Pozdně středověké německé historiografické texty českého původu jako jazykové a literární památky - filologická analýza, elektronická edice textů

Věcný obsah, cíle a výstupy navrhovaného grantového projektu
U textů zařazených do výběru bude provedena filologická analýza, charakterizující příslušné památky v jednotlivých jazykových plánech, stejně tak z hlediska nářečních rysů; pozornost bude věnována stylu a literárním prostředkům – přirozeně se zohledněním případných předlohových textů. Vzhledem ke specifikům náplně některých ze zkoumaných památek bude podrobena zkoumání i jazyková realizace jejich pravděpodobně zamýšleného ideového působení. Skutečnost, že se vesměs jedná o texty spíše neexkluzivní, zaměřené na širší okruh publika (v měřítcích 14. století), představuje pro zkoumanou problematiku pozitivum v podobě reprezentativnějšího obrazu dobového jazykového úzu.
Pro jazykovědnou a obecně filologickou analýzu přitom tyto památky představují zajímavé prameny – existence různých jazykových verzí nabízí velmi cennou možnost komparativní analýzy. Výpovědní hodnotu v tomto kontextu nesnižuje ani místy nepříliš vysoko ceněná literární či historicko-faktografická úroveň nebo místy i překladatelské zkreslení vzhledem k předlohám. V těchto textech lze naopak spatřovat určité komplementy přibližující jazykový úzus oficiální, zároveň však méně exklusivní literární komunikace).
Nezanedbatelným faktorem je i společenská vázanost této skupiny textů nastíněná úvodem – mnohé byly koncipovány s více či méně zřetelnými politickými a ideologickými cíly. To na jedné straně může komplikovat bezprostřední faktograficky zaměřené historické vyhodnocení, na druhou stranu se tím informační hodnota pramene rozšiřuje o další dimenze. V některých případech se jedná o díla, jež si po dlouhou dobu zachovávala spontánní životnost díky svému ideovému náboji (což bezesporu platí o staročeské Dalimilově kronice, do určité míry i o jejích překladech). Jiným dílům se již v době vzniku dostalo svého druhu oficiálního posvěcení (např. Pulkavova Chronica Bohemorum měla být reprezentativním zpracováním českých dějin, zvláštní postavení má např. také vlastní životopis Karla IV. Vita Caroli) u těchto textů byly relativně záhy po latinské verzi vyhotoveny překlady do češtiny a němčiny – běžných „národních jazyků“ českých zemí předhusitského období. Již zmiňovaná Pulkavova kronika byla navíc původně převedena do němčiny hned dvakrát, nezávisle na sobě, ovšem patrně na základě stejné verze latinské kroniky.
Karel IV., jak bylo naznačeno, programově usiloval o vytvoření reprezentativního kronikářského díla prezentujícího historii korunních zemí s odpovídajícím ideovým vyzněním ohledně role lucemburské dynastie. K dostižení pravděpodobných vzorů – francouzských Grandes Chroniques – měly ovšem tehdy vzniklé „státní kroniky“ českých zemí přes zájem a osobní angažmá samotného panovníka poměrně daleko; nakonec se jakéhosi uznání dostalo právě Pulkavově kronice, jejíž výchozí latinská verze výrazně bohatším pramenným dochováním značně předstihuje ostatní srovnatelná díla z českých zemí daného období. Text byl také několikrát upravován, mj. v souvislosti s rozšířením lucemburských držav.
Hodnota textu pro jazykovou analýzu je navíc umocněna prozaickou formou díla a formulačně spíše volným charakterem překladu. Sledovaná německá díla spadají dobou svého vzniku na přelom střední horní němčiny a němčiny rané nové, tedy do období důležitého i pro postupné konsolidování nové němčiny. Také provenience není bez zajímavosti – německá nářečí v českých zemích zahrnovala dva dosti rozdílné okruhy (východostředoněmecký, zvláště slezský, a horskoněmecký – bavorský); v nadregionálně zaměřené písemné komunikaci se také proto postupně prosazovala obecněji srozumitelná nadnářeční jazyková forma, vykazující často vyrovnávací tendence srovnatelné s pozdější ranou novou němčinou.
Záměrem přirozeně není obnovování rozsáhlé diskuse ohledně počátku či původu nové horní němčiny, pojetí přiznávající němčině více center a tedy i „kořenů“ je uznáváno jako flexibilnější a adekvátnější; jeví se nicméně potřebné doplnit charakteristiku jazyka, ale i v širším smyslu literární tvorby v něm, na základě jmenované skupiny pramenů. Výhodou pro diferencovaný pohled na dobový jazyk a kontexty jeho užívání je v jistém smyslu mezní postavení historiografických textových památek; kroniky vykazují rysy děl v užším smyslu literárních, zároveň jde ovšem o věcné texty zaměřené na zprostředkování informací pokládaných za reálné – nefiktivní. Dalším důležitým aspektem je ideologická funkce zkoumaných děl, jež je ovšem akcentována v různé míře a jež samozřejmě není specifikem historiografických textů (je ovšem zřejmé, že daný typ textů je svým obsahem pro ideové působení příhodný). Aktuálním filologickým úkolem je zde identifikovat a charakterizovat strategie prostředky využité naplnění tomuto záměru.
Výstupy předkládaného projektu budou jednak studie v odborných časopisech, zpracovávající problematiku zkoumaných textů z lingvistické, literárněvědné i historické perspektivy.
Dále bude v průběhu řešení zpracována a internetově zpřístupněna výběrová bibliografie relevantní sekundární literatury, stejně jako primární texty (na základě spolehlivých starších edic nebo rukopisů), případně i digitální faksimile.
Projekt přispěje k prohloubení poznatků o společenské a kulturní atmosféře českých zemí pozdního středověku, zvláště období vlády Karla IV., na základě dosud spíše opomíjených pramenů; charakterizování jazykové podoby textů spadajících do důležitého období počátků rané nové horní němčiny umožní diferencovanější pohled na dynamicky se vyvíjející jazykový systém a proměňující se komunikační schémata. Aktuální je rovněž snaha o postižení také méně exkluzivního jazykového úzu jako určitého komplementu k obrazu zprostředkovanému vrcholnými literárními díly, případně i jinými druhy textů spojenými s formalizovanou produkcí význačných institucí. V neposlední řadě je zkoumání ekvivalentních textů v různých překladových variacích příspěvkem k charakterizování komplexních vzájemných vztahů v multilingválním prostředí českých zemí dotyčného období. Zpřístupněním primárních textů i bibliografie sekundární literatury budou navíc podstatně usnadněna navazující bádání v příbuzných tematických oblastech.