ALL RIGHTS RESERVED !
 

· OSOBNOSTI ·

Portrét Františka Zelenky

Zpracovala: Jitka Taussiková

Architekt, scénograf, grafik František Zelenka se narodil 8. června 1904 v Kutné Hoře.

V letech 1923 – 28 studoval architekturu na vysoké škole technické v Praze.

Spolupracoval v Národním divadle s režisérem K. H. Hilarem , jako scénograf se uplatnil ve Stavovském divadle, Městském divadle na Královských Vinohradech, Komorním divadle, Divadle komiků na Smíchově. Spolupracoval i s  divadly v Brně, Olomouci a Kutné Hoře.

Je autorem výpravy sálu Lucerny a navrhl plakáty pro maškarní ples architektů.

Dále spolupracoval s Jiřím Frejkou, E. F. Burianem, ale především s  Voskovcem a Werichem.

Scénografická spolupráce s Osvobozeným divadlem v letech 1929 – 32, později navrhoval už jen kostýmy. Série plakátů, které vytvořil pro Osvobozené divadlo spojila prvky moderního umění s reklamou.

V roce 1930 navrhl pro výstavu v Pardubicích pavilon firmy Philips. Jako architekt projektoval rodinné vily na Smíchově. Navrhoval také nábytek zařizoval byty pražských kulturních osobností. Je autorem tzv. Modrého pokoje skladatele J. Ježka v Kaprově ulici v Praze. Přispíval do časopisu Eva, kde propagoval zásady moderního bydlení.

Byl zastánce funkcionalistické estetiky, designu a moderního životního stylu.

V roce 1938 uvažoval na poslední chvíli o emigraci, snažil se získat místo scénografa v Bernu.

Jako žid byl po okupaci vyřazen z kulturního života. Pod krycími jmény pracoval v letech 1939 – 41 pro Vinohradské divadlo. Podílel se na uspořádání sbírek tzv. Ústředního židovského muzea v Praze, navrhl výpravu dětské opery Flašinetář Brundibár od Hanse Krásy a Adolfa Hoffmaistera.

13. července 1943 byl deportován spolu s rodinou do terezínského ghetta, kde v těžkých podmínkách organizoval vězeňské divadlo, navrhoval scény, kostýmy a působil i jako režisér.

19. října 1944 byl spolu s rodinou deportován do Osvětimi. Zprávy o jeho smrti se rozcházejí, nejpravděpodobnější je smrt v plynové komoře.

Jeho dílo představuje originální syntézu hravého poetismu s úsilím konstruktivismu a funkcionalismu a patří k vrcholným hodnotám české avantgardy.

Jméno Františka Zelenky, autora legendárních plakátů a výprav Osvobozeného divadla na prvních programech avantgardní skupiny uváděno nebylo. V roce 1929 se přidal k dvojici Voskovec a Werich Jaroslav Ježek a o něco dříve se v divadle objevil František Zelenka jako autor plakátů a výprav.

Zelenkovy plakáty záměrně nerozlišovaly mezi uměním a reklamou, jeho styl neuznával hranici oddělující svět ideálů od každodenní skutečnosti.

První Zelenkův plakát byl určen pro detektivní komedii Leon Clifton čili Perná noc s gorilou.

Plakát mluvil jasnou symbolickou řečí, hýřil poezií a humorem, měl upoutávat chodce a povzbuzovat dobrou náladu. Následovaly další plakáty, vždy nápadité a poutavé, zářily jasnými barvami. Litografická technika umožnila autorovi používat velké, syté a vyrovnané plochy, z nichž barva sálala a odrážela se do prostoru. Červenou a žlutou barvou zářil Clifton 3jazzové revue, modře byl laděn Ostrov Dynamit a ohnivě červenou plakát Dona Juana.

Voskovec a Werich byli nadšeni filmem, jehož vliv rozšiřovala především americká filmová groteska a natočili úspěšné komedie. Pro jednu z nich – Pudr a benzin navrhl Zelenka plakát, navazoval přitom na své divadelní plakáty.

K sérii Osvobozeného divadla patřily ještě plakáty Golem, Sever proti Jihu, Caesar, Robin Zbojník atd. Po roce 1932 Zelenkova spolupráce s V+W ustala a na jeho místo nastoupil Bedřich Feuerstein. Do Osvoboz. divadla se Zelenka vrátil až v roce 1936, kdy navrhl kostýmy pro hry Nebe na zemi a Rub a líc.

