Jakub Fryje: Kalifornský poloostrov na starých mapách. Ediční řada Z klementinských pokladů. Národní knihovna České republiky, Praha 2025. ISBN 978-80-70-50-823-7.

Když se podíváme na mapu Mexika a na jeho administrativní rozdělení na jednotlivé státy federace, všimneme si nápadné podoby území, o němž je v této knize řeč. Dolní Kalifornie skládající se z Baja Califormia a Baja California Su sousedí se státy USA (Kalifornie a Arizona) a Kalifornským zálivem. Oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny České republiky v Praze obsahuje mimo jiné velké množství starých map. Autor přítomné publikace, mimochodem i na pohled krásné knihy, kartograf a religionista, se zabývá právě starými mapami Severní Ameriky, speciálně Mexika, a byl spoluautorem několika projektů. Kniha se skládá z textové a obrazové složky. Text popisuje místo map v uvedeném oddělení Národní knihovny, píše se tu o původu slova Kalifornie (poprvé je použil španělský autor rytířských románů Garci Rodríguez de Montalvo (asi 1450-1505) v pokračování svého slavného románu o Amadisovi Waleském (1480-1492) Dobrodružství/činy/dobrodružná putování Esplandiána (napsáno 1492, obvykle se uvádí sevillské vydání z roku 1510; o životě Amadisova syna), kde jde o bájný ostrov. Dále autor popisuje dobývání a poznávání území dnešního Mexika, samozřejmě neopomíjí tažení Hernána Cortése, město Tenochtitlán, de Guzmána, jeho pokračovatele a další, zejména mořeplavce Fransisca de Ulloa, který území kalifornského poloostrova objevoval. Mezitím v Evropě byla vytištěno Münsterova edice Ptolemaiovy Geografie z r. 1540, kde je však Severní Amerika zobrazena hodně nepřesně, a teprve roku 1588 tu byl zachycen Kalifornský poloostrov. Chtělo to vše z autopsie prozkoumat a toho se ujali mořeplavci a kartografové té doby. To vše je textově i výtvarně nápaditě vyvedeno, včetně map vydávaných v Antverpách a Amsterdamu; původcem mapy obou Amerik, kde už je Kalifornský poloostrov kvalitněji zobrazen, byl Jodocus Hondius, nizozemsky Joost de Hondt (1563 –1612), žijící právě v Amsterdamu. Objevování a mapování bylo také spojeno s omyly, jako například když španělský voják a diplomat Sebastián Vizcaíno prohlásil Kalifornský poloostrov za ostrov, prý muselo jít (když doložil, že proplul průlivem mezi pevninou a ostrovem), spíše o Vancouverův ostrov mezi USA a Kanadou, několik set kilometrů od skutečného Kalifornského poloostrova. Nebyl to jediný omyl na křížové cestě k dosažení správného tvaru Kalifornského poloostrova, těch chybných map byla řada a zdá se, že toto území, snad pro svou polohu a tvar, bylo pro mořeplavce a kartografy velkým oříškem. Důležitou etapou v mapování poloostrova byli jezuité, katoličtí misionáři působící v Mexiku Adam Gilg a Eusebio Francisco Kino/Chini, původem Ital; výsledkem jejich činnosti byla mapa z přelomu 17. a 18. století. První takřka dokonalou mapou poloostrova byla až mapa Dominga del Castilla, která byla na dlouhou dobu jedinou uznávanou až do r. 1811, kdy vznikla mapa dnešního Mexika (Nového Španělska), již vytvořil Alexander von Humboldt; ten už vycházel z přesných měření. Zdálo by se, že tato krásná a dobře zpracovaná knížka příliš speciální a málo atraktivní, ale opak je pravdou. Její význam tkví podle mě především v její kulturní hodnotě, neboť se týká cest, jimiž člověk poznával Zemi a současně i sama sebe.

Ivo Pospíšil