Odraz kolektivního prožívání nervozity a strachu v komunikačním chování mládeže v internetové diskuzi o koronavirové pandemii
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Stylistyka |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Plný text výsledku |
| Doi | http://dx.doi.org/10.25167/Stylistyka30.2021.11 |
| Klíčová slova | style; Internet discussion; emotions; style-forming factor; communication factor; intertextuality; interdiscursivity |
| Popis | Koronavirová pandemie jakožto skutečnost vyvolala napříč společností pocity nervozity a strachu, zvláště v její první vlně. Na textovém materiálu vybrané internetové diskuze o koronavirové pandemii, která probíhá na českém komunitním webu pro děti a mládež, ukážeme, že se kolektivní prožívání nervozity a strachu diskutérů, reagujících mj. na mediální diskurz o koronavirové pandemii, odráží v jejich komunikačním chování a v důsledku toho také ve stylu vybraných diskuzních příspěvků. Ty se vyznačují pozoruhodnou stylizační ustáleností, která dosvědčuje výrazné intertextové působení, které se podílí na vytváření vlastních stylových norem. Tyto normy zčásti odpovídají normám žurnalistického stylu – odráží se to zvláště v užívání spisovného jazyka a přesných a jasných formulacích (autoři udávají číslená data, termíny a hypertextové odkazy). S tímto souvisí i stylizační stereotypnost, která je daná nejen vyšší frekvencí výskytu klíčových lexémů, ale objevují se tu i ustálená větná schémata. Významně to ovlivňuje velmi malý a poměrně ustálený rozsah textů, který omezuje možnost stylizační variability. Emoční reakce na mimojazykovou skutečnost – nervozita a strach z koronavirové pandemie – v důsledku své kolektivní povahy prostupuje napříč diskurzy a jako komunikační faktor ovlivňuje komunikační chování přispěvatelů vybrané internetové diskuze, kteří důsledně monitorují aktuální dění a proklamují negativní emoční reakce na události nasvědčující negativní trend pandemie. Ve skutečnosti se jedná o jejich sdílenou komunikační strategii. Domníváme se tedy, že intenzita kolektivního emočního prožívání nemusí nutně odrážet skutečnou intenzitu individuálního citového vztahu jednotlivců k událostem spojených s pandemií, ale snahu o dosažení a udržení kolektivního konsenzu a virtuálního přátelství. |
| Související projekty: |