Vedle plakátů navrhoval Zelenka i obálky písniček, na nichž se opakovaly mnohé plakátové motivy. Největší Zelenkův, přes 2,5 metru vysoký, plakát ale nevznikl pro Osvoboz. divadlo, ale pro pražské Varieté, uvádějící operu Maya.

V pol. 20. let vstoupila do české scénografie nová vlna mladých umělců, mezi nimi též František Zelenka.

Na jaře 1926 ho pověřil šéf činohry ND dvěma výpravami do Shakespearových inscenací Jak se vám líbí a Blažena a Beneš. Po Hilarovi ho zvali ke spolupráci i další režiséři ND, zvlášťě Ferdinand Pujman a svěřil mu výpravu Dvořákovy opery Armida.(1928)

Následovaly výpravy Rossiniho Lazebníka sevillského (1931), kostýmy do Fagotu a flétny E. F. Buriana (1929) nebo baletu Skleněná panna J. E. Zelinky (1928).

Nejvíce charakteristická scénografická tvorba Zelenky byla však tam, kde mohl uplatnit svůj ironický až sarkastický vtip např . Olbřím E. Konráda (1928).

Pro tyto schopnosti si ho zřejmě také vybrali V+W jako výtvarníka pro řadu svých inscenací z let 1930-36. Zpracoval také řadu historických námětů jako byl Protheus, Caesar a Kleopatra, Trójská válka nebude nebo Tři mušketýři.

S oblibou vkládal do svých scén pro hry ze současnosti určité rekvizity moderní technické civilizace – neonové reklamy, signální světla atd.

Okupace zbytku českých zemí v březnu 1939, která přinesla vyloučení židů ze všech oblastí kulturního a veřejného života znamenala konec Zelenkovy práce pro divadlo. Pod jménem režiséra Františka Salzera připravil ještě inscenaci Zkrocení zlé ženy (1939) a hry Jak se vám líbí (1941) pro Vinohradské divadlo. Jeho poslední veřejnou inscenací byla právě tato hra, s níž v roce 1926 svou divadelní kariéru začínal.

V obtížných podmínkách terezínského ghetta vytvořil na 25 scénických výprav pro nejrůznější divadelní soubory, která svá představení hrály na půdách nebo ve sklepech terezínských kasáren.

Divadlo bylo nejsilnějším výrazem terezínské kultury. Zelenka se stal vedoucím divadelních výprav, která se ovšem musely omezit na nejjednodušší náznakové řešení a materiál, jaký byl k dispozici.

Navrhoval scénu a kostýmy pro kabarety Karla Švenka, Kurta Gerrona1. Dále vytvořil scénu k inscenaci Prodaná nevěsta nebo barokní lidové hry Ester, což byl příběh o pronásledování židů a jejich záchraně.

Největším úspěchem terezínské činohry bylo uvedení Gogolovy Ženitby v režii Gustava Schorsche2 a Zelenkově výpravě v listopadu 1943. K úspěchu představení přispěla významně Zelenkova výprava vyrobená z chatrných materiálů, pytloviny a papíru s rozházenou postelí a policemi špinavého nádobí, která měla více stupňovat pocit hnusu z postav a jejích charakterů. Inscenace se dočkala asi 50 repríz.

V 1 pol. roku 1944 bylo období příprav na tzv. „okrášlovací akci”, představení inscenované pro návštěvu komise Mezinárodního červeného kříže, která měla oklamat světovou veřejnost a zastřít skutečnost nacistických zločinů nejen v Terezíně. Také Zelenka jako i jiní umělci byl zatažen do této inscenace, jejíž jediným výsledkem bylo dočasné uvolnění života v ghettu.

Po inscenaci této premiéry bylo představení zachyceno ještě ve filmu „ Der Führer schenkt den Juden die Stadt”, který měl vyvrátit smýšlení o nacistických koncentračních táborech.

V září a říjnu téhož roku následovaly transporty do Osvětimi. 19 října 1944 odešel společně se svou ženou a 8letým synem Martinem z Terezína i František Zelenka …

ALL RIGHTS RESERVED !