ALL RIGHTS RESERVED !
 

· OSOBNOSTI ·

Jindřich Štyrský a Toyen

Zpracovala: Ivana Zemanová

Jindřich Štyrský - Život

Jindřich Štyrský se narodil 11.8.1899 v Dolní Čermné. Otec Jindřich Štyrský byl učitelem na obecné škole v Dolní Čermné, Dolní Dobrouči a Petrovicích. Matka byla Marie Marková – Křivohlávková. V době jeho narození bylo otci 39 a matce 41 let, není tedy nic zvláštního, že narození syna pro ně znamenalo velmi radostnou událost. Žila s nimi tehdy dcera Marie Křivohlávkové z prvního manželství. Jmenovala se taktéž Marie Křivohlávková a svého nevlastního bratra měla údajně velmi ráda. Rodina žila v poměrně bohatých poměrech, neboť matka přinesla velké jmění a nemovitosti, které z velké části pronajímali sousedům. Přesto nebylo manželství rodičů příliš šťastné. Oba měli rozdílné povahy. Otec byl pokrokový učitel, přesto si zachovával svou vážnost a v majetkových záležitostech byl velmi vypočítavý. Matka byla naopak venkovská hospodyně, velmi zbožná. S oblibou konala nábožné poutě i do vzdálených poutních míst a v místním kostele nechala zbudovat nový oltář. V rodině pomáhala ještě jako služka jejich příbuzná Marie Hejkrlíková.

Jindřich měl spokojené dětství. Zacházeli s ním jako s jedináčkem, protože nevlastní sestra Marie byla už podstatně starší a rodina měla hodně finančních prostředků na zajištění jeho potřeb. Navíc ho měli všichni členové domácnosti velmi rádi a vycházel dobře i s kamarády. 31.5.1905 jeho život zkalila ztráta v podobě smrti nevlastní sestry Marie. Bylo jí tehdy 21 let a zemřela na vrozenou srdeční vadu, která se v pozdějším věku stala osudnou i Jindřichovi. Zřejmě spolu měli velmi silný vztah, neboť se tyto vzpomínky staly častým námětem Štyrského tvorby.

Jindřichova školní léta začala na měšťanské škole v místě bydliště, čtvrtou třídu vychodil v Hořovicích a na přání svého otce šel později studovat Učitelský ústav v Hradci Králové. Maturoval v roce 1917. Ve stejném roce narukoval. Sloužil na čáslavské a nymburské posádce do 8. listopadu 1918. Hned následující dva školní roky strávil jako učitel na škole ve svém rodišti. Již tehdy se zajímal o výtvarné umění a tak se v roce 1920 postavil otci a zapsal se na Akademii výtvarných umění v Praze.U J. Obrovského a později R. Krattnera absolvoval všeobecnou a později speciální výtvarnou školu. Štyrského umělecké dráha započala již v roce 1921, kdy vyšla novela Petra Jilemnického se čtyřmi Jindřichovými ilustracemi a v létě se zúčastnil své první výstavy žáků Akademie výtvarných umění. V roce 1922 chtěl podniknout cestu do Polynésie. Měl však zdravotní potíže. Vrátil se proto do Čech, ale v létě se vydal na ostrov Korčula, kde začalo jeho přátelství s Marií Čermínovou, která později začala používat pseudonym Toyen. Toto setkání ho ovlivnilo na celý zbytek života. Společně se stali hlavními představiteli české meziválečné výtvarné avantgardy. V roce 1923 byli společně přijati do výtvarné sekce sdružení Devětsil. Jejich umělecká tvorba byla velmi rozsáhlá. V letech 1925 – 1928 spolu žili v Paříži, kde se spřátelili s představiteli francouzské avantgardy. Dokonce zde založili svůj vlastní umělecký směr, který nazvali artificielismus1. Po návratu se stal na jednu sezónu ředitelem výpravy Osvobozeného divadla. 22. prosince 1932 byli Štyrský a Toyen přijati do SVU Mánes na základě účasti na výstavě Poesie 1952. Jejich umělecká tvorba získala další rozměr 21.3.1934, kdy se stali zakládajícími členy Skupiny surrealistů v ČSR.

