ALL RIGHTS RESERVED !
 

· SOUBORY ·

Adolf Hoffmeister - Mládí ve hře

Zpracovala: Kateřina Boukalová

Adolf Hoffmeister napsal ve svých třiceti třech letech komedii o dvou jednáních s prologem, epilogem a hudbou německého autora Hanse Krásy. Hra byla poprvé uvedena 19. února 1935 v divadle D35 v režii E. F. Buriana.

Scéna vypadala asi takto: 1

Pokoj zámožné rodiny. Vkus zařízení, obrazů, záclon je opatrně moderní. Nazveme jej moderním kýčem. Zařídili se tu manželé, kteří dnes už překročili čtyřicítku.

Osoby hry jsou dětmi generace, která je starší než autor a mladší než jeho rodiče. Když se opona zvedne, společnost dětí, jejichž rodiče nejsou doma, pořádá čaj. Je tu Frycek, Věra, Jiří, Olga, Hugo a Karlova sestra. Čekají Karla s Annou. 2

Hra začíná Hugovou otázkou: „Kdo je vlastně Anna?” 3 Poté následuje píseň, ve které se dozvídáme, že Anna je dcera domovníka a že Karel s ní chodí jen proto, aby se vzepřel konvencím a rodičovské vůli, je to protest jeho mládí a způsob, jak se nenudit.

Když přijdou, Anna nechápe, v jaké společnosti se to ocitla, a tak se děcka rozhodnou, že sehrají hru, kde budou předvádět své rodiče, aby Anna viděla, jak vypadá život u horních deseti tisíc.

Sám Hoffmeister o tom řekl:

„Znal jsem měšťáckou společnost a potřeboval jsem se s ní nějak vyrovnat. Napsal jsem hru. Byla to hra ve hře. Hra, kde mládí je vsazeno do hry, je labetou, o kterou se hraje, hra, kde mládí si hraje na život, kde život mládí je hrou, divadelní hra, kde mládí vystupuje v divadelní hře jako nekonečněkrát opakující se obraz v zrcadle. Neměla to být jen kritika, ale také sebekritika a ještě ke všemu kritika sebekritiky. Mladí lidé chtějí vždycky víc, než na co stačí, ale tak to také má být.” 4

Herci zde zesměšňují své rodiče, kritizují jejich jednoduchost, nelíbí se jim nudící se společnost, kde si pánové, aby nezaháleli, hledají milenky a dámy chodí do kosmetických salónů, kupují umělecká díla jen proto, že neví co s penězi a dobře to před ostatními vypadá.

Charakteristika postav:

Anna – klasický prototyp chudého, nevinného děvčete, které nerozumí tomu, jak může žít někdo tak, jako Karlovy rodiče
Karel – opravdový synáček svých rodičů, Annu má rád jen proto, že je z chudiny
Frycek – jediný, kdo se snaží vzepřít zbohatlé společnosti
Ostatní – už jsou nebo budou stejní jako jejich rodiče

Děti si uvědomí, jak své rodiče pomluvili a že i oni budou jednou tací, jako jejich rodiče , a tak se je ve 2. jednání snaží ospravedlnit. Dokazují, že mezi těmi všemi intrikami a předstíráním se najde i opravdová láska a ohleduplnost, a to hlavně rodičů k dětem. Ti dělají vše pro to, aby jejich děti žily v blahobytu, odříznuti od reality a války.

Přes to se v závěrečné písni zpívá:

Z nás není nikdo zcela zdráv,
z nás nemá nikdo docela rád,
z nás nemá nikdo nic navždy,
jen touhu,
bezměrnou, bezvěrnou, chladnou,
bezednou, bezradnou, zrádnou,
touhu spát má jeden každý,
touhu nevědět
a touhu nemít. 5

Epilog je jakousi módní přehlídkou typů lidí. Krejčí zde komentuje své modely a doporučuje je bohatým paničkám ke koupi. My se tak dozvídáme, co vyrostlo z našich hrdinů:

Anna je ztracena v nenávratnu.
Karel se pokoušel vzbouřit proti společnosti, ale nakonec skončil přesně jako jeho otec.
Huga je zubař – cynik. Ironizuje zákony a své klienty krmí jedovatými klepy.
Frycek je lékař a přes to, že vydělává hodně peněz, oprostil se od zhýralé společnosti. Je to realista.
Olga , jako žena, trpí. Nic ji nezajímá, je mechanická jako společenský stroj.
Z Franci vyrostla inteligentní, rázná a odhodlaná žena, která ví co chce a co si může vůči společnosti dovolit.
Věra je třikrát rozvedená, vydržuje si milence z různých vrstev a užívá si tak života.
Jiří je po tatínkovi. Je zámožný, může si všechno koupit a přes to podvádí své okolí.
Jana se stal snob. Je poněkud zženštilý, a tak se bojí, co o něm lidé řeknou.

Hra měla obrovský úspěch. Burian vyhrál na scéně i u kritiky. Obávaný kritik Josef Träger napsal:

„…Burian se inspiruje scénou, rekvizitou, světlem a v neposlední řadě hercem… Vypráví, že když přišel do první zkoušky na Hoffmeisterovu komedii Mládí ve hře, neměl ještě pevně rozhodnuto, na jakém principu vybuduje inscenaci. Náhodný pohyb herce, který se opřel o židli, vnukl mu okamžitě myšlenku učinit měnlivou sestavu židlí ohniskem celé dramatické akce…”

Scénu nakonec vytvořila známá trojice Kouřil, Novotný, Raban a tvořilo ji pouze osm židlí a osm dveří. Říkalo se o ní, že byla úsporně krásná 7.

ALL RIGHTS RESERVED !