Carla Sandburg: Pohádky z bramborových řádků
Pavla Zelinková, 2004
Tato práce se
zabývá sbírkou pohádek Carla Sandburga,
která se v anglicky psaném originále jmenuje Rootabaga
Stories. U nás vyšla v překladu Jana Válka ve
dvou vydáních jako Pohádky z bramborových řádků. Pro potřeby této práce
bylo použito vydání druhého z roku 1972. V práci tohoto rozsahu se
nechci a ani nemohu věnovat všem aspektům překladu. Zaměřila jsem se tedy na
překlad jmen a názvů a práci s reáliemi daného jazyka. Osobně se domnívám,
že překlad jakéhokoli beletristického díla je práce velmi náročná a do jisté
míry i nevděčná. Takovéto tvrzení ve zvětšené míře platí pro toto konkrétní
dílo. Je tomu tak proto, že Carl Sandburg
byl především básník, což nezbytně poznamenalo i jeho vyprávěcí styl
v pohádkách. Jestliže používám výraz poznamenalo, myslím tím ovšem
v pozitivním slova smyslu. Pohádky jsou psány jazykem velmi poetickým,
rytmus vyprávění v mnohém poezii připomíná. Zachovat právě tento aspekt i
v českém překladu musel být jistě obrovský překladatelský oříšek. Nicméně,
troufám si tvrdit, že překladatel Jan Válek se ho zhostil se ctí.
Gimme the Ax lived in a housewhere
everything is the same as it
always was. “The chimney sits
on top of the house and let’s the smoke out,” said Gimme the Ax. “The doorknobs open the doors. The windows
are always open or shut. We are always either upstairs or downstairs in this
house. Everything is the same as it always was.”
So
he decided to let his children name themselwes. (str. 3)
Uvedená pasáž dobře
dokládá poetický styl autora a časté opakování slov a jejich uvádění na stejném místě ve větě jen umocňují dojem, že čteme báseň.
Podívejme se, jak si s poetičností jazyka poradil překladatel:
Podej Sekeru žil v chaloupce,
kde bylo všecko jako dřív.
“Na hřebenu střechy sedí komín a
vypouští kouř,” řekl Podej Sekeru. “Kliky otevírají dveře. Okna jsou vždycky
buď otevřená, nebo zavřená. Jsme v tomhle domě vždycky buď v patře,
nebo v přízemí. Všecko je tu jako dřív.”
Proto se rozhodl, že se jeho děti
pojmenují samy. (str. 17)
Český
překlad, přestože se téměř neodchyluje od anglického originálu, nedociluje
dojmu veršové formy. Já osobně se nedomnívám, že je to nedostatek překladu,
spíše jde o fakt způsobený odlišností jazyka. Překlad Jana Válka přesto působí
svěže a je podán nenáročnou vypravěčskou formou, tak typickou pro žánr pohádky.
Při
srovnávání bych se chtěla ještě krátce pozastavit u názvu knihy. Rootabaga je reálie, která českému čtenáři nic neříká. Bylo
by asi zbytečné a samoúčelné vkládat vysvětlivku nebo poznámku pod čarou, v níž
by se dětskému čtenáři objasnilo, oč vlastně v názvu jde, i když z
hlediska výchovné funkce literatury by to jistě bylo chvályhodné. Navíc
je zcela zřejmé, že vedle obalu je to právě název, který knihu takzvaně prodá.
Pokud by rodič, který dítěti knihu kupuje, viděl název, kterému by neporozuměl
ani on jako dospělý, pravděpodobně ji svému dítěti nepořídí. A zvolený český
název navíc hned prozrazuje o jaký žánr se jedná.
Kniha
je rozdělena do dvou dílů, které v anglickém originále vlastní název
nemají, jsou pouze číslovány. Ve Válkově překladu se první díl jmenuje Ertepelské pohádky, díl druhý je nazvaný Ertepelští holubi. Oba názvy nás oklikou přes jihomoravské
dialekty zavádějí zpět mezi “bramborové řádky” a ozřejmují tak a vysvětlují
český název knihy. Zároveň svazují oba díly dohromady v celek, který je
rámcově spojen některými opakujícími se postavami, místy a pod.
