ALL RIGHTS RESERVED !
 

· OSOBNOSTI ·

Josef Zamazal (Jiří Mahen, 1882-1939)
Moderní drama snadno a rychle - Příručka pro básníky a diletanty, 1921

Zpracovala: Julie Válková

Tenká knížka, či spíše sešit, je napsaný formou jako kdyby přednášky, celkově působí jako záležitost braná trochu s nadhledem, ale seriozně braným obsahem. Úvodní kapitola si trochu stěžuje na přístup kritiky k autorům moderního dramatu, kteří tuto činnost berou jako samozřejmost: Dramatik dostane nápad, rozmyslí se, sedne, píše a píše a hra je hotová. Stejně jako zedník přijde a postaví dům. Nejen zedníkova práce ale není bezděčné řemeslo, i dramatik musí mít nějaká naučená pravidla, návod, jak takové dramatické dílo vytvořit, sestavit.

Kniha je rozdělena na sedm částí:

1. Jak má vidět dramatik svou věc, kterou dramatizuje?

Dramatik musí mít jasno v duši, aby mohl rozluštit vše po svém, klidnou a aktivní duši, jasnou i ve vášni. Nestačí mu být jen pozorovatelem života, musí vidět spravedlivě a hluboko. V souboji idejí má vidět jako rozhodčí, tj. objektivně. Náhoda v dramatu může být jedině součástí nějakého výstupu nebo filosofickou dohrou. Dramatik má vidět podstatu, substanci svého dramatu:

a) nahou
b) bohatou – vyzkoušet a prožít všechny možnosti a pak se rozhodnout pro jednu
c) souvislou – pracuje se souborem otázek jedné velké otázky, které podřizuje vše.

2. Co by se tak doporučovalo pěkného pro stavbu dramatu?

Dramatik nemá „strkat nos do všeho”, ale rozhodnout se a zamyslet pouze nad jedním problémem.

3) Jak dramatizuje moderní dramatik na scéně?

Za nejdůležitější je považována síla pravdy, jako prostředek pro vytváření živých lidí, živého slova, „ohnivého ovzduší”. Analýza má být vytrvalá, bez švindlů a pozlátek. Dramatik má analyzovat každou situaci obšírně, tj. nepodtrhovat pro ani proti, neplést pojmy a neobohacovat text zbytečnou filosofií. Autor by se měl stát jedním s diváků.

Naznačovat divákovy změny v duši a vývoj citu gestem, přecházením po scéně, podtrháváním slov či různými symboly je zbytečné. Vnitřní obrat lze naznačit jen vnitřně. Pro autora to znamená vtělit psychologické pozorování do živé bytosti.

4) Sloh?

Dramatický sloh má mít literární kvality. Dramatik se má pocvičit v poezii a próze, novelách, bajkách, anekdotách, esejích, apod. V současné době (1921) není vytříbeného slohu, umění ovládat nuance se považuje někdy dokonce za literární snobismus. Nejkrásnější nuance vytváří pak ona síla pravdy – nejjímavější stínování řeči provádějí jen nejotevřenější myšlenky, ne formální tvorba.

Podmínkou moderního dramatu je pravá řeč bez přemíry citu. Mnoho citu je na škodu, protože mate čin a ničí obraty k pravdivosti.

Slavnostní nálada se neudělá ze scény a jevištních ozdob, ale jedině z lidské řeči.

Sloh moderní hry by měl sám vytvářet moderní historii. Dnešní sloh je lyrika a epika zároveň, plná chtěných senzací, vynucených poetických nadšení, filosofické ležérnosti – „páni autoři jako by to naschvál hledali a jako by si libovali, že to našli”.

5) Dialog a jeho skutečná divadelní příchuť

Tato kapitola je spíš doplněk kapitoly o slohu. Správný a jasný výraz v řeči podporuje jednoduchý a vážný vzruch v dialogu. Pod dialogem musí být vždy cítit myšlenka, má mít smysl pro rozhodnou akci.

V této kapitole se také volá po umělecké škole, která by vychovávala dramatiky, stejně jako chybí například učebnice jevištní řeči.

6) Má být dramatik také trošičku filosofem?

Moderní drama by se mělo zabývat pravdivým intimním životem, a k této intimnosti se nedostane nikdo, kdo nemá smysl pro životní moudrost. Tato pravda se ale nedá řešit sympatiemi nebo odmítáním některých charakterů. Schopnost takové filosofie se zde nazývá „čestností”. Autor a moderní drama se má zabývat současností s tím, že s ní a jejími lidmi žije, věří jí a bojuje s ní. Dramatik má analyzovat a bouřit se, ale negeneralizovat.

7) Co je to tak asi moderní hra vůbec?

Každá hra je historií lidského srdce, které pár okamžiků žije a pak zaniká.

„…myslete si, že jste mé poznámky vůbec neslyšeli, a že teď budete hledět přijít na vše sami - musím ven pohovořit si s holými větvemi stromů a s chladnými hvězdami nad titěrnými zrcadly měst.”

Vzhledem k tomu, jak je „příručka” tenká, nezdá se, že by měla skutečně sloužit jako vážné pojednání o moderním dramatu. Působí spíš jako autorovo chvilkové zamyšlení se, spojené s malou mírou vtipu. A mít toto již přes osmdesát let staré zamyšlení jinou formu, uvěřila bych vzhledem k obsahu, že ho psal někdo včera.

ALL RIGHTS RESERVED !