ALL RIGHTS RESERVED !
 

· SOUBORY ·

Dědrasbor. Socialistická scéna

Zpracovala: Andrea Jochmanová

V průběhu  roku 1920 jsou zveřejňovány v denním tisku úvahy a diskuse o socialistickém divadle. V souvislosti s těmito diskusemi se aktivně angažuje Dělnická akademie, organizace sociálně demokraticky angažovaného dělnictva, působící v zahradním sále Lidového domu v Hybernské ulici. Silnější odezva zmiňovaných debat přišla se založením tzv. Socialistického divadla, sdružení mělo být zbudováno na družstevní bázi a jeho provoz měl být profesionální. Podporovateli tohoto projektu se stali např. Nejedlý, Honzl, Hora, Zora, Bartoš, Myzet, aj. Již s přípravou prvního divadelního představení však podnik ztroskotal na neshodách o případném způsobu provedení, byla vyvolána rozsáhlá debata, zda zvolit metodu kopírování profesionálního hereckého projevu či připustit experiment, k inscenaci Hauptmannových Tkalců plánované původně k 28. říjnu 1920 tedy nedošlo.

Odpůrci konvenčního inscenování, Josef Zora a Jindřich Honzl, založili nové sdružení Dědrasbor, Dělnický dramatický sbor Velké Prahy, který představoval jeden z nejoriginálnějších a stylově nejucelenějších pokusů o proletářské divadlo. V tomto amatérském souboru byli zaangažováni dělníci i pokrokoví intelektuálové. Na formu nepřímo zapůsobil K.H. Hilar se svými inscenacemi davových dramat, kde vystupoval recitující sbor, a také informace o oblibě kolektivního přednesu v klubech sovět. Ruska.

Dědrasbor, partitura List z partitury pro recitaci Březinových Zástupů Dědrasbor zahájil činnost 20.12.1920 Večerem Dělnické akademie v Revoluční scéně. Podílel se poté i na pořadech RS. K nejlepším číslům patřil přednes eseje O.Březiny Zástupové, I. a VIII. dílu Zpěvu drátů S.K.Neumanna, a Horovy básně Dělnická madona, Demonstrace a Zpěv svobody. Sborová recitace byla provázena střídmými symbolickými gesty.

Dědrasbor nabýval ve svých vystoupeních na bojovnosti, údernosti. Skupinový hlasový projev, sjednocenost jednou myšlenkou, semknutost, kolektivnost a idea odlišovala jejich vystoupení od sborových scén Hilarových inscenací.

Dědrasbor, plakát Prvním pokusem o regulérní divadelní projev bylo vystoupení k 1. máji 1921, kdy Dědrasbor uvedl v jevištní podobě poemu A.Bloka Dvanáct – provedení prvního díla sovětského autora na české jeviště, překlad J.Bilík, J.Seifert, režie J.Honzl, scéna K.Teige. Šlo vlastně o kombinaci sborového přednesu s dialogovými sóly. Ukázalo se však, že ryze herecký projev možnostem dělnického recitačního kolektivu neodpovídá.

Spartakiáda Slavnostní scéna I. dělnické spartakiády, 1921 Dědrasbor se také aktivně podílel na slavnostní scéně I. dělnické spartakiády červnu 1921 v Praze na Maninách.

Dalším pokusem o divadelní projev bylo vystoupení na prvním společenském večeru Proletkultu 25. března 1922, kdy byla provedena Seifertova Velká scéna – symbolicky zjednodušený obraz republiky, kterou dělník, osvobozený z okovů, spolu se zástupem proletářů zachraňuje ze zajetí měšťáckých stran.

Posledním vystoupením Dědrasboru pak byl Večer Jiřího Wolkera, uvedený 11. prosince 1922 v Tylově divadle v Nuslích.

Nová Oresteia Záběr z generální zkoušky inscenace Nová Oresteia (Socialistická scéna, 1923) Matěj Poctivý Scénický návrh J. Krohy ke hře Matěj Poctivý (Stavovské divadlo, 1922 Jiný pokus o realizaci proletářského divadla vzešel z inspirace německým souborem Freie Volksbühne, který působil od 90. let v Berlíně. Vznikla Socialistická scéna, v jejímž čele stáli dramatik Arnošt Dvořák a výtvarník Jiří Kroha. Aktivita tohoto sdružení vedla k vytvoření rozsáhlého okruhu divácké základny, organizovala hromadné návštěvy divadelních představení, zasáhla také přímo na scénu Stavovského divadla, kde byla v únoru 1922 uvedena hra A. Dvořáka a L. Klímy Matěj Poctivý v pozoruhodném Krohově kubistickém provedení scény. K dalším počinům patřilo uvedení přepracované hry A.Dvořáka Husité v zámeckém parku v Josefdole u Mladé Boleslavi v červnu 1922, pojednané jako velkolepé davové divadlo s 800 herci, 40 jezdci a 25 vozy. Socialistická scéna pak zakončila svou činnost další inscenací v duchu dobově oblíbeného davového divadla, Dvořákovou dramatickou básní Nová Oresteia, uvedenou v Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti v roce 1923.

Doporučená literatura :

ALL RIGHTS RESERVED !