· OSOBNOSTI ·

Xena Longenová

Zpracovala: Hana Zobačová

*1881 – †1928

Rozená Marková. Dva bratři. Jediná dcera otcem značně protěžovaná. Získala klasické vzdělání ve zpěvu a tanci. Původně chtěla být zpěvačkou, k čemuž směřoval i zájem rodiny, ale měla problémy s udržením hlasu.
V 19 letech odešla z domova s Emilem Arturem Longenem. K rodině se již nevrátila a po smrti své matky se s otcem definitivně rozešla, bratry vídala pouze sporadicky.
Soužití s E. A. Longenem bylo velmi problematické. Často se hádali (nebyli spokojeni profesně či trpěli finanční a materiální nouzí). Vedli bohémský život a jejich existence na prknech nejrůznějších kabaretních scén bez trvalejšího angažmá je oba vyčerpávala.
Společně pobývali také v zahraničí. V prvních deseti letech soužití a posléze i manželství byl E.A.L. několikrát angažován ve Vídni, Xena díky jazykovému handicapu (jako herečka si nemohla dovolit mluvit na jevišti s přízvukem) byla bez zaměstnání.
Po několika hlubších rozepřích s E.A.L. se kolem roku 1925 nechala rozvést, posléze se k E.A.L. opět vrátila a žila s ním nesezdána. V tomto období se též pokusila o sebevraždu (předávkovala se prášky na spaní), byla však zachráněna. V roce 1928 se s E.A.L. opět rozešla, ale se svým novým partnerem si nerozuměla.
Roku 1928 spáchala sebevraždu skokem z okna.

Herecký projev Xeny Longenové byl velmi civilní. Nejčastěji hrála hladové pražské prostitutky, chudé matky, milenky dělníků atd. Herecky těžila především z života, který vedla. Svým postavám rozuměla a vkládala do nich veškerou energii a opravdovost. Snažila se nejen třetí společenskou třídu ztvárňovat co nejpřesněji, ale spíše než vyvolávat soucit chtěla na diváky apelovat, obžalovávala je ze spoluúčasti na znesvěcování člověka jakéhokoliv postavení.
Postavy jí ztvárňované vyznívaly jako krutá obžaloba soudobé buržoazní společnosti.
Chtěla ukazovat život bez vší idealizace, kreslila postavy s neskrývanou naturalistickou věrností.
Dokázala vylíčit „román padlé holky herecky, nakřáple zlomeným hlasem i tělem vpadlým do kartounové sukně, špinavé, jediné, poslední…” (O. Hanuš).
Připomínala Marii Hübnerovou, svojí stylizací byla často označována za její dědičku. Na rozdíl od M. H. ale nekompromisně hodnotila zobrazovanou skutečnost, k životu se neobracela jen chápavě, ale s životní útočností a tvrdostí.
Zobrazovala vnitřní svět prostitutek tak, že se jevil cennější než lidí z tzv. lepší společnosti. Postihovala jejich lidský morální kodex.
Vytvořila tzv. typ dělnické madony z pražské periférie .
Pracovala především na scénách kabaretního a zábavního typu.

Emil Artur Longen

*1885 – †1936

Člen modernistické malířské skupiny Osma.
Umělec salónního aristokratického vzhledu a zálib, hlásící se k anarchismu.
Jeho specialitou byly parodistické monology, groteskní komiku podmalovával tragickým podtónem, rád připravoval stínohry, psal skeče, aktovky, veselohry.
Bystrý kritik buržoazie a aristokracie, sám hrál (ale nijak výrazně a po 1.S.V. se jako herec již v podstatě nevyvíjel.
Hrál především v Červené 7 a Lucerně, např. : Mládenec, který si přišívá knoflík, Pojídání ovoce, Pojídání ústřic, Lékárník v noční službě, Ranní toaleta dámy, Jízda v autobuse atd.
Jeho dílo (neúplný výčet): aktovka V přítmí svatyně (premiéra 1920), Propast (premiéra 1920, divadlo hrůzy), Telefon 777-11 (premiéra 1921, divadlo hrůzy), veselohra C. K. polní maršálek (premiéra 1929 s V.Burianem), s E. E. Kischem a J. Haškem napsal hru Z Karlína do Bratislavy za 365 dní parníkem Lanna 8 přes Hamburk do Rýna a posléze do Dunaje (premiéra 1921), Hloupý Honza v Pincgavské republice (prem. 1921), dramatizace Haškova Švejka pod názvem Dobrý voják Švejk ve světové válce (premiéra 1921 s K.Nollem v hlavní roli), Dezertér z Voltan (prem. 1925), Korunní princ Rudolf , Pozor, ptáček! (obě prem. 1924/25) aj.