Štyrského tvorba byla ukončena 21.3.1942. Zemřel v Praze po delší nemoci, pravděpodobně na stejnou srdeční chorobu jako jeho nevlastní sestra. Své umělecké dílo odkázal Toyen, která ho v roce 1947 odvezla do Paříže. V letech 1942 – 1944 nechala Štyrskému na Olšanském hřbitově v Praze zbudovat hrob.

Štyrského tvorba

Tvorba Jindřicha Štyrského je velmi mnohostranná a barvitá. Zabýval se malbou, kresbou, fotografoval, navrhoval plakáty, scénografické návrhy, vytvářel nejrůznější koláže a fotomontáže, vydával časopisy, psal nejrůznější eseje a články o umění a mohlo by se jistě ještě pokračovat. Historik umění Karel Srp v roce 1997 napsal: „Štyrského dílo je tak mnohostranné, že se zdá být jako celek neuchopitelné: vnímáme vždy jen jednu část, při natočení se zjevuje jiná, a náhle ty, o nichž se domníváme, že je známe, se ukáží v nových, pozměněných souvislostech. V jedné fasetě se zrcadlí další, a jakmile jsme přesvědčeni, že již vidíme dovnitř krystalu, znejistíme: mohlo jít pouze o odlesk jedné strany.” 2

Z uměleckých směrů se Štyrský od počátků v kubismu přiklonil k surrealismu a založil s Toyen vlastní směr artificielismus. Jeho zastupiteli byli jen oni dva. V malířské tvorbě byl velmi plodný. Jak bylo zmíněno již výše, poprvé vystavoval ještě za studií na výstavě žáků Akademie. V roce 1923 se s Toyen zúčastnili výstavy Bazar moderního umění. Tam šokovali veřejnost i vystavením kuličkových ložisek nebo zarámovaného zrcadla s nápisem: „Váš portrét, diváci!”. Jako umění totiž vnímali téměř všechno. Hned po příjezdu do Paříže se zúčastnili kolektivní výstavy L´Art d´aujourd´hui, kde české umělce zastupoval už jen Šíma. V roce 1926 již mají vlastní ateliér a později galerii kde prezentují svůj artificielismus. Další výstavy následovaly v Paříži i po návratu do Čech. Příklon k surrealismu pro něj znamenal možnost svobodně vyjadřovat své myšlenky. V tvorbě se vrací k erotickým motivům, snovým motivům a smrti. Dalšími motivy byly zážitky z dětství a vzpomínky na vztah ke své nevlastní sestře.

Literární tvorba je také rozmanitá. Psal různé články, z nichž první publikoval roku 1923 v prvním čísle Disku. Jednalo se o manifestační článek Obraz. Z významnějších prací lze uvést průvodce Paříží a okolím, který napsal společně s Toyen a V. Nečasem. Významným dílem je jistě také životopis Rimbauda, biografický nástin Život Markýze de Sade či biografie Obyvatel Bastily, která zůstala nedokončená. Kromě toho byl Štyrský také redaktorem nakladatelského listu Literární kurýr Odeonu, tři roky vydával pro omezené množství odběratelů časopis Erotické revue, vydával Edici 69, která byla také určená omezenému okruhu lidí. V této edici vyšlo například Sexuální nocturno V. Nezvala či jeho dílo Emilie přichází ke mně ve snu, které ilustroval deseti erotickými kolážemi. Po ukončení Edice 69 založil roku 1934 Edici surrealismu. V roce 1940 dokončil rukopis své knihy Sny. Bylo to jeho poslední literární dílo. Kromě vlastní tvorby spolupracoval s autory jako je Nezval nebo Teige a podobně. Doplňoval jejich knihy ilustracemi a s Karlem Teige tvořil obrazové básně, které se staly jedním z hlavních přínosů do mezinárodního kontextu.

Jako další, však neméně významná je Štyrského fotografická tvorba a nejrůznější koláže. Ve fotografické tvorbě se zajímal o pouliční výlohy, cirkusové a pouťové prostředí a funerálie. Jako první surrealistický fotograf zaznamenal zříceninu zámku Markýze de Sade La Coste. Nejvýznamnější fotografické cykly jsou Muž s klapkami na očích, Žabí muž a Pařížské odpoledne.

