Jakub Marek

Abstrakt

Tento článek má dva předměty zájmu. Jedním z nich je pohádka O dvanácti měsíčkách – konkrétně jde o konfrontaci této klasické pohádky (zpracované Boženou Němcovou) a jedné z jejích filmových adaptací s teorií Vladimira Proppa, která vychází studie Morfologie pohádky (ta je druhým předmětem našeho zájmu). Co se týče klasické pohádky O dvanácti měsíčkách, cílem je její analýza z hlediska Proppových funkcí. Na filmové adaptaci pohádky lze dále sledovat případné odlišnosti a nově přidané prvky (k příběhu vycházejícímu z literární předlohy). Cílem je přitom ověřit, zda a do jaké míry nově přidané složky příběhu narušují či nenarušují Proppem naznačené funkční schéma.

Morfologie pohádky

Kontext Proppovy práce: ruský formalismus

Práce Vladimira Jakovleviče Proppa Morfologie pohádky vyšla v roce 1928 a je významným dílem ruského formalismu.¹ Formalismus vzešel ze dvou samostatných center: z Moskevského lingvistického kroužku (zal. 1915 z iniciativy Romana Osipoviče Jakobsona, Petra Bogatyreva a Gregora Vinokurova) a Petrohradské Společnosti pro studium básnického jazyka (OPOJAZ – zal. 1916; za zakládající členy jmenujme např. Viktora Borise Šklovského, Borise Michajloviče Ejchenbauma, Jurije Nikolajeviče Tyňanova či právě Vladimira Jakovleviče Proppa). Obě skupiny pořádaly vzájemné diskuze a pracovaly v poměrně těsném kontaktu.²

OPOJAZ chápal jazyk a literaturu jako bazální principy umožňující přeměnu jazykového materiálu na umělecké dílo; Moskevský lingvistický kroužek se zabýval poetikou a literárním jazykem jakožto součástí jazykovědy – důraz byl tedy kladen na rozlišení mezi jazykem běžným a básnickým, odhalení „literárnosti“ (vlastnosti díla, jíž se vyznačuje literatura a která dílo odlišuje od ostatních jazykových projevů).

Přes některé názorové shody OPOJAZu a Moskevského lingvistického kroužku (pro obě skupiny bylo typické zvl. propojování literární vědy s lingvistikou, zkoumání aktualizačních literárních postupů, opomíjení mimoliterárních faktorů, pojetí uměleckého prožitku jako prožitku formy či zájem o pojem literárnosti) je však třeba říci, že byl ruský formalismus velmi širokým pojmem, do něhož může spadat spektrum relativně odlišných přístupů a autorů. Neexistovala žádná vnitřní jednota ruského formalismu, proto je tento fenomén poměrně těžko uchopitelný.

Odlišnosti navíc můžeme spatřovat nejen mezi oběma skupinami, ale i v pojetí jednotlivých autorů. Petr Steiner³ tak např. rozlišuje jednotlivá formalistická pojetí na základě tří metafor a jedné synekdochy: metafora stroje (Šklovskij), organismu (Propp, Žirmunskij), systému (Tyňanov) a synekdocha jazyka (Jakobson, Jakubinskij, Tomaševskij).

Vladimir Propp tedy přistupuje (v metaforické rovině) k literatuře jako k organismu a na základě toho se zabývá její morfologií. Ve zmiňované práci se konkrétně věnuje struktuře ruských lidových pohádek a tím, jaké jsou společné základní stavební prvky tohoto žánru.

Hlavní Proppovy poznatky

Proppova morfologická analýza přinesla literární vědě popis logické stavby „kouzelných pohádek“ a stala se východiskem (metodologickým i terminologickým) řady dalších badatelů.⁴ Autor se ke zkoumání tohoto tématu odhodlal i proto, že dosud pohádky nebyly zkoumány příliš exaktními metodami a pokud ano, šlo spíše o dílčí problémy. Charakterizovány byly podle něj spíše intuitivně a jejich případná klasifikace byla povrchní a nepřesná. Propp se proto pokusil poprvé popsat jejich strukturu, vnitřní stavbu a pro daný žánr specifické kompoziční zákonitosti.

