Jasná záře všudypřítomného násilí : barokní locus in/amoenus ve filmu Melancholie der Engel (2009) Mariana Dory
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Slovenske Divadlo |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://www.sav.sk/journals/uploads/06281256Ko%C4%8Dt%C3%A1%C5%99.pdf |
| Doi | https://doi.org/10.31577/sd-2025-0011 |
| Klíčová slova | Marian Dora; Melancholie der Engel; Baroque; locus amoenus; locus terribilis; extreme cinema; nature |
| Popis | Ačkoli je baroko tradičně spojováno se 17. a 18. stoletím, podle některých teoretiků jde o nadčasový metastyl, jehož projevy lze vystopovat i v jiných dobách a kontextech. V návaznosti na tyto úvahy přistupujeme jako k baroknímu k filmu Melancholie der Engel (2009) německého režiséra Mariana Dory. Onen termín zde ztotožňujeme především s fenoménem slučování zdánlivě protilehlých motivických elementů, např. života a smrti, nekonečnosti a zániku či opulence a ikonoklasmu, který tomuto metastylu přísluší. Baroko pro nás představuje jakési pojivo antinomických prvků, jež nejdůkladněji zužitkováváme při konceptualizaci antitetického filmového prostoru vlastního právě filmu Melancholie der Engel. Jde o líbeznou přírodu prostoupenou násilnými a krutými činy, jíž pojmenováváme jako locus in/amoenus. Chápeme ji tedy coby barokní překryv, prostoupení dvojice opozitních topoi (locus amoenus a locus terribilis), které jsou jinak známé především z literární vědy. |
| Související projekty: |