ALL RIGHTS RESERVED !
 

· OSOBNOSTI ·

Stanislav Neumann (1902-1975)

Zpracovala: Heda Viktorie Mikulicová

Divadlo musí vést lid, vychovávat, přesvědčovat, posilovat, vyvolávat touhu po krásnu, povznášet k vyšším cílům a ukazovat výstrahou na minulost, zaostalost, sobectví a prospěchářství…

Stanislav Neumann, zasloužilý umělec, nositel Řádu práce a Řádu republiky, ztělesnil na tři sta divadelních a téměř stovku filmových rolí. Jeho charakteristickou řeč slýchávali také posluchači rozhlasu. Vždy usiloval o to, aby svým uměním obdaroval diváky vtipem, radostným a optimistickým pohledem na život, jarostí ducha a aby vždy vyvolal dobrou pohodu a náladu.

Mladý talentovaný mu, syn Stanislava Kostky Neumanna a Kamily Neumannové (vydavatelka Knih dobrých autorů, v nich objevovala čtenářům současnou světovou literaturu) po maturitě na gymnáziu začínal u slavné Zollnerovy kočovné společnosti, odkud vak po několika týdnech odešel do kladenského divadla. Kladno se stalo Neumannovi konzervatoří, kde se pod přímo otcovským vedením ředitele Strouhala, vytvořily základy jeho budoucí herecké práce. Potom následovala Ostrava, znovu Kladno, venkovské kočovné společnosti, krátce České Budějovice a po nich se poprvé objevuje na scéně Národního divadla jako člen elévského sboru. V něm pracovali jednak posluchači dramatického oddělení konzervatoře, jednak mladí, nadaní herci, kteří statovali, hráli menší role a občas zaskočili i za náhle onemocnělého herce. V té době vznikla řada mladých divadelních spolků a sdružení, jejich cílem bylo objevovat nové cesty v dramatickém umění (z období 20.let jsou známy Longenova revoluční scéna, Socialistická scéna, Umělecké studio Vladimíra Gamzy a další…) .

Patřila k nim také Zkušební scéna, která hrála v sále někdejší Masarykovy síně na Žižkově. Neumann,stále ještě člen sboru elévů, se zde stává nejen hercem, ale i dramaturgem. Hrou Lva Blatného "TŘI" vzbudili mladí divadelní nadšenci, soustředění ve Zkušební scéně, pozornost pražské kritiky i obecenstva. Kritici několika deníků uvítali jejich odvahu a nešetřili chválou nad hereckým výkonem tehdy třiadvacetiletého Neumanna. Shodně prohlásili, e je to herec nadaný, značně dovedný, který se dokáže během představení čtyřikrát proměnit. Jeho Ondřej byl jednou z hlavních postav a podle kritiky rostl od obrazu k obrazu. Nejprve byl mračným nepřítelem, potom číhajícím jízlivcem, aby se změnil v planoucího a něžného milence a v závěru byl rozjímajícím šílencem. Úspěch v roli Ondřeje nezůstal bez odezvy.

Jiří Frejka svěřil Neumannovi v připravované Moliérově komedii "JIŘÍ DANDIN" postavu sluhy Lubina. Premiéra byla v květnu 1925. Hudbu skládal Iša Krejčí a výpravu navrhl architekt Antonín Heythum, známý z mnoha výprav v Národním divadle. V úloze komorné Klaudiny se představila mladá, nadaní herečka Jarmila Horáková. Hra v Praze vzbudila zájem opravdu nevšední. Mnozí členové Zkušební scény se za necelý rok objevili v prvním Osvobozeném divadle Jiřího Frejky v Divadle na Slupi. Zkušební scéna vytvořila i další inscenace Molierových komedií, jimi poutala pozornost veřejnosti i nadále.

Avšak nemohla platit pravidelné měsíční gáže. Proto vede další Neumannova cesta na Vinohrady k Jaroslavu Kvapilovi, který vyhovuje jeho žádosti o přidělení role. V nevelké roli zvěda v Shakespearově Macbethu si zahrál po boku vynikajících umělců té doby Hugo Haase, Václava Vydry a dalších. Byl to jen odskok od práce ve Zkušební scéně, stejně jako hostování v roli učitele Kudrličky ve Stroupežnického Našich furiantech ve smíchovském Švandově divadle,kde spolu s ním vystupoval i někdejší spolužák ze žižkovské reálky Jaroslav Marvan. Následuje celá řada rolí v ji zmíněném Osvobozeném divadle. Tam však roku 1926 svou práci končí a stává se členem Divadla Vlasty Buriana v Adrii na Václavském náměstí. Na Hilarovo vyzvání hraje pohostinsky i v Národním divadle. První rolí je Konrád v Shakespearově komedii Blažena a Bene (Mnoho povyku pro nic), následuje role v Molierově komedii či v Konrádově Komedii v kostce. V hodnoceních se objevují slova: křehký a pevný, naivní i dospělý zároveň.

