ALL RIGHTS RESERVED !
 

· OSOBNOSTI ·

Jarmile Horákové – ke 100. výročí narození

Zpracovala: Andrea Jochmanová

Jarmila Horáková (7. března 1904 – 20. ledna 1928), pocházela z vyšších společenských vrstev (její otec byl bohatý podnikatel, kterému patřilo mj. i letovisko v italském Gradu. Mimo byt v centru Prahy vlastnili Horákovi i venkovské rodinné sídlo v Řevni­cích u Prahy. Rodina jí díky své finanční stabilitě mohla poskytnout náležité vzdělání a patřičnou výchovu (počítaje v to i dobu, strávenou ve Veltruském klášteře).

Pravidelné setkávání s divadlem začíná pro Horákovou na letní ochotnické scéně v Řevnicích. Zdejší sdružení ochotníků, složené z místní mládeže i bohatých letních hostů, organizuje paní Weissová-Kavalárová s panem Čekanem. Na prázdninová představení se sem přijíždějí podívat i tak významné osobnosti divadelního života jako byl Jaroslav Kvapil, Václav Tille a Ignát Herrmann. Tato ochotnická scéna se stala odrazovým můstkem pro další umělecký růst mnoha později známých osobností. 1

V průběhu let 1917–1923 vystupuje Jarmila Horáková s kolektivem stejně mladých nadšenců na jevišti řevnického divadla v několika hrách s převážně pohádkovou tematikou, ale i kusech, patřících ke klasickému repertoáru. Budoucí herečka touží po rolích mladých dívek, po princeznách a vílách, nebo alespoň dámách z vyšší společnosti, místo toho hraje vodníky, krále a hajné. Kupodivu mají tyto komické figury větší ohlas, než výkony jejich kolegů. Jako patnáctiletá získává roli Runy v Zeyerově hře Radúz a Mahulena – na základě zajímavého a propracovaného výkonu jí paní Weissová doporučuje budoucnost v podobě herecké dráhy. Příští rok je to Hermie ze Snu noci svatojánské , která je ovšem záhy zapomenuta pod výkonem Korduly ze Strakonického dudáka . Referát Ignáta Herrmanna na toto představení sice přímo nejmenuje, převážnou část však věnuje právě analýze této postavy.

Zvolna se vyhraňující výraz ovlivňuje i častá návštěva Národního divadla, nejvíce však podléhá vlivu herečky Anny Sedláčkové, jedné z představitelek salónního hereckého projevu, která v tu dobu určuje vzor chování mladých žen a dívek svým kultivovaným vystupováním a smělostí s níž demonstruje sama sebe (i své role) na pozici samostatné emancipované ženy. Horáková se zhlédla v tvorbě Sedláčkové, která po dlouhou dobu naplňovala její představy o ideálním herectví i ideálním ženství.

V říjnu 1921 odjíždí na půlroční pobyt do prominentního mezinárodním penzionu St.Georges v Neuvilly u Paříže, tedy do světového centra kultury, umění, odívání a zábavy, které silně ovlivní její životní postoj.

Po návratu ještě několikrát vystoupí na řevnickém jevišti, svou aktivitu zde ukončí brzy po přijetí na dramatické oddělení pražské konzervatoře v červnu 1922. Jarmila Horáková se dostává do třídy prof. Jaroslava Hurta, do r. 1925 člena Národního divadla a čelního představitele realistické školy, který zde přednášel mimiku a deklamaci, a Marie Laudové-Hořicové, heroiny, jež svým konzervativním postojem znemožňovala nástup moderních hereckých postupů. Zpočátku se Horáková cele podřizuje všem požadavkům svých pedagogů, záhy ovšem, stejně jako ostatní, shledává setrvačnost výuky zcela neprospěšnou pro svůj další herecký a umělecký růst. Tady také začíná její práce na poli české divadelní avantgardy.

Už v březnu 1924 vystoupí v Legii malých jako Arina v Gogolově Ženitbě , krátce před tím s úspěchem předvedla na konzervatoři své zpracování Wildovy Salome . Role postupně přibývají, k těm významnějším lze přiřadit Isabellu v Jarešem režírovaném představení Lásky hry osudné bratří Čapků a Lidku ze Šrámkova Června , vytvořenou za vedení J.Schettiny. Obě postavy jsou jí generačně blízké, i přesto se nespokojila jen s povrchním ztvárněním, už tady dokázala dobře rozlišit oba charaktery.

