, tak to sme chodili do Jadranu ((Jadran)), v Jadranu z- znáte Královo Pole?, neznáte těžko, že MB: trošku LM: ale no no tak ee tak tam byl e kino Jadran, teďka sou tam myslím ti, já nevím co tam em dolů to se šlo pod zem, ale je to v tom e proti proti Husitské, vedle jak je (žouželka), jak je to v ní tak tak ňáký, teď sou tam Vietnamci nebo já nevim ňáké hadry sou tam tam sou všade hadry, že jo. tak e tak tam byl kino kino Jadran, dobrý. potom dokonce, dokonce, jak se menoval ten ten film, létající klipr ((Létající Clipper)), říká vám to něco, ten název? MB: ne LM: to byl barevný film a oni to měli širokoúhlý, tak to byly takové, lidi tam vykřikovali, protože byly mnohé záběry, že ste měla dojem, že na vás jede teda, letí letadlo na vás přímo a tak- takhle em tak no to no potom ani nevím, proč jak to bylo e z- bylo zrušené, protože pak už sem se dá říct jako do kina moc nechodila. protože ee čas, jednak sem byla zaměstnaná, jednak sem měla velkou rodinu ee jednak se muselo šetřit a když tak se ch- tak sme měli ee permanentky a (abonentky) na koncert a já do divadla.
Libuse_(1924).txt
no a potom už e se známostí a s mužem. ((smích))
Libuse_(1924).txt
MB: mhm. pamatujete si třeba na ee první návštěvy kina po osvoze- osvobození? jaká byla třeba atmosféra. LM: no tak to víte že jo. euforie byla velká a že se všechno tak jako volně ee rozběhlo. na čem sme byli, to si teda opravdu ne- nepamatuju, protože em sem měla, potom sem měla ty děcka, tak to už samozřejmě už na to čas čas nebyl, ale ne- nepamatuju se. to to si nedovedu uvědomit nějak. MB: mhm a nějak obecně, jakoby v těch kinech ee jestli to bylo nějak znát, [nějaká ta změna] LM: [ne], ne MB: ne, mhm LM: nevím, protože em sem se spíš poutala na ty, na to divadlo nebo koncerty. MB: mhm, jasně. LM: které byly pořád plné. to nebylo, to bylo opravdu, divadlo bylo nabité a stadion e em dřív byly, než se postavilo nové divadlo, protože ty koncerty tam byly stále, na na jedničce, na Sokole Sokol jedna ((Sokol I.)), na stadioně na na Kounicové, tak ee to bylo plné. to byly přístavky plné, ono to mělo uličku uprostřed, ale přístavky a plné a galerie a em prostě em bych řekla, že Brno, hluboce kulturní, kulturní město.
Libuse_(1924).txt
LM: [kolem, kolem, kolem těch] kolem těch filmů, no myslím, že sme to tak vlastně vlastně vy- vyčerpaly, protože em je je fakt, že jak potom má člověk děti a chce z nich něco mět, tak už na to nezbylo tolik tolik času a protože my sme chodili na ty koncerty a i děti sme brali, jo, ty byly přesně poučení, jak se mají chovat, všecko, takže přečkaly koncerty a e pak přišly do puberty tak mi to pomalu vyčítaly, to víte, jak začne být takový ten ee rozvíjející se rozum, takže ((smích)) toto a a až zestárly, říkaly, no to bylo úžasné.
Svatava_(1924).txt
LS: a když byste teda měla říct, kdy ste teda přestala chodit pravidelně do toho kina? kdy to asi tak zhruba bylo? SM: e no e to sem asi nikdy nepřestala. LS: nikdy ste nepřestala. SM: já já su pořád ((smích)) LS: ((smích)) SM: <(jaksi) fil- filmová fanouš- fanoušek, teda fanynka>
Svatava_(1924).txt
a em takže em já sem no a když sem se pak vdala, no tak no jak se mně narodila dcera, tak samozřejmě pak už to [nešlo] LS: [to je jasný]. SM: tak řekněme do těchto roků, no LS: mhm SM: až až se mně narodila dcera, tak ale pořád teda sem dodneška zůstala <fanynkou a> a když em se tady dávaly z- už je to teda všecko zopakovaný, ale opakovali všecky ty český filmy, ty starý, že LS: filmy pro [pamětníky mhm] SM: [tak sem si] po- ano filmy pro pamětníky, tak sem se vždycky na to nezapomněla dívat, abych si todleto všecko osvěžila ((smích)).
Svatava_(1924).txt
by mě to zvlášť em vím, že sem si to uvědomovala, totiž ta ten interiér té skaly ((Scala)) se jednou vylepšil LS: aha SM: během té doby, co sem tam chodívala a a vím, že sem tím jako byla příjemně překvapená, to už nevím s kym sem tam byla, jestli už s manželem nebo ještě s těma holkama e takže sme se aj o tom bavili a že je to tam jako pěkný, že se to tam vylepšilo a LS: a to bylo až po válce teda? SM: to bylo zřejmě po válce, (páč) vdávala sem se po válce, ano.
Svatava_(1924).txt
LS: a ještě pokuď se nepletu tam byly i týdeníky. před těmi filmy. SM: ano. ano. týdeníky samozřejmě. byly. a to byly v té ávii ((Avia)) aj tam tam, dokonce čili v každým k- to zřejmě a pač ávia ((Avia)) bylo jedno takový z předměstských kin. a bylo sice hezký, vybavený em měli tam taky tu oponu, to vim, že tam ee z- rozhrnovali a zahrnovali ale em ano ty týdeníky byly i tam teda. takže všady a em ty týdeníky, protože za války to byly válečný LS: no. SM: týdeníky, že. LS: no. SM: e za komunistů to bylo komunistický. takže em to mě jako vůbec nebavilo. tak sem si říkala, no ale protože to bylo součást, člověk se musel na to podívat, jestli že chtěl vidět film hlavní, že, takže LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina? SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té řadě potom, LS: mhm jasně. SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no. protože voni z kraje byly ee jak říkám e tak e to e jak ee za Německa tak za komunistů byly ty jejich tendenční, ale potom tam se dycky vobjevilo nakonec něco aj zamí- zajímavýho ee co se člověk na to třeba rád podíval, no.
Svatava_(1924).txt
LS: tak a ještě je tady otázka ee jestli si vzpomínáte na první návštěvy kina po po po osvobození a na jejich atmosféru? SM: (...) no tak určitě to byly (.) hlavně teda ale ty týdeníky teď zase byly. protože tam se nám třeba pražská revoluce že jo o tom tady my sme moc nevěděli. nebo sme to neprožili. televize nebyla, <aby se nám to ukázalo někde>. čili chodili sme hlavně na týdeníky, abychom teda se dověděli ee jak to tam vlastně bylo a teď se ukazovali samozřejmě aj ti postižení, co byli že co em co byli popravení a tak, takže t- tam sme se teprve e o všem pravdivě dovídali z těchto týdeníků, no. ovšem to bylo to to tak pravdivý bylo myslím tři roky vod toho pět a LS: no [no no no]. SM: [do osmaštyrycátýho] a potom se to tak převrátilo, <že teda> už nás to zase přestalo hned bavit. <ty týdeníky> ((smích)). LS: a jaká byla atmosféra v těch kinech, těsně po tom osvobození? SM: no tak e ta byla dobrá. já sem to určitě teda e asi n- n- zažila v té ávii ((Avia)) protože em sme se zase všichni dávali dohromady, že, Sokol teda a e tak takžé em tam sme to teda všechno prožili, no a tak to sme byli mladí lidi mezi sebou, hned se dělaly ňáký e vytáhly se kroje třeba a udělaly se takový ty, já mám plno fotek z toho a á em to se tancovalo a aj venku na tom sokolským hřišti, co sme tam měli na tam, to bylo jako kluziště v zimě, tak to bylo jako hřiště, no takže, to se teda atmosféra velice změnila. no jenže bohužel to, my už na to máme zas takový e jako špatnější, páč v tom osmaštyrycátým se to tak [převrátilo, že teda], LS: [jasně, no]. SM: bohužel no.
Svatava_(1924).txt
SM: [no já vám řeknu,] ono to víte, v té době bylo takový pro nás em skoro někde jenom jediná možnost ňáké zábavy, protože bylo všecko zakázaný, že. za války i i z kraje za komunistů teda, takže ty k- filmy jedině teda tady byly, kam člověk mohl chodit a em že se pobavil, že uviděl něco jinýho, jiný prostředí, tam často bývaly zvlášť u těch zahraničních filmů, že. taky se dověděl něco vo životě lidí tam, protože do určité doby sme neměli vůbec ponětí, co jak to v Americe vlastně vypadá, že. takže to až potom tam začalo no takže takže, jo. tak sme tak já sem chodila ráda do kina. já sem byla kinovej fanoušek se dá říct a i později. no potom, jak třeba se mně narodila dcera, tak sme nemohli, že, takže sem jako ani nechtěla, ale ale jo dycky sem jako ten em když byl ňákej dobrej film, tak to už se o tom mluvilo, pak už sem byla v zaměstnání, tak tam už se to em co co je dobrý a co není dobrý, takže takže, jo, takže ty filmy já sem, patřila sem mezi filmový fanynky. dá se říct.
Svatava_(1924).txt
SM: Jadran, tam sme taky občas, to bylo Královo Pole, LS: mhm SM: manžel pocházel z Králova Pole, takže sme tam často aj taky když sme byli u jeho rodičů, tak sme si tam třeba šli taky na na ňákej film. em
Miloslava_(1925).txt
no a v pětaštyřicátém roce, to už mimo Brno, tak to sem začla chodit málo a to sem už chodila teda taky do jiných kin, různě se to střídalo, ale to sem chodila většinou v tak, v rámci nějaké schůzky, jo. no a potom, když sme se odstěhovali, tak sme bydleli přes deset let v Kyjově, no a tam sme chodili taky skoro pravidelně. tam bylo v sokolovně kino, potom se tam otevřelo aj letní kino a tam sme chodili taky pravidelně.
Miloslava_(1925).txt
JV: a vy když ste se, když ste se vrátili zpátky z Kyjova do Brna? MM: tak to sme, tak to sme chodívali, to sme se nastěhovali do Králova Pole, já bydlím teď v Králově Poli a tam byly dvě kina, takže sme chodili taky dost často.
Miloslava_(1925).txt
JV: a vy ste říkala, že ste měla hodně ráda tu Moravu ((Morava, dříve Bio Metro)). MM: Moravu ((Morava)) a Jadran. JV: Moravu ((Morava)) a Jadran a Metro. MM: no to Metro, to bylo ještě tam Morava a Jadran, tam sme chodívali, tam sem chodívala až teda když sme se pak přestěhovali do toho Králova Pole po roce sedmdesát.
Miloslava_(1925).txt
MM: no, no já sem potom už teda do toho kina chodila málo, protože sem taky potom byla mimo Brno zaměstnaná tak sem jenom sem dojížděla, no,
Miloslava_(1925).txt
tady to tancování, a to sem milovala, to začlo v pětačtyřicátým roce. JV: po válce. MM: to bylo pak vš-, ano, to bylo všude. všude tak ty taneční kavárny, plesy a zábavy, dneska to už není nic.
Miloslava_(1925).txt
JV: jo ještě jedna věc, byla ste někdy přítomna promítání filmu v domácnosti, třeba u nějaké vaší kamarádky, že by třeba tatínek její měl doma promítačku a pouštěl vám. MM: no to, ale jakých filmů? takových těch domácích. JV: může být. MM: no ano, ano. JV: [většinou samozřejmě domácí.] MM: [ano, ano, ano] takových těch a to sme taky měli. JV: taky ste měli doma. MM: ano, ano, to taky sme měli. JV: a často ste se na to dívali jako rodina, sešli ste se? MM: no, tak moc často ne, no většinou to bývaly ňáký dovolený nebo něco takovýho a to když sme se sešli, tak sme se na to dívali, ale že bysme si to nějak pořád promítali, to ne. JV: takže to pro vás nebylo něco exotického, brala ste to spíš jako normální věc. MM: ano, ano. JV: s tím, že to měly i ostatní rodiny. MM: no, no. JV: a co se týče těch rodinných filmů, viděla ste i nějaký jako fikční filmy, třeba pohádku nějakou kreslenou nebo MM: ne, to sem, to sem neviděla, ale viděla sem filmy, kde jako to, to tehdy se domluvila skupina nás, to bylo myslím v tom Kyjově, a to jako že sme si vymysleli vopravdu děj, jako takový něco krátkýho a teď sme to skutečně zahráli a zfilmovali sme to a pak sme se na to dívali. JV: a to už ste byla starší, to vám MM: tak to už sem byla dávno dospělá. JV: to už ste byla vdaná. MM: ano. to sme se tehdy vo to vopravdu pokusili a bylo to vopravdu zajímavý. JV: máte ten film ještě? MM: ne, ne ((smích)) JV: nevíte kde skončil. MM: <ne, to vůbec nevim> sem se ixkrát stěhovala, tak to vůbec nevim.
Miloslava_(1925).txt
JV: když se to zlomilo. hm vzpomínáte si na první návštěvy těsně po okupaci? po konci války? na tu situaci, na tu atmosféru, euforie ňáká, nejen na ulicích, ale i třeba během toho sledování filmu? MM: no tak všichni, všichni tehdy sme čekali, protože to, ty německý filmy skončily, český prostě za celou tu dobu nic nebylo, no tak sme čekali všichni, no a napřed sem přišly ty anglický filmy, všechno, jo, no tak to sme, to sme byli nadšení tím, dojatí, to bylo něco úplně jinýho.
Ctirad_(1931).txt
em no nebo em zřejmě em ale to už bylo potom po až vlastně po válce, jako filmy který, který velice ovlivnily můj život, to bylo až v roce čtyrycet pět, to když mně bylo těch čtrnáct a byla už jaksi válka pryč, a sem, právě do Studia ((Studio)), přišel film Zasněžená romance. JV: hm CN: to, to byl epochální film myslím pro celou generaci, tím muzikálním teda fantastickým výkonem djůka elingtna ((Duke Ellington))
Ctirad_(1931).txt
a potom teda těsně po válce, když přišly nějaký anglický filmy, a to už mně bylo patnáct, to už mně nebylo možná, a vás zajímá myslím jenom údobí do pětačtyřicátýho roku, takže to pak ty ty robin hůd ((Robin Hood)) a, a myslím Kniha džunglí, dva takový barevně naprosto teda do té doby nepředstavitelný filmy, tak to bylo, to byla událost. ale to nezahrnuje už naši epochu.
Ctirad_(1931).txt
JV: a ještě bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na své první návštěvy kina po osvobození. CN: ano, tak co si z toho vzpomínám, to byl právě ten, ten film em ta em zamilovaná romance ((Zasněžená romance)) se to menovalo, teďka si to, Zasněžená romance, jo. JV: hm CN: jo, ano, tak to jestli to byl ovšem úplně první film po osvobození, to asi ne. asi ne, já myslím, že to dorazilo sem někdy až tak ňák ke konci pětaštyrycátýho roku, možná v šestačtyřicátým. ale em jaksi ta úžasně svobodná atmosféra toho džezovýho ((jazz)) prostředí, to bylo něco zcela epochálního teda to sme, to nám otevřelo teda úplně jiný rozměry, toho prožitku. a na to se dalo jít mnohokrát teda. JV: hm takže to bylo myslíte kvůli té hudbě? nebo... CN: právě kvůli tomu, že to byla hudba džezová ((jazz)), kde teda nebyla ta ta úžasná spoutanost do toho řádu, a formy, ale kde to teda naznačovalo, že to je úžasná improvizace a taková spontaneita, JV: hm CN: a zároveň taky nesentimentální taková radostnost i těch vztahů lásky, a kolektivu, a tak, takže přineslo to něco teda z takovýho ducha, toho nejlepšího, co sme v Americe teda mohli nalézt pro sebe. JV: hm CN: otevření velice svěžího vzduchu, okny proudícího najednou, JV: hm CN: do této ustrnulé země. ale tak to nevím přesně, to možná opravdu bylo až v roce čtyrycet pět, čtyrycet šest. JV: hm dobře a em dalo, dalo by se říct, že se nějak změnila atmosféra, nebo že bylo pocítit v těch kinech, že už je po válce? CN: no to jistě. JV: a jak byste to popsal, jak se to projevovalo. CN: no asi například to předznamenání toho večera tím týdeníkem bylo něco úplně jinýho, do té doby ty týdeníky byly prostě taková povinná látka, politická, a pak byla spontánně přijímaná, samozřejmě zase to byla naivita, protože sme ještě nepostřehli, že už zase letíme do ňáké jiné pasti, že, ale byla to všeobecná jednomyslnost, ještě dlouhou dobu. jo, taková, vona ta atmosféra byla nejenom v kinech, ale i na ulicích, každou chvíli šel nějakej průvod vodněkud se, se vybatolil průvod a šel po Lidický ulici s praporem tam, a jinej zase šel naproti, a tak, čili taková, taková jakási úžasně uvolněná radostná pohoda, a i soudržnost, to v té době v tom pětačtyrycátým roce bylo všude, takže si myslím, že to muselo být i tam, kde sme pak přišli do kina, a nebyl tam ten týdeník, na kterej sme vždycky museli jít teda povinně, protože to patřilo k vál- k vedení války, ale že tam byly naše vlastní, naše informace československý, a světový. JV: a třeba tleskalo se nějakým filmům? CN: ne, to si nepamatuju.
Jiri_(1924).txt
LS: dobře, to uplně stačí, teď bych se vás zeptal, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. JN: kdy skončilo? (..) no to sem... LS: zkuste tak přibližně tipnout rok. JN: no to, to bylo snad v pětaštyrycátým roce. LS: v pětaštyrycátým rocem, potom už jste... JN: pak už sem neměl žádný zájem ani čas, jo. LS: hm, hm. JN: chodil sem do kina, já jenom čím dál to bylo míň, jo,
Jiri_(1924).txt
LS: hm a potom těsně po roce štyrycet pět po osvobození, vzpomínáte si na atmosféru v těch kinech, nebo na vaše zážitky první po tom osvobození. JN: no tak snažili sme se, pamatuju si, že sme se snažili, abysme sehnali nějaký filmy ty ty novější třeba z války a no tak stávalo se třeba, že třeba tam někdo vystoupil a řekl k tomu, jo, em em k tomu průběhu konce tý války a podobně a že jako tam bo- bojovali třeba naši letci a nějaký takový... LS: jo. JN: zmínky, to byly spíš takový dobrovolný vystoupení
Libuse_(1928).txt
to potom, to už až sem měla svoje děti, tak sme měli takovou malou a do toho se dávaly, to sme dělali na stěně, takovou jako plachtu bílou, jo. a zatemnili, jim promítali, ale to byly takový filmy, to se tam nastrčil, to můj muž jim ( )
Libuse_(1928).txt
KH: hm. a vzpomínáte si na první návštěvy kina jakoby po tom osvobození? když se začlo znova jakoby promítat i jiný filmy, jak ste chodila? LN: no to byly stejný, to nebyly žádný, že. ale pak už začaly prostě takový ty komunistický prostě propaganda, jo. to byly ty prostě, úderníci i změnily se taky ty týdeníky, že jo. to bylo, to už otravovalo kde koho, to bylo z fabriky. KH: hm. LN: kolik se vytěžilo, kolik se udělalo, kolik se sklidilo obilí, kolik prostě ee údernic a co za to dostali a to byly pak nový týdeníky, no. ale ty filmy, to už potom, no, jako, na barandově ((Barrandov)) se vlastně točilo pořád. naši herci zůstávali, že, stejní. KH: a dokdy ste tak chodila do toho kina? kdy ste přestala chodit? LN: no, já jsem nepřestala, já jsem s odstupem času vlastně chodila do kina pořád. celý život. KH: hm. LN: i když sem se vdala, i s manželem sme chodili. ne tak často třeba, ale jakmile byl nový film, tak to už sem, prostě, to patřilo, prostě, ee společensky. divadlo a kino patřilo jako KH: hm. LN: ke společenskému životu. jako těch, té střední vrstvy brněnské, no.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm em a takže nevíte tak asi do kdy ste chodil pravidelně. ZP: do toho pětaštyrycátýho roku. od pětaštyrycátýho roku už se to em ta společnost se rozrůz- už zase byly jiný zájmy, jo, vim, že teda třeba na škole, ale to bylo na všech gymnáziích, na všech středních školách se zakládaly takový spolky studentů,
Zdenek_(1927).txt
a už sou teda do kina už pak to nebylo tak často, ale chodili sme dál do biografu, snad jednou až dvakrát za štrnáct dní. JV: ehm, dobře. ZP: po válce. JV: po válce. ZP: to sme byli dost nadržení, protože z té první republiky sme znali americký a západní em filmy, co tady, pak během války se jenom promítaly německý a naše filmy, žádný si nevzpomínám, že by tady byl nějakej jinej film kromě těhletěch dvou ani no francouzský vůbec ne, jak říkám, jenom německý a naše filmy byly. tak sme byli dost tak nadržený, přišly, po té válce, přišly americký filmy em takový ty filmy, kerý propagovaly teda účast ve válce Američanů, že, to bylo těch sedum salivenů ((Pět Sullivanů)) co sem vzpomínal, který je tam napsaný, Bílé útesy doverské a já nevím takový prostě em filmy, který propagovaly prostě aby lidi šli do války nebo aby byli šli do armády. JV: ehm, a jak to na vás působilo ten film, těch sedum salivenů ((Pět Sullivanů))? ZP: ohromně. JV: ono to bylo teda pět salivenů ((Pět Sullivanů)), se to menovalo. ZP: pět? JV: pět, ano. ZP: vidíte, já sem myslel, že sedum. pět salivenů ((Pět Sullivanů)). to byl to velmi jaksi em em takovej em silnej film, kde tam matka ztratí všech těch pět salivenů ((Sullivan)), nakonec i bylo vidět, jak všichni vodcházejí jako do nebe. tak pět salivenů ((Pět Sullivanů)), promiňte, <já sem myslel že sedum>. JV: oni myslim že i měli sestru, právě a tak... ZP: to už si nevzpomínám, přesně na ten děj si už nevzpomínám.
Zdenek_(1927).txt
JV: to jo, no. eh takže ten film vlastně na vás působil em kvůli tomu, že ste taky zažil... ZP: no, působil jaksi optimisti- i když byl smutnej, jo, tak působil tak optimisticky, že sme viděli, že sou lidi, kteří dou za dobrou věc aj dyš maj nasazet život.
Zdenek_(1927).txt
pak už po pětaštyrycátým roce sem chodil se slečnou, že, to už sem byl dospělejší.
Zdenek_(1927).txt
pak nás tam zaujaly, to sem tam taky psal, že semka přišly sovětský filmy, že toho ejznštějna ((Ejzenštějn)) ten em jak se to meno- no... JV: Křižník Potěmkin. ZP: Křižník Potěmkin. to vidim dodneška vidím, jak ten kočárek tam jede po těch schodech v té Oděse. JV: ehm. a proč to na vás takhle působilo ten film? ZP: to byly silný filmy. to bych řekl, to nebyla, myslím že to bylo dost profe- po profesionální stránce prove- a po technické stránce, ale po té technické stránce, to bylo už po válce, jo, po té technické stránce to už to nedosahovalo těch kvalit těch amerických filmů, to byl rozdíl. ty sovětský filmy byly po té technické stránce jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda zaujalo. to s- Ivan Hrozný třeba... JV: hm. ZP: nevim vod koho to je, kdo to zfilmoval. JV: em ježiš teďka, to bych měla vědět... ZP: to nevadí, vidím, jak na něho tam sypou ty zlaťáky jo, dyš to toho svýho syna jak pak nechá zavraždit, to nás jaksi zaujalo. byly silný filmy. to nebyly takový filmy, z kterejch byste šla, votřepala byste se a už by se nevědělo co se tam hrálo. to byly filmy, vo kterejch se uvažovalo, kdy se vzpomínalo na to, že to v člověkovi něco zanechalo. JV: ehm. ZP: a myslíte, že třeba ten em spíš ten děj vás zaujal, nebo teda... ZP: děj. děj. em, tak to technický provedení nebo režii sme nedokázali tehdá nijak ocenit, to sme tomu moc nerozuměli.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře. a vzpomenete si na svoji první návštěvu kina po osvobození? ZP: snad to byl ten ( ) ne. to si nevzpomenu, kerej první film. ale vim, že to byli teda ty saloveni ((Pět Sullivanů)), Bílé útesy doverské, em a ty z těch sovětskejch filmů teda ten Ejzenštějn, ten Křižník Potěmkin, ještě tam byl ně- nějakej Něvský něco bylo, to už si nevzpomenu. JV: Alexandr Něvský. ZP: jak? JV: Alexandr Něvský. ZP: Alexandr Něvský, to bylo myslim něco vod něho film. JV: a eště bych se zeptala, jestli byla nějaká zvláštní atmosféra po tom konci války v kině? ZP: ohromná. em vůbec to nadšení po válce, to už taky si vůbec nedovedete představit, ta svoboda, která zase se nám vobnovila, to byla to bylo ohromný nadšení vůbec mezi lidem, nejenom teda v tom filmu, em to byl ohromná to si vzpomínám, vzpomínám si teda, to bylo nějaký představení bylo v tom kinu em Studio v tom Kinu Art, jak sme tam šli všichni, nevim teda jakej film už se tam promítal, to byla em mladí, staří všichni tam šli s ohromným nadšením... JV: a třeba taky nějaké hlasité projevy u toho filmu byly, nebo... ZP: ne. ne, ne.
