Otázka důvery ve státní instituce v období pozdní antiky
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Jednou ze známek krize pozdní antiky a postupného přechodu pozdně antických administrativních struktur k ranému středověku je narušení tradiční antické vazby mezi občanem a státem. Nedůvěra ve státní instituce, případně jejich neschopnost, stále více podporovala vznik nové vazby – vazby občana na mocného a bohatého soukromníka. Zde je kromě poměru velkostatkáře a kolóna důležitou institucí též patrocinium. V první polovině 5. století, za vrcholícího tzv. velkého stěhování národů, najdeme velmi zajímavé zákony, které se snaží: odstranit nespravedlnost v daňové zátěži obyvatel; nešvary při vymáhání daní; obnovit víru v to, že státní instituce ochraňují slabé a chudé; že římské občanství má svou cenu a probudit v občanovi znova vojáka – obránce říše. Svědectví legislativních pramenů o sociálních poměrech Západořímské říše v tomto období podporují i narativní prameny. Rétorika doby se místy vrací k republikánské, zdůrazňuje spojení: svoboda, občanství, obrana říše. Řada funkcí římského státu postupně přechází na církevní instituce, novou ochranu románského obyvatelstva přebírají také „barbarští“ králové. Stát v pozdní antice selhává nejen jako ochránce slabších členů společnosti, ale i v zápase s mocnými ekonomickými subjekty. Jsou předkládány důkazy, že i chování jednotlivců mohlo mít značný vliv na přeměnu antiky ve středověk. V případě potřeby je situace na západě impéria srovnávána se situací ve východní části říše. |
| Související projekty: |