Výuková komunikace v online prostředí je odlišná oproti té, na kterou jste byli zvyklí při kontaktní výuce. Přesto může být stejně anebo možná i více kvalitní a efektivní a může vám pomáhat naplnit výukové cíle, které jste stanovili.
Proč je dobré ve výuce aktivně komunikovat?
- Učení se je aktivní proces založený na komunikaci.
- Produktivní komunikace zlepšuje porozumění učivu.
- Komunikace podporuje lepší vztahy mezi studujícími a vyučujícími.
Proč se komunikace v online prostředí možná nedaří tak dobře?
- Nejste zvyklí na komunikaci v online prostředí, ostýcháte se?
- Chybí vám neverbální část komunikace a rychlá zpětná vazba?
- Studenti se mezi sebou skoro neznají, stydí se klást otázky a odpovídat na ně?
- Studenti nemohou mluvit mezi sebou, nemluví ani s vyučujícími?
Je důležité identifikovat možné příčiny problematických jevů, zároveň je důležité neplést si to s hledáním důvodů, proč něco nedělat namísto hledání způsobů, jak dosáhnout změny.
Co podporuje kvalitu výukové komunikace v online prostředí?
- Zapnuté kamery u vyučujících i studujících.
- Vhodně nastavený úhel učitelské kamery, která zabírá horní část těla a ruce.
- Jasně stanovená pravidla pro komunikaci (kdy a jak se ptát, jak se hlásit o slovo atp.).
- Správně položené otázky (jasné, účelné, přiměřeně náročné) a reakce na ně.
- Používání aktivizačních technik.
- Využívání online aplikací pro podporu výukové komunikace.
- Poskytování dostatku času studujícím pro přemýšlení nad odpovědí na otázku (počkat 12–15 vteřin).
- Oceňování komunikace studujících (děkovat za odpověď, podporovat v kladení otázek atd.).
- Vytvoření atmosféry otevřenosti a ochoty komunikovat.
Aktivizační techniky podporující výukovou komunikaci
Stejně jako v kontaktní výuce, tak i v online prostředí je možno využít techniky, při kterých dochází k aktivizaci studujících, tedy k jejich většímu zapojení do výuky. Výsledkem je především jejich efektivnější učení se ale i zvýšení atraktivity výuky.
Think-Pair-Share
Vyučující položí předem připravenou otázku (v ideálním případě otevřenou otázku vyšší kognitivní náročnosti). Studující nejdříve přemýšlí nad odpovědí samostatně a zapisují své odpovědi (think), poté je diskutují ve dvojicích (pair), aby se ujistili, že jdou správným směrem, a aby otázku prozkoumali i z jiného úhlu pohledu. Teprve poté, až studující s odpovědí několikrát pracovali v bezpečném prostředí, přichází na řadu sdílení odpovědi (share) a rozproudění diskuse či vstup do další fáze výuky.
Dyády
Vyučující nastolí téma, o kterém chce vést rozhovor nebo diskusi. Studující dostanou krátký čas na promyšlení a poté se spojí do dvojic. Jeden z dvojice přesně minutu hovoří na zadané téma a potom minutu hovoří druhý z dvojice. Dvojice pak má určitý čas na to, aby vytvořila závěr, který by mohli sdělit ostatním a vytvořit tak základ pro společnou diskusi, do které vstupují s propracovanějšími myšlenkami.
Nedokončené výroky / závěry bez začátku
Vyučující začne nějaký výrok a nedokončí jej. Studující mají čas na to, aby písemně (například v rámci chatu) navrhovali a zdůvodňovali jeho pokračování. Vyučující poté s dokončenými výroky (možno spolu se studenty) dále pracuje. Nebo naopak, vyučující sdělí závěr určitého výroku a studující navrhují, jak k tomuto závěru dospěli.
Pro-kontra
Vyučující nastolí téma, poté rozdělí studující do dvou skupin, přičemž jedna z nich má za úkol sepsat argumenty pro určité řešení, druhá proti. Ve společné diskusi pak mohou hledat případnou shodu a nalézat možná řešení.
