ALL RIGHTS RESERVED !
 

· SOUBORY ·

Erotická Revue

Zpracoval: Vladimír Brotan

Ve své práci, jež se největší měrou bude opírat o Erotickou revue, vycházející mezi lety 1930 – 1933 redakcí Jindřicha Štyrského, se pokusím popsat vztah, který měla česká avantgarda k erotice a k vývoji v tehdejší společnosti vůbec. Mojí snahou bude též pochopit dílo v pravých souvislostech a nenechat se zmást pohledem dnešní doby, jež by některé významy mohl silně zkreslovat (např. motivy chápané v roce 1930 jako erotické by se dnes mohli zdát parodickými a nebo přesně naopak).

První polovina 20. století se stala kolébkou mnoha nových a progresivních uměleckých směrů. Takovýto radikální „boom” samozřejmě nemohl vzniknout sám o sobě (beze změn sociálních, politických, ekonomických, technických). Právě v této době (víc než kdy jindy) bylo patrné zběsilé tempo vývoje lidských možností. Hranice a nebo limity pokroku již od 19. století prakticky neexistovaly. To se ovšem projevovalo jak ve směru pozitivním, tak i negativním. Na jednu stranu bylo vidět nepopiratelný potenciál lidského myšlení, jež bylo schopno konstruovat a vytvářet například (do té doby) nepředstavitelné stavby (Eifellova věž). Na straně druhé se projevovala stále stejná lidská hloupost, která v kombinaci s moderními nástroji, taktéž překročila možnosti lidského chápání. Nejhrůznějším dokladem tohoto tvrzení byla první světová válka, jež během čtyř let nenávratně ukončila miliony životů.

Z takovéhoto vývoje se rodily nesčetné a různorodé umělecké směry: surrealismus, dadaismus, futurismus, kubismus atd. Některé vycházely ze snahy popsat imaginární světy, jiné se pokusily dívat do budoucna a některé dokonce preferovaly nesmyslnost jako jediný obraz doby. Všechny se ovšem shodovaly v tom, že jim dosavadní myšlení, tvoření a zadané principy nevyhovovaly a překážely. Právě v těchto převratných změnách a v prolomení tvůrčích hranic vidím zásadní podmínky pro prezentaci erotiky a svobodných myšlenek vůbec.

Přetvářku a nabubřelost bylo nutno odstranit i se zažitými (a nefunkčními) pravidly a tabu. Snad nejpatrnějším rozporem mezi logikou a tehdy uznávanou „morálkou” bylo právě téma erotiky, tělesnosti, touhy a žádosti. Ačkoliv se jedná (a vždy jednalo) o věci člověku přirozené, tak se je oficiální mínění snažilo skrýt a potlačit. Zobrazování, byť i umělecky stylizované, nahého člověka (zejména některých partií) a nebo soulože bylo považováno za nemravné a hříšné.

Avantgarda se rozhodla bojovat s těmito předsudky a pseudomorálkou, tím, že bude otevřeně zobrazovat, popisovat a prezentovat všechny donedávna popírané a zakazované výjevy. Jedním z nejdůležitějších prostředků v Československu se stalo právě vydávání Erotické revue (i když kvůli tehdejším zákonům jen ve velmi omezeném výtisku).

Jelikož je Erotická revue velmi rozsáhlým komplexem jak po stránce autorské, tak v rozsahu témat, pokusím se vybrat její nejzajímavější části a vyzdvihnout jejich kvality. Zvláště se zaměřím na České autory, jež do revue přispívali, a na jejichž kladný vztah k erotice se často zapomíná.

Lehká erotika a nebo pornografie?

Nejprve se pokusím vyvrátit tvrzení, že by Erotická revue měla za cíl pouze provokovat a samoúčelně prezentovat perverzi. Není nikterak těžké nalézt příspěvky, u nichž se nedá popřít jejich umělecká kvalita a jež překvapují jemným erotickým odstínem. Zároveň nechávají prostor pro fantazii, která teprve proměňuje významy a rozpoznává, co se za jednotlivými slovy skrývá. Osobně se mi líbí mnohem více právě ty příspěvky, které nepopisují otevřeně, ale nechávají jistou dávku tajemství a pouze eroticky zabarvený nádech. Autor, jež zastupuje v Erotické revue (mimo jiné) i lehce erotickými básněmi, je František Halas, jehož básně Dívky a nebo Jediný smutek Ledy by byly pravděpodobně cenzory schváleny i v jiných tiskovinách. 1 Nebyl ovšem samozřejmě sám, kdo publikoval příspěvky, jež lze označit pouze za lechtivé. V Erotické revue se dokonce vyskytly i takové příspěvky, které nebýt zařazeny právě v tomto časopise, tak by je jen málokdo s erotikou vůbec spojoval. Příkladem může být báseň Antonína Bebra Venuše a dny 2.

Erotická revue ovšem nezůstávala svému názvu nic dlužná, a tak se v ní častěji, než s náznakem a jemnou lyrikou, setkáváme s poměrně otevřeným popisem či vyobrazením genitálií, pohlavního styku, nejrůznějších sexuálních praktik a vlastně se vším, co se alespoň vzdáleně blíží lidské sexualitě. Vyobrazení zmiňovaných témat je ovšem často diametrálně odlišné. Každý si jistě povšimne rozdílů v popisu soulože například mezi Špičatým sonetem 3 (Le Sire de Chambley) a Panenstvím 4 (Pietro Aretino), a tím nejznatelnějším rozdílem zajisté nebude rozdíl formální 5. U některých příspěvků, ovšem asi není nutno pochybovat o tom, že k perverzitě směřují. Jiným způsobem si nejsem schopen vysvětlit například: Píseň o prdeli, sraní, hovnech a tajemství prdu 6. Ani ta mě sice přímo nepobuřuje (jedná se o věci lidské), ovšem patří do kategorie, již sice toleruji 7, ale v žádném případě nevyhledávám.

