Zápas o kostel: Interpretace sakrální architektury raného novověku v soudobé náboženské literatuře
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Příspěvek se zaměřuje na náboženské texty post-reformační doby jako na zdroj reflexe a interpretace sakrální architektury. Z období 16. a 17. století se v kontextu střední Evropy zachovalo značné množství dogmatických i polemických spisů katolických i nekatolických autorů. Přinášející i cenné informace k reflexi vizuální kultury a architektury, jež jsou ne vždy využívány. Náboženské spisy tlumočily diskurz výjimečnosti (i kontroverznosti) sakrální architektury předmoderní doby a poskytují klíčový referenční rámec pro jiné chápání architektury doby humanismu. Náboženské texty přitom vedou k poněkud jinému chápání sakrální architektury, spíše vnímané v sociálně-náboženské a kulturní kategorii „sacred space“. Sakrální architektura se zde diskutovala především jako sociální, dynamický prostor, jehož podstata nebyla definována ani tak formální, materiální či architektonickou strukturou, ale především jejich náboženským provozem. Studie tak paralelně představuje interpretativní rámec textů z prostředí architektonicko-humanistického i nábožensko-polemického, jež vykazovaly analogické chápání kostela jako specifické stavebně-ideové úlohy. Promýšlení statusové a sociálně-funkční identity sakrální stavby předmoderní doby může být pro dějiny umění výzvou k jinému než formalistickému zkoumání architektury a k jinému chápání podstaty sakrálního prostoru post-reformační doby. Příspěvek se zaměřuje na náboženské texty post-reformační doby jako na zdroj reflexe a interpretace sakrální architektury. Z období 16. a 17. století se v kontextu střední Evropy zachovalo značné množství dogmatických i polemických spisů katolických i nekatolických autorů. Přinášející i cenné informace k reflexi vizuální kultury a architektury, jež jsou ne vždy využívány. Náboženské spisy tlumočily diskurz výjimečnosti (i kontroverznosti) sakrální architektury předmoderní doby a poskytují klíčový referenční rámec pro jiné chápání architektury doby humanismu. Náboženské texty přitom vedou k poněkud jinému chápání sakrální architektury, spíše vnímané v sociálně-náboženské a kulturní kategorii „sacred space“. Sakrální architektura se zde diskutovala především jako sociální, dynamický prostor, jehož podstata nebyla definována ani tak formální, materiální či architektonickou strukturou, ale především jejich náboženským provozem. Studie tak paralelně představuje interpretativní rámec textů z prostředí architektonicko-humanistického i nábožensko-polemického, jež vykazovaly analogické chápání kostela jako specifické stavebně-ideové úlohy. Promýšlení statusové a sociálně-funkční identity sakrální stavby předmoderní doby může být pro dějiny umění výzvou k jinému než formalistickému zkoumání architektury a k jinému chápání podstaty sakrálního prostoru post-reformační doby. |