Realismus a idealismus v politické teorii

Logo poskytovatele

Varování

Publikace nespadá pod Filozofickou fakultu, ale pod Fakultu sociálních studií. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Autoři

BAROŠ Jiří

Rok publikování 2019
Druh Kapitola v knize
Fakulta / Pracoviště MU

Fakulta sociálních studií

Citace
Popis Šířeji metodologické – metateoretické – předpoklady demokratické teorie, na něž ve svém výkladu narážejí Pavel Dufek i Tereza Křepelová, rozvádí důkladněji ve druhé kapitole Jiří Baroš, se zvláštním zřetelem k napětí mezi „realistickým“ a „idealistickým“ přístupem k politickému filosofování – pod kterýmžto označením se ve skutečnosti ukrývá několik souvisejících metodologických rozlišení. Metateoretické volby, které implicitně nebo explicitně činí každý autor či autorka, přitom dlouho zůstávaly mimo zorné pole politické filosofie jako takové. Baroš se nejprve vrací k Rawlsem zpopularizovanému rozlišení mezi ideální a neideální teorií, kde první verze teoretizování stanovuje normativní standard, dle něhož poměřujeme stávající politickou realitu, zatímco neideální teorie říká, jak se postavit nejlépe postavit k identifikovaným nedostatkům. Baroš posléze nastiňuje hlavní body pokračující kritické výměny mezi realisty a idealisty, kde liberalismus jakožto politická teorie bývá obvykle svými odpůrci řazen do druhé skupiny, a kloní se k názoru, že plodná reakce na krizi dnešních liberálních demokracií předpokládá příklon k tomu, co Jeremy Waldron nedávno nazval politickou politickou teorií (Waldron 2016) – tedy vědomému úsilí o filosoficky poučený rozbor (úlohy) existujících politických institucí v demokracii (o což se v různé míře snaží také čtvrtá až osmá kapitola). Stejně tak užitečným je podle něj návrat k obecnější teorii politických režimů, v nichž tyto politické instituce mají své místo, protože až ten umožňuje skutečně vidět, k jakým mutacím jsou liberální demokracie dnes potenciálně vystaveny. To lze ostatně dokument na příkladu dějin politické teorie samé: Kromě systematických autorů typu Hobbese či Kanta mají své místo v Panteonu největších politických filosofů i empiričtěji orientovaní autoři, jakými byli např. Montesquieu či Tocqueville.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.