· CHRONOLOGIE ·

E.F.Burianova voicebandová kompozice Máchova Máje

Zpracoval: Otakar Blaha

Obecně o voicebandu – kořeny, možnosti

Slovo voiceband odvozeno od jazzband; inspirace EFB ve skupině The revellers – hlasový jazzband navazující na tradice černošského zpěvu (gospely a spirituály, dnes např. Take 6)
voiceband je nenotovaný sbor využívající všech hlasových možností – recitace, deklamované slovo, šepoty, zpěv a polozpěv, neartikulované zvuky, výkřiky,
využívá všeho, co je v jazzu – glissando, disonance, stakata, refrény, improvizace, brumenda, syčení, pískání, výjeková falseta, synkopování

Pojetí voicebandu EFB – práce s textem

pojetí textu – EFB nevychází z textu, jemuž by sloužil, ale text má jen jako libreto a děla si s ním co chce. Výslovně říká, že nestojí o „školskou reprodukci textu se všemi jejími metrickými mechanismy”. Z textu se teprve produkuje zvuková báseň tj. akustickofonetická podoba textu, „zvuková báseň”. Vše stojí na základně latentního rytmu. Kromě klasicky českých meter (trochej, daktyl) uplatňuje také časomíru a metra pro češtinu netypická (jamb – Máj), tzn. manipuluje s důrazy (lehké a těžké doby) a s délkami slabik.
Nejde mu o realistický výklad textu a slova, o to, aby posluchač vše pochopil – jde po obraznosti, zvuku – osvobozuje jazyk od významu. Posluchač byl tím prý schopen chápat celek i jednotlivosti.
básnivá filmovost, viditelnost – „vidění zvukem”
polydynamická a polyrytmická mnohost; deklamační polyfonie – přesně členěná dynamickorytmická hlasová kompozice
Hlasy se kříží a mísí, ale divák má stále představu dějové linky, jejího spádu
EFB se nespokojil s ledajakým textem, spousta mu jich nevyhovovala, spoustu jich také předělával (mnozí tvůrci ho také neměli rádi a není se co divit, že měl málo textů), někdy si i psal svoje vlastní – obecně měl textů nedostatek
Neomezoval se jen na poezii, i prózu si podrobil (součást činohry, samostatné večery – např.večer lidových pohádek)

O Máji – inscenace

15.5.1929 Máj prve jako kantáta – potřeboval 50 lidí, 8 sólistů. Kantáta: rozměrnější skladba oslavná, pro sbor, sóla a orchestr (voicebandové kvarteto, pěvecké kvarteto, voiceband, orchestr)
z recenze J.Fučíka: „Burianovi se nezdařilo udělat celý Máchův ”Máj”. (…) To co dělá Máj celkem, kusem z nejkrásnějších českých poetických děl, to zachyceno (…) nebylo. (…) Burian vidí Máj jako epickou práci. Zdůrazňuje všecko, co se – řekněme přímo: vnějškově v Máji děje. Máj je ovšem báseň epická co nejméně. Největší a nejsilnější část jeho v pojetí Burianově tedy zcela padá.”
J.Fučík ale chválí práci s výslovností, práci s hlasem, dobrou vyváženost
10.4.1935, scénické provedení, zapojen tanec, hudba, film a band, který se také sám pohybuje (po způsobu gospelů, srovnání také s chórem na antickém divadle)
Základem je akord složený z čtvrttónů i menších nuancí tónu. Hlasy rozděleny prostě na vysoké a nízké. Kolik hlasů, tolik tónů v akordu. Učinkující se museli navzájem poslouchat (člověka vedle sebe, dle jeho tónu se přizpůsobit a zpívat o čtvrttón níž, člověk vedle něj stejně atd.), museli mít precizní artikulaci, každý sólista musel mít vypracovaný svůj vlastní výraz. Hlas na tónu či dechu, doprovod na vokálu nebo brumendu
Zachovaly se Zpěvy sladké Francie, rekonstrukce Křestu Sv.Vladimíra, Vojna (montáž z lidové poezie), Láska, vzdor a smrt (lidová hra se zpěvy a tanci). Z Máje jen malá část
Z recenze Milana Rutta: „(…) marné čekání Jarmily v předzpěvu je vyjádřeno symbolickou mimikou plavovlasé dívky za několika rovnoběžnými provazy, jež v stříbrném chladu reflektorů se mění v měsíční paprsky a zase v struny obrovské harfy, jež zní celou májovou nocí. Tato metamorfóza věcí pomocí světla je jedním z nejkrásnějších jevištních kouzel E.F.Buriana: Burian si např. staví na jeviště podivný strom, vyrobený primitivně z kusu dřeva a cucků koudele a připomínající svou reální formou smuteční vrbu. Ale to je pouze základní tvar bez duše, nabývající své dramatické funkce teprve světlem, které jej proměňuje v desítky fantastických a dramatických osob.”
Voiceband dnes: Ústaf Brno, vedoucí Šturma