Působení X. a E.A.Longenových na kabaretních a divadelních jevištích (chronologicky)

Červená 7, Kabaret Lucerna, kabaret Montmartre (v těchto podnicích střídavě vystupovali do roku 1915 (1916)).

1915 (1916) – 1920 Rokoko : v Bassově adaptaci Molierova Pána z Prasečkova vystupovala X. Longenová společně se S. Rašilovem v hlavních rolích.
1920 – 1922 Revoluční scéna : vlastní podnik E. A. Longena, v Büchnerovu Vojckovi z roku 1920 vystupovala X. Longenová jako Vojckova milenka, V Kischově Nanebevstoupení Tonky Šibenice představovala X. Longenová samu Tonku.
1923 návrat manželů Longenových do Rokoka (hraje se Kischova Tonka Šibenice na onom světě ).
1924 Komedie (podnik v Kabaretu Lucerna).
1925 Sečesteal : X.Longenová zde hraje v Langrově Periférii (v literatuře uváděn již rok 1924) a v Kischově Matce vrahově (= Matka vražednice , zde hraje právě onu matku).
Od roku 1925 oba působí v Burianově divadle v Adrii.

1. ČERVENÁ SEDMA (existence kabaretu 1909 – 22)

1909 – 13 existence na amatérské základně.
1912 zájezdy na Moravu.
1913 zájezd do Vídně.
1914 vlastní profesionální koncese, do kabaretu přichází E.Bass (důležitá postava konferenciéra).
1916 příchod J. Drémana
1916 – 1918 (válečná léta) existence v divadle Rokoko, sezóna 1917 – 1918 : monopolní postavení kabaretu Červená 7 v tomto divadle
3.10.1918 vlastní scéna v hotelu Central (Hybernská ul.), restaurované jeviště, stolové zařízení v hledišti.
1921 – 22 přesídlili do vinárny Obecního domu.
1919 založena pobočná scéna v Brně, téhož roku ztroskotala.

2. KABARET LUCERNA (existence 1910 – 23)

Nejreprezentativnější předválečná kabaretní scéna v Praze.
Převážně česko-německý dvojjazyčný program.
V. Havel + J. Kvapil vlastníky, umělecký šéf a později ředitel (1918 – 23) Karel Hašler, vídeňskou sekci vedl dr. A. Sieně.
Hráli v budově ve Vodičkově ulici (secesní dům), kapacita 360 osob, velké množství zahraničních hostujících herců (např. i z fr. Chat Noir).
V angažmá Xena Longenová, E.A. Longen, A. Dobrovolný, J. Lukařský.
Režisér K.Hašler, J.Bor, F.L.Šmíd, J.Horáček.
Konferenciéři V. Borkovec, E.Bass, po 1.S.V. J.Lukavský.
1919 – F.Futurista zde otevřel Divadlo Miniatur (drobné činoherní útvary, jednoaktovky atd.).
divadlo „jednoho herce” : 1919 – 22 F. Futurista, 1920 – 23 V. Burian (z těchto produkcí posléze vznikala samostatná divadla soustředěná na jednu ústřední hereckou osobnost).

3. MONTMARTRE (existence 1911 – 22, v letech 1915 – 18 nazvaný též Montwaltner)

majitel a zřizovatel J. Walter.
Středisko české a německé pražské bohémy.
Produkce v tančírně Olympie v domě U Tří divých (Řetězová ul. Staré Město), dámská obsluha, noční podnik.
V samostatných blocích (hostující představení) vystupovali: E. Bass, V. Burian, J. Černý, J. Hašek, E. E. Kisch, E. A. Longen, X. Longenová, M. Brod, F. Kafka, F. Werfel, F. Zavřel, V. Nezval aj.

