Výzva: THEATRALIA 2023/2: Být hercem – učit být hercem

Theatralia: revue současného myšlení o divadelní kultuře, 2023/2

Editoři čísla: Martina Musilová (KDS FF MU) & Jan Šotkovský (JAMU)

Před více než sto lety započal K. S. Stanislavskij experimenty vedoucí k vytvoření prvního
uceleného systému herecké přípravy a pedagogiky. Od tohoto iniciačního momentu se
pedagogické přístupy k herectví rozvinuly v široké spektrum. Na počátku 21. století již není
možné mluvit o jediném dominantním pojetí. Přístupy jednotlivých osobností se vzájemně
prolínají, obohacují, a jsou nadále rozvíjeny dle individuálních zaměření generacemi
následovníků. Koncepty hereckého vzdělávání jsou měněny, transformovány, odvrhovány a
znovu objevovány. A protože je herecká tvorba ze své podstaty efemérní, nezachovávající po
sobě materiální stopy, leckdy si obtížně dokážeme texty klasiků herecké pedagogiky
vztáhnout ke konkrétní představě divadla a herectví, k níž své žáky vychovávali. Různé
koncepce tak mohou být různě dezinterpretovány i reinterpretovány. Všem těmto výzvám čelí
současné herecké vzdělávání a jeho teoretická reflexe.

Divadelní umění je uměním spojeným s přítomnou chvílí a o herectví jako jeho jádru to platí
dvojnásob. Nemůže existovat bez bezprostředního kontaktu s divákem. Je „náhrou na lidskou
zkušenost“, jak napsal režisér Jiří Frejka ve studii Divadlo roste z konvence a přece proti ní
bojuje (1929). Žijeme ale ve světě, jenž se radikálně proměňuje každé desetiletí. Digitální
technologie vstoupily nejen na divadelní jeviště, ale zasahují rovněž i do herecké pedagogiky
a do mezigeneračních vztahů studentů herectví a jejich pedagogů.

Výuka herectví předpokládá konkrétní představu, co je herecká technika, co je to řemeslo, a
k jakému cíli by měly být užity vyučované výrazové prostředky. Je možné ovšem při šíři
výrazových možností současného divadla učit jakési univerzální, všeobecně uplatnitelné
herectví? Existuje nějaká obecně sdílená, vyučovatelná představa herecké profesionality? A
co očekáváme od herce především? Technickou a řemeslnou připravenost? Hereckou
osobnost, jež dokáže rozvíjet svůj tvůrčí potenciál?

Rozhodli jsme se tematicky zaměřit toto číslo časopisu Theatralia na herectví, herečky a
herce, kteří jsou základním fenoménem divadla, první a poslední podmínkou divadelní
události.

Vyzýváme k zasílání příspěvků ve formě esejů do recenzované sekce Yorick (4 000-7 000
slov) na následující témata:

Herecká pedagogika a vzdělávání
- Přístupy a koncepce herecké pedagogiky
- Tradovaná, v praxi předávaná herecká pedagogika a možnosti její systematizace či
písemného zachycení, nebezpečí redukce komplexního pojetí
- Vztah herecké pedagogiky a herecké praxe
- Významné osobnosti herecké pedagogiky

Herectví – podoby a koncepty herectví 20. a 21. století
- Současné podoby herectví a jeho problematika – činoherní, alternativní,
experimentální, muzikálové, operní, pohybové a fyzické, improvizace, pantomima,
fenomén actor-specific, postmoderní herectví, „herectví stylové citace“, verbatim
herectví
- Mezi „herectvím postavy“ a performerstvím
- Významné herecké osobnosti
- Herecká individualita, herecký soubor a kolektivní tvorba, „soumrak“ souborového herectví
- Herec dneška mezi divadlem, filmem, televizí, webseriály, audioknihami
- Star studies a budování mediální persony

K. S. Stanislavskij a jeho systém
- Stanislavského systém a jeho recepce a kulturní transmise v jiných zemích
- Recepce K. S. Stanislavského v českém divadle 20. a 21. století – herci, herečtí
pedagogové, režiséři
- Historizující vs. aktualizující perspektiva
- Návaznost a aktualizace v herecké tvorbě a pedagogice, generační proměny

Herectví jako kulturní a sociální fenomén – hraniční a přeshraniční fenomény v herectví
- Herectví ve vztahu k humanitním disciplínám – antropologie, sociologie, kulturologie,
psychologie, neurovědy

Termín odevzdání abstraktů: 31. října 2022

Termín odevzdání rukopisů do recenzovaných rubrik (Yorick, Spektrum): 20. prosince
2022

Termín odevzdání rukopisů do nerecenzovaných rubrik (Orientace, Depeše): 31. března
2023

Vydání čísla: říjen 2023

Své příspěvky a dotazy zasílejte editorům a redaktorkám čísla: theatralia@phil.muni.cz.

