Zdeněk Lyčka: Grónsko, země věčného sněhu a ledu

Grønland neboli zelená země, jak ostrov pojmenovali Vikingové, protože jeho jižní pobřeží je během léta zelené, je autonomní součástí Dánského království. Na rozloze 2,2 mil. km², z níž pouze 15 % není pokryto věčným sněhem a ledem, žije 57 tisíc obyvatel. Asi šestina z nich jsou Dánové, ostatní jsou potomky Inuitů. První z nich přišli do Grónska kolem roku 2500 př. n. l. z Asie přes kanadské ledovce. V roce 982 se v Grónsku usídlili první Evropané, kteří připluli z Islandu. Původní obyvatelé hovoří grónštinou, která je příbuzná s ostatními jazyky severoamerických Inuitů a je dnes oficiálním jazykem země i vyučovacím jazykem ve školách.

Původní obyvatelé Grónska si neříkají Eskymáci, jak je někdy nazývá okolní svět, neboť jim toto slovo zní pejorativně. Pojem Eskymák zavedl počátkem 17. století jezuitský misionář Biard, který v jedné ze svých zpráv napsal, že Indiáni kmene Wasnebaki označují lidi na severu slovem eskimautsik – „ti, co jedí syrové maso“. Gróňané sami sebe nazývají Inuit, tedy lidé. Svůj ostrov nazvali Země lidí, z čehož se později vyvinul dnešní název Kalaallit Nunaat – Země Gróňanů. Od roku 1979 má Grónsko samosprávu a od roku 1985 vlastní červenobílou vlajku, která symbolizuje slunce a pevninský ledovec.

Vstup na cestovatelskou přednášku v Čítárně je volný.