Základní funkční styly ve školské praxi
Radan Kapucián
Již v dřívějších příspěvcích jsme se věnovali tématu funkčních stylů (dále jen FS) ve školské praxi. S ohledem na současné RVP se jedná o téma relativně okrajové, do jisté míry považované za víceméně samozřejmé. Vždyť přece každý průměrný čtenář si dovede představit typické útvary známých FS1! Pojďme se zaměřit především na ty FS a útvary2, které lze považovat za často užívané.
Též je třeba konstatovat, že každý text by měl být řádně podepsán, respektive autorizován3, byť by byl vytvořen za pomoci umělé inteligence (dále jen UI). Sice si obzvláště pro školské potřeby charakterizujeme jednotlivé útvary, ale zároveň se rozumí samo sebou, že žádnou z definic nelze doslova dodržet a často se i v FS, kde bychom to nečekali, projevují rysy určitého autorského stylu, což zároveň nemusí nikterak uškodit percepci konkrétního textu.
Připomeňme si, že jakýkoliv jazyk slouží především ke komunikaci4, čímž si připomínáme základní funkce jazyka zmiňované již dříve. Porozumění jednotlivým slohovým útvarům a jejich vhodné užívání by pak mělo usnadňovat dorozumívání, a to ke všeobecné spokojenosti, tj. k vzájemnému porozumění5 všech účastníků.
Sice většina útvarů je definována jako monologické, ale bez ohledu na počet dotčených osob lze vždy hovořit o autorovi a minimálně jednom adresátovi6. V ideální verzi míra autorské stylizace7 odpovídá možnostem příjemců a nedochází tak k nežádoucím ztrátám v objemu předávané informace. Sice by mělo být v zájmu všech předání maximálního množství věcných faktů a argumentů vedoucích k vyřešení sporné situace, ale běžná životní praxe často ukazuje něco zcela jiného, jelikož do interakce vstupují různé sociální, politické, ekonomické, náboženské či přímo egoistické faktory. V případě konfliktu, kdy se nedaří nalézt přijatelné řešení, se posléze sporné strany obracejí na soud, který může pracovat pouze v mezích zákonných norem8 a doložitelných skutečností.
Uveďme si výběr často užívaných útvarů různých FS9 v následující tabulce.
Funkční styly a příklady
| FS základní | Příklady | FS přechodné | Příklady |
|---|---|---|---|
| Komunikační | Vzkaz | ||
| Inzerát, poptávka | |||
| Vypravování^ | |||
| Vyhláška* | |||
| Dopis** | |||
| Dialog** | |||
| Oznámení, zpráva*** | |||
| Publicistický | Reportáž | ||
| Interview | |||
| Úvodník | |||
| Fejeton, aktualita | |||
| Umělecký^^ | Povídka | ||
| Báseň | |||
| Drama | |||
| Populární | Populární článek | ||
| Esej | |||
| Odborný | Smlouva | ||
| Anotace, referát | |||
| Zpráva10 | |||
| Odborný článek | |||
| Monografie | |||
| Populárně naučný | Návod k použití, recept | ||
| Příručka | |||
| Učebnice, skripta | |||
| DŮLEŽITÉ! | ZDE OPĚT | NAVAZUJE | FS KOMUNIKAČNÍ! |
Poznámky:
* Tyto útvary by v odlišné třídění mohly být řazeny do FS administrativního.
** Zde lze pracovat s útvary formálními a neformálními, což se mj. projevuje vykáním, respektive tykáním.
*** Tyto útvary se hojně užívají i v dalších FS.
^ Součástí rozsáhlejšího vypravování může být i popis či charakteristika.
^^ Zde odkazuji k podrobnějšímu třídění dle literárních druhů a žánrů v běžných učebnicích, například vydavatelství Didaktis, Fraus, SPN.
Věnujme se nyní podrobněji především těm útvarům, s kterými se můžeme setkávat v běžné životní praxi dle uvedených FS11 základních.
V každodenní praxi se nejčastěji setkáváme s FS komunikačním12 (často v literatuře uváděný jako prostěsdělovací), a to v neformální13 i formální14 variantě15. Pokud se zaměříme na objem textu, tak můžeme postupovat od popisu stručného vzkazu (dnes spíše ve versi SMS), přes zpravidla obsahově monotematické útvary jako oznámení či zpráva, po charakteristiku rozsáhlejších dopisů a typickým znakům úředních vyhlášek.
Konec konců, i takový vzkaz, pokud by měl být bez konkrétního kontextu srozumitelný, by měl obsahovat oslovení (zpravidla neformální), myšlenku vyjádřenou souvislou rozvitou větou a samozřejmě též zřetelný podpis konkrétní osoby16. Ovšem vzhledem k tomu, že se dnes často domlouváme via SMS (například prostřednictvím služby WhatsApp), tak se obracíme na známé příjemce, což umožňuje redukci sdělení na minimum možného. Dokonce jej může vystihovat i pouhá aktuální fotografie! Dokonce, pokud nám funguje zrovna internet, lze předat informaci doslova v reálném čase kamkoliv po světě!
Za specifickou formu krátkého textu lze považovat inzerát, v současnosti mnohdy v elektronické verzi. Vzhledem k možnostem současných technologií lze též při zvolení vhodné rubriky (prodej/ koupě, respektive nabídka/poptávka) takřka opustit náležitosti syntaxe a neutrpí tím nikterak srozumitelnost. Za hojně užívaný útvar považujme poptávku17, v níž by naopak autor měl ctít základní syntaktická a stylistická pravidla18.
Vypravování jako typický útvar spíše neformální komunikace se dnes zpravidla samostatně mimo školskou praxi příliš nevyskytuje19, zato s principem chronologie děje se často setkáváme i u jiných slohových útvarů rozličných FS. Podotkněme pro úplnost, že by mělo mít ve srovnání s prostým popisem jakési události také zápletku a rozuzlení20.
K vyloženě formálním útvarům patří vyhláška, zpravidla publikovaná na příslušné úřední desce a sloužící obvykle k předání sdělení státní správy nebo samosprávy. Nejedná se nikterak o výzvu k diskusi, nýbrž o pouhé sdělení jakéhosi rozhodnutí konkrétního orgánu, včetně možných sankcí při jejím nerespektování.
Mezi stručnější útvary se řadí zpráva a oznámení21, a to ve formální i neformální versi. V pracovní praxi se stále užívá „cestovní zpráva“, v níž by samozřejmě měly být zmíněny především všechny skutečnosti závažné pro firmu, která zaměstnance vyslala na služební cestu. Úřední oznámení, například o konání veřejného zasedání zastupitelstva obce22 by mělo splňovat podobné náležitosti jako výše zmiňovaná vyhláška23.
Za pravděpodobně nejčastěji užívané útvary lze považovat dopis a dialog, oboje jak v soukromé, tak i v úřední, respektive obchodní variantě. Pokud pomineme korespondenci zdvořilostní24 zpravidla nevyžadující odpovědi, pak bychom mohli především v pracovním styku, kdy naopak se komunikuje s předpokladem reakce, hovořit o rozvedeném dialogu, kde jednotlivé repliky (zde texty jednotlivých autorů) mohou tvořit samostatný text. V obou případech krom příslušných formalit25 se očekává, že každý útvar bude mít patřičný začátek a konec. Zatímco v ústní podobě se obvykle začíná pozdravem a na závěr se účastníci rozloučí, tak v dopisech po maximálně konkrétním oslovení26 a vhodně strukturovaném obsahu by měl následovat podpis autora, včetně zpáteční adresy27, pokud by korespondence měla dále pokračovat28.
O FS uměleckém netřeba se nyní podrobněji vyjadřovat29, jelikož se v běžném styku předpokládá spíše recepce než realizace nového textu30, a jednotlivé druhy a žánry byly již mnohokráte definovány v odborné literatuře31. V beletrii se samozřejmě setkáváme jak s prózou, která samozřejmě ve veřejném prostoru dominuje32, tak i s poesií33.
Ve školské praxi se FS odborný často probírá poměrně stručně. Předměty týkající se příslušné specializace se obvykle probírají až na SŠ, tedy vyzkoušet si například žákovský příspěvek do odborného časopisu34 v podstatě nepřichází v úvahu35. Mimochodem, i přes nepřízeň tržního prostředí, dodnes vycházejí některé odborné časopisy, spíše však v e-versi36. Za vhodný rys takovýchto textů se považuje citace37. Samozřejmě, že respektujeme doporučená akademická pravidla. Pro potřeby procvičování, obzvláště v nižších ročnících, se soustředíme především na obsah, méně pak na její formu38.
Znaky nejen FS odborného vykazuje smlouva, v níž by se měly respektovat jak zákonitosti odborné, tak administrativní, ale i právní, aby dokument mohl vůbec nabýt závazné podoby. Jelikož se s ní málokdy setkáváme v běžném životě39, ponecháváme obyčejně její vyhotovení s důvěrou odborníkům40. Ovšem zodpovědnost vždy zůstává na těch, kteří dokument níže prokazatelně41 podepsali.
Za poměrně praktický kratší útvar lze považovat stručnou anotaci42, s níž se zpravidla běžný uživatel setkává při vyhledávání potřebné literatury ke zvolenému tématu především v knihovnách. Mimochodem, u odborných prací43 se povinně uvádí i v cizím jazyce44.
Mezi rozsáhlejší útvary jistě patří referát na zvolené (zadané) téma45. Ve školské praxi bývá vyžadována jak domácí příprava, tak následný ústní přednes. Vedle faktických informací by měl též obsahovat relevantní zdroje46, z nichž autor vycházel. Nezapomínejme však též na případnou diskusi, která by měla po něm následovat.
Při hodinách slohu se též příležitostně setkáváme s odborným článkem47. Autor by v něm měl být s to nastínit konkrétní téma ze svého oboru a představit jej svým kolegům tak48, aby respektoval nejen pravidla obecně stylistická, ale i odborná, tj. především vhodně a s porozuměním49 (!) užíval příslušné terminologie.
Další útvary typické obzvláště pro FS přechodné, hojně užívané slohové postupy, práci s informacemi, respektive vlastními poznámkami apod. se předpokládá v následujícím pokračování tohoto příspěvku. Pro zajímavost zmiňme, že se častěji jedná o útvary v každodenní praxi reflektované než tvořené komunikanty (čtenáři, posluchači apod.).
Výuka češtiny ve školské praxi se v podstatě zaměřuje na komunikaci slovem a písmem na příslušené úrovni vzdělání, na SŠ pak i na odpovídající odborné úrovni. Žáci maturitních oborů by tak měli zvládnout vytvořit souvislý text dle parametrů písemné maturitní práce. U absolventů ostatních oborů se tolik souvislejší písemný projev nevyžaduje, ale gramotně by alespoň v běžné neformální i formální komunikaci vystupovat měli. On totiž i projev zaměstnanců, rozumějme reprezentantů (jednatelů50), něco vypovídá o úrovni firmy.
[1] Opětovně pracujme s tříděním v mnou dříve publikovaných textech, tj. se třemi FS základními a třemi FS přechodnými, které je z pohledu autora doplňují. Lze konstatovat, že se jedná spíše o teoretické modely, zpravidla konkrétní texty vykazují znaky více FS, z nichž ale jeden převažuje.
[2] V tomto příspěvku se zaměřme prozatím na útvary FS základních, slohovým postupům a FS přechodným se věnujme později.
[3] Obzvláště, řekněme, u oficiálních (firemních?) e-zdrojů často pod konkrétním textem chybí jméno autora nebo značka. V tomto případě pak ručí za úplnost a správnost informací dohledatelná autorita? Téma k samostatné diskusi, že?
[4] Komunikace by se měla odehrávat především v souvislých formálně i obsahově úplných větách, proto je třeba obzvláště na nižších stupních vzdělávání klást důraz mj. na syntax.
[5] Zde by bylo možné zmínit „vhodný konsensus“, tedy jakési obecně přijatelné řešení.
