ALL RIGHTS RESERVED !
 

· OSOBNOSTI ·

Antonín Heythum

Zpracoval: Otakar Blaha

Narozen 23.5.1901 v Mostě. Architekt, jevištní a kostýmní výtvarník. Studoval architekturu, pozemní stavitelství a lodní konstrukce na VUT v Praze, studium nedokončil. Interiérový designér, organizátor výstav, měl vlastní galerii ve Štěpánské ulici, kde vystavoval díla mladých umělců.

Člen avantgardy:

Jindřich Honzl, Jiří Frejka - člen Devětsilu zal. 1920 – orientace na Sovětský svaz, inspirace Tairovem, Mejercholdem, jeho pojetím konstruktivismu pro scénografii.

Konstruktivismus později přetvořený v poetismus:

Odklon od malířství (s dalšími léty stále více), resp. jeho propojení s jednoduchou nepředmětnou konstrukcí. Prostor je vnitřní část inscenace, je plně uzpůsoben herci. Nejde o to, co má jeviště představovat, ale čím je; tj. prostorem pro pohyb herce. Nejde o to co se hraje, ale jak. X Srov. s rus.: odpor ke starému typu liter.divadla, zrušení kukátka, hrálo se pod širým nebem (J. Honzl + L.S.Popovová – Crommerlinck: Velký paroháč). Oproštění od dekorativnosti, vše má utilitární význam, v některých inscenacích je scénografie až realistická.

Heythum z konstruktivismu vyšel, ale nezůstal u něj.

Debutoval v Moravskoslezském divadle v Ostravě(Moliére – Karel Černý: Amfitrion)

Pro ND ho objevil K.Dostal

1924 inscenace Hilbertova Druhého břehu, Leonid Andrejev: Rozum

1925 Soumage: Příští mesiáš + O´Neill: Farma pod jilmy

„Putyka se vchodem v pozadí, na slepých oknech nápis AKDOV. Vstupní část zvýšena a oddělena zábradlím s několika schody do šenkovny, s bytelnými hospodskými stoly na zkřížených nohách, s masivními dřevěnými židlemi… Celek velmi „autentický” a „pravý”, včetně plechové lucerny na železném kandelábru. Od vstupních dveří přes celou hloubku scény dlouhé neoholené prkno, upevněné k dveřnímu rámu a k žebříku v pravém portálu spojené s hrubým, nižším, opřeným o zábradlí nad šenkovnou. Ústřední konstrukce byla obehrána půlkruhovým horizontem z drátěného pletiva vrstevnatě polepeným roztrhanými dehtovými papíry… Výsledný dojem byl realistický; přírodní materiály a prefabrikáty byly dědictvím konstruktivismu.”

První spolupráce s J.Frejkou (ansámbl i názvy souboru se stále měnily) na hře:

Ivana Golla: Pojištění proti sebevraždě (1925) – klouzačky, vozíček – Nezval se vyjádřil pochvalně.

Moliére: CIRKUS Dandin – poprvé užil konstruktivismus

„Scéna na první pohled vůbec nepřipomínala konstruktivismus sovětských scén. Proti šedivé strohosti ruských konstruktivistů tu vidíme barevnou i tvarovou rozmanitost Heythumova jeviště. Proti významové bezpředmětnosti náznak reálného prostoru. Ve středu Heythumovi scény je velká vývěsní tabule, kde je červenými písmeny napsáno Cirkus Dandin. Tabuli drží z jedné strany vztyčený žebřík, z druhé strany dvě latě a pravděpodobně i jednoduchá stavba, připomínající vzdáleně cirkusový vůz. Uvnitř tohoto ”interiéru” není žádný nábytek, jen dva plakáty pravděpodobně z cirkusového prostředí a naprosto nesouvisející s dějem. Do poloviny tohoto prostoru je rozhrnuta oponka s malým okénkem. Úplně na okraji je vztyčen malý řebřík. Navíc ještě několik nezbytných dřevěných příček.”

ruská tvrdost scény + poetistická malebnost a hravost, dadaistické komolení tvarů – představení nepřijato

Aristofanes: Když ženy něco slaví – získali Nezvala jako dramaturga, Honzla a E.F.Buriana především jako hudebníka. => Osvobozené divadlo

Heythum spol. s Frejkou pak vydali stať Spolupráce architekta a režiséra – nutnost jejich sladění

U inscenace Němého kanára (G.Ribémont-Dessaignes,1926) přechod od konstr. k poetismu – štafle, prkno, lať – materiály u konstr.oblíbené, zároveň však

„velký slunečník, postavený asi ve výšce dvou metrů, má estetickou funkci, nebo, což se nevylučuje, roli dadaistického gagu. Svědčí o tom i nápis na slunečníku, zřejmě reklamní. Malý stolek s ubrusem a pohárem je již prvkem, který je výtvarnému názoru konstruktivistů značně vzdálen.”

v tomtéž roce z divadla A.H. odešel

1927 – 29 šéf výpravy Čes.div. v Olomouci – z té doby jsou zachovány fotografie dvou inscenací F.M.Dostojevského: Živá mrtvola a Reyer: Donna Sanča – architektonické řešení interiéru, geom. linky, střídmost.

1929 spolupráce s E.F.B. na Macchiaveliho Mandragoře – ovlivněno Tairovem, inscenace v D 34, obě inscenace v lehkém satirickém duchu, to i co do pojetí scény – barevná, užití břeven a latí

pro ND Hilbert: Irena, rež K.Dostal, laděno naturalisticky

První spolupráce s Hilarem - O Neill: Podivná mezihra

1931 Kupec benátský, rež. K.Dostal, velmi oceněna kritikou pro čistotu, lehkost, barevnost, vzdušnost

použití točny, schůdků, mostků, v Nowaczynského Jaru, ale i příjemný intimní interiér v Bourdetově Slabém pohlaví, klec z železných mříží

1936 Taneční safír od E. Neumana v rež. V.Nováka

poslední inscenace, k níž A.H. dělal scénu byla na Vinohr.divadle, Kingsleyův Newyorský přístav v rež. Fr.Salzera. Kritikou zhodnocena jako dokonalá. Kontrast světa bohatých – vila a světa chudých – přístav. Na jevišti bazén, z něhož čouhají vrak lodí, barely, zbytky okapů… Dokonalá souhra světel.

Nejčastěji spolupracoval s Hilarem, nejlepší inscenace ale udělal s Dostalem. Nejraději navrhoval interiéry pro své profesní zaměření na bytový interiér. 1937 odjel na Světovou výstavu v Paříži, ze které se už nevrátil – začala válka. Žil pak v USA – na Harvardu učil teorii architektury, 10.1.1954 zemřel v nedožitých 53 letech.

Literatura:

ALL RIGHTS RESERVED !