ALL RIGHTS RESERVED !
 

· CHRONOLOGIE ·

Režijní práce E. F. Buriana v Brně

Zpracoval: Tomáš Pavčík

Iniciativa přizvat Honzla a Buriana do Brna nevycházela pouze z kritiky tehdejší divadelní tvorby, ale hlavně z popudu brněnské levé inteligence, soustředěné kolem Václavkova Indexu, s níž byl ve spojení i J. Mahen. Mahen spolu se Z. Rossmanem navrhli řediteli brněnského divadla O. Zítkovi, aby oběma umělcům nabídl angažmá. Zítek tento podnět uvítal a prosadil v Družstvu.

Již před začátkem sezóny 1929/30 seznamuje Burian veřejnost s programem nového Studia. Jde o program lyrického divadla, podobně jaký postuloval v Praze. Cílem měla být výchova nového herce a vyzkoušení nových scénických forem. Programová idea Studia byla vytyčena neurčitě, mělo jít o vyjadřování „buffonesními formami”, zejména groteskou a veselohrou.

Burian hodlal inscenovat fr.dramatiky – Claudel, J.J. Bernard, Jean-Victor Pellerin, fr.symbolisty – Jarry, Laforgue, Maeterlinck, vídeňského autora Wilhelma Grosse, Ira J.M. Synga, amer.dramatiky – O´Neill, Dos Passos, J.H. Lawson, ruské dramatiky – Majakovskij, Katajev, Zamjatin. Z domácích autorů – Wolker, Lacina, Nezval, Mahen, Blatný, Halas, Schulz. Vedle těchto div. představení mělo Studio pořádat pravidelné večery poezie, v nichž si měli herci osvojovat principy jevištní mluvy.

Burian chtěl se svým novým souborem zpočátku projít obdobím experimentální práce, která měla později vyvrcholit v proletářské divadlo. Nerozřešeným Burianovým problémem byl rozpor mezi artistním pojetím divadla (Tairov) a touhou sloužit divadlem společenskému pokroku.

Prvním představením Studia byla Macchiavelliho Mandragora ve výpravě Heytumově. Inscenoval hru v tanečně-pantomimickém stylu, v rychlém tempu, přičemž herecká gesta stylizoval odpovídajícím způsobem.

Další premiérou byl Laforgueův Lišák Pierrot – v Halasově jevištní úpravě. Tairovovské prvky tu vítězili, díky neujasněné režijní koncepci, nad konkrétní myšlenkovou náplní představení. Burian pojal hru jako obhajobu poezie proti „příliš střízlivé skutečnosti”.

Nastudování Havlíčkova Křtu svatého Vladimíra, jež brzy následovalo znamenalo vývoj i ve srovnání s předcházejícími provedeními pražského voicebandu. Nový voiceband složený z herců NDB udivoval svou disciplinou. Novinkou byla i spolupráce Zdenka Rossmanna jako výtvarníka. Po úspěchu Křtu svatého Vladimíra uvádí Burian v novém působišti další voicebandový večer – nové nastudování balad Jiřího Wolkera.

Již po prvním týdnu působení Studia v divadle na Výstavišti se zjistilo, že mimo vadné topení je sál pro Burianovo experimentování zcela nevyhovující, také díky velké vzdálenosti od centra. Soubor hraje od 19.října 1929 v sále Husova sboru, avšak praxe ukáže, že tento prostor také není vhodný, proto Studio začíná fungovat od 4.11.1929 v budovách NDB.

Předposlední premiérou byl dvojvečer, který měl svou „naturálností” doplňovat ostatní - spíše lyrický repertoár. Jednalo se o hru irského dramatika J.M. Syngeho Jezdci k moři a O´Neillova Císaře Jonese.

Poslední premiéra se konala v době, kdy už bylo jasné, že existence Studia z ekonomických důvodů končí, neboť Burian neprozřetelně podepsal, že tato scéna bude ekonomicky soběstačná a vedení divadla odmítlo ji dále financovat. Maeterlinckův Zázrak svatého Antonína a Franceovu Komedii o muži, který si vzal němou uvedl Burian jako poslední představení Studia.

Burianovi zůstala funkce režiséra, ale jeho repertoár určoval nadále dramaturg Jindřich Honzl. Po zrušení Studia jako samostatné scény režíruje Burian do konce sezóny představení, jež jsou mu svěřena. Jednalo se o tragikomedii Lva Blatného Smrt na prodej, text ke kterému Burian měl vztah spíše negativní. Teprve v dalších dvou představeních se dostal k práci na textech, za něž se mohl postavit. První z nich byla Žebrácká opera (Weill, Brecht), kterou nastudoval s brněnským operetním souborem. Žebrácká romantika a operní parodie převažovaly tu nad demaskující tendencí díla, která jen občas pronikala na povrch.

Režie Šaldova dítěte, jež byla v této sezóně jeho poslední, je především snahou po vyjádření typičnosti jejích postav a jejího děje.

Hlavním Burianovým problémem bylo dosud nepřekonané podceňování herce; vycházel z názoru, že „světlo je nitrem scény”. Celou tuto první sezónu charakterizuje tedy úsilí o překonání vnitřního rozporu jeho metody, rozporu mezi snahou o tendenční socialistické divadlo a mezi pojetím divadla jako něčeho zcela artistního.

Jelikož s Burianem nebyla prodloužena smlouva, odchází na sezónu 1930/31 do Olomouce. Avšak následující sezónu 1931/32 se vrací opět do Brna. 1.1.1931 se z NDB stává divadlo zemské, od 1.4. na místo ředitele Zítka nastupuje Václav Jiříkovský, koncem sezóny odchází Honzl.

Zpočátku dělá pouhá hudební aranžmá, jako např. k Joachimsově Jazzové pětce, v níž přebírá roli dirigenta, teprve později se dostává k vlastní režijní práci. Z poloviny však jde o komerční repertoár (Passeur – Řětězy, Lonsdale – Sex-appeal, Werner – Právo na hřích). Vedle bezcenných produkcí má však možnost vytvořit 3 dobrá představení.

Hned na počátku režíruje Moliérova Amfytriona, v němž se vrací opět k problému aktuálního výkladu klasického dramatického textu. V jistých partiích hry je rozvinuta vtipná švejkovská satira.

V další inscenaci Calderónovy hry Chudák ať má za ušima se pokouší o režijní, ale i radikální dramaturgickou úpravu předlohy, s vlastní hudbou. Nejde tu o aktualizaci typů, ale o zmodernizování celé básnické atmosféry hry.

Poslední inscenací byli Nezvalovi Milenci z kiosku. Burian tu postavil své pojetí Nezvalova textu proti Frejkově inscenaci ve Stavovském divadle. Zatímco Frejka inscenoval Milence z kiosku v duchu psychologického realismu, Burian se pokusil uplatnit skutečný charakter Nezvalova lyrismu. Vytvořil pro tuto hru „abstraktní lyrický prostor, gesto a děj a dal představení jednotnou lyrickou atmosféru”.

V březnu 1932 dává divadelní správa z příkazu Zemského výboru Burianovi výpověď. Zároveň s ním propouští i N. Balcarovou, J. Grusse, J. Bezdíčka, herce, kteří v brněnském souboru tvořili jakousi avantgardní skupinu. Burian se tak rozchází s oficiálním divadlem vůbec.

Literatura:

ALL RIGHTS RESERVED !