Marie_2_(1921).txt
LČ: kdy ste kdy si pamatujete, že byste přestala chodit? to [k tomu se ještě dostaneme] MS: [no, v tom] šestačtyrycátym roce, když přišly děti, to už sme nemohli oba dva chodit, ale pak sem teda chodila do divadla. LČ: jo. MS: (zase.) LČ: ( ) MS: a jenom teda poblíž (domu) teda, ( ) na Lidické jak bylo, tak tam sem chodila do kina.
Marie_2_(1921).txt
LČ: [a chodila] ste do různých kin třeba podle toho, s kým byste šla? nebo se v tomhle (toto)... MS: já potom sem chodila, když byly děti, tak manžel hlídal, sama třeba do Lucerny ((Lucerna)) na Veveří, když něco dávali, nějaký český film, tak sem šla a...
Marie_2_(1921).txt
a taky se stalo ee ty předpremiéry tady e v Metru ((Metro)), tam strýc pouštěl ty filmy, tak sem často chodila, že sem se nemohla dostat třeba večer, (nemohli sme), tak sem šla do té kabiny, kde jako ee on pouštěl a dívala sem se tím (.) okýnkem a litm- ee jak to jako jde já vím kolikrát, že ee ten film začal hořet nebo hmm LČ: a to ste [chodila,] MS: [přetrh-] LČ: protože ste nechtěla platit nebo, že to bylo... MS: ne, že sem mohla kdykoliv. LČ: že takhle, že s- MS: že sem mohla kdykoliv, když sem měla volno. ale jinak my sme měli určený a to sme se já sem se aspoň těšila, nechci mluvit za muže, opravdu do toho do každýho kina sem se těšila. co bude novýho a tak. jak to dopadne a já sem si domýšlela potom. LČ: takže vy ste tam chodila navštěvovat strýce a proto, že ste si mohla jen tak nakouknout na film. MS: no byly děti, už to nešlo a manžel třeba pracoval, tak děcka byly třeba v družině, tak já sem odběhla on pouštěl myslím od tří hodin to bylo, nebo jak to bylo. tak sem (došla z toho jak tam byla), no ale jinak sme si kupovali li-, to byly levný lístky.
Marie_2_(1921).txt
myslím, že po válce pronikaly sem, do toho osmaštyrycátýho roku americký filmy, v té době třeba Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)). a potom to komunisti zakázali. potom sme jenom měli ruský, polský, český a nejvíc německý UFA tam nebo jak se jmenovala tak [tam (byla)] LČ: správně. MS: hodně.
Marie_2_(1921).txt
tady sem byla hned na začátku zaměstnaná, nazpět dom a byla práce. ee tuplovaná práce byla, když byly děti. to neexi- a já sem se v té knihovně dozvěděla u čtenářů ee tam byl babinec v té knihovně, tak u děvčat sem se dozvěděla a tak sme se snažili jako dostat někam. a to bylo takhle a hmm (.) přímo jako od lidí. já si nevzpomínám. možná, že byly myslím plakáty vylepený na sloupech, jestli nebyly? (.) nebo už to mám popletený teď? jak to bylo to Laďa by řekl, ten si to víc pamatuje, ten je mladší. ale potom později, už když byly děcka velký, už chodil nějaké časopis, kde byl na celé měsíc ee přehled kin, divadel a já nevím jak se to jmenovalo.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film byl černobílý nebo barevný? [(ten když ste)] MS: [barevný bylo] moc málo. LČ: [moc.] MS: nějaké zkraje ee byl, po válce, americké, ale jinak my sme měli všechno černobílý. [a byli] LČ: [a pot-] MS: sme spokojení. [(i když)] LČ: [takže ta] barva pro vás hrála [nějakou] MS: [ne] LČ: roli potom [nebo] MS: [ne] ne, to, samozřejmě, že to sme byli zvědaví na tu barvu, já třeba když byla barevná televize, já ji neměla dlouho, tak sem se šla k sousedovi podívat, abych viděla, jak vypadá Národní divadlo v barvách. tak to sem u něho poprvé viděla, no.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a kromě toho kina ste měla nějaké druhy zábavy, kterým ste se věnovala třeba pravidelně, kromě vedle kina prostě třeba? MS: ee divadlo. LČ: [divadlo.] MS: [sem] měla předplatný do divadla, to muž hlídal a já sem měla předplatný do divadla. to sem chodila. LČ: a třeba jiné aktivity myslím třebas i sportovní nebo hmm nebo [turistika nebo] MS: [hmm já sem] sportovní antitalent. LČ: ne, [to vás ( ).] MS: [ne], dřív sem strašně seděli sme na zemi, dívali se na hokejisty, my sme měli mezi prvníma už v šestapadesátým roce televizi. LČ: mhm. MS: [vída-] LČ: [takže] v té za za [té] MS: [a] LČ: války [s vlas- vlastně to byla konkurence s divadlem.] MS: [ale teď e úměrně věkem] vůbec na sport. jo tak někdy když je Olympiáda, tak se dívám, ale už ne, už ne, už ne. LČ: a tehdy tedy ste chodila spíš do divadla do kina, ale jinak vlastně jiná aktivita [to spíš ne-] MS: [jinak ne], jinak sem ža- s dětima do parku, nebo do toho dětskýho, nebo do Radosti ((Radost)) na Bratislavskou do toho LČ: [divadýlka]. MS: [loutkovýho] nebo co tam bylo, tak sem chodila s dětima. a potom jak sem byla zaměstnaná, tak ee, když ste měla náročný zaměstnání, LČ: tak [nebyl ani čas.] MS: [tak ste] byla ráda, že ste přes celý Lužánky donesla nákup dom, uvařila v pět hodin dennodenně se vařilo v pět hodin byla večeře oběd, pak kdo si jako co našel, nebo studená večeře. a už sem byla ráda, že sem. já třeba v té knihovně sem měla náročný zaměstnání. starosti a tak, to mě, jo, potom sme našli zálibu ježdění do Jugoslávie, když sme dostali. LČ: ale to už bylo později vlastně. MS: to bylo od [pětašedesátýho] LČ: [mhm.] MS: roku.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a po osvobození ste nějak z- začla chodit brzo třeba na atmosféru v kinech po [osvobození se-] MS: [na to sme] byli asi zvědaví, to sem chodily ty americký filmy po válce, tak to jo. to sme byli zvědaví a myslím, že se hodně chodilo do kina. LČ: že se hr- začlo právě i [proto,] MS: [mhm.] LČ: že byly ty novinky, [jiný program]. MS: [ano, ano, ano,] ano. že na- ale to bylo asi do osmačtyrycátého roku a pak už to bylo zase [( )] LČ: [a vlastně] jak ste říkala, že ste teda během náletu ste nechodila a dovedla byste nějak si vzpomenout, jes- kdy ste vlastně začla zase chodit? jak brzo třeba po po [skončení války]? MS: [no, tak] hned to nebylo. Brno bylo dost rozbitý a člověk e se aji bál, pumy byly, přes Lužánky byly tam nevybuchlý pumy. Černý Pole taky byly zasažený a ste nevěděla kde co je, tak ee to se nechodilo ani do (zaměstnání) po [válce]. LČ: [mhm.] MS: to bylo všechno jako zavřený.
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně byly děcka, že JV: [mhm] JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..) já sem byla naposledy v kině JV: mhm JJ: to sem už byla (.) ( ), já sem vlastně byla ee v osumaštyryceti už jako (.) vdova to sem potom měla (.) další manželství JV: mhm JJ: jo no a (.) to sem tenkrát (.) man- manžel, co zemřel teď ten druhý JV: mhm JJ: a náš tatínek mě vytáhli mě (poď) pudem do kina (...) my sme šli do kina (.) a přišli sme po sedmi hodinách ráno domů, tak to už konec, šlus! <už s vama v životě do kina nejdu (.) a vod té doby> už sem v kině nebyla, ale tak (.) [možná] JV: [a to bylo jaký rok (todle)] JJ: tak namátkově sem někdy byla v tom Jundrově [se podivat ( )] JV: [jaký jaký byl] vlastně rok, jak ste řikala tady tu příhodu, že ste se vrátila ráno? JJ: to sme byli já nevim to sme byli někdy (.) na ňákým filmu (..) ježiši já si nevzpomenu co už to bylo JV: a kdy to mohlo tak být, v jaké době, kolik vám mohlo být let? JJ: to bylo někdy (..) počkejte v šestapa- někdy v sedumapadesátým JV: mhm JJ: no tak nějak [to mohlo být] JV: [jo jo ke konci] padesátých let dejme tomu JJ: no no tak (.) tak nějak v sedumapadesátým JV: hm JJ: osumapadesátým [roku] JV: [a pak] už vás to moc do toho kine [ne ne]... JJ: [pak] už sem <nešla> (.) pak sem tam někdy JV: [mhm] JJ: [sem] zabrousila, že pudem na něco pěknýho v tym Jundrově, ale tam sem byla myslim ale dvakrát jenom
Jarmila_2_(1925).txt
po válce už potom (.) člověk už tak málo JV: hm JJ: to sem byla většinou doma [(s dětma)]...
Jarmila_2_(1925).txt
JV: byla ňák soběstačná (.) a starší, takže ste měla i volnou ruku... JJ: no (.) no a potom jako po válce už človek měl zas ee jiný starosti JV: mhm JJ: jiný trampoty, že (...) takže
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: a to se hrálo, to vím, že se hrálo aj po válce JV: mhm JJ: protože sem to byl po válce a to sem mně se zdá byla aj v na tom v tom (..) kinu (..) ježiš jak se to tam jmenuje (..) ee to bylo ee na (..) Hybešové JV: mhm JJ: mě se zdá že kino Mír nebo tak nějak JV: mhm JJ: se to jmenovalo (.) na Hybešové to bylo JV: [na Hybešce] JJ: [a to vím,] že to sem viděla aj po válce jako to bylo... to byl taky dobrej film
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: a po válce potom už člověk, (povídám), po válce já už sem tak jako nějak moc do tech kin (.) nepřišla, jo (.) tak ještě tak do toho (.) bych řekla do toho šestapadesátýho, sedumapadesátýho roku (...) ješče ale pak už (.) ee to sem ešče chodila dosť takhle do kina sem tam JV: mhm JJ: ale (.) pak už (.) teda (...)
Jarmila_2_(1925).txt
po válce už zas už začli trošku všelijaký ty zábavy, tak už bylo už ste měl zas jinou zábavu, že, (když) ste nešel do kina tak se šlo (.) někam byla někde nějaká zábava nebo něco JV: [hm] JJ: [že] (.) tak tam už to bylo jinačí zas,
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a třeba (.) krátký film že byl? třeba před tím večerním filmem ještě? JJ: (..) bych řekla, že to spíš až potom JV: hm JJ: až po válce JV: jako předfilm nějaký že [byl (.) potom dávali] JJ: [takže tam mám] dojem, že po válce já sem teda už potom tak šla sem taky do kina že do toho JV: hm JJ: sem kolikrát byla (..) ale tam už spíš byl třeba takovej ňákej krátkej film JV: hm JJ: ee taková (.) bych řekla víc to dělali možná reklamu pro děti nebo tak, jo JV: mhm JJ: ale (.) tam taky už nebyly potom ty týdeníky
Jarmila_2_(1925).txt
JV: hm á e vzpomínáte si na první návštěvy, těsně po osvobození, kina? na tu atmosféru, dobovou? JJ: tak potym, hned po začátku... já nevím no tak my sme (.) teda hned tak nějak někam nechodili, že JV: mhm JJ: protože to (.) [raději] JV: [ale jakmile ste se] tam dostali? JJ: raději člověk byl doma, jo (.) ale tak ee (..) byla taková divná atmosféra, no (.) takový než se to všechno uklidnilo JV: mhm JJ: [že]
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm dobře, a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné navštěvování kina? LS: no (.) myslím že, tak pravidelné tehdy když děti už byly větší a začaly chodit do kina samy. kdy jsem to ale dlouho sme chodili spolu, já sem měla o ně strach, aby se zbytečně někde netoulaly, takže sme chodili na pohádky a, SM: mhm LS: spíš do toho divadla, ale do kina sme chodili jednou týdně pravidelně, protože televize nebyla, SM: mhm LS: nic takového, a děti hodně sportovaly postupem nabývaly více prostě zájmů, napřed chodily do baletu, to pokračovalo, pak chodily do hudební školy na klavír obě a jedna na housle, no cho- pionýr, že, pak lyžovaly, plavat chodily, bruslit chodily, všecko se nedalo dělat závodně, takže musela sem chodit s nimi, něco se občas upustilo, protože to nestačily, no ale měly dost činností, že neměly čas na nějaké che toulání a na nějaké výstřelky. SM: mhm to znamená, vy ste tedy přestala tak pravidelně chodit do kina, když vám vyrostly děti. LS: ano jinak sme spolu chodili, no, ale chodili sme s manželem sme chodili do kina taky. SM: mhm LS: to ehm SM: i potom teda? LS: to byla jediná to, no a pak sme si vzali předplatné do divadla, což teda já bych preferovala, protože odmalička sem chodila do divadla, sice na kašpárka, ale bylo to náš každotýdenní takový prostě zvyk a to byla naše kultura, že. SM: mhm. to znamená, že do ale do toho kina už ste potom nechodili tak často třeba jako to do toho divadla, že? LS: no do divadla myslím tak stejně asi, SM: mhm LS: tak jednou týdně do divadla jednou týdně do kina. SM: takže i když i když ste měla ty starší děti, tak pak ste chodila s manželem do kina? LS: ano ano chodili sme, ano. SM: a potom kdy ste přestala tak chodit do toho kina? LS: no tak přestala, přestala sem chodit, až sem byla v Brně. protože em měla sem postupně obě děti nemocné a byly dost vážně nemocné, takže nejen že sem neměla zájem, pochopitelně, ale spíš do toho divadla pak sme zůstávali u toho divadla, měli sme předplatné a to kino už bylo, no a pak to tak zdražili že to bylo mm bylo dost neúnosné, a v důchodu vůbec nechodím do do kina, protože jenom do divadla, na předplatné.
Libuse_(1929).txt
anebo do toho velkého kina chodili. SM: mhm LS: a spíš později až potom až po válce.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinům? vyjadřovali se učitelé nějak ke kinům nebo? LS: no nevím že by se vyjadřovali, ale eh vím že sme začali chodit se školou, sme začli chodit až po válce. začli chodit. SM: na filmová představení? LS: na filmová předs- samozřejmě do kina. to byly obyčejně jako vybrané filmy, které buď ideově nebo zajímavé pro děti nebo ne- někdy také bylo protože ehm to bylo jakoby za odměnu, na konec školního roku a tak.
Libuse_(1929).txt
ale i mezi rokem a pak v době kdy sem já učila tak sme chodívali nevím tak jednou za čtvrt roku se chodívalo s dětmi, když dávali nějaký film který doporučilo ministerstvo školství zřejmě tak sme na to chodili no a to už to už nebyla taková pohoda, protože to už děti byly mm dost rozjívené a dost neukázněné to bylo to každý ten učitel měl co dělat, aby je udržel vůbec při kázni a v pozornosti, to.
Libuse_(1929).txt
no a na nám- ta Úderka, to bylo na náměstí Svobody, tak tam sem myslím taky jednou dvakrát byla. i i na večerní představení a to už to už asi po po válce pot- ne teda ano po pětačtyřicátém. takže to už bylo volnější to už sem byla v tom učení, takže už sem měla malinko větší volnost, i když naši kontrolovali kdy příjdu domů, že, SM: mhm mhm LS: to bylo správné, no.
Libuse_(1929).txt
a myslím že velmi brzo měli tam tu velkoplošnou mn ne obrazovku ale... SM: širokoúhlé LS: ale širokoúhlý, no to v Králově Poli také začalo to bylo, no ale tak to už to už bylo po válce to to nebylo za války, to určitě ne. SM: mhm LS: to bylo až po válce.
Libuse_(1929).txt
SM: takže se dá říci, že že když ste cho- takže ste chodila jako podle toho, s kým ste šla? do různých kin. LS: no tak až po válce, když sem měla chlapce, se kterým sem začala chodit, eh přítele, tak sme byli několikrát ve městě, ale em ne moc často, já sem nesměla večer do- chodit ven, takže SM: mhm LS: to kino bylo vždycky večer, že, SM: mhm LS: a vracela sem se pozdě potom, takže to nebylo to často a ani pravidelně, to rozhodně ne, když sme chtěli.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a jak ste se obvykle v kině chovala? LS: no tenkrát se eh všichni chovali tiše, to když byl nějaký výstřelek, tak to eh uvaděčka anebo uváděč vyvedl toho kluka nebo holku,
Libuse_(1929).txt
dneska dneska to je jiné. soudím teda, že je to jiné, protože z těch školních představení co sme chodili se třídami, tak to myslím že žádná uvaděčka nezvládla. SM: mhm LS: to jak se chovali, nevím jak to je teďka.
Libuse_(1929).txt
LS: to až po válce, tak to byly třeba některé ty sovětské filmy si vzpomínám, myslím že se to menovalo to bylo také válečný film, ale myslím že se menoval Matka. a to byl to byl film, kde em jako fašistický tank, eh honil malé dítě, po takové pláni a prostě jezdil za ním pořád a chtěl ho přejet, samozřejmě. no to už ani nevím jak to dopadlo, ale tenkrát to byl tak dobře udělaný film, i i ideově i ty výkony byly úžasné, tak tenkrát se tleskalo. SM: mhm LS: aspoň to tento film si pamatuji, že se tleskalo. všichni.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm. ehm a chodila jste někdy do kina bez placení? LS: ne. no, chodila sem do kina bez placení, ale až po válce, kdy v královopolským kině ((Besední dům nebo Union – později Morava))) moje dě- moje jedna teta, byla biletářka, SM: mhm LS: no a tak moje děti i mě tam jakoby propašovala až už se hrálo, tak se objevila někde, anebo nám přistavila židle, protože do kina se chodilo dost, no a děti třeba viděly všechny ty indiánské díly s old četrhendem ((Old Shatterhand)) a vinetúem ((Vinnetou)) tak to byly úplně zamilované do toho, tak já někdy sem se šla také podívat s nimi ale jinak.
Libuse_(1929).txt
barevné začly až po válce aspoň u nás, SM: mhm LS: pokud já si vzpomínám, tak barevný film to bylo to také pěkné, ale mně to nevadilo že ten černobílý. SM: mhm LS: i potom, když už byly barevné a a černobílé tak to nebylo rozhodující.
Libuse_(1929).txt
a eště po válce byly dlouho filmy válečné, tak eh to už sme rozlišovali, jestli je to ruský nebo jiný, ale ty německé filmy, mm oni také už dělali pak filmy protifašistické, ale nějak už sem k nim neměla vztah nějaký takový, zájem vůbec, a myslím že několik let sem neměla vůbec zájem o německou kulturu a to, to v člověku zůstane, protože ten fašismus byl pro nás tak tak krutý
Libuse_(1929).txt
SM: ani si nepamatujete, že by že by někdo z vašich známých... LS: ano, měli to, ale řekla bych až po válce, to už měli eh lidé kamery, to už si filmovali, obyčejně děti. SM: jo LS: já sama když sem měla děti malé, tak sem strašně toužila po tom, abych měla kameru, abych mohla ten jejich vývoj a to to eh co už umí nafilmovat, ale nebyli sme tak to. jednou známí byli tak laskaví že, já sem jim to potom zaplatila, ale ten film sem nikdy neviděla. SM: mhm LS: voni mi pak vysvětlili že se že se to pokazilo nebo co. takže ten film sem nebyla, až potom moje moje děti, to už bylo teda také samozřejmě dávno po válce, když chodily do toho baletu, tak vystupovaly, často, v Ústí nad Labem byl eh říkalo se tomu Innemanovy sady, a původně to bylo majitele zahrada majitele (šichtovky). ten šicht to byl továrník, který vyráběl mýdlo a prací prostředky a takový, takže to prý původně bylo jeho, jestli to po válce dostal nevím zpátky ta rodina, ale tam se vybudoval takový, napřed to byl jenom svah, a pak tam udělali lavičky, tam se vešlo strašně tisíc lidí, protože Ústí nad Labem bylo dost velké město, nebo je a to pódium bylo veliké, přes celou tu šíři toho, takže tam děti jak chodily do baletu, tak nejenom oni ale s kolektivem větším, tam bývaly vystoupení pro děti, říkalo se tomu estrády, no a tydle estrády doplňovaly právě vystoupení těmi vystoupeními dětí, no a moje děti tam <tančily> takový tanec panenky, potom kopélii, no tam prostě eh v kroji dokonce, protože obě měly kyjovský kroj, tak kroj, no a poprosila sem pána, známého, který eh jako říkal že by to stálo nafilmovat ty děti. no jak sem byla šťastná, že mi to nabídl, tak sem mu to zaplatila, on mi je nafilmoval, jenže jak bylo, jak ty pásky byly asi krátké, tak on to potom poslepoval, a je to <k ničemu, protože na tom filmu> je na konci začátek třeba, nenavazují ty tanečky k sobě, protože zřejmě jenom krátký úsek, přesto že to je taky jenom několik minut ten taneček, tak on to nějak nestačil nafilmovat a pak když to sestříhal, tak je to páté přes deváté, a já už to ani se bojím někdy někomu ukázat, <protože to je úplně postavený na hlavu> SM: ((smích)) LS: to by se muselo zase celé rozstříhat, jo, SM: mhm mhm LS: což já samozřejmě zase neumím a nemám na to prostředky, nebo <tsche> je mi to líto, protože ty děti jsou vždycky jenom jednou dětmi, a byla by to památka i pro ně i pro jejich děti, <dneska, že>.
Libuse_(1929).txt
SM: ano, a vzpomínáte si na první návštěvy kina vlastně po osvobození a na tu atmosféru po v těch kinech třeba? LS: jo. no to to byla atmosféra taková eufórie, všichni byli šťastní, že už je no ale začalo to zase válečnými kiny filmy, no a tyto válečné filmy, jo já se omlouvám, já se musím dívat na hodiny, protože mám schůzku potom, SM: už budeme <za chvíli končit>. LS: takže to byla taková opravdu taková eufórie taková přirozená, všichni byli plní žhaví do práce, odklízeli se třeba ten Německý dům, ten byl rozbitý, tak jako děcka eh z té učňovské jako třídy sme také pomáhali odklízet, to byla pro nás jako čest, že můžeme ten Německý dům který stál na Moravském náměstí, možná víte, to byl takový nějaký jako uvnitř byl lusk- luxusní,
Libuse_(1929).txt
LS: no a ty v těch filmech tam byly samé většinou sovětské filmy, a zase válečné, jak Sověti zase vítězí a tak dále, tak to mě vůbec teda nezajímalo, i když sem věděla že to tak teda musí být, no a postupně k nám začly chodit filmy z ciziny. se asi kupovaly, půjčovaly, já nevím, takže postupně začaly filmy a filmy které nebyly do té doby jako povoleny eh u nás promítat, SM: mhm LS: jo pro- Němci je prostě do do nějakých skladů zavřely, takže to už začlo. a můžu vám říct, že po celém Brně, se každý den, ne každý týden ale každý den tancovalo. třeba jak je náměstí u Tomáška, jo před Tomášem před kostelem svatého Tomáše [víte kde je to,] SM: [mhm mhm] LS: tak tam bylo takové náměstíčko, tak tam hrála hudba, tam lidi tancovali, eh (.)
