Každé kopnutí nebo pokus o kopnutí soupeře, i kdyby k němu došlo v boji o míč, musí rozhodčí potrestat, je-li podle jeho názoru bezohledné, riskantní nebo s použitím nepřiměřené síly. Za porušení pravidla se rovněž považuje kopnutí soupeře z nedbalosti, neopatrnosti nebo nedostatečné předvídavosti následků boje o míč.
Kopnutím se rovněž rozumí

Za pokus o kopnutí se považuje každý úmyslný přestupek hráče, při němž sice nedošlo k fyzickému kontaktu, ale to jen proto, že soupeř stačil před kopnutím uhnout.

Podražením soupeře se rozumí zákrok, při němž hráč způsobí pád soupeře nastavením nohy nebo zahákováním nohy soupeře zezadu nebo ze strany.
Za podražení se rovněž považuje, sehne-li se hráč za soupeřem nebo před ním a tak přivodí jeho pád (tzv. stolička). Tento zákrok je zvláště nebezpečný proti hráči ve výskoku, především proti brankáři chytajícímu míč.
Za pokus o podražení se považuje každý úmyslný přestupek hráče, při němž sice nedošlo k podražení, ale to jen proto, že soupeř se stačil zákroku vyhnout.

Skočením na soupeře se rozumí zákrok, při němž hráč provede výskok nejen vzhůru, ale i směrem na soupeře s následným fyzickým kontaktem.
Za skočení na soupeře se rovněž považuje naskočení hráče zezadu na soupeře, i když při tom hráč upaží, aby zdůraznil, že při výskoku nepoužívá rukou, nebo skočení hráče směrem proti soupeři na míč, kterým právě soupeř hraje.
Za porušení pravidla se však nepovažuje, jestliže hráč nebo brankář vyskočí a zasáhne míč a teprve potom o soupeře zavadí nebo na něj i spadne.

Při boji o míč je dovoleno plně uplatnit tělesnou sílu, proto hráč smí do soupeře dovoleným způsobem vrazit; vražení však nesmí být podle názoru rozhodčího prudké, bezohledné, ani při něm nesmí být použito nepřiměřené síly.
Vrážet smí hráč pouze v boji o míč a v bezprostřední vzdálenosti od míče, přičemž za “bezprostřední vzdálenost” se považuje vzdálenost nepřesahující 2 m; za dovolený způsob vrážení se považuje pouze vrážení ramenem do ramene soupeře, nebo vrážení ramenem zezadu do soupeřovy lopatky, přičemž vrážející hráč musí mít paži, jejímž ramenem do soupeře vráží, u těla, a oba hráči přitom současně musí být ve stejné výši, tzn., že oba musí být buď na zemi nebo ve výskoku.
Jestliže hráč vráží ramenem do soupeřova hrudníku, považuje se jeho zákrok za nedovolené vrážení. Za nedovolený způsob vrážení se považuje i takový zákrok, při němž hráč prudce vráží vlastním hrudníkem zezadu do soupeře, i když přitom upaží, aby naznačil, že nepoužil rukou. Jestliže vrážející hráč nemá při vrážení paži u těla, považuje se jeho zákrok za strčení do soupeře.
Obrátí-li se hráč z taktických důvodů zády k soupeři proto, aby kryl míč, smí do něho soupeř zezadu dovoleným způsobem vrážet.

Každé udeření soupeře, i kdyby k němu došlo v boji o míč, musí rozhodčí potrestat. Za udeření soupeře se rovněž považuje úder hlavou nebo udeření míčem či jiným předmětem, který hráč drží v ruce, nebo který po soupeři hodí; přitom není podstatné, zda hozeným předmětem soupeře zasáhne. Jestliže např. brankář úmyslně udeří soupeře míčem, který drží v rukou, nebo zasáhne soupeře prudce hozeným míčem, jedná se rovněž o udeření soupeře.
Za pokus o udeření se považuje každý úmyslný přestupek hráče, při němž sice nedošlo k fyzickému kontaktu, ale to jen proto, že soupeř stačil před udeřením uhnout.

Rozhodčí musí rozlišit porušení pravidla od dovoleného vypíchnutí míče od nohy soupeře skluzem. Při vypichování míče skluzem není pravidlo porušeno, jestliže bránící hráč nejprve zasáhne míč, i kdyby soupeř následně přes jeho nohu nebo tělo upadl.
Zasáhne-li však hráč při vypichování míče napřed soupeře, považuje se to za zakázaný způsob hry, ať již soupeře zasáhne ze strany nebo zezadu. Za zakázaný způsob hry se považuje i to, jestliže hráč zasáhne míč i soupeře současně, nebo jestliže hráč sice jednou nohou míč vypíchne, ale soupeře přitom zasáhne druhou nohou.

Za porušení pravidla se nepovažuje, jestliže např.