Propp anlyzoval celkem 100 ruských kouzelných pohádek (zabýval se tedy žánrem historicky uzavřeným). Po rozepsání jejich syžetů zjistil, že jednotlivé situace jsou v pohádkovém příběhu vzájemně podmíněné. Každá akce jednající osoby může být nějakou funkcí – podmínkou něčeho, co bude v příběhu zákonitě následovat. Když např. hrdina přijme službu u čarodějnice (tj. jedna funkce), následuje nějaká odměna (druhá funkce) apod.

Uvědomění si pohádkového syžetu jakožto řady jednotlivých na sebe navazujících funkcí je podstatnou myšlenkou celé studie. Propp na jejím základě definoval tři základní principy struktury kouzelné pohádky:

1) Zmíněné funkce jsou základními součástmi pohádky. Podstatný je přitom poznatek, že funkce je v pohádce stálou, stabilní veličinou, u které nezáleží na tom, kdo a jak ji plní. Hrdina tak např. někdy dostane od čaroděje dravce, který jej odnese, kam potřebuje, jindy obdrží princ od svého královského otce koně, jenž jej donese k princezně – vždy jde však o získání nějakého prostředku k přemístění. Variabilní jsou v tomto případě jen postavy a konkrétní provedení.

2) Počet funkcí, které se v kouzelné pohádce vyskytují, je omezený. Propp hovoří o konkrétním čísle 31 funkcí. Naproti tomu konkrétní postavy, prostředky a způsoby jednání se mohou nevyčerpatelně obměňovat. Na tomto poznatku můžeme vysvětlit jistý rozpor v pohledu na pohádky, které jsou „na jedné straně mnohotvárné a pestré, a přitom ve své stavbě překvapivě opakovatelné.“⁵

3) Posloupnost funkcí je vždy totožná. Všechny akce jednajících postav tedy mají v každé kouzelné pohádce své nezaměnitelné místo a nebývají v příběhu postaveny jinam než právě na něj (ačkoliv každá pohádka nemusí obsahovat funkce všechny). Jestliže tedy např. pohádkový hrdina získal pomocníka, bylo to podle Proppa v každé pohádce podmíněno tím, že nejprve obstál v nějaké zkoušce. Ustálená řada funkcí kouzelných pohádek přitom začíná nějakým „škůdcovstvím“ (drak unese princeznu apod. – v úvodu přitom často vypravěč klade důraz na popis předchozího blahobytu a štěstí, aby bylo následné neštěstí nastíněním tohoto kontrastu ještě patrnější) či zjištěním nějakého nedostatku (princ zatouží po nevěstě apod.) a končí odstraněním tohoto původního problému, popř. jiným zakončením, které je zároveň rozuzlením. Tato závěrečná situace pak může být (a často bývá) katalyzátorem nového škůdcovství (nevěsta před svatbou zmizí apod.). Hrdina pak musí podruhé naplnit tytéž funkce, které však mají nyní jinou podobu – v takovém případe můžeme hovořit o dalším dějovém sledu (či dalších dějových sledech).

Na základě teze o pevné posloupnosti funkcí Propp konstatuje, že:

4) všechny kouzelné pohádky ve své podstatě (svou stavbou) náleží k jednomu typu.

Funkce jednajících postav, které jsme výše popsali, jsou podle Proppa v kouzelné pohádce tyto:

1. funkce	Jeden ze členů rodiny opouští domov.
2. funkce	Hrdinovi je něco zakázáno / dostává nějaký příkaz nebo návrh.
3. funkce	Zákaz je porušen / příkaz splněn (tím do příběhu vstupuje postava „škůdce“).
4. funkce	Škůdce/oběť vyzvídá.
5. funkce	Škůdce/oběť dostává informace.
6. funkce	Škůdce se snaží oklamat oběť, aby se zmocnil jí nebo jejího majetku.
7. funkce	Oběť podlehne úskoku a tím bezděčně pomáhá nepříteli.
8. funkce	Škůdce působí jednomu ze členů rodiny škodu nebo újmu/ jednomu z členů rodiny se něčeho nedostává nebo by něco chtěl mít.
9. funkce	Nedostatek nebo neštěstí jsou sděleny.
10. funkce	Hrdina-hledač se rozhodne k protiakci nebo s ní vysloví souhlas.
11. funkce	Hrdina opouští domov (do příběhu pak vstupuje dárce nebo opatřovatel).
12. funkce	Hrdina je podroben zkoušce, vyptávání, je napaden apod. (tím se připravuje získání kouzelného prostředku nebo pomocníka).
13. funkce	Hrdina reaguje na činy budoucího dárce (obstojí / neobstojí ve zkoušce apod.)
14. funkce	Hrdina dostává k dispozici kouzelný prostředek či pomocníka.
15. funkce	Hrdina se dostává k předmětu hledání.
16. funkce	Hrdina a škůdce vstupují do bezprostředního boje.
17. funkce	Hrdina je označen (rána z boje, darovaný předmět či polibek od princezny aj.)
18. funkce	Škůdce je poražen.
19. funkce	Počáteční neštěstí nebo nedostatek jsou zlikvidovány.
20. funkce	Hrdina se vrací.
21. funkce	Hrdina je pronásledován.
22. funkce	Hrdina se zachraňuje před pronásledováním.
23. funkce	Nepoznaný hrdina se dostává domů nebo do jiné země.
24. funkce	Nepravý hrdina si klade neoprávněné nároky.
25. funkce	Hrdinovi je uložen těžký úkol.
26. funkce	Úkol je splněn.
27. funkce	Hrdina je poznán.
28. funkce	Nepravý hrdina nebo škůdce je odhalen.
29. funkce	Hrdina dostává nové vzezření.
30. funkce	Škůdce je potrestán (popř. je mu odpuštěno).
31. funkce	Hrdina se žení, nastupuje na trůn či získává jinou odměnu.

(Tabulka 1: Proppovy funkce)

Propp tedy kouzelnou pohádku omezuje na toto relativně malé množství funkcí. Uznává přitom, že „jisté akce pohádkových hrdinů v jednotlivých případech nelze určit ani přiřadit k žádné z uvedených funkcí.“⁶ Takových případů je však podle něj zanedbatelné množství.

Uvedené funkce se často vyskytují ve dvojicích (zákaz a jeho porušení; boj a vítězství apod.) Nezřídka kdy také dochází u pohádek k asimilaci způsobů plněných funkcí. Platí, že různé funkce mohou být plněny shodným způsobem a zároveň jedna funkce může mít více významů (když např. hrdina přistoupí na přemlouvání škůdce, může být toto jeho jednání zároveň porušením zákazu).

Variabilní jsou v kouzelných pohádkách způsoby spojení jednotlivých Proppem naznačených funkcí, mezi nestálé a velmi proměnlivé prvky patří také motivace postav. Naopak ustálený, až normativní charakter (podobně jako funkce) mají způsoby, jimiž postavy vstupují do děje. Škůdce (např. drak) se vždy objevuje nečekaně, pomocníka hrdina potká zcela náhodou apod. Také základní rysy hlavních postav jsou do jisté míry ustálené (viz podoba princezny, čarodějnice apod.), zároveň ale pro atributy postav platí, že mohou být více či méně proměnlivé.

Na základě svých poznatků vyslovuje Propp svou definici kouzelné pohádky: „Kouzelná pohádka je vyprávění, vybudované na pravidelném střídání uvedených funkcí v různých podobách, přičemž v každé pohádce jisté funkce nejsou přítomny a jiné se opakují.“⁷

O dvanácti měsíčkách

Zpracování Boženy Němcové⁸

Nyní se pokusíme prizmatem Proppovy teorie podívat na klasickou pohádku O dvanácti měsíčkách ve zpracování Boženy Němcové.