Jarmila_(1931).txt
PS: ee já se ptám taky proto, jestli ee vlastně ta ee záliba v bruslení vy ste chodila [taky ee] JV: [no to víte že jo] PS: jestli to moh- nějak ovlivňovalo výběr nebo preferenci nějakých filmů, protože se objevovaly občas bruslařské [vlastně takové reví] ((revue)) JV: [nó] jenže to ty třeba to bylo až po válce s tou so- soňou [heni ((Sonja Henie)) no] PS: [soňa heni ((Sonja Henie) no] JV: no to byl krásnej film, ale to bylo až po válce (.) PS: takže na ten si vzpomínáte JV: no to víte že jo, no a taky ho už dávali dvakrát i v televizi, to jo ale... PS: no JV: no ale nějaký filmy s ní byly už ve válce, ne tady ten ten ta Zasněžená romance byla až po válce,
Jarmila_(1931).txt
ale až ta zasněžená roma- romance ((Zasněžená romance)) tady potom teprve to tak jako, a ještě potom měli nějaký nějakej krásnej film krasobruslařskej ty Rakušani, PS: Rakušani, no JV: to tady taky bylo ale teďka PS: jaro [na ledě] ((Jaro na ledě)) JV: [Jaro na] ledě, no a to byl taky hezkej film, no takže to bylo až po válce, ale i ve válce se to krasobruslení... PS: tam hrála eva pavlík ((Eva Pawlik)) já nevím jestli [to tehdy tady bylo známé] JV: [ano ano ano] to bylo známý méno ano PS: takže ste o ní věděli JV: no ano PS: že to byla myslím Rakušanka, že jo, ee [mám dojem ale zna- znalo se vědělo se o ní, jo?] JV: [nevím asi jo, no tak tam je těch] českejch men v té Vídni tolik, že prostě ee (.)
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a jaká byla atmosféra na těch dětských představeních? JV: no tam bylo dycky hodně děcek, no ale a to víte živo všecko (děcka škol- spíš školní), no ale vím, že to bylo aji když náš Pavel, ten je třiapadesátej ročník narození a Pavlík tam taky chodíval ještě na nějaký dětský představení, PS: v těch [Řečkovicích] JV: [to sem bydlela] ne já to sme bydleli to už sem byla vdaná a to sme byli bydleli v Králově Poli u sokolovny. PS: aha ony se dělaly ještě v padesátých letech ještě nedělní [odpolední představení, no] JV: [no takže ten taky chodíval], to si pamatuju.
Jarmila_(1931).txt
PS: no to je pravda, tady byla asi třetina třetina Němců ee to kino Central na náměstí na to si vzpomínáte? to byl... JV: to ude- vono se to [menovalo potom Úderka] PS: [potom Úderka] ano JV: no to si pamatuju, protože tam byl ještě ten hříbek tak tam sme mívali [rande] PS: [ee jo] JV: že vždycky tam člověk mohl stát trošku pod i když pršelo, že, pod pod tím hříbkem a tam se promítalo tak to si pamatuju. PS: tam se promítalo i do ulice, že jo [tam se stávalo...] JV: [no ano] ano no
Jarmila_(1931).txt
JV: (byla) docela dobrý celkem se dá říct přírodní kino v přírodě si vám někdo zmínil o něm nebo ne? PS: no ale kdy v kterém období? JV: no už teďka v pos- [teď už teda] PS: [já vím] že potom hrála eee na přehradě hrávala maringotka, jo, až dál do roku [po válce v šedesátých letech] JV: [no no no] kousek jak se de k sokoláku, tak na té výspě tak tam bylo takový letní kino ((Letní kino Stadion)), ale to už bylo až taky až hodně po válce. PS: no JV: tak kolem osumdesátejch let [nějak, no] PS: [jo až takhle] no to vím že tam hrávalo už už i v šedesátých letech [tam byla maringotka, jo] JV: [no a na stadionu sokolským] bývalo taky letní PS: no tam bylo... JV: no a teďka nám tady nedá spát to kino Na dobráku ((Letní kino Na Dobráku)), tam bych tam bych někdy hodila nějakej, no sice je to jen o víkendu, ale pokud člověk není zrovna někde pryč, tak to je hroznej rambajs, tady se to nese, jo, vod toho, no možná no teďka nám to ten jejich vnuk ještě taky zvýrazňuje ta stavba těch <tunelů, takže to je ještě na dlouho tady>.
Jarmila_(1931).txt
já nevím, ale zažila sem to už hodně hodně tak v šedesátých v semdesátých letech, to už sem lezla s Dinou Štěrbovou a byly sme u ní na chalupě e v tomhle e jak se to menuje vod Jeseníků? takový krásný kino krá- krásný městečko. mně to vypadlo z hlavy PS: (tak že to nevadí, no) JV: no ale byly sme tam, byly sme tam na filmy pro pamětníky a a dávali tam e h- ten pernej den ((Perný den)) s těma PS: bítls ((Beatles)) JV: s s bítlsama ((Beatles)) no a na tom v tom kině ee byla třikrát přestávka pořád [přetáčeli] PS: [no protože to] JV: no ale to už bylo teď dáv- hodně hodně dávno [po válce]
Jarmila_(1931).txt
no totiž já teďka chodim do kina v Brně málo, protože je drahý, ale dost často chodím na kina v Krumvíři ee to je tadyk e e přes no Krumvíř je to trasa na Hodonín, PS: mhm JV: u tramvaje u u teda na na trase a syn tam má chalupu, no má chalupu, má ju tam sedum let a snaží se ju s kamarádem dat do trochu do kupy a tak já za něma jezdívám. a tam je kino, který je m- úplně moderní a krásný a tehdejší staro- e eště předseda místního Národního výboru kdysi v těch šedesátejch letech to tam prosadil, protože byl členem nějakýho ee Ústředního výboru partaje, tak do té kr- do toho Krumvíře prosadil jedno z nejmodernějších kin. a je to širokoúhlý panoramatický a úplně moderně vybavený kino, ovšem ee nemůžou ho udržet teďka, protože chodijů lidi do do kina málo, tak promítají jenom v sobotu a v nedělu a vobčas dostanou premiérový ee programy, ale občas takový ee na který je škoda dat. ale je to tam ee maximálně za padesát korun, ale vesměs za štyrycet, takže tam teďka vobčas do kina du ((smích)) ale můžu vám říct, že promítají jenom když se sejde aspoň deset lidí PS: jo [( )] JV: [a kino] je celý prázdný ((smích)) a nebo tam jezdí z ve- z- z- když se hraje něco dobrýho, tak tam jezdí z okolí. PS: hm JV: tam tam se taky točily ten to bitva na bitevním poli, ale to se točilo v jiné dědině ee ale v Krumvíři se točily asi dva nebo tři tři dny taky záběry ee na dvoře u toho brněnskýho operního zpěváka, k- kterej tam má chalupu po rodičích. teď si nevzpomenu jak von se menuje, ale von je známá firma no ale tak to tam půjčil tak něco se tam točilo, protože Krumvířani byli hrozně ee bez sebe blahem, že se tam ee natáčel pro ně film, tak tenkrát bylo to kino natřískaný jinak, přestože ten film za moc nestál
Jarmila_(1931).txt
JV: no po válce byly těž- těžce poválečný filmy ruský, že to bylo vona brání vlast ((Ona brání vlast)) PS: no JV: říkal vám ten titul [jako někdo?] PS: [ano ano] JV: tak ten se mně líbil moc, že je to to člověk pochopil, že ta ženská se potřebovala pomstít těm kto- kteří jich zničili ( ) a tak. tak takovejch tam nějakejch ještě ee bylo [po válce] PS: [vy ste] některý zmiňovala v těch vzpomínkách ee e to byly f- ee filmy nevim co ste zmiňo- jo Perutě pomsty, pět salivenů ((Pět Sullivanů)) JV: to byly americký, to byly senzační filmy. PS: hm JV: ty Perutě pomsty, to bylo teda to bylo PS: a byl nějaký rozdíl mezi těmi ruskými a těmi americkými ee? JV: no tak to víte že byl, to byl oni voni to tam voni do toho dávali ee moc moc takovej té jejich (.) no tak Sověti prostě všecko tak měli moc nějak fanatický už tenkrát. no prostě varny, no PS: ee no ono to zrovna ten film Ona brání vlast, tam je myslím dost krutý záběr jak háže ee [Němec to dítě] JV: [no to bylo hrozný] PS: pod tank, že jo JV: no no tak to bylo ale že říkám, to v té době to člověk jako vnímal, no tak ee potom potom byly ještě takový ( ) nebo šut ((pravděpodobně Žut)) ježišmarja, jak se to menovalo Dobrodružství v sibiřským expresu myslím se to ( ) to sme byli ze školou, protože to už ruštinářka
Jarmila_(1931).txt
PS: [vy ste] některý zmiňovala v těch vzpomínkách ee e to byly f- ee filmy nevim co ste zmiňo- jo Perutě pomsty, pět salivenů ((Pět Sullivanů)) JV: to byly americký, to byly senzační filmy. PS: hm JV: ty Perutě pomsty, to bylo teda to bylo
Jarmila_(1931).txt
PS: a byl nějaký rozdíl mezi těmi ruskými a těmi americkými ee? JV: no tak to víte že byl, to byl oni voni to tam voni do toho dávali ee moc moc takovej té jejich (.) no tak Sověti prostě všecko tak měli moc nějak fanatický už tenkrát. no prostě varny, no PS: ee no ono to zrovna ten film Ona brání vlast, tam je myslím dost krutý záběr jak háže ee [Němec to dítě] JV: [no to bylo hrozný] PS: pod tank, že jo JV: no no tak to bylo ale že říkám, to v té době to člověk jako vnímal, no tak ee potom potom byly ještě takový ( ) nebo šut ((pravděpodobně Žut)) ježišmarja, jak se to menovalo Dobrodružství v sibiřským expresu myslím se to ( ) to sme byli ze školou, protože to už ruštinářka
Jarmila_(1931).txt
a jinak po válce po válce už byly nějaký ty barevný a to si pamatuju toho PS: hm JV: aliba- Alibubu a čtyřicet loupežníků ((Ali baba a čtyřicet loupežníků)) že to byl jeden takovej velkej film a nevím, jestli byl americkej nebo jakej a potom byly krásný vo těch sem se vám nezmínila e e ta doba toho e socia- nebo italskýho neorealismu PS: mhm JV: nebo tak nějak se tomu říkalo že ee v- Raf Vallone al- Alida Valli, Není míru pod olivami a takový filmy, jo, tak to bylo to bylo taky hezký na [to se] PS: [přišlo v] padesátých [letech] JV: [no až pozdějc]
Rut_(1934).txt
LG: a e kdy ste (tak) nějak pravidelně přestala chodit do kina? RM: pravidelně? no tak (...) jak dlouho no (.) jak- e (.) jakmile byla televize (.) tak e (.) to nepřerušilo teda <moje kino> (.) ale už to nebylo tak (.) přece jenom sem tam se něco vidělo a byly e a už sem byla vdaná, měla sem dítě, že, takže už nebyl ten čas (takovej) ale (.) dokuď sem byla (.) no já si myslím, že aj eště za vdana sme chodili hodně do kina (..) to mohlo být tak někdy (.) určitě do toho (..) pětapadesátýho (.) do toho pětapadesátýho roku možná i dýl (.) to sem ještě dost sme ještě do toho kina chodili, ale už to bylo takový omezený (.) ale (.) e do kina potom (.) normálně (.)
Rut_(1934).txt
jedině potom už až sem chodila (.) po té válce (..) to už sme ze školou (.) e aj ze školou někdy šli (.) a (.) až potom vlastně (.) na té střední (.) jak... to sem chodila na tu Merhautovu (.) tak to už sme chodili na filmy i co byly mládeži nepřístupné (.) tak to sme se vždycky tak snažili vymódit, abysme byli (.) trošinku starší (.) a měli sme štěstí, dostali sme se na všecko co sme chtěli, no (.) a to sme taky chodili nejvíc do toho (.) do té Lípy ((Lípa)) (.) a e do města teda sme chodili jo do všech těch možnejch kin a (.) to už sme chodili na ty (.) americký filmy (.) těch bylo hodně (.) válečných ale takový pěkný to byly, že oni byli aj takový jako (.) romantický (.) a (.) e potom e (.) naše filmy už co byly (.) točený po válce (.) a na takový ty starý filmy taky (.) taky si vzpomínám na (.) takovou Muzikantskou Lidušku ((Muzikantská Liduška)) a na takový ty filmy, jo (.) a (.) s Vlastem Buriánem ((Vlasta Burian)) a takový nějaký a (.) ty novější byly (.) už potom taky takový (.) na tu dobu dělaný jako (.) rok na vsi ((pravděpodobně Vzbouření na vsi)) a a nebo tak nějak se to menovalo (.) <já vím že tam hrál> Filipovský ((František Filipovský)) nějakýho dědka <(taky takovýho), už nevím jak to bylo> jak se to všechno menovalo, ale (.) anebo hrozně se mně líbil náš film a byl to ee ročník (.) osumnácet štyřicet osum ((Revoluční rok 1848)) LG: mhm RM: a tam (.) eště si vzpomínám že Ráž ((Vladimír Ráž)) hrál Sabinu ((Karel Sabina)) (.) a že se nám jako děvčatům hrozně líbil (my sme tam byli) celá třída do něho zamilovaná (.) tak takový filmy, jo (.) tak ten se nám líbil a potom z těch americkejch a anglickejch filmů (.) byly strašně hezký filmy jako pět sulivanů ((Pět Sullivanů)) (.) e Bíle útesy doverské (..) e a teď liš- e listonoš zazvoní (.) dvakrát ((Pošťák vždy zvoní dvakrát)) nebo tak nějak se to [menovalo] LG: [Pošťák] dycky zvoní dvakrát ((Pošťák vždy zvoní dvakrát)) RM: prosím? LG: Pošťák dycky zvoní dvakrát? RM: tak nějak [jo] LG: [mhm] RM: tak nějak se to menovalo (.) a (.) nebo Farář u svatého Dominika (...) potom byl nádhernej film rakouskej, ten byl už taky (..) to byl první (.) první barevný film který sem viděla a byl to (.) e a Věčně zpívají lesy to s- to sme byli všecky úplně (.) zaujatý těma barvama, protože sme nikdy barevnej film neviděli (.) a tak to tak už začínalo sem tak to tak problikávat (.) ale (.) jinak sme chodili na všechno co vůbec běželo (.) to sme lítali z kina do kina (.) sme třeba šli (.) věděli sme, že tam a tam dávají ten film, tak sme (.) jeli až do Židenic anebo (.) až do Komárova tam bylo taky kino ((Atlantik)) (.) a tak sme e šli kde co jelo, tak tam sme šli (.) byli sme takový kinaři, že sme šli třeba na štvrtou (.) a když to bylo ve městě <hned sme navázali na šestou> anebo asi na osmou... když se nám něco líbilo (.) chodili sme do kina pořád.
Rut_(1934).txt
LG: a potom později? RM: no později už jako děvčata, že LG: mhm RM: už když nám bylo těch patnáct roků (.) a tak to sme už (.) se snažily vlezt (.) všude možně (.) <to sme už> se tajně namalovaly, abysme vypadaly dospělý (.) ale my sme byly takový holky, že už (.) ( ) (na tom) nerozhodovalo (.) j- vzpomínám si, že sme byly to bylo po válce (.) a to byl Fantóm opery ((Fantom opery)) (.) a to bylo od osmnácti let mládeži (.) nepřístupný (.) tak to sme se teda už namódily to nám bylo těch šestnáct nebo kolik (.) to už sme byly namóděný a už sme se snažily (.) a <eště vím že> jednou dokonce (.) sme se chtěly dostat na osmou do kina (.) tak to sme si vzaly aj klobouky od maminek, no abysme jako takový abysme vypadaly jak dospělý slečny, no LG: a jaký ste měla potom pocit, když ste se když se vám to jako podařilo dostat se na ten nepřístupný film? RM: <no ohromnej (.) ohromnej, my sme se cítily jako dospělý> a už sme se těšily až bude něco zase (.) takovýho LG: mhm RM: (protože) to bylo... některý filmy byly od osmnácti nepřístupný (.) některý vod šestnácti (.) podle toho jak to byl... <ale tam nebylo nic (.) proti dnešním filmům> (.) že by tam (.) děcka nemohly jít (.) jedině (.) třeba strašidelný nebo tak nějak ale (...) to vím že na tom Fantómu opery ((Fantom opery)) (.) sem seděla a už sem chtěla křičet (.) nechoď tam ((předvádí)) <chtěla sem napovídat tomu filmu aj, jo?> ((smích)) LG: ((smích)) RM: tak sme se do toho tak vžívali
Rut_(1934).txt
..) a ty reklamy a to bylo myslím až (.) po té válce (..) a nevím ani (.) kdy (.) jestli hned? (.) to už si vzpomínám z pozdějších dob (.) že sem eště sme říkali takový blbý reklamy (.) pořád jo (.) jaký o keksech a vo takový to (.) ale (..) nevím kdy to bylo LG: mhm RM: to to už bych kecala kdybych řekla že byly (.) ale ty týdeníky teda byly (.) dlouho (.) že (.)
Rut_(1934).txt
LG: (..) a em podle čeho ste si vybírala (.) teda ten film na který ste šla do kina? RM: (..) taky že se slyšelo (.) pozdějš teda už jo LG: mhm RM: že to je ohromnej film, že to je dobrý tak na to se šlo
Rut_(1934).txt
LG: a potom později po válce? RM: no po válce taky, že (.) to to to to šlo protože nebyla televize LG: [mhm] RM: [tak] to šlo jak lavina (.) k e (.) to je ohromnej film na to se běž podívat (.) na to (.) na to pudem jo (.) chodilo se aj dvakrát do kina (.) na stejnej film kterej se líbil LG: já sem myslela třeba jestli (.) jestli ty informace byly v novinách a tak? RM: ne ne LG: [ne e? mhm] RM: [ne to ne] ne
Rut_(1934).txt
LG: ee bylo pro vás důležité (.) kdo v tom filmu hrál? RM: ne nebylo to důležitý LG: a vy ste zmiňovala toho Vladimíra Ráže, měla ste eště oblíbené i jiné herce? RM: no tak všechny ty h- herečky pěkný LG: mhm RM: že (.) to až pozdějš že co (.) protože oni totiž ty (.) takový ty dobrý český filmy aji ee v těch e co se dávají teďka jako LG: mhm RM: jako starej českej film (.) to zaniklo (.) po tom osumaštyřicátým roce toto zaniklo (.) a byly jenom ty novodobý takový ty (..) ty pokrokový podle nich jo jako ee co se e týkalo jako toho vývoje tady e (...) nábor do do fabrik a takový to (.) to potom bylo takový... a všecko jenom jako (.) na tu jednu strunu to bylo (.) to nebylo jako (.) objektivní (.) to bylo ruský filmy a tak (.) žádnej americkej žádnej anglickej neběžel (.) to až po dlouhých letech když bylo to Ponrepa ((Ponrepo)) tam na té Husové (.) tak tam pronikaly takový ty e i ty americký nějaký filmy a to bylo teda (.) nabitý jenom proto že to byl (.) americkej nebo tak film (.) to se tam člověk (.) dostával těžko, že (.) já si vzpomínám, že sem viděla těch pět sulivanů ((Pět Sullivanů)) (.) ešče (.) dokud ešče běžely ty filmy e (..) po té válce LG: mhm RM: a potom sem ho viděla znovu v tom Ponrepu ((Ponrepo)) (.) a pamatovala sem si ho že viděla sem to (.) a stejně sem plakala <na tom filmu> po několika letech (.) a (.) tak (.) no a oblíbený e se nám líbili teda jako ty herečky a herci z těch (.) z těch anglickejch a americkejch filmů (.) to se nám teda líbili (..) a to byli (.) ty naši (..) to už bylo takový i když sme na tom rádi chodili chodili sme rádi aj tady na tyto novodobý filmy (.) ale (.) to bylo něco jinýho tam toto (..) já sem (.) já vůbec já dodnes (.) mám ráda (.) filmy (.) e který sou (.) nevymyšlený a (.) zakládají se na skutečnosti (.) a ty válečný filmy (.) to mám ráda (.) a (.) a srovnávám to (..) tvrdím jedno (.) že když je historickej film (..) i ať už je to z této války nebo z dřívějška (.) takže ty historický filmy a hlavně válečný scény (.) ty ruský filmy byly lepší (.) tady na toto (.) jo? LG: mhm RM: ale (..) ( ) že ty scény a to (.) takový ty válečný (.) byly lepší tam udělaný než v těch anglickejch nebo americkejch (.) to bylo takový (.) zkrásněný (.) ty jo takový takový (.) ne tak (.) ne tak tvrdý (.) jo, ale to (.) sme si já říkala (.) že ta válka je hrozná, takže tak to asi (.) bylo (.) jo? LG: mhm (..) e a kromě těch válečných filmů a těch e filmů podle pravdy, měla ste (.) eště nějaké oblíbené filmy (.) jako které ste vyhledávala (.) víc než ty ostatní? RM: no jistě jistě (.) když třeba (.) to sem viděla totiž (.) ve Vídni (.) Jih proti severu (.) a pak sem ho viděla až po dlouhé době (.) v televizi (.) takže třeba (..) ta vivien lej ((Vivien Leigh)) (.) anebo (.) red- e <jak on se menoval>? LG: ( ) RM: e jak on se menoval co hrál toho re- reda bet- batlera? ((Rhett Butler)) LG: <já si asi nevzpomenu> RM: (fouskatej) <jo> (.) ježiš mariá (.) známé anglic- e americké herec (...) já si teď teď nevzpomenu <jak von se menuje>? LG: (jejda) <ale mě to bude taky štvát> že si nemůžu vzpomenout RM: prosím? LG: že mě to taky taky jako <že si nemůžu vzpomenout> RM: no no no vidím ho vidím ho LG: <jo (.) ja taky> RM: a (.) <já mu pořád říkám red batler ((Rhett Butler)) protože on ho hrál toho reda butlera> ((Rhett Butler)) <a on se menoval> (.) jěšiš maria možná si vzpomenu za chvilku, ale teď ne (.) no (.) a tak to (.) vím že ten film sem viděla (.) ve Vídni (.) a tak sem toužila potom aby běžel tady a když potom ho dávali, napřed sme ho sem ho viděla na vídeňské televizi (.) tak e (.) do toho filmu sem se tak vžila (.) že když sem potom po letech četla tu knihu (.) tak sem byla (..) zklamaná (.) ne napřed sem četla tu knihu (.) a když sem potom viděla ten film, tak sem byla těma hercama některýma zklamaná LG: mhm RM: protože sem si ho v- podle toho podle té knihy (.) představovala toho člověka úplně jinačího (.) než ho představoval potom ten film (.) tak (.) to sem říkala, ono je lepší napřed to vidět a potom [to číst] než to napřed číst a potom vidět (.) ale to jenom sou takový e (.) e u některejch, jo, že sem si říkala, no toho sem si představovala úplně jinak (.) <jo a takže> (..) no anebo toho e (..) Doktor Živágo ((Doktor Živago)) (.) tak to teda (.) sem byla taky s tím úplně sem ho četla toho Živága (.) a potom teda sem ho viděla (.) a tam mi vadilo to i když se mi ten film strašně líbil (.) a že (.) to neskončilo, že to nebylo tak jak to bylo v té knize (.) že to tam bylo takový trošku, jo? LG: mhm RM: takže ono (tady) (..) a já tady tyto knihy aj ráda čtu (.) no (...) a nejhorší je na tom to, že si člověk na ten film vzpomene a (.) nevzpomenete si na ten název toho filmu (.) třeba jak to byla ta (.) ee jestli to byl deník nebo co jany ejrové ((Jana Eyrová)) nebo nebo LG: [(any f- (.) any frank?)] ((Anna Franková)) RM: [nebo tak nějak] jo jo (.) teď nevím přesně jak se to menovalo (.) to taky takový já já mám ráda (.) aj ty historický filmy (..) já sem byla zamilovaná do těch francouzskejch, kde hrál žán maré ((Jean Marais)) on hrál vždycky takovýho (.) hrdiny, jo (.) tak a takový filmy sem měla taky ráda hrozně (...) na slaďáka taky sem se šla podívat, ale (.) tady tyto byly takový LG: a proč teda ti herci byli vaši oblíbení nebo proč ste je [měla ráda]? RM: [prosím]? LG: proč ste měla ráda ty herce které ste zmínila? RM: za prvé (.) obyčejně měli (.) kladnou roli LG: mhm RM: a byli hezcí (.) jo? LG: mhm RM: tak z těch důvodů (..) a někdy někdy se člověku líbí (.) e aj herec kterej není nějakej pěknej, ale už jenom tým svým podáním té role, jo? (.) tak to jako (.) si člověk toho toho herce oblíbí LG: (..) a chodila ste třeba na ty filmy, kde byl váš oblíbený herec opakovaně? RM: ano ano ano (.) sem šla aspoň pod- třeba podruhý na to LG: mhm RM: aby to člověk pořádně jako... protože vám ledasco unikne aji, že? (.) a tak aby se to člověk (.) prožil tady ten film (..) no
Rut_(1934).txt
LG: a em při tom výběru filmů ee hrálo ňákou roli to, že to bylo černobílé? nebo barevné? čemu ste dávala přednost? RM: no (.) napřed byly jenom černobílý, [že] LG: [mhm] RM: takže když byl barevný film, tak (.) to bylo něco, že? a e napřed to... to máte zrovna stejný s tou televizí, já sem pořád tvrdila, já bych ani barevnou televizi nechtěla, na co? (to jo) no a dneska už (člověk řekne) jé to je černobílý? jo? [tak ale] e takže (.) to je právě ta (.) ten postup LG: a vy ste myslím říkala ten první barevný film RM: to byl e a Věčně zpívají lesy LG: jo RM: byl můj první barevný film (.) (to) byl rakouskej film (.) a to ta a to vím že sem viděla v kině (.) tenkrát to byla Radost LG: Radost RM: na tom Cejlu
Rut_(1934).txt
LG: a vybírala ste si třeba ty filmy podle podle země, ve které vznikly? RM: ne ne ne LG: a k- kdyby ste měla říct, co pro vás e jaký film byl pro vás jako dobrý, co ten film musel mít (.) aby vás zaujal? RM: no buďto to ne- nesměla to být nějaká kravina, blbost LG: mhm RM: anebo na to člověk šel (.) protože věděl, že to je taková volovina, které se člověk zařehtá (.) ale (.) aby to bylo (..) no prostě se to musí líbit, že? (..) (když) máte takový ty filmy (..) ty ang- am- jestli sou americký nebo anglický ja teď nevim (.) (jak) (.) no americký (.) ten (.) co zemřel (.) ne gery kůpr ((Gary Cooper)) ne (.) ten druhej ten fešák takovej (.) co hrál taky tu Milionovou bankovku ((Milionová bankovka)) a Velká země (.) takovej ten vysokej (.) gregory pek ((Gregory Peck)) jo LG: [] RM: [jo jo jo] (.) takže (.) to byly vždycky hezký filmy (..) bylo to takový zkreslený, že (.) vždycky zvítězilo to dobro (.) vždycky se řeklo (.) no to nemůže skončit špatně přece ten nemůže umřít nebo <tak nějak jo>? (.) a (.) a (.) (to) ešče dlouho se potom vykládalo taky vždycky vo těch filmech jak je to (.) a teď do kina (teď) nechodím vůbec, protože (.) je to zaprvé strašně drahý a a (.) de to všecko (.) běží to všecko v televizi [potom]
Rut_(1934).txt
LG: (..) a vy ste teda říkala, že ste chodila (.) třeba když tam byl v tom filmu nějaký váš oblíbený herec víckrát (.) chodila ste třeba i na ňáké jiné filmy víckrát? RM: ne ne ne když se mi ten film nelíbil, tak ne LG: mhm (.) a kromě toho čtení, měla ste ještě nějaké jiné záliby? RM: no (.) (chodit) do divadla (.) zpívat (.) a hrát na (.) (ja) já su dost tak hudebně (.) jako zatížená (.) já hraju na ty (.) já sem hrávala na klavír jako holka a teď (.) hraju jenom na ty (.) na ten kejbok ((keyborad)) jako no takže LG: mhm RM: takže (..) zpíváme dodnes LG: a na klavír ste te učila kdy? RM: e to mně bylo ale (.) už dost pozdě (.) mně bylo ale (.) těch štrnáct roků? LG: mhm RM: třináct štrnáct roků po válce (.) a to jenom do těch šestnácti a potom sem toho nechala (.) a až po (..) padesáti? (..) po padesáti po pětapadesáti letech sem dostala k Vánocům (.) ty elektrický varhánky takový LG: jo mhm RM: a od té doby <zase hraju> [no]
Rut_(1934).txt
e byla ste členem nějaké organizace třeba dětské nebo (.) nebo já já nevim (.) [Sokolu, Junáku]? RM: [no po] válce svazu mládeže LG: mhm RM: do svazu mládeže a (.)