Poslední hostující rolí před angažováním v Národním divadle je Bobby Williams v Lonsdalově Jarním úklidu. Kritika píše, že Neumann přináší do této figury svůj nový tón, živost a nehledanost, takže vyhrává svou partii úplně. Vlasta Burian sice zpočátku benevolentně povoloval svému členu pohostinské hry v Národním divadle. Jenže ten byl v Národním víc ne v Adrii. A tak dal Neumannovi na výběr. Neumann počkal na rozhodnutí Hilara. Ten souhlasil s jeho stálým angažmá, a tak dal Neumann 15. února u Vlasty Buriana výpověď a 1.března 1927 se stává členem souboru činohry Národního divadla.

Po šesti letech tak končí jeho putování od divadla k divadlu. Zdálo se, že bude mít konečně možnost plně uplatnit herecké nadání. Bohužel se tak nestalo. Brzy hrál několik roliček Bylo to asi sedm bezvýznamných postaviček, osmá byla záskok za Františka Rollanda ve hře bratří Čapků Adam Stvořitel. V druhé sezóně ztvárnil kolem pětadvaceti různých postav, ale v žádné nemohlo naplno zaznít umění jejich představitele.

Po zřízení Studia činohry Národního divadla nalezneme Neumannovo jméno u her, uvedených na prvním večeru 15. května 1930. hostující režisér Jiří Frejka jím obsazuje postavu Brighelly ve svěží komedii bratří Čapků LÁSKY HRA OSUDNÁ a Bedroně v Klicperově VESELOHŘE NA MOSTĚ. Zejména první role přinesla Neumannovi zasloužený úspěch , který se projevuje také u kritiky. Jindřich Vodák píše, že Neumann vine s mimořádnou hbitou obratností svého Brighellu v jeho smělém a tajně výsměšném taškářství, v jeho lišáckém, tančivém pocitu panské vlády.

Příchod Jiřího Frejky do Národního divadla značně posílil postavení Stanislava Neumanna, který hraje v řadě jeho reií, například jako pardál Baghýra v dramatizaci Kiplingova MAUGLÍHO či kurátor chudinských ústavů Zemljanik v inscenaci Gogolova REVIZORA Z dalších můžeme jmenovat roli Ambrose ve Vančurově JEZERU UKEREVE, v režii Jindřicha Honzla Parazita ve hře bratří Čapků ZE IVOTA HMYZU, Šaška z KRÁLE LEARA, Čugunova z ostrovského hry VLCI A OVCE a řadu dalších postav, které jsou dokladem o tvůrčích schopnostech nejen pro role komické, tragikomické, ale i zcela vážné-tragické.

Zdálo by se, že všechny předcházející role byly jakoby hereckými etudami pro jednu z největších postav Stanislava Neumanna na jevišti Národního divadla pro vytvoření Kalafuny v Tylově Strakonickém dudáku, který v režii Jiřího Frejky, výpravě Jiřího Trnky a s hudbou Václava Trojana patří nesporně k nejlepším inscenacím této hry nejen v Národním divadle, ale v českém divadle snad vůbec. Hru o lidském štěstí a lásce, o malichernosti touhy po slávě a zlatě, o marném úsilí zlých mocností uchvátit, zmocnit se lidské duše nastudovali v nejtěžší době našeho národa, v roce 1943, a tak v celé šíři působila symbolicky. Tady se Neumann ukázal jako herec-básník, jako zdroj tepla, laskavosti a lidskosti. Výraznými, ale ne patetickými gesty vyvolával dojetí.

K přínosům Stanislava Neumanna do galerie postav české dramatické tvorby patří také krejčí Fiala ze Stroupežnického Našich furiantů, jejich uvedení v květnu roku 1938 se v režii Aleše Podhorského setkalo se srdečným přijetím u obecenstva i kritiky. Česká klasika měla v Neumannovi vůbec velmi dobrého interpreta. V prosinci r.1942 se objevuje k 150.výročí narození Václava Klimenta Klicpery na karlínské scéně veselohra Zlý jelen, v ní dal režisér Jiří Frejka opět příležitost Neumannově herectví. Neumann hraje i v novém nastudování Lucerny, zvoleném k zahájení činnosti činohry Národního divadla v roce 1945.

Neumann má kromě postav z her české dramatiky na kontě také figury z komedií a tragédií ruských, např. role Perčichina v Gorkého Měšťácích či sluhy Štěpána v Gogolově Ženitbě. Zaujímá také místo v hrách velkého mistra francouzské komedie Moliéra. V roli Harpagona pranýřoval, odhaloval a zesměšňoval lidskou zlobu, pokrytectví, chamtivost i bezohlednost lidských sobců. Jeho herectví tu dostoupilo vrcholu poznání, prožitku i spodobnění. Herecké příležitosti získal i v hrách Shakespearových dvě epizodní úlohy Peta a Hrbáčka v JINDŘICHU IV., Baltazar v KUPCI BENÁTSKÉM, truhlář Švihlík ve SNU NOCI SVATOJÁNSKÉ, v JULIU CAESAROVI Cimber, stařík Adam v JAK SE VÁM LÍBÍ. Výraznou Shakespearovu postavu vytvořil v roce 1941 ve Frejkově inscenaci ZIMNÍ POHÁDKY. Významnou rolí byl Ondřej Třasořitka ve VEČERU TŘÍKRÁLOVÉM. Stanislav Neumann zaujímal diváky živostí své charakteristiky a přiblížil se jejich srdcím nejen jako umělec, ale i jako člověk.

ALL RIGHTS RESERVED !