Pokyny pro zasílání příspěvků, formální náležitosti a citační styl jsou k dispozici na
webových stránkách časopisu Theatralia v sekci Pro autory.

Theatralia je recenzovaný časopis pro dějiny a teorii divadla a performance, který vydává
Masarykova univerzita v Brně. Indexován je v databázích SCOPUS, EBSCO a ERIH Plus a je
také zařazen do Ulrich's web Global Serials Directory.

 

 

***English version***

Call for Papers – THEATRALIA 2023/2: To be an Actor – Teaching to Be an Actor

Theatralia: Journal of Theatre Studies, 2023/2

Issue editors: Martina Musilová (Masaryk University, Czechia) & Jan Šotkovský (Janáček
Academy of Music and Performing Arts, Czechia)

More than a hundred years ago, Konstantin Stanislavski began experiments leading to the
creation of the first comprehensive system of acting training and pedagogy. Since that time,
pedagogical approaches to acting have been developing extensively. At the beginning of the
21st century, it is no longer possible to talk about a single dominant approach. Various
approaches of individual personalities to teaching acting are intertwined, enriched, and are
further developed according to individual orientations by the generations of followers.
Concepts of acting education have been changed, transformed, rejected, and rediscovered.
And since acting is inherently ephemeral, lacking material traces, it is sometimes difficult to
relate the texts of the classics of acting pedagogy to the specific ideas of theatre and acting
which their students adhered to. Thus, different concepts can be differently misinterpreted and
reinterpreted. Contemporary acting education and its theoretical reflection face all these
challenges nowadays.

Theatrical art is art associated with the present moment, and even more so with acting at its
core. It cannot exist without direct contact with the spectator. It is an ‘assist in mind of the
actor's ability’, as director Jiří Frejka wrote in his study ‘Theatre Springs from Convention
and Yet Fights Against It’ (1929). Yet, we live in a world that is changing radically, almost
every decade. Digital technologies have become common not only at the theatrical stage, but
also in acting pedagogy and intergenerational relationships of students and teachers of acting.
Teaching acting presupposes a concrete idea of what an acting technique is, what acting craft
is, and for what purpose the means of expression taught should be used. However, is it
possible to teach a kind of universal or at least universally applicable acting in light of the
variety of expressive possibilities of contemporary theatre? Is there a generally shared,
teachable notion of acting professionalism? And what do we expect from the actor in
particular? Technical and professional readiness? Ability to develop creative potential?
We decided to focus this issue of Theatralia peer-reviewed journal on acting, actresses and
actors, who are the elemental phenomenon of theatre, as well as the first and last condition of
a theatrical event.

We invite contributions in the form of essays for Yorick, the peer-reviewed section of the
journal (4,000–7,000 words), on the following suggested topics:

Actor pedagogy and education
- Approach to and concept of actor pedagogy
- Traditional, practice-based acting pedagogy and possibilities of its systematisation or
theorising; danger of reduction of complex discipline
- Relation between actor pedagogy and actor practice
- Outstanding personalities in actor pedagogy

Acting – forms and concepts of acting in the 20th and 21st centuries
- Contemporary forms of acting and related issues: drama, alternative, experimental,
music, opera, physical theatre, improvisation; pantomime; actor-specific phenomenon;
postmodern acting; an acting style of intertextual incorporation, and verbatim theatre
practice
- Between character acting and performing
- Greatest actors
- Actor’s individuality, ensemble and collective creation, the decline of ensemble acting
- Actor between theatre, film, TV, streaming services, audiobooks
- Star studies and shaping of a media persona

Konstantin Stanislavski and his system

- Stanislavski system and its reception and cultural transmission outside the USSR
- Stanislavski reception in Czech theatre in the 20th and 21st centuries – actors, acting
educationalists, directors
- Historicizing vs. actualizing perspective
- Continuity and actualization in acting and acting pedagogy, generational changes

Acting as cultural and social phenomenon – border and cross-border phenomena in acting
- Acting within the Humanities – anthropology, sociology, cultural studies, psychology,
neuroscience

Proposals submission deadline: 31 October 2022

Manuscript submission deadline for peer-reviewed sections (Yorick, Spectrum): 20
December 2022

Manuscript submission deadline for non-reviewed sections (Reviews, Events): 31 March
2023

Issue publication: October 2023

All issue-related enquiries as well as submissions should be sent to the issue editors:
theatralia@phil.muni.cz.

General guidelines for submission, formal requirements and citation style are available at the
section for authors on the Theatralia website.

Theatralia is a peer reviewed journal of theatre and performance history and theory, issued by
Masaryk University, Brno, Czech Republic, and indexed in SCOPUS, EBSCO and ERIH Plus
and listed in the Ulrich’s web Global Serials Directory.