A mnohé další v závislosti na výukovém cíli, tématu a povaze výuky.
Tyto techniky jsou často založeny na tom, že studující mají možnost si vše několik minut promyslet sami, případně ve dvojici, mohou si tedy odpověď připravit a získat jistotu, než ji budou kvalitně prezentovat před vyučujícími a spolužáky.
Přemýšlení a diskusi studujících je možné iniciovat nejen nastolením problému či tématu vyučujícím, ale velmi vhodné je například pustit krátké video, nechat studující přečíst krátký text, prohlédnout obrázek k tématu apod. Tím získají studující základ, o němž mohou přemýšlet a hovořit s oporou o data, což jim umožní lépe téma uchopit a lépe zacílit své uvažování nad odpovědí.
Kladení otázek a reakce na ně
Otázky ve výuce slouží nejen k aktivizaci studujících, ale také (a často především) k získání zpětné vazby hovořící o tom, co a jak se studující učí.
Uzavřené otázky nižší kognitivní náročnosti
Tyto otázky nepomáhají rozproudit komunikaci, protože se zaměřují na vybavení si faktu, jenž byl v nějaké podobě prezentován vyučujícími, anebo jej studující nabyli v rámci samostudia. Př: Kdy zemřel nejdéle vládnoucí rakousko-uherský císař?
Uzavřené otázky vyšší kognitivní náročnosti
Tyto otázky slouží k tomu, aby studující dospěli k jednomu správnému řešení avšak za použití vyšších myšlenkových operací (př. analýza). Odpověď není přímo dostupná v rámci výuky či studijních materiálů a zdrojů, studující ale mají dostatek informací, aby ke správné odpovědi sami dospěli. Pokud mají tyto otázky rozproudit komunikaci je dobré, aby je studující řešili ve skupinách. Př: V jakém rytmu je psána tato báseň?
Otevřené otázky nižší kognitivní náročnosti
Tyto otázky jsou pokládány formou jednoduchého dotazování (variantou je také brainstorming) a zaměřují se na znalosti velké skupiny faktů. Př: Kteří umělci se hlásí ke kubismu? Po sesbírání různých odpovědí lze přistoupit k rozhovoru o tom, které odpovědi jsou skutečně správné, které nikoliv a které jsou z různých důvodů sporné apod.
Otevřené otázky vyšší kognitivní náročnosti
Tyto otázky vyžadují zapojení vyšších myšlenkových operací (porozumění, aplikace, analýza, syntéza, hodnocení a tvorba). Často vedou k argumentaci a právě proto jde o otázky, které pomáhají rozproudit produktivní diskusi. Aby se tak stalo, je nutné velmi dobře formulovat otázku a poskytnout studujícím dostatečné množství času na promyšlení odpovědí. Zároveň je nezbytně nutné produktivním způsobem pracovat s odpověďmi studujících, podporovat je v tom, aby jejich repliky vycházely z toho, co bylo doposud řečeno, upřesňovat, shrnovat apod. Př: Jaká řešení připadají v úvahu?
Jak reagovat na odpovědi studujících?
- Vždy oceňte odpověď (i kdyby jen poděkováním za to, že studující odpověděli).
- Na odpověď studujících vždy reagujte. V online prostředí je klíčové, aby reakce byla jak na úrovni neverbální (například přikývnutí), tak verbální.
- Pokud studující nezodpoví otázku správně, dále s odpovědí pracujte:
- uzavřená otázka: zjistěte, kolik studujících zná správnou odpověď (př. rychlým hlasováním) a v případě, že většina neumí odpovědět správně, problematiku znovu vysvětlete,
- otevřená otázka: neodmítejte neočekávanou odpověď ještě před tím, než vyslechnete argumentaci nebo vysvětlení studujících, teprve poté zhodnoťte, zda odpověď je, nebo není správná a pracujte s ní dále.
Podklady pro tuto stránku dodali kolegové z Centra rozvoje pedagogických kompetencí MU a Ústavu pedagogických věd FF MU.
