František Všetička

Básník a hvězdář – to ukazuje tak na středověk. Jsou však i výjimky, jednou z nich je Piotr Horzyk (1946–2025). Rodák z Třince, firmu měl v Českém Těšíně a bydliště v Ustroni na polské straně (asi deset kilometrů od Těšína). Přesun do Polska je poměrně pozdního data, neboť Horzyk podstatnou část života pracoval v Třineckých železárnách. V lázeňském městě Ustroni podědil jednopatrový domek s balkonem, odkud se přes hvězdářský dalekohled konají výpravy do vesmíru. Nejde o diletantská putování, neboť hvězdářských knih a časopisů, též zahraničních, se zde vyskytovalo nemálo. To je praktická stránka věci, ta teoretická (nebo teoretizující) je zakleta v Horzykově poezii. Nevyskytuje se u něho patrně sbírka, jež by se nedotkla hvězdného nebe, a především člověkova vztahu k němu.

Piotr Horzyk patří k pozdní vlně zaolžanské poezie, debutoval v osmdesátých letech spolu s Gabrielem Palowským v jejich sbírce Současnost (Obecność). Po společné prvotině se osamostatnil, nepřestávaje myslet a hledět na hvězdný vesmír. Zpočátku se hvězdná obloha jevila jednoznačně, měla milostnou, nadneseně milostnou podobu:

Dal jsem ti Velký vůz

i Andromedu

a Pegase jako spřežení

Zlatoskvoucí Vegu jsem ti dal

a do vlasů stříbrnou lunu

a náhrdelník barevných planet

To co jsem měl nejvzácnějšího

v mé zemi snů

zemi fantazie

Dalem Wóz

I Andromedę

I Pegaza do zaprzęgu

Złocistą ci dalem Vegę

A do włosów srebrny Księżyc

I naszyjnik barwnych planet

To co miałem najświętszego

W mej krainie snów

Fantazji

To je počáteční fáze, vyjádřená ve sbírce Hledání (Poszukiwania) z roku 2015. Tak je tomu poprvé, a také naposledy, neboť nadále se vztah mezi vesmírem a člověkem bude problematizovat. Dokonce už v této sbírce. V další básni, která rovněž postrádá titul (Horzykův hřích), chce romantik rozbít okna nebes a katastrofálně neuspěje, hvězdy se zde stávají prostředníkem poznání (poznání lidských možností) a korektivem. Báseň končí vystřízlivěním a zklamáním. Hvězdy:

Padaly

nastavoval jsem dlaně

opovážlivý

naivní

Ony se smály

ANO smály

mně

Letěly jiným šťastlivcům

vstříc

Spadały

Wyciągałem dłonie

Zuchwały

Wierzący

One się śmiały

TAK śmiały

Ze mnie

Pędząc innym szczęśliwcom

Naprzeciw

Horzykovo Hledání, které se vztahuje především ke hvězdám, poskytuje však i odvrácenou tvář, pozitivní, opak předchozího. V jiné básni, opět bez názvu (s incipitem Noc po dni zapíná obrazovku nebe – Noc po dniu otwiera ekran nieba) obhlíží galaxie, je jimi přitahován a vybízen k hlubšímu poznání.

V dalších sbírkách kosmická tematika pokračuje. V Zapomenuté pravdě (Zapomnina prawda, 2019) má Horzyk báseň Jsem z hvězd (Jestem z gwiazd), jež začíná těmito verši:

Jsem obyvatelem

Kosmu

chci abyste věděli

KOSMU

neberu v úvahu

národnosti

registraci

do systému

zakódování

pod evidenčním číslem

x y z…

Jestem obywatelem

Kosmosu

chcę byście wiedzieli –

KOSMOSU

nie przyjmuję do wiadomości

narodowości

zaszeregowania

w system

zakodowania

pod numer ewidencyjny

x y z…

Jde o prohlášení, jež je závažnější o to, že zdůrazňuje nadnárodní povědomí, tak závažné u Poláka ze zaolžanského prostředí, tak bohatého na národnostní třenice.

V témže roce jako Zapomenutou pravdu vydal Horzyk sbírku Bílé péřové chocholy (Białe pióropusze), jejíž název na kosmické dění neukazuje, míří tam však její rozměrná báseň Planeta Země (Planeta Ziemia), jakýsi náběh na poému o 106 verších. Je to báseň-prospekt, báseň-vize, v níž se autor projevuje nejen jako vizionář, ale také jako karatel a moralista. Varujícím způsobem ukazuje na katastrofickou možnost zániku naší planety a klade si stěžejní otázku:

a co by se stalo

kdyby zanikla

planeta ZEMĚ

a kdyby ŽIVOT

se změnil

v MRTVOST

a co by się stało

gdyby zniknęła

Planeta ZIEMIA

i gdyby ŻYCIE

zmieniło się

w MARTWO

Jde o tísnivá slova, která potlačuje nejen další Horzykova poezie, ale také její výtvarný doprovod. Všechny uvedené Horzykovy básnické knihy, jakož i další, jsou totiž na obálce doprovázeny reprodukcemi obrazů zaolžanského malíře Bronisława Liberdy. Ze všech vyzařuje nebeské světlo, tak harmonující s básníkovým světem. V této souvislosti nelze opomenout zmíněného Gabriela Palowského, jehož posthumní sbírku Neklid (Niepokój) Horzyk svému příteli vydal a na jeho obálku umístil další Liberdův obraz – jasný světelný proud tryskající do vzdáleného kosmu. Piotr Horzyk a Bronisław Liberda jsou alespoň jedním poutem spjati.

Byl začátek noci. Stáli jsme na balkoně ustroňského domku a přes mlhovinu, byť řídkou, nebylo vidět hvězd. Zato se před námi obloukem vypínaly temné kopce Slezských Beskyd, v nichž mihotavě probleskovala a zároveň zanikala světla chat místních horalů. Světla připomínající a v dané chvíli nahrazující nedostupná hvězdná tělesa. Vůkol ticho, nezměrný horský klid. Horal Horzyk stál za mými zády a omlouval se, že Alfa Centauri ani Andromeda nebudou. Omluva není slyšet, neboť oči a smysly jsou upnuty do tmavých hor. Tato země nemůže a nesmí být mrtva.

Básník, zajatec hvězd a vzácný člověk Piotr Horzyk zemřel v neděli 16. února 2025 v Ustroni ve věku 78 let.