Rut_(1934).txt
a teď sem (.) stále ve spolku (.) německých občanů (.) jako žijících tady v (.) v Brně LG: a ten spolek vznikl kdy? RM: ten spolek vznikl pravděpodobně v jednapadesátým roce LG: mhm (.) a e vy [ste]...? RM: [a] zakládal ho můj otec LG: váš váš otec RM: mhm mhm (.) to byl antifašictic- to bylo ee (.) (byl takový) antifašistů se to menovalo (.) sdružení antifašistů nebo tak nějak
Rut_(1934).txt
LG: mhm (...) em pamatujete si (.) jaké byly (.) rozdíly mezi (.) mezi těma kinama? jako třeba jestli bylo nějaké kino vyloženě takové luxusnější [( )]? RM: [no] rozhodně rozhodně (.) taková skala ((Scala)) (.) nebo Kapitol LG: mhm RM: Metro (.) Moderna (.) to byly takový noblesní k- kina, že ta Lípa byla taky pěkná (..) a potom byly takový malinký jako (.) kinečka, ale v každým kině bylo bufé (.) v každým (.) aspoň [ty bonbony] LG: [(v každém)]? RM: nebo něco takovýho tam bylo vždycky (.) a (..) byly ty kina takový noblesní LG: a e jestli si třeba pamatujete nějaké kino jak to tam vypadalo? třeba nějaké, do kterého ste chodila nejčastějc? RM: no tak my sme chodili do toho města potom, že LG: mhm RM: no taková skala ((Scala)), to bylo (.) když se vlezlo do toho (.) jenom (.) ten (.) vstup do toho byl nádhernej ty schody dolů (.) to bylo něco ohromnýho (.) Kapitol taky (.) a (.) Alfa (.) to byly všecky takový (.) byly šatny (.) všechno to bylo já ani nevím jestli sou dneska šatny v kině (.) nějakým (.) to všechno bylo
Rut_(1934).txt
RM: [no já nevím] (.) já sem teďka v kině vůbec nebyla (.) já sem snad byla naposled v kině (.) ne v Brně (.) ale sem byla v lázních (.) sme měli (.) e autobusem do toho do ee (.) e já sem byla v Klimkovicích (.) tak do Karviné (.) sme jeli do kina (.) a tam dávali toho Kolju ((Kolja)) LG: jo [mhm] RM: [jo] tak tam (.) sem byla to bylo myslím moje poslední kino LG: a to se vám líbilo jak ten film? RM: líbil se mně moc (.) ten je dobře udělanej LG: mhm RM: ten je tak dobře udělanej, že se člověk tam zasměje <aj zaplače>
Rut_(1934).txt
LG: a pak teda e teda ty ta skala ((Scala)) Kapitol a tak to byly ty lepší kina (.) jaké byly ty ty horší (.) potom? RM: prosím? LG: ty horší kina potom byly které? RM: no horší (.) e ty kina byly všecky (.) udržovaný [takový] LG: [mhm] RM: jo? LG: jo RM: ale (.) byly takový menší a bylo to takový (.) třeba já vím že (.) v Židenicích (.) bylo takový kinečko (.) a já nevím už jak se ten t- to kino menovalo (.) a to bylo takový (..) tam bylo dobrý to že to šlo hódně tak nějak pěkně dolů (.) takže aj v těch posledních řadách se vidělo (.) jo? LG: mhm RM: a e kino třeba (.) e v tom e (.) jak je (..) ta pasáž nahoře (.) jak je ten (.) radnice tam (.) v té pasáži tam (.) bylo kino ((Jalta)) (.) jestli tam je to kino ješče pořád (.) to bylo buďto Moderna (nebo) Metro se to menovalo Jadran to se to myslím potom menovalo (.) nebo nevím (..) jak je LG: Jadran RM: jak je stará ra- jak je Nová radnice tam je pasáž LG: jak je dom- dominik- RM: cože? LG: e je tam ňáké náměstí? RM: no před před tím LG: nebyla tam Jalta? RM: Jalta Jalta LG: mhm RM: jo jo jo LG: jo RM: tak tam (.) bylo to hlediště plytký (.) tam když si... krásný kino, ale když se sedělo vzadu (.) tak aby člověk tak natahoval krk, jo? takže takový ty kina (.) i když byly lóže a všechno (.) už to bylo něco (.) nebylo to tak pohodlný ale třebas ty starý kina nějaký měly ten spád takovej, že se tam vidělo dobře LG: (..) a teda nevzpomínáte si na žádné kino, které bylo (.) neudržované? [že]... RM: [ne] LG: mhm (.) a bylo nějaké kino, do kterého ste třeba nerada chodila (.) že ste se mu jako vyhýbala? RM: ne ne ne ne nevyhýbala ale (..) že (.) třeba sem tam vůbec nebyla (.) jo? LG: mhm RM: to byly takový ty malinký kinečka co byly svo- e soukromý tady byly aj nějaký takový kinečka, tak tam v těch sem ani nebyla
Rut_(1934).txt
LG: jo (..) my sme mluvily už o těch týdenících e skládal se teda ten program projekce ještě z něčeho jiného? RM: skládal? jestli se [skládal]? LG: [no jestli] se skládal jestli tam bylo kromě toho hlavního f- filmu a týdeníků ještě něco jiného (.) ne e? RM: ne ne LG: a bývaly třeba přestávky? (.) [( )] RM: [ne ne]
Rut_(1934).txt
LG: mhm (..) a pamatujete si na první návštěvu kina po osvobození? RM: (..) hm to určitě byl nějakej válečnej film (.) nevim (..) co byl za první LG: a to tu atmosféru třeba toho? j- jestli byste e jestli umíte srovnat, jaké to bylo jako předtím třeba v době toho protektorátu a potom to navštěvování po té válce [jako]? RM: [ta et-] atmosféra po válce LG: mhm RM: byla všeobecně (.) všeobecně (.) nejenom v kinech (.) takový nadšení to bylo LG: mhm (..) a ee to se třeba projevovalo jak? myslím třeba jestli si ne- e nevzpomínáte na nějaké projevy třeba přímo v tom kině? jestli [(ste něco nesledovala)]? RM: [ne v tom kině] se to nebylo (.) ne (.) ale (..) vím že (..) se chodilo (.) a to se e (.) nahlásilo že se pude tam a tam na brigádu (.) tam a tam něco udělat (.) odklízení (.) a lidi šli (.) bylo nadšení (.) do těch májových průvodů lidi šli (.) a kór když eště byly všechny strany (.) to se tak štichovali jedna strana před druhou (.) která bude mít lepší tu alegorii a (.) a ty (.) e výzdoby a všecko tak to bylo (.) to nadšení bylo
Rut_(1934).txt
(tak) jako (.) a p- a protože to byla vždycky (.) do toho kina jít (.) t- to byla vždycky událost taková, že
Rut_(1934).txt
LG: mhm a vy ste si televizi pořídila kdy? nebo RM: my sme měli první televizi myslím (.) kdy byla prvně spartakiáda? LG: nevím RM: takže (.) po té (.) po té spartakiádě (pač) to sme ju neměli (..) no to mohlo být někdy (.) já tuším něco kolem šedesátýho roku LG: mhm RM: tak nějak LG: a do té doby ste teda tak nějak pravidelně navštěvovala kina? RM: no LG: mhm RM: ale aj potom ešče [po té] LG: [aj potom] RM: taky protože tam toho moc nebylo v té televizi, že? LG: mhm RM: to sme chodili pořád do kina (..) manžel byl taky strašnej kinař (.) to sme (.) lítali z kina do kina (..) (no) LG: jo ještě mě napadá, jestli ste navštěvovala letní kina? RM: no ano letní kino taky (.) hodně (.) a sice já sem chodila (.) e do letního kina na Stadion tady v Brně LG: mhm RM: tak tam (...) do každýho (.) tak byly ty festivaly (.) a těch (.) letních ki- ki- těch letních filmů tam (.) ee teda letního kina (.) chodili sme hodně (.) do letního kina (..) a dost se mně líbilo to (.) že tam to vlastně (.) e bylo jedno kam ste si sedla (.) a nemusela ste kupovat lístky podle (.) čísel (.) prostě kde bylo místo si člověk sedl LG: mhm RM: a když byl dobrej film (.) tak si pamatuju na Jánošíka ((Jánošík)) (.) když byli (.) pršelo jak z konve a seděli sme pod deštníkama (.) klidně a počkali sme až to skončí (.) a a utekli nějací lidi, jo, ale (.) my sme seděli a (.) dodívali sme se na to (..) a a hodně sme chodili (.) to bývaly ty doby, to byl aj vždycky festival (.) a to bylo každej den, to sme si kupovali lístky na všechny filmy co byly LG: a pamatujete si jaké to byly festivaly? nebo co to bylo za festival? RM: no to byl filmový festivaly to bývaly LG: mhm RM: a to bylo na letním kině (.) to byly takový LG: Filmový festival pracujících? RM: no t- to byly jéžiš maria (..) nevím všecky filmy co tam byly ale LG: mhm RM: chodili sme teda na ty (.) všechny filmy (.) ( ) to byly ty plátna obrovský, že? (..) takže to bylo ( ) (..) ale to už sem byla vdaná teda (.) to už sem (...) nejvíc mně utkvěl <ten Jánošík, protože tenkrát tak pršelo> (...) a potom pozdějš bylo to už bylo zas pozdějš jak bylo třeba ráno vstanu a vopařím se čajem ((Zítra vstanu a opařím se čajem)) a takový to všecko běželo (.) i v letních kinech tady toto (.) a bylo dost nabito (.) bývalo na- nabito
Rut_(1934).txt
můj syn třeba po válce (..) <(tehdy dávali) kozáckýho velitele ((možná Kozácký kapitán)) (.) on na něm byl snad> (.) dvacetkrát, jo? mu se to tak líbilo (.) to já sem mu musela ušít aj takovou beranicu jakousi z toho (.) takovýho bílýho leskyma nebo co (.) a můj manžel byl voják, tak mu přinesl (.) tu hvězdu (.) sem mu musela našít na tu čepicu (.) a s nějakou šavlou <si tady hrál na dvoře a (.) takže> ten to prožíval hrozně (.) když mu to dneska řeknu, tak tomu nechce věřit (.) že byl tolikrát <no>
Frantisek_1932.txt
LG: (...) a kdybyste mohl říct, kdy jste jakoby přestal navštěvovat kina, jakoby FR: no tak do kdy ee (.) to do té doby e než sem se <oženil, jo?> ((smích)) LG: ((smích)) <to říká hodné pamětníků> FR: no tak ee od toho hm to sme chodili e (protože) sme bydleli na té Marxové LG: [mhm] FR: [té dnešní] Spolkové, tak tam bylo to kino bio ((Lido bio)) a pak Lípa, tak tam sme chodili. pak sme chodili do kina Radosť ((Radost)) LG: mhm FR: to je na Cejlu LG: jo. FR: jo? LG: mhm FR: na Cejlu (..) a tam sme chodili e hm e do první do třetí řady to bylo za korunu <nebo za dvě koruny.> ((smích)) LG: ((smích)) takže když ste se oženil a to bylo teda v kterém roce? FR: patnáctého e patnáctého března devatenáct set (.) devatenáct set e (.) padesát dva.
Frantisek_1932.txt
LG: mhm (.) dobře. (.) tak. (.) jo vy ste říkal, že ste přestal navštěvovat kina poté co ste hm (.) se oženil FR: ee to LG: a FR: to to sem bydlel potom LG: mhm FR: když sem se oženil, tak sem bydlel ee opět (.) na té Marxové těsně vedle kina. to sme e e protože (..) dítko sem měl hodně brzy e LG: mhm FR: ženil sem se (.) dítě bylo dřív než já sem se oženil, [o to nejde ale] LG: [mhm] mhm FR: takže (doopravdy) to sme chodili s manželkou, ale to sme e buďto ona šla nebo já, a to sme některý filmy, (.) ale jináč (.) ne. a mimo jiné, musel člověk se snažit aby tu rodinu uživil, LG: [mhm] FR: [protože] (doopravdy) těch peněz nikdy nebylo dosť.
Frantisek_1932.txt
LG: jo. mhm (.) a pamatujete si na první barevný film, který ste viděl v kině? FR: první barevný film, ten byl až (.) po tom e (.) těsně před (.) to byl Ali Baba a čtyřicet loupežníků ((Ali Baba a 40 loupežníků)) LG: mhm FR: a a Pán sedmi moří. to byly poslední americký filmy, který se tady promítaly, pak už se proma- promítaly sovětský filmy a tak dále. LG: a to bylo kdy? FR: to [byl rok] LG: [(když ste byl] FR: čtyřicet devět. LG: mhm FR: jo?
Frantisek_1932.txt
LG: (..) mhm (..) hm (..) tak teda pro vás bylo jakoby nejdůležitější, abyste se při tom filmu pobavil, FR: pobavil. LG: jo. FR: podívejte se, dneska e (.) byl sem (teď) nedávno na tym Avatar, mně to nic [neříká] LG: [jejda] <vy ste v- já sem to ještě neviděla a ani to nechci vidět> FR: e moment, to je to dé trojka ((3D)) [jo?] LG: [jo jo jo] FR: ale, podívejte se ee doopravdy, LG: mhm FR: to e oni to mají tak hlasitě puštěný, že vám to utrhne uši, LG: no mně to trochu vadí v těch multiplexech. FR: no, jeden velmi krásnej film, na ten se běžte podívat, je Králova řeč. LG: to sem viděla, to bylo nejlepší. tam hraje můj oblíbený herec, já sem se nejvíc těšila na to, (.) to bylo fakt <bylo to úplně super, ta Králova řeč.> FR: to bylo slyšet e e (.) jehlu spadnout, [jak ( )] LG: [to bylo] nejlepší, FR: on hraje velmi dobře, LG: [] FR: [jeho paní ta] jeho paní ee LG: mhm FR: prostě to e e (.) on nastoupil v době v začátku války LG: [mhm] FR: [kdy] doopravdy musel být, a von ten člověk kterej učil, tu řeč, jak nakonec [víte] LG: [mhm] FR: nebyl žádnej profesor, žádnej [doktor] LG: [jo jo jo] FR: [a] naučil ho to. LG: mhm FR: je to doopravdy e krásnej film. e s tou dámou, tou co sem vám ukazoval, LG: mhm FR: občas deme spolu ee do kina, LG: [mhm] FR: [a tak] spolu sme byli na tym (.) na té Králově řeči, e a doopravdy sme e odcházeli velmi spokojeni, LG: [mhm] FR: [(protože)] doopravdy herecký výkony všechno co tam to nemá chybu. teď sem zvědavý chce- chceme se podívat na ten na Lidice co [z toho] LG: [mhm] FR: udělali nebo neudělali LG: na to sem taky celkem zvědavá,
Frantisek_1932.txt
LG: (...) a jaká byla teda ta atmosféra po tom osvobození, FR: podívejte se, lidé byli rozjaření, český národ pokud je e je pod (.) knutou, je hodnej. LG: (.) mhm FR: (jakmile) uvolníte, vidíte tady výsledky, to to co je dneska. LG: (...) mhm FR: ří- říkám to kriticky, doopravdy jinač se to nedá říct, LG: jo, v pořádku. FR: no. LG: a teda na tu první návštěvu toho kina po tom osvobození si už nevzpomenete asi, FR: to ne už. LG: to nevadí. jo, vy ste říkal, že ste bydlel v té dělnické čtvrti, FR: to byla dělnická čtvrť ryze dělnická čtvrť, LG: a FR: tam, LG: teda tam bydleli Češi, FR: [Češi] LG: [Němci] FR: [Němci] e bez bez [problému] LG: [jo] prostě tam, vztahy tam byly
Frantisek_1932.txt
LG: jo, teď tu mám otázku, jestli ste byl členem nějaké organizace, já nevím dětské, mládežnické, [a tak] FR: [no tak] e (.) jako kluk ne, pro- e po válce (.) až e to taky ne, ale š- když sem šel do učení, tak mě e navrhli e do byl sem v ČSM a byl sem dokonce funkcionářem, funkcionářem v dě- e dělnickým referendem, mě poslali do e (.) na měsíční školení ká es čé ((KSČ))
Judita_(1921).txt
LG: mhm a potom po válce z- e chodila ste z- znova do těch kin? JK: jo LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala chodit do kina? JK: jaj tak to... LG: to si nevzpomenete? JK: ne to...
Judita_(1921).txt
LG: mhm jo a vzpomenete si na první návštěvu kina po osvobození? nebo jakoby když ste... JK: to teda ne LG: em-em, jo [(teď) tu mám mhm] JK: [já ( )] já byla zavřená a ztratila sem rodiče, že? za války LG: mhm JK: tak takové věci mě [absolutně] LG: [jo jasně] JK: nezajímaly
Judita_(1921).txt
JK: já vím jenom že prostě když když skončila válka LG: mhm JK: tak (.) část... já sem byla nemocná, já sem měla tuberkulózu LG: mhm JK: takže takové věci vlastně mě vůbec nezajímalo LG: mhm JK: vůbec ne LG: jo [a]... JK: [to] musíte vědět když to o čem co by mohlo zajímat mladého člověka když když má těžkou tuberkulózu a a a tak co co by ho mohlo zajímat? LG: mhm (.) a ještě když se [teda]... JK: [ten se] jedině zájem je výhradní zájem uzdravit se LG: mhm JK: pokud ee ho nezabili ty Němci, že?
Alzbeta_(1930).txt
AB: [mhm ne, my sme] tedy hodně chodili do kina s manželem, LG: [mhm] AB: [jako] mladí lidé, když jsme byli eště svobodní LG: [mhm] AB: [a muž] studoval, tak sme hodně chodili a dycky dyž měl před ňá- ((pousmání)) ňákými zkouškami no tak to se tři týdny nikam nešlo, že? LG: ((pousmání)) AB: (..) a potom to byly po válce (.) americké a anglické filmy ale ty byly pěkné, to bylo na úrovni, to nebylo to co je teď, LG: mhm AB: tak sme třeba (.) šli na dva filmy. protože sme ((smích)) <měli zmeškáno> LG: ((smích)) AB: <no> seděli sme třeba za dvě koruny v první řadě když už sme neměli peníze, ale ee hodně sme chodili, hodně.
Alzbeta_(1930).txt
LG: (..) a bylo v brně ňáké kino které ste neměla ráda? do kterého byste třeba nechtěla chodit? AB: (.) hm ani ne. málo sme chodili do kina, to bylo u nádraží, to bylo takové to kino co pořád tam [běží ty] LG: [jo, mhm] AB: [programy dokola] tak to sme nijak nenavštěvovali. ale protože sem e potom bydlela na dominikánským náměstí no tak naproti sme měli kino moderna, v té [pasáži] LG: [mhm] AB: co teď je tam už takovej sbor z toho teda úplnej, (.) a (.) do kina skala ((míněno Scala)) a takový ty hodně v centru, LG: mhm AB: taky na cihlářskou sme někdy e chodili na ňáký ty s- starý filmy, ale to už taky nevím jak se tam to kina na té cihlářské menovalo. LG: (.) [cihlářská] AB: [to si] taky nepamatuji, LG: teď je tam (.) teď je tam art, AB: no, možná že se to tak menovalo, LG: [myslím že to] AB: [ale to] nemůžu, to jako opravdu si nepamatuji. LG: jo a AB: eště do alfa pasáže LG: [mhm] AB: [sme] chodili do kina to taky už nevím jak se menovalo, (.) možná alfa, mám pocit, ne? LG: mhm já myslím že jo. AB: jo, že to bylo v tý pasáži tam. teď je tam divadlo že? LG: (...) jo, jak je ta knihovna? mahenova nebo kde myslíte? AB: ne, ee alfa pasáž, LG: jo. AB: jedna strana z poštovské LG: [jo, mhm] AB: [jedna] strana [z jánské] LG: [už vím] AB: já nevím jestli je to ještě stále tak otevřené já teď už do města (.) nepřijdu, ale myslím že ano. myslím že ano. LG: (..) jo, já jsem úplně ztratila niť. ale vím na co sem se chtěla zeptat, AB: [no]
Alzbeta_(1930).txt
AB: no tak, (.) bonbóny jsme mě- mívali ale málokdy, LG: mhm AB: to až po válce, (.)