Ertepelsko je pohádková vybájená země, ve které je
povoleno vše, co jen fantazii vypravěče a dětí může napadnout. Je plná
rozpustilostí, ale i toho, co v sobě skrývá každá pohádka: na konci
spousty příběhů je ukryta nějaká životní moudrost, která se třeba může zdát
neupotřebitelná v našem světě, ale pro život v Ertepelsku
je naprosto nezbytná. Například v pohádce How
Bimbo the Snip’s Thumb Stuck to His Nose When the Wind Change (v překladu název zní následovně: O
tom, jak se vítr obrátil a Bimbovi Špačkovi přirostl
palec k nosu) si Bimbo Špaček vezme
z toho, co se mu stalo, ponaučení a na konci příběhu nás čeká klasické
pohádkové sententia moralis.
První,
velmi obtížný problém, při překladu Sandburgových
Pohádek představovala bezesporu vlastní jména nepřeberného množství postav a
postaviček, která jsou velmi rozmanitá, a co je pro překladatele velmi obtížné,
ve vysoké míře některé postavy charakterizující. Přidáme-li k těmto
aspektům ještě prvek hravosti, máme před sebou dost nelehký úkol. Carl Sandburg velmi citlivě
využívá možností anglického jazyka pro vykreslení svých pohádkových postaviček
a oživlých věcí pohádkového světa. Než se zastavíme u některých konkrétních
jmen a názvů, můžeme si pro začátek udělat přehled originálních pojmenování a
jejich českých ekvivalentů.
Rootabaga Country |
Ertepelsko |
Cream Puffs |
Sněhové
Pusinky |
Liver-and- Onions |
Cibulové
Jitrnice |
Gimme the Ax |
Podej
Sekeru |
Please Gimme |
Dejmi Prosím |
Ax Me No Question |
Nanicse Neptej |
Wing Tip the Spick |
Pinkalinka |
The Potato Face Blind
Man |
slepý /
slepec Brambora |
Any Ice Today |
Ledař Led |
Pick Ups |
Pobera |
Lizzie Lazarus |
Líza
Lazarová |
Poker
Face the Baboon |
pavián
Prosťáček |
Hot Dog the Tiger |
tygr
Špekáček |
Whitson Whimble |
Krut. I. Brko |
Zizzies |
klikatci |
Blixie Bimber |
Bláža
Bláhová |
Peter Potato Blossom Wishes |
Péťa Kytka |
Jimmy the Flea |
Pepa
Blecha |
Silas Baxby |
Silas Baxba |
Fritz Axenbax |
Fricek Axenbax |
James Sixbixdix |
Jakub Sixbixdix |
Jason Squiff, the
Cistern Cleaner |
Jason Škyt, čistič cisteren |
Rags Habakuk, the Rag Man |
Hadrián
Habakuk, hadrář |
Sleepy Heads |
klímové |
Eeta Peeca Pie |
Ci Papat Dolt |
Meeny Miney |
Míček |
Miney Mo |
Máček |
Bimbo the Snip |
Bimbo Špaček |
Bevo the Hike |
Bivoj
Lezec |
The White Horse Girl |
Bělohřívka |
The Blue Wind Boy |
Modrý
Vítr |
Henry Hagglyhoagly |
Jindra Handrka |
Susan Slackentwist |
Zuzka Lenochová |
Spink |
Spink |
A tak
by se dalo pokračovat donekonečna a popsat ještě několik stránek papíru. Zatím
jsme se ve výčtu jmen dostali teprve na konec prvního dílu knihy. Ale
předpokládám, že pro ilustraci, jakým způsobem je nakládáno se jmény
v překladu, jde o ukázku více než dostačující. Jak je z uvedeného přehledu
patrné, některá jména se při převodu z jednoho jazyka do druhého téměř
nezměnila, jiná naopak doznala velké změny, byla pozměněna radikálně, aby se
více podobala českým jménům a příjmením. Do první kategorie bezpochyby patří Spink a Skabootch, ale také Silas Baxba, Líza Lazarová nebo
Fricek Axenbax. Otázkou zůstává, proč Jan Válek
nevyřešil problém se jménem Skabootch podobně, jako
například počeštěnou výslovnostní variantou Lizzie
Lazarové. Protože je kniha určena čtenářům od 6 let a děti v tomto věku
nemusí nutně mít ještě představu o pravidlech výslovnosti angličtiny, bylo
nutné do knihy vložit slovníček výslovnosti. Na druhé straně, v případě
dívky Wing Tip the Spick se objevuje křehké dívčí jméno Pinkalinka. Proč tedy Skabootch zůstává Skabootchem?
