„Jistě, velmi krásné náměty, pane Rovenský, ale měli bychom tady jednoho Zahradníka-Brodského“: Dům ztraceného štěstí (1927), Životem vedla je láska (1928) a adaptační praxe v českém němém filmu
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2026 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Citace | |
| Popis | Příspěvek se zaměřil na dvojici němých filmových adaptací románů Bohumila Zahradníka- Brodského: Dům ztraceného štěstí (1927) a Životem vedla je láska (1928). Oba snímky zasadil do tehdejších průmyslových podmínek, dobových konvencí a forem spolupráce tvůrčí trojice Josef Rovenský, Martin Frič a Karel Degl. Analýza obou dochovaných snímků a scénáře Životem vedla je láska představila tehdejší estetické možnosti a způsoby, jakými tvůrci přizpůsobovali sentimentální literární předlohy specifickým požadavkům filmového média. Příspěvek zohlednil zejména fyzické limity filmových kopií (omezená kapacita filmových kotoučů) jako určující podmínku lokální scenáristiky, která vedla k uvažování o vyprávění celovečerních filmů v ohraničených aktech. Návazně pak představila partikulární řešení, jimiž filmaři využívali členění do kotoučů k dosažení specifických účinků na diváky. Příspěvek tak přispěl nejen k pochopení vztahu mezi konkrétními předlohami a jejich filmovými verzemi, ale i k formulaci obecnějších principů adaptační praxe v éře české němé kinematografie. |