ALL RIGHTS RESERVED !
 

· OSOBNOSTI ·

Václav Trégl - herec velkých malých rolí

Zpracoval: Miroslav Ježek

Tento herec, který se narodil 10. prosince 1902 v Bělé pod Bezdězem, se měl původně věnovat úplně jinému řemeslu. Před studiem chemie jej nicméně „zachránili” ochotníci v jeho rodném městečku, z něhož se Václav Trégl v roce 1920 odstěhoval do Prahy, kde začal studovat dramatickou konzervatoř profesorky Laudové-Hořicové. Během studií hrál na mnoha pražských malých scénách – v Žižkovském divadle ve Štítného ulici, Legii mladých v Holešovicích, Malostranském divadélku Jana Škody a Jiřího Frejky a Divadle na Slupi. Po ukončení studií se Trégl vydal na krátké angažmá k Východočeské divadelní společnosti Karla Černého, z něhož se nicméně za necelé dva roky vrátil do Prahy a opět navázal spolupráci s mladou avantgardní scénou, především Uměleckým studiem Vladimíra Gamzy a Moderním studiem Jiřího Frejky.

Zlomovým byl pro Trégla rok 1929, kdy se stal členem Osvobozeného divadla, vedeného Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. S Osvobozeným divadlem Trégl spolupracoval celých šest let a vytvořil řadu vynikajících rolí–otroka Jupitera v Severu proti Jihu, županose Paprikidese v Oslu a stínu, Leporella v Donu Juanovi, poctivého strážníka ve hře Svět za mřížemi, Dona Vasca v Katu a bláznu, místopředsedu senátu v Caesarovi a pařížského purkmistra v Baladě z hadrů.

V druhé polovině třicátých let působil Václav Trégl v divadle Vlasty Buriana, kde byl působivým protikladem samotnému „Králi komiků”. Dále prošel Intimním divadlem Jaromíra Dohnala, po válce potom i Divadlem V+W, Státním divadle v Karlíně a Divadlem ABC.

Spolu s Voskovcem a Werichem se Trégl počátkem třicátých let dostal i k filmu. A právě ve filmu získal velkou popularitu; během více než čtyřiceti let se totiž objevil v téměř stovce snímků. A to i přesto, že drtivá většina Tréglových rolí byly úlohy vpravdě marginální, ve filmech nevalné umělecké kvality. Václav Trégl měl oproti svým prvorepublikovým kolegům (a nebylo jich málo, za zmínku stojí hvězdy jako Lída Baarová, Vlasta Burian, Adina Mandlová či Hana Vítová) jednu velkou výhodu–nebyl bezprostředně po válce téměř nijak perzekuován a byl stále poměrně hojně obsazován do řady snímků. V nich se s Václavem Tréglem můžeme setkávat dodnes, vytvořil bezpočet drobných rolí (sluhů, úředníků, utlačovaných manželů, holičů, školníků, popletených profesorů, sousedů, pánů domácích, strážníků…), ve kterých se Trégl cítil nejlépe. Je poměrně složité najít veselohru z předválečné i poválečné éry, kde Trégl nehrál alespoň malou „roličku”. Objevil se po boku Vlasty Buriana v komediích Nezlobte dědečka, U pokladny stál, Přednosta stanice, Ducháček to zařídí; s Hugo Haasem zase ve veselohrách Poslední muž, Ať žije nebožtík či Jedenácté přikázání a s dvojicí V+W třeba v snímcích Pudr a benzín a Hej rup! V poválečném období se již Václav Trégl na plátně neobjevoval tak často, vytvořil nicméně nemálo pozoruhodných postav–za všechny lze zmínit roli sluhy v historické komedii o císaři a pekaři, nebo epizodní, ale velice dojemnou, roli dědečka ve filmu Marečku, podejte mi pero.

Václav Trégl byl typem herce, který se dokázal uplatnit všude a kterého každý režisér mohl dobře využít, protože uměl se stejným úspěchem ztvárnit roli groteskní i realistickou. Voskovec s Werichem prý dokonce psali Tréglovi role přímo na tělo; role, k nimž se Tréglova komika přesně hodila. Trégl vytvořil velice specifický herecký typ nevzrušených postav; hrál staříky napůl šibalské, napůl senilní, u nichž nikdy nebylo jasné, zda se jedná o chytrou úskočnost nebo nedovtipnost. Tréglova mimika byla poměrně jednoduchá, přesto ale touto jednoduchou mimikou dokázal vyjádřit mnoho. Mnohem více než leckteří jeho kolegové.

Přes všechnu komičnost Tréglových postav (anebo dost možná právě pro ni), jsou nejcennější ty jeho role, ve kterých probleskuje tragika. Příkladem může být epizodní úloha harmonikáře Jozífka ve filmu Václava Wassermana Lidé pod horami. Scény, kdy s lívanečkem v ruce ukazuje mlynáři Brychtovi, jak si má počínat při námluvách, kdy dohazuje krásné Terezce bláznivého Brychtu, kdy hostí v krčmě tuláka Dobropila, a zejména kdy se rozhoduje, má-li ukrást Brychtovy peníze, tato krátká scéna duševního zápasu mezi poctivostí a slabostí chudáka, odkázaného na lidské milosrdenství, patří k nejsilnějším Tréglovým hereckým výkonům. Je proto škoda, že Václav Trégl byl po celý svůj život považován za pouhého „nosiče vody” větším a lepším kolegům; za herce, jehož nejvyšší ambicí mohl být sluha či popletený stařík.

Václav Trégl zemřel 11. února 1979 v Praze.

Literatura

ALL RIGHTS RESERVED !