Věra Kopecká (ed.): Na břehu nového dne. Věra Kopecká, Broumov 2024. ISBN 978-80-88040-98-9.

V roce 2024 se v Broumově opět konal mezinárodní festival poezie, jenž byl tentokrát pětadvacátý. Toto úctyhodné výročí vedlo organizátorku Věru Kopeckou k tomu, že připravila objemnější almanach častých účastníků této akce pod názvem Na břehu nového dne (310 stran). Mezinárodnost tohoto setkání má od počátku česko-polský charakter, což je mimo jiné dáno situovaností Broumova a také tím, že část tohoto festivalu probíhá na polské straně. V daném sborníku převažují polští autoři (celkem 33). Zahraničí je zastoupeno čtyřmi slovenskými básníky a dvěma ukrajinskými.

Tematika almanachu je velmi široká – od subtilních milostných pocitů až po Putinovu krvavou válku. Ukrajinská válka se plně ozývá u obou Ukrajinců, u Switłany Bresławské má víceméně komorní, skrytou podobu, kdežto Sergej Šelkovyj hovoří o hrůzách války otevřeně. Šelkovyj v básni bez názvu: „Spadnout, udeřit, zničit. / Z nebe vzteklé hordy kvílí. / Ale podívej se – do chrámu Zvěstování / vrbové kočičky se znovu přitulily. // Bílý chrám s mramorovou Marií / ve zlatém středu zimy / ožívá nadějí vzkříšení, / hrozbě chánů a moru navzdory.“ Spolu s oběma Ukrajinci současnou ruskou agresi komentují a odsuzují polské básnířky Ewa Bugajna a Ewa Walentyna Maciejewska.

Charakterizovat více než šedesát přispěvatelů tohoto almanachu je nemožné, mimo jiné také proto, že někteří jsou zastoupeni jen dvěma básněmi. Alespoň tedy výběrově. Verše Tomáše Hájka mají z hlediska tematického nezvykle rozpoutaný vesmírný rozměr; Pavel Kukal je zahleděn do pradávné české minulosti; fragment Antoniho Matuszkiewicze prostupuje těžko postižitelná metafyzika; verše Jana Szczurka mají naopak moralistní ráz.

Pro polské autory je přitom příznačná návaznost na své předchůdce, jimiž se do značné míry inspirují. Objevuje se to jak v poezii Jerzyho Stasiewicze, tak ve verších Gwidona Hefida, což je ovšem básník, jenž se v polském prostředí teprve domestifikoval. Stasiewicz je inspirován Czesławem Miłoszem, Hefid vtěluje do svých veršů představy a citáty z Edwarda Stachury a Mirka Breguły.

Pokud jde o básnickou techniku, pak v antologii převažují volné až uvolněné verše, ty uvolněné jsou častější; jejich autoři se spokojují se zvoleným básnickým obrazem, někdy pouze s básnickým slovem. Rýmovaných básní, jež by pokračovaly v klasické tradici, je poskrovnu, ale svým důrazem na tvar patří k té lepší části almanachu. Viz básně Miloše Hromádky, Vítězslava Kohúta, Věry Kopecké, Daniely Radecké (autorka se ovšem píše Radecký), Jerzyho Stasiewicze (překlad jeho básně o cikánské zpěvačce Papuszi musel být pro překladatele nemalý problém) ad. V této souvislosti třeba dodat, že u každého autora jsou vždy jedna nebo dvě básně přeloženy do druhého jazyka (české do polštiny a naopak).

Jak už to tak někdy bývá, přinese vždy takový soubor nějakou přitažlivou kuriozitu. V daném případě jsou to verše Tamary Hebes, což je pseudonym, za nímž se skrývá filozof Leszek Florek. Proč má muž ženský pseudonym, je otázka (autor se nechtěl zkompromitovat v obci filozofů?). Připomínám tuto kuriozitu mimo jiné proto, že v české literatuře máme něco podobného – pod pseudonymem Jiří Sumín se skrývala Amálie Vrbová. A shodou okolností patří její Jerzy Sumín k hrdinům jednoho polského románu.

Celou akci 25. mezinárodních dnů poezie v Broumově, z níž tato antologie vzešla, organizovala Věra Kopecká, která se na tomtéž podílela u předchozích festivalů. Stala se nejen editorkou básnického sborníku, také jeho vydavatelkou a překladatelkou většiny básní (spolu s Antonim Matuszkiewiczem). Antologii nejen editovala, ale pořídila pro ni i vlastní fotografie. Celému souboru tak dala osobnostní charakter.

František Všetička