Příliš kruté pro Američany. Carlo Ponti, česká nová vlna a barrandovské koprodukce se západní Evropou
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2012 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Hoří, má panenko je možné chápat jako první případ specifičtějšího modelu koprodukční spolupráce. Zásadní roli v něm hrálo několik skutečností: důvěra v distribuční a festivalové úspěchy auteurského modelu evropského filmu v 60. letech; neotřesitelná finanční stabilita státem subvencovaného Filmového studia Barrandov; zaostalost východního bloku v technologické oblasti, ale také v životní úrovni, resp. kupní síle obyvatel; a specifičnost organizačního uspořádání Československého filmu, kde paralelně vedle sebe existovaly dva samostatné podniky, Československý filmexport a Filmové studio Barrandov. Podrobnější pohled na Hoří, má panenko nám ale umožňuje odhalit významné prvky fungování filmového průmyslu ve druhé polovině 60. let – ukazuje se tak například, jak důležitou roli přisuzovalo barrandovské studio některým režisérům a jakou míru tvůrčí svobody měli. To není nijak překvapivé, i když je jistě potřebné nahradit mýtus svobodných šedesátých let podrobným výzkumem konkrétních realizačních podmínek. Ty nám pak odhalí i překvapivější věci: například to, jak intenzivní – třebaže často bezvýsledná či kontraproduktivní – byla jednání se západními producenty, a především to, jak důležitou roli hrál i v produkční oblasti nevýrobní prvek celé struktury státní kinematografie, tedy Československý filmexport. |