Alzbeta_(1930).txt
LG: [nepamatujete] mhm to nevadí. anebo (..) třeba tleskali diváci po filmu? když se jim to třeba ňák extrémně líbilo? AB: v tom dětství ne. v to dětství ne, až až e po válce.
Alzbeta_(1930).txt
LG: a po od- po tom e po osvobození? kdy ste byla e poprvé? v kině? [nebo jako kdy ste e] AB: [no, kde sem byla e poprvé] LG: kdy ste zase začala chodit [do kina?] AB: [no to, to sme] chodili hodně, to sem říkala, LG: [mhm] AB: [no ale] kde sem byla poprvé, to nevím, e protože říkám my sme bydleli v tom centru toho města, LG: [mhm] AB: [běhali] sme vod jednoho kina do druhýho. víte? to nebylo jako ee (.) že bychom měli jenom jedno kino kam bychom rádi chodili, LG: jo. AB: to sme chodili podle toho co kde hráli, co [kde bylo]
Alzbeta_(1930).txt
LG: <nebo něco na co sem se třeba nezeptala [( ) říká že>] AB: [] AB: [a to] bylo po válce, LG: mhm AB: a menovalo se to já nevím jestli to byl anglický nebo americký film, menovalo se to sličná vražedkyně, a tehdy tam hráli herci ee ména si taky nepamatuju, ale e to jako byli velice známí k- na který se chodilo, LG: mhm AB: a ona tam prostě ((smích)) já nevím už přesně jak to bylo napřed milovala jednoho muže a pak druhýho, a a teď prostě e už jako ten film končil e a teď to bylo takový napínavý smutný vona se tam plazila po kolenách a vobjímala mu kolena aby vod ní nevodcházel, a teď najednou se z první řady ozvalo, páni, to je ale k, LG: ((smích)) AB: jo? a teď jak ten film byl takovej tragickej, LG: ((smích)) AB: <tak celé kino m- se tak rozřechtalo teda, to bylo úplně jak když by víte? to no> LG: ((smích)) AB: <to bylo něco, na to sme vždycky vzpomínali jak prostě ee ten film okamžitě se s- celý ten děj víte? se votočil> LG: <jo> ((smích)) AB: to bylo takový jako ještě ee jako z dob někdy já nevím, ee z z toho e vosumnáctýho století takový jako jo, ten e ten ti baróni a ti LG: ((smích)) AB: hrabata, a takový no. to tedy na to vzpo- <na to sme nezapomněli nikdy> páč to tedy vopravdu jako,
Antonie_(1928).txt
AM: grotesky, a tak dále, ale to už jako, veškerý filmy sem viděla až po válce. LČ: ano. mhm AM: cizí, všechny. LČ: [a když] AM: [a ee] sem chodily laviny filmů, ruských a amerických, anglických, a to bylo, prostě (sme) e tady ste mohla jít taky jako, ee kdyby byl čas tak (.) ale jednou v týdnu sem se vždycky snažila po válce jít LČ: mhm AM: na film protože, ee jiný zdroje informací nebyly, tak velký, jenom ty filmy, nebo divadlo, nebo (.) literatura, a e (..) to nebylo, pro mě tak všecko jednoduché. LČ: (je mi to jasné) AM: protože já sem e (když ste se ptala) jestli už sem mohla něco dělat takže to (sme si) jenom tak všecko představovali. (..)
Antonie_(1928).txt
z něčeho živit (tak tatínek dostal ) tak já sem, já sem to všecko (.) dostala s- já. takže (.) bylo (.) pro mě bylo úžasný když sem jednou v týdnu se dostala do biografu nebo sem šla na ňákou přednášku, (.) [a nebo sem si] LČ: [mhm jasně] AM: něco přečetla, málo, ale o tatínka sem e e ze starýho brna, to sme bydleli potom na hybešové, ráno sem vstávala ve čtyři hodiny (.) do tramvaje mně lidi pomohli (.) e s tím vozíkem, a jeli sme tam, a to trvalo tři roky, ee než tatínek dostal protézu, protože [bohužel]
Antonie_(1928).txt
(.) a tak já sem to vedla, tenkrát se zboží muselo vozit, nosit, (.) všecko, všecko, od vaření, teď nám vrátili zahradu, všecko nám vrátili, tam se muselo pracovat, (.) to (už) samozřejmě nešlo všechno, no tak já (.) (sem nemohla nikam) LČ: jasně. AM: takže ale, (..) byl to ((pláče)) LČ: a AM: (…) ((s pláčem)) vlastně sem zůstala s rodiči
Josef_(1929).rtf.txt
LG: á ehm kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kin? JU: nikdy no tak já nemožu říct teď už sem [nebyl] LG: [mhm] JU: v kině ani dva roky, LG: jo JU: no byl sem na posledy na tym o tym o tym o tym o tech anglických letcích jak se to menovalo ten film LG: o anglických letcích? JU: no ne jak ti naši piloti jak tam byli v té Anglii mo- [modrý svět] LG: [Tmavomodrý] svět JU: jak? LG: Tmavomodrý svět JU: jo tak to sem byl naposled. LG: mhm a líbilo se vám to? JU: líbilo,
Josef_(1929).rtf.txt
LG: á ehm to ste chodil ste říkal že ste chodil často do kina a mně de o to ale jestli se potom třeba po svatbě nebo ee jak ste nastoupil do zaměstnání jestli se ten interval chození do kina nějak změnil. JU: my sme měli kino jak já sem se pak voženil s mou paní kósek tak jak k trolejbusu tak my sme v týdnu když něco hráli co sme neviděli tak sme tak sme tak sme šli, LG: mhm JU: to stálo do kina bylo štyry nebo pět kaček, no to sme chodili do kina furt sme chodili do kina a vůbec potom po válce a t- tu aji ten krátkej čas než přišel ten únor tak to už sem chodily americky filmy že tak to sme chodili Laurel a Hardy a čeplin ((Charlie Chaplin)) á á á všeci ti rita hajvort ((Rita Hayworth)) ty si jako to byla krasavice ta rita hajvort ((Rita Hayworth)) to byla no á á á ten myslim že její manžel byl hary džejsm ((Harry James)) ten tru- trumpetista slavnej, byl ten hary džejms ((Harry James)) to nemáte ani napsaný, že? LG: né t- t- toho znám ale n- nemám to tu napsané ne ne... JU: no nic no tak to byl ten hary džjems ((Harry James)) LG: mhm JU: to byl manžel vod té rity hajwort ((Rita Hayworth)) to byla krasavice ženská.
Josef_(1929).rtf.txt
už tenkrát já sem strašně rád tancoval a já sem potom miloval freda astéra ((Fred Astaire)) a džindžr rodžrs ((Ginger Rogers)) LG: mhm JU: byli nejlepší tanečníci LG: jo JU: lepší dodnes nebyl kdo u nás se jim trochu přiblížil taky sem ho dycky miloval a dodnes Korn ((Jiří Korn)) LG: Korn? JU: no Korn ((Jiří Korn)) taky uměl takovou tu tanec trochu takovou tu artistiku salta že a všechno možný no a ten fred astér ((Fred Astaire)) taky a ta džindžr rodžrs ((Ginger Rogers)) taky
Josef_(1929).rtf.txt
LG: kromě těch kin a vy ste říkal že ste měl rád tanec JU: no LG: měl ste ještě nějaké jiné druhy zábavy? JU: no tak já tancoval až po válce LG: jo jo JU: že
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ehm když končila ta válka jestli to bylo nějak vidět při těch projekcích jako... JU: to zas naráz se tady objevily nějaký ty ruský filmy LG: mhm JU: samozřejmě americký filmy že,
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a vzpomínáte si na první návštěvu po osvobození? JU: kina? LG: mhm toho kina JU: néé kerej film sem viděl po válce jako první mám dojem že to byl nějakej ruskej ten ten ten ten byl takovej známej éé ježíš mankote jak se ten film menoval, Cirkus. LG: to neznám? JU: to jo to byl to byl to byl to byl známej film ten Cirkus, no, to byl takovej politické film.
Jaroslav_(1926).txt
, jo, babička ale byla v Adamově naštěstí, a tak e tak sme dostali byt na Francouzské ulici, no, a právě tam byly kina že no to byla ta Lípa, LG: mhm JB: jo pak byl ten Bajkal a nevim jak se potom menoval, ten ten Bajkal byl byl no potom taky přejmenovaný, jo. ten Bajkal to jako založili ty legionáři, co byli za první svě- světové války v Rusku, LG: mhm JB: proto to nazvali Bajkal, že podle toho, podle toho jezera, no, LG: pak si myslim to kino menovalo [( )] JB: [co tam máte] napsaný br- br- ((smích)) LG: no to kino se se myslim pak [menovalo ( )] JB: [co tam...?] LG: ne to mám takový...
Jaroslav_(1926).txt
tak tam na tym Slovensku sem se vyučil a vrátili sme se v pětačtyřicátym zpátky do Brna, no. takže sme měli ty kina tam blízko, jo tu Lípu ((Lípa)) a ten...
Jaroslav_(1926).txt
a potom po válce, jak přišli Rusi, tak to bylo ohromný nadšení z tech jejich prvních filmů, Ona brání vlast a toto tam byly no takový jako ty pr- první ty filmy z té války a z toho. tak to bylo ohromné nadšení z tech ruskéch fil- filmů. no a tak co dál?
Jaroslav_(1926).txt
, když sem se oženil, to už bylo potom v třiapadesátým roce, že, tak sme se s manželkou, to bylo kousek, tam za rohem sme šli do kina,
Jaroslav_(1926).txt
po válce to už byly třeba jak plula po tem v té Africe jak se to menovalo s tím chlapíkem jak po nich stříleli ti Němci. ((Africká Královna)) (..) mě už je... LG: já nevim který film myslíte. JB: čtyryaosumdesát let, no tak už těžko...
Jaroslav_(1926).txt
a tak sem chodil nejradši do těch kin, co byly blízko, právě taky s manželkó, ale taky sme si vyjeli někde, jak řikám tam do toho do toho Královýho Pole jak se to menovalo velký kino panoramatický ((Jadran)), hráli tam tu velkó, Velká země to byla taková, to hrají i teď v televizi, to kolikrát hrají.
Jaroslav_(1926).txt
LG: mhm a když ste mluvil o těch neoblíbených kinech o těch drahých, to ste myslel jaká ta kina? JB: no ta Moskva jo, skala ((Scala))a takový no to byly takový ty moderní kina, který byly postavený anebo předělaný po válce potom no tak tam bylo to vstupný dražší o hodně, že, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a bylo třeba běžné že se po skončení filmu ozýval potlesk? JB: no to byly právě po té válce právě ty ty ruský filmy, LG: mhm JB: tak to kolikrát byl film, to všichni vstali a tleskali, to bylo třeba čtvrt hodiny, no to vopravdu byly vynikající filmy, no potom už se to jako e toto, už to začalo obracet proti, že se hrají samý ruský filmy, ale to nebylo takový že by se jich hrálo moc, to dneska to bych mohl říct no, že že se hrají samý americký filmy a to je pravda teda, to je samé americké film a samé a samý hovadiny, no pro mě teda, pro ty mladý lidi nevím, jak se jim líbí, ale pro mě no to jsou hovadiny, no. třeba tomu nerozumim, no. (..) LG: [a...] JB: [a co sem] měl rád, tak řikám ty anglický filmy a zvlášť francouzský, žán gabén ((Jean Gabin)) jo, po válce, jo, no to bylo to bylo ohromný, to byly her- herci teda. (.) zase bych musel vzpomínat na ty ména. ale ten žán gabén ((Jean Gabin)) byl teda bezvadnej, no. no teď se mně strašně líbí třeba ten seriál ta leskotová ((Julie Lescautová)), že, to to je opravdu tak zahraný teda tak přirozeně, a teda ty anglický, to už je takový kolikrát takový únavný, moc zašmodrchaný že, a ale herecky teda sou Angličani výborný, jo, jak řikám podle mě že mají tu tu školu, jo, LG: mhm JB: vod toho šejkspíra ((William Shakespeare)) tam se hrálo divadlo hodně v Anglii že, a Francouzi taky, no když třeba ten francouzské film byl o tym mimovi že o tym teburo- deburo- ((Debureau)), jak se to menovalo ((Děti ráje)) to, to byl taky fantastické film, na to se chodilo no, no nevzpomenu si, no. (...)
Jaroslav_(1926).txt
JB: ten barevné film, no je to jako, ale kolikrát to nemá tu úroveň, prtže aj ti herci no teďka nemají, jé no to vám musím říct, LG: řekněte. JB: dneska herci pro mě sou mizerní, ale jako dabéři sou bezvadní teda, dabing když dělají, jo. LG: mhm JB: tak to se mně straně líbí, třeba tu leskotovou ((Julie Lescautová)) jak namlouvá ta ta, no tak to je bezvadný všechno, ale herecky, prže podivéte se, dřív bylo dřív bylo, hodně řemesel, jo, byli ševci, byli já nevim kominíci, všechno možný, jo a ty herci se pohybovali mezi těma lidima, a voni jako voni jako voni jako měli vypozorovaný co jako ty lidi, ta jejich mimika a řeč, a to všechno to oni uměli a to už dneska ani néni takový, jo no takoví lidi, který by e který by byli no takoví, já nevim no jak bych to vyjádřil se no. dneska je to všechno takový moderní, tak jako mně to připadají ty filmy, tak jak no jak kdyby to vodřikávali, no, že se to naučili nebo ta mimika to taky neni vono, protože ty naši starší herci co byli no dyť to se nedá napodobit no, tak takový už nejsou žé takové hégr ((Karel Höger)) LG: mhm JB: jo anebo Smolík ((František Smolík)) anebo em, no zase bych musel vzpomínat. LG: já sem měla vždycky nejradši Ráže Vladimíra. JB: no Ráž ((Vladimír Ráž)) to byl princ takové, že LG: mhm JB: hrál prince a takový LG: a ještě Cupáka Eduarda sem měla strašně ráda. JB: Cupák ((Eduard Cupák)) vo něm se řikalo že je jako e gáj <anebo buzerant> LG: no to vim JB: jo? LG: mhm JB: to víte? (.)
Jaroslav_(1926).txt
JB: jo měli dobrý revuální filmy, to se potom projevovalo i po válce když bylo en dé er ((NDR)), tak měli ty ajn kesel buntes ((Ein Kessel Buntes)) a, no né proč se tomu smějete? to bylo dobrý. mně se to líbilo. LG: my sme totiž měli na střední škole e učitele zeměpisu, který si z toho pořadu dělal v každé hodině srandu, on to měl nakoukané, a vždycky nám předváděl ňáké scénky z tama, tak proto se směju, že sem si na to vzpomněla. JB: tak no to jako ty lidi to byla tá doba zase byla proti proti en dé er ((NDR)) že anebo proti komunistům, anebo takhle no, tak si dělali srandu z trabantů, já mám už druhýho trabanta a eště ho pořád mám, a už je staré třiatřicet let. a jezdí furt ((smích)) LG: ((smích)) JB: kde by, který auto by vydrželo ee třiatřicet let jezdit, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: tak to netuším. (..) a e kromě těch veseloher jaké filmy ste měl eště rád? JB: no tak měl sem rád ty francouzský filmy s tem gabénem ((Jean Gabin)) jo, LG: mhm JB: von hrál dycky no takový ňáký dělníky anebo takový. já kdybych já sem se na to měl připravit a napsat si ty ty ména tech herců, já doma si vzpomenu potom na všechno ale teďka momentálně ne. LG: a co podle... JB: Kráska a zvíře třeba bylo ten francouzské film, jo. (..)
Jaroslav_(1926).txt
anebo byly takový všelijaký pod Špilberkem, tam byl takové obrovské dřevěné, no to taky nevíte, no to tam byl to bylo obrovský, tam po válce vystupovali hodně ty Alexandrovci, jo LG: jo? JB: no tam, já sem na to strašně rád chodil, to bylo narvaný, to bylo takový nadšení, no když voni přijeli a zpívali, jo, tak tam sem na to chodíval, tam právě byly no všelijaký no takový ty cirkusy a takové ty kolotoče a takový. a to bylo to bylo takový jako chodící schody ste vyjela a teď ste šla a tam byl takovej čtverec tam fókal vítr strašně, a dole stáli lidi a dívali se, a když tam na ty schody vyšla nějaká ženská, tak to bylo jéžišmarja, prže vona musela to vedlo a na ten čtverec kde fókal vítr, a to jí zvedlo sukni. tak to bylo dycky ohromný nadšení. ((smích)) nejenom kino, ale bylo takových věcí, do lázní sme chodili, no. se koupat.
Margarete_(1923).txt
LG: ee jaký byl osud vaší rodiny na konci války MK: jak jak byl LG: osud jaký byl prostě MK: vod mojí rodiny LG: mhm MK: můj tatínek zůstal v Brně LG: mhm MK: protože ještě musel chodit do služby a moje mamin- von dal mi maminku sebou aby mně pomohla s těma děckama LG: mhm MK: jo a tatínka sme potom našli teprve v Německu LG: jo a vrátili ste se potom do Brna nebo potom vaši rodiče bydleli kde MK: ne my sme já sem byla jak myslim že to vite co se s Brňákama stalo LG: no vim MK: e pochod smrti LG: mhm MK: do Pohořelic a potom dál a já sem byla ee vám řeknu větší město Jindřichův Hradec LG: mhm MK: tam byly p- par kilometrů vod tam byli ty moje rodiče vod mého manžela a od tam sme byli tak jak tak všichni Němci vyhozeny jako Brňáci do Rakouska LG: mhm MK: transportem potom jako pěšky sme šli do Jindřichova Hradce a na druhé den sme s tó lokálkó co sme tam jede do Nové Bystřice byli vezeni dráhó tam a tam sme byli vyloženi a zahnani přes hranice a teď si dělé co chceš LG: mhm [tak to je smutné] MK: [takže je to] z domu to co sem z domu vzala a to sem vzala hlavně jenom na voblečeni pro děcka a trochu pro mě a pro maminku tak to co sme měli tak to sme měli LG: mhm MK: a vod tam sme se s tym museli potom jit pomalu pořád trochu dál až do Vídně, z Vídně transportem a týden na cestě a přišli sme do Německa LG: mhm MK: až v roku ale v lednu čtyřicet šest LG: jo MK: a vyhozeni sme byli třicátýho května čtyřicet pět
Rudolf_(1920).txt
manž- já sem měl tři ee manželka měla dvě švice PS: mhm RS: a všechny tři byly e e zaměstnaný v pe- ee v peněžních ústavech (poněvadž měly) ob- ob- ee obchodní školu ale pak až už e skončily tak všechny tři byly v kině v Jasu ((Jas)) u pokladny e strejda trhal lístky jo PS: mhm RS: ee e (Miluška) byla v Kapitolu ((Kapitol)) v pokladně a moje paní byla v Ponrepu ((Ponrepo)) na Hybešce ((Hybešova)) jako vedoucí PS: mhm RS: a protože ten e vedoucí byl nemocnej a věděl že moje paní je e lepší e vedoucí jak byl von tak von tam dycky přišel jednou za měsíc jenom kvůli penězům dal jí výplatu a tak ale jinak tam nebyla vona všechno řídila sama takže když třeba v tom Ponrepu ((Ponrepo)) e byly filmy e velice různorodý velice různorodý a když tam byly filmy který byly e kvalitní jako právě tady ten e fred astér ((Fred Astaire)) a to (.) nebo san francisko ((San Francisco)) tam bylo (zase) zemětřesení a bylo to takový dramatický takže tam sem najednou vobvolal všechny moje kamoše aby ihned přišli že bude tam fred astér ((Fred Astaire)) s džindžr rodžrsovou ((Ginger Rogers)) film já nevím jak se ten film menoval e c- já no nevím prostě takže to ee mně pak děkovali jo čoveče to bylo e ten jeden dokonce byl stepařem dycky se natřel na černo tady v sokolovně když byly čaje tak se natřel načerno a e dal si světlý boty a stepoval tam jo? uměl dobře stepovat takže ten na toho freda astera ((Fred Astaire)) šel kdyby měl kdyby to hráli vo půlnoci tak přišel pak mně děkoval že sem mu že zavolal protože já sem se s ním už leta neviděl a jenom sem věděl že bydlí na Provazníkově ulici tak sem si v telefonním seznamu to našel a PS: mhm RS: zavolal sem mu a byl šťastnej jak blecha PS: a vaše paní v Ponrepu ((Ponrepo)) pracovala od kdy? [nebo v kinech]? RS: [ta] ta tam byla e kdy to kdy vona [tam byla]? NS: [tak e] já sem to včera se snažila spočítat takže [maminka]... RS: [já si] myslím že tam byla e v těch e letech já sem byl v gy- na gymnáziu NS: maminka [v těch kinech ee začala asi v třiašedesátým] RS: [já sem byl na gymnáziu a měli sme já si myslím (měli) auto] dodávku a já sem vozil všechny filmy na Vídeňskou tam byla půjčovna těch filmů to bylo v suterénu to byly regále plný takovejch hnědejch krabic jo po vždycky po třech nebo tak po třech je to asi to bylo tych f- ty krabice a tam sem vždycky dával jednu krabici sem vracel dostal sem potvrzení a e vypučil sem si a já sem tam měl jako taky takový známý víte už za tu dobu a moje manželka ta tam už taky měla jako vobšlápnutý že sme na do toho Ponrepa ((Ponrepo)) dostávali kvalitní filmy víte i cizí i třeba americký nebo tady ty t- taneční nebo já nevím ee prostě kvalitní filmy že bylo furt obsazený ale když byl někdy (nevím) branej jako musel tam jít aj ruskej film tak to manželka dycky tam šla do čekárny kde seděli u kamen takoví chudáci staří starej fotr a stará baba a ne- nešli do kina voni tam byli v teple jako PS: mhm RS: aby nemuseli doma topit tak vona je pozvala (.) a (.) pak když to neměla těch potř- já nevím kolik bylo [potřeba] NS: [dvacet] dvacet RS: kolik? NS: dvacet lidí muselo [být] RS: [dvacet] lidí tak když neměla tak si je vymyslela těch dvacet lidí dala a e brala z z vocuď kde bylo vyprodaný tak vzala [těch] PS: [mhm] RS: sedum vosum a dala to tam tam to nevadilo že to bylo vyprodaný poněvadž to bylo to byl dobrej film a dala to tam takže vona to tak e prostě to de a já sem tam v té půjčovně měl taky takový renomé (protože) sem přivážel filmy i z Husovic (protože) sem měl to auto a bydleli sme v Husovicích takže sem tam pořád vozil ty škatule a zase bral druhý to byla taková ee ee moje oběť těm kinům že jo sem prostě (s těma autama) e s tím autem e s tou dodávkou jezdil a [( )]... PS: [a vy] ste byl zaměstnaný [e]... ? NS: [ne] PS: ne j- [to bylo]... NS: [von je] profe- von je [profesor] RS: [j- já] sem [učil] PS: [aha] RS: takže já sem měl e vodpoledne volno nebo někdy ráno volno podle toho to to ten rozvrh byl různej někdy byl nabitej to se nic nedalo jenom vodpoledne ale vodpoledne to fungovalo tam se tam se do noci pracovalo PS: mhm RS: tam na té Vídeňské to bylo vzadu dost daleko vzadu na levé straně když se jelo směrem ee jako e Modřicům ((Modřice)) tak na levé straně bylo e dolů sem sjel a tam bylo dole v suterénu obrovský množství regálů a těch filmů a furt se tam lepilo neco e to na to to to zase se šlo tam a to šlo tam a vlakem chodilo vlakem chodily filmy taky do různejch kin který sou mimo jo PS: mhm RS: (já nevím) Adamov nebo (já nevím) Blansko a tak... takže co tam rozváželi filmy ee to bylo ee tam byl ruch pořád v jednom kuse PS: ale vy ste byl tedy profesor vy ste učil e [na gym-]... ? RS: [já sem] učil tady v Husovicích e v hus- ee na Koněvce ((Koněvova)) na Vídeňské sem učil e tam sem učil štrnáct roků (.) a pak přišel ten rok osumašedesát jo kde sem se tak trochu vyjádřil hrubě jo takže sem byl přeloženej během asi štyrech dnů do Husovic tady do gymnázia ale to mně nevadilo protože já sem sám absolvent jako kluk
Rudolf_(1920).txt