4. ROKOKO (existence 1915 – 35)

1915 – 16 kabaret Rokoko, 1916 – 35 Divadlo Rokoko, 1926 Komorní Divadlo.
interiér rokokově vyzdobený, budova na Václavském náměstí.
1. ředitelem v roce 1915 byl K. Hašler (tehdy člen N.D.)
1916 ředitelství přebral E. Bass (angažoval herce Červené 7 + herecké osobnosti jako F. Futurista, V. Burian, L. Pírková-Theimerová atd.)
MOLIERE: PÁN Z PRASEČKOVA (adaptace E. Bass, S. Rašilo a X. Longenová v hlavních rolích).
1920 odchází manželé Longenovi, E.A.L. zakládá vlastní scénu, po jejím zániku v roce 1922 se na jeden rok oba vracejí do Rokoka společně s E. Fialou, F. Futuristou. Nově do souboru přichází K. Noll, E. Nollová, J. Rovenský atd. Divadlo se dostává pod vedení E. Buriana.
Kmenovými autory jsou E. E. Kisch (Kdo koupí Rothschilda , Vyzvědačská aféra obersta Redla , Tonka Šibenice na onom světě , Senzace Žurnalisty ) a E.A.Longen (Korunní princ Rudolf , Pozor, ptáček! ).
Od roku 1925 je ředitelem K. Hašler (V. Burian odchází do vlastního divadla).

5. REVOLUČNÍ SCÉNA (existence 1920 – 22) vlastní scéna E.A.Longena

1920 – 21 Revoluční scéna, 1921 – 22 Divadélko Adria.
Zahájen provoz 3. září 1920 po zániku kabaretu BUM.
E. A. Longen zde plní roli režiséra, výtvarníka, dramatika.
Herci E. Fiala, F. Futurista, K. Noll, S. Rašilov, J. Rovenský, V. Burian (tito všichni přešli právě z kabaretu BUM), dále potom jádro souboru tvořili manželé Longenovi, E. Nollová, T. Pištěk, J. Sedláček, F. Smolík, V. Wassermann (jako inspicient, dramatik, dramaturg) a další.
Nejprve podnik získal koncesi kabaretu, posléze i statut divadla (dočasně).
Hrají drobné dramatické umění revolučního obsahu, umělecky ambiciózní, radikální antiměšťácká tendence (E.A.L.: Přítmí svatyně 1920, Vachek: Mravní povinnost 1920, Macek: Dáma a vrah 1920, Büchner: Vojcek 1920, Olbracht : Pátý akt , Kisch: Pasáci, pasáci , Nanebevstoupení Tonky Šibenice , dále adaptace a div hry Čechova, Machiavelliho, Moliera atd.
Snaha po útočné grotesce, satirickém šklebu, šokující expresi, sociální, výstřední, excentrické komice a parodii (Raupach: Mlynář a jeho dítě 1920), divadlo hrůzy (E A. Longen: Propast 1920, Telefon 777-11 1920).
E. A. Longen vydal několik manifestů mimojité vyjadřující se i k této scéně a jejímu zaměření: „divadlo pro uvědomělé dělnictvo a revoluční studentstvo”, toto diváctvo se nedostavilo, divadlo se dostalo do existenčních problémů a začíná hrát v duchu nového repertoáru: lidové veselohry (Macháček: Ženichové , Klicpera: Rohovín Čtverrohý ), tradiční formy kabaretu (parodie, kuplety), kombinace náročnějších her s aktovkou nebo pásmem pro komiku (např. V. Burian), popřípadě snaha syntetizovat toto v jedno (E. A. Longen: Hloupá Honza v Pincgavské republice , Don Kichot de la Macha , Longenova dramatizace Haškova Švejka: Dobrý voják Švejk ve světové válce 1921 s K. Nollem – soulad uměleckých ambicí a divácky atraktivního představení).
1921 je divadlo zadluženo a uzavřeno (z bezpečnostních důvodů). Poslední premiérové představení – E.A.L. + E. E. Kisch + J. Hašek : komedie Z Karlína do Bratislavy Parníkem Lanna 8 za 365 dní .
1922 začala přestavba sálu, ale E. A. Longen nebyl schopen vyplatit hercům gáži, ti ho zažalovali a proto mu byla odejmuta koncese.

6. KOMEDIE (existence 1923 – 1927 v Lucerně)

1924 sem vstupuje X. Longenová, H. Hass, M. Grossová atd.
hlavní obsah hraných kusů: erotika, sex, drogy, divadlo hrůzy, okultismus atd.

