Koncept přírodovědné gramotnosti v České republice: analýza a porovnání

Svatava Janoušková, Vojtěch Žák, Martin Rusek

Abstrakt


Přírodovědná gramotnost je pojem, který je od 50. let 20. století užíván v mezinárodním prostředí, v posledních desetiletích v souvislosti s šetřením PISA. Také v kontextu vzdělávání v České republice se s tímto pojmem můžeme setkat, ačkoli neexistuje jeho jediné vymezení. Cílem studie je analýza a porovnání tří českých a jednoho mezinárodního dokumentu, které se k přírodovědné gramotnosti vztahují. Na základě obsahové analýzy a komparace dokumentů se ukazuje, že jednotlivá vymezení přírodovědné gramotnosti shodně zahrnují: znalost a používání přírodovědných pojmů; znalost a používání vědeckých metod; reflexi vědecké práce a širší kontext přírodovědného poznání. Vymezení se liší jen mírně, a to především v důrazu na životní prostředí, souvislost mezi rozvojem přírodovědné a čtenářské gramotnosti, zacházení s informacemi z médií a v různém detailu vymezení přírodovědné gramotnosti. Implementování přírodovědné gramotnosti do aktuálně revidovaného kurikula se jeví jako možné bez větších obtíží.

Klíčová slova


přírodovědná gramotnost; přírodovědné vzdělávání; kurikulum; kurikulární dokument; obsahová analýza; PISA

https://doi.org/10.5817/SP2019-3-4

Celý článek:

PDF

Reference

Zobrazit literaturu Skrýt literaturu

Agin, M. L. (1974). Education for scientific literacy: A conceptual frame of reference and some applications. Science Education, 58(3), 403–415. | DOI 10.1002/sce.3730580316

Anderson, L. W., & Krathwohl, D. R. (2001). A taxonomy for learning, teaching and assessing: a revision of Bloom's taxonomy of educational objectives. New York: Longman.

Archer-Bradshaw, R. E. (2014). Demystifying scientific literacy: Charting the path for the 21st century. Journal of Educational and Social Research, 4(3), 165–172.

Branscomb, A. W. (1981). Knowing how to know. Science, Technology and Human Values, 6(36), 5–9.

Bybee, R. (1997). Achieving scientific literacy: From purposes to practices. Portsmouth: Heinemann.

ČŠI. (2015). Metodika pro hodnocení přírodovědné gramotnosti. Dostupné z http://www.niqes.cz/Niqes/media/Testovani/KE%20STA%C5%BDEN%C3%8D/V%C3%BDstupy%20KA1/P%C5%99G/Metodika-pro-hodnoceni-rozvoje-PrG.pdf

DeBoer, G. E. (2000). Scientific literacy: Another look at its historical and contemporary meanings and its relationship to science education reform. Journal of Research in Science Teaching, 37(6), 582–601. | DOI 10.1002/1098-2736(200008)37:6<582::AID-TEA5>3.0.CO;2-L

Dillon, J. (2009). On scientific literacy and curriculum reform. International Journal of Environmental and Science Education, 4(3), 201–213.

Eilks, I., Nielsen, J. A., & Hofstein, A. (2014). Learning about the role and function of science in public debate as an essential component of scientific literacy. In C. Bruguiere, A. Tiberghien, & P. Clement (Eds.), Topics and trends in current science education (s. 85–100). Dordrecht: Springer.

Faltýn, J., Nemčíková, K., & Zelendová, E. (Eds.). (2010). Gramotnosti ve vzdělávání – příručka pro učitele. Dostupné z http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2011/03/Gramotnosti-ve-vzdelavani11.pdf

Hand, B., & Prain, V. (2006). Moving from border crossing to convergence of perspectives in language and science literacy research and practice. International Journal of Science Education, 28(2–3), 101–107. | DOI 10.1080/09500690500336528

Holbrook, J. (2005). Making chemistry teaching relevant. Chemical Education International, 6(1), 1–12.

Holbrook, J., & Rannikmäe, M. (2009). The meaning of scientific literacy. International Journal of Environmental and Science Education, 4(3), 275–288.

