ALL RIGHTS RESERVED !
 

· SOUBORY ·

Rub a líc

Zpracovala: Jana Smolková

Cílem mého referátu je porovnání divadelní hry Rub a líc s její filmovou verzí, která byla uvedena pod názvem Svět patří nám.

Optimistická komedie o prologu a devatenácti obrazech Rub a líc měla premiéru 18. 12. 1936 v  Osvobozeném divadle v Praze. Režisérem inscenace byl Jindřich Honzl, autorem výpravy František Zelenka, Jiří Voskovec a Jan Werich, hudbu složil Jaroslav Ježek. Baletní kreace vytvořil Saša Machov.

Rub a líc tohoto století, rub a líc fašismu: jeho mystická hysterie krutě velkolepých frází a jeho chladně vypočítané metody bezohledného gangsterství, jeho sociální nátěr a kapitalistická podstata. Líc a rub boje o pokrok. Takový je asi smysl titulu této hry. Kolem této náplně jsme vystavěli příběh, z něhož není celkem nic vymyšleno. Všechny jeho epizody najdete každého jitra ve skutečnosti, prolistujete-li kterékoliv noviny. Titul Rub a líc jsme se konečně snažili uplatnit i v tónu textu: rozlišili jsme úmyslně dvě rovnoběžná pásma. Na jedné straně dramatický, jakoby filmový příběh a naproti tomu komickou epizodu fantazie divadelnější, jež nejprve probíhá na okraji celé historie, aby teprve později se s ní propletla.

Hra má mnoho postav, jedná se o lidi z nižších sociálních vrstev – dělníky a dělnice, tulačky, nezaměstnané. Dále se setkáváme například s Ředitelem Hartem či Profesorem Alexem. Celým příběhem navíc prostupují dvě komické postavy – Krev a Mlíko (Voskovec a Werich). Komedie je rozdělena do dvou dílů, první se odehrává v letech 1934-36, druhý pak v roce 1937 v průmyslovém velkoměstě.

Děj hry Rub a líc a filmu Svět patří nám je zcela totožný. Ve snímku je zachována hlavní dějová linie i hlavní postavy. Tedy: chytrák Dexler slibuje Josefu Klokanovi, muži, který ztratil po úrazu paměť, že z něj udělá vůdce lidu. Toho právě teď totiž svět velmi potřebuje. Klokan ale odmítá. Za čas se potkává opět s Dexlerem. Klokan je velmi chudý, Dexlerovi se daří naopak velice dobře. Již našel svého vůdce lidu – Kazimíra Konráda. Dexler přislíbí jménem Konráda dělníkům práci a jídlo, všichni poté následují nového vůdce. Jen Klokan pro něj odmítá pracovat. Mladý muž naopak brojí proti vůdci a jeho stoupencům. Dokonce se mu vrátí paměť. Klokan si uvědomuje, že jeho matkou je majitelka továrny Noel, vůdcova obdivovatelka. Snaží se ženu přimět, aby se postavila na stranu vzbouřených dělníků, ta to ale odmítá. Konrád ovládá veškerý průmysl ve městě, patří mu závody Noel. Dělníci, zaměstnaní v továrně se bouří proti vůdci. Vše dojde tak daleko, že je zastřelena jedna z dělnic. Hra nakonec šťastně skončí, vzbouřeným dělníkům se podaří objevit tajné skladiště zbraní Kazimíra Konráda. Získají tak jasný důkaz proti vůdci. V závěru hry poté vychází prostý lid bojovat za demokracii a postavit se na odpor Konrádovi, který právě přijíždí do města.

Celou komedii prostupují dvě komické postavy – Krev a Mlíko (Voskovec a Werich). Oba muži vystupují jako prosťáčci, po celou dobu hry se nepostaví ani na stranu vůdce ani na stranu Klokana. Krevovi a Mlíkovi jde jen o to, aby se dobře najedli a spokojeně a v klidu se vyspali. Poprvé se potkávají v úvodu hry, kdy do sebe narazí jejich automobily. Oba jsou oblečeni do velmi luxusních šatů. Podruhé se ovšem setkají ve zcela jiné životní situaci – jsou chudí. Přátelsky se podělí o zbytek peněz. Nechávají se zaměstnat – jeden píše hesla pro Konráda, druhý pro Klokana. Nakonec jsou ale za své činy napadeni opačnými stranami. Díky Krevovi a Mlíkovi celá hra šťastně končí. Mužům se totiž podaří zcela náhodou objevit tajné skladiště zbraní Kazimíra Konráda. Nejprve se ovšem domnívají, že ruční granáty jsou konzervy s kroupami.

Film režiséra Martina Friče vznikl v roce 1937. Úvodní titulek snímku informuje diváky o tom, že dílo má představovat boj proti fašismu, film je historickým svědectvím boje československých filmařů za demokracii. Film byl potlačen, po válce se našla jedna neúplná kopie, snímek je proto několikrát přerušen. Někteří umělci, účinkující v divadelní hře, byli rovněž k vidění ve filmové podobě komedie. Jedná se například o Václava Šmerala coby Josefa Klokana nebo Bohuše Záhorského jako Dexlera. Markétka, děvče se sametovým hlasem je ve hře Rub a líc ztvárněna J. Švabíkovou, zatímco ve filmu Svět patří nám se téže role ujala Adina Mandlová.

Ve filmu Martina Friče chybí některé scény, režisér se soustředil především na komickou dvojici Krev a Mlíko, v centru dění stojí hlavně komické scénky, gagy a slovní hříčky, ve kterých se Voskovec s Werichem vyžívají. Tvůrce filmu zcela vynechal některé pasáže divadelní hry. Josef Klokan vůbec neztratil paměť, vystupoval naopak v Dexlerově pantomimě. Ve snímku chybí i příbuzenský vztah mezi ním a paní Noelovou. Frič odlišně pojal například první setkání Kreva a Mlíka. Oba muži pracují jako kameloti, Werichovi se ovšem vůbec nedaří prodat své výtisky deníku. Rovněž tak režisér změnil jména některých postav – z Josefa Klokana se stává Forman, z Kazimíra Konráda Bernard Lion.

Ve filmovém zpracování hry je rovněž potlačen milostný vztah mezi Josefem Klokanem a Markétou, dívkou se sametovým hlasem – hlasatelkou v rozhlase. Rovněž tak v něm chybí fantazijní scény, ve kterých raněný Josef Klokan blouzní o své minulosti. Tyto obrazy jsou v divadelní hře ztvárněny baletem. Na jejich realizaci spolupracoval Saša Machov. Snímek nekončí zcela totožně, jako divadelní hra. Krev a Mlíko bojují ve skladu zbraní proti Dexlerovi, celý sklad vybuchne. V závěru dochází také k vyzývání lidu, aby hájil demokracii. Celá divadelní hra končí sborovým zpěvem písně Svět patří nám. Film naopak minutou ticha za padlé kamarády – Kreva a Mlíko. Ti se ale vynoří z podzemního skladiště zcela zdrávi a také drží minutu ticha za padlé.

ALL RIGHTS RESERVED !