Literární mapa Ostravy 1918-2018. (místa, události, osobnosti, instituce, texty). Eds. Iva Málková, Ilona Rozehnalová. Autoři Pavel Hruška, Iva Málková, Jan Malura, Ivan Motýl, Roman Polách, Ilona Rozehnalová. Vydala Ostravská univerzita ve spolupráci s Antikvariátem a klubem Fiducia v Ostravě v roce 2022. 1. vyd. ISBN 978-80-7599-303-8. souborné vydání trilogie ISBN 978-80.

Pavel Hruška, Iva Málková, Jan Malura, Roman Polách, Ilona Rozehnalová. Ani síť, ani hvězda…Literární Ostrava 1918-2018. Lit. zpracování textu Pavel Hruška. Spolek Feducia ve spolupráci s Ostravskou univerzitou, Archivem města Ostravy a Slezským zemským muzeem, Ostrava 2022. isbn 978-80-907934-3-9.

Pavel Hruška: Ostrava je, když… Literární Ostrava 1918-2018. Spolupráce na textu Ilona Rozehnalová. Spolek Fiducia, Ostrava 2025. ISBN (souborné vydání) 978-80-907934-9-1.

Vynikající, chtělo by se říci epochální dílo, které snad zůstane trvalejší hodnotou i pro budoucnost, týmová práce, současně pečlivě jazykově, stylisticky, výtvarně, graficky, faktograficky a všeobecně informativně vypravená, volná, i když na sebe víceméně navazující struktura, pro Ostravu a Ostravsko znamení doby – 20. let 21. století. Je neuvěřitelné, kolik lidí a literárních artefaktů bylo nebo je spojeno s ostravskou aglomerací v minulosti i v současnosti, byť by se tam jen krátce zastavili nebo žili třeba několik let nebo jen psali a o tomto městě publikovali.

Na počátku stojí Literární mapa Ostravy, skutečně názorný příklad literární topologie, v prvním vydání z roku 2022, který vychází v roce 2025 jako první díl „ostravské trilogie“. První část trilogie se skládá z jednotlivých částí města a mapuje místa spjatá s literární činností, s pobytem literátů, s místy jejich setkávání apod. Najdeme tu Přívoz, Hrušov, Heřmanice, Kunčice, Vítkovice, Hrabůvka, Zábřh, Mariánské Hory, Poruba, Krásné Pole, Svinov, Ostravské Hlučínsko. Místa jsou opravdu různá. Podívejme se na jednotlivé části na příkladu Poruby: Hlavní třída, Alšovo náměstí, Knihovna a Poeziomat na kličku, Byt spisovatele Oty Filipa, Tomáš Vůjtek (Podroužkova 3), Rodina Jařabova (amerikanista prof. Josef Jařab, jeho synové Jan, lékař a překladatel, a David, dramatik a režisér (Ivana Sekaniny 9). Jaromír Nohavica, Společnost Leopolda Vrly a Drahomír Šajtar (Matěje Kopeckého 18), Porubský zámek, Porubský bludný balvan., tedy sepětí osoby nebo shluku osob a adresy/adres, místa apod.

Čekali bychom, že zde bude více přítomna metodologie literární topologie. To je disciplína, která dnes rozkvétá a u nás je jejím pěstitelem především František Všetička; snad by bylo dobré jeho dílo vzít více v úvahu.

Druhá věc je sepětí prosté reálné topologie ve smyslu sepětí autorů a jejich děl s kulturním prostorem či, chcete-li, kulturním areálem: jakým způsobem se topos jako místo vzniku díla, místo života autora nebo místo, které autora inspirovalo, stává spolutvůrcem jeho poetiky. Tedy jak se topos podílí na tematologii a morfologii literárního artefaktu.

A třetí věc je sám prostor uvnitř literárního díla, který vzniká transferem (přenosem) protoru fyzikálního jako součást kompozice, struktury, bachtinovského chronotopu (časoprostoru), v němž je však – na rozdíl od M. Bachtina, jemuž se to příliš nedařilo – čas úzce propojen s prostorem tak, že se vzájemně vyrovnávají, mění, souvisí spolu a závisí na sobě.¹

Mezi jmény významných „Ostraváků“ najdeme celostátně i mezinárodně proslulé autory, stejně jako osobnosti spíše regionální, nicméně vše, co zde najdeme, ukazuje na literární a obecněji umělecký a kulturní význam regionu, resp. území, toposu, který má – jako všechny regiony – centrální povahu. Termín „region“ nebo „regionální“ zní takřka vždy pejorativně: odkazuje sice k specifiku určitého prostoru, ale jakoby podprahově omezuje, limituje jeho význam. Lze to přijmout jako konvenční výraz, ale nikoli axiologický; koneckonců i metropole je svým způsobem region.

Třetí díl trilogie napsal jeden autor, ovšem s pomocí kolegů, resp. kolegyň. Je to nápaditý pohled pod povrch literárního prostoru a jeho tematizace, jazykový svéráz, politický a ideologický vývoj a funkce Ostravy za socialismu; patosociální jevy, včetně alkoholismu, ale i doly, hutě, „robota“, ale i závaly. Kniha je založena na stručném výkladu a ukázkách literárních textů, graficky, stejně jako předchozí díly, diferencována, zvýrazněna i velikostí písma, tučnými typy apod. Myslím, že slova z autorova úvodu nejsou jen zveličující stylizací: Člověk může platonicky, jako vznešený ideál, milovat sto a jedno město, ale Ostravu ne. Láska k ní (moc divný termín tahle „láska“!) je totiž tělesná, bolestná, bezprostřední a zraňující. Vyžaduje činy, obětiny.“ (s. 11). Pokud jde o texty, najdeme tu i citát ze Švejka, Jana Bora, Ivana Kubíčka, Věnceslava Juřiny, Jaroslava Žily, ovšem Vojtěcha Martínka nebo Huga Vavrise, Lydie Romanské, Viléma Závady, Jarmily Glazarové, Františka Sokola, ale i Michala Černíka, dokonce Milana Kundery („…z černých bud vyroste/ krásnější Ostrava./ Překrásná Ostrava/ v zelených ulicích, /kde budou domov mít/ ostravští horníci!“ (1953). Je to objektivní až objektivistické, a proto to má šanci zůstat jako nadčasový obraz města, i když zase reflektuje i dobu svého vzniku – nakolik přesně kopíruje to, co je dnes mainstream ve smyslu převládajícího, dominantního, často vynucovaného ptydepe, atmosféry názorové uniformity a koneckonců ideologie, lze odhadnout jen těžko, ale autor se snažil, pokud možno, zahrnout vše relevantní a nápadně neostrakizovat, současně však ani nezamlčovat. Ostrava je asi opravdu bolestná láska…

Bylo by arciť možné pojmout celý projekt trochu jinak, méně expresívně až expresionisticky, ztlumeněji a niterněji, ale to by zase bylo méně přesvědčivé. Jisté „tlačení na pilu“ zde bylo spíše funkční, jakkoli se autoři snažili i tento tlak přece jen tlumit. Do knihy je vyryta i autorská emoce, cit a empatie, i když nevystavované příliš na odiv. Projekt, o němž ještě uslyšíme i od následujících generací, pokud je takové téma bude ještě zajímat, se sám stává ostravským fenoménem, samozřejmě s přesahy: nebude to také asi poslední dílo, které s Ostravou zkříží svá kopí a ti další čtenáři budou mít možnost srovnání. V každém případě fundamentální práce a silné poselství.

Ivo Pospíšil

Psáno pro Slovenské pohľady