Smuteční řeč doc. Jiřího Gazdy na posledním rozloučení s doc. Alešem Brandnerem

Jiří Gazda

Vážení pozůstalí, vážené kolegyně a kolegové, vážení smuteční hosté,


dovolte mi několik slov na rozloučenou s docentem Alešem Brandnerem za jeho spolupracovníky z Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Celá životní dráha Aleše Brandnera, někdejšího vedoucího Katedry ruského jazyka a dlouholetého vedoucí semináře východoslovanských jazyků a literatur na Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, byla spjata s tímto městem, s Brnem, v němž se tento významný představitel české lingvistické rusistiky v poslední den předposledního válečného roku (31. 12. 1944) narodil a ke kterému měl přímo synovský vztah.

Všichni, kteří ho blíže znali, jistě potvrdí, že jeho téměř dokonalá znalost rodného města byla pověstná a často využívaná nejen hosty a příležitostnými návštěvníky brněnského slavistického pracoviště, ale také jeho spolupracovníky a známými.

Studium ruštiny a češtiny absolvoval na zdejší Filozofické fakultě v pohnutém roce 1968 a po absolvování základní vojenské služby a krátkém období učitelského působení na brněnských školách se na svou alma mater v r. 1972 vrátil jako asistent tehdejší katedry ruského jazyka. Na jeho budoucí vědeckou i pedagogickou orientaci měla největší vliv osobnost jeho učitele profesora Romana Mrázka, jehož 100. výročí narození jsme si připomínali koncem minulého roku.

Ve své badatelské práci se Aleš Brandner zaměřoval především na historický vývoj ruštiny a ruskou mluvnici, často a pravidelně se účastnil vědeckých konferencí a dalších aktivit na mnoha slavistických pracovištích doma i v zahraničí a seznam jeho rozsáhlejších i drobnějších publikovaných textů čítá téměř tisícovku položek.

Bylo by možné dlouze hovořit o jeho obětavé a mnohaleté činnosti organizační, funkcionářské či redakční, v tuto chvíli se nicméně omezím pouze na připomenutí toho, že ač vzděláním i odborností rusista, významně se v 2. polovině 90. let podílel na ustavení a následné stabilizaci ukrajinistiky jako studijního oboru na naší fakultě, a můžeme se jen domýšlet, s jakou hořkostí by asi nesl události, které se na těžce zkoušené Ukrajině rozhořely právě ve dnech, kdy on sám sváděl marný boj o život.

Stovky studentů a absolventů rusistických oborů na Filozofické, ale i na Pedagogické fakultě brněnské univerzity, kde také dlouhá léta externě vyučoval, budou nicméně na docenta Brandnera vzpomínat především jako na zapáleného a laskavého učitele, který svým téměř padesátiletým pedagogickým působením na našich fakultách v tom nejlepším slova smyslu poznamenal několik generací nejen českých rusistů. Aleš Brandner byl učitelem také mnohých z nás, a žádné absolventské setkání i po mnoha letech se neobejde bez historek a vzpomínek, v nichž docent Brandner zaujímá důležitou či hlavní roli, a i když jsou to vzpomínky a historky vesměs úsměvné, vždycky se shodneme na tom, že jsme Aleše, jak jsme mu mezi sebou důvěrně říkali, měli rádi, a že mu všichni vděčíme za mnohé, čemu nás naučil.

Doc. Brandner byl jako pedagog metodický tradicionalista, vyznával metody systémového osvojování si ruské mluvnice i slovní zásoby a řečového drilu, a troufám si říct, že mnozí z nás mnohé z jeho velmi efektivních vyučovacích metod ať už vědomě či intuitivně ku svému prospěchu i ku prospěchu svých vlastních žáků a studentů ve své vlastní pedagogické praxi později rádi převzali.

Nejen jako pedagoga, ale i jako člověka Aleše Brandnera zdobily mírnost, nekonfliktnost, skromnost a pozorná přátelskost. Studenti pro něho nikdy nebyli pouhým objektem vzdělávání, živě se zajímal o jejich individuální osudy a vždy si dokázal udělat čas na přátelský rozhovor jak se studenty, tak se svými kolegy.

Kromě toho měl obdivuhodnou chronologickou paměť na události i osoby, a nepřestával nás udivovat například tím, jak si dokázal vybavit jména většiny svých bývalých studentů včetně roku jejich absolutoria a dalších detailů, o kterých většina z jeho kolegů neměla ani tušení.

Docent Brandner se loni v říjnu vrátil mezi nás na své pracoviště už jako emeritní docent po více než ročním strastiplném pobytu v různých nemocničních zařízeních po operaci zlomeniny krčku. Vrátil se sice pohublý, ale jinak stále obdivuhodně vitální a připravený znovu pracovat. Z jeho iniciativy bylo v prosinci uspořádáno vzpomínkové sympozium ke 100. výročí narození prof. Romana Mrázka, a stačil se ještě zasadit o to, aby celý letošní ročník odborného fakultního časopisu Linguistica Brunensia byl nejen jeho ctěnému učiteli věnován.

V prvním letošním čísle, které právě připravujeme do tisku, tak vedle jeho medailonu k nedožitému jubileu prof. Mrázka, a také jeho poslední odborné stati napsané právě u této příležitosti, kterou si už bohužel nepřečte, vyjde také nekrolog jako připomínka jeho osobnosti i jeho náhlého a předčasného odchodu z tohoto světa.

Náš milý kolega Aleš Brandner nám bude velmi chybět a budeme na něho často vzpomínat. Čest jeho památce!


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

1 | 2021
  1. Zemřel prof. Miroslav Zahrádka (Ivo Pospíšil)
1 | 2017
  1. Rozlúčenie s Jaroslavou Blažkovou (Viera Žemberová)
  2. Svrchovanost lidského rozumu (Ivo Pospíšil)
1 | 2014
  1. Odišiel prozaik slovenského juhu (Eliška Gunišová)
2 | 2012
  1. Zemřel Boris Natanovič Strugackij (Konstantin Šindelář)