Ivo Pospíšil

Na četných debatách po celém světě vystupoval zpravidla ve svém tradičním švestkově modrém saku, jinak zlézal hory a pohyboval se málo přístupnými terény až do pozdního stáří, sledoval práci svých nástupců a pokračovatelů v paleoastronautice jako oboru, jenž se zvolna etabluje. Již zdaleka nebyla a není pravda, že jeho názory celá vědecká obec odmítá, naopak se jim dostává stále více sluchu, byť někdy v rámci vědecké polemiky, a to mezi vědci i politiky, což dokládají nedávná jednání Kongresu USA o jevech, které se nyní oficiálně označují už nikoli jako UFO (to je spíše vyhrazeno popularizaci), ale UAP (Unidentified Aerial Phenomena). V květnu 2022 proběhlo slyšení ve Sněmovně reprezentantů po více než 50 letech, v červenci 2023 vystoupil v Kongresu bývalý pracovník tajných služeb s informací o cílené tabuizaci existence mimozemských jevů, což navázalo na odtajnění zpráv Pentagonu. Ukázalo se, že některé složky státu v různých zemích světa tyto jevy sledovaly a zaznamenávaly, aniž by informovaly veřejnost, i když tisíce incidentů komplikovaly letecký provoz vojenský i civilní. Změna oficiálních postojů k jevům, na které v minulosti upozorňovali různí tzv. záhadologové, je dnes podstatná, veřejně i oficiálně přijímaná.

To jistě těšilo jednoho z iniciátorů tohoto zkoumání a rozhodně toho nejznámějšího a nejvlivnějšího Ericha von Dänikena, který v lednu 2026 v požehnaném věku 90 let zemřel (1935–2026). Jeho odchod dne 10. ledna uzavřel jednu dlouhou etapu, která změnila myšlení lidí, přinesla řadu nových poznatků, přispěla k diskusi o jevech, jež poznamenaly nejen současné poznání, ale vrhají nové světlo na vývoj Země a člověka, a tím přeneseně na lidské dějiny jako celek. I když tyto názory nejsou dodnes všeobecně přijaty, již se jim naslouchá a označování autora Vzpomínek na budoucnost (Erinnerungen an die Zukunft, 1968), po nichž následovaly další knihy (z vročení jejich českých překladů je zjevné, jak byl autor po vydání první knihy u nás ostrakizován, v podstatě bezdůvodně, zjevně blokován tehdejší ideologií a vládnoucí vědeckou komunitou; na mnohé z toho vzpomínal v souvislosti s potížemi s vydáváním svých podobně zaměřených publikací překladatel Vzpomínek Ludvík Souček)¹, je dnes spíše pochvalou než odsudkem.

Uvedená kniha, která vycházela z řady pojetí, jež se objevovaly zejména v prostředí ruské vědy a filozofie (kosmismus) a jež Erich von Däniken znal a studoval a s jejichž představiteli se někdy setkával a k nimž patřili např. filozof a učitel Nikolaj Fjodorov, filozof Konstantin Ciolkovskij, původem polský šlechtic z rodu Jastrzębiec, přírodovědec akademik Vladimir Vernadskij, biofyzik Alexandr Čiževskij, astronom a astrofyzik Iosif Šklovskij, malíř, archeolog a spisovatel Nikolaj Roerich, filozofka Jelena Roerichová a paleontolog a spisovatel Ivan Jefremov. Především revize dosavadních pohledů na vývoj člověka, hypotézy o jeho vývoji byly částečně doloženy i seriózním vědeckým zkoumáním a představují významnou epochu. Jelikož nejsem odborníkem na okruhy traktované Erichem von Dänikenem a jsem tu jen v roli čtenáře (na rozdíl od těch, kteří jsou zároveň praktiky žánru a tohoto typu literatury, často na hraně krásného a věcného písemnictví, a také jejich teoretiky, jako např. Ondřej Neff, jenž napsal poučený a čtivý nekrolog²), musím ocenit alespoň literární význam jeho prací a přínos k žánru literatury faktu, jejíž přirozenou součástí jsou i hypotézy a polemika, jejíž umění autor dokonale ovládal.

Když roku 1968 vyšlo jeho první klíčové dílo (a potom ještě mnohokrát), které bylo o rok později přeloženo a vydáno v nakladatelství Orbis (přeložil, doslov a poznámky napsal Ludvík Souček), čekaly na tuto knihu v ony památné knižní čtvrtky před knihkupectvími stovky lidí. Malá osobní vzpomínka: Asi za tři roky se v aule Filozofické fakulty konala diskuse, kterou zorganizoval vědecký studentský kroužek, jenž na tehdejší katedře starověké kultury vedl znalec starořecké civilizace, dnes již zcela zapomenutý dr. Jan Beneš, který mimo jiné zkoumal řecké osady v Černomoří. Bohužel velmi brzy zemřel; vzpomínám si na jeden jeho článek v tehdejším Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada archeologicko-klasická (Die römischen Auxiliarformationen im unteren Donauraum, 1970). Hlavní referát přednesl tehdejší vedoucí katedry prof. Josef Češka (1923–2015). Debata v „narvané“ aule o Vzpomínkách na budoucnost byla bouřlivá, zejména ze strany studentů, a nedopadla pro zastánce oficiální vědy nejlépe, zvláště když se začalo diskutovat o tehdejších článcích v časopise Nový Orient.

Rozvíjením názorů svých předchůdců, literárním ztvárněním a uměním polemiky, současně však souběžně vtipnými glosami, bonmoty a sarkasmem i tolerancí získal si Erich von Däniken mnoho přátel a čtenářů, ale stejně tolik odpůrců. V každém případě dynamizoval lidské myšlení a vyvolal otázky, které se do té doby takto masově nevyskytovaly. Inicioval další výzkum nejstarších dějin lidstva. Stal se však především výraznou součástí světové kultury. Jeho jméno nebude zapomenuto.³