Humor v erotické revue

Jak již jsem na začátku své práce podotknul, tak Erotická revue vznikla také jako reakce na tehdy zažité morální normy a na předstírané puritánství, s nímž se ve své době utkávalo mnoho umělců. Avantgarda použila snad jedinou, pro ni přijatelnou, zbraň. Hovořila proti hlouposti a omezenosti svým uměním jak literárním, tak i výtvarným. Pravděpodobně jednou z nejútočnějších metod, již může být použito v takovémto typu odporu, je ostrý humor a dobře mířený sarkasmus. Toho si byli samozřejmě tehdejší umělci dobře vědomi, čehož je důkazem, že i dnes se při čtení Erotické revue můžeme dobře zasmát. Jelikož je velmi obtížné popisovat humor, který je obsažen v ilustracích, tak se zaměřím zejména na humor literární.

Jedním ze zábavných ozvláštnění tohoto časopisu je prezentování nejrůznějších povídek, říkaček a písní, jež pocházejí z lidových tradic. Ty vyznívají úsměvným dojmem hned z několika důvodů. Už v samotné jednoduchosti je ukryt humorný potenciál. Vše je sděleno tak bezděčně, že se často nelze nesmát. Jsou zde přítomna podobná témata, jež známe z „tradičních”(slušných) písní, povídek a vypravování, ale navíc jsou „obohaceny” o ostře znějící vulgarismy (které navíc v nářečí působí zábavně již samy o sobě). Důkazem tohoto tvrzení může být například prezentovaná (podle autora ruská lidová) povídka Voják a pop 8.

Velmi blízko k tomuto „lidovému” humoru mají různé krátké příspěvky, které například parodují přísloví (po úpravě znějící: „ Lepší ocas v hrsti, nežli kunda na střeše”). Dalším zpestřením, jež mi svojí jednoduchostí připomíná předešlé, je „slovníček”, jež uvádí nejrůznější lidové názvy například pro: penis, soulož, prostitutku, těhotenství atd.

Jinou, a to značně rozsáhlou, část Erotické revue tvoří nejrůznější články, jež zesměšňují a dehonestují kněze, jeptišky a duchovenstvo vůbec. Je zde zřetelný odpor proti nejrůznějším (a kdo ví z jakých důvodů vymyšleným) církevním příkazům, zákazům a pojednáním, jež staví naprostou většinu sexuálních praktik na úroveň smrtelných hříchů.

Ovšem erotickou revue nelze chápat pouze jako eroticko-zábavný časopis, poněvadž obsahuje například praktické informace, sloužící ke zvýšení kvality sexuálního života. Například je v ní publikován seznam pařížských nevěstinců (a to i s adresami) nebo popsány polohy kamasútry.

Závěrem:

Erotická revue, i přes to, že vycházela pouze tři roky, představuje tak rozsáhlý komplex nejrůznějších článků, kreseb náčrtů a informací, že si jistě zaslouží mnohem rozsáhlejší a podrobnější práci, než je tato. Pokusil jsem se vystihnout alespoň některé z témat, jimž se avantgardní umělci zabývali a kterými se bavili. Zároveň jsem pevně přesvědčen o tom, že by měla být výrazněji zapsána do dějin literatury i výtvarného umění. Prezentovala totiž opravdovou špičku tehdejší kultury v Československu i mimo něj. Zároveň se v ní podařilo shromáždit neobyčejně rozsáhlé prameny týkající se lidské sexuality (od zdrojů lidových, až po umělecky velmi hodnotné). Za velký nedostatek své práce považuji, že se mi nepodařilo vyjádřit prakticky nic z grafické podoby tohoto časopisu. Nezbývá než doporučit každému, kterého avantgarda a nebo erotika alespoň trochu zajímá, aby do Erotické revue minimálně „nakouknul”.

Jediná věc mě v souvislosti s tímto tématem znepokojuje. Je jí myšlenka na to, že se pohled na lidské tělo a sexualitu za více než 70 let příliš nezměnil. Stále mnohem více pobuřuje zobrazení nahého lidského těla, než věcí tak nepřirozených a hloupých jakými jsou války a násilí. Za nejčerstvější důkaz zmiňované hlouposti považuji komplikace, které již několik let provází uzákonění registrovaného partnerství homosexuálů.
  1. Jedná se o vlastní (ničím nepodložený) názor
  2. Erotická revue II, str. 58
  3. Erotická revue I, str. 101
  4. Erotická revue II, str.73-74
  5. I přesto, že Špičatý sonet je (pochopitelně) lyrický a naproti tomu Panenství je povídkou, rozdíly jsou patrné zejména v použitém popisu, jež je v případě Panenství značně vulgární a otevřený.
  6. Erotická revue II, str. 84
  7. Jelikož jsem schopný tolerovat opravdu mnohé
  8. Erotická revue I, str. 106 .
ALL RIGHTS RESERVED !