Carla Sandburg: Pohádky z bramborových řádků

Pavla Zelinková, 2004

 

Tato práce se zabývá sbírkou pohádek Carla Sandburga, která se v anglicky psaném originále jmenuje Rootabaga Stories. U nás vyšla v překladu Jana Válka ve dvou vydáních jako Pohádky z bramborových řádků. Pro potřeby této práce bylo použito vydání druhého z roku 1972. V práci tohoto rozsahu se nechci a ani nemohu věnovat všem aspektům překladu. Zaměřila jsem se tedy na překlad jmen a názvů a práci s reáliemi daného jazyka. Osobně se domnívám, že překlad jakéhokoli beletristického díla je práce velmi náročná a do jisté míry i nevděčná. Takovéto tvrzení ve zvětšené míře platí pro toto konkrétní dílo. Je tomu tak proto, že Carl Sandburg byl především básník, což nezbytně poznamenalo i jeho vyprávěcí styl v pohádkách. Jestliže používám výraz poznamenalo, myslím tím ovšem v pozitivním slova smyslu. Pohádky jsou psány jazykem velmi poetickým, rytmus vyprávění v mnohém poezii připomíná. Zachovat právě tento aspekt i v českém překladu musel být jistě obrovský překladatelský oříšek. Nicméně, troufám si tvrdit, že překladatel Jan Válek se ho zhostil se ctí.

Gimme the Ax lived in a housewhere everything is the same as it always was. “The chimney sits on top of the house and let’s the smoke out,” said Gimme the Ax. “The doorknobs open the doors. The windows are always open or shut. We are always either upstairs or downstairs in this house. Everything is the same as it always was.”

So he decided to let his children name themselwes. (str. 3)

 

Uvedená pasáž dobře dokládá poetický styl autora a časté opakování slov a jejich uvádění na stejném místě ve větě jen umocňují dojem, že čteme báseň. Podívejme se, jak si s poetičností jazyka poradil překladatel:

Podej Sekeru žil v chaloupce, kde bylo všecko jako dřív.

“Na hřebenu střechy sedí komín a vypouští kouř,” řekl Podej Sekeru. “Kliky otevírají dveře. Okna jsou vždycky buď otevřená, nebo zavřená. Jsme v tomhle domě vždycky buď v patře, nebo v přízemí. Všecko je tu jako dřív.”

Proto se rozhodl, že se jeho děti pojmenují samy. (str. 17)

 

Český překlad, přestože se téměř neodchyluje od anglického originálu, nedociluje dojmu veršové formy. Já osobně se nedomnívám, že je to nedostatek překladu, spíše jde o fakt způsobený odlišností jazyka. Překlad Jana Válka přesto působí svěže a je podán nenáročnou vypravěčskou formou, tak typickou pro žánr pohádky.

Při srovnávání bych se chtěla ještě krátce pozastavit u názvu knihy. Rootabaga je reálie, která českému čtenáři nic neříká. Bylo by asi zbytečné a samoúčelné vkládat vysvětlivku nebo poznámku pod čarou, v níž by se dětskému čtenáři objasnilo, oč vlastně v názvu jde, i když z  hlediska výchovné funkce literatury by to jistě bylo chvályhodné. Navíc je zcela zřejmé, že vedle obalu je to právě název, který knihu takzvaně prodá. Pokud by rodič, který dítěti knihu kupuje, viděl název, kterému by neporozuměl ani on jako dospělý, pravděpodobně ji svému dítěti nepořídí. A zvolený český název navíc hned prozrazuje o jaký žánr se jedná.

Kniha je rozdělena do dvou dílů, které v anglickém originále vlastní název nemají, jsou pouze číslovány. Ve Válkově překladu se první díl jmenuje Ertepelské pohádky, díl druhý je nazvaný Ertepelští holubi. Oba názvy nás oklikou přes jihomoravské dialekty zavádějí zpět mezi “bramborové řádky” a ozřejmují tak a vysvětlují český název knihy. Zároveň svazují oba díly dohromady v celek, který je rámcově spojen některými opakujícími se postavami, místy a pod.