ta jedna moje jedna moje (ta) švagrová byla v pokladně v Kapitolu, víš kde [byl Kapitol]? PS: [ano ano] RS: jo? tak tam byla v pokladně a dokonce tam měla takovou bych řekl (.) ilegální nejakou činnosť (.) vona měla dceru ve Švédsku PS: mhm RS: (..) dokonce dvě dcery měla ve Švédsku vdaný a děcka a jedna měla trojčata a tak dále a tak dále ale (..) ona (..) sem jezdili ze Švédska nějaký lidi jedna taková Češka nějaká prostě spisovatelka a pracovala v ilegalitě ve Švédsku a přišla (.) a přišla k té mé švagrové která bydlela na Soběšické a svěřila jí em něco (.) písemnýho a že si pro to přijde k pokladně ee tady z ee (.) von tak ráčkoval ten politik ma- moravské štvrť e moravské e teda ee ve s- úřednické čtvrti e takovej br- Brňák nedávno měl vystoupení e já si nemůžu vzpomenout von tak ráčkoval ((předvádí)) a měl debatu v televizi vohledně e spisovatelů různých no tak ten přišel na určitý jako e (.) gesto nebo co přišel kupovat lístky řekl jeden lístek ((klepe prstem do stolu)) a jenom udělal takhle a vona mu dala lístek a to [dohromady] PS: [mhm] RS: a von měl noviny a t- jak to a pak měl za úkol to dodat do Prahy herci (.) ten starej pán už dneska co má za manželku Ninu Divíškovou má za manželku Ninu Divíškovou a je to starej pán ( ) hraje ve všech ve všech ee seriálech takovej fósaté jo ((Jan Kačer)) NS: a eště žije? RS: šeď- jak? NS: eště žije? RS: co? NS: eště žije ten [herec]? RS: [no] žije dyť furt [účinkuje] NS: [nevím] koho myslíš RS: furt účinkuje já nevím přesně jak se von menoval (.) no manželka je Nina Divíšková t- to tu znám protože znám Divíška znal sem Divíška a tak no nevím (.) je to NS: to je jedno RS: je to ee e prostě byl to zase ten pražskej herec byl jako v [ilegální] PS: [mhm] RS: činnosti a tady tento měl za následek za úkol tam přijít (.) a protože to bylo uvnitř v domě a měli tam pucák tak měl za úkol to dát pod ten pucák nik- nezvonit nic PS: mhm RS: dát to pod ten pucák PS: mhm RS: a to už voni zase měli nějaký echo nebo to nebo to prohlíželi a tak tam měli to a takže se to dostalo do správnejch rukou jak to mělo... takže byla i taková spojka moja švagrová teda v tom Kapitolu ((Kapitol)) to dávala tomu (.) on ráčkuje ((ráčkuje)) takový
Rudolf_(1920).txt
PS: a vy ste [chodil] RS: [no] PS: do kostela a na faru e a s- bylo vzpomínáte si že by se někdy třeba promítal film na faře? já sem slyšel že se někde na farách občas promítaly filmy [to s-]... RS: [jakej] film? NS: na farách PS: na farách NS: na farách PS: nepromítal nikdy farář? RS: ne PS: to ne? RS: ne ne ne ne ne ne to si nepamatuju to ne to si vůbec nepamatuju vůbec to neexi- [to se ne] PS: [mhm mhm] RS: to za to e to nevím to by musel být [někde] PS: [mhm] RS: jenom někde ale [to] PS: [mhm] RS: nebylo nikde PS: a vy ste chodil do kostela v neděli nebo e [častěji]? RS: [co to]? PS: e jak často ste chodil do kostela? RS: já sem chodil [do kostela] PS: [jako kluk] RS: s maminkou dokuď byla maminka tak sme chodili pravidelně na devátou protože... sme.... mši tam sloužil náš profesor ee římskokatolického náboženství jo? a e on byl velice kulturní my když sme šli na opery tak von tam dycky chodil eště s jednou profesorkou promedoval a my sme ho zdravili on byl doktor jako eee měl titul doktora byl velice e velice takovej ne (.) necírkevní
Rudolf_(1920).txt
a pak s manželkou teda anebo sám když sem tam byl když vona byla vedoucí tak sem tam seděl někdy sem šel s ní dom a někdy sem když byl dobrej film tak sem tam [zůstal] PS: [mhm] a [jakou]... RS: [to vona] mně řekla PS: mhm RS: zůstaň tady to je dobrej film tak sem tam zůstal
Rudolf_(1920).txt
NS: tak za mě jo já si pamatuju v Husovicích když tam teta trhala lístky jak ty holky husovický se malovaly a načesávaly aby vypadaly starší RS: no to je [možný (jenomže) to byla] NS: [aby se do toho kina dostaly] RS: už jiná doba
Rudolf_(1920).txt
a dycky mně dala vědět protože já sem učil její dceru a ee nějak vona byla nějak z té rodiny Švábovi kteří měli ale tři kina eee tam Excelsior a já nevím co ee Richard Šváb PS: mhm RS: von chodil se mnou do do školy a vona řekla jo jo to to já sem ju poznal hned
Rudolf_(1920).txt
NS: a nebydlel potom na Hybešově jak je [Ponrepo]? RS: [když e] když měla moja manželka to kino Ponrepo tak celá Švábova rodina který měli kdysi jakési Excelsior a já nevím jaké eště měli tři kina který postupně zanikaly jak se přestavovalo (.) tak ona (..) oni bydleli vš- všichni nad Ponrepem v tom poschodí PS: mhm RS: bydlela celá rodina v jednom bytě bydleli staří dědeček babička tady bydleli už pak ti mladí s děckama a tak dále a bydlel... a ten r- ten ee Richard co chodil se mnou do školy chodil dolů do bufetu do Ponre- do (.) do Ponrepy jo? e chodil kupovat cigarety PS: mhm a oni se [o- o-]... RS: [dycky] seděl tam v teplákách koupil cigarety se mnou poplkal jo dlouho sme plkali a pak zase v- v- vykouřili tam jednu cigaretu pak si vzal další cigarety a šel navrch PS: a... RS: a já sem šel do kina
Rudolf_(1920).txt
ale teď vám řeknu že s- kde sme byli ve skale ((Scala)) (.) ve skale ((Scala)) sme byli jednou s manželkou na noční promítání PS: aha RS: začalo se ve dvanáct a končilo se vo půl třetí (.) a tam byli originál americký záběry z inváze když in- když jeli ty sta parníků a tisíce letadel a p- PS: mhm RS: p- parašutistů s mraky jo? a teď voni n- nemohli jet těma loďama až na-... takže voni šli všichni takhle ve vodě a teď tam byli ti žurnalisti co to fotili a a ee ti tam pobíhali furt s kamerou a oni měli takový lana ty k- ty vojáci a jak byl e pláž a tady byla taková stěna PS: mhm RS: a navrchu byly německý pevnosti (.) takový nízký von to roztočil a hodil (hodili) to navrch a zase ten ty tři kotvy se tam tak někde zapíchly a von po tým laně vylezl navrch vytáhl hacjakéj ten to vokýnko bum bum někdy se jim to podařilo někdy se jim to nepodařilo někdy voni e je zmerčili a začali střílet a třeba je zastřelili aji padlo jich tam m- taky mraky těch Američanů padli a když voni pak padali tím padákem tak dá se říct přes devadesát procent přišlo na zem vostatní viseli na věži na stromě a neměli možnost se dostat pryč voni si to pak uřezali a slízali bez padáku dolů po st- po stromě nebo PS: a kdy ste to viděl ten film? RS: skala ((Scala)) PS: ale kdy? RS: kdy? no bylo to za za ee NS: podle mě to bylo tak [kolem]... RS: [za] komunistů NS: osumašedesátýho PS: mhm RS: ale to bylo výjimečně a bylo to jenom v noci ale bylo to dvakrát PS: mhm RS: jednou a pak za (nějakej) rok podruhý zase ale my sme to viděli teda jednou s manželkou byli sme tam do půl třetí do rána PS: mhm RS: a bylo to strašný byli sme úplně rozechvění protože voni tam umírali po po stovkách ty ti vojáci američtí NS: (já) si myslím že to bylo v osumašedesátým [když byla taková volnější] RS: [voni stříleli po nich] PS: mhm NS: [volnější doba] RS: [když šli v té vodě] a tak někteří prošli a někteří neprošli tak to tam leželo na písku e bylo to bylo to drastický ale tam když pak těm Němcům házeli do těch vokýnek těch pevností ty ty bomby jo? ty granáty tak tó to bylo něco voni vždycky ti ten to kotvu vyhodili vyšplhali navrch a šli k prvnímu tomu hodili (ji) tam a tam byla druhá tak tam šel druhej zase taky tam hodil a to vždycky džuchlo a tam ti ti e zahynuli ti chlapi co tam byli PS: mhm RS: ti vojáci PS: [a vy-]... RS: [němečtí]
Rudolf_(1920).txt
NS: [no a] potom to Ponrepo když tam dávali ty starý filmy ne? RS: no tak Ponrepo tam sem byl tam sem b- ee byl a většinou sme jeli dom ale když tam hráli nějakej trhák a to bylo dycky jednou za čas tak to sem tam zůstal PS: mhm RS: a podle toho když to bylo stepovací jako muzikální tak sem to eště ee telefonoval mém spolužákům
Rudolf_(1920).txt
NS: ty filmy da- [dali napřed do centra do těch kin] RS: [ale výjimečně] zcela výjimečně PS: mhm mhm NS: a až se vodehrály v centru protože těch kopií nebylo tolik aby to mohli hrát ve všech kinech naráz tak až se to vodehrálo v centru v tom v té Družbě ((Družba)) nebo v té skale ((Scala)) tak pak to dostaly ty okrajový kina PS: mhm mhm NS: jo takže komu se nechtělo tak si počkal [chvilku a]
Rudolf_(1920).txt
NS: no a jak sem vám říkala do toho telefonu tak vlastně na té Dukelské mezi těma dvouma kinama to byla taková jakoby promenáda kde teda e každej šel do toho kina PS: mhm NS: vo hodinu vo dvě dřív PS: mhm NS: a prostě se chodilo po té Dukelské a zastavovali sme se a bavili sme se nebo sme seděli u Jasu ((Jas)) na té zídce PS: mhm NS: a vykládalo se takže my sme se tam znali všichni navzájem PS: mhm NS: ee tenkrát nebyl problém s cigánama i když v Husovicích jich bylo vždycky hodně ale tenkrát s něma nebyly problémy že takže sme všichni navzájem PS: mhm NS: jako komunikovali spolužáci starší mladší PS: toto je zajímavý ale toto je až teda tak ty šedesátý na padesátý šedesátý NS: jo jo PS: já bych zatím ještě zůstal
Rudolf_(1920).txt
NS: moje maminka [byla]... RS: [v Sibiřu] ne ale v [Jasu] NS: [moje] maminka byla v doma [s nama jako s dvouma dcerama] RS: [v Jasu aj náš soused] tady tam jeden ee (občas) trhal lístky [starej děda] NS: [a její] sestra tam e... RS: trhal lístky u u u dveří NS: prodávala v té kase v Jasu RS: (protože) už tam nebyl ( ) umřel NS: pak musela jet do lázní PS: mhm NS: a maminku tam dala jako na zástup (protože) vedoucí nemohl nikoho sehnat tak aby měl obsazený místo kasírky no a jemu maminka se zalíbila jemu že byla šikovná jí se zalíbila práce v kině a tím to začalo PS: mhm (.) a to bylo kdy v kterém roce když tam šla poprvé? NS: asi ve dvaašedesátým PS: mhm
Rudolf_(1920).txt
PS: a stalo se vám e vzpomínáte si že byste někdy ee viděl promítání v domácnosti? promítal někdo měl někdo promítačku? RS: ne PS: ne RS: no tak to byly jedině filmy to z televize
Rudolf_(1920).txt
PS: a potom s paní ste chodil do kina a co jiného přicházelo v úvahu? do kina a šli ste i někam jinam? na zábavu nebo do divadla? RS: no pravda tady byl svatoboj tam sme chodili tancovat PS: mhm RS: v Sokole byly čaje PS: mhm RS: tam byl jeden e kterýho sem pozval do Ponrepa na s- na freda astera ((Fred Astaire)) von měl cilindr byl načerněnej jenom pysky měl červený a dovedl nádherně stepovat v Sokole v sále na těch parketách PS: mhm a to bylo kdy? RS: co? PS: kdy to bylo? kdy [asi]? RS: [no] kdy to bylo? tak e co já vím e v še- e v roce my sme se stěhovali bylo šestačtyřicáté rok že (.) em tak nějak já nevím s- sedumačtyřicet vosumačtyřicet ( ) to byly [(tak)] PS: [mhm] RS: čaje čaje v sokolovně a tam h- h- hráli z našich řad.... NS: tati a nebylo to za první republiky? RS: né za první republiky z našich řad tam hráli dva naši pak pozdější příbuzní Bezděkové jeden hrál na trubku a druhej hrál na (.) saxofon PS: mhm RS: jeden na trubku druhej na saxofon a měli svůj orchestr hráli třeba když sme byli jako na vysoké škole a byl e takzvaný ee ( ) průvod městem šel e ( ) zemědělská škola házela hnůj na zem a a ta škola to a to a pak všechno šlo do Lužánek a v Lužánkách byla taková taková stříška venku a tam ten orchestr těch Bezděků hrál to byli e bratři Bezděkové ti tam hráli a měli s sebou teda těch asi sedm muzikantů a my sme tam tancovali až do noci pak sme leželi na zemi na dekách PS: mhm RS: to to bylo to bylo takzvaný majáles PS: ano RS: tomu se říkalo majáles vysokoškoláci po po Brně PS: a ještě se zeptám [na k-]... RS: [ale] to už to už je dávno a dávno minulý
Rudolf_(1920).txt
PS: když ko- skončila válka e vzpomínáte si kdy ste na konci války šli poprvé do kina? na jaké představení a jaká byla atmosféra v tom kině? RS: to si nevzpomínám (.) my sme za války byli mimo Brno PS: mhm RS: my sme byli v Adamově u příbuznejch (ale) jinak to si nevzpomínám že (bych) po válce sme se vrátili teda ee že sme se vrátili že bychom na čem bychom byli PS: mhm RS: to si nevzpomínám PS: mhm RS: možná že tenkrát ee nás to pomalu ani moc nezajímalo (protože) to byla ta (zvednutá) hladina jo taková ta ta válečná a to a tam mrtví a tam ranění a tam rozbitý a
Libuse_2_(1928).txt
LZ: to byla tak ta sobota neděla, protože jinak nic tak potom začalo až po válce trošku tý zábavy, jinak, pak to byly hody, a v létě v tom pětačtyřicátým to byla taková euforie, všichni měli to, ženy měly hody, cementárna měla hody, em komunisti měli hody, hasiči měli hody, tak sme vlastně takové jako party a v těch sme chodívali aj za (stárky), a takový, tak sme se, to začalo, já sem teda chodila do Sokola taky, během války, nebo před válkou, zas to byla Věra Vojdova, tam na Obřanské, když sme bydleli, a tak sme chodili do Sokola, a pak teda, pak to zakázali ten Sokol, po válce se to znovu obnovilo, tak sme měli veselicu, a a veřejný cvičení, a potom byla veselica. takže to, říkám, ten rok to bylo takový, no pak sem se seznámila s manželem, no, začali sme spolu chodit, SM: hm LZ: tak už tak jako víc to. taky sme šli do toho kina, to bylo říkám buďto teda zase na ten Cejl, tu do té Radosti ((Radost)), nebo na tu Marxovu ((Lido bio)), nebo takhle, tak někdy, jo, SM: [dobře, tak] LZ: [a potom to] bylo evr- e- Madla zpívá Evropě, jo, to bylo jak to bylo em to štěstí, potom byla Madla
Libuse_2_(1928).txt
po mateřské dovolené sem šla zpátky, jenomže to potom už se, sem přešla jo, mezi tím sem byla, no byla doma, potom se narodil druhé, a po tým, po tým druhým chlapcu, v osumapadesátým roce sem nastupovala, no do Rudýho práva teda. SM: hm LZ: taky to byla tiskárna, ale Rovnost byla, to se potom tam ňák zabralo, přestavovalo se to, dneska je tam ta pojišťovna nebo něco je tam na tom rohu, a tak sem přešla, manžel př- manžel byl teda jako vyučenej jako v tiskárně, tak sem tam jako em šla potom, znala sem tam všechny ty. tam sme se seznámili teda s manželem, jo, v té tiskárně, a když to tak potom sem tam v osumapadesátým když už byly děcka větší, tak sem šla tam a dělala sem tam až prakticky do důchodu. SM: hm LZ: no, takže sem tam dělala, napřed sem šla na noční směnu do expedice novin, a potom když už děcka byly větší, a byl, manžel dělal většinou na noc jako u novin, se dělá, tak sem radši zůstala doma, šla sem dělat na ráno potom, protože, taky do tiskárny, ale do jinýho oddělení, protože, abych večer s těma děckama byl- se <(neporvaly)> nebo aby byl doma s těma dětima, no, tak a tam sem potom zůstala doma už potom.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: to už, do toho města, to už tak jako bylo něco už výjmečnýho, no. až potom když sem se vdala už potom, tak to spíš em když se šlo do kina, tak se většinou zase už šlo do města. takže sme bydleli tam tak zas u toho města.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: tam to sme bydleli tam, takže to už bylo Jadran, anebo to Oko myslím že se to menovalo ještě to jedno menší kino tam bylo, ne? no a tam už potom začalo být širokoúhlý, v tom Jadranu, tak už víc, tak taky, vím že sem, že s tím, už byl, už byl starší ten mladší, tak tam taky sme šli, jenže to už potom, nevim, no. taky sme eště sem s těma chlapcema chodívala, no. SM: hm LZ: taky do toho kina sme chodívali. manžel ten moc ne, von zaprvně na to moc nebyl, ten měl motorky, auta, a von potom taky, jak sem vám říkala, dělal v té tiskárně, tak dělal zase večer, takže my už sme, prostě už se do toho kina tak nešlo. a to se dělalo aj v sobotu, že, tehdá ještě, a v neděli zas třeba, zas, buď sme jeli někam třeba ven, nebo už maminka potom začala stonat, tak sme jezdívali ven, takhle vždycky sme se stavovali ještě zpátky u maminky, a u rodičů v Maloměřicích, voni potom bydleli ještě pořád na té francové ((Franzové)), a tak sme se tam stavovali, a em pak manžel zas chodil ještě, zas byl ještě v pondělních se říkalo, SM: hm LZ: co jako v pondělí byly noviny, tak chodíval někdy, a to se, no dost často, aspoň jednou za čtr- vždycky za čtrnáct dní, a jinak to byl rád když si, pak už byla televize, no tak už se podival třeba na tu televizi. von nebyl ňák milovníkem kina zrovna, tak. SM: hm LZ: říkám, von dělával to večer, tak chodil na večer do práce, a vždycky buďto na devátou, nebo někdy na šestou, někdy na devátou, podle toho jak totok. takže...
Libuse_2_(1928).txt
no, když, ačkoliv potom když sem dělala v té tiskárně, to bylo až v tom pětačtyřicátým roce teda. takže tam byla ta skala ((Scala)) jo, zrovna. dneska je to, jak se to menuje to kino tam, víte jak je Tomášek, ((Kostel sv. Tomáše)) tak naproti tam, de se dolů po schodech. SM: hm LZ: taky je to skala ((Scala)), není to pořád skala ((Scala))? SM: no, myslím že jo. teď nevim. a tak měla ste, to ste měla ráda tu skalu ((Scalu))? LZ: jo, tam sme chodívali potom zas už. to bych řekla to v tom pětačtyřícátým roce, SM: hm LZ: že to bylo, já sem dělala em prostě, víte kde sou lázně, na ulici devátýho května ((ulice 9. května)), je Tomášek em kostel Tomáš ((Kostel sv. Tomáše)), pak je na rožku sou lázně, ústřední lázně em tak, a naproti byla byla tiskárna, Rovnost. dneska je tam ta pojišťovna, tak tam byla tiskárna. tak tam sem dělala, takže tam sme to měli zrovna třeba se šlo SM: jo. LZ: koupit lístky nebo tak. tak tam sme dost bych řekla ta skala ((Sclala)) teda, to bylo takový.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: no tak už to bylo takový modernější, už to bylo takový lepší, to víte, aj v tom, aj ty kina, to byly takový menší, takový vobyčejný, no, tam už to bylo přece jenom takový elegantnější, takový už, to bylo něco, něco jinýho. no tak, ale když se šlo, tak, tak to byly takový už ty filmy potom, ňáký začaly ňáký ty ruský, a takový ňáký ty válečný, no tak to mě zase, já sem měla, prožila ten konec války, už mně bylo těch, šlo mně na ten sedumnáctej, tak mám dost takový ty. prostě zážitky byly tam takový nějaký, takže SM: hm LZ: moc mě ty válečný filmy ani dneska teda nemám ráda. SM: hm LZ: no bývalo, no, akorát to Čtyři z tanku a pes, to se mně teda líbilo, to bylo takový to, viděla ste to? SM: to je takový ten polský [seriál, že.] LZ: [film, no,] polskej seriál. tak to se mně tak jako líbilo, ale že tam byly ňáký, ale spíš tak ten pes, a ta partya [těch těch kamarádi, no.]
Libuse_2_(1928).txt
LZ: tak to né, to, to né, to tenkrát to akorát to sme se ňák domluvily, a já říkám, no jo, ale to je nepřístupný, to. ale no pojď, pojď, zkusíme to. já nevim, já mám takové dojem že sem si aj vypůjčila občanku od té kamarádky, SM: hm LZ: ne vod té, co se mnou dělala, a tak trošku sme se podobaly, nebo něco, tak sem si občanku. ale říkám vám, že sem to tehdá ani nepotřebovala. prostě, tak dneska už je to promlčený, už je to <padesát šedesát let.> ale by to bylo promlčený. ale snad to nebyl takové žádné přestupek, to bylo jen takový, ale to sem se musela smát, protože ju ten, jí bylo už ale jednadvacet, nebo dokonce víc, vona byla taková drobná, taková to, no já sem si to nesla ((smích)) tak mě pustili,
Libuse_2_(1928).txt
no a pak po té válce začala ňáká ta zábava, no tak se šlo na tu zábavu ještě. ale říkám, tak to kino bývalo tak to už můžu říct to jednou za týden že se, ne že bych tam musela teda být často, no ale když byla výměna jednou za ten týden byla výměna, a něco bylo, co sem co by se nám líbilo, no tak buďto tam nebo tam. pudem do kina, tam hrají to nebo ono, to může být dobrý, no, takový.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a chodila ste někdy třeba bez placení do kina? LZ: jak bych mohla chodit <bez placení.> to nevim [to sem] SM: [tak někteří] nám to vykládají, no. LZ: jo? to teda ne. to nevím že by tady toto existovalo. SM: hm LZ: já nejsu taková em že bych někam prostě šla, a že bych, že bych tam šla plotem, nebo že bych tam šla, mně by to bylo jako trapný jako. já vždycky, no to tehdá nestálo, no dyť to bylo, to ne, to opravdu nemůžu říct. ale, já nevim, tam se nedalo, musela ste projít, přece ta trhá lístky nebo něco tak, nevím že bych teda, to ne. to když, to si pamatuju vždycky sme si koupili lístky, a to se chodilo třeba víc dopředu, abysme ty lístky dostali, nebo výjimečně že by se šlo zrovna teda, ale nemůžu říct že by, to ne, to. já su zase dost tako- poctivé člověk, že bych takhle někam měla jít, to vím že třeba dneska to sou, takový ( ) SM: hm LZ: ale nevím jak bych to dělala, nebo že bych em a potom když dete do kina, tak máte určené lístek, ne? třeba já nevim, třetí řada třeba, dvacátá sedadlo, nebo to, takže, kdybyste tam šla tak kam byste si sedla? nebo to nevím teda. to tak...
Libuse_2_(1928).txt
LZ: a potom em Měsíc nad řekou, jo? vod Šrámka to znáte, tam hrála paní Dana Medřická teda, no, byla to herečka, já to uznávám, ale taky sem ju moc nemusela. až potom byla starší už jo, ale taková mně připadala taková, taková trošku, ne tak, ne, byla trochu jinačí, no. potom už byla starší a hrála už ty maminky, babičky, tak už totok, ale jako mladá, zrovna se mi, nevím.