Hurd, P. H. (1958). Science literacy: Its meaning for American schools. Educational Leadership, 16(1), 13–16.

Hurd, P. H. (1998). Scientific literacy: New minds for a changing world. Science Education, 82(3), 407–416. | DOI 10.1002/(SICI)1098-237X(199806)82:3<407::AID-SCE6>3.0.CO;2-G

Laugksch, R. C. (2000). Scientific literacy: A conceptual overview. Science Education, 84(1), 71–94. | DOI 10.1002/(SICI)1098-237X(200001)84:1<71::AID-SCE6>3.0.CO;2-C

OECD. (2016). PISA 2015: Assessment and analytical framework. Paris: OECD Publishing.

Pella, M. O., O'Hearn, G., & Gale, C. W. (1966). Referents to scientific literacy. Journal of Research in Science Teaching, 4(3), 199–208. | DOI 10.1002/tea.3660040317

Roberts, D. A. (2007). Scientific literacy/science literacy. In S. K. Abell & N. G. Lederman (Eds.), Handbook of research in science education (s. 729–780). Mahwah: Lawrence Erlbaum.

RVP ZV (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání). (2017). Praha: MŠMT. Dostupné z http://www.nuv.cz/uploads/RVP_ZV_2017_cerven.pdf

Shamos, M. H. (1995). The myth of scientific literacy. New Brunswick: Rutgers University Press.

Sjøberg, S. (2015). PISA and global educational governance – A critique of the project. Its uses and implications. Eurasia Journal of Mathematics, Science and Technology Education, 11(1), 111–127.

Stuckey, M., & Eilks, I. (2015). Chemistry under your skin? Experiments with tattoo inks for secondary school chemistry students. Journal of Chemical Education, 92(1), 129–134. | DOI 10.1021/ed400804s

Svoboda, E., & Kolářová, R. (2006). Didaktika fyziky základní a střední školy: Vybrané kapitoly. Praha: Karolinum.

Van den Akker, J. (2010). Beyond Lisbon 2010: Perspectives from research and development for educational policy in Europe. Sint-Katelijne-Waver: CIDREE (Consortium of Institutions for Development and Research in Education in Europe).

VÚP. (2011). Gramotnosti ve vzdělávání – soubor studií. Dostupné z http://www.nuv.cz/uploads/Publikace/vup/Gramotnosti_ve_vzdelavani_soubor_studii1.pdf

Wellington, J., & Osborne, J. (2001). Language and literacy in science education. Buckingham: Open University Press.

Yore, L. D., Hand, B., Goldman, S. R., Hildebrand, G. M., Osborne, J. F., Treagust, D. F., & Wallace, C. S. (2004). New directions in language and science education research. Reading Research Quarterly, 39(3), 347–352.




 

Časopis Ústavu pedagogických věd FF MU.

Výkonná redakce: Klára Šeďová, Roman Švaříček, Zuzana Šalamounová, Martin Sedláček, Karla Brücknerová, Petr Hlaďo.

Redakční rada: Milan Pol (předseda redakční rady), Gunnar Berg, Michael Bottery, Hana Cervinkova, Theo van Dellen, Eve Eisenschmidt, Peter Gavora, Yin Cheong Cheng, Miloš Kučera, Adam Lefstein, Sami Lehesvuori, Jan Mareš, Jiří Mareš, Jiří Němec, Angelika Paseka, Jana Poláchová Vašťatková, Milada Rabušicová, Alina Reznitskaya, Michael Schratz, Martin Strouhal, Petr Svojanovský, António Teodoro, Tony Townsend, Anita Trnavčevič, Jan Vanhoof, Arnošt Veselý, Kateřina Vlčková, Eliška Walterová.

Časopis vydává čtyři čísla ročně.

ISSN 1803-7437 (print), ISSN 2336-4521 (online)

O časopisu
Redakce
Aktuální číslo
Všechna čísla
Virtuální monočísla
Nejčtenější články
Pro autory
Publikační etika
Výzva pro autory
Vyhledávání