Olga Tokarczuková: Cesta lidí Knihy. Přel. Petr Vidlák. Host, Brno 2025. ISBN 978-80-275-2420-4.

Nakladatelství Host uvádí po předchozím systematickém vydávání autorčiných próz v českém překladu prvotinu Olgy Tokarczukové Cesta lidí Knihy (1993). Z perspektivy roku 2025 a znalosti předchozích děl mezinárodně oceňované O. Tokarczukové se jeví tato prvotina jako dílo zásadní a překvapivě vyzrálé. Příběh není lokalizován (jak by se dalo předpokládat) do střední Evropy, ale do Francie v době pronásledování hugenotů.

Na počátku bylo slovo a to pocházelo od Boha. Apokryfní Kniha v tomto románu zdůrazňuje radikální mystérium psaného slova: „Na počátku Bůh stvořil svět ze zlomeného písmene. Z prasklého slova vyteklo tělo jako krev. Tělo je tedy nedokonalé slovo. Bůh je dokonalý, je slovo a nemá tělo, proto stvořil Adama, dal mu tělo a slovo, aby jako dokonalý a nekonečný mohl skrz Adamovu nedokonalost a konečnost hledět na sebe sama. A aby Adam nezapomněl na slovo a sílu, dal mu Bůh Knihu, do níž zaznamenal svou dokonalost, svou nepočátečnost a svou nekonečnost.“ (s. 25) Tato Kniha má být skryta před světem v opuštěném klášteře v odlehlém pyrenejském údolí a členové tajného Bratrstva jsou posedlí jejím hledáním. Nejde tu však o thriller v duchu Dana Browna nebo o aktualizaci biblického tématu jako ve Faberově Evangeliu ohně. V rozsáhlých debatách zasvěcenců se konfrontuje věda s vírou, empirie s tajemnem, realita s magií. Nebezpečnou cestu za Knihou podnikne nakonec Markýz s kurtizánou Veronikou, do níž se zamiluje, a němý Gauche, který je doprovází jako věrný sluha. Cesta je namáhavá a riskantní, ale Markýzova motivace spojená s nalezením Knihy je silná. Putování je spojeno s hyperbolizovanými a fantaskními motivy, které dotvářejí pátrání po tajemství absolutního slova obsaženého v Knize. V Pyrenejích potkává trojice cestovatelů v ústraní žijícího mudrce Delabranche, který se zabývá pokusy a skrývá ve sklepení svého domu homunkula. Cesta za hledáním absolutna se neobejde bez obětí. Veronika a Markýz přijdou o život a do rajského údolí dorazí pouze Gauche, který (jak se paradoxně zdůrazňuje na počátku) „je v tomto příběhu postavou čistě náhodnou“ (s. 11) a zanechá Knihu na svém místě, najde ovšem svoji řeč. Přestože autorka využívá prvků žánru fantasy a zobecňujících úvah, putování za Knihou charakterizuje vcelku historicky věrně dobu pronásledování hugenotů ve Francii 17. století, navíc spojenou s morovou epidemií.

Digresivní pasáže vyjadřují v autorské řeči i v dialozích učených šlechticů další rozměr románu: objevování významu umění, obrazu a slova. Ve svém honosném zámku vysvětluje Veronice člen Bratrstva de Chevillon smysl Ucellova obrazu, který využívá malířské perspektivy. Podobné úvahy o smyslu psaných textů se týkají Knihy: „Každá kniha může být odrazem Knihy, jejím odleskem. Může připomínat všechny lidské pokusy o dosažení pravdy o světě.“ (s. 111)

Prvotina O. Tokarczukové z roku 1993 je překvapivě vyzrálým dílem a předjímá mnohá témata autorčiných dalších románů. Motiv cesty, která odkrývá charakter doby, široce rozvíjejí Knihy Jakubovy (2014), zatímco fenomén cesty v moderní době tematizují Běguni (2007). Fantaskní motivy spojené s mytologizací rozvíjejí v prostředí polské vesnice romány Pravěk a jiné časy (1996), Denní dům, noční dům (1998) a Empusion (2022). V nich je zřejmý autorčin důraz na přírodní prostředí, který se objevuje také v detektivním příběhu Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých (2009). Téma feminismu (v prvotině naznačené postavou kurtizány Veroniky) obsahuje vedle předchozího uvedeného díla také převyprávění sumerského mýtu Anna In v hrobech světa (2006). Jednota autorčina díla se dá vyvodit z programové koncepce ognózy, kterou autorka definuje v knize esejů Vnímavý vypravěč (2020, česky 2022). Jde o „narativně orientovaný, ultrasyntetický poznávací proces, který zrcadlí předměty, situace a jevy a snaží se je uspořádat do vyššího vzájemně závislého smyslu.“ (s. 30). Tento náročný přístup (či ideál) je základem autorčina stylu.

Vladimír Heger

Vladimír Heger působí na UJEP v Ústí nad Labem. Zabývá se mediálními kontexty literatury a literární komparatistikou.