V tvorbě pro divadlo lze zmínit kostýmní návrhy, návrh plakátu i scény pro představení Nová Oresteia Městského divadla na Královských Vinohradech, scénický návrh ke hře Mimo zákon v Osvobozeném divadle, kostýmní návrh hlavní postavy hry Peruánský kat v Osvobozeném divadle či jeden scénický návrh nerealizované hry Balada o ženě vražednici pro Národní divadlo.

Štyrského tvorba je velmi rozsáhlá a významná. Svědčí o tom množství výstav a uznání, kterého se mu dostalo v cizině. Jako jediný surrealistický autor se zabýval celý život svými sny, zajímala ho erotika a přišel s novými postupy, ať se týká artificielismu nebo tvorby koláží.

Toyen

Toyen se narodila jako Marie Čermínová 21.září 1902. O jejím osobním životě a zvláště období než se seznámila se Štyrským se mi toho nepodařilo mnoho zjistit, možná proto, že sama Toyen o své minulosti na rozdíl od Štyrského mlčela. Vím pouze to, že v letech 1919 – 1922 studovala na pražské Uměleckoprůmyslové škole u profesora Emanuela Dítěte. Zážitky z dětství se však později objevují v její tvorbě v podobě návratu k tématům z dětství. Jde o motivy školaček, dívek se švihadlem a nejrůznější rozbité hračky a stavebnice. Působí skličujícím dojmem, můžeme se tedy domnívat, že neměla dětství jednoduché. Svůj život zasvětila umění a přátelům. S rodinou se vůbec nestýkala a neměla žádného potomka. Nikdy se také nevdala.

Pseudonym Toyen používá od roku 1923, tedy od roku, kdy společně s Jindřichem Štyrským vstoupili do výtvarné sekce Devětsilu. Přechod k úplnému odprostění se od občanského jména byl však pozvolný. Nikdo pořádně neví, jak tento pseudonym vlastně vznikl. Existuje několik teorii. Podle jedné z nich vznikl z francouzského slova „citoyen”, což znamená občan. Tuto verzi údajně sama Toyen autorizovala v roce 1966 Otakaru Štorchu – Marienovi.3 Podle jiné je to vlastně zkomolení spojení „to je on”. Tato teorie by odpovídala její stylizaci do mužské polohy. Nikdy o sobě nemluvila jako o ženě a v projevu používala mužský rod. Snažila se získat si uznání a vyrovnat se svým mužským kolegům. Další teorii můžeme vyčíst ze vzpomínkové knihy Jaroslava Seiferta „Všecky krásy světa”. Píše: „ Seděl jsem s Mankou v Národní kavárně a Manka měla před výstavou. A nechtěla za nic vystavovat pod svým jménem. Za chvíli odešla pro nějaký časopis, napsal jsem na ubrousek velkými písmeny TOYEN. Když si jméno přečetla, bez rozmýšlení jej přijala a nosí jej podnes…” 4 Také Teige si přivlastňuje zásluhu na jejím pseudonymu, když píše, že ji takto pokřtili v kavárně.

Od seznámení se s Jindřichem Štyrským v roce 1922 se jejich osudy velmi proplétají. Společně tvořili a pořádali výstavy. Spolu odjeli v letech 1925 – 1928 do Paříže a společně tvořili ve stylu artificielismus. Pro Toyen, do té doby tvořila především ve stylu pozdního kubismu, purismu a několik děl vytvořila ve stylu naivního umění. Tato díla byla především inspirována exotickými a cirkusovými náměty a vyznačují se čistou barevností a jsou stylizována trochu jako dětské kresby. V období artificielismu prošly její obrazy posunem „od složitých konstelací tenkých linií v jemných barevných strukturách až po lapidární prostorové vztahy robustnějších tvarů. Mnohdy odvozených z přírody”.5 Později se také přiklonila k surrealismu a v roce 1934 se se Štyrským stala zakládajícím členem Skupiny surrealistů v Čechách. V roce 1935 navštívil Prahu Eluard a Breton a toto setkání znamenalo pro Toyen začátek dlouhého přátelství. Tvorba z tohoto období se vyznačuje bizardními předměty, v nichž lze rozpoznat přírodní tvary a evokací nekonečnosti prostoru. V období nastupujícího fašismu se v její tvorbě stále více projevují obavy z tohoto dění v podobě nejrůznějších přízraků.