Ertepelsko je pohádková vybájená země, ve které je povoleno vše, co jen fantazii vypravěče a dětí může napadnout. Je plná rozpustilostí, ale i toho, co v sobě skrývá každá pohádka: na konci spousty příběhů je ukryta nějaká životní moudrost, která se třeba může zdát neupotřebitelná v našem světě, ale pro život v Ertepelsku je naprosto nezbytná. Například v pohádce How Bimbo the Snip’s Thumb Stuck to His Nose When the Wind Change (v překladu název zní následovně: O tom, jak se vítr obrátil a Bimbovi Špačkovi přirostl palec k nosu) si Bimbo Špaček vezme z toho, co se mu stalo, ponaučení a na konci příběhu nás čeká klasické pohádkové sententia moralis.

První, velmi obtížný problém, při překladu Sandburgových Pohádek představovala bezesporu vlastní jména nepřeberného množství postav a postaviček, která jsou velmi rozmanitá, a co je pro překladatele velmi obtížné, ve vysoké míře některé postavy charakterizující. Přidáme-li k těmto aspektům ještě prvek hravosti, máme před sebou dost nelehký úkol. Carl Sandburg velmi citlivě využívá možností anglického jazyka pro vykreslení svých pohádkových postaviček a oživlých věcí pohádkového světa. Než se zastavíme u některých konkrétních jmen a názvů, můžeme si pro začátek udělat přehled originálních pojmenování a jejich českých ekvivalentů.

 

Rootabaga Country

Ertepelsko

Cream Puffs

Sněhové Pusinky

Liver-and- Onions

Cibulové Jitrnice

Gimme the Ax

Podej Sekeru

Please Gimme

Dejmi Prosím

Ax Me No Question

Nanicse Neptej

Wing Tip the Spick

Pinkalinka

The Potato Face Blind Man

slepý / slepec Brambora

Any Ice Today

Ledař Led

Pick Ups

Pobera

Lizzie Lazarus

Líza Lazarová

Poker Face the Baboon

pavián Prosťáček

Hot Dog the Tiger

tygr Špekáček

Whitson Whimble

Krut. I. Brko

Zizzies

klikatci

Blixie Bimber

Bláža Bláhová

Peter Potato Blossom Wishes

Péťa Kytka

Jimmy the Flea

Pepa Blecha

Silas Baxby

Silas Baxba

Fritz Axenbax

Fricek Axenbax

James Sixbixdix

Jakub Sixbixdix

Jason Squiff, the Cistern Cleaner

Jason Škyt, čistič cisteren

Rags Habakuk, the Rag Man

Hadrián Habakuk, hadrář

Sleepy Heads

klímové

Eeta Peeca Pie

Ci Papat Dolt

Meeny Miney

Míček

Miney Mo

Máček

Bimbo the Snip

Bimbo Špaček

Bevo the Hike

Bivoj Lezec

The White Horse Girl

Bělohřívka

The Blue Wind Boy

Modrý Vítr

Henry Hagglyhoagly

Jindra Handrka

Susan Slackentwist

Zuzka Lenochová

Spink

Spink

           

A tak by se dalo pokračovat donekonečna a popsat ještě několik stránek papíru. Zatím jsme se ve výčtu jmen dostali teprve na konec prvního dílu knihy. Ale předpokládám, že pro ilustraci, jakým způsobem je nakládáno se jmény v překladu, jde o ukázku více než dostačující. Jak je z uvedeného přehledu patrné, některá jména se při převodu z jednoho jazyka do druhého téměř nezměnila, jiná naopak doznala velké změny, byla pozměněna radikálně, aby se více podobala českým jménům a příjmením. Do první kategorie bezpochyby patří Spink a Skabootch, ale také Silas Baxba, Líza Lazarová nebo Fricek Axenbax. Otázkou zůstává, proč Jan Válek nevyřešil problém se jménem Skabootch podobně, jako například počeštěnou výslovnostní variantou Lizzie Lazarové. Protože je kniha určena čtenářům od 6 let a děti v tomto věku nemusí nutně mít ještě představu o pravidlech výslovnosti angličtiny, bylo nutné do knihy vložit slovníček výslovnosti. Na druhé straně, v případě dívky Wing Tip the Spick se objevuje křehké dívčí jméno Pinkalinka. Proč tedy Skabootch zůstává Skabootchem?