Libuse_2_(1928).txt
SM: co ste měla ráda na f- na třeba ve filmu. LZ: no tak rozhodně mě to spíš lákalo když tam byla ňáká příroda, nebo když tam, když se tam něco, prostě něco se tam dělo, no. SM: hm LZ: by to bylo ňáký, (tak ňák) mě spíš, (říkám), já mám ráda přírodu, my sme vždycky dost jako chodili, a em když, SM: hm LZ: jako totok. SM: dobře. LZ: já mám třeba, dneska mám ráda př- filmy vod té Pichlerové ((Rosamunde Pilcher)), ty romantický jako. SM: hm LZ: já nevím jestli to ňák, tohle někdy vidíváte, nebo něco, třeba dávají americký, americko-německý, ale to není vono. prostě ta Pichlerová, em strašně krásná příroda je tam. vždycky mají ňáké třeba dům, vilu, nebo barák, nebo je to zámek třeba řeknu, no cokoliv, ale krásný květiny, krásný parky, krásný, no ale to mě, to se mně strašně líbí.
Libuse_2_(1928).txt
jinak, no, a když potom po válce, no tak to zas bylo ňáký, co bylo tak, nevim, to už, já nevim, člověk to tak ňák ani nevnímal, to tam muselo být, a že se těšil na film. <a že musel tam ten týdeník být,> to,
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm ee dobře. a byla ste někdy přítomna promítání filmu v domácnosti? LZ: ne. SM: takže ee LZ: ne, to nemůžu říct vůbec. nikdo kdo, tak nikdo neměl, a teď co, co se týče em třeba co mají někde tak, tak nikam nechodím, že by měli třeba, že by si pouštěli doma filmy nebo něco to. naši to taky mají, ale já tam nechodim. voni bydlí až ve třetím poschodí, SM: hm LZ: a než bych tam vylezla, tak řeknu tak radši <nendu.> SM: jo. a takže si nepamatujete že by třeba měli kdysi vaši známí třeba filmovou promítačku? LZ: né, ne. SM: dobře. LZ: totok, to vůbec ne, já, bratr vůbec to, ten vůbec totok né nic takovýho, a em co byly, co sme měli rodinu tak to taky vůbec ne. SM: hm LZ: ani to vůbec nevim, že by něco takovýho mělo ně- že něco bylo takovýho. ne. my sme ňák moc, ne. naši vůbec ne, a ani manželovi rodiče, ani sestry, tenkrát to tak, možná dneska už by třeba, ti mladí už dneska mají třeba, už mají video, mají to. to naši taky mají video, mají já nevím co eště všecko, ale mě to ňák neláká.
Libuse_2_(1928).txt
SM: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? potom? a na to jaká byla třeba atmosféra v kině? LZ: no to víte že to už bylo, byly ty filmy už jinačí, že, už přestaly em tamty týdeníky byly už takový, a začalo to em tam, víte po té válce ta eufórie byla prostě docela jiná. každé byl rád, že je konec té války, pomalé sme dost tak jako byli vděční těm, tomu osvoboditelům, jo, když sme, no mysleli sme si že to bylo tak, takže to bylo takový, tak zase přišly sem ty ruský filmy, a některý ty filmy teda se vopakovaly, no tak bylo to takový, no prožívali sme, byli sme rádi že je konec války, tak zas nám to dost ty ruský filmy se dávaly, ty válečný, a a totok. no tak takový, jinak bylo to prostě jiný takový, no, a takový aj nadšení aj takový, člověk se chodil na ty brigády, a a prostě chtěli sme si tu republiku vybudovat, jo, jako. mysleli sme si že to bude jako jiný. ježiš to se nadělalo brigádnickéch hodin, dyť to už eště sme teda, dyť i, bylo chodili sme jako em na brigády do toho, do té Líšně, co se voddělalo hodin. a tam se kopalo, ďály se jako, to bylo Gottwaldovo údolí, potom tam byly ty líšeňský slavnosti a tak dále. a tak tam se nadělalo brigádnickejch hodin hodně. já sem chodila s už to tenkrát s manželem ne teda, no ale byly to aj z tiskárny se dělaly tam brigády, a no už potom sme spolu taky chodili tam. a co se vobdělalo tam, a tam se chodilo, a tam se chodilo, na saních se vodhrabovalo, to a to, chodili sme na brigády a, a že se budeme mít lepší, no, byly dvou- dvouletky a pětiletky, a já nevim co všecko, no. každé si myslel že to, no, bude. SM: hm LZ: já osobně, vy ste mladá, to těžko, ale nevim no. povidám, ta, ta situace byla docela jiná než je dneska. SM: hm LZ: dneska každé když nemusí, tak neudělá a, anebo hledí sám na sebe jenom, aby co nejvíc viděl a není to teďkon. mně se to nelíbí teď ta. já su ráda že su tak stará. věřte mně to. já řikám, vy dneska mladí, nevim. SM: hm LZ: dneska teda abyste měli vzdělání, to je podmínka, protože jinak to ani no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: jo. a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné navštěvování kina. LZ: no tak to bylo potom už pomale bych řekla v tým, když sem se vdala, byly děti, no tak ještě se někdy, když přišli po- pohlídat rodiče nebo to, tak se do toho kina sme šli. manžel ten nebyl teda ňákým, von měl koníčka teda motorku a auto, ale tak to, tak s maminkou někdy, to když pohlídali, tak, tak zas říkám, tak má tak málo, no. a ňáký kamarádky, no tak, to když sme šly s kočárkama ven nebo něco, SM: hm LZ: ale manžel neměl rád moc nějaký takový, ňáký návštěvy nebo, abysme se ňák tohleto. takže už potom, tak když byl ňákej film pěknej, nebo něco, tak taky se šlo. to potom když byli kluci už větší, tak už se taky do toho kina zase šlo, nebo sme chodili tak, nebo jinak už potom moc, pak už byla televize, to už
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a bylo třeba v Brně ňáké kino které ste vyloženě neměla ráda? LZ: nemůžu [říct, ne] SM: [nebo do které] třeba nebo třeba kdyby vás tam někdo pozval do toho kina, že byste tam nešla? LZ: ne, ne, tak to teda ne, to mě, to mě, já vím že tam v té Jaltě ((Jalta)) bylo, ale tam se byla párkrát, tam ne, tam moc sem nešla, ale em jinak nemůžu říct, to, kdyby mě někdo pozval do kina, tak <sem šla tam, to nevadilo.> to mně nevadilo. SM: hm LZ: pak byla ta v Alfa pasáži bylo to kino Alfa, SM: hm LZ: tak to ale taky moc tam mě to ne- nějak ne. do té skaly ((Scala)) sem ráda, anebo do toho Kapitolu ((Kapitol)) u divadla jak je ten, tak tam bylo kino teda. SM: hm LZ: dneska taky je těch kin plno už zavřenejch, no.
Libuse_2_(1928).txt
tak potom když už sem byla větší, starší, no tak už to bylo takový ňáký takový, no, tak to tam byl tehdá aj sme byli s manželem, na tom, to lásko bože lásko ((pravděpodobně Léto)), co tam zpívala ta Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)) tam hrála, no a takový, Muzikantská Liduška, mám to tady napsaný. Muzikantská Liduška. takže tam, tak to tam hrál na ty housle a na varhany manžel trošku tak jako, tak to tak to vím že sme byli spolu už, potom sme byli na tom, na tom Madla zpívá Evropě, to už sme spolu, no tak my už sme spolu začali chodit em prakticky když nám bylo osmnáct myslím. SM: hm LZ: no, a to bylo, takže, takže to někdy do toho kina sme šli tak na takový ty filmy, no, ale spíš to byly filmy takový jak sem říkala, to Madla zpívá Evropě, Muzikantská Liduška, no potom už to, Krb bez ohně, no takový ty zamilovaný filmy jako pro děvčata, no, to bylo takový, no, když...
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, čím ste se jako řídila při tom výběru toho filmu. LZ: no tak rozhodně byly plakáty, to se věše- věšely plakáty, plakáty vždycky na celý em to byly, vždycky se vyvěsily plakáty, takhle větší, a tam bylo skala ((Scala)), Kapitol, to, jo? Moskva, to se tenkrát menovalo, takový ty, už jako, no potom za první republiky ne, no ale Kapitol, Jalta em skala ((Scala)), a nevim ty, ty, a tak to byly, a to se prostě, bylo to až do těch nejmenších, jo, to byly Husovice, Židenice, ty nejmenší filmy, no tak sme se dívali kde co hraje, tady hrají to, na, na Marxové ((Lido bio)) hrají, nebo v Radosti ((Radost)) to hrají, nebo v Husovicíh ((kina Jas a Sibiř)) to hra-, prostě takhle tam sme vybírali. to byly plakáty na každým prostě rohu nebo to, tak tam se to, dneska to tak není, ale em spíš to teda bývalo, že byly vyvěšený plakáty, a to vždycky bylo od kdy do kdy, tam se hraje to a to. tak věšelo se to vždycky, prostě plakáty byly, no. SM: hm LZ: to se tak, jé tam hrají to a to, už jeden druhýmu se řeklo, pudem do kina, nebo pudem se tam, tak to bylo, ale jinak...
Libuse_2_(1928).txt
SM: a kromě toho že třeba se vám špatně četly ty titulky, hrálo pro vás ňákou roli v které zemi ten film třeba vznikl? LZ: no tak to bych, to bych neřekla. SM: hm LZ: em-em to bych spíš řekla že bych, že mě to zajímalo, jak tam žijí nebo jak tam, jak tam prostě, jaký prostředí je tam, nebo něco, to už by mě víc (nadchlo), ale by mně to vadilo, já celkem zas dost, dost ráda čtu, a dost teda em, a dost jako bych řekla rychle že to přečtu, ty titulky. nebo si zbytek domyslím.
Libuse_(1922).txt
teda už jako po pětačtyřicátým roce sme se nastěhovali na tudle na Výstavní ee ulici do ku- <e do kubistickýho domu> LG: ((smích)) LV: <tam každá stěna je jiná> ee to tam je, a tam bylo kino Radosť. Radosť ((Radost)) mám dojem. jo. a vedle byly lázně, no já mám dva syny, no a, protože už sem pracovala a v sobotu se e uklízelo, LG: ( ) LV: tak náš ee hlavně Petr ani tak ne, ten byl st- teda starší, ale ten mladší Vojtíšek, ten dostal a mám taky dojem dvě koruny, nad náma bydlela holka Blanka a chodili každou sobotu tam do kina, jo? LG: mhm LV: a protože to bylo blízko, tak sme (teda) chodili tam taky, do blechárny, [že, říkalo se, jo?] LG: [blechárna mhm] LV: blechárna, no tak tam teda, to kino taky. no jinač se chodilo teda jako do města, no tak to už ee vod pětačtyřicátýho roku, další potom ty budo- budovatelský filmy, na který se teda nějak nechodilo teda že. na ty ee to teda šlo. no a už se začalo chodit do divadla, sme měli jako předplatný v divadle tak se chodilo teda jako do divadla, takže todle, jestli chcete ještě něco? LG: no vy ste zmínila tu práci, kde ste v té době pracovala? LV: (.) já sem ee v- ee teda takhle, já sem ee maminka měla takovej jako výrobu a a ee prodej, taky to to se nedělalo to sme byli jediní v republice, výrobu pásků k hodinkám a ee LG: mhm LV: ovdověla, takže já sem de fakto ((de facto)), byla doma (.) a e byla sem jedna teda z z mála, která sem vlastně do školy nechodila a dělala sem zkoušky a a študovala sem takhle, takže sem jako udělala potom jako obchodní školu a to to sem si udělala zkouškově teda, LG: mhm LV: no pak sem byla teda jako zaměstnaná jako ee úřednice no a vdala sem se mi bylo dvacet let vám říkám roků, v jednadvaceti jsem měla prvního syna a byla sem teda jako doma, LG: jo, LV: no a potom sem (.) no a jenom to to k tomu teda, ee jako (nejde to) no a potom sem ee v těch letech sedmapadesát ee skoro třiašedesát byla ee zaměstnaná jako ee programová pracovnice v Parku kultury a oddechu a tak s- s některýma těma kumštýřema jsem jim dělala teda vystoupení a <estrády jo>
Libuse_(1922).txt
LG: (.) hm měla jste své oblíbené kino? LV: (..) ale věříte že ani ne LG: ani ne? LV: ne, ani ne. LG: (.) a bylo ee v Brně ňáké kino, do kterého jste nerada chodila? LV: (...) hm no tak ee vím, že sme byli nevím jak se to kino teda menovalo, (ale) na na Cejlu ((Radio, později Radost)) no ee dávali tam něco kde nedávali jinde a že se mi to tam teda vím že sem tam už nechtěla jít LG: mhm LV: prostě ee to prostředí a to mi teda nějak jako nesedělo teda. to mi teda jako nějak nesedělo.
Libuse_(1922).txt
LG: tak ee jedly ste třeba ňáké jídlo nebo pily ste v tom kině? LV: prosím? LG: jestli ste pily v tom kině [nebo jedly] LV: [ne] LG: ne? LV: ne ne. ne ne ne to nebylo vůbec jako zvykem. LG: [jo] LV: [to teda] nebylo zvykem. myslím, že tam bylo bifé LG: jo LV: ale ee nevím. ale na pití ani ne, spíš na bonbóny, ale LG: na bonbóny LV: ne. ne ni- to todle ne, to už bylo drahý, tam se to se šetřily (ty) jako peníze LG: mhm LV: to nebylo tak jednoduchý tehdá. LG: a během té projekce bavili se třeba spolu ti diváci nebo vy ste se bavila s ňákými diváky? LV: ne. to nebylo zvykem, že by se nějak bavilo,
Libuse_(1922).txt
LG: a potkávala ste v kině své známé? LV: (...) (no to je) no když sme to (tam to už) sme byli dospělí, tak ee buď sme šli sami nebo se známejma, ale takto že by prostě sme se tam nějak potkávali s lidima (.) nějak ee (šli) sme asi někdy jindy, nebo v jinou dobu teda, LG: mhm LV: víte? protože hrálo se, e v tom excelzióru ((Excelsior)) hrávali ve čtyři v šest a v osum. a ee p- potom se hrávalo že kolem té osmé v šest a osum a pak myslím za války dokonce jenom jednou že se hrálo, takže no (.) no takhle. LG: a když už ste tam ňáké známé potkala třeba někdy v tom [kině, tak mluvili ste (pak) o tom filmu? jasně, mhm] LV: [no tak (vím), <jo a viděli ste ano, a viděli ste] film ten a ten> LG: ((smích)) LV: <jo a nepudete a bude se dávat to a to> takže když se bavilo teda tak se bavilo teda ee vo filmu a ee ne
Libuse_(1922).txt
a potom to už teda sem byla jako dospělá, už sme vo tom mluvili, jako, a pak už (sem) jako hodnotila po té ee hm řeknu ( a to) ee výkony herců, jo, jaký byly výkony [jak to teda] LG: [mhm] LV: hrála, ale do toho ee jako <puberťáckej let> LG: mhm LV: <no tak to byl zjev voblečení> teda tady toto, že, no.
Libuse_(1922).txt
LG: a pamatujete si na ee první návštěvu kina po osvobození? LV: ee zrovna když sem to říkala a ee já teď ee nevím jestli to byl ten ee LG: (.) tak to nemusí být [úplně první návštěva, tak první ( kterou si pamatujete třeba)] LV: [ne ne ne já si ee já si] vzpomínám, po válce, ale nevím to přesně, na anglickej film, kterej LG: mhm LV: sem viděla, (protože) sme bydleli na té Výstavní v tom excelzióru ((Excelsior)) LG: mhm LV: a bylo to právě ee a je to takovej ňákej známej anglickej film ee vo bombardování a má to ňákej děj to bych si musela jako vyvzpomínat, a mám dojem, že to byl první ee nevím to přesně, ale že to byl ee ten první film, a byl to anglickej film.
Ludmila_(1920).txt
to víte, chtěla sem zase hned druhý (.) tak sem měla v pětaštyrycátém roce, se mně narodil, zase chlapec, ten za mnou teda chodí tady sem a je moc hodnej a už je taky v důchodě a eště mám jednoho potom o osum roků byl mladší jak ten Ivan, ten se narodil v třiapadesátým a ten Ivan v pětaštyrycátým, těsně, no tak to si eště pamatuju, že sem byla s v kině s s manželem a hráli Ona brání vlast, ruskej film v Jaltě ((Jalta)), víte, v [tý pasáži tam], LČ: [mhm ano.] LŠ: Alfa pasáži, a že už sem tam dostala porodní bolesti, jenže tenkrát to eště nejezdily elektriky, ne- nebylo osvětlení, no a tak sme přišli z toho kina dom eště, no potom sem musela jít pěšky, já jsem ho rodila tady v Královým Poli teďka je tam plastika, LČ: mhm. LŠ: tak tam byla taková soukromá, víte, jako porodnica, no tak léčebna na ženský choroby taky, nějakej doktor Kučera tam byl a tak já jsem k němu chodila, no a tak potom sem tam aj rodila, no a tak až tam pěšky...
Ludmila_(1920).txt
LŠ: do kina? no, tak já sem potom chodila aj tak, my sme chodili, my sme m chodili do kina pořád. pořád jak byly nějakej film pěknej a pořád, my sme byli kinaři aj ten první manžel a já taky. já sem byla zvyklá chodit do kina pořád. LČ: takže až třeba v [důchodu?] LŠ: [protože] sem měla u sebe maminku, LČ: mhm LŠ: no a tak tak vona mně ty děti vopatrovala a já sem chodila pořád do kina ((smích)). LČ: a teďka teďka už ale nechodíte, takže... LŠ: <teďka už nechodím.> LČ: takže až od důchodu, nebo nebo kdy ste přestala teda? LŠ: no ne aj v důchodě sem chodila eště, jó, LČ: takže to je [poslední (dobou)]. LŠ: [ale] tady už teďka né, no.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a jak ste se v tom kině třeba chovali, měli ste ve zvyku třeba jíst nebo pít v kině? LŠ: ne ne, to nikdy. no tak někdy manžel koupil bonbóny nějaké, ale jinak nic, tam se nejedlo. LČ: a bonbóny ste si kupovali? LŠ: no to von koupil vždycky nějaký. LČ: před kinem nebo jak se to... LŠ: před kinem, tam byl bufet takovej skoro v každým kině takovej malej bufet, prodávali tam něco na pití a nějaký ty curklata. LČ: a lidé si to kupovali? LŠ: ano, hodně. LČ: takže v tom kinosále to vypadalo tak, že ty lidé si jako mohli... LŠ: eště spíš tak šustili těma papírkama, to tak se lidi se některý rozčilovali, víte LČ: a jaká byla ta nabídka těch nápojů a cukrovinek? LŠ: no LČ: co to vlastně bylo? LŠ: bylo toho tam dost, víte, a tak tak byla tam taková obyčejně nějaká sle- děvčica nebo tak, jo, LČ: mhm LŠ: aj kolikrát byla fronta před tím. LČ: a to byly nějaké limonády? LŠ: jo ty sodovky jak se říkalo eště to se tak za zaklaply. LČ: a to ste museli LŠ: nalili to do skleniček a nebo do těch, co se zahazujou, víte, do tech umělejch. LČ: do kelímků. a to bylo možné si vzít do kinosálu? přímo? LŠ: no to bylo až až v tom a že tam nemohl nikdo bez lístka, víte? jako to trhali ty lístky tam, LČ: mhm, takže vy ste s tím občerstvením mohli do kinosálu? LŠ: ne to ne, dovnitř ne to se nesmělo. LČ: jenom s těmi sladkostmi. s pitím ne. LŠ: ne. s pitím ne. LČ: mhm, a bavili ste se třeba s nějak s diváky během projekce s ostatními? LŠ: nebavili sme se. LČ: bavili se lidé v kině? LŠ: ne, to sme s jako v tom vevnitř? LČ: v kinosále. LŠ: v kinosále, em tak jako o tech filmech nebo tak? LČ: no zajímá mě, jestli při projekci při promítání ste si povídali. LŠ: ne, to sme se nebavili. LČ: ale o přestávce třeba potom, LŠ: no tak přestávka, to bylo tak chvilku. tenkrát ještě chodili tak víte s tema šplíchačkama, LČ: tam osvěžovali vzduch? LŠ: osvěžovali vzduch, jo. LČ: o přestávce. LŠ: o přestávce. LČ: a to byly nějaké speciální zaměstnankyně nebo kdo to dělal? LŠ: to byly zaměstnankyně tam, jo, asi, třeba uklízečka nebo tak víte? tak si to ještě vzala mimo. LČ: a to byly nějaké jako parfémy nebo? LŠ: jo, takovej parfem nějakej LČ: tam osvěž- LŠ: jo jo jo LČ: a vzpomněla byste si, že byste nějak hlasitě reagovali na promítaný film? LŠ: ne, vůbec ne. to nikdy neexistovalo. ne. LČ: ani třeba jako hlasitý smích, tak to asi... LŠ: ne to neexistovalo. ne. LČ: a vzpomněla byste si, jestli se třeba tleskalo? v kině po představení. LŠ: ne, netleskalo. ne ne ne. LČ: netleskalo. a potkávala ste v kině třeba známé? často. LŠ: no tak málo. LČ: málo. LŠ: málo. LČ: a když ste potom šli z kina chod- když ste chodila s manželem, povídali ste si potom o tom filmu? LŠ: ano tak sme si potom přemítali, ano pro promluvili, bavili sme se o tom. jo.
Ludmila_(1920).txt
LŠ: a tak po válce to bylo aj tak v rádiu víte? LČ: mhm LŠ: dělali reklamy na ty filmy. ale málo.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a třeba v tisku, v tisku nebo v časopisech to ste se takhle... LŠ: bylo, v novinách bývaly taky, ano kina, tam to bylo. LČ: a četla ste si to... LŠ: i kino, divadlo bylo. LČ: a četla ste si to v těch novinách nebo spíš ... LŠ: ano, četla sem si to oboje ano ano. LČ: v obojím tedy? LŠ: v obojím. a já sem chodila aj na operety hodně, do Reduty. já jsem tam měla zaměstnanýho bratránka, on tam byl krejčí jako divadelní, a ee tak von mně dával ty volný vstupenky. LČ: aha, takže na operetu ste chodila, sama. LŠ: na operetu sem chodila na všechny co existovaly.
Ludmila_(1920).txt
LČ: takže pro vás nebylo důležité z které té země. LŠ: ne, vůbec ne, vůbec ne aj na ruský filmy sem chodila na ty válečný po válce, Ona brání vlast a takový víte co byly ((smích))
Ludmila_(1920).txt
LČ: a byla ste někdy přítomna, k tomu se můžem pak eště vrátit, k těm týdeníkům za protektorátu, ale teď by mě ještě zajímalo, jestli ste se někdy zúčastnila promítání filmu v domácnosti, že by někdo měl promítačku? LŠ: ne, to sem se nezúčastnila. LČ: ne nepamatujete si, že by někdo měl promítačku. LŠ: to nikdo neměl můj známej.