Úvodní pasáž pohádky nás uvádí do situace, v níž se bude příběh rozvíjet: dozvídáme se o hlavních postavách – matka a její dvě dcery: vlastní Holena, nevlastní Maruška. Otec v příběhu nefiguruje (explicitně není zmíněno, že zemřel, ale čtenář si tuto informaci snadno odvodí z kontextu). Nevlastní dceři Marušce je doma vše zakazováno a musí se takřka sama starat o domácnost, což však trpělivě snáší. Matka se sestrou Holenou nemají Marušku rádi a chtějí se jí zbavit.

V předchozím odstavci popsaný děj můžeme označit skutečně jen za jisté uvedení do situace, zde se zatím o funkce v Proppově pojetí nejedná.

První funkcí v tomto smyslu je až odeslání Marušky pro fialky. Počínaje touto můžeme na základě Proppova schématu (viz body 1–31 v tabulce výše) v následujícím ději pohádky vymezit tyto funkce:

8. Funkce	Škůdce působí jednomu ze členů rodiny škodu nebo újmu / jednomu z členů rodiny se něčeho nedostává nebo by něco chtěl mít.
	Holena začne toužit po fialkách / matka s Holenou se chtějí Marušky zbavit.
9. funkce	Nedostatek nebo neštěstí jsou sděleny.
	Holena sdělí svůj požadavek Marušce – Maruška je vyslána pro fialky.
10. funkce	Hrdina-hledač se rozhodne k protiakci nebo s ní vysloví souhlas.
	Maruška souhlasí, že se pokusí fialky sehnat, respektive je k tomu donucena.
11. funkce	Hrdina opouští domov (do příběhu pak vstupuje dárce nebo opatřovatel).
	Maruška se vydává na cestu, aby sehnala fialky.
12. funkce	Hrdina je podroben zkoušce, vyptávání, je napaden apod. (tím se připravuje získání kouzelného prostředku nebo pomocníka).
	Maruška přijde k ohni, kde sedí dvanáct měsíčků – ti se jí vyptávají, kdo je a co potřebuje.
13. funkce	Hrdina reaguje na činy budoucího dárce (obstojí / neobstojí ve zkoušce apod.)
	Maruška hezky pozdraví, slušně poprosí o pomoc.
14. funkce	Hrdina dostává k dispozici kouzelný prostředek či pomocníka.
	Dvanáct měsíčků svolí k tomu, že Marušce pomohou. Leden, který právě panuje, předává kouzelný kyj Březnu a ten způsobí na chvíli jaro.
15. funkce	Hrdina se dostává k předmětu hledání.
	Maruška se dostává ke kvetoucím fialkám a trhá je.
19. funkce	Počáteční neštěstí nebo nedostatek jsou zlikvidovány.
	Maruška se vrací domů a předává fialky své sestře Holeně.
V tomto místě následují další dva dějové sledy (syžetové varianty) – opakují se funkce 8–19, přičemž motiv fialek je nahrazen motivem jahod/jablek.
24. funkce	Nepravý hrdina si klade neoprávněné nároky
	Maruščina sestra Holena (a po ní i matka) chce více jablek, a tak se pro ně sama vydává.
28. funkce	Nepravý hrdina nebo škůdce je odhalen.
	Holena se dvanácti měsíčků slušně neptá, nepoprosí, jestli se může ohřát, je drzá. Měsíčkové tak poznají, že je před nimi zlý člověk.
30. funkce	Škůdce je potrestán (někdy je mu odpuštěno).
	Měsíčkové sesílají na Holenu i na matku vichřici – obě pak v lese umrznou.
31. funkce	Hrdina se žení, nastupuje na trůn či získává jinou odměnu.
	Marušce zůstává chýše, kravička, pole; vdává se (zmíněno jen „našel se k tomu i hospodář“), žije spokojeně.

(Tabulka 2: Proppovy funkce obsažené v pohádce O dvanácti měsíčkách)

Jak vidíme při srovnání tabulek 1 a 2, pohádka O dvanácti měsíčkách neobsahuje všechny funkce, které Propp v Morfologii pohádky vymezil. Z 31 funkcí jich je ve sledované pohádce 13. To teorii neodporuje – Propp ve své studii uvádí, že každá pohádka nemusí obsahovat funkce všechny, důležitá je však jejich neměnná posloupnost. Ta je v námi sledované pohádce zachována.