Velmi zdařilá jsou jména jako Bláža Bláhová nebo Hadrián Habakuk, která v českém textu znějí velmi přirozeně. Dokonce se zde autorovi podařilo zachovat, a v případě hadráře Hadriána Habakuka dokonce vytvořit, aliterační hříčku, která je pro originál velmi typická.  Velmi zdařilý je i překlad jména výrobce patentních ždímaček na šaty, Whitsona Whimbla. Příjmení Whimble snad nejvíce ze všeho připomíná anglické slovíčko wimble, tedy něco jako vrták. Český překlad Krut I. Brko sice tuto konotaci nemá, nicméně grafická podoba jména a zvolené slovo evokuje představu něčeho směšného a žádaného efektu tedy dosaženo bylo, i když za pomoci jiných prostředků.

Podobně jako u jmen postav je to i názvy místními. Ve fantazijní zemi Ertepelsku jsou dvě velké vesnice, Sněhové Pusinky a Cibulové Jitrnice. Ertepelsko je tvořeno podobně jako např. Česko, Rusko, Polsko a jiné zkrácené názvy oficiálních názvů států. Protože takováto motivace je pro češtinu typická, zní Ertepelsko mnohem přirozeněji, než kdyby překladatel použil doslovnějšího překladu, např. Bramborová či Erteplová země. Stejně tak doslovný překlad Liver-and-Onions (např. Játra-s-cibulí) by čtenáři pravděpodobně zněl velmi nepřirozeně. Na rozdíl od angličtiny, kde se setkáváme s místními názvy podobné formy (např. Stratford-upon-Avon), Jan Válek citlivě použil pro naši mateřštinu charakterističtější spojení adjektiva se substantivem a chuťovou kombinaci, která je nám Čechům bližší.

Jak jsem už zmínila na začátku, chtěla bych se v této práci dotknout problematiky překladu reálií a skutečností, které v druhém jazyce a druhé kultuře neexistují. Přestože se děj pohádek a vyprávění odehrává ve vymyšleném světě, některé legendy se přenáší i do reálné země, do států Idaho, Illinois nebo do Kentucky. Překladatel nemění tyto názvy států, pouze je uvádí ve slovníčku výslovnosti ne konci českého překladu. Myslím, že je to v pořádku, protože stejně jako v originále mají tyto názvy primárně ukazovat, že to, o čem se vypráví, se odehrálo kdesi hodně daleko. Stejně tak v Ertepelsku zůstávají platidlem dolary a kouzelný cvrček má dolarovou barvu. V případě cvrčka překladatel jednoduše vsunul slovo zelenkavý, a tím celou věc prostě a elegantně vyřešil:

 

On the way to the postoffice, Blixie found a gold buckskin whincher. There it lay in the middle of the sidewalk. How and why it came to be there she never knew and nobody ever told her...She did not know and nobody ever told her a gold buckskin is different from just a plain common whincher. It has a power. And if a thing has a power over you than you just naturally can’t help yourself. (str. 74 - 75)

 

Cestou na poštu našla Bláža zlatohlavého cvrčka zelenkavé dolarové barvy. Ležel uprostřed chodníku. Nikdy se nedozvěděla, jak se tam octl, ani jí to nikdo nikdy neřekl...Nevěděla, a ani jí to nikdy nikdo neřekl, že zlatohlavý cvrček dolarové barvy se liší od obyčejného tím, že má v sobě kouzlo. A učaruje-li vám takové kouzlo, pak si prostě a přirozeně nemůžete pomoci. (str. 70)

 

Řešení sice bylo na úkor slovní hříčky, která se váže ke slovu buckskin (jelenice, semiš). Kromě slovníkového významu výrazu je možné také rozdělit slůvko na dva pojmy, buck (hovorově dolar) a skin (kůže). Válek se musel vzdát této konotace, která v češtině není, nicméně překladu to na kvalitě nijak neubralo. Zrovna tak musel upustit od shody ve jménech Podej Sekery a jeho holčičky Nanicse Neptej.

Anglický originál se místy zdá být mnohem dramatičtější, český překlad místy naopak působí jako pouhé neutrální vyprávění. Například druhá věta i třetí věta v práce citované krátké ukázce vyznívá  v češtině více jako vyprávění nezávislého pozorovatele. V angličtině naopak slovosled vyvolává pocit napětí a očekávání něčeho důležitého.

Předcházejícím odstavcem rozhodně nechci naznačit, že český překlad je nepovedený. Právě naopak. Překladatel velmi citlivě pracuje s jazykem, reaguje na slovní hříčky autora a dotahuje jemné nuance za použití výrazových prostředků, které nejsou pro češtinu úplně typické, (jako je již např. zmíněná aliterace), jejichž použití zde vůbec nepůsobí násilně a nepatřičně. Vraťme se k první pohádce o Podej Sekerovi.

So they sold everything they had, pigs, pastures, pepper pickers, pitchforks, everything except their ragbags and a few extras.

When their neighbors saw them selling everything they had, the different neigbors said, “They are going to Kansas, to Kokomo, to Canada, to Kankakee, to Kalamazoo, to Kamchatka, to the Chattahoochee.”

One little sniffer with his eyes half shut and a mitten on his nose, laughed in his hat five ways and said, “They are going to the moon and when they get there they will find everything is the same as it always was.”

All the spot cash money he got for selling everything, pigs, pastures, pepper pickers, pitchforks, Gimme the Axe put in a ragbag and slung on his back like a rag picker going home. (Str. 5 - 6)

 

Na aliteraci od písmene K nahrál fakt, že jde o zeměpisné názvy, které se neliší, dokonce v grafické podobě vypadá text v češtině ještě konzistentnější. Co se týká alitarece na písmeno P, musel překladatel zapojit fantazii a dát přednost hříčce se slovy, na jejichž přesném významu v textu ovšem pramálo záleží, před doslovným překladem:

A tak prodali všecko, co měli, prasátka, pastviny, pytle, papriky, pohrabáče, prostě všecko až na rance a pár drobností.

Když je sousedé viděli, jak prodávají všecko, co mají, různí sousedé říkali: “Půjdou do Kansasu, do Kokomo, do Kanady, do Kaukakí, do Kalamazů, na Kamčatku, do Čattahůčí.” Ale jeden malý usmrkánek, co sotva viděl na oči a dloubal se palečkem od palčáku v nose, se zasmál na pět způsobů do čepice a povídá: “Pojedou na měsíc, a když tam budou, poznají, že je všecko jako dřív.”

A všecky hotové peníze, co dostali za to, že všecko prodali, prasátka, pastviny, pytlíky, papriky, pohrabáče, uložil Podej Sekeru do rance, který si hodil na záda jako hadrář, když se vrací domů. (str. 19)

 

Kniha Carla Sandburga poskytuje tolik možností a aspektů pro srovnání, že je zhola nemožné postihnou je všechny. Doufám, že se mi podařilo objasnit alespoň některé z nich a zároveň dokázat, že přes některé výrazy, které by se daly považovat za zastarávající nebo zkrátka méně používané (např. pukance; pro současného dětského čtenáře už je anglický výraz popcorn snad daleko srozumitelnější) jde stále o knihu, kterou stojí za to číst.

 

Literatura:

Carl Sandburg. Rootabaga Stories. (online) dostupné z

<http://www.childrenbooksonline.com> (2004-5-12)

 

Carl Sandburg. Pohádky z bramborových řádků. Praha: Albatros, 1972. (Přeložil Jan Válek)