Europeana: Mezi faktem a fikcí : k problému žánrové kreolizace
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2026 |
| Druh | Recenzovaný odborný článek |
| Časopis / Zdroj | Slovo a Smysl |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://wordandsense.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/sites/18/2026/08/Anna_Skrabankova_96-118.pdf |
| Doi | https://doi.org/10.14712/23366680.2026.1.4 |
| Klíčová slova | Patrik Ouředník; Europeana; literary spoof; sociology of literature; genre theory; postmodernism; historiographic metafiction; Mikhail Bakhtin; heteroglossia; genre creolization |
| Popis | Tato studie se zaměřuje na žánrově ambivalentní povahu knihy „Europeana: Stručná historie dvacátého století“ (2001) česko-francouzského spisovatele Patrika Ouředníka, která je – navzdory tomu, že jde o literární parodii (nebo možná právě proto) – často mylně zařazována do kategorie historiografie. Toto Ouředníkovo dílo představuje těžko zařaditelný literární experiment, který osciluje mezi skutečností a fikcí, románem a esejí, jazykovou hrou a diskurzivní analýzou. Zvolená interdisciplinární perspektiva propojuje genologii (Pavel Šidák), vybrané teorie postmodernismu (Linda Hutcheon, Brian McHale), sociologii literatury (teorie aktérů-sítí a Bourdieuova teorie literárního pole) a teorii kreolizace (Édouard Glissant). Pohled na Ouředníkovo dílo skrze amalgám těchto různých přístupů nám umožní snáze uchopit text, který se vzpírá stabilním kategoriím a pohybuje se na pomezí různých epistemologických modalit a literárních žánrů. Rámec sociologie literatury slouží jako výchozí bod pro zkoumání vztahů mezi textem, recepcí a institucemi literárního pole. Interpretačním klíčem pro analýzu románu Europeana je pojetí dialogismu Michaila Bachtina, jehož pojem heteroglosie jakožto ústředního aspektu románového žánru koreluje s Ouředníkovým předpokladem hledání „pravdy doby“ v „jazyce doby“. Článek tedy vychází z premisy, že Ouředníkovo ztvárnění diskurzivní polyfonie charakterizuje 20. století způsobem, jenž zpochybňuje nejen pojetí jednotné historické pravdy, ale i samotné základy literární a historiografické reprezentace. V této souvislosti jsou Ouředníkova Europeana pojímána jako stylistické cvičení, jehož poetika funguje na principu diskurzivní plurality a míchání žánrů či spíše na principu „žánrové kreolizace“. Studii uzavírá srovnání české a francouzské recepce, které zdůrazňuje žánrově nezařaditelnou povahu díla Europeana. |
| Související projekty: |