7. SEČESTEAL (existence 1925, Spojené ensambly Českého studia a E. A. Longena)

skupina herců kolem E. A. Longena založila vl. Společnost díky existenčnímu vákuu po změně vedení v Rokoku (část herců se ocitla bez angažmá).
Založeno v Kolíně, zkratka odráží spojení dvou souborů: „kočovného” Českého studia (původem z Brna, pod vedením V. Gamzi, zde působil např. J. Mahen: Husa na provázku 1925 (kniha drobných film. a div. povídek), zde též hrána Langrova Periférie s X. Longenovou) a skupiny E. A. Longena.
Členy: V. Gamza, X. a E.A.L., E. Hráská, I. Kubásková, J. Bezdíček, V. Ocásek, J. Šára, B. Záhorský, literární poradce J. Klepetář.
Započalo svoji činnost premiérou Bouhélierova soc. dram. Otroci (14. června 1925), dále se hrály např. Kischova Matka vražednice , E.A.L. Dezertér z Voltan , Behrovy Děti , Molnárova Láska od kolotoče , Vikové-Kunětické Přítěž .
Osobní roztržka V. Tamti a E.A.L. (v otázkách programového řízení) vedla k rozpadu souboru ještě téhož roku.

8. DIVADLO VLASTY BURIANA (existence 1925 – 1945)

Burianovo divadlo v Adrii (1925 – 28), Burianovo divadlo v Švandově divadle na Smíchově (1928 – 30), Burianovo divadlo, též Divadlo Vlasty Buriana (1930 – 45).
1925 – 28: Václavské nám., hotel Adria, kabaretní ráz, v létě se mohlo hrát i venku na zahradě, produkce v duchu drobných frašek, výstupů, písní, V. Burian většinou pointoval celý pořad, navázali na divadlo Rokoko (zde byl V. Burian do roku 1923 ředitelem), tvorba E. A. Longena: Hráč , historizující fraška František Ferdinand d´Este aneb Konopišťská růže , Kasta pro sebe čili Travičská aféra nadporučíka Hofrichtera 1925 , Osud trůnu Habsburského 1927, Princ Schanzenberg u pumpy 1928, současné hry jako Cenzurní zákaz 1926, Karlovarská internacionála 1926 Stavědlo SZ 1927, dále frašky s černým humorem Už mou milou 1926, Dezertér z Volšan 1926 – obě pochází již z produkce Rokoka, politická satira zachycující falešné legionářství Za pět minut dvanáct 1926, E.A.L. + V. Burian: Neviditelný Vlasta Burian , Libich: Manžel na hřebíčku , Kisch: Pasák holek 1925, hráno společně s Neviditelným V.B ., I. Herrmann: U snědeného krámu 1926.
E.A.L. zde plnil roli režiséra, herce a dramaturga, M. Frič: výprava, D. Pták: hudba, E. Fiala: skladatel a kapelník, dále L. Hemmer, A. Karlovský, J. Marek, J. Marvan, K. Noll, J. Plachta, F. Plodr, K. Postránecký, J. Richter, Č. Šlégl, X.L., E. Nollová, M. Rosůlková, Z. Hibnerová, V. Trotl, příležitostně L.Baarová.
Dominovali zde frašky E.A.L. a jeho adaptace, z počátku měl jako autor vliv na profil scény, veškeré jeho dílo z této doby získalo syntetickou podobu v C. K. polním maršálkovi z roku 1929.
Vliv E. A. Longena v tomto divadle postupně slábl, režie častěji přebíral J. Sviták nebo Č. Šlégl (popřípadě J. Dréman nebo samotný V. Burian).
1928 – 30: přechod do klasického divadla mělo za důsledek definitivní vítězství činohry nad kabaretem, variace commedie dell´ arte, typ divadla autorského.
Autoři: Arnold + Bach: fraška Pod dozorem věřitelů (též pod názvem To neznáte Hadimršku 1928, režie J. Sviták), E.A.L.: C. K. polní maršále atd.
Herci: K. Noll, J. Marvan, T. Pištěl, Č. Šlégl
Literáti: J. Hořejší, E. E. Kisch, K. Konrád, V. Wassermann, výtvarníci: A. Hrstka, V. Tittelbach, J. Lada, kritici: J. Kodíček, J. Vodák.
1930 – 45: přesídleno do Lazaretní ulice, premiéra Kicperova Hadriána z Římsu v úpravě E. A. Longena a v titulní roli s J. Plachtou, 1932, velmi neúspěšná inscenace, na tento popud angažován J. Lébl (Mouezy-Eon: Přednosta stanice ).

Literatura:

Černý, F.: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Mladá fronta, Praha 1978
Česká divadla. Divadelní ústav, Praha 2000.
Longen, E.A.: Herečka. Pokrok, Praha 1929.