Ludmila_(1920).txt
LŠ: aha po osvobození, no to hráli většinou ty ruský filmy. LČ: o a vůbec ste to takovou tu atmosféru po osvobození, třeba kolem toho května jaká byla. LŠ: no jak začly hrát kina, byly pořád plný. LJ: a jak to vypadalo v tom kině? pořád všichni tiše a... LŠ: jo jo . LČ: tam se ta atmosféra se nezměnila? v té době kolem osvobození. LŠ: nezměnila. nezměnila no. potom já sem začly zas chodit víc ty filmy zas americké na ty ruské už málokdo chodil, že. LJ: a když už ste [teda...] LŠ: [no ale] to za dlouho, to to já pamatuje že po té válce taky bylo hodně českejch filmů, a na to chodilo hodně lidí. LJ: a nešlo vás víc do kina, když už ste byla vdaná? že byste šli s manželem a ještě ste vzali nějaký pár. LŠ: my sme chodili, protože já sem měla u sebe maminku a hlídala děti, tak my sme chodili do kina furt. LJ: i celá rodina? LŠ: ne celá rodina, <jenom já s manželem>. LČ: ve dvojici? LŠ: maminka hlídala děti. LČ: a chodili ste ve dvojici, nebo i s nějakými jinými páry třeba? LŠ: chodili hodně pár- párků, víte voni si dali rande a šli do kina. LČ: a vy že byste vzali ještě nějaké přátele k sobě. LŠ: ano, chodili ještě, my sme měli ještě potom chatu na Mečkově, LČ: mhm LŠ: manžel byl jako modelář, t- sa vyučenej byl teda stolař, a dělal modelářa potom v ve Šmeralovejch závodech potom po válce to, no postavil postavili sme chatu na Mečkově, a tak to sme si dali třeba sraz, na nedělu večer, že pudem do kina všeci, ty chataři tam v okolí. LČ: mhm. a to ste si vybírali jaké filmy, nebo to záleželo to nějak? LŠ: to jak vybrali <voni>, já sem šla na všecko. LČ: takže vám to bylo jedno nebo. LŠ: mně to bylo jedno. LČ: a byly to nějaké jiné typy filmů... LŠ: a říkám, byly to většinou český, LČ: většinou český. LŠ: moc českejch filmů bylo. novejch hodně. LČ: a s manželem ste třeba chodila na jiné filmy než s kamarádkama? LŠ: ne ne ne mu to taky bylo jedno, já sem to <obyčejně vybírala> a koupila sem lístky dopředu, abysme dostali, protože to bylo furt vyprodaný. LČ: museli ste si teda dřív kupovat? LŠ: aj dopředu sme chodili, ano. LČ: do předprodeje. LŠ: ano. LJ: a bylo taky rezervace míst, nebo ste si v kině sedli kam ste chtěli? LŠ: to nebylo. rezervace ne, ale hodně si lidi kupovali dopředu lístky. LČ: takže byla taková pásma? LŠ: jo jo. LČ: rozdělený v tom sále. LŠ: hodně chodili lidi do kina, já říkám ta televiza to udělala. LJ: a stupňovaly se nějak ceny lístků v kině? třeba vepředu byly levnější nebo třeba. LŠ: no tak, jak už se nedostali tak museli dopředu, no. LJ: a cena se nelišila? LČ: jak se lišila cena lístků? LŠ: no cena se řešila, ano, cena to byly levnější vpředu, no. LČ: mhm LŠ: no lístky. to bylo podle řad, no, třeba vo korunu nebo vo dvě LJ: a třeba měla ste nějakou oblíbenou řadu v kině? LŠ: já sem víc radši chodila dozadu nebo tak, do středu, LČ: mhm LŠ: ale dopředu <ne>.
Ludmila_(1926).txt
LČ: mhm (.) a kdy vaš- kdy skončilo ee to že ste navštěvovala pravidelně kino? kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina? LT: no narozením dětí (.) tím se to omezilo. LČ: a potom už ste tak pravidelně... LT: no pak už se tak pravidelně nechodilo, že to (jak) vycházel čas.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a ee ta Alfa pro vás byla něčím zajímavější než? LT: no ta Alfa, ta byla teda až jako v tom ee už jako když sem třeba chodila s manželem, tak to už bylo naše jako domovský kino (.) plus teda ta kavárna, to jako sme chodili často. LČ: a ee vy ste spolu do kina začali chodit kdy zhruba tak (..) ještě před tou svatbou nějak? LT: no jistě, dlouho před svatbou, my sme spolu chodili tak asi dva roky (.) tak to se chodilo tančit do- potom dolů do baru.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli šlo o film černobílý nebo barevný? LT: no v tý době to byly většinou černobílý (.) barevný byly až až až já už sem tam tak moc nechodila, protože sem měla rodinu.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a ee třeba že byste si vybírala mezi divadlem nebo filmem tak jak jak vlastně ty vzájemné vztahy mezitím by byly? LT: no tak podívejte, divadlo byla víc rodinná záležitost (.) tam sem chodila s rodičema. LČ: mhm LT: ale do kina se chodilo víc s partyjí (.) anebo potom teda s manželem, to sme chodili pravidelně.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a ee byla ste třeba někdy přítomna promítání filmu v domácnosti? že by někdo měl z vašich známých promítačku doma (.) a pouštěl si třeba domácí filmy nebo nějaké jiné? LT: no podívejte se, když byly děti potom už školou povinný, tak měly takový ňáký (..) něco takovýho měly, že se promítalo s manželem ale moc tomu...
Ludmila_(1926).txt
LČ: a ee vzpomněla byste si třeba na to, že byste šla do kina ee po osvobození těsně a na atmosféru jaká by (.) v kinech panovala třeba? LT: tak to bylo pořád stejný, já si pořád si nemůžu vzpomenout na nějaký velký rozdíly.
Ludmila_(1926).txt
nebo pak pozdějc, když už sem jako chodila s manželem, tak sme chodili po kině tančit.
Augustin_(1924).txt
LČ: a vzpomněl byste si, jak na první návštěvu třeba po osvobození, jestli to bylo zase úplně jinou atmosféru? jestli ste byl v kině nějak po osvobození a jak se to změnilo. AU: po osvobození to už si nedovedu, nedovedu moc představit. dokonce mám dojem, jestli vůbec sem byl v kině někdy po osvobození. protože to už sem byl starší trošku, tak už mě to tak. já mezi tím, jo, jak sem em říkal že sem dělal v noci třeba ve Zbrojovce a ve dne sem šel řezat to dřevo anebo stloukat ty bedny, tak já sem si tam přivydělal nějaký ty peníze
Augustin_(1924).txt
a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.
Augustin_(1924).txt
LČ: a jaké byly teda ty reklamy tehdy. AU: no, tehdy reklamy nám byly vzácný. protože já si vzpomínám když začala televize, tak sme se dívali aj i na Vídeň třeba, jo? já sem tenkrát bydlel v Řečkovicích, tak sem si udělal takové, no takovou anténku sám, abych chytl Vídeň. Vídeň sem chytal přes rádio, protože já už sem si rádio tehdy po- sem byl ženatej, tak sem si tehdy pořídil, no a to sem si dal na vokno, a když letělo letadlo, tak vono to blikalo světlo, jo, povidám, zas letí letadlo. přeletělo, a tak sem si ladil, ruku sem měl na rádiu a chytal sem zvuk. jak ten vídeňskej nebo, takže my sme si chytali reklamy aj, byli sme zvědaví na ně. třeba v té Vídni. no dneska už není tomu, no, ale když něco začne, tak vás to vždycky zajímá.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. třeba v padesátých letech nebo v šedesátých letech, kdy ste přestala pravidelně do toho kina chodit. LH: no, teď když sem přestala vidět. no to je tak šest, tak asi k šestýmu roku. tak asi šest, no. JV: dobře. LH: protože je to veliké a mně se to míhá, bohužel.
Ludmila_(1922).txt
LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál, ale já našim hercům velice fandím. všem. takovou Baldovou, ((Zdeňka Baldová)) to je, ona přece nehraje, ta, víte koho myslím. JV: no. LH: ta ona nehraje. ona to, jak kdyby to prožívala. JV: hm LH: a Růženka Nasková ((Růžena Nasková)) ta má tak ten hlas lahodnej, že ju musíte milovat, doslova, tu její krásu toho hlasu, a ona se na vás tak podívá, jak kdyby byla u vás. a je tech našich, hugo hás ((Hugo Haas)), třeba to Madla z, Madla em ne, Madla z cihelny. von si ji potom namluvil, a a namluvil si ju, a pak si ju vzal, on neměl děti tak hledal ňáký dítě, a oni spolu hráli dost často. a bylo to pěkný. no mohl by člověk namenovat ty naše herce, a em Voska ((Václav Voska)), to byl někdo. naša Ola, teda co je na fa- tak vybral si ju ve škole, myslím že už na gymplu, myslím že nevim teď přesně. no ale von, nebyla tam moc nějak dlouho, nějakejch pár těch ukázek. JV: a když teďka mluvíme o těch hercích em takže vy ste teďka říkala ty herce které ste měla ráda, a proč myslíte že právě oni vás zaujali, třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) toho ste měla LH: no, ten hugo hás ((Hugo Haas)) on taky opravdově hraje. JV: hm takže když někdo hrál, to už ste říkala předtím, takže když někdo hrál tak jako opravdově, autenticky, tak to se vám [líbilo] LH: [ano.] on ten, někteří ti naši herci, oni úplně, to vidíte na těch očích, ti hrají. a já jako děcko, když sem přišla sem, pořád sem hrála ňáký divadlo, a já su samý takový básničky písničky, a em pořád sem někde přednášela a to. tu poezii já mám pořád v srdci.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, ale třeba vzpomínáte si že by nějaké vaše hry byly ovlivněné filmem? LH: no, často sem chtěla em často sem chtěla napodobovat taky, ňáký ty em ale přesně teď nevím ale hrozně se mně to líbilo, ty filmy, no a to sem se taky kroutila, třeba potom už taky pozděj, hodně pozděj, už potom byla, už i Věra Ferbasová, to už potom sem byla stará, já povidám já budu taky tak zpívat, dělali sme legraci s manželem. takže ráda, ráda sem měla všechny naše herce,
Ludmila_(1922).txt
a ten hugo hás ((Hugo Haas)) když něco řekl, tak on to říkal opravdově. a tam ty naši staří herci, ty všichni hráli i očima. všímejte si jak oni hra- oni hrají očima. oni když něco, tak oni, tam se něco, tak oni tak přímo hrají i i celým tělem, i těma očima. a já mám, ten, co sou tady ty, i ty mladý, jim dycky říkám no jejda, držím ti palce seš taky taková šikovná, a snad, drž se toho, a však to dokážeš později. já je mám ráda všechny, držim jim palce aby byli dobrý, no. ale doufáme že to bude snad lepší a, budeme mít dobrý filmy.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, tak dobře, tak teďka bychom se vrátily teda zpátky, k tomu dotazníku zase, a em zeptala bych se jestli bylo ňáké, v Brně kino které ste neměla ráda, kam byste ne- nešla. které se vám nelíbilo. LH: no, tady jak je na- to se mně nelíbilo moc kino, ale nemohla sem ňáké zavrhnout. v Pisárkách ((kino Meteor)). JV: v Pisárkách. LH: v Pisárkách. JV: a ne- nevzpomínáte si jak se menovalo? LH: nevím už jak se menovalo, ale voni, voni tam neměli moc ňáký, nějakejch těch to, a oni se dycky tak nějak, kolik je ti roků. to to to je až od osumnácti nebo, a voni nebyli ňák em nelíbilo se mi. já sem tam byla jenom jednou nebo dvakrát a už sme tam pak nechodili. tak jak je tam, jak tam ta tekla, a na té druhé straně bylo jiný kino, tak tam to nebylo. JV: hm LH: no, tam to nebylo. tam byly dvě kina. a tam bývala potom em tam byla taky se chodilo koupat. tam byla plovárna. a tam to stálo třeba pět korun, a kousek dál se šlo do Pisárek zadarmo.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala jak ste se v kině obvykle chovala. jestli ste třeba něco jedla v kině nebo pila, LH: ne, vůbec ne. JV: ne. a ostatní lidi? LH: no tak třeba jak začali šumět těma papírkama, to já sem neměla ráda. já sem si nikdy nechtěla kupovat žádný papírkovaný cukrlata. to ruší. JV: hm a to třeba se prodávalo v tom kině? nebo kde LH: ty cukrlátka? JV: ano. LH: ne to byla tam dycky přišla paní em tam byl dycky takové stánek, a mohla ste si em vybrat, tam měli různý věci, různý věci tam měli. JV: takže tam byl přímo stánek v tom kině, LH: ano, ano, přímo v tom. JV: hm. a během projekce ste se třeba bavili? em mezi sebou? ne? LH: ne. JV: bylo ticho. LH: to taky nemám ráda. JV: hm a třeba reagovali nějak diváci hlasitě na ten film, třeba že by em něco křičeli, nebo kdyby, nebo nějak komentovali to co je na plátně, LH: no, někeří lidi se stalo, obzvlášť takový bych řekla starší. no jo, no, to sem si, to sem čekal, to sem čekal. ale byl hned okřiknutej a už to nesměl. JV: hm a to ho okřikli jako ostatní diváci nebo někdo LH: ano, vadilo to druhým. když někdo vykřikl do toho. JV: a třeba ti, obsluha kina ho neokřikovala? LH: ne, ne. ti co obsluhovali ne, ty neříkali nic, ne. JV: dobře a LH: protože oni by neměli kšeft. <rozumíte> JV: hm jasný, takže oni se chovali co nejvíc slušně k těm divákům. LH: ano, velice slušně.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli ste potkávala v kině nějaké své známé. že třeba byste tam šla, do kina, s tím že byste věděla že se tam setkáte s někým. sta- stávalo stávalo se to takle? LH: no, ne, to ne. ale em zase sme, měl manžel měl tak trochu kamaráda, a von, poďte na na pivo, a poďte toto.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. takže ani bez placení ste do kina taky nešla. LH: ne. JV: a byla ste třeba přítomna toho, že by takle někdo tam šel bez placení a vyhodili ho? LH: to vůbec ne. JV: ne. LH: já bych měla strach že, že by mě chytli a pak by mě z- ne. JV: a třeba viděla ste že by někoho takle chytli a vyhodili ho? LH: ne, nepamatuju se. ale říkám, ten to tam pořádně mu to teda prclo. on to myslím dlouho držel, aby to tam, a byl vyplacenej a jeho tatínek s tím souhlasil.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli se někdy stávalo, že by třeba návštěva kostela kolidovala s s programem kina. že byste se musela rozhodovat jestli do kostela nebo do kina. stalo se to někdy? LH: no, to teda sem nikdy o tom neuvažovala, ale em to nevim, ale myslím že bych tam šla do toho kina. JV: hm takže radši to kino. LH: ano. ale nejsu ta, kerá boha bych zatratila.
Ludmila_(1922).txt
JV: a dalo by se říct, že by ňák vaše vyznání ovlivnilo to jaké ste si vybírala filmy, nebo vaše názory na LH: no ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: a pamatujete si že by třeba se někdy promítaly filmy na faře? LH: ne. JV: ne. LH: ne ne ne, to vůbec ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: tak teďka bychom se přesunuly k dalšímu tématu, a to je filmy a jejich výběr. em takže první otázka je em podle čeho ste si vybírala ten film. em podle jakých kritérií. LH: no já bych, podívejte se, já bych vybírala filmy kde je hodně přírody. JV: hm LH: ale já když vidím, ukazují přírodu, tak to já se cítím strašně dobře. a že by ji mělo být té přírody tam víc. aby ty lidi měli víc citu, a ne aby se by ho tam mučil toho, teho psa, tam mučil teho víc psů,
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. tak em já bych se zeptala, kde ste získávala informace o těch filmech, které jdou do kina. jak ste se dozvěděla o tom filmu že bude v kině. LH: ale to, to mně vnučka, babi, tam běž, no ona přišla, babi ten je krásnej ten film, ten je dobrej. no tak já sem ji dala na to kino, jak studentce, že.
Ludmila_(1922).txt
JV: já bych se zeptala, taková abstraktní otázka, em co byste řekla, že dělalo film dobrým filmem. jaká kritéria ste v té době hledala v tom filmu nebo jaké hodnoty ste hledala v tom filmu. LH: no, především, já bych byla ráda, aby se ty filmy trochu změnily. aby, né že aby takový, né, to se nesmí takový. to ne. ale aby to trochu umírnili. JV: dobře a v té době, v té době myslím do toho roku čtyrycet pět. em co co ste na tom filmu chtěla v té době, když vlastně vám bylo těch dvacet, nebo pod dvacet em co ste LH: no, na ňákých filmech se člověk poučil.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, takže ste říkala o tom filmu, o tom americkém, že se vám líbil, že tam třeba byla hudba, tak měla ste třeba ráda filmy s hudbou, kde byla. LH: no s hudbou. ano ale nesmí ta hudba přesahovat do toho děje. JV: jo. a jak byste popsala právě ty filmy, na které ste chodila. em byly třeba ňáký, žánr měly stejný, že ste třeba chodila na milostné filmy, nebo na LH: nemusel být, no nejvíc se, nejvíce se mně, říkám, kde byli koně, kde byli, no byla hodně přírody, a a kde bylo třeba ukázaný různý ty, někde kde se to opravdu, že se to kde se to odbývalo, že, jak honem si, teď sem to chtěla říct a polkla sem to. Haničinec ((Petr Haničinec)), že, a toto, nebo Hanzl. Hanzl tam em jak tam zahynuli v tem JV: Hanč a Vrbata ((Synové hor)) LH: ano. JV: hm LH: a takže tam, tam taky byla láska, že, taky. ale to je tak krásně podaný, ale tak krásně, že v tom vidíte kus lásky, že oni se měli rádi, a vidíte to že to je pěkný.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. takže teďka bychom se přesunuly k da- k dalšímu tématu, k předposlednímu, a to sou rozdíly v kinech. takže vlastně o tom už sme mluvily, že, o těch kinech jak vypadaly vevnitř, jak tam byly ty židle a tak, a že vlastně v některých kinech byly tvrdý židle a v těch lepších zase byly ty měkký. LH: ano. JV: a lišil se třeba LH: plyšový. JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci LH: to mně nevadilo. JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film. JV: hm a LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový. JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo LH: no myslím že stejný, no. JV: dobře. LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne? JV: Ponrepo v Praze LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.
Ludmila_(1922).txt
vona říkala prosím tě co se ti na tom filmu líbilo. já povidám, mně se na tom líbilo ta opravdovost. mně se na tom líbila ta opravdovost. to byl film takovej opravdový. já nevim jak bych to ještě víc vyjádřila. JV: hm já to chápu, dobře. LH: no, pochopíte mě? JV: ano. LH: takové, víte, takovýho prostě, von tam vyjádřil em co člověk vlastně cítí, a jak to má vypadat, že, pěkný. a von to teda vopravdu, von je em šikovnej herec,
Ludmila_(1922).txt
JV: takže teďka bych se zeptala z čeho se obvykle skládal program té projekce. em že byl tam hlavní film vždycky, a co tam ještě bylo navíc, třeba nějaké aktuality, LH: taky aktuality. a tam byl Pepek em Pepek em počkejte jak se menoval, a to sme rádi chodili kde dávali před tím. a to měl čibuk takové ten Pepek, jak sakra tim druhým ménem nevim. Pepek mu říkali. a on měl dycky, a tam dával špenát, víte, JV: Pepek námořník? LH: jak? JV: Pepek námořník? LH: námořník, ano. no. Pepek, jak tam dávali námořníka Pepika, my sme se tomu smáli, a tak sme, když někde jinde, třeba jeden film dávali třeba v kinech třech. v Králově Poli taky to tak rádi dávali, tam byly taky dvě kina naproti sobě ((pravděpodobně Union a Adria)). JV: takže to byly ty krátké filmy před tím, před LH: no a to se mně líbilo ty krátký filmy. nebo tam byly ty tři prasátka, a taky to bylo pěkný. tak dycky, a oni byli chytří, voni to měli tady první, tak oni nalákali lidi. JV: dobře, takže em dalo by se říct, že ste si vybírala i podle podle těch krátkých filmů. LH: ano taky, ano. taky. JV: a byly tam třeba nějaké reklamy před filmem? LH: ne, vůbec ne. JV: reklamy ne. LH: ne ne ne. JV: a aktuality tam teda, aktuality tam teda byly? LH: no ale málo. JV: málo. LH: byly, ale málo. byly. JV: takže ne před každým filmem? nebo jako že LH: no před filmem. JV: a byly vždycky? před každým filmem? LH: no myslím že ne. že ne vždycky. to dycky, to byly aktuality ale to byla chvilenka, hned to zhaslo a hned začal film. JV: hm a vzpomínáte si na ňáký em říkalo se tomu foršpan. ňáká ukázka z filmu. bylo to někdy? em ukázka z filmu který třeba bude příště. LH: no myslím že nepamatuju si, ale myslím že moc ne. ale nevim to přesně. to přesně nevim.
Ludmila_(1922).txt
JV: já mám ještě poslední otázku, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina po skončení války. LH: no, nevím tak přesně, ale JV: nebo první návštěvy, mně de o to, jaká byla atmosféra v těch kinech. LH: ne, em tam většinou hodně lidi plakali, že sme se dočkali svobody. JV: hm takže v kinech lidi nějak to dávali najevo? LH: ne, to se bylo kino, ale nehrálo se kino, že, ale bylo to v kině, potom tam přišel Havel, ale von jenom ňák přišel, a všichni, všichni teda křičeli, to bylo v Praze, já sem tam teda nebyla, že, pochopitelně, ale teta tam byla tak vyprávěla. a vona říkala, ta atmosféra, to už nikdy tu atmosféru kterou sme tehdy měli, tu radost z té svobody, tu radost velkou z té svo- když někdo řekne, a jakápak svoboda. vona říkala, tak ať zkusí co to je nesvoboda.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku. LH: no, když sem měla koruny. JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc. LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak
Oldrich_(1920).txt
LS: dobře, teď už se teda můžeme dostat k první otázce, která se týká kin a já bych se zeptal, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. zhruba období rok, OH: no, (..) my sme (..) my sme pak chodili toto už (.) no po osvobození teda sme muse- sme chodili do kina to eště bylo, přesně (..) no potom (.) já nevím (.) kerej rok by to byl LS: můžete nemusíte přesně rok můžete říct jenom třeba desetiletí OH: šedesátej rok kdyby byl tak potom začaly ty televize
Oldrich_(1920).txt
OH: takže sme s- se přesedlali z těch biografů na tu televizi a už vlastně nás to tak ňák LS: hm OH: nelákalo nebo do to (když) to byla novinka, no tak sme se čučeli po té vobrazovce, (no) tak
Oldrich_(1920).txt
OH: no a ee říkám ten Světozor to sem tam dělal toho mechanika <vlastně> takže sem tam viděl ee že že sem ten film znal několikrát za sebou sem viděl no tak to (.) to mě jaksi tak a jinak moc nebavilo, LS: mhm. takže vy ste tam pravidelně do toho Světozoru ((Světozor)) docházel [opravovat ty přístroje], OH: [jo no] no no určitou dobu no potom už nevím přesně (.) pak to ňák skončilo, jo potom von t- takhle to skončilo já vím jako to skončilo, von ten Vozihnoj měl najednou to byla taková drobná živnost jenom, a ee prostě (.) se ňák zadlužil (.) no a tu živnost musel položit, prostě tím pádem já sem vod něho musel odejít a von mě doporučil k tomu Suchánkovi na ty kinoamatérský přístroje, LS: aha OH: takže sem potom přešel tam,
Oldrich_(1920).txt
OH: [(říkám) jak] nastoupila ta televize, (to znamená) to sme se čuměli <porád> do té televize.
Oldrich_(1920).txt
LS: já sem se chtěl zeptat v souvislosti s tím kostelem, jestli se někdy stalo, že by vám právě návštěva toho kostela zabránila jít do kina, OH: a to ne, LS: ne. OH: to ne, to to e žádnej fanatismus tam nemohl být, protože tam člověk šel ee jako z vlastní vůle, do toho kostela no, a když (.) ee chtěl teda ee do toho kina no (.) no ono to tak, vono to bylo vovlivněný taky ee e jakej jaký měl člověk příjmy financí. kdyby měl člověk větší finance, no tak by třeba lítal ee tam do kina, tam do kina, jo LS: hm OH: ale takhle (.) ono to bylo omezený to nešlo to LS: a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodil do kina a které filmy ste si vybíral? (.) mělo to [ňáký zvuk?] OH: [no tak] jistě že sme si vybírali ty filmy, protože to byly krásný filmy některý
Oldrich_(1920).txt
LS: a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodil do kina a které filmy ste si vybíral? (.) mělo to [ňáký zvuk?] OH: [no tak] jistě že sme si vybírali ty filmy, protože to byly krásný filmy některý
Oldrich_(1920).txt
no ono je to taky hodně drahý, mně se zdá LS: no OH: ta návštěva toho kina LS: hm OH: no (ale), říkám (nás) nás vyřadil z toho vlastně tady ty televizní [programy] LS: [televize] OH: prakticky.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. (.) a ještě bych se zeptal těsně po osvobození v roce devatenáct set čtyřicet pět, jestli byste si vzpomněl ee na atmosféru v těch kinech, jak to tam vypadalo těsně po tom osvobození. ty první návštěvy kina po roce čtyřicet pět. jestli si na to vzpomínáte. LS: (..) hm (.) to to byla (.) to byla situace vlastně taková roztržitá, to bylo po po napětí prostě že bylo konec války, a (.) to (..) to tak to tak moc ani ty lidi tak nějak nezajímalo, (páč) každej byl rád, že už je to ukončený a takže ee s tou zábavou ee se moc do té zábavy nikdo tak nehrnul. LS: mhm mhm
 
Atlas.ti kód
396
 
Rodič kódu
Historické období
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno