VYKYPĚL, B. Irština ve slovanské střední Evropě v raném středověku. Studia etymologica Brunensia. Praha: NLN, 2023. ISBN 978-80-7422-923-7.

Historický politický útvar Velké Moravy, který existoval v období raného středověku (8.–10. století) představoval a dodnes představuje téma přitahující výzkumníky různých oborových zaměření. Zejména pak jazyková situace v rámci tohoto historického státního celku je dodnes předmětem studia a v případě českých lingvistů snad i jistou cestou k nalezení vlastních kořenů. Není tedy s podivem, že se stále odborníci k tomuto historickému období vrací.

Hovoříme-li o jazycích, de facto každému se Velká Morava asociuje se staroslověnštinou a misijním působením bratří Konstantina a Metoděje, později pak útlakem staroslověnštiny a šířením latiny. Méně známé jsou pak výzkumy jazykové situace Velké Moravy ještě před příchodem slovanských věrozvěstů. Avšak o existenci takových misií není pochyb. Možné důkazy o působení cizích misionářů, hlavně irských, můžeme hledat, kromě dochované literatury, v materiální kultuře, např. architektuře – známá je monografická teze Josefa Cibulky (český filolog a slavista, působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy) o iroskotském charakteru stavby kostela v Modré u Velehradu (Vykypěl, 2023; Cibulka, 1958).

Irskými misiemi a jejich lingvistickými aspekty se zabývala a dodnes zabývá řada historiků i lingvistů. Z českých jazykovědců a historiků můžeme jmenovat Františka Pokorného, Josefa Cibulku, Vladimíra Vavřínka, Františka Grause, ze zahraničních pak Michaela Lapidge či Thomase Charles-Edwardse. Profesor Pokorný působil na Univerzitě Karlově a jeho nejvýznamnějším dílem je Staroslověnská gramatika, která představuje jeden z klíčových zdrojů pro studium staroslověnštiny. V pracích Josefa Cibulky je pozornost soustředěna zejména na téma architektury a počátků křesťanství (včetně jeho šíření a rozvoje) na Velké Moravě. Vladimír Vavřínek, historik a byzantolog, publikoval mnoho monografií s byzantskou, cyrilometodějskou a velkomoravskou tematikou, včetně knihy Církevní misie v dějinách Velké Moravy (Vavřínek, 1963). Profesor Lapidge (britský expert na latinskou literaturu) se ve svých studiích soustředí na raně středověké křesťanství a misijní činnost, tedy i na irské misie na Velké Moravě. Profesor Charles-Edwards, britský historik popisující zejména středověké dějiny a kulturu Británie a kontinentální Evropy, analyzuje a interpretuje irské misie a jejich vliv na středověkou Evropu.

V roce 2023 vyšla v rámci Studia etymologica Brunensia publikace Irština ve slovanské střední Evropě v raném středověku, jejímž autorem je docent Bohumil Vykypěl, lingvista specializující se zejména na slavistiku, bohemistiku, sorabistiku a paleoslovenistiku. V publikaci rozdělené do tří částí – úvodní poznámky, irské stopy ve staroslověnštině, irská misie mezi empirií a světonázorem – a závěrečného exkurzu autor zkoumá možné stopy vlivu irštiny a iroskotské misie na slovanštinu v raněstředověké střední Evropě. Jedná se o úvahu, co povaha těchto stop může vypovídat o činnosti této misie. V úvodních poznámkách se čtenář seznamuje se samotným tématem působení Irů mezi Slovany. Druhá část publikace pojednávající o irských stopách ve staroslověnštině je rozdělena na dvě podkapitoly – 2.1. Data, 2.2. Interpretace. V podkapitole 2.1. Data jsou uvedena slovníková hesla staroslověnských výrazů, které mohly být přejaty nebo vývojově ovlivněny irštinou, a to buď přímým užíváním irštiny misionáři na slovanských územích, anebo nepřímo vlivem překladu křesťanských textů, jejichž autory byli právě irští misionáři. Pod slovníkovým heslem se nachází popis, z jakého pramene či pramenů byl konkrétní výraz dochován, dále pak úvahy různých lingvistů zkoumající danou tematiku. Autor publikace přehledně mapuje jednotlivé hypotézy týkající se konkrétních slov a uvádí argumenty proč byly teorie o vlivu irštiny na daný výraz aplikovány a proč byly následně vyvráceny.

Příklad hesla z kapitoly Irské stopy ve staroslověnštině – 2.1. Data:

trъsvȩtъ „třikrát svatý“

Blažek a Gvozdanović (2022) vyslovili odvážnou hypotézu, že staroslověnské trъsvȩtъ jakož i další staroslověnské, příp. církevněslovanské výrazy s komponentem trъ- reflektují vliv intenzifikujícího prefixu, který nacházíme v irštině: srov. stir. treglas „velmi šedý“, trelíath „velmi šedý“, treoll „velmi velký“ (s možnými protějšky v britonské větvi keltských jazyků); jako jednu z možných cest tohoto vlivu pak připouštějí iroskotskou misii. Mnohem spíš zde ale máme co do činění s kalky odpovídajících řeckých slov s τριο-, srov. Schumann, 1958:58 (Vykypěl, 2023).

V podkapitole 2.2. Interpretace autor popisuje možné odpovědi na otázku, proč se činností irských misionářů zabývat, když z analýzy slovníkových hesel z předchozí kapitoly vyplývá, že stopy irské misie a irštiny samotné ve slovanštině raného středověku nejsou valné. Autor vyjadřuje domněnku o nízkém významu vlivu iroskotské misie na starou horní němčinu v porovnání se starou angličtinou. Dále pracuje s možnou variantou příliš specifické povahy činnosti irských misionářů, odlišné od misie anglosaské. Irové měli důvody k používání domácího jazyka včetně domácí křesťanské terminologie. Jejich misie, jak autor uvádí, měla „empatický“ charakter. Irové jako první přešli od křesťansko-latinské slovesnosti ke slovesnosti křesťansko-vernakulární. Vernakulárním je označován jazyk místních obyvatel původně v protikladu k latině jakožto společnému a spisovnému jazyku západní bohoslužby a vzdělanců (Zikánová, 2017). Z hlediska jazykového kontaktu autor pracuje s předpokladem interference irštiny v jazyce domácího obyvatelstva než přejímání z irštiny do domácího jazyka, tzn., že v lexiku budeme očekávat kalky a minimum výpůjček (Vykypěl, 2023).

Třetí část publikace nesoucí název Irská misie mezi empirií a světonázorem otevírá čtenáři možnost seznámit se s různými známými i méně známými lingvisty a historiky, kteří se otázce působení iroskotských misionářů věnovali. Mezi prvními autor uvádí Ingo Reiffensteina a popisuje čtenáři opozici mezi franckou a irskou misií a jejich podílem na formování německé kultury v raném středověku. Irové představovali vzor či metaforu hodnot jako autonomie, navíc si cenili jednotlivce a lidového jazyka. Popisován je principiální rozdíl mezi franckou, anglosaskou a irskou formou christianizace, kdy irská spočívala v misionování zdola, působením dobrým příkladem mezi lidmi. Už ve středověku se Irům přisuzují vlastnosti výjimečné učenosti či zbožnosti (Vykypěl, 2023).

Motivace autorů, např. Josefa Cibulky, Rudolfa Turka či Františka Dvorníka, kteří se na iroskotské misie soustředili bývá někdy až ideologická. Data totiž v případě těchto misií nemluví zřetelně, hrají velkou metateoretickou, metavědeckou, světonázorovou roli. Třetí kapitola je pro čtenáře stěžejní v tom, že se seznámí s různými jmény, názvy děl a zejména, že má představu o stavu bádání v této oblasti.

Exkurz s názvem Jak Josefa Cibulku režimně kritizovali a co z toho bylo je působivým závěrem publikace. Cibulka byl nejen akademikem, ale také knězem. Jeho kniha o kostele v Modré z roku 1958 byla komunisticko-ideologicky problematická (Vykypěl, 2023). Vysloužila si ostrou kritiku a výsledkem bylo, že Cibulka nemohl publikovat své další práce (Křesťanské misie u Slovanů panonských, moravských a nitranských v době poavarské, Velkomoravské kostely ve Starém městě a jejich dějinný význam), které se chystal zveřejnit už následující rok, tedy r. 1959. Texty se však dochovaly v Cibulkově pozůstalosti a jejich význam tkví hlavně v tom, že diskuzi na téma působení iroskotkých misií posunuly dopředu (Vykypěl, 2023).

Studium historie Velké Moravy mělo a stále má nedozírný význam. Dle mého názoru je velmi důležité se k tomuto tématu vracet. Ačkoliv proběhlo už nespočet bádání a bylo vydání mnoho knižních titulů, stále nacházíme otázky, na které neznáme odpovědi nebo se jen domníváme, jak to tehdy mohlo být. Jednou z takových otázek jsou i iroskotské misie a na ni navazující otázka jejich odkazu ve velkomoravském prostředí. Čtenář může být při čtení publikace trochu zklamaný tím, že se z ní nedozvídá jasná stoprocentní fakta, nýbrž je mu předložen text plný hypotéz. Je ale nutné si uvědomit, že se jedná o dávnou historii. Musíme zohlednit dostupnost dochovaných pramenů a dochovaných předchozích výzkumů, na které dnes můžeme navazovat. Situace to není pro výzkum snadná a pro orientaci laické veřejnosti velmi složitá. Nemůžeme ale nevidět význam všech hypotéz a dat týkajících se období docyrilometodějské Velké Moravy. Pomáhají nám dokreslit představu o životě našich předků, což s sebou nese velkou hodnotu a motivaci pro další zkoumání nehledě na to, že ona představa může být u každého čtenáře či odborného pracovníka trochu jiná.

Tereza Bojanovská

Literatura

CIBULKA, J. Velkomoravský kostel v Modré u Velehradu. Monumenta archaeologica. Praha: Československá akademie věd, 1958.

VAVŘÍNEK, V. Církevní misie v dějinách Velké Moravy. Praha: Lidová demokracie, 1963.

VYKYPĚL, Bohumil. Irština ve slovanské střední Evropě v raném středověku. Studia etymologica Brunensia. Praha: NLN, 2023. ISBN 978-80-7422-923-7.

Š. Zikánová (2017): VLIV LATINY NA ČEŠTINU. In: P. Karlík, M. Nekula, J. Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. URL: https://www.czechency.org/slovnik/VLIV LATINY NA ČEŠTINU