Josef Vaniš : Tibetské deníky 1954
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Odborná kniha |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Ke stoletému výročí narození filmového režiséra Vladimíra Síse (1925-2001), který byl spolu s kameramanem Josefem Vanišem (1927-2009) prvním Čechoslovákem ve Lhase, vyšlo toto unikátní dvojsvazkové vydání jejich cestovních deníků. Oba o svém téměř ročním pobytu v Tibetu v roce 1954 přinesli několikeré svědectví, a to již během pobytu samotného, hlavně však po návratu do vlasti. Především to byla kniha v angličtině a němčině, dvě knihy v češtině a zmíněné dobové reportáže v novinách a časopisech. Nicméně klíčové informace o tom „jak to bylo doopravdy“ v padesátých letech v Číně a Tibetu se nacházejí v soukromých cestovních denících obou filmařů. Obsahují velké množství neznámých a nových skutečností o tehdejší čínské a tibetské společnosti, stejně jako množství dosud nepublikovaných fotografií. Během pobytu natočili hodinový barevný dokumentární film Cesta vede do Tibetu, jehož čínská verze Šťastná cesta do Lhasy byla nalezena ve Vojenském historickém ústavu v Praze v roce 2023; obě verze se navzájem dosti liší, neboť československé a čínské pojetí filmu se natolik odlišovalo, že nakonec musely vzniknout filmy dva, přičemž ta čínská verze je světu, kromě Číny samotné, neznámá a ostatně ani v Číně se po roce 1959 nikdy nepromítala. Doprovodná studie Kamily Hladíkové a Luboše Bělky se zaměřuje na prezentaci projektu výstavby silnice do Tibetu jako hlavního symbolu „civilizační mise“ deklarované Komunistickou stranou Číny a Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou na „Střeše světa“. Studie načrtává různé tematické okruhy zamýšlené pro plánovaný dokumentární film, jehož cílem bylo vykreslit vojenskou invazi do Tibetu jako „pokojné osvobození“, přinášející pokrok a prosperitu tibetskému obyvatelstvu. Klíčové body na trase silnice S’-čchuan–Tibet – zejména vysokohorské průsmyky a hluboká údolí, kde bylo nutné překonávat divoké řeky – jsou ve filmu využity k oslavě „hrdinů a mučedníků“ čínské armády. Další části filmu konstruují „důkazy“ o tom, že místní tibetské elity i obyčejní lidé aktivně podporovali invazi a následnou výstavbu silnice. Z deníků je zřejmé, jak čínská strana strukturovala scénář; mnohé motivy však byly pro československé filmaře nesrozumitelné či nepřijatelné, neboť je vnímali jako propagandistické „rekonstrukce“ minulosti, nikoli jako záznam aktuálních rozvojových snah. Studie představuje několik významných osobností zapojených do tzv. „Jednotné fronty“, včetně představitelů tibetských feudálních a náboženských elit, kteří tehdy spolupracovali s Číňany. Jejich životní příběhy pomáhají osvětlit rozsah tragédie, jež se rozvinula v tibetských oblastech pod kontrolou Pekingu během padesátých a šedesátých let. Tibetské deníky Vladimíra Síse a Josefa Vaniše poskytují pohled do zákulisí čínských aktivit v Tibetu krátce po jeho vojenské okupaci a odhalují nejisté postavení Číňanů i nestabilitu systému „Jednotné fronty“, který se nakonec zhroutil v důsledku série povstání. |
| Související projekty: |