[6] U deníkových záznamů může pisatel splývat s předpokládaným čtenářem.
[7] Na jednu stranu si každý autor může svobodně zvolit míru stylizace, tj., jaké jazykové prostředky si zvolí, na druhou stranu ale musí počítat s tím, že pokud „nasadí laťku příliš vysoko“, může se text stát okolí zcela nesrozumitelným.
[8] Pokud soud shledá porušení zákona, může navrhnout příslušné sankce, nápravu.
[9] Viz též: Případně též: ČECHOVÁ, Marie et al. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. 342 s. Jazykověda. ISBN 80-86642-00-3.
[10] Zde například zpráva o měření, včetně tabulek a grafů, které často v technicky zaměřeném textu převažují.
[11] Ve školské praxi samozřejmě nelze nikterak pomíjet přípravu na písemnou maturitní práci! V zadáních se zpravidla vyskytují rozsáhlejší útvary (zpravidla 250 slov – viz CERMAT) jako vypravování, úvaha, popis, článek, dokončení příběhu apod.
[12] Za základní úroveň komunikace je třeba považovat úplné z hlediska formy i obsahu věty, z nichž se následně vytvářejí souvislé texty, a to jak monologické (včetně dopisů), tak dialogické (obzvláště při běžné životní praxi).
[13] V širokém slova smyslu zde lze využívat širokou škálu jazykových prostředků.
[14] Pokud se jedná o úřední nebo obchodní styk, měly by se pracovat pouze neutrální jazykové prostředky se střídmým užitím prostředků FS odborného.
[15] V současné době často dochází k jakési „neutralizaci“ zmiňovaných variant, čímž se navenek stírá rozdíl mezi přátelskou a úřední komunikací. Ovšem v případě sporu by se pravděpodobně těžko dokazovalo, jestli se například u nezřetelně formulovaného textu, včetně neurčitého oslovení typu „dobrý den“ jednalo o řádnou reklamaci v patřičném termínu či nikoliv.
[16] Lze doporučit, obzvláště v obchodním styku, kdy oslovujeme mj. nové partnery, pokud se při prvním kontaktu nedovoláme, tak zanechat právě vzkaz s uvedeným kontaktem, kam by se měl dotyčný ozvat, pokud samozřejmě projeví zájem o spolupráci. Relativně často se totiž dnes stává, že nás obtěžují tzv. „šmejdi“ (viz například: https://www.mujrozhlas.cz/radioporadna/metody-online-smejdu-jsou-stale-rafinovanejsi-jedinou-obranou-je-financni-gramotnost), proto mnozí na nepřijaté hovory z neznámého čísla nereagují.
[17] Může být realizována i jako formální dopis.
[18] I zde lze poznamenat, že e-technologie umožňují omezit redundanci na minimum. Ovšem vzhledem k tomu, že zdaleka ne všichni využívají digitální technologie ve srovnatelné či kompatibilní míře, může při nevhodné stylizaci docházet nejen ke zkomolení sdělení, ale i ke ztrátě informace či dokonce i spojení.
[19] Možná by se mohl uplatnit ve společenské konverzaci, ale ani ta v současnosti nepatří mezi hojně užívané dílčí styly. Vzpomeňme si mj. na takové mistry jako Vladimír Menšík!
[20] Osnova úplného vypravování principiálně odpovídá jednotlivým částem klasického dramatu.
[21] V podstatě oba útvary obsahují totéž, jen první zmiňovaný vyjadřuje to, co se odehrálo, druhý pak co se plánuje (mimochodem, hojné užití i v FS publicistickém jako doplnění tematického článku). Mohli bychom ještě zmínit „pozvánku“, ale ta se nikterak významně od oznámení neodlišuje, nepovažujeme-li za podstatné to, že bychom předpokládali, že chceme „pozvat“ konkrétního člověka, tedy, že bývá určena k osobnímu doručení.
[22] Mimochodem, ze zákona by po uskutečněném zasedání měla následovat v zákonné lhůtě zpráva, respektive příslušný zápis z tohoto zasedání.