Po úvodním nastínění situace, v němž funkce nespatřujeme (viz výše) je první funkcí až ta uvedená v tabulce 1 jako osmá: „Škůdce působí jednomu ze členů rodiny škodu nebo újmu / jednomu z členů rodiny se něčeho nedostává nebo by něco chtěl mít.“ V případě Němcové pohádky O dvanácti měsíčkách jsou přitom naplněny jednou akcí jednajících postav obě možnosti této funkce: jde o jistý nedostatek, ale zároveň jde i o situaci, v níž je modifikováno škůdcovství. Obdobný případ představuje také 19. funkce („Počáteční neštěstí nebo nedostatek jsou zlikvidovány.“) – zde jde o likvidaci nedostatku Holeny, která získává fialky, i Maruščina neštěstí, respektive onoho škůdcovství (macecha se sestrou Marušce vyhrožovaly, že pokud nepřinese fialky, zabijí ji – splněním úkolu se zachránila). S Proppovou teorií koresponduje i způsob, kterým se v příběhu o Marušce objevují postavy dvanácti měsíčků – hrdinka je potkává při putování krajinou zcela náhodou. To Propp považuje za ustálený, až normativní způsob, jímž do děje pohádky vstupuje postava pomocníka (viz výše).

Propp také v Morfologii pohádky hovoří o tom, že odstranění původního problému může v příběhu znamenat počátek problému dalšího. Hrdina pohádky pak v dalším dějovém sledu naplňuje tytéž funkce, jež však mají pozměněnou podobu. I tento prvek najdeme ve sledované pohádce O dvanácti měsíčkách. Celkem třikrát se v příběhu opakují funkce 8–19, přičemž motiv fialek je postupně nahrazen motivem jahod a jablek.

Film Dvanáct měsíčků⁹

Ve filmovém zpracování budeme sledovat jen nové prvky, které byly implementovány do příběhu Marušky, který vychází z literární předlohy Boženy Němcové. Kromě této převzaté hlavní dějové linky, doplněné o zmiňované drobné nové složky, je zde paralelně rozvíjen ještě příběh mladého muže Karla a dalších postav z jeho okolí. Těmi se zde zabývat nebudeme. Vyjdeme z příběhu Boženy Němcové, který jsme výše rozepsali do Proppových funkcí, a budeme sledovat různá doplnění, která do příběhu přidal autor filmu Karel Janák.

Následující tabulka představuje sledovaný příběh rozložený na jednotlivé Proppem definované funkce:

8. funkce	Škůdce působí jednomu ze členů rodiny škodu nebo újmu / jednomu z členů rodiny se něčeho nedostává nebo by něco chtěl mít.
	Maruščina nevlastní sestra Květa potřebuje v zimě fialky, aby splnila úkol, který pro své nápadnice stanovil potenciální ženich Karel / matka s Květou se chtějí Marušky zbavit.
9. funkce	Nedostatek nebo neštěstí jsou sděleny.
	Macecha se sestrou sdělí požadavek Marušce a posílají ji pro fialky.
10. funkce	Hrdina-hledač se rozhodne k protiakci nebo s ní vysloví souhlas.
	Maruška souhlasí, že se pokusí fialky sehnat, respektive je k tomu donucena.
11. funkce	Hrdina opouští domov (do příběhu pak vstupuje dárce nebo opatřovatel).
	Maruška se vydává na cestu, aby sehnala fialky.
12. Funkce (a)	Hrdina je podroben zkoušce, vyptávání, je napaden apod. (tím se připravuje získání kouzelného prostředku nebo pomocníka).
	Maruška najde králíka, který uvízl v pytláckém oku.
13. funkce (a)	Hrdina reaguje na činy budoucího dárce (obstojí / neobstojí ve zkoušce apod.)
	Maruška vysvobozuje králíka z pytláckého oka
14. funkce (a)	Hrdina dostává k dispozici kouzelný prostředek či pomocníka.
	Králík vede Marušku na místo, kde sídlí dvanáct měsíčků.
15. funkce (a)	Hrdina se dostává k předmětu hledání.
	Maruška přichází k dvanácti měsíčkům.
V tomto místě následuje další dějový sled – opakují se funkce, které označujeme čísly12–15 (naplněné jinými motivy).
12. Ffunkce (b)	Hrdina je podroben zkoušce, vyptávání, je napaden apod. (tím se připravuje získání kouzelného prostředku nebo pomocníka).
	Maruška přijde k ohni, kde sedí dvanáct měsíčků – ti se jí vyptávají, kdo je a co potřebuje.
13. funkce (b)	Hrdina reaguje na činy budoucího dárce (obstojí / neobstojí ve zkoušce apod.)
	Maruška hezky pozdraví, povídá si s měsíčky – ti poznají, že je Maruška dobrý člověk.
14. funkce (b)	Hrdina dostává k dispozici kouzelný prostředek či pomocníka.
	Dvanáct měsíčků nabízí Marušce pomoc. Prosinec, který právě panuje, předává kouzelný kyj Dubnu a ten způsobí na chvíli jaro.
15. funkce (b)	Hrdina se dostává k předmětu hledání.
	Maruška se dostává ke kvetoucím fialkám a trhá je.
19. funkce	Počáteční neštěstí nebo nedostatek jsou zlikvidovány.
	Maruška se vrací domů a předává fialky své sestře Květě.
V tomto místě následují další dva dějové sledy – opakují se funkce 8–19, přičemž motiv fialek je nahrazen motivem jahod/jablek.10
24. funkce	Nepravý hrdina si klade neoprávněné nároky
	Maruščina sestra Květase chce vdát za Karla, který miluje Marušku.
28. funkce	Nepravý hrdina nebo škůdce je odhalen.
	Karel zjistí, že všechny jeho úkoly (fialky, jahody, jablka) neplnila Květa, ale Maruška.
30. funkce	Škůdce je potrestán (někdy je mu odpuštěno).
	Měsíčkové sesílají na Květu i matku vichřici a bouři – uhodí do nich blesk – obě ženy přežijí, ale jsou svému okolí pro smích; matka navíc přichází o schopnost lidského hlasu.
31. funkce	Hrdina se žení, nastupuje na trůn či získává jinou odměnu.
	Maruška se vdává za Karla.

(Tabulka 3: Proppovy funkce obsažené ve filmu Dvanáct měsíčků)

První drobnou odlišnost oproti literární předloze najdeme v souvislosti s hned prvními třemi námi zmiňovanými funkcemi (v tabulce 1, 2 a 3 označeno jako 8. až 10. funkce). Onen rozdíl lze spatřovat v motivaci jednajících postav: u Němcové je Maruška vyslána v zimě pro fialky (a posléze pro jahody a jablka) ze dvou důvodů: jednak po nich její nevlastní sestra Holena zatouží, a jednak se Marušky chtějí její příbuzné tímto způsobem zbavit. V Janákově filmu je motivace macechy a nevlastní sestry (zde se jmenuje Květa) odlišná: hlavním důvodem, proč Marušku pošlou pro fialky, je fakt, že si těchto kvítků žádá Květin potenciální ženich (ten se nechce ženit, a tak pro své nápadnice vymýšlí nesmyslné úkoly). Ačkoliv v obou sledovaných pohádkách vede jednající postavy k témuž činu jiný důvod, Proppovy funkce zůstávají naplněny v obou případech: i ve filmovém zpracování vše začíná jistým nedostatkem kombinovaným se škůdcovstvím (8. funkce), na což navazuje sdělení tohoto nedostatku (9. funkce) a posléze hlavní hrdinka-hledačka souhlasí s tím, že se vydá tento nedostatek napravit (10. funkce).