Rozvoj surrealismu přerušila okupace, protože nacisté považovali surrealismus za zvrácené umění a potírali veškeré avantgardní umění. Po konci války se ovšem situace nezměnila. Toyen tušila příchod komunismu a tak v roce 1947 odjela zpět do Paříže. Doprovázel ji mladší židovský básník Jindřich Heisler, kterého za války schovávala. Odmítl se totiž registrovat jako Žid. Žila s ním od smrti Jindřicha Štyrského. Oba se za války angažovali a dále tvořili.Toyen například připravovala protiválečné tisky.

Již ve 20. letech 20. století se začala zajímat o erotická témata. Přispívala do Erotické revue a vytvořila knihu Jedenadvacet, která měla být původně svatebním darem pro Jaroslava Brouka a jeho ženu. V předválečném období znamenala velké vybočení z tehdejších zvyklostí, neboť zcela nepokrytě zobrazovala mužský úd, který zastupoval muže. Žena je na nich vždy zobrazena jako hlavní postava, která si s údem různě pohrává. Přesto tyto kresby nepůsobí vulgárně, ale spíše trochu naivně a křehce. Kromě toho se zajímala i o lesbickou lásku. Přesto asi nechtěla příliš provokovat, protože tyto své kresby podepisovala jen T nebo XX.

I tvorba Toyen byla velmi rozmanitá. Od menších kreseb, přes různá exlibris, knižní obálky, fotokoláže, hlubotiskové ražby do plátna a papíru, které měli sloužit jako knižní vazby, textilní návrhy, scénografické projekty až po velké malby. Tvořila i grafiky – litografie, lepty nebo zinkografie, které byli vždy součástí nějakých bibliografií, souborů nebo knižních ilustrací. Vydala také několik kolekcí pohledů. Perličkou v tvorbě obou umělců je založení módního ateliéru roku 1929 za pomoci Josefa Háši, ve kterém používali ke zdobení oděvů a jiných textilií stříkací metodu.

Nevyhýbala se ani tvorbě pro divadlo. Například v roce 1947 vytvořila scénu pro poválečnou hru Vladislava Vančury „Učitel a žák”.

Po rozpuštění pařížské surrealistické skupiny se Toyen uzavírá do sebe a stýká se pouze s několika přáteli. Zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži. Je pochována na místním hřbitově Batignolles. Její pozůstalost byla vydražena v roce 1982 a 1983.

Pro Toyen bylo malování způsobem jak vyjádřit všechny své pocity a myšlenky. Nikdy se nesnažila přizpůsobit se kritikům ani galeristům. Byla pravděpodobně jedinou ženou tvořící v surrealismu, která ve svém díle nezanechala žádné sebezobrazení.

Použitá literatura a prameny:

Obrazová příloha - Fotografie Toyen a Štyrského

Toyen a Jindřich Štyrský - 1931

Jindřich Štyrský, Vítězslav Nezval a Toyen - 1930

Marie Čermínová – 1919

Toyen a Karel Teige – 1925

Ukázky umělecké tvorby Toyen

Toyen: Na kuchyňském stole, 1929

Toyen: Čtenářka, 1937

 

Toyen: Dívčí sen II, 1932

Toyen: Milenci, 1930

Toyen: Dívka s borovými větvičkami, 1930

Toyen: Poušť, 1939

 

Toyen: Dívčí hlava za pavučinou, 1934

Toyen: Klíčení, 1967

Ukázky umělecké tvorby Jindřicha Štyrského

Jindřich Štyrský: Bezděz

Jindřich Štyrský: Mucholapka, 1937 Jindřich Štyrský: Černý pierot, 1934

Jindřich Štyrský: Kořeny, 1934

Jindřich Štyrský: Z Českého ráje, Trosky, 1941

Poznámky

ALL RIGHTS RESERVED !