Velmi
zdařilá jsou jména jako Bláža Bláhová nebo Hadrián Habakuk, která v českém
textu znějí velmi přirozeně. Dokonce se zde autorovi podařilo zachovat, a
v případě hadráře Hadriána Habakuka dokonce vytvořit, aliterační hříčku,
která je pro originál velmi typická.
Velmi zdařilý je i překlad jména výrobce patentních ždímaček na šaty, Whitsona Whimbla. Příjmení Whimble snad nejvíce ze všeho připomíná anglické slovíčko wimble, tedy něco jako vrták. Český překlad Krut I. Brko sice tuto konotaci nemá, nicméně grafická
podoba jména a zvolené slovo evokuje představu něčeho směšného a žádaného
efektu tedy dosaženo bylo, i když za pomoci jiných prostředků.
Podobně
jako u jmen postav je to i názvy místními. Ve fantazijní zemi Ertepelsku jsou dvě velké vesnice, Sněhové Pusinky a
Cibulové Jitrnice. Ertepelsko je tvořeno podobně jako
např. Česko, Rusko, Polsko a jiné zkrácené názvy oficiálních názvů států.
Protože takováto motivace je pro češtinu typická, zní Ertepelsko
mnohem přirozeněji, než kdyby překladatel použil doslovnějšího překladu, např.
Bramborová či Erteplová země. Stejně tak doslovný překlad Liver-and-Onions (např. Játra-s-cibulí)
by čtenáři pravděpodobně zněl velmi nepřirozeně. Na rozdíl od angličtiny, kde
se setkáváme s místními názvy podobné formy (např. Stratford-upon-Avon), Jan Válek citlivě
použil pro naši mateřštinu charakterističtější spojení adjektiva se
substantivem a chuťovou kombinaci, která je nám Čechům bližší.
Jak
jsem už zmínila na začátku, chtěla bych se v této práci dotknout
problematiky překladu reálií a skutečností, které v druhém jazyce a druhé
kultuře neexistují. Přestože se děj pohádek a vyprávění odehrává ve vymyšleném
světě, některé legendy se přenáší i do reálné země, do států Idaho, Illinois nebo do Kentucky. Překladatel nemění tyto názvy států, pouze je
uvádí ve slovníčku výslovnosti ne konci českého překladu. Myslím, že je to
v pořádku, protože stejně jako v originále mají tyto názvy primárně
ukazovat, že to, o čem se vypráví, se odehrálo kdesi hodně daleko. Stejně tak
v Ertepelsku zůstávají platidlem dolary a
kouzelný cvrček má dolarovou barvu. V případě cvrčka překladatel jednoduše
vsunul slovo zelenkavý, a tím celou věc prostě a elegantně vyřešil:
On the way to the postoffice,
Blixie found a gold buckskin whincher.
There it lay in the middle
of the sidewalk.
How and why
it came to be there she
never knew and nobody ever
told her...She did not know and
nobody ever told her a gold buckskin is different
from just a plain common whincher.
It has a power. And if a thing has a power over you
than you just naturally can’t help yourself. (str. 74 - 75)
Cestou na poštu našla Bláža
zlatohlavého cvrčka zelenkavé dolarové barvy. Ležel uprostřed chodníku. Nikdy
se nedozvěděla, jak se tam octl, ani jí to nikdo nikdy neřekl...Nevěděla, a ani
jí to nikdy nikdo neřekl, že zlatohlavý cvrček dolarové barvy se liší od
obyčejného tím, že má v sobě kouzlo. A učaruje-li vám takové kouzlo, pak
si prostě a přirozeně nemůžete pomoci. (str. 70)
Řešení
sice bylo na úkor slovní hříčky, která se váže ke slovu buckskin
(jelenice, semiš). Kromě slovníkového významu výrazu je možné také rozdělit
slůvko na dva pojmy, buck (hovorově dolar) a skin
(kůže). Válek se musel vzdát této konotace, která v češtině není, nicméně
překladu to na kvalitě nijak neubralo. Zrovna tak musel upustit od shody ve
jménech Podej Sekery a jeho holčičky Nanicse Neptej.