Do filmového příběhu oproti literární předloze je vložen nový prvek i ve fázi Maruščina putování. Cestu ke dvanácti měsíčkům jí zde totiž ukáže kouzelný králík, kterého předtím Maruška vysvobodí z pytláckého oka. Do příběhu jsou zde tedy vloženy Proppovy funkce číslo 12, 13, 14 a 15 – Maruška svým dobrým skutkem obstává ve zkoušce a získává „pomocníka“, který jí později pomáhá dostat se ke dvanácti měsíčkům. Tento mikro příběh cesty je zde tedy samostatným dějovým sledem – poté, co se v příběhu naplní jeho jednotlivé funkce, následuje opět funkce č. 12, která již odpovídá výše rozepsaným funkcím literární předlohy.

V příběhu je lehce pozměněna i pomoc dvanácti měsíčků. Jednak je do jisté míry problematizována tím, že se jednotlivé personalizované měsíce zpočátku nemohou shodnout, zda mají Marušce pomoci (zvl. Prosinec je zprvu proti) – nakonec se však pomoci rozhodnou a funkce č. 14 je naplněna. Druhý rozdíl mezi filmovým zpracováním a literární předlohou spočívá ve funkci fialek/jahod. Ty totiž ve filmu plní zároveň funkci kouzelného prostředku, který je poté využit v paralelní dějové linii.¹¹

Odlišná je poté i filmová funkce č. 24. Zatímco u Němcové si Maruščina sestra a macecha kladou neoprávněné nároky ve formě dalších jablek od dvanácti měsíčků, ve filmovém zpracování si Maruščina sestra neprávem nárokuje ženicha Karla. Ten je však zamilován právě do Marušky.

Závěr

Na základě výše zmíněných poznatků můžeme říci, že pohádku O dvanácti měsíčkách, kterou zpracovala Božena Němcová, lze rozepsat a analyzovat na základě funkcí, jež formuloval ve své Morfologii pohádky Vladimir Propp. To platí i přesto, že se nejedná o typickou kouzelnou pohádku, z níž je Proppův model odvozen – jedná se spíše o pohádkový syžet, který je již na přechodu k pohádce novelistické.¹²

Totéž pak platí i pro námi vybranou filmovou adaptaci, u níž jsme sledovali hlavní dějovou linii – příběh Marušky, převzatý z příběhu O dvanácti měsíčkách Boženy Němcové. Oproti literární předloze zde můžeme najít drobné rozdíly a přidané nové prvky, avšak i ty můžeme vždy spojit s nějakou morfologickou funkcí. Na druhou stranu funkce, které jsou v literární předloze i filmové adaptaci společné, leckdy nabývají jiných proměnných, ale vždy splňují Proppovu definici dané funkce.

Jakub Marek vystudoval bohemistiku na FF UK, nyní studuje učitelství českého jazyka a literatury na téže fakultě a aktuálně se zabývá zejm. českou toponymií v kontextu kognitivní etnolingvistiky.

Seznam literatury

Primární literatura

Dvanáct měsíčků[film], režie Karel JANÁK, 2012.

NĚMCOVÁ, Božena (1967): O dvanácti měsíčkách, in Sůl nad zlato a jiné pohádky, Praha, Státní pedagogické nakladatelství.

PROPP, Vladimir Jakovlevič (1999): Morfologie pohádky, in Morfologie pohádky a jiné studie, přel. M. Pittermannová; M. Červenka,H. Šmahelová, Jinočany, H&H.

Sekundární literatura

BARSCH, Achim (2006): Ruský formalismus, in NÜNNING, Ansgar (ed.): Lexikon teorie literatury a kultury, Brno, Host.

GENČIOVÁ, Miroslava (1984): Literatura pro děti a mládež ve srovnávacím žánrovém pohledu, Praha, Státní pedagogické nakladatelství.

STEINER, Petr (2011): Ruský formalismus, Brno, Host.

ŠMAHELOVÁ, Hana (1989): Proppovo pojetí vzniku a vnitřní stavby pohádek, in Návraty a proměny, Praha, Albatros.

URBANOVÁ, Svatava, ROSOVÁ, Milena (2005): Žánry, osobnosti, díla: (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež – antologie), Ostrava, Ostravská univerzita – Filozofická fakulta.

---