[23] Co připojit řečnickou otázku? Každý občan, který se zajímá o dění v obci, kde žije, se jistě s podobným, nejednou i několikastránkovým dokumentem setkal. Zdali ještě při takovém rozsahu dokážeme porozumět i obsahu příslušného závazného dokumentu? Kdo se půjde poradit v případě nejasností, když se to netýká bezprostředně jeho osoby?
[24] Uveďme si například přání k výročím, svátkům, Vánocům apod.
[25] Kontaminace formální a neformální komunikace se obecně považuje za nevhodnou. Pokud k tomu však dojde, jedná se o komunikaci určitým způsobem příznakovou, což může vést i nedorozumění.
[26] Připomeňme si nejjednodušší varianty oslovení, pokud formálně, tak „vážená paní“, „vážený pane“, pokud neformálně, tak „milá Katko“, „milý Jirko“. Příklady typu „vážení“, „vážená paní/ vážený pane“, „dobrý den“ lze považovat za faux pas. Známe-li i konkrétní funkci či akademický titul, pak lze doporučit i oslovení jako „vážený pane starosto“, „vážený pane profesore“ apod., což opět vhodně upřesňuje kontext.
[27] V obchodní korespondenci by záhlaví dopisu mělo odpovídat úpravě užívané na obálce, tj. první se uvádí odesílatel, druhý pak příjemce. Samostatné uvedení konkrétní „věci“ (tématu, v e-mailu pak předmětu) usnadňuje adresátovi porozumění obsahu, což přispívá k optimalizaci obchodního styku. Nejednou postačuje i uvedení pouze e-mailové adresy (sídlo se pak uvádí až do faktury).
[28] Co se týče umístění data, nepanuje všeobecná shoda. Pokud jej autor umístí mezi text a podpis, nemůže dojít k jeho sekundární ztrátě způsobené možným drobným poškozením dokumentu.
[29] Podotkněme však, že možná vychází nepřeberné množství titulů rozličných žánrů i autorů, ale zároveň se v XXI. století poněkud vytrácí ten původní smysl literatury – prožitek, obzvláště společný, respektive společenský, o nejednom ze spisovatelů se veřejnost dozví spíše prostřednictvím nějakého skandálu nebo v případě, že nečekaně zemřel. Jedna z aktuálních otázek – podpora kultury, obzvláště pak ze strany státu – rezonuje současnými médii.
[30] Nepomíjejme, jak nejeden z autorů čítanek či antologií, významné „klasiky“!
[31] Viz například: MOCNÁ, Dagmar a kol. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004. 699 s. ISBN 80-7185-669-X.
[32] Co dnes vzniká dle literární předlohy filmů! A propos, kolik nadšenců se dá do čtení stárnoucích foliantů?
[33] U textů FS uměleckého obvykle převažuje prožitek, souznění, vzájemnost porozumění mezi autorem a adresátem (společenstvím), což může napomáhat předávání kulturního dědictví.
[34] Na některých školách vycházejí mj. výroční almanachy, což ale vyžaduje aktivní koordinaci pedagogů z různých předmětových komisí. Viz například: https://donio.cz/jecna-27-vydava-almanach-k-80-vyroci-sveho-zalozeni.
[35] Konec konců, nelze ani u češtinářů předpokládat, že by se privátně zabývali například biologií či strojírenstvím.
[36] Viz například: https://www.sovak.cz/casopis-sovak, https://www.cka.cz/svet-architektury/publikace/bulletin-CKA, https://www.zkl.cz/cs/casopis apod.
[37] Viz například www.nkp.cz.
[38] Srovnejme si obě formy citace (vždy je ovšem třeba dbát na její dohledatelnost!):
Akademická varianta: PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Sedmnácté souborné vydání, v Ottově nakladatelství první. Praha: Ottovo nakladatelství, 2017. 5 svazků (415; 447; 591; 575; 527 stran). ISBN 978-80-7451-576-7. Tato dostupná na www.nkp.cz.
Školská varianta: Palacký, F.: Dějiny národu českého, Praha, 2017, 5 svazků.
