Horváth, Viktor. Turecké zrcadlo. Překlad Simona Kolmanová. V češtině vydání první. [Brno]: Větrné mlýny, 2016. 605 stran, 4 nečíslované strany obrazových příloh. ISBN 978-80-7443-196-8.

Pro středoevropskou kulturu jsou příznačné vztahy slovanských národů vůči německému, židovskému a maďarskému etniku. Při hlubším historickém ponoru však můžeme pozorovat také stýkání a potýkání s orientálními vlivy (například polský sarmatismus nebo pokus spojit v 18. století judaismus s křesťanstvím a islámem, který je tématem románu O. Tokarczukové Knihy Jakubovy). Tuto skutečnost širší etnicity hlouběji vyjadřuje VIKTOR HORVÁTH v románu Turecké zrcadlo (2009, Větrné mlýny 2016), který se odehrává v Uhrách 16. století.

Vypravěč Ísa z pozice muslima, který hojně využívá rétoriku Koránu, vypráví o svém dětství a mládí. „Až vezmeš moje povídání do ruky (bude-li Alláh chtít, abys je do ruky vzal), budu já, Ísa, syn Jusúfův, už po staletí opět mrtvý. Stejně jako jsem byl mrtvý před svým narozením. Protože, můj příteli, žijeme ve velice pozdních časech! Píšu ti tyto věci v 1007. roce Hidžry, nebo jak počítají zbožňovatelé kříže v 1599. roce narození proroka Ježíše (nechť ho provází blaženost u podnože Alláhovy!). Jsem už velice starý.“ (s. 11) Ísův otec působí ve vysoké funkci v Istanbulu a jeho syn je vychováván v maďarské Pécsi (Pětikostelí) písařem Sejfim, nabývá vzdělanosti a bojového umění, zažívá různá dobrodružství, prochází různými funkcemi (výběrčí daní, správce majetku), je silně ovlivněn milostnými vztahy se ženami (v muslimském prostředí navazuje tragický vztah s Maďarkou Márií). V textu převažuje historicky konkrétní popisnost doby vlády sultána Sulejmana v 16. století na území Uher, která je proložena mladickými romantickými dobrodružstvími a paradoxy (vypravěčův sok Gritti je v závěru odhalen jako nevlastní bratr).

Dobu, kdy se vyprávění a román odehrávají, charakterizuje vypravěč jednoznačným osmanským pohledem: „V té době se sultáni západních zemí, oslepeni bludnou vírou, klaněli císařské koruně, a proto po ní všichni velice toužili. Avšak korunu měl v držení Laus, tedy tato takzvaná koruna byla u pošetilého Lause (kterého ničemní ďauři nazývají králem Ludvíkem Druhým) a tento Ludvík byl sultánem zemí Alamánie a üngürús. Tyto vilájety nazývají modlářští bezvěrci Německem a Uhrami.“ (s. 17) Román má výrazný poznávací charakter, který je doplněn podrobným slovníkem tureckých a arabských slov, která vypravěč často používá a která vyjadřují jeho etnickou příslušnost. Text obsahuje dobové reálie turecké kultury, výklady Koránu, podrobný popis středověkého Pětikostelí, boje Turků s rakouským císařem, vztah osmanských muslimů k Maďarům, Němcům, Benátčanům, Židům, objevuje se motiv poznání Nového světa a indiánské kultury. Dobrodružná zápletka je ozvláštněna fantastickým prvkem – zloději se pokusí ukrást pokladnici pomocí létajícího stroje, který sestaví podle nákresů Leonarda da Vinciho.

Jazyk muslimského vypravěče má dvě roviny – oficiální, vyzrálý a vznešený jazyk Koránu a vedle toho jazyk civilní, spojený s jeho mládím a poznáváním různých prostředí a kultur. Odkazy i častými citacemi jsou v gestu vypravěče konfrontovány „dvě velké knihy“: „Nenechme se oslepit naší vírou, buďme k sobě upřímní: síla opakujících se veršů Koránu je úžasná, Prorokovy nadávky, hrozby, prokletí jsou velkolepé, ale co to je všechno platné bez dobrých příběhů, které pomáhají pochopit čas?! Čas Boha, nad nímž stojí Bůh. Co je platné písmo bez příběhů, které utišují, protože nezačínají tak, jak končí. Avšak Bible taková je: v ní je celý svět od svého počátku až ke svému konci, proto nám pomáhá pochopit, že jak žijeme, tak i zemřeme. Ta velká Kniha je taková jako člověk. Přijde, odejde. Proto chce každá pohádka, román, novela, žert napodobit Bibli tím, že má začátek, prostředek a konec: svět se zrodí, žije a zemře. Oproti tomu je Korán bezčasý, neboť nemá ani začátek, ani konec. Korán nemá začátek, ani konec, Korán je Chaos, otevřenost, nekonečno. Moji drazí, moje děti! Věřte zlomenému vrahovi, věřte starému dervišovi. Tyto dvě velké knihy nemají jedna bez druhé cenu!“ (s. 588) Korán vyjadřuje pozici vypravěče danou jeho kulturou, z hlediska Bible se odehrávají náboženské spory s různými směry křesťanského náboženství.

Maďarsko je středoevropskou zemí s velice pestrou etnicitou a v jeho minulosti probíhaly v důsledku politických a válečných konfliktů rozsáhlé územní změny. Proto zdejší historický román vyjadřuje zcela organicky širší etnický kontext, než to bývá běžné ve slovanských literaturách střední Evropy.

PaedDr. Vladimír Heger, externě přednáší na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem. Zabývá se vztahy literatury a médií.