Na sklonku roku 1924 jí nabízí roli Kolombiny v Jevrejnovově Veselé smrti Jiří Frejka , ten svým osobitým způsobem ovlivnil hereckou tvorbu Jarmily Horákové. Právě pod jeho vedením se Horáková systematicky seznamovala s moderními divadelními postupy a jako jedna z mála dokázala naplnit představy o práci avantgardního herce. Do konce sezóny 1925/1926 hrála Horáková v pěti inscenacích, režírovaných Frejkou: po Kolombině z Veselé smrti následovala v březnu 1925 Slečna Five o’clock ze hry I.Golla Pojištění proti sebevraždě , v květnu téhož roku vystoupí jako Claudina v Molierově komedii Jiří Dandin , příznačně přejmenované na Cirkus Dandin . V lednu 1926 se objeví v roli aténské ženy Mikky v Aristofanových Ženách o Thesmoforiích , uvedených pod názvem Když ženy něco slaví. Poslední rolí vytvořenou za Frejkova režijního vedení byla Prodavačka ryb z Nezvalovy poetistické Depeše na kolečkách .

Horáková však v tomto období nepracuje jen s Frejkou, v rámci představení konzervatorních i těch, které byly uvedeny mimo konzervatoř, vystupuje především v inscenacích J. Schettiny, M.Svobody a H.Theina, který ji na začátku roku 1926 nabídl roli Celimeny z Molierova Misantropa . V roli Zerbinetty z jiné Molierovy hry, Šibalství Scapinova , se v režii O.Rádla také poprvé objevuje na scéně dnešního Vinohradského divadla, kde si poté zahrála ještě v několika menších rolích.

Už v polovině roku 1925 odjela Horáková do Laxenburgu, kde v světově proslulé škole E mile Jacques-Dalcroze , zakladatele rytmické taneční gymnastiky, jejíž základ je postaven na spojení pohybových schopností s rytmickým a hudebním cítěním, absolvovala systematický seminář, aby ještě důkladněji zdokonalila techniku svého pohybového projevu. Na základě této zkušenosti se sama pokusila o vlastní režii a výpravu, když v listopadu 1925 uvedla Růžkové Čtyři hudební scény pro mládež a v lednu příštího roku i Averčenkova Sebevraha. 2

S blížícím se koncem studií na konzervatoři dostává také více nabídek z Národního divadla: v březnu 1926 je pověřena úkolem během jediného dne nastudovat roli Stázy do premiérovaného Šrámkova Léta za onemocnělou Liběnu Odstrčilovou. Náročný požadavek úspěšně zvládla, a tak je obsazena do role Hero v Hilarově režii Shakespearovy hry Blažena a Beneš . Po absolvování konzervatoře přesvědčivým ztvárněním Hebbelovy Judity ze stejnojmenné hry a Routičky z Hauptmannova Potopeného zvonu , byla od sezóny 1926/27 jmenována sólistkou činohry Národního divadla.

S avantgardou však spolupracovat nepřestala. Za její poslední roli, vytvořenou na avantgardních scénách, je často označována její kreace Prodavačky ryb z Depeše na kolečkách Vítězslava Nezvala. Ale Horáková vystoupila, nepočítáme-li účast na příležitostně pořádaných recitačních večerech poesie, v březnu 1927 v Umělecké besedě v roli Lidky ze Šrámkova Června , tentokrát v režii Vladimíra Gamzy.

Režiséři Národního divadla obsazovali Horákovu převážně do rolí naivek v repertoáru rozdílné kvality. Karel Dostal, v jehož inscenacích hrála nejčastěji, začal hledat pro mladou herečku náročnější úkol, hodný jejích kvalit, a tak jí svěřil na konci její první profesionální sezóny nejprve kalhotkovou roli kralevice Václava z Hilbertova historického dramatu Falkenštejn . Po velkém ohlasu na její vystoupení, který po premiéře hry v květnu 1927 následoval, ji Dostal obsadil v připravované inscenaci Ibsenova Stavitele Solnesse do postavy Hildy Wangelové. Hra měla premiéru v říjnu 1927 a Horáková předčila všechna očekávání. Na základě jejího přesvědčivého výkonu jí nabídl K.H.Hilar ve své režii Goethova Fausta roli Markétky.

Jarmila Horáková však po dlouhé těžké nemoci na samém počátku svého uměleckého vzestupu v lednu 1928 umírá. S jejím odchodem jakoby se postupně uzavírala i první etapa existence české divadelní avantgardy.

Tvář Jarmily Horákové však zůstala dalším generacím zachována na množství fotografií i na filmovém pásu: v roce 1926 se objevila v Antonově filmovém přepisu Mrštíkovy Pohádky máje v roli Helenčiny sestry Gusty, která je poslána na převýchovu do Vídně, kde ovšem klesne až na dno společnosti. V roce 1927 vytváří postavu sirotka Floryšky v Kubáskově filmu Paní Katynka z Vaječného trhu , natočeném podle předlohy tehdy velmi populární spisovatelky Popelky Biliánové. Premiéry tohoto filmu se nedočkala, ta proběhla až v prosinci roku 1929.

Poznámky :

ALL RIGHTS RESERVED !