Při doslovné citaci je třeba text uzavřít do uvozovek a uvést i konkrétní stranu (v almanaších bývá někdy odlišena i graficky, například jinou barvou pozadí). Pokud pouze parafrázujeme, pak zpravidla postačuje odkaz k publikaci, případně dílčí kapitole v monografii v našem seznamu literatury.
[39] Vědomě se zde pomíjí běžný obchodní vztah vznikající nákupem spotřebního zboží (kupující v momentě uskutečněného nákupu zpravidla obdrží účtenku, včetně stručného, ale nikterak závazného poučení zákazníka) spojený s případnou výměnou nebo reklamací.
[40] Kolikrát za život si pořizujeme například byt, nemovitost, pozemek, že? Vždy se ovšem jedná o relativně vyšší sumy, s nimiž je třeba nakládat přeci s určitými garancemi (viz například bankovní plomba apod.).
[41] Viz například notářské ověření, datová schránka.
[42] Jedná se o útvar zpravidla sestávající z několika rozvitých vět seznamující zájemce s hlavním tématem textu. Někdy bývá uvedena i v tiráži publikace. Poněkud odlišně se s ní pracuje ve VŠ praxi – viz například: https://kisk.phil.muni.cz/media/3125662/kisk.phil.muni.cz/kpi/tvorba-textu/anotace-a-abstrakt.html.
[43] Viz například: https://knihovna.cvut.cz/, https://knihovna.cuni.cz/ apod.
[44] Zde se též zpravidla připojují klíčová slova, která následně usnadňují vyhledávání v katalogu. A propos, dokud se užívaly katalogy lístkové, tak se obvykle jednalo o autorské, názvové a tematické (toto kritérium koresponduje s klíčovými slovy), což též sloužilo k zvyšování přehlednosti fondů.
[45] Téma by mělo vhodně rozvíjet nebo doplňovat probíranou látku. Na úrovni ZŠ se obvykle předpokládá rozsah vystoupení zhruba 3 – 4 minuty souvislého projevu, což odpovídá přibližně tzv. rozhlasové „normostraně“, tj. zhruba textu o rozsahu dva tisíce znaků v doslovné versi, což by se při vhodně zvoleném formátu mělo vejít na 1 stranu formátu A4.
[46] Těmito zdroji se rozumí nikoliv Wikipedie (sice obsáhlý, ale nikterak vědecky doložitelný soubor dobře dostupných textů o všeličem) či Google (zde se dokonce jedná spíše o rozcestník!) nebo UI (tzv. „umělá inteligence“), nýbrž seriózní publikace, případně webovky jako stránky pracovišť akademie věd (například www.ujc.cas.cz), univerzit (www.muni.cz, mendelu.cz), solidních firem apod.
[47] Zde by se přímo nabízely mezipředmětové vztahy, v jejichž rámci by mohli případně spolupracovat češtináři s učiteli odborných předmětů například při propagaci školy formou zmiňovaných almanachů.
[48] Tímto útvarem se lze s ohledem na možnosti žáků zabývat až na vyšších úrovních znalostí. Na VŠ se obvykle rozumí dílčí „seminární práce“ 4–5 stran, rozsahu 10 000 znaků, včetně poznámek pod čarou a seznamu literatury.
[49] Tento moment nejednou přesahuje kompetence češtináře, který může přehlédnout možná i fatální odbornou nesrovnalost, což je třeba mít na paměti při případném zveřejnění textu například na stránkách školy.
[50] Ti by měli být uvedeni mj. v obchodním rejstříku.
Mohlo by vás z této kategorie také zajímat
- „Малечкий Хенрих и неговът бавач“ (1864) и преводът на индийски реалии (Мария Пилева)
- Компютърен превод, изкуствен интелект или (засега) човешка незаменимост? (Надежда Сталянова)
- Devatenácté století – místo koňské síly parní pohon (Dana Ferenčáková)
- Stanisław Haykowski (1902-1943). Żołnierz Armii Krajowej (Wojciech Gorczyca)
- Slovinští písničkáři (Aleš Kozár)