Anglický
originál se místy zdá být mnohem dramatičtější, český překlad místy naopak
působí jako pouhé neutrální vyprávění. Například druhá věta i třetí věta
v práce citované krátké ukázce vyznívá
v češtině více jako vyprávění nezávislého pozorovatele.
V angličtině naopak slovosled vyvolává pocit napětí a očekávání něčeho
důležitého.
Předcházejícím
odstavcem rozhodně nechci naznačit, že český překlad je nepovedený. Právě
naopak. Překladatel velmi citlivě pracuje s jazykem, reaguje na slovní
hříčky autora a dotahuje jemné nuance za použití výrazových prostředků, které
nejsou pro češtinu úplně typické, (jako je již např. zmíněná aliterace),
jejichž použití zde vůbec nepůsobí násilně a nepatřičně. Vraťme se k první
pohádce o Podej Sekerovi.
So they
sold everything they had, pigs, pastures, pepper pickers, pitchforks, everything except their ragbags
and a few extras.
When their neighbors saw them
selling everything they had, the different
neigbors said, “They are going to Kansas, to Kokomo, to Canada, to Kankakee, to Kalamazoo, to Kamchatka, to the Chattahoochee.”
One little sniffer with his eyes half shut
and a mitten on his nose, laughed in his hat five ways and
said, “They are going to the moon
and when they get there
they will find everything is the same
as it always was.”
All the spot
cash money he got for selling everything,
pigs, pastures, pepper pickers, pitchforks, Gimme the Axe put in a ragbag and slung
on his back like a rag picker going
home. (Str. 5 - 6)
Na
aliteraci od písmene K nahrál fakt, že jde o zeměpisné názvy, které se
neliší, dokonce v grafické podobě vypadá text v češtině ještě
konzistentnější. Co se týká alitarece na písmeno P,
musel překladatel zapojit fantazii a dát přednost hříčce se slovy, na jejichž
přesném významu v textu ovšem pramálo záleží, před doslovným překladem:
A tak prodali všecko, co měli,
prasátka, pastviny, pytle, papriky, pohrabáče, prostě všecko až na rance a pár
drobností.
Když je sousedé viděli, jak
prodávají všecko, co mají, různí sousedé říkali: “Půjdou do Kansasu, do Kokomo, do Kanady, do Kaukakí, do
Kalamazů, na Kamčatku, do Čattahůčí.”
Ale jeden malý usmrkánek, co sotva viděl na oči a dloubal se palečkem od
palčáku v nose, se zasmál na pět způsobů do čepice a povídá: “Pojedou na
měsíc, a když tam budou, poznají, že je všecko jako dřív.”
A všecky hotové peníze, co dostali
za to, že všecko prodali, prasátka, pastviny, pytlíky, papriky, pohrabáče, uložil
Podej Sekeru do rance, který si hodil na záda jako hadrář, když se vrací domů.
(str. 19)
Kniha Carla Sandburga poskytuje tolik
možností a aspektů pro srovnání, že je zhola nemožné postihnou je všechny.
Doufám, že se mi podařilo objasnit alespoň některé z nich a zároveň
dokázat, že přes některé výrazy, které by se daly považovat za zastarávající
nebo zkrátka méně používané (např. pukance; pro současného dětského čtenáře už
je anglický výraz popcorn snad daleko srozumitelnější) jde stále o knihu, kterou
stojí za to číst.
Literatura:
Carl Sandburg.
Rootabaga Stories. (online)
dostupné z
<http://www.childrenbooksonline.com>
(2004-5-12)
Carl Sandburg.
Pohádky z bramborových řádků. Praha: Albatros